#1
alto_textblock
#1
Románová příloha
#2
alto_textblock
#2
„Národních Listü“ k číslu 180. ze dne l. července 1904.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
= Lehkomyslné manévry. Je tomu jen několik
neděl, co německé listy byly plny úštěpků a rozhor-
lení nad nešťastným pochodovým cvičením, jež uspo-
řádal pařížský »Matin« a při němž dva vojáci ze-
mřeli slunečním úžehem a několik těžce onemocnělo.
Že v Německu není ani za mák lépe, dokazuje ne-
štěstí, jež se těchto dnů přihodilo při veslařských
závodech člunů válečného loďstva při vzedmutém
moři u příležitosti námořních slavností v Kielu. Z pra
vodaj »Frankf. Ztgu.« o tom píše: »Skutečným ne-
štěstím skončily tyto veslařské dostihy, výsledek to,
o němž ostatně odborníci z předu nepochybovali,
vzhledem k lehké, štíhlé stavbě těchto člunů, ačko-
liv závodní dráha zůstávala uvnitř přístavu a k tomu
ještě byla zkrácena. Několik člunů se překotilo a vý-
sledek dne byla, vedle udílení cen, jež včera slav-
nostně vykonáno, ztráta tří lidských životů z muž-
stva. Náhoda tomu chtěla, že jsme se na parní pinasse
válečné lodi mohli účastnit zachraňování dvou pře-
kocených člunů. Kapitán viděl, kterak plachty člunů
se kloní a klesají do vody a dav rozkaz »Plnou pa-
rou vpřed«, přibyl na místo právě v čas, aby mohl
vzíti na palubu plavce, kteří se drželi překoceného
člunu, beden, prken a lan visících ze člunu. Byl to
skutečný zápas na život a na smrt. Zoufale lapali
vzduch tito lidé, jimž šlo o život, chtěli křičet a ne-
mohli již, někteří stěsnání na kousku lodního trupu,
jenž vyčníval z vody, jeden z nich v zoufalství
strhal si šaty s těla a byl úplně nahý, když jsme ho
zachránili. Ve většině případů byly parníky ihned na
místě. Nejhorlivěji křižoval po nebezpečné dráze a
přispíval ku pomoci starý admirál šlechtic Koester,
jenž rozhorleně zvolal: »Ale teď jsem rozhodně pro to,
aby se s tím přestalo!« — Osudné závody konány
na rozkaz a u přítomnosti císaře Viléma.
= Čarodějnice z Marly. Z Paříže se oznamuje:
Ve Versaillu skončeno těchto dnů trestní líčení proti
pí. Martinové, »čarodějnici z Marly.« Všichni svěd-
kové potvrdili, že obžalovaná měla neobmezený vliv
na zemřelou starou vdovu pí. Chappuisovou, obluzu-
jíc ji tajemnými zjevy duchů, kde nebožtík Chappuis
rozmlouval se svou vdovou. Státní zástupce ve své
obžalovací řeči výslovně prohlásil, že zde nejde o
to rozsuzovati při této příležitosti o naukách spíriti-
stických. Je tu případ »falešného« spiritismu, sprostý
podvod. Obhájce obžalované advokát Salmon naproti
tomu ve své řeči prohlásil, že tu vůbec nelze mluvit
o podvodu. Kdyby tu šlo o podvod, musily by býti
prostředky k němu, totiž »působení media«, vylhané,
líčené, lež a klam. Avšak kdo může rozhodnout,
byla li moc media smyšlená čili nic? Stojíme před
faktem přesvědčení, víry; nechať tuto víru sdílíme
čili nic, musíme ji mít v úctě a nesmíme si osobo-
vat, abychom na základě svého vědění, nebo mate-
rialistického názoru poctivost této víry popírali. Paní
Chappuisová byla spiritistkou z přesvědčení, paní
Martinová se považuje za medium. Kde prý je tu
podvod? Soud nepouštěl se do rozhodování otázky.
je li nám svět duchů nepřístupný čili nic, aneb je li
přesvědčení spiritistův a medií poctivé čili nic. Držel
se prostě fakta, že pí. Martinová za záminky spi-
ritis tických séancí vylákala na staré paní Chappui-
sové bezprávně značné sumy peněz a závěť, kterou
jí odkázala celé svoje jmění a odsoudil pí. Martinovou
pro podvod na 4 leta do vězení a k pokutě 200 fr.
