ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 8a060d10-7135-11dc-bbd2-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 32
#1 alto_textblock #1
Ročnik XXXXIV.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v pátek dne 15. července 1904.
#3 alto_textblock #3
Číslo 194.
#4 alto_textblock #4
Ka ranní a odpol. IIsty předylácí set v Praze v adlministraei . .. ns čtrrt leta . . . . 8 K — s dvojí donáško na něsín . ětnt leta . . . . 7 K 50h ve slialkách: 2 K 80 k za něsie . .. Poštou: naot iia . . . . 9 R oo s drojí zásilkou na něs nant l: . . n k eok
#5 alto_textblock #5
J.
#6 alto_textblock #6
I
#7 alto_textblock #7
E
#8 alto_textblock #8
V drobném prodeii maní číslo o sob . . n2 odpolední Ve úlialkách na venková: ranní číslo. . . . . vdpolední . . . . . . . . 3h Inserát platí se hotově zapře Předplacení a innerty plijímá zdulsl- strace v Marianské ulici č. 3. TTam nachéznjí se též redakn tiskárnn a erpedice „Nárednich Listů“. Rukopisy se novraesji
#9 alto_textblock #9
b
#10 alto_textblock #10
Drama na dálném Východě. Petrohrad je radostně vzrušen ! Nebo zpráva o zdreující porážce Japonců před sever nlmi hradbami Port Arturu se potvrzujel Podobně jako za tmavé noci 8. února Japonci úkladně přepadli loďstvo ruské na rejdě portarturské a připravili mu kruté škody: po- dobně chtěli za tmavé noci z minulé soboty na neděli 11. července přepadnouti Port Artur na souši od strany severní. Byla jim z čínské vojny z r. 1894 dobře známa »Achillova slabina« portarturská. Býval majitelé přístavu a pevnosti opevnili Port Artu sice výborně po straně východní a jižní pásmem vysokých a souvislých tvrzí, ale za to na se- verní straně, tam kde prostoupeno jest horstvo Port Artur věnčící a chráníci dosti širokým údolím, jímž vede silnice a nyní též železniční trať mandžurská přímo až do nitra města port- arturského: tam ku podivu nepostavili podobně silných opevnění, nýbrž nechali mezi severní tvrzí číslo III. a protějšími bastiony na hoře It šanu téměř kilometr široký průsmyk jako otevřenou bránu do srdce pevnosti. Tato ne- opatrnost stala se tehda Číňanům osudnou. Japonci prodrali se tehda tímto špatně hájeným úvalem ohromnou silou a prudkým nájezdem, takže v několika hodinách stali se pány Por Arturu. Nuže, touže cestou doufali také nyní zmoe- niti se ruského Port Arturu. Buď že neměl zatím zdokonalené fortifikace ruské dobře vyšpe- hované, anebo že podceňovali ostražitou napjatou bdělost ruské posádky právě v tomto nebezpečném místě, zkrátka: odhodlali se beze všech obvyklých příprav oblehacích pomocí pří kopů souběžných k divosmělému, přimo šíle- nému pokusu. Chtěli pod rouškou noci prostě dotčeným širokým údolím po silnici a zkažené trati železniční velikými massami sřítiti se jako příval horský náhle do samého Port Arturu. Aby odvrátili pozornost Rusů jinam, jali se s výšin. na východě Port Arturu vévodících, náhle v noci té bombardovat východní tvrze ruské, čísla 10, 11., 12. a 3. Když pak se jim zdálo, že zejmena severovýchodní tvrz čís. 3. je palbou jejich silně porouchána — odvážili se ohromnou silou náhle opodál průsmykem nájezdu a útoku. Avšak zmýlili se šeredně. Rusové dávno učinili v těch místech nále- žitá bezpečnostní opatření: Celé údolí bylo pod- kopáno kříž na kříž neméně než třiceti minam tak, že v dané chvíli půda rozsáhlého prostran ství mezi sílnici a protinající ji tratí železniční mohla býti vyhozena do vzduchu. Zde si za téže noci Rusové počihali v náležité síle na úkladného vraha. Vyčkali, až se na prudkém svém pochodu útočném ocily nejhustsí massy japonské na této sopce. A nyní