Vytkali kaitfý 4to • po aedéll a uvatkn.

f rtmmiitraoi ■ii«* «i*. isow-u. « Гпм: • pa«MBi .-■LtOhr. I iBl.Ukr. Httttíttmi .... t , ТО , I 3 . 76 .

.... 10

16 . - .

Jednotlivá diala po 4 kr.

m éii ia í 10 kr.

V^HjOJjLi

Čielo 35«.

\ Prané, v patek «ne 11. listopadu 1^в1.

гхг žoiho za stroi, který by oapinal jeho eflu té*^ ólzelezoém řetězu života našeho ; i hoch i lesnou bez oddechu, bez odpočinutí. A dejme dívka ze vsi obdivují velebné bšné svého ко- tomu, že človék prací v neděli konanou žá- stela, vzácné jeho sloupy, umělá klcuutí ; i dné nevezme zkázy na zdraví a tt takovou chudý řemeslník naplněn bývá radostnou pý prací značné rozmnoží svou mohovitoat, jest cheli, stoje v chrámu Páně vedle knížat a ještě otázka, zdali pak získá svým nepřetrži- vznešených, kteří jsou v Kristu bratry ; slavné tým se lopocením také něčeho pro duši? Chce-'jeho bohoslužby a krásné písně, které již te-li se presiditi o tnm čistém ziskn, vstupte dávní jeho předkové skládali a pěli, ty blahou jen nedělního času do dílen a do továren a jej plní rozkoší. Péče a starosti pozemské pozorujte dělníky, kteří se tu hmoždí, a uvi- a višně zftstslv za práhem chrámu, a duch dítě, mnoho li pobožnosti a dobrých mravů se nese posvátnými zvuky výše nad zem a mezi nimi najdete. Jako němá tvář s lože i nad život namáhavý, po šest dní na ní strá- vstávají jako němá tvář na lože nlehají; doj vény. Hle. jak spokojen, jak blažen, jak kostela nejdou, ani kdy mohou ; co za celý | ves< 1 a štasten vychází v neděli a ve svátek týden vydělají, jedné noci v putykách prohýří; milý a dobrý náš lid z kostela a mezi své hádky, křiky, zlořečení, nečisté řeči, utrhačné opět se vrací ! Opravdu zcela změněn a pře-

0 svěceni neděle. *) Až do nedávná zdálo se. že jen hlavní a větší města mají zvláštní výsadu na nesvé- cení dnů nedělních, ale nyní už i na venkově všudež smutné vyskytlí se zjevy v ohledu tomto. Kratochvíle a výdělek oživuje masy lidu nahoře i dole v den nedělní. V celém katolickém světě neznesvécuje se den Boží, neděle, nikde tolik, jako v zemích a krajinách židovským liberalismem nakažených. Dříve bylo veškerou katolickou šlechtou její úřednictvu­ přísně rozkázáno, týdenní své úřední schůze — , am ta tágy“ — konati bud v sobotu,­ anebo v neděli před anebo p o službách Božích, aby těchto služebnictvo účastno býti mohlo. Ale nyní se tyto „amtstágy“ a výplaty na četných místech ráno mezi službami Božími dějí. — Dokázáno jest, že i v c. k. úřadech v neděli i ve svátek dopoledne se úřadiye, ačkoliv zákon nařizuje, aby nikdo nebyl volán­ к soudu nebo к úřadu v den sváteční. Tohoto práva umějí si ovšem nejlépe hájiti židé. Aby se tak některý soudce opovážil v den sobotní obeslat! si žida ! To by byl rámus v Israeli 1 I samosprávné úřady a sbory a všeliké spolky nedbají na svěcení dnů nedělních a dopoledne mezi službami Božími schůze, přednášky a porady konají. — Jakýmsi zlozvykem, anebo snad modou stalo se, že se ted v sobotu — v svatvečer Božího dne — pořádají plesy, vínky a taneční­ zábavy. Proč to? Aby se svěcení neděle­ hezky zlehčovalo a rušilo. Nebo často ještě v neděli ráno, když zbožní lidé к službám­ Božím spěchají, tančí a křepčí se jako by o závod. A účastníci takových plesů a zábav­ zdaž jdou do chrámu Páně, aby se tam к Bohu přiblížili a duši svon občerstvili? I toto; jsouce ospalí a utrmácení, pěkné sc uloží a celý Boží den prospí a na Boha a svou duši ani trochu nepomyslí ! A co máme říci o továrnách a všelikých průmyslových závodech ? Ach, tu se ani neví, kdy neděle neb nějaký svátek jest 1 Celé davy déhric-a dělníků spěchají každého jitra ne dělního do dílen pode jho nesvédomitého podnikatele.­ kterýž v práci nepodrží nikoho, kdož se nezaváže, že aspoň dopoledne v neděli pracovali­ bude. — Mnoho, bohužel mnoho zne- svěťují se nyní dny nedělní! Než jaké jsou toho škodlivé následky? Hubí se tím víc a více víra, a člověk zcela na svůj vyšší cíl zapomíná — Vyčerpávají se síly tělesné, kazí se zdraví a věku se ukracuje Člověk nemůže nepřetržitě pracovali, nýbrž musí den odpočinku­ miti. Jak pak bychom nazvali hospo dáře který by hnal své hovado do práce, a mu nepopřál ani času к odpočinutí, к zotavení, к nabytí nové síly ku práci? Nejinak než tyranem.­ A hle! daleko necitelnějším tyranem byl by človék, který by považoval tělo bli-