#4
alto_textblock
#4
Nejpodivnější na celé této historii jest, že pí. Marti-
nová, medium, předpověděla pí. Chappuisové deni
hodinu smrti, že pí. Chappuisová byla pevně o tom
přesvědčena a vskutku v ustanovenou dobu zemřela,
což bylo před soudem zjištěno. Soud nezabýval se
otázkou, zdali touto suggescí byla stará pí. Chappui-
sová poškozena na zdraví a obmezil se toliko na
otázku podvodu.
= Krvavý souboj ministrů. Z Athén se ozna-
muje: Rozčilení politických stran jest tak velké, že
vede ve sněmu k osobním srážkám, jež v poslední
době měly za následek několik soubojů, které skon-
čily, jak obyčejně bývá, bez krveprolití a protivníci
roztloukli toliko koulemi Pánubohu okna, aniž mu
je zaplatili, poukázavše ho na prázdné státní kasy.
Z té příčiny vzbudil poslední souboj nemalé vzru-
šení. Dřívější ministr Stajkos poctil tento týden
svého dřívějšího kollegu Farmakopulos ve sněmovně
názvem mezka, což nemohl dokázati a což zavdalo
podnět k souboji. Sekundanty obou stran byli tři
dřívější ministři a místopředseda sněmu. Souboj byl
na pistole na vzdálenost dvaceti kroků. Stajkos vy-
střelil prvý, chybil svého odpůrce, kdežto Farmako-
pulos střelil hned po něm a trefil ho do slabiny tak,
že klesl. Dříve než lékaři zavázali ránu, pozby! ra-
něný tolik krve, že omdlel a také byl donesen do
nemocnice, kde mu byla vězící v ráně střela vyňata.
Dle výroků lékařů není v nebezpečí života, ale lé-
čení bude trvati dlouhý čas a zůstane mrzákem.
Farmakopulos se vzdálil z jeviště souboje, aniž se
smířil se svým raněným odpůrcem.
= Ironie jména. Jmenovat se Napoleon Waterloo,
zatčen být jako spěh od francouzského vojskla, aení věrru
nic všedního. Toť případ mladíka, jenž v neděli po-
tloukal se na nádraží v Lyonu a byl nejprve zatčen
jako tulák. Avšak brzy shledáno, že to dlouho již hle-
daný sběh. Napoleon Waterloo, než se stal vojákem,
byl dvakráte trestán pro zločin krádeže a byl tudíž
vojenskými úřady poslán do Afriky, aby se tu při těžké
službě polepšil. Avšak nejmladší Napoleon netoužil
nikterak po vojenské slávě a roku 1902 sběhl od pluku.
Potloukal se po Belgii, po Švýcarsku a po Italiia
konečně vrátil se do Francie, poněvadž se domníval,
že na jeho jméno a na jeho záležitost již zapomněli.
Ale jména „Napoleon“ a „Waterloo“ se ve Francii tak
snadno nezapomínají a tak byl uprchlík, jenž má obě
ta jména pospolu, záhy poznán.
