#1
alto_textblock
#1
Románová přileha
#2
alto_textblock
#2
„Národnich Listů“ k číslu 185. ze dne 6. července 1904.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
#4
alto_textblock
#4
= V táhoře marockých brigantů. Velmi romanti-
cky zní líčení, jež vyproštěný teď Američan Perdicaris
podal o svých příhodách v táboře marockého briganta
Raisulia dopisovateli anglického listu „Tvrz Raisu-
liova,“ vypravuje, „podobá se orlímu hnízdu; stojí na
vrcholi ohromné skály, jež se příkře zvedá nad okolím.
Rozsáhlé přirozené hradby prostupují hřeben. Úzká
klikaté stezka táhne se od úpatí skály až k vrcholi
mezi skalami skorem kolmými. Na plochém vrcholi
této přirozené tvrze nalezají se chýže lupičův uprostřed
zelené oasy. Je to skutečný ráj na zemi... V prvním
týdnu byli jsme vězněni v chýži malé, až hrůza špi-
navé, v prostoru as devíti čtverečných stop. Střecha
chýže byla tak nízká, že jsme nemohli vzpřímeni stát
a poněvadž jsme neměli ničeho na práci, zůstali jsme
na loži. Když nás konečně pustili z chýže, trval Raisu i
na tom, abychom nosili turbany a galabije (burnusy),
abychom nevzbudili pozornost vesničanů, kteří ne-
věděli, že jsme ve vsi. Pokud jsme meškali v jeho tvrzi.
nakládal s námi s podivně vznešenou zdvořilostí Mau-
ra. Několikráte snažil se rozptýliti naše obavy pokud
se týče naší bezpečnosti a ujišťoval nás, že život náš
je v bezpečí, pokud se nepokusíme o útěk. Každý den
navštěvoval nás v naší chýži. Má pozoruhodné vy-
brané způsoby a jest jedním z nejintelligentnějších
Maurů, jež znám. Hlas jeho jest tichý a příjemný, způ-
soby jeho dvorné a zdrželivé. Rozkaz dá vždy jen
jednou a jeho přívrženci jsou mu slepě oddáni. Nikdy
nezapomenu večer našeho zajetí. Byla to jedna z oněch
krásných měsíčných nocí, kde stíny chodců skrývají
se v koutech budov. Byli jsme právě po večeři, když
naše hospodyně pojednou dala se do křiku. Hádala se
stále s ostatním služebnictvem a vyšel jsem ven, oče-
kávaje, že ji opět naleznu při takové hádce. Byla ob-
klopena čtyřmi ozbrojenými Maury, které jsem z po-
čátku považoval za naši stráž, ale jedva jsem poznal
svůj omyl, přiskočili jiní a chopili se mne. Mr. Warie
vyběhl, chopil jednoho z mužů za hrdlo a mrštil ym
o stěnu, ale byl přepaden jinými, při čemž prudce
udeřen do hlavy a utržil zející ránu nožem. Bojovai
jsem zoufale, ale byl konečně přemožen a my oba
spoutáni a ucpána nám ústa. Pak nás dovlekli do nej-
bližšího pokoje, kde se k nám přiblížil slušně oděny
muž a pravil nám měkkým, libozvučným hlasem:
„Jsem Raisuli. Život váš jest úplně v bezpečí, nepo-
kusíte-li se o útěk.“ — Pak se obrátil k ostatním
obyvatelům domu a pravil velmi zdvořile: „Nepokou-
šejte se o odpor, jinak byste mne přinutili, abych vás
zabil.“ — Po celou tu dobu byl Raisuli úplně klidný
a netečný, ale ovšem hleděl, aby co nejdříve byl pryč.
Posadili mne rychle na jednoho z mých koní do sedla
nanejvýš nepohodlného. Jako duchové plížili jsme
se pak nočním stínem a započali nanejvýš trapnou
cestu, trvající 24 hodiny na cestách neskonale drsných.
