Vyefeáu httdý dea filmo f neděli • «vitek. fftdfláol м v «dmlRittraei «li«« èia. >яо«-П. * Frasa: patta«: i. .. — al. 90 kr. 1 si. kb kr. »i.. « . то , 3 , Tb , рМШЛ ... 6 . 40 , Т . 50 . nlerof« 10 , 80 . 1Ь , - , jfdsoWvà diela po 4 kr. Ko ěoaáfeol do dornt ■ bitta é 10 kr.

bOť.OiY traakovaue • podrpaaeé рГф»Ь

rmčlakcom ? Ostrorni sílel ě. ibOIH

Rukopitfir aarraotna a ••podepMoýck a «db* ni

KKKLASIáeK apetaUné posýláuf bodtei aatraa- k o v á в y.

lauráVf peäUma to sajliTabJl.

Otci* 955.

V Praze, те òlrriek 4ие в listopadu 1ММЗ.

Kočník XV.

Z venkova. Člověk msií žaiuosti, když slyší, že v té stověžaté matičce Praze, která se honosí tak mnohými zdárnými vlastenci, kteří jedině cbožnému vychování svěj zdar měli eo déko- rati, tam kde jest tak mnoho dobroiinných šstavft na základě zbožnosti zřízeno a kdež le tak mnoho vypravuje o dobročinných zbož* #yeh panovnících, panstva a zbožném méštan štvu, tam jest nyní svobodomyslná te mesi ni cko • ži vn o s t e n s k á beseda,­ která se míní proslavit! jako hvězda Darvinská, proti níž i největší vlastenci na ft. sv. Václav a otec vlasti Karel IV. patrně emisí. Venkovan česky, který tak rád putuje lni hrobftm svátých vlastenců, na posvátných Hradčanech obdivuje se té nevyčerpatelné lesednické moudrosti a pozbývá asi chutě Prahu slavnostně к dni 16. května návštěvo rati Ted se jisté mnohému venkovanu v hlavě ‘ozbřeskne, až zví, že svoboda svědomí ,tento sej dražší statek člověka* zubožené řemesl- líky, lichvářem ožebračené měštany a rolníky povznese к výši nevídaného blahobytu. Praví se, „že mezi přesvědčením mrav- tím a náboženským jest velký rosdíl; svo mda svědomí že prý jest velkou vymoženo- iti nad temnotou středověku ; že prý i sám iákon všech zemí pokročilých drží se svobody ivédomí, propůjčuje všecka práva občanská ednomu každému nezkráceně, pokud jest »zobou počestnou a zachovalou; po nábožen- ikém přesvědčení se ho nikdo netáže, — tot >rý věc soukromá." — Soudný čtenář musí lei, že každý mrav není dobrý, a že ne rždycky to jest mravné, co jest mravem. Přqde na to odkud kdo to přesvědčení mravné čerpá. Mezi mravním přesvědčením iprostého i vzdělaného šibala a mezi pře- ivědčením náboženským jest ovšem velký •ozdíl. Při známém letošním přelíčení (Linhard »t Hrubý) vydaly sondai síně smutná své- lectví. jak mnoho hořkých slz vyroněno nad trátou velkého majetku, jejž onino páni ipronevěřili. A tito dva páni jistě se odvolá- rati na svon mravnost, zachovalost a bono lili sé svobodou svědomí, co vymožeností nad émnoton středověku. Že by dle zákona všech »okročilých zemí, kde totiž svoboda svědomí »andjé. všickni občané byli stejnoprávní, to isl stavná beseda se čtenářem žertuje, pro- ože o nepravdivosti toho jest přesvědčena. Jak to dopadá ve Švédsko, kde katolí- [ftm přistup к vyšším úřadům jest zamezen? L což v Prusku, odkudž posýlali řeholníkya eholnice co řádné občany do vyhnanství »roto jen, že byli katolíky ? Či není známo, ak ve Francii svobodomyslní Gambettisté eholníky řádné ze zemi vypovídali a lotry, iteři v dobé komuny za své žhářství a vraždy libenici zasluhovali, do vlasti povolávali? Svoboda svédomí zasahá daleko, ona nnohému ani pokojného spánku nechce do- třátí! Gambetta, tento silný duch, v radi-