a pobuřující rozmluvy jsou u nich domovem A jak by také ne? Kdo od každodenní hmotné práce nikdy neustane, tomu se stane ponená biu země nebem, břicho bohem a ten otupí

jinačen bývá svěcením dne Božího na svém duchu. Avšak i tělo člověka svěcením neděle­ okřeje a osvěží. Slovutný dějepisec an glický Tomáš Macaulay mathemsticky jasné

а к vyšším duchovním věcem ani nejmenšího j dokázal, že člověk svěcením neděle skutečně smyslu nemá. — Nesvěceníra dne nedělního {osvěží, síly nabude, že pak s novým úsilím podvracuje se i řád rodinný; nebo je-li otec (a chutí, ku všední práci přikročovati může, — hlava rodiny — ustavičně vzdálen krbu | na těle že nezakrní a vèku si neukrátí

*) Úryvek i přednášky, již konal vp. Tomáš Houška, kaplan z Jarošova při vikariátnf konferenci Jindřichobraderké.

domácího a nemá-li po celý rok ani času, aby sám pookřál slovem povzbuzujícím, slovem­ víry a naděje, jak může povzbuzovali a к dobrému vésti rodinu svoji, s kterou se shledává obyčejně jen u večer po celodenní únavě! — A jak snadno se stane, že lidé, jenž na třetí přikázaní Boží nedbají, i ostatních­ přikázaní dbáti nebudou I Zkušenost aspoň učí, že rušitelé toeděl a svátků bývají rouhači, křivopřísežníci atd. — Konečné necht se o tom soudí jak chce, na práci v neděli konané žádné požehnání Boží nespočívá. Četně, dojista četně škodlivých následků má v zápětí znesvécování neděl nejen pro jednotlivce, ale hlavně pro celou společnost; kdežto opravdové jich svěcení duševní i hmotné blaho společnosti přináší. To nejlépe­ poznáme u našeho lidu, kdež ještě neděle­ a svátky po křestansku se světí Ve- jdeme-li do jeho příbytku v neděli nebo ve svátek, uvidíme, jak tyto naň a na poměry jeho záři zrovna poetickou rozlévají : v neděli vyjasnilo se oko nemocného, bolesti jako by se byly umírnily, na tváři jeví se mír a klid, vzájemná úcta a něžnost obnovuje se n manželů.­ kouzlo lásky mateřské množí, zdvojuje se, dítky tulí se něžněji к své matičce, a srdce jejich více otevřeno tklivým jejím slovům. Rolník zapoměl na své lopoty a strasti, ře meslník spokojen jest se svým osudem ; domácí­ pán je mírnější a blahosklonnější, služební­ oddanější a věrnější. V neděli obléká se chndý v bělejší košili a čistší oděv, a to již povznáší mysl, zbavuje kalu smýšleni otrockého a upozorňuje na šlechetnější člo véka část, na vyšší cíl a konec. Odejměte jen dělníkům a lidu chudšímu neděli a svá tek usmrtíte ducha jejich, pochováte tělo v nečistotě a špíně, a zetlelý oděv kus po kusu rozpadne se na zdivočilých otrocích práce. Neděle jest zajisté zlatým článkem