razem vyšlehla spousta blesků a zaduněly hromy! Tisíce Ja- ponců vyletělo do povětří, roztrháno ohromným výbuchem dynamitovým, jakého snad posud dějiny válek neznají. A v zápěti výbuchu toho hřímalo 60 ruských děl do zděšených řad japonských plukův. Což divu, že zákeřný útok jejich změní se rázem v hrozný útěk a nejkrvavější porážku. »Echo de Paris«, z něhož čerpáme tyto po- drobnosti o slavné ruské noci 11. července. má sice za to, že číslice 30.000 padlých Ja ponců jest snad upřílišněna; avšak že ztráty jejich jsou nesmírné a že jejich noční pokus o přepadení posádky portarturské strašlivě by! Rusy odražen a zmařen, to přiznávají i zpravo- dajové angličtí, dokládajíce, že následkem tako- vého flaska krutého budou Japonci nyní nucení celý svůj oblehací plán změnit. To věříme. Před týdnem ještě ve své nebelyčné chlubnosti troufali se Bramarbasové japonští chvástat, kte rak prý v několika dnech budou pány Por Arturu. Dnes je zřejmo, na čem se ta chlub nost jejich zakládala: na spekulaci, že zdař se pod pláštěm noci zákeřné přepadení neopa trných Rusů. Nyní dostali krvavé ponaučení, že to tak snadno nepůjde, že Rusové jsou bdělí na stráž a že dnešní Port Artur není naprosto bývalou
#11 alto_textblock #11
čínskou hračkou z r. 1894. Páni Japonci budou musit podniknout pravidelně, obtížné oblehání se strany mořské i pozemní, kteréž může hezky dlouho trvat a ještě pro ně naposled — divně skončit. Neboť ani blokádu přístavu portartur ského nemohou dosud tak svíravě provést, jak by rádi, nýbrž musejí k tomu přihližet, kterak brzy větší, brzy menší počet válečných lodi ruských z přístavu vybíhá v širé moře za účelem jistě promyšleným. Kdož ví, neuslyšímeli brzy, jak obrněnci admirála Toga vrážejí na pod mořské miny ruské A jako se drži dosud statečně Port Artur. tak též Kuropatkin ze svého nesnadného obranného postavení poděl dráhy mandžurské mezi Dašičaem, Hajčenem a Ljaoja nem dosud mistrně proti přesile tří nepřá- telských armád operuje. Ze všeho je pohříchu zřejmo, že nemají Rusové na bojišti mandžurském pořád ještě dosti sil, aby mohli přejíti o obrany k ofíensivě. Sice by najisto vojevůdce tak bystrý a důmyslný, jakým jes generál Kuropatkin, nebyl dopustil, aby tr armády japonské, z nichž prvá postupovali od východu (od Jalu), druhá od jihu (od Taku- šanu) a třelí od jihozápadu (od Bíčeva) dovedly projíti horstvem, zmocniti se průsmyků na se- dlech hor a blížiti se nyní soustředně velikým polokruhem k jeho posici s patrným úmyslem. aby mu zaskočily ústupní čáru jeho na Mukden a Charbin a obklíčivše ho spojenými silam svými připravili mu kdesi u Hajčenu neb Ljaojanu — Sedan. Avšak přese všechno nebezpečí není podnes Kuropatkin ještě v postavení tak kritickém, aby nemohl z něho slavně a šťastně vyváznouti, Ustupuje stále od jihu k severu, poděl dráhy — háje každou důležitější stanici tak srdnatě jak jen možno — v poslední bitvě o Kajču na př. měli Japonci dle svědectví zpravod aje pruského »Lokalanzeigru« již tak na mále, že jen pouhá náhoda, že totiž v pravý čas nadešel příliv mořský a japonské válečné lodi mohly svými děly zasáhnout v kolísající jia bitvu — zjednala zoufalému generálu japon skému vítězství. Ale zaskočiti se Japoncům nedá. Nesevrou ho v pasti a nedonutí ho k rozhodné bitvě svou přesilou. O to se již řádně postaral známenitým rozpjetím svého levého křídla tak dalece na severovýchod, aby měl ústup na Mukden vždy volný. Ano, srmáda generála Kellera a kozáei Rennenkampfovi kryjí mu bezpečně ústup na tak dlouho, až dojdou ho žádoucí posily ! —
#12 alto_textblock #12
Politické zprávy domáci.