Mr. Warley upozornil lupiče, že náš šat sotva se hodí
pro cestu tak dlouhou. To Raisulia, jak se zdálo, velmi
dojalo; omluvil se a odeslal ihned jednoho ze svých
mužův, aby nám přinesi jiné šaty. Bohužel, nemělo
toto poselství výsledku a Raisuli na novo se nám
omlouvaje připomenui, že otálet bylo by nebezpečno
a že musíme spěchati dále. Když jsme přibyli na
místo, byl bych ovšem rád své manželce do Tangeru
o sobě zprávu podal, ihned mi dal Raisuli péro a
papír. Také šerifovi ve Vazenu jsem směl psáti a lupič
dal moje dopisy dopraviti svými lidmi. Zdálo se, že
mu velmi na tom záleží, aby veřejné mínění evropské
#5
alto_textblock
#5
nebylo mu nepříznivo a pravil: „Nezajal jsem vás
ze sprostých pohnůtek. Pomocí vás chci se pomstíti
svým nejnesmířitelnějším nepřátelům, rodině šerifa
v Tangeru.“ — Dále chtěl prý upozornit na malomoc
vlády, jež toliko úpiatky může cos poříditi u horských
kmenů. Raisuli dal mi na srozuměnou, že utvořil ja-
kýsi spolek mezi kmeny v okresech Tarudant, Beni-
der a Benimonsur a že má pod svým velením 6000
mužů, vyzbrojených moderními puškami. Zdá se, že
Raisuli jest jedinou mocí v této časti země.«
= V nové škole. Z jedné obce blíže Kodaně
oznamuje se tragikomický případ při otevírání nové
školy pro hochy. V nové školní budově bylo vše
venku i uvnitř čerstvě natřeno a činilo dojem velmi
příjemný. Učitel těšil se z pěkné učební síně a žáci
byli neméně potěšeni. Tak v dobré míře na všech
stranách započala první hodina vyučování, nábožen-
ství. Učitel vykládal již delší dobu a dovedl sku-
tečně opoutat pozornost svých žáků. Konečně jeden
ze žáků prosil o dovolení, aby směl »ven«. Účitel
svolil, ale ku podivu, žák se nehýbal s místa, nýbrž
vrtěl sebou se vzezřením nanejvýš nešťastným. Pří-
čina byla velmi prostá, hoch měl spodky přilepené
na čerstvě natřené lavici a nemohl povstat, nechtěl-li
si spodky roztrhat. Soudruzi jeho nechápali ihned
situaci a vysmáli se mu, ale když se k němu chtěli
přiblížit, aby mu pomohli, shledali, že jim není
nic lépe. Na pokřik jejich přerušil učitel na chvíli
vyučování, ale nastojte! také on byl pevně přilepen
k židli u kathedry. Bližší ohledání bylo takto na-
prosto nemožno, ale bylo také naprosto zbytečno,
neboť všem bylo zjevno faktum, že jsou pevně při-
lepení ke svým sedadlům a nikdo se neodvážil po-
užít násilí, aby si neroztrhal spodky. Konečně měl
jeden z hochů dobrý nápad: vylezl z přilepených
spodků a zavolal školníka, jenž mu pomohl odlepiti
spodky a pak pomohl i učiteli a ostatním žákům z
jejich nepříjemné situaci. Z vyučování toho dne ne-
bylo již nic.
= Spící pianistka. Po spící tanečnici a spící re-
citátorce objevila se v Rotterdamu spící pianistka.
Toto hudební medium, slečna Nydia, produkovalo se
onehdy před kroužkem zvaných hostí. V hypnotickém
spánku, sedíc u klavíru se zavázanýma očima, hrála
nejprve z not, jež postaveny na klavír. Pak složilo
několik pánů z obecenstva kousek pro klavír, do ně-
hož vpleteno i několik dissonancí. Noty složeny, vlo-
ženy do obálky, jež zalepena a položena na hlavu
media. Přes to zahrála Nydia tyto noty bez jediné
chyby se všemi dissonancemi.
