#1
alto_textblock
#1
1904.
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listye
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#4
alto_textblock
#4
V Praze, ve čtvrtek dne 7. července.
#7
alto_textblock
#7
K číslu 186
číslo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
#8
alto_textblock
#8
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
#9
alto_textblock
#9
alka.
#10
alto_textblock
#10
K situaci na bojišti.
#11
alto_textblock
#11
—ch. Z Petrohradu, 7. července. Telegram
z Liaojanu oznamuje, že Japonci Port Ar-
tur obklíčili nyní již úplně. Dále se
oznamuje z Liaojanu, že silné srážky předních
stráží západní armády udály se v Kodangu, 80
verst od Liaojanu vzdáleného. K večeru za po-
sledních dnů ruské vojsko po delším úsilovném
boji zabralo prý posici japonskou,
podniknuvši útok bodákem a Ja-
ponce zahnalo. Ruské ztráty obnášejí 100
mrtvých a 300 raněných. Růsové zůstali v do-
bytých posicích.
Proč mobilisují Rusové postupně
celou svoji armádu?
—ch. Z Petrohradu, 7. července. Vysoké
kruhy vojenské zaměstnávají se již otázkou, co
by mělo předcházeti a jaké by se měly přípravy
konati pro eventuální mír s Japon-
skem. Tolik je jisto, že néjaké druhé vydání
berlínského kongresu Rusko již zažíti nechce
a dovede zameziti vměšování se
cizích mocností tam, kde jde o jeho
zájmy, čehož — jak spolehlivý pramen se do-
vídá — docíliti hodlá všeobecnou mobi-
lisací svého vojska. Ta bude státi sice
veliké peníze, ale hledí-li se k tomu, že Rusko
bude moci volně klásti podmínky míru, jest
vzhledem ke konečnému výsledku vyjednávání
o mír přece jen výhodná.
Vladivostocké loďstvo.
Dle zpráv, jež došly včera z Vladivostoku
do Petrohradu, objíždí vladivostocké
loďstvo nyní na korejském po-
břeží. V Korejském průlivu narazilo vladivo-
stocké loďstvo na lodi japonské a bylo od nich
bombardováno, neutrpělo však žádné škody,
ježto se vzhledem k silné převaze lodí japon-
ských v přiměřené vzdálenosti drželo a vážnému
boji vyhýbalo. Přibližující se torpédové lodi ja-
ponské odhánělo vladivostocké loďstvo dobř
mířenými ranami. Zároveň vnikl oddíl ru-
ských torpédových lodí do pří-
stavu v Genzan u. Po několika ranách, jež
#12
alto_textblock
#12
torpédové lodi vypálily, ukryla se tamější po-
sádka do domů. Před přístavem byl potopen
jakýsi malý parník.
Z Paříže, 6. července. Zpravodaj »Echo
de Paris« oznamuje telegraficky: Vladivostocké
loďstvo za osobního vedení admirála Skry-
dlova srazilo se opětně u Genzanu s loďstvem
admirála Kanimury a způscbilo mu hrozné
škody. Admirálská loď s vlajkou utrpěla těžké
poškození a byla vzata do vleku; rovněž poto-
peno několik japonských torpédovek. Vladivo-
stocké loďstvo zmizelo potom a Kanimura ani
se neodvážil je pronásledovati.
Z Londýna, 7. července. Dosud nedošla
pověřená zpráva o srážce vladivostockého lod-
stva s japonským před Genzanem. Došel jenom
telegram, že se vladivostocké loďstvo vrátilo
zase do přístavu, potopivši japonskou loď tor
pédovou a torpédoborce.
#13
alto_textblock
#13
Nedostatek ambulancí a lékařů
na bojišti.
Z Brusselu, 6. července. Ruská vláda vy
rozuměla belgickou, francouzskou a hollandskou
společnost červeného kříže, aby vyslaly co nej-
dříve své ambulance na bojiště, neboť v záři a
říjnu, kdy dojde k velikým, rozhodným bojům,
bude jich nezbytně třeba. Současně žádají se
vlády, aby učinily vyzvání k lékařům, jichž po-
ciťuje se na bojišti značný nedostatek.
Ruské dobrovolné loďstvo.