#13 alto_textblock #13
V Praze, 14. července. (Liberecké vý- počty.) Nedávno antisemitský „Volksbl.“ při- nesl zprávu, že dr. Körber má pro případ opětné nedělnosti říšské rady v úmyslu poslaneckou sně- movnu rozpustiti a nové volby vypsati již na základě nového, oktrojovaného volebního řádu který by byl osnován na všeobecném, rovném. tajném hlasovacím právu a jenž by počet po- slanců říšské rady ze 425 stenčil na 300. Tyte dni vyšla v Liberci anonymní brošurka „Vše- obecné volební právo“, v níž pisatel uvažuje. jaké vyhlídky by měla každá rakouská národnos při volbách na základě všeobecného volebního práva, a dochází „na základě statistických dat“ k závěru, ke kterému již předem dojíti chtěl, totiž, že by Němci ve sněmovně, vzešlé ze vše- obecného volebního práva, měli nadpolovičn většinu hlasů přes to, že jsou ve státě menšinou asi 35procentní. Jak tento kejklířský kousek pro- vedl? Zcela prostě, jako se prostě prováději všechny kejkle. Vzal za základ svých statisti- ckých výpočtů „fysiekou a duševní zletilost“ oby vatelstva, t. j. přiznává volební právo jen muž- ským osobám, starým nejméně 24 roky, své- právným a grámotným, vylučuje z voleb- ního práva všechny mužské osoby, platící jakou- koli přímou daň, noumějí-li čísti a psáti. A tu, operuje obratně čislicemi, snesenými posledním všeobecným sčíláním lidu došel k přesvědčení, že by v nové poslanecké sněmovně, čílající celkem 303 poslance, zasedlo 154 Němců, 10 Vlachů,
#14 alto_textblock #14
1 Rumun, 76 Čechů, 24 Poláci, 20 Rusů, 1í Slovinců a 4 Srbochorvaté. Jak správná jsou tato čísla, vynalezená na útěchu rakouských Němců v Liberci, vysvitne, všimneme-li si pouze výpočtů ohledně nás Čechů a Němců. R. 1900 napočítáno v Rakousku 6 mil- lionů obyvatelů, hlásících se k českému obcova- címu jazyku a 9,170.000 obyvatelů s německým obcovacím jazykem. Dle zprávy úřadní statisti- cké kanceláře nejgrámotnější ze všech národů rakouských jsou Čechové, mezi nimiž jest pouze něco málo přes 2% lidí, neumějících ani čísti ani psáti. Bergrámotných Němců napočítáno po- měrně mnohem více. Bere-li pisatel za základ všeobecného volebního práva jen zletilosta grámotnost, jest přirozeno, že by se nám Če- chům musílo dostati poměrně více poslanců než Němcům, nejméně však musil by pomě. po- slanců českých k německým býti asi takový. jaký jest poměr obyvatelstva. Dává-li pisatel9 millionům Němců 154 poslance, musil by 6 mil- lionům grámotnější2h Čechů dáti aspoř dvě třetiny téhož čísla, tedy 103. Ale on nám milostivě udili 76 poslanců, t. j. méně než polovinu toho, co dává Němcům. V samých Čechách dává nám 54 poslance, kdežto Něm- cům jich dává 41; v procentech bylo by českých poslanů 57%, německých 43%, ač je známo, že českého obyvatelstva jest v Čechách 63%%, ně- meckého jen 37%. Již z těchto ukázek jes jasno, jak spolehlivy jsou statistické výpočty libereckého počtáře a jak průhledný jest hokus pokus, jimž se německým 35% rakouského oby- vatelstva dostává náhle nadpolovični většiny po- slanců na říšské radě. Z Vídně, 14. července. (Vídeňská právnická fakulta o záhřebské re ciprocitě.) Professorský sbor právnické fa- kulty vídeňské university vzal dne 9. t. m. v úvahu nařízení ministerstva osvěty o doplňova- cích státních zkouškách dalmatských a istrij- ských absolventů záhřebské university. Pro- fessorský sbor posuzoval toto nařízení prý jen se stanoviska státoprávního a školského a své pochybnosti o oprávněnosti