#1
alto_textblock
#1
Strana 2.
#2
alto_textblock
#2
„Nový Jihočeský Dělník."
#3
alto_textblock
#3
Číslo 13.
#4
alto_textblock
#4
na venkově třeba a zdraví mnohých bude tím
podryto. Neobejde se tento kulturní krok, jako
každý z předešlých bez značných oběti. Se
strany vlády bude třeba veliké opatrnosti a tu
můžeme od ní očekávat. Potěšitelným je rozhodnutí
státní rady, by úřady dohlížely, zda
nové učitelské síly nejsou jen zástupkyněmi
klášterních sester.
— Vítězství voličů protikongregačních ve
Francii. Dne 7. září konala se v okresu Jon-
zacu (departement Charante-Inferieure) volba poslance,
an mandát nacionalisty Marchanda byl
sněmovnou zrušen. Marchand zvolen byl minule
v užší volbě většinou 10 hlasů. Strany reakční
činili vše možné, by zvolen byl opět. Mélinisté,
kteří volili jej minule ve volbě užší, odevzdali
pro něj své hlasy nyní hned poprvé. Než ani
to nepomohlo. Marchand obdržel o 927 hlasů
méně než minule a zvolen byl radikál Larquies.
= Kletba Vilémova. Místopředseda poznaňského
sněmu, hrabě Theodor Zoltowski, který
jest též císařským komořím, zbaven byl tohoto
úřadu, že nesúčastnil se uvítání císařova
v Poznani.
— Na Viléma jde smůla. Poslední čas stíhají
německého císaře Viléma povážlivé nehody.
Když darovat chtěl Spojeným Státům sochu císaře
Bedřicha, aby naklonil si jejich přátelství,
smály se jen tomu a neměly na žádném veřejném
místě pro nákladný monument místo; prý
v koutě v některém museu by jej umístnili, ne
však co někdejšího císaře, ale jako umělecký
výtvar. — Nyní zajel si do Poznaně. ON je
zarytý nepřítel Poláků a tito též svou nevážnosti
k NĚMU se nijak netají. Ale JEMU napadlo,
že je skrotí když SVŮJ osobní majestát
nechá zavést do Poznaně, města polským obyvatelstvem
silně obydleného. Napřed muselo
jet hodně vojska a činit po celé cestě ochranný
špalír, v Poznani pak nařídil, že zavřená musí
býti všechna okna a nikdo jimi nesmí vyhlížet
až pojede ulicemi. Poláci však nebyli zvědavi,
ale dali výraz své nenávisti tím, že neosvětlili
ani jediné okno a nedali vlat na domě svém
ni jediné vlajce. To neni pro cisaře německého
žádnou maličkosti. Než neštěstí JEHO jde dále:
Do Poznaně dal se provázeti též důstojníky
z Petrohradu, aby viděli Poláci, že má Rusko
na své straně. Nyní však vyšlo na jevo, že
ruští důstojníci jeli s NÍM jen proto, že osobně
o to prosil loňského roku ruského cára. Důstojníkům
byl vsak dán rozkaz ruskou vládou, by
zachovali tu největší zdrženlivost a přísné vojenské
držení. Tito také opravdu žádné přátelství
k německému císaři nejevili a nedovedli
zapřít své sympathie k Polákům. V Poznani
ubytovali se v polském hotelu a nejstarší z nich,
Čertkov, neuznal prý ani za hodné, když pozdravoval
císař Rusy při parádní přehlídce dát
na jevo sebe menší účastenství. V hotelu na
francouzský pozdrav hotelierův odpověděl Čertkov
polský. Vysokých kruhů německých se chování
ruských důstojníků dotýká nemila. Cisaři také
žádné vážnosti nezjednává.
= Všepolský sjezd. Mezi Poláky ujímá se
stále více a více myšlénka, by konal se všepolský
sjezd, na němž zastoupeni by byli zástupci
Poláků ruských, pruských i rakouských,
dále těch, kteří vystěhovali se hromadně do ciziny,
jakož i ojediněle žijících na různých místech.
Sjednocení Polsky bylo by patrně hlavním
přáním sjezdu.
= Nový boj za rovné volební právo zahájen
bude opět soudruhy v Belgii. Zamýšlejí zříditi
zvláštní pokladnu ku podpoře v generální stávce.
#5
alto_textblock
#5
Válka.