#6
alto_textblock
#6
Zemřelí v Praze.
#7
alto_textblock
#7
Dne 30. června 1904: Abrham Josef, knihai,
46 roků, 225—V. Danielová Anna, vdova, 73 roky.
643—I. Novák Jaroslav, studující, 21 rok, 1152—II.
Storchenfeld František, knihař, 53 roky, 28—I. No-
votný Petr, dlaždičský pomocník, 22 roky, 491—II. —
Ve všeobecné nemocnici: Sýkorová Marie
manželka sluhy, 54 roky. Bubníkova Eleonora, šva-
dlena, 23 roky. Erbenová Marie, manželka zámečníka,
26 roků. — U Milosrdných sester: havlíček
Václav, nádenník, 70 roků.
Dne 1. července 1904: Dohnal Václav, ka-
mennický pomocník, 47 roků, 193—II. Podhorský
Gotthard, kamenotiskař, 67 roků, 1026—I. Kamberská
Marie, sv. soukromnice, 72 roky, 1836—II. Reach Abra-
ham, podomní obchodník, 40 roků, 439—I. Karpelesová
#8
alto_textblock
#8
Klára, soukromnice, 67 roků, 279—V. — Ve vše-
obecné nemocnici: Tichá Anna, soukromnice,
73 roky. Zelenka Josef, plavec, 38 roků. Mikšovský
Karel, 49 roků. Landschaková Anna, vdova, 66 roků.
— U Milosrdných bratií: Květoň František,
lakýrnický pomocník, 29 roků. — V josefovské
nemocnici: Černá Marie, posluhovačka, 33 roky.
#9
alto_textblock
#9
Král.české zem. divadlo v Praze.
#10
alto_textblock
#10
Národní divadlo.
#11
alto_textblock
#11
Ve středu 6. července.
#12
alto_textblock
#12
224. hra v předpl.
(4. čtvrtka.)
Na paměť Mistra Jana Husa.
Jan Žižka.
Historická hra o 5 dějstvích. Napsal Alois Jirások.
Režisér Jaroslav Kvapil.
Po třetím dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
#13
alto_textblock
#13
Konec po 10. hod.
#14
alto_textblock
#14
Ve čtvrtek 7. července.
#15
alto_textblock
#15
225. hra v předpl.
(1. čtvrtka.)
Nina Vávrova od zem. chorvatského divadla v Zá-
hřebě naposledy j. h.
Tragedie člověka.
#16
alto_textblock
#16
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
#17
alto_textblock
#17
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
Ve středu 6. července.
Začátek o 7. hod.
Na paměť výročního dne upálení Mistra Jana Husa.
II. hra organ. strany nár.-sociální v I. volebním
okresu ve prospěch svých účelů.
Proslov.
Napsal K. L. Machač. Přednese sl. Krečmanova.
Na to po 21.: Jan Hus.
Dramatická báseň o 5 odděl. (9 obrazech). Napsal
J. K. Tyl. Režii má B. Kovář.
#18
alto_textblock
#18
(blíže Palackého
mostu).
Začátek o 7. hod.
#19
alto_textblock
#19
Aréna na Smíchově
#20
alto_textblock
#20
Ve středu 6. července.
#21
alto_textblock
#21
Cyklus frašky X.
Novinka: Bludná Hollanďanka.
Komická operetta o 3 jednáních. Napsali B. Buch-
binder a J. Wattke. Hudbu složil J. Weinberger.
Přeložil a scenoval Josef Kubík.
Denní prodej lístků u knihkupce pana Urbánka
vedle Národního divadla v Praze a v trafice proti
zimnímu divadlu na Smíchově.
14972
#22
alto_textblock
#22
Pištěkovo lidové divadlo vno rotcon.
#23
alto_textblock
#23
na Král.
Ve středu 6. července.