nařízení zaslal prí v podrobné zprávě ministerstvu osvěty. Ze Záhřeba, 11. července. (Vylou čien chorvatští kadeti.) Včera v neděli při- bylo do Záhřeba šest chorvatských a srbskýeh kadetů, vyloučených z honvédské kadetky v Pe- čuchu (Pětikosteli), protože nechtěli zpívati ma- darskou hymnu. Vyloučení jsou z různých roč- níků kadetky a vybráni byli velitelstvím libo volně ze všech chorvatských kadetů jako p vodcové odporu proti zpívání maďarské hymny Před odjezdem z Pečuchu byli zavřeni, aby nemohli vstoupiti v nijaký styk s ostatními ka dety. Tyto ostatní setník Hranilovič, Chorvat ro- dem, přemlouval, aby se podrobili rozkazu, chtěje tím pomoci zatčeným jejich kollegům. Ale všichni Chorvaté prohlásili, že raději z ústavu vystoupí, než by zpívali maďarskou hymnu. De- protokolu, jenž s nimi zaveden, dali zapsati, ž do kadetky vstoupili s tím úmyslem, že se sta nou důstojníky u chorvatské zemské obrany proto necití se povinnými zpívati maďarskou hymnu. Očekává se, že 22 v ústavě zbylých chorvatských kadetů bude potrestáno. Stane se to patrně až na podzím, poněvadž školní rok právě ukončen. Z Oseku, 11. července. (Maďarské školy v Slavonii.) „Nar. Obr.“ se dovídá, že správa státních železnic v Chorvatsku se roz- hodla založiti pro děti železničních úřadníkůa zřízenců tři nové maďarské školy v Slavoniia sice v Našicích na statku bána hr. Pejačeviče, v Rumě a v Mitrovici. Osecká maďarská škola bude letos rozšířena. Zřídí-li se v Oseku zvláštn železniční ředitelství, pomýšlí se otevříti v Oseku dokonce i maďarskou střední školu.
#15 alto_textblock #15
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 14. července.
#16 alto_textblock #16
Válka na spadnutí. Pařížská »Patrie« píše v čísle sobotním V komisi pro vyšetření stavu námořnictva fran couzského býv. ministr námořnicíva pan Lockroy doznal včera, že za afféry fašodské byl válka s Anglil na spadnutí a že
#17 alto_textblock #17
musilo se vydati 60 millionů n spěch, aby uvedeny byly loďstvo naše, osady i přístavy v řádný stav obranný. Tehdy také skutečně, jako jindy, »Patrie« bila na poplach. Telegram, který dostala z Londýna 23. října 1898, pravil výslovně: »Panu Delcasséov podáno bylo včera sirem Moriso- nem, vyslancem anglickým v Pa- říži, ultimatum. Nebude-li odpověď fran- couzská uspokojivá a neopusti-li Marchand Fa- šodu i s kolonou svou do deseti dnů, vojs ko Kitchenerovo obdrží rozkaz, aby se samo Fašody zmocnilo.« Důležitý tento telegram byl zadržen po 24 hodiny v ministerstvu vnitra v Paříži, dříve než dodán byl redakci »Patrie«, jež byla tedy jediným pa- řížským listem, který byl prvně zpraven o váž- ném obsahu věci. Anglie byla připra- vena na válku a proto ji chtěla; ad- mirál Beresford prohlásil, že jest to okamžik, jaký se nevráli tak záhy, aby bylo zni- čeno loďstvo francouzské; lor Salisbury předpověděl na radnici, že do dvou měsíců Anglie bude zaplelena v mohutný konílikt; admirál Colomb odhrnul jeden cipek závoje, napsav v »Army and Navy Clubu«, že armáda 20.000 mužů jest v Indii po- hotově, aby byla vržena na Mada- gaskar. Byla to divise generála Whita, jež několik měsíců potom vysazena byla na břeh natalský — proti Burům. Chamberlain prohlásil nutnost, by vlajka anglická vztýčena byla »mocíe v celém údolí nilském a proti všeml Pan Lockroy připomenuv onu dobu před komisí zmíněnou, nic nepřeháněl, neboť ti, kdož mu tehdy blízei byli, připomínají si ještě dobře jeho