Červené strašidlo války plíží se nezbytně při obzoru
jako zubaté, slunce polárního dne. Při nejmenším
záchvěvu nepokoje, ať zašumí z kterého koutku Evropy,
prostydne krev v žilách lidí mírumilovných, a zabuší
lakotnou nadějí srdce v hrudí válečných hyen, těšících
se, jak rudá lidská krev žlutým vzácným kovem prou-
diti bude v jejich kapsy bezedné I za nejsvátečnějšího
klidu vznáší se ve vzduchu cosi hrozného, obluda příšera,
která podle obecn ho mínění, ať dříve nebo později,
ale jednou jistě snese se k zemi a zahájí své dílo da-
vičské. Píseň míru zaznívá na všech nivách; ale při
zvucích této písně sbírají se rekruti provádějí stavby
obranné a zbrojí se zimničně, jako by pověstně »po-
slední slovo« již bylo vyměněno. Rozpočty ministrů
války jsou nejnaléhavějšími a nejnedotknutelnějšími položkami
ve státních budgetech, a muži meče jsou hýčkáni,
jako by byli nejdůležitějším činitelem ve společenském
zřízení národů. Pušky zaměňují se takřka ročně
jinými, vražednějšími, nová a zase nová děla, jiný prach,
mohutnější lodě válečné — moře lidské práce jež platně
přispěti by mohla ku zvýšení blahobytu, kdyby k jiné
výrobě bylo obráceno. Důmyslné hlavy moří se, aby
#6
alto_textblock
#6
odpomohly tomu neb onomu citelnému nedostatku v
oboru válečném. Přichází se se světelnými kulemi, při
jichž záři bude se moci i za nejčernější noci pilně pra-
covati, se střelami výbušnými, se stříkačkami, jež metati
budou proudy vitriolu, s jinými, jež chrliti budou hořící
síru do nepřátelských řad a ještě jinými rozkošnými
hračkami. V Anglii konají se zkoušky s automatem,
který vystřelí 500 kulí každou minutu, a s dělem, jímž
bude možno vrhnouti 200 liber dynamitu na vzdálenost
čtyř mil. Krásná vyhlídka pro naše zlaté hochy, skvostná
naděje pro rodiče, kteří si je, jak píseň praví »těžce
vychovali«.
Ale proč musí býti válka? Vždyť není nikde v
rozhodujících kruzích muže tak ukrutného, aby lačnil
po pohledu na spálené vesnice, na zničenou úrodu a na
strašné pole, pokryté zohavenými lidskými těly a kvílejícími
raněnými. Na všech stranách omývají si ruce a
každý prohlašuje »já nic — já muzikant. A přece: Jen
kdyby byl příznivý výsledek trochu zabezpečen a kdyby
to nestálo tokové nekřesťanské peníze! »Revue du Cercle
Militair« vypočetla, že by válka šešti evropských
velmocí (o menších válkách se už nemluví; taková potyčka
mezi Řeky a Turky nestojí člověku dvacátého
století hrubě ani za rozčílení) stála denně 300 milionů
a za měsíc bagatel 9 milliard franků. Nebýti příbližné
rovnováhy sil a nebýti nedostatku drobných, jichž prý
k válce a k vítězství jediných je zapotřebí, snad rozpoutal
by se ještě před skonem roku nejděsnější ze všech
živlů, jimiž postihnuto může býti lidstvo.
Jsou »ohrožené svaté statky«, a není-li těch, jest
»národní čest«.
Ale i k tomu musí býti »kazimír« a toto kazimír-
ství svaluje jeden na druhého.
Je to jako n chalupníka, pasoucího na mezi své
kravičky. Také on mívá »ohrožené statky,« a, byť jednalo
se jen o piď země, jsou to přece statky neméně
svaté; a také jemu došlápnou někdy na čest, on
neb ona, mají »černo v hubě«. Bývají s tím sice mrzutosti,
ale na konec spraví to pan okresní.
Ale běda, jedná-li se o »národní čest a statek«,
které jsou tomu chalupníčkovi veličinou dosti lhostejnou!
Na to »pan okresní« nestačí, na to musí padnout synáčkova
hlavička kučeravá a nádavkem ještě hrst pracně
zašetřených krejcarků válečné kontribuce.
Uvnitř národu našel se řád a zákon; ale mezi národy
neplatí ani slušnost, ani mravnost ani boží přikázání.