Začátek o 7. hod.
Lidové představení za poloviční ceny.
Po 15.: Jan Hus.
Dramatická báseň o 5 odděleních od J. K. Tyla.
Zejtra ve prospěch pana G. Pracného
Strakonický dudák.
14958
#24
alto_textblock
#24
544
#25
alto_textblock
#25
541
#26
alto_textblock
#26
který ji miluje a jehož ona sama od srdce ráda má, žádá
za ruku její.«
Doktor Maintrel vyhledal plukovníka de Riverolles,
zpravil ho o všem a odešel, doporučiv důstojníku ještě:
»Nechoďte ihned k oběma ženám!.. . Ponechte je
na pokoji a o samotě po několik minut! Utiší se zatím
a tak to bude lépe!«
#27
alto_textblock
#27
Lékař domníval se, že nervosní chorobné záchvaty
Lauřiny mají vznik svůj toliko v nešťastném výsledku
souboje Jacquesa Dauriola.
Nebezpečí, v kterém se ocitl život Dauriolův, jedině
zasadilo — mínil doktor Maintrel — strašlivou ránu dívce,
její lásce a její nadějím.
Leč dnes již vše se obrátilo k lepšímu
Krise slz lékaře neděsila. Radost sama vyvolala
pláč tenl
Doktor Maintrel byl si přál sám oznámiti choré, že
Jacques Dauriol uchází se o ruku její, neboť obával se,
že by tak veliké vzrušení mohlo u dívky vyvolati ještě
mdlobu i pokládal za vhodné býti pro všechen případ
na místě.
Nyní ale odcházel klidně, neboť nemohl nikterak
ovšem tušiti, co se skrývalo v duši dívčině.
Slzy, jež prolévalo nešťastné dítě, vyřinuly se z po-
hnutí radostného i ze záchvatu zármutku záraveř!
Ze vzrušení radostného, zajisté! Přiznání, že jest
milována tím, jejž si byla vyvolila sama též v čistotě své
duše, srdce její rozechvělo rozkoš
#28
alto_textblock
#28
»Doufám také tak!... Nuže, za několik dnů již
musí matinka, jak byl jsem již řekl, odvézti dcerušku
svou na venkov.«
Matka odvětila
»Ano, stane se tak, pane doktore. Odjedeme, jak-
mile nám nakážete.«
Doktor Maintrel, drže neustále ještě ruku dívčinuv
ruce svojí, dodal, kdežto madame de Riverolles upírala
zrak svůj pevně na dcerušku svou
»Nuže, třeba také provdati dívčinku tuto.«
Ruka Lauřina hnula se živě v ruce doktorově
Zároveň dívka vztýčila se, srdce prudce jí zabušilo,
tváře lehce jí zrůžověly
I děla — se zřejmým přemaháním;
», nikoli, doktore, nemluvte o tom ... Nechci
se vdát.«
Maintrel upustil ruku, kterou byl dosud něžně svíral.
Skříživ ruce, svraštil čelo i dodal očím i hlasu
svému zúmyslně hněvivého důrazu:
»A to zvete, slečno, vy poslušností ?«
»Milý pane doktore, prosím vás, nemluvte již o tom.
Já se nechci vdáti. Ubezpečuji vás, že jsem velice šťastna,
mohu-li žíti takto zde s matkou svou i strýcem.«
»Já ale, tvrdošijná slečinko, tvrdím pravý opak. Jak
vidíte, takhle bychom se neshodli . . .«
Madame de Riverolles vmísila se nyní sama v roz-
»Drahoušku můj, chceš mně tedy způsobiti žalost
Proč odmítáš všeliké pomyšlení na sňatek ?«
»Matinko, znáš dobře myšlenky moje. A víš, že ne-
vzpírám se proto, abych ti žalost způsobila !«
Maintrel ujal se opět slova:
Zaprodáni nopřitol
#29
alto_textblock
#29
hovor.
#30
alto_textblock
#30
136