chladnokrevnost a rozhodnost, s jakouž do- vedl si zjednati zprávy o formaci loďstev angli- ckých, o jeho prostředcích všelikých a kázni řádu jeho mužstva. A jistě také zachován byl mír díky jeho opatřením energickým. Admirálové angličtí vytý kali od té doby Salisburyovi vždy, že ztrati drahocenný čas — více než tři týdny — vy- jednáváním s Delcassém, neboť admiralita a- glická měla plán již hotový. Chtěla — je ště před roztržkou — pokusiti se o přepadení Cherbourgu loďstvem jež byla u Portlandu shromáždila. Zároveň několik velikých lodí paroplavebn společnosti »Peninsular and Oriental Line« byl by v Kalkutě vzalo na palubu vojsko Whiteovo a bylo by je za palby děl tichomořské eskadry anglické vysadílo na břeh po hliž Majnugy. Neschůzelo mnoho a léčka nastrojená byl by bývála provedena. Že se toto nestalo, od t doby v Anglii silně litovali. Jest třeba připomenouti si tyto událost v okamžiku, kdy mluví se tolik o inferiorit našeho lodstva vůči komplikacím, jež mohou vyvstati, až žárlivost a chtivost různých států podrobena bude při řešení konfliktu rusko japonského vážné zkoušce.« Skutečně zdá se, bohužel, že v případu tom bude námořnictvo francouzské na konflik taký přípraveno ještě méně nežli v roce 1878. Sama řada znalců francouzských konstatovala tak již a dala v přičině té výraz obavám nej vážnějším.
#18 alto_textblock #18
Výstřelky inlernacionalismu ve Francii. V časopise pro mládež »Annales de la jeunesse« uveřejnil židovský spisovatel, bývalý senátor Naegnet, jenž jsa kompromitován panamskou afférou uprchl z Paříže a léta ži v Anglii, článek, v němž dokazuje, že Francio musí odzbrojiti i kdyby ostatní státy ji nenásle dovaly a i kdyby ji to mělo státi její samo- statnost. Tento článek filosofa internacionalismu způsobil tím větší roztrpčení, poněvadž se octi v časopise, čteném školní mládežl. Nyní zaznamenává tisk pařižský nový útok na vlastenecký cit francouzské mládeže. Jisty nakladatel školních knih chtěl vydat populárn dilo pro mládež o Paul Bertovi, jenž byl jedním z nejznamenitějších budovatelů nynější republiky
#19 alto_textblock #19
reformátorem školství, bojovníkem pokrokua antiklerikalismu. Kniha měla býti vydána pro školní mládež. Ale poněvadž v této knize bylo mluveno o vlastenectví Paul Berta, nebyla do- poručena školními úřady k uveřejnění. Vdova po Paul Bertovi uveřejňuje rozhodný dopis, v němž protestuje proti této potupě vel- kého vlastence-republikána. Vypráví, že když šla interpellovati v této záležitosti na příslušné instance, bylo jí odpověděno: »V tom spise se mluví příliš mnoho o vlastenectví a to není nyní vhodně!« Paní Bertová byla zaražena, užaslá nad touto odpovědí, jež v ní vzbudila nejtemnější představy o vlivu, jejž mají na ducha mládeže podobní vychovatelé.
#20 alto_textblock #20
Francie a Vatikán.
#21 alto_textblock #21
Dle telegrafické zprávy z Paříže, vyzvat státní tajemník vatikánský kardinál Merry de Val biskupa v Lavalu znovu, by do 20. t. m. vzdal se svého místa, nebo že stihne jej těžký disciplinární trest, načež francouzská vláda bi- skupu s formálním poukazem na konkordát znovu zakázala diécesi opouštěti. Vatikán zakročuje proti lavalskému biskupu na základě stížnosti, podepsané 52 poslanci, ge- nerálními a municipálními rady departementu mayenneského, kteří na něj žalovali, že neseku- larisované jezuity nechce připustiti k nábožen- ským výkonům. Arcibiskup v Rouenu popírá, že by mu byl Vatikán pohrozi.