Z Cařihradu, 7. července. Lodi »Orel«,
»Petěrburg« a »Smolensk« ze stavu »Dobrovol
ného loďstva«, jež tyto dny Dardanellami pro-
pluly, vezou vojsko, děla a střell i vo
pro Vladivostok. Nemohly být zadržány,
ježto pluly s obchodní vlajkou.
#14
alto_textblock
#14
Zabezpečení kommunikací na
bojišti.
Z Londýna, 6. července. »Daily Newse
oznamuje z Tjencina: Zabezpečení kommuni-
kací, totiž silnic a dráhy, má v Mandžursku
pro Rusy téměř větší význam než Port Artur.
Rusko potřebuje 132.000 mužů, aby železniční
linii a jiné kommunikace ochránilo proti nepřá-
telským útokům ať se strany Japonců nebo
chunchuzů. Tento počet musí býti vzat z vojsk
#15
alto_textblock
#15
Kuropatkinova. Generál Kuropatkin nemůže tudíž
dlouho ještě počíti s offensivním vystupováním.
Cizinci v Japonsku a nové dávky.
Z Berlína, 7. července. Evropští a ame-
ričtí příslušníci v Japonsku zdráhají se
platiti zvýšenou daň válečnou. K do-
savadním velkým berním přirazili Japonci ještě
50 proc. přirážky. Vyslanectvo radí svým pří-
slušníkům, aby daně platili, ale s určitými vý-
#16
alto_textblock
#16
hradami.
#17
alto_textblock
#17
Ztráty japonského námořnictva.
Z Londýna, 6. července. Japonská
marina ohlašuje, že její ztráty dosa-
vadní obnášejí: mrtvých 949, raněných
255, pohřešuje se osob 88. Ztráty, jež způso-
bila nemoc, nepočítaji se (a patrně také ne
osoby, které zahynuly utonutím).
Stihání časopisů v Japonsku.
Z Tokia, 6. července. Dva japonské časo-
pisy, které porušily pravidla o vojenském zpra-
vodajství, jsou trestně stihány. Vydavatelé jejich
byli z Tokia vyobcováni.
#18
alto_textblock
#18
Japonsko uzavírá novou půjčku.
Z Charbina, 7. července. Japonsko chce
učiniti opětně velkou vojenskou půj-
čku. Vyjednává o ní důvěrně nejen v Londýně,
ale také na jiných místech. Podmínky, za
kterých učiněna válečná půjčka poslední, způ-
sobily v Japonsku veliké rozechvění.
#19
alto_textblock
#19
Rusové sami uzavřeli vjezd do
Port Arturu.
#20
alto_textblock
#20
Z Londýna, 6. července. Ruské torpédové
loďstvo a dělově lodice zahradily asi na vzdá-
lenost jedné anglické míle před Port Arturem
vjezd do přístavu trámovou osnovou, položenou
#21
alto_textblock
#21
na vodě.
#22
alto_textblock
#22
Potopené dopravní lodi japonské.
—ch. Z Antwerp, 7. července. Vladivosto-
cké loďstvo potopilo japonské parníky »O atru-
maru« a »Fuzan-maru«, poněvadž vezly
válečný kontraband, mezi Čemulpem a Kobem.
(Ostatní zprávy viz na 3. straně).
#23
alto_textblock
#23
FEUILLETON.
#24
alto_textblock
#24
Staří a mladí.
Norsky napsal Arne Garborg.
Otázal jsem se kdysi jistého starce.
— Čemu tě naučil život?
Pohledl na mě zrakem, zvyklým zříti v dáli
a odpověděl;
— Byl jsem mlád a věděl jsem vše. A ne-
skrblil jsem svým věděním: sděloval jsem, co
jsem věděl i čeho jsem nevěděl a divil jsem se,
že má velká slova nedobyla světa.
Bylo mi líto starých lidí, kteří nemají, čeho
by čekali. A když mluvili o životě a chtěli mě
poučiti, čím jest, smál jsem se. Mrkal jsem na
druhy, pravě: ubožáci, ti starci, co vědí o životě,
na který zapomněli?
Dozrával jsem s časem, prošel jsem dobrou
školou.
A byla to škola, o které jistě neví, kdo ji
sám neprošel.