Proto jsou války. »Svědomí«.
#7
alto_textblock
#7
7
Z českého jihu.
— Černí v práci. Křesťansko-»sociální« list,
který dle »Budivoje« vycházet! měl od 1. listopadu
t. r. počal vycházetí již začátkem září. Je
to stará vodňanská »Stráž«, změněna ze čtrnácti-
denníku v týdeník. Také redakce její nalézá se
dosud ve Vodňanech, jen administrace a expedice
přeložena do Č. Budějovic. Obsah listů
míří taktéž ponejvíce na Budějovice a bude
patrně štítonošem, nevázaného ústavu Petrova.
Černým panáčkům stýská se pořád hrozně po
středověké tmě, v níž římské hirearchii rostla
vysoko pšenice, zahajují proto ve »Stráží« hned
v prvém čísle palbu na moderní školství a světské
učitele a učitelky, Činějí to farizejským způsobem,
pod rouškou: české dítě do české školy,
nevadí jim však pranic v tomtěž článku na
konci vybízeti české rodiče, by dali své dcerky
do klašterních škol neměckých, ne jen v cizině,
ale i v Č. Budějovicích a Prachaticích. Kde pak,
žádat logiku u klerikálního, výbojného kněze!
— Všechno na světě je špatným, jen despocie
římská, poskvrněna krvi a mnohem většim počtem
obětí než římský tyran Nero, a nekřesťan-
štější než byl tento, je hodná a užitečna a pak
jejich duchomorny -- klášterní a řeholní školy.
Ve škole moderní, předkládá prý se dětem
mnoho, takže nemohou si to zapamatovat a nenaučí
prý se následkem toho ani tolik číst a
psát jako před rokem 1868. Ano, to učení ve
školách nynějších je trnem v oku líným pova-
lovačům z far, věříme jim to, ale budeme si ho
právě proto tím více vážit, poněvadž se děti
naše skutečně něčemu naučí, co již po věky
lidstvo postrádalo, jsouc Řimem a jeho agenty
o to okrádáno. — »Stráž« v tomtéž článku
kroutí jezuitský očima po mravnosti a vykládá,
že pobožnost je této podkladem. Tomu neuvěří
ani jediný člověk, který snad jen jedenkrát měl
příležitost bydlet pod jednou střechou z některou
sestrou ať z Petrova či kterékoliv řádu. Není
na světě větších pokrytců, závistníků a pomlou-
vačů jak ti, kdož celý den omotávají kolem ruky
ruženec a lížou listy v Nebeklíči. A pak ta
mravnost nesčetných kněží! Arcibiskupa Kohna
a t. d.! A ti všichni jsou odchovanci nejpřísnějších
škol cirkevních. Může tedy někdo více
mravnosti posloužit, než když domáhá se zrušení
všech řeholních škol, jak stalo se již ve
Francii? — Učitele a učitelky světští bojí prý
se zastínění učitelek řeholních aproto prý na ně
láteří! To je podařené! Na jedné straně je toho
ve školách mnoho, ač jen světští učitele a učitelky
mají o to zásluhu, a na konec mají míti
strach před vědomostmi leckteré životaneschopné
#8
alto_textblock
#8
škarohlídky . . . Páni ze »Stráže« patrně myslí
dle Voltaira: Budeme lhát, lhát jak ďábli,
však ono se něco ujme.
-}- 0 troufalosti klerikální v Čechách nebude
nikdo moct již pochybovat, kdo prohlédne druhé
číslo »Stráže«. Dle této hrozil páter Záruba na
valné hromadě katolických tovaryšů: »— bude
zle, pakli agrární strana bude napadat
náboženství« (rozuměj klerikalism, neboť
náboženství nemá s politikou co činit, jen
klerikálové je zneužívají k nepoctivému štvaní
politickému a kdo je proto soudí špiní jej, že
napadá svaté náboženství. Pozn. red.) Co hrozba
tohoto pátera znamená, pověděli jsme již před
časem. Odvážněji však ještě pouští se kaplanek
vodňanský a píše pod čárou, skrytý jezovitsky
za pseudonymem »Budějovičan«: »— kdežto před
10 lety netroufali jsme si téměř na veřejnost,
dnes v celých zástupech ukazujeme se světu
a projevujeme bez bázně své smýšlení a snažení.
A když už jsme se jednou osmělili
ukázati se s v ět u, n e o c h a b u