= Měl deset žen. Z Washingtonu se oznamuje:
Všechny záznamy pensijního úřadu byly těchto dnu
předstiženy přihláškou o pensi Petra Westa z Pen-
dletonu, Ore., která udává, že byl desetkráte ženat
a osmkráte rozveden. Prohlížeje vojenskou karieru
Westovu, shledal komisař Ware, že byl týž členem
vlastního svého pluku, totiž 7. iowského pluku jízde-
ckého. Westova manželská kariera byla sensací ce-
lého dne v úřadovně pensijní, kde přece různéa
mnohé případy podobné často se vyskytují. West při-
pojil ke své žádosti jména svých dosavadních manže-
lek, které zastupují celkem čtyři státy — Iowu, Ne-
brasku, Oregon a Kalifornii. Desátá žena, která dosud
žije, jest Italkou. Jiná žena, od které West nebyl roz-
veden, jest mrtva. Tajemství Westových úspěchů
v námluvách sice ze zprávy jeho nevysvítá, ale jasno
je, že jakmile byl se starou „polovicí“ hotov, již zase
honem hnal se po jiné. V jednom případě uplynulo
pouze 12 dnů mezi rozvodem a sňatkem. Tři až šest
měsíců přestávky zdá se býti u něho obvyklou pe-
#5
alto_textblock
#5
Se všemi ženami měl West pouze
riodou samoty.
4 děti. Nejraději měl Emu Dixonovou, s níž žil 14
roků.
#6
alto_textblock
#6
Zemřelí v Praze.
#7
alto_textblock
#7
Dne 27. června 1904: Havlínova Marie, dcera
poštovního úřadníka, 8 roků, 667—VII. Lintemerová
Klára, choť officiála bušť. dráhy, 53 roky, 829—VII. —
Ve všeobecné nemocnici: Vodičková Marie;
vdova, 73 roky. Patřičná Františka, dělnice, 32 roky.
Frolík Josef, krejčovský pomocník, 21 rok. — U Mi-
losrdných bratří: Hamerle Václav, obuvník;
36 roků. — U Mi osrdných sester: Waltrová
Marie, vdova po dělníku, 37 roků. — U Alž běti-
nek: Drahotová ?, vdova po rolníku, 77 roků. —
V městském chudobinci: Kristina Turková,
vdova, 77 roků.
#8
alto_textblock
#8
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
#9
alto_textblock
#9
V pátek 1. července.
#10
alto_textblock
#10
219. hra v předpl.
(3. čtvrtka.)
Nina Vávrova od zem. chorv. divadla v Záhřebě j.h.
Tragedie člověka.
Dramatická báseň výpravná o 3 aktech, s předehrou
a dohrou, a 14 obrazech. Maďarsky napsal Emerich
Madách. Přeložili Frant. Brábek a Jaroslav Vrchlický.
Hudbu složil František Picka.
Režisér Jaroslav Kvapil. Dirigent Frant. Picka.
Po předehře a druhém dějství přestávky.
Konec o 10. hod
Začátek o 7. hod.
#11
alto_textblock
#11
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
#12
alto_textblock
#12
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
V pátek 1. července.
O 7. hod. več.
Novinka. Na pomoc Rusům. Po patnácté.
Velká výpravná lidová hra se zpěvy a tanci o 5 jed.
Napsal Fořt a Hráška. Hudba od E. Starého. Režisér
B. Kovář. Dir. E. Starý. Baletní vložky tančí pí. Stará
a pan Čermák. Evoluce s damským sborem nastu-
dovala pí. Friesová-Janovská.
#13
alto_textblock
#13
(blíže Palackého
mostu).
Začátek o 7. hod.
Novinka. Bludná Hollanďanka. Po páté.
Komická operetta o 3 jednáních. Napsali J. Buch-
binder a E. Walke, Hudbu složil K. Weinberger.
Přeložil a scenoval Josef Kubík
Denní prodej lístků u knihkupce pana Urbánka
vedle Národního divadla v Praze a v trafice proti
zimnímu divadlu na Smíchově.
#14
alto_textblock
#14
Aréna na Smíchově
#15
alto_textblock
#15
Výpátek 1. července.
#16
alto_textblock
#16
Pištěkovo lidové divadlo vnehracech.