FEUILLETON. IBo bio slOTTceim.- E© xáplskù zapomenutólio. Liet II. ▼ Prue, dne 83. říjne ... Milý Dobroslavel Předzvídal, předzvídal jsem to I Ty a do lOhosloví! Krise nastala a doufám, že Té co ejdříve ve své náruči políbím. Jednej mužně -buď Grachemt Čeho se lekáš? Že Té otec o dobro opnstí a všecka dálší podporu Ti dřekne? Ab, vždyť ti naši staří tatíkové ejsou neúprosní! Pohubují si, poláteří a onečně si pomyslí: inu, vždyt je to přece lůj syn! A maminka? Popláče si, že Pepíčka vého neuvidí u oltáře a když nelze jinak, tiší se a — pošle Ti výslužku od posvícení o Prahy к odevzdání au Zlaté Husy". Ovšem lél jsi si hned na počatkn postaviti hlavn a íd : já knězem nechd býti. Prinsipiis obsta ! leze-ti tam člověk jednon, nejde to tak sna- no zase ven. Slýchávám od starších kollegů, в v seminářích znají se v přemýlání hlavy srdce. Bojím se o Tebe. Ty máš povaha ■echu melanehoHekon, zádnmčivou, která mí sice vzdorovat! celá leta vzdoro rati, však jedinému srdečnému slovu se poddává »statné ukáže se daati brzy, mnoho-fi jsi sa- lostatnosti do semináře si vzal. Co dělá Tvá m? Snad jsi ji pohodil do starého hart ordì — škoda, věčná Škoda I Než, milý Do- roslave, ponechme všech žertů a začněme o opravdy. r Ani neumíš si ponysliti, jak krásná jest intička Praha I Jako gymnasista činíval jsem

kálnícícb až příliš svobodu svědomí probouzel,­ tak ie si s nimi ani rady nevěděl, a kdyby se mělo provádět! usnešení jedné pověstné­ schůze francouzských radikálníků, jejížto­ členové od samých republikánů stíháni byli, jistě že by pan dr. Servaz přestal sobě pánovitě vykračovat!. — Proč měli loni so cialisté pro loupežnou vraždu souzení tajně laboratórium na vyrábění narkotisací a třas- kavin, a proč měli plán kanalisační šitě města­ Yídně ? Chtěli snad jistě provozovat! svobodu­ svědomí 1 Ostatně co do oněch dob středověkých, kde se leckdos třásl pod dohlídkou vrchnosti­ a kněze, byly časy utěšené pro pokojného a přičinlivého občana, a trapné pro lidi, kteříž­ patřili к socialistům a nihilistflm doby nynější; byli to tak svání albingenští a beguini­ rozličnými jmény pojmenováni, jsouce potomci starověkých manichejskýeh, kteří jako nynější bratH zednáři a komunáři usilovali­ o převrat veřejného pořádku. A jisto jest, že za celý čas trvání inkvisice nebylo tolik lidí potrestáno, co za krátký čas nihi listů v Rašku odpravená bylo. Proč se teh dejší sektáři báli těch, jenžto se jejich zásadám­ protivili, a proč se nynější socialisté nikoho ani vrchnosti nebojí, jest z pochopitelných­ příčin známo. Že by se však v národě­ anglickém ti, kteří v Boha nevěří, všeobecné­ vážnosti těšili, to chtí svobodomyslní padařáci nevědomým čtenářům namluviti. Ji sto však jest, že se tam pokládá náboženstv co základ sociálního pořádku, a toho právě důkazem jest okolnost, že se tam Církev ka tolická těší velké volnosti, tak že život tamních katolíků nabývá rázn prvotních způsobů­ křesfanských ; četní lidé s tříd i nejzá možnějších a nejnčenéjších stávají se tam katolíky.­ ' Kdežto se ve Francii a v říši bázně Bož: řeholní ústavý a katolické spůsoby všemožně potlačují, praktičtí a v pravém smyslu slova svobodomyslní Angličanů zbudování řeholních ústavů, katolických škol podporují a zbožným katolickým obyčejům nepřekážejí. Ve svobod ných spojených státech severoamerických těší se řeholní a katolické školy vůbec veliké­ oblibě i u samých protestantův. Že i zjevní atheisté (neznabozi) těší se v mnohých zemích též největší společenské důvěře, totiž u svých společníků bratrů kar- bonářů, socialistův a nihilistův, jest ovšem pravda, o dodati se musí, že oni též jsou poděleni nej tučnějšími úřady, jež pak opět soudrnbům jejich všelikým sprostředkováním se dopřávají a že se před volbami se strany svobodomyslných rozsáhlé lovy na voliče ко nají. Komu to as není známo, jak to chodí na Moravě a v samé její metropoli v Brně, kde liberální německá menšina chce udržeti nadvládu nad slovanskon většinou? Ostatně jest známo, že v mnohých zemích,­ kde poplatky očividně roston, kn př. v Itálii, ve Francii a v Belgii a obyvatelé tříd prostředních chndnou, tam z peněz ná-