#22 alto_textblock #22
Povstání Hererů.
#23 alto_textblock #23
Němeeká veřejnost překvapena byla udá- lostí, jež datuje se již z června, ale kterou za- chovávala a zachovává německá vláda dosud v naprosté tajnosti, ač zvěst o ní byla by uví- tána bývala se stejnou radostí jako nyní. „Ko- nečně jednou koloniální opatření naší vlády.“ jásá „Berliner Tagblatt“, „jež jistě se setká s nedílným souhlasem celého německého ná- roda! předpokládaje ovšem, že jest pravdivé, což v nynějším okamžiku zkoumati nemůžeme. Opatření to neznamená nic více a nic méně, nežli že říšský kancléř z jihoafrické války dobře známého burského generála Maritze pozval, by zúčastnil se války s Herery jako rádce gene- rála Trotha a Maritz pozvání toto přijal a musil již přibýti do německého hlavního tábora.“ Toto tajené opatření hr. Bülowa prozradily lipské „Neueste Nachrichten“ v dopise, ode- slaném z Kapského města dne 21. června. Praví se v něm: „Z burské války slavně známý ge- nerál Maritz odebere se ku pozvání naší vlády dne 27. června do německé jihozápadní Afriky, aby se zkušenostmi, nabytými v burské válce, nyní ve válce proti Hererům byl napomocen. Maritzova výprava zařízena jest ve velkých rozměrech. Maritz dal na objednávku zahranič- ného úřadu německého zhotoviti 70 vozů pro volský potah, najal 200 černochů, hlavně Zulů. Fingů i jiných Kafrů a vybral si za průvodce 10 ze svých, v burské válce nejvíce se osvěd- čivších lidi. V Kapském městě přistály parníky „Eduard Bohlen“ a „Korse Kastel“, aby jeho výpravu dovezly do Svakopmundu, kde přistanou s ní asi 3. července. Generál Trotha odtamtud již telegrafoval, že Maritze očekává. Tomuto přiděli se hlavně správa vozatajstva hlavního o- dílu armády. Maritz jest však, jak sděluje se dále v do- pise, také ochoten, dopraviti do naší kolonie ihned nejméně 500 zkušených mladých Burů, s nimiž by dle způsobu burského pomáhal pře- moci domorodce.“ Pisatel dopisu byl prý Maritzem zmocněn, prohlásiti, že těchto 500 Burů nejsou žádn dobrodruzi, nýbrž neobyčejně zdatní muži, kteří jsou ochotni, zvoliti si německou jihozápadní osadu africkou za svou novou vlasť a že již nyní chtěji obětovati jí všechny své síly i život. Ani jediný z těchto 500 není prý pobuda, nebo ni- čema, protože Maritz z tisíců Burů, kteří se ku podniku jeho přihlásili, učinil pečlivý výběra ujišťuje, že většina z jeho průvodců přinesla b do německé osady velmi značné hotové jměn., aby hned po válce mohla si zříditi farmy.
#24 alto_textblock #24
FEUILLETON.