Učitelem v ní byl žár touhy a nauka vy-
střízlivění. A škola trvá dlouho, neboť ustavičně
nové naděje vznikají. Nedostane se ti toho, po
čem jsi toužil. Nebo máš, ale vlastně ne to, co
jsi chtěl, anebo získal jsi, čeho jsi žádal, jen
proto, abys to ihned ztratil. Tvoje práce málo
ti přinesly útěchy. To, nač jsi nejvíce spoléhal.
stalo se příčinou tvého pádu a tvojí zhoubou. Ti,
od kterých jsi se nadál pomoci, byli kamenem
na tvé dráze a šedivým vlasem na tvé hlavě.
Do té školy jsem chodil. A učil jsem se
učil. A čím více jsem se učil, tím méně jsem
urěl.
#25
alto_textblock
#25
Divný tě projímá pocit, když ociťuješ se
na druhé straně života: vidíš, že je vše jiné,
tak úplně odlišné; tehda hned jsem seznal: život
je klamem
A úžaslý staneš a hledíš na ten nebeský
svět, tak utěšeně vyhlížející — a zdá se ti na
konec, že ničemu nerozumíš. A ptáš se sebe
sama: což jsi jak hlupák chodil po tom světě?
Než to není ještě vše. Nedokončil jsi učení,
nedošel-li jsi přes lež a klam pravdy. A k tomu
je daleko.
Jednoho dne stál jsem bezradný a kleslý
na duchu a hleděl v minulost. Tu strach mě
pojal a dlouho neopouštěl. Poznal jsem a hlasitě
se přiznal k tomu: — skutečně, nyní jsi stár.
A život tvůj se skončil, marně přešel. Pověz
mi, můj poctivče, co jsi s ním učinil?
Nemám odpovědi.
Jal jsem se tedy uspokojovati, jak nejlépe
jsem dovedl, a potěšil jsem se, jak se obyčejně
stává.
A muži, který žil v bludě a potom prohledl
a zachvěl se pln zděšení a bolesti, útěchou jsou
slova: budu svědectvím pro jiné, pro mladší mé
bratry, aby neupadli do téže bídy. Tu sobě
řeknu: při nejmenším nežil jsem nadarmo. Vý-
sledkem mého života bylo, aby mé horoucí touhy
učinily mne učitelem a vůdcem jiných. A k mlad-
ším svým bratřím, těm, kteří ještě byli volni a
mohli jíti cestou, kterou si sami zvolili, jsem
mluvil:
— Buďte rozumni! Nevěřte životu! Zdá se
tím, čím není. Vše, za čím my bláhoví ženeme
se do úpadu, je marnost, bludné světýlko, které
vábí nás na bažiny a když se ocitneme na nich,
#26
alto_textblock
#26
nemůžeme nalézti východu — zablýští se a zmizí
nám s očí.
Tu smáli se mladí.
Mrkali na sebe a mluvili: ubožáci, ti starci,
co vědí o životě, na který zapomněli!
To bylo také ponaučení.
A mně postačilo.
Mladí nemohou se naučiti od starých, jinak
by sami byli staří a neměli by odvahy k životu.
A jenom ten může něco získati, kdo má odvahu.
Z toho plyne rozdíl mezi starým a mladým, a
proto nemohou si rozuměti. Každý z nich, stoje
na své straně ulice, hovoří svým způsobem. —
Každý sám musí poznati nebezpečí života a jeho
strasti.
— A ne ty, nýbrž já — praví oheň touhy —
jsem určen, abych se stal učitelem mladých. Ty
mějž dosti na tom, že dosáhl jsi toho, že sám
sobě můžeš býti učitelem.
Umlkl jsem.
Ovanulo mne veliké ztrnutí, ale byl i klid
v něm.
A přišly mi nové myšlenky, spokojenější
než dřívější — snad je tu účel — dojíti toho,
aby byl každý sobě samému učitelem? Proniklo
mne veliké štěstí, s úsměvem jsem pohlížel na
ohnivé usilování mladých, aby světa dobyli.
Vlastně je mi jich líto — tak daleko mají,
a čeká je tak mnoho zkoušek.
Když mluví mi o životě a chtějí mě poučit,
čím je, usmívám se, mrkám na své vrstevníky
a pravím: ubožáci, ti mladí, co vědí o životě,
kterého nepoznali!
A z hloubi srdce si přeji, aby co nejvíce
užili té mladosti! Neboť toliko přes opravdovou
mladost vede cesta k moudrosti.