: rodtfcb zakládají se kapitály svobodomyslných­ milionářů. Pak ono ovšem o velkou ' úcta není zle. — Že peníze světem vládnou, staré přísloví A co jest důmyslného na té učenosti DartrinoTé? Ža prý se jí celý svět klíní? Jakýmže výpočtom aneb experimentem dokázána­ test oprávněnost hypothese, že ku př. ze žáby povstal orel, z orla kobyla, z kobyly­ opice a z opice člověk? Mnohý zajisté čtenář neví, co má více obdivovati, zda li besbežectví aneb tu velkou porci skálopevné víry darvinistův? Daleko budiž od nás, abychom Dobrov- skýho, Jungmanna, Havlíčka a Smetanu počítali­ do oboru neznabohů. Čest památee jejich I O Havlíčkovi jest známo, že zemřel kánoně jako katolík. Havlíček se vyjádřil rom 1848, že si nepřeje, aby osudy národa českého octnuly se v rukou páně f Sladkov- ekýho. A jak vážně vyzývá pan Havlíček téhož roku katolické duchovenstvo, by lidu hlásili, že svoboda není nevázaností. Dle těch kterých pánů povznese prý se stav řemeslnický atheismem, když se bude jednat! svobodomyslně; pak ovšem veškerý řád iivnostenský jest pokroku na ujmu. Na základě svobody řemeslo libovolná provozovat!,­ jemu se třeba ani náležitě nevyučiti, stane se řemeslník neznaboh velkým pánem, pokrokářem, byt pak jen i jako továrni cký nádenník živořil. Nevázaného rozpustilce pokárat aneb potrestat,­ co by to bylo? zdaliž ne obmezování svobody svědomí a odnímání toho nejdražšího­ statku? Ano, co bývalo dříve, když před obecenstvem drzý uličník ničeho odvážili­ se nesměl, to nyní nesmí býti, bylo by to zpátečnictví, kdežto nyní jest svoboda. Z čehož vezmi sobě každý snadné naučení:­ Čím jest kdo větším lhářem a svobo domyslným neznabohem, tím jest proslave néjšlm pokrokářem a vlastencem. Neměli by todfk divoši v krajinách zámořských к osvícené­ pokročilosti daleko. Několik set hlasatelů z ulice Mariánské by stačilo v několika měsících pochodní pe- trolejniekou veškeré temnosti pohanské osvf- titi, a mečem svobody veškeré tamní zpátečnictví­ potříti.

Paberky. —к. Sv. Otec od svého nastoupeni na stolec­ papežský vidy velikou péči věnsje sjednoceni­ roikolnikft východní církve se západní. Před nedávném povolal profesora Bickeila z Innsbrucku do Vatikánu, aby prozkoumal z knih v knihovně tamní a z archivu kongregace­ propagandy nej taril 1 turgické obyčeje východní­ církve, o niebi v minulých dcei-h refero- vati ai dal od smlučndho profesora. Na slavnost Všech Svatých slcniil kardinál Hassnn, dřivé patriarcha katollkš arménských, pontiftkálnl mii sv., kteréž jiní dva arménitl arcibúkupové a řecko-roslnshý biskup s řeckým