#25 alto_textblock #25
větvika - Za Luisou Čelakovskou. Doslechneme-li náhle o úmrtí známé osob nosli, vyhoupnou se nám představy o ní oby- čejně nejdříve chomáčem osobních vzpomínek. A tak zpráva, že 15. m. m. zemřela vdova p universitním professoru Ladislavu Čelakov- ském, paní Luisa Čelakovská, vybavila ve mně vzpominku. Kdysi za nedělního dopoledne — je tomu již devatenáct let — navštívil mne studujíe filosofie, nadšený idealista Alois Mattuška. Při- šel v bílých rukavičkách. „Aha, zas už něco! Jen si svlíkněte sve rakavičky, jsem už jednatelkou ve dvou spol cich. Ale vždyť nechci, abyste byla jednatelkou předsedkyní máte být! „Rány boží, předsedkyní! Takovou žábu Co vás to napadlo? Hm, takhle paní Luisu Čela- kovskou! Ta je v damském světě pražském vý- znamná, dojděte k ní. O, tam si netroufám. Paní Luisa — je díma taková vznešená, vybroušených mravů. eleganiního chování, taková aristokratka! „Ale srdcem je demokratka, znám ji, a je demokratka i myšlením i rukama. Ve všech žen- ských spoleích, kde působí, pracuje upřímně, opravdově, obětavě, má své přesvědčení,a dobročinnou ruku přikládává i tam, kde by jiná paní professorová se štítila nebo se bála, by snad panu choti někde nahoře neublížila. Je energická, ušlechtilá vlastenka. Půidu ji po-
#26 alto_textblock #26
žádat sama, bojíte-li se jejího aristokratství. — A pro který vlastně spolek? Pro který? Ani nevím, dříve ho musíme uvařit. A Mattuška začal mi nadšenou před- nášku. O Jablonském. A že pomník Jablonského pro Kardašovu Řečici je již hotov skoro. Schází ještě několik stovek Strachovskému. „No tak ještě dosbírejte, nač pak nový dam ský spolek? O my se již nasbírkovali dost, teď ať po- mohou také dámy. A hlavně ať pražské dámy Jablonskému trochu zájmu projeví, aby, až v Řečici slavnostní odhalení pomníku bude, Jablonský oslaven byl i zde v Praze. Za chvíli byla jsem v Žitné ulici v saloně Čelakovských. Paní Luisa stála přede mnou s tváři upřímně přívětivou, ale tak cizá pósou, cizá přízvukem slova. Také si mohl sem pan Mattuška dojít sám! Ale spustila jsem. Před- náška o Jablonském. A že on, oslavenec řečický zasluhuje, abychom i my, dámy — neboť — že — vždyť sepsal básně i pro naše pohlaví, na př. krásnou „Jestiť...“ Jestiť jedna velká hlava ... Jestiť jedna moudrá hlava... A ne a ne vzpo- menout! Ta velká hlava jako když do mé malé uhodí. Paní Čelakovská hleděla chvíli na mne jako v zapomenutí, oči kamsi do prázdna. Pak prudce pohodila hlavou, postavu vypjala — a deklamo- vala sama. Jakoby rázem Jablonského básné všecky kolem ní byly rozprostřeny a vybírala z nich jen sloky sobě nejmilejší. Deklamovala s nevšední vervou. Pak sedla ke klavíru a za- improvisovala na text Jablonského píseň. Znělo tu něco tak samorostlého, pravdivého, geniál- ního! Věru, portrét básníka Růže Stolisté jakoby
#27 alto_textblock #27
tam na stěně se byl posunul: ne snacha, dcera má jsi! — A oči ještě plny záře, podávala mi již in- koust a papír: Psaly jsme k slavné policii žádost za povolení slavnostního damského komitétu. „Odpoledne dojdu k paní X. a k paní Y., zejtra máme prádlo — to nic, v úlerý k slečně N.a paní M. a R., to je na komitét dost, ve středu dojdu tam a tam pro dárky na tombolu, ve čtvrtek půjdu požádat o přednášku, pak vyprosit sál b - sední, v pátek uklízíme — to nic, v sobotu ob- starám slečny k tombole, v neděli půjdu vy- prosit hudební sextet, v pondělí začneme trochu zvát, zatím dojde od policie povolení, obstarám vše ostatní — však ona mi Bártová pomůže ... Nu a v sobotu bude slavnost Jablonského! A byla. Velká dvorana Měšťanské besedy zářila. Damského publika mnoho nebylo, většina bylo mužské. Sedělo se při stolech. U našeho stolu seděl sochař Strachovský a J. V. Frič. Paní Čelakovská v nádherném úboru vítala hesty. Jak by to byl její