#17
alto_textblock
#17
na Král.
V pátek 1. července.
Začátek o 7. hod.
Lidové představení za poloviční ceny.
Bohatá holka.
Původní fraška se zpěvy o 5 jednáních.
Napsal Antonín Lokaj.
Zejtra je lidové představení za poloviční ceny.
14
Hadrník pařížský.
#19
alto_textblock
#19
532
#20
alto_textblock
#20
— 529 —
#21
alto_textblock
#21
»Myslíte, že Francouzové jsou skutečně v Rusku
milování ?«
»Jsou-li milováni!... Nuže, chci s vámi sděliti jeden
doklad o tom.«
Ficelle, jevě rovněž neustále náladu nejveselejší,
přerušil soudruha svého, řka:
»Což abychom ale zapili sdělení to radostné již
předem burgundským?«
I zároveň naplnil již skleničky, načež přiťukl si
přátelsky s Reném de Riverolles, volaje:
»Na zdar a rozkvět burgundského kraje !«
Beryllon dodal:
»A také na zdraví naše !«
A agent ten jal se vyprávěti, obraceje se zvláště
k Renéovi:
»Bylo to v roce 1887... Jest již tomu tedy, jak
vidíte, dost dávno !... Nestalo se tak teprve včera. Přijel
jsem do Petrohradu v březnu za svými záležitostmi ob-
chodními.
Divadlo bylo v té době uzavřeno a jedině cirkus
byl otevřen. Odebral jsem se tam večer. Řeklo se mi
totiž, že hrají tam zajímavou pantomimu, v níž předsta-
vují se střídavě Německo, Anglie a Francie.
Německo bylo zosobněno Bismarkem.
Kancléř objevil se na koni, maje na hlavě přilbu
se šíšákem, i byl oděn velmi pečlivě, ano hledaně.
Sotva že se ale objevil, obecenstvo jalo se hlučetia
pískati i házeny na jeviště ovoce i kopějky a když starý
ten lotřík zmizel, posměch, jenž se ozval se všech stran,
zajisté nebyl by zněl mile v sluch skutečnému kancléři
německé říše, kdyby byl býval přítomen . .. Ach, moji
zlatí, jaká to byla kočičina
#22
alto_textblock
#22
»Nechci býti vtíravým !«
», nijak! nijak! Vtíravým! Jak můžete pronésti
takové slovo! Jsem naopak velice šťasten, že náhoda
nás tak svedla!«
A pan Beryllon pojav Renéa de Riverolles za ra-
meno, jemuž nezbývalo nežli povoliti, odvedl jej ke dru-
hému konci stolu.
Když blížil se tam, jiný host povstal od stolu
jemu vstříc.
Beryllon jal se představovati Ficella, čili bývalého
sluhu hraběnky Boccinellové, jehož jméno tuto opětně
změnil přesunutím slabik:
»Dovolte, pane Morele, abych vás seznámil s příte-
lem svým panem Dorlinem, jenž jest společníkem mýmv
zastupování velikých firem vinařských — milý můj Dor-
line, zde pan Morel, krajan náš.«
Ficelle se poklonil a děl
»Jsem velmi potěšen, pane !«
Tři spoluhodovníci usedli ke stolu.
Beryllon poručil láhev šampaňského a sice druh,
kterýž dodává, jak děl, vlastní jeho firma.
Číšník odvětil, že není víno tohoto druhu v hotelu
jejich, i nabídl šampaňské jiných marek.
Vypočítával druhy šampaňského, jež má hotel ve
sklepech svých.
»Máme víno firem Moět, Union champenoise, Monte-
bello, Boulet-Ladubet... Máme dále ještě...«
Beryllon přerušil jej;
»Ne, ne, já pije šampaňské jen naší marky.«
Ale náhle dodal
Zaprodáni nepřitelí.
#23
alto_textblock
#23
133