a koptickým slavnostně obcovali. Na svláštaleb křeslech saujalo mleta devét bardinálš, latiuitl biskupové a kalii. Siamosi! tea veils v livot arménská kolej klerikův, kteroui sv. Otec zřídili­ ráčil otcovsken péči ivoa o jednote rosptý- lenýck oveček v Olrkvi sv. O velikém význema této »levnosti netřeba se rosepisoveti. V těchto dnech přijat byl sv. Otcem v audienci kardinál Manning. Š k o 1 a t v 1 ve Sienská. Koncem minulého­ iholnlho roka bylo ve Slesska 467 veřejných­ ikol s 877 Iridimi e 48 ikoly sob - • kromě o 116 třídách. Méitanaké ikoly byly 4. Z obecných ikol bylo jodnoiřtdnlch 377, dvoutřídních­ 113, trojtřldnlcb 36, čtyrtřidnich 36, pétitřldnlch 11, iestitřidnteh 11 a ozmitřldnlch 1. Ve 306 ikoláeh učilo se nimecky, ve 136 poleky a ve 113 česky • oblfgitni némčinoo a 34 ikoly byly utrakvistické. 17 veřejných ikol bylo pro chlapce a 16 pro dívky; ostatní 484 pro oké pohlaví. Středních ikel v Rakouska je 358 a to 116 gymnasii a 87 realek s 70.435 žáky. Německých středních ikol je 63 prooent, českých 19 pr.c., polských 10 proc. e 9 proe. dílem italských, dílem maloraských a chorvatských.­ К tome v křiklavém poměru stoji, 33 proo. Němců, 34 proe. Čechů a 30 pct. Rnšínů, Tlachů, Srbů a Gborvatů v Rakouské. Slovinci neměli dosnd svého gymnasia. Z policejní správy londýnská posornhodno je ná«ledojfel : Policie mila na starosti okres na 700 čtv. aogL mil se 700 000 domy, jei obývalo 5 milionů lidí. Roka přede- deilého přiby lo jen 33.801 domů, jei tvoři 508 nových ulic. Jeden policista počítá ae na 950 lidi; jo tadii 11.699 policistů. Zlodějů z professe­ je tam 40.000, kteří svéma dloahoprstému řemeslň téi děti vyučuji. Zlodějské dítě průměrem­ týdně si , vy slonit* 5 zl., kdeito pracující­ dítě 16hodinnon denní práci v sirkárně vydělá­ sotva polovička Opilství se zmírnilo i 8567 ва 7043. Úklsiaých tajných vražd sé adálp 69. V tèmi jrcco minulém ztratilo se 13.878 dětí méně desíti let a 3961 mladilch 15 let. Z prvních nalesla a odevzdala policie 7538, z drahých 860. Ostata! ai ва 310 vrátily­ se vieebny к rodičům samy. Ze ztracených zemřely 74 dítky, oetatnl zmizely beze stepy I — Londýniti drožkáři, jlcbi je 16.000, dobyli si přívlastku .poctivých*. Odevsdali polliti 18.669 ztracených předmětů a peněz 1830 lib. iteri, diamant v ceně 600 lib. it. Pouze ka 10 031 věd se vlastnici přihlásili. Ve fotografickém­ alburno provinilců jo 6889 ,kledanýeh" a 13.688 podobisen técb, jani jsou na dovolené.­ Utrpení samovraha. Finanční atrii- nik v Peterswaldn střelil se v úmyslu aebevra- iedném do prsoa. Kale projela podél iebra dutinou­ brudní. Těice zraněný doplazil ze к blízkému­ potoku, kdei rána si vymyl a zavázal ; zárovefi ukojil svon ilsei. V bolestech přehrozných­ leiel ta neitastnlk od 6 hedin večer do 3 hodia odpoledne drahého dne, tedy plných 30 hodin. Byl pak dopraven do nemocnice

ovšem častější do ní výlety, leč tehdy viděl jsem ji toliko co krasavici z daleka, jako v temna, leč nyní každým dnem odkrývám na ní nové vnady. Čemu v dějinách jsme o drahé vlasti se učili, toho dnes teprv nabývám­ pravý názor v metropoli naší, odkud jako ze srdce proudí všecken život do šíré vlasti Zde v Praze teprv, kde zřím tolik pomníků české slávy, nám se milovati svoji vlast a — nenáviděti její škůdce a — odpust,­ že mluvím, jako к příteli — i tu krá lovná noci, za jejíž bojovníka jsi se naverbovat! nechal Pamatuješ se ještě na ty štastné chvíle, kdy jsme co septimáni, ano i co oktaváni dělali si vyůatky ze zápiskův profesora .... o české perseknei? Tehdy jsme přísahali pomstu škůdcům vlasti a dnes —- — vidím Tebe v semináři! Ó ironie osudní Přál bych si, abych Tebe jen jediný den mohl vodit! po Praze a nkazov&ti místa, kde krváceli naši mučeníci a kde pohřbena hýla česká zláva a vsadil bych se, že hy jsi ani hodiny více neprodlel tam, kde nyní jsi. Matička Praha na sta živí studentův, kteříž snad chudší json než-li ty v každém ohledu, tedy co do poměrů domácích ale i co do vloh a vzdělání, jakým Ty se honosit! můžeš a Ty bv’s bál se, že vedle těchto chstfasů se neoživíš? Pravda, moje poměry hmotné o něco lepší jsou než-li Tvoje, avšak i iá mu sím hodinami dosazovali, čeho mi z domova dáti nemohou. Proto brachu nemeškej a při- eď na perutích lásky к vlasti v náruč Tvého iřítele. Přednášky ison v plném proudu. Jak víš, obral jsem si klasickou filologii ta svoji pří ští živitelka. Zde teprv v posluchačské síni poznávám, co je Arkadie a v tòm prachu v ní, co je ж katalských pramenů piti. Zde