salon! Nenuceně, gra- closně usedla ke stolu zde, zase ke stolu vedle. každému účastníku řekla něco milého. Čísla programu šla jak po šňůrce. Šťastný Mattuška si zapřednášel o Jablonském. Pak deklamoval Frič své básně. Vřelé vlastenecké přesvědčení. timbr jeho hlasu, ba celá sympatická jeho osob nost uváděla posluchače v náladu povznášející Tleskalo se, znovu tleskalo a Frič přidával. Paní Čelakovská byla už jako na trní. Program byl ještě tak dlouhý! Povstala, aby dala slečnám u tomboly instrukce. Ale Frič definitivně už se- stupuje s podia a předsedkyně s jednatelkou honem mu běžíine děkovat. „Ze krásně jsem deklamoval? Vždyť jste aní nedávaly pozor, pořád jste tam měly co kuti
#28 alto_textblock #28
u těch váziček. A já se zatím tolik potil, po- dívejte se!“ a usměvavý Frič sklonil hlavu, po mu s obočí jen srčel. „Dávala jsem pozor,“ vážně odmítla pan Čelakovská, „i když jsem slova nesledovala, roz uměla jsem vašemu přednesu, vašemu hlasu; rozplakal jste mi srdce — „Také nesleduji slova vaší řeči, milostivá paní,“ stejně vážně odpověděl Frič, „vaše mluva zní mi ještě hodně cize, ale rozumím vašemu srdci. Srdce vaše je české, ryze české, je naše jenom naše. A věru, přál bych vlasti svojí, aby každá naše žena měla srdce vaše i vaše pře- svědčení!“ a Frič dvorně políbil paní Luise ruku. Málem dvacel let již tomu! Dlouhá doba. ohromná doba v žití každého z nás. I v dušev- ním vývoji. Jsme moderní. Sentimentalita mlád dávno ta tam: bazary, oslavy, tomboly se více duše mé netýkají. Chci chleba. Chleba žaludku. chleba hlavě, chleba srdci. — Proč to, že dnes při doslechu o úmrtí paní Luisy Čelakovské vzpomínka na slavnost Jablonského tak vehe- mentně se mi vyhoupla? A tesklivě tak. Houpá se mi duší drobnými krůčátky menuetu, zpívá mi v doprovodu spinetem. Pláču. Takoví jsme teď, bože, tak jiní! A chtěla bych pohladit vy- chladlou ruku zesnulé předsedkyně a naslouch t hlasu ochotného deklamátora vlastenecké slav nosti . . Druhá vzpomínka na zvěčnělou se mi nese k době o deset let později. Šly jsme z výborové schůze Minervy. Paní Čelakovská právě se tu byla rozloučila se spolkovou činností. Je chu- rava, i choť jí stůně. Musí se „spolkaření“ vzdát Ale mluví dnes tak hořce, ani ji nepoznávám. Ba, korrektní ta dáma ani nodbá, ze jdeme po
#29 alto_textblock #29
veřejné ulice. A s očí tekou jí slzy proudem, hořké slzy, zaliti se v nich může. Zabočily jsme spolu na Karlově náměstí k odlehlejší pěšině. Nejmenovala nikoho, ale plakala a plakala. — Vzpomínám hořských těch slz, maně se plám: proč? Což není u nás místa dost pro každou teplou ruku? Hrdě se, nadělověk, vy- pínáme, voláme až nihil, posměšně odháním drobné pilné ruce, chceme na všecko hned po Perunovsku, a při tom nepozorujeme, že nám z hrudi po kapinkách odtéká životodárná láska.
#30 alto_textblock #30
„Lásko k vlasti, ohni nehasnoucí, ty věčná lampo v srdcích národů. vlij v duši naši opět plamen žhoucl pro volnost, právo, práci, svobodu, znič nesvornosti zmiji jedovatou a vraf nám lásku, matku činů svalou Buď každá duše tvojím svatostanem buď každé srdce tvojím kalichem, buď každá mysl úrodným ti lánem.“) Paní Čelakovská už „nespolkařila“. V sou- kromí, v tichu obětavě pomáhala dále. Ukrutně se na ni osud obořil. Před osmi léty raněna mrtvicí! Děsný stav pro mysl tak citlivou, tak jemnou. — A pro matku, své čtyři děti tolik milující! — A ještě jednou se osud rozšklebil. Chot zlomil si nohu, hleděl vstřie nejen ochromení, ale samému konci života. Ubohá Luisa, musila zříti na zoufalé dohasínání jeho. Přežila jej než krátkou dobu. Letos, když začly lípy kvést, po- chováno v olšanskou zemi její zlaté srdce. Její „české srdce,“ řekl by Frič. — Lípy kvetou. Kladu na čerstvý rov lipovou větvičku.
#31 alto_textblock #31
Č. Jiřin
#32 alto_textblock #32
*) Jaroslav Tichý.