I duch jeho že jest pátravi-jší, zkoumavější a vynalézavější, a Angličané že mají četné vynálezy, stroje a i svou zámožnost děkovali jedině svěcení dnů nedělních Řeč Macaulave o svěcen! neděl měli by čisti a uvažovali ti, kdeiž na svěcení neděl a svátků žehrají aneb je znesvecovat dovolují — A kdož by nevěděl, že svěcení neděl a svátků i dobré a řádné občany společnosti odchovává ?. . Tak a podobně postupoval ve své konferenční­ otázce jarošovský kaplan P. Houška a na závěrku pak doložil, že už ani řeči na kazatelně lid, po většině židovským a svéto- běžným liberalismem nasáklý, к svěcení neděl nenakloní a nerozplamení, ale že potřebí ted na kompetentních místech domáhali se zákona­ pro svěcení dnův nedělních a svátečních aspoň v tom spůsobu, jak to zavedeno v Au glii a ve Spojených státech amerických Také v tomto listu bylo se častokráte obšírněji zmíněno o vzmáhajícím se zlořádu, za jehož potlačení žádají už i samotné spolky dělnické, jakž o tom svědčí petice dělníků z Ústí nad Labem a četné žádosti toho druhu z různých míst Rakouska, říšské radě chystané.­ Petice tyto vznikly skoro všude к pobídce­ pro dobrou věc nadšeného řečníka na schůzích spolků a besed katolických. Více než slovo tištěné účinkuje zajisté slovo živé, slovo pověděné posluchači přímo v tvář — a účinkuje a působí v duši tohoto tím více, čím vřelejší jest přednes řečníkův a čím upřímnější a pro dobrou věc nadšenější jest řečník sám. Dobré, vzletné péro vykonalo ovšem již mnoho na světě ; avšak výmluvná ústa nadšených kazatelů a řečníků vykonala ještě více 1 Proto měly by katolické spolky a pražská katolicko-politická jednota­ zvláště působitive směru tomto, měly by horlivěji než se to snad děje doposud shromážďovati členy své к veřejným před

FEUILLETON. 1STa,d.plaA^či- NámoHký román od W. Clark« Russel*. Hlava dvacátá oamá. Návfttdva. (Pokračováni.) Nelly navštívila jej v jednu hodinu a on ji podržel u oběda při sobě. Dítě mělo hlad a když je při jídle pozoroval, vzpomněl bez riěky na Dolly. .Mèli jste dnes něco dobrého к obědu, míy drobečku?" tázal se. Malinká tvářila se zaraženě když ale otázku opakoval, odpověděla: »Ne.“ Domníval se, že se holčička mýlí, neboť dle ubezpečení Conwayova doufal, že smí předpokládat!, že bude miti tento, jsa na ten čas penězy opatřen, nejprvé a přede vším otevřenou ruku pro potřeby své ženy. Ačkoliv vsak otázky své všelijak točil, odpovídalo dítě neustále : .Ne, — ne, mama nic papat nemít" ,Neměli iste nic к obědu ? Víš-li pak to dobře, miloušku?“ Ano dí:ě bylo si svou věcí jisto, tak jisto,­ jak jen dítě býti může. Holdsworth vyskočil a zazvonil, a vyšel potom do síně, by tam paní Parrotovou očekával­ Přišla z kuchyně a Holdsworth, jsa

„Ale vždyť jsem dnes ráno panu doktoru Conwayovi deset liber dal." zvolal Holdsworth,­ úžasem bez sebe jsa. .Já mu ty peníze­ jen s tou výhradou doručil, aby je na svou paní a dítě vynaložil." ,Že na vás deser liber vyžebral?" rozkřikla­ se paní Parrotová. celá rozlícena „Ten darebák ! Deset liber ! On je za minutu pro- chlástá ! O, pane Hampdene, proč jste je nedal­ raději jeho ubohé paní?“ „Ovšem, to by bylo lépe bývalo * odvece Holdsworth, zalomiv rukama. „Ale jak jsem to měl nastrojili? Pod jakou zástěrou měl jsem jí ty peníze posiati ? O paní Parrotová, něco se musí nevyhnutelně státi. Pomýšlení, že ta ubohá paní v takové bídě a nouzi se ocitla, znepokojuje mne nanejvýš. Kterak bychom­ jí pomohli? Nesmíme zapomínali, že jest paní a dlužnot nám opatrně к dílu prikročili.“­ „Nemám ani pokoje, že jste tomu padouchovi­ deset liber svěřil !" dováděla paní Parrotová, jejíž mysl se pořád ještě tou velikou­ sumou a lstivou drzostí toho člověka, který ji na Holdsworthovi vytaškařil, zabý ▼ala a skoro v simničném rozechvění trvala. „Bylo-liž kdy co podobného slýcháno 1 To byla tedy ta příčina, proč ten ničema do domu mého přicházel ? Kdybych byla o tom dosti malé tušení měla, byla bych jej i s žádostí­ jeho z domu vyhodila, aniž bych vám slovíčka o tom řekla; tím se můžete ubez-