teprv ařím bohy Olympu a hrdiny Homerovy tak, jak žili. Kterak nám je profesoři na gymnasiu­ líčili na proti tomu, kterak zde su o nich přednáší, připadá mi, jako pimprlácké figury na proti živým personám na jevišti. S Pravoslavem sejdu se leda jen náhodou.­ Víš, že jsem jeho hrdoa povaha nemohl nikdy dobře snášeli. Cesty naše se rozchá zejí. On bude advokátem a možná, že udélá dobrou kariéru. Ještě řidčeji scházím se s Frantíkem — Aeskulapem. Zdá se mi, že — aspoů prozatím — obětuje i jiným bohům a bohyním. Vždyt ho znáš I — Troufáš li si do Prahy co nejdřív přijeti, — a proč by’s si netroufali — piš mi a já postarám se Ti o nějaké kondice. Vale, Tvůj Mudroslav. List III. T semináři, dne 2. listopadu .... Drahý Mudroslavel Přiznávám se, že mne Tvůj milý dopis nemálo rozčilil a tudíž stav můj duševní ne málo zhoršil. Není mi sice do žertu, ale připadám si jako vystěhovalec v prvních!

ani nevyjdeme, a ono zatím toho modlení ja, abych řekl po skromnú, ba málo více, nežli každý horlivý křestan doma modlili se povinen­ jest Však vedle modlení jest mnoho učení, což mi ponškud je i vhod. Posloucháním­ a učením zapomínám aspoů na duševní­ trýzeň. Mnohé věci slýchal jsem o té jisté seminářské kázni a nyní shledávám, io skoro vesměs json to bájky. Náš denní pořádek­ jest, abych řekl, přirozeným, samým sebou pochopitelný a tudíž notný a jelikož je přirozeně nutný, snaží se každý bea reptání se mn podrobovali. Náš rektor spo- zoruje-li náhodou na kom ж nás nováčků pochybeni jakési proti domácímu pořádku, chybujícího spíše omlouvá, nežli napomíná, kterýmž laskavým jednáním jakousi upřímnost,­ ba přítulnost na nás si vydobývá. Leč právé to, že zde co do těchto stránek­ takméř na nic stěžovali si nesmím, ros* rývá mé srdce a krisi vnitřní nrychlnje. Jelikož,­ jak Ti dobře povédomo, na gymnasiu všecku víru v Krista jsem ztratil a toliko mi jakýsi mlhavý deismus zbyl, musím každé chvíle bezděční se tázali: co naši představení,­ aneb co knéží vůbec před oltářem, na

dnech na lodi. když zachvácen jest tou ji-1 kazatelně, ve zpovédnid, tne co i při lůžku stou nemocí. Krise nastala a nevím, zdaž a!umítajícího kenají, konají to z přesvědčeni, jak z ní vyváznu »aneb z přetvářky? Může-liš kdo po celý ži- Co do života hmotného zde, nesmím si vot se přetvářeli? Jsou-li všichni vesměs tak naříkali a víš dobře, že v těch věcích naši-1 bídnými charaktery, aby po celý život pře- nec s domova nenaučil se býti vybíravým, tvářeli se uměli ? Může-liž přetvářeli se i

8 co do sacházení t námi á jmenovitě ae mnou, musím našim představeným vzdávat! všeahnu chvála. Představoval jsem si všecko hůře. Podezříval jsem, že v semináři všecky naše kroky co nejbedliviji se střeží, že každém koaté a s každéko okna číhá sii- dič a že s modlení a z kázaní po celý den

náš profesor církevního dějepisu, jejž as pohled­ se svátým zápalem přednáší a za Mast 800 zl. ročně složného beře, mnž to, jenž by vědomostmi svými oadehoa býti mohl každé university? Může liž přetvářeli se i náš spirituál.­ jenž co don jako nutká látka к Boha а к bližnímu nám vdechnout! и stuží? То-