rozčilení svého jedva mocen, zvolal к ní : pečiti • „Musím s vámi nevyhnutelné o důležité .Prosím vás, povězte mi, co by se za ▼éci promluvit, paní Parrotová. Nelly praví, takových okolností činili dalo", pravil Holds- že maminka její neměla dnes nic к obědu, worth naléhavé. Jest to pravdě podobno ? Jest to možno ?“ .Inu, pane, já vím dobře, co bych na „Opravdu, pane, když se mne už tážete, vašem místě ndélala. Paní doktorová Con- dlužno mi odpovédíti, že dle mého mínění to wayová je dáma a nehodilo by se, posiati jí nej horší možno jest." odtušila paní Parrotová. koupené maso. Třeba tedy tu věc jinak na­

vleknout!. Já zabijú jedno z svých kuřat a donesu jí je s pěkným poručením, a řeknu jí při tom. že jsem včera něco ze své drůbeže­ zabila a že jí chci okázat, jak moje kuřata­ ztloustla “ .To by šlo, ale vlastni kuřata nesmíte na to obětovat Nejlépe bude, když vezmete tento půlsovereign a doběhnete к nejbližšímu drůbežníku a tam dvé kuřátek koupíte. Ty můžete matce Nellyně donesli a předstírat, že jsou z vašeho vlastního chovu. Jste s tím srozuměna ?" „S největší radostí, pane Hampdene 1 Vy musíte mít věru nad míru dobré srdce, že máte takovou vřelou útrpnost s chudými lidmi." Dořekši, šla p%ní Parrotová spěšně pro klobouk a pádila za chvíli dolů po ulici, nesouc­ trhový košíček na ruca. kdežto jí stužky od klobouku, jež ve chvatu podvázali zapomněla.­ nazad přes ramena vlály. Holdsworth čekal netrpělivě až se navrátí,­ kdežto Nelly, která s největším poklidem­ poobědvala, v pokoji se proháněla a vážným, zvědavým okem každý výklenek a každou skříni prošťourala a ovčačkám na krbu a žlutým růžím na koberci se obdivovala.­ Po uplynutí desíti minut vrátila se paní Parrotová s rozpálenou tváří a valné udych těnými prsy a letěla tak střelhbitě do domu, že by se byl člověk domníval, že snad kle- notnický krám vyloupila a ted svůj drahý život zachránili chce. „Tu jsem, pane Hampdene, jak se vám ta drůbež líbí?" zadychtěla a vytáhla dvé dobře krmených a výborně vyšpikovaných kapounků­ z košíčku, držíc je proti svému ná jemníku, jako by byly dvé náušnic. Nqsou-liž

оотмл fk-MÚMvaaé a pedepaaaé přiju r •d.alcc • v Oatrovai uUei i. IbOS-H. Rukanisúv uevraclme a aepodepaaaých nedbá*«. REKLAMACE neaapečetáaá pgaýláay budtaš aatraa- Inasráty fsKtáma и asPavatyl.

•tf

и Г í

Roŕnik Ж III.

náškám o potřebách a otázkách časových, jimž zvláště nyní měla by se věnovali nej větší pozornost, kdy pod prapory konservatismu­ vždy více třeba jest bojovníků: V neděli dne 13. tohoto měsíce koná se v Praze opět schůze kátolicko-politické jednoty pro království české, při kteréž příležitosti­ velice by bylo žádoucí, aby si bylo poněkud obšírněji povšimnuto předmětu, o němž tuto pojednáno, a aby za příkladem­ jiných spolků katolických v Rakousku bylo se usnešenoo peticí к radě říšské, v níž bypou- kázáno bylo k n e z b y tn é p otřebě zákona v příčině svěcení dnů nedělních­ a svátečních. Budiž pak Žádáno : 1. Aby úp'ně přestalo předvolávání osob к úřednímu jednání v dny nedělní a sváteční ; 2 aby služba úředníků a zřízenců železničních.­ poštovských a telegrafních obme zenu byla v dnech nedělních a svátečních na věci jen nejnutnější a na práce vůbec nezbytné,­ jakž tomu jest i v Anglii, kdež přece veřejná doprava mnohem jest živější než u nás ; — — dále aby к neodkladné službě nedělní­ určováni byli. pokud to jen vůbec možno,­ úředníci a zřízenci svobodní & bezdětní ; 3. aby práce na ulicích, při stavbách a všeliké obyčejné práce veřejné vůbec byly zakázány ; — liberálními vládami zrušená­ dřívější ustanovení, týkající se svěcení dnů nedělních vzhledem к obchodníkům, hostinským­ a pod., aby opět byla obnovena ; 4. aby továrníci a podnikatelé vůbec nesměli­ všelikými násilnými prostředky nutit! dělníky ku práci v neděli ; aby v oněch továrnách,­ kteréž v jistých dobách roku ani v dny nedělní a svá eční práci zastavili nemohou,'postar*­ uo bylo přiměřeným způsobem o to, by dě nictvo aspoň vystřídali se mohlo při návštěvě chrámu Páně ; osoby nedospělé ale aby v továrnách těchto v neděli vůbec pracovali nesměly. Kdo o věci hlouběji bude přemýšleti, nalezne­ jistě mnohé, čeho by třeba bylo ade ještě uvésti, — my obmezujeme se tuto jen pouhým nástinem. Politický přehled domácí. V Prase, dne 10. lietopadu. Z Vídné. (Delegace. — Hrabě Schönborn. — Vzneseni hostě. — Arcibiskup Ganglbauer — Obsazeni­ zahraničního úřadu. — Týž úřad v Německu a Rusku. — Dementi.)­ Budžetni výbor delegace říšské rady vyřídil v schůzi dne 9. t. m. mimořádný požadavek­ pro okupační vojsko v Bosně a Hercegovině,­ řáday a mimořádný rozpočet námořnictví hi dodatečný úvěr ministerstva války Ve večerní­ schůzi schválil výbor účetní závěrky za r. 1879 i vykonal volbu komise pro nuncie. Zvoleni­ byli Šturm, Demel, Russ, Plener, Bareuther,

to překrásné kusy kuřat, že bych ani lepších neznala?" „Jakým spůsobem jí je ale dám? Budete tak dobrá, donesli je tam sama?" „Proč ne : já ji je potom pošlu po služce do pokoje a obrátím se zase u dveří. Však ono jí samo sebou napadne, že jsem ty kapouny­ vlastní rukou krmila, a tak nepotřebuji­ nepravdu mluvit, ačkoliv to s mým náboženstvím­ bohudík tak nevypadá, abych z lásky к chudé, potřebné paní malou lež z nouze neprořekla “ Napotom ohledávala ty kapouny s velikou­ pozorlivostí aby se přesvědčila, není li snad přece nějaká zrádná cedulka s tržní cenou na nich přivěšena. Po té upravila si klobouk, utřela si uřícenou tvář a pospíchala s malým břemenem svým na přič přes ulici. Holdsworth čekal v síni na návrat její. Co nevidět přišla potutelně se usmívajíc zpět, odkryla víčko košíčku a okazovala Holdsworthovi,­ že jest vyprázdněn. „Mluvila jste s samou paní doktorovou Conwayovou?" .Nemluvila, pane, také jsem to neměla v úmyslu," odtuší я paní Parrotová, očišťujíc pilně podešvy o rohožku u domovních dveří, „ta šlundrovitá služka otvírala mi dvéře. Já pravila: „Dones toto své paní s přívětivým pozdravem od paní Parrotové ; kapouni mohou­ se hned péci, jsou odleželí", a potom hleděla jsem se pryč dostali. Služka byla nad tím jako u vidění I Nejprv zbledla jako stěna, potom se šklebila a hned na to kňučela­ jako pes, jejž někdo pod ložní přikrýv- kon ndusití chce. Nebohá osoba měla bezpochyby­ hlad. — Zde jsou také peníze, které jsem spátky obdržela. Jde to na vlas. Račte si je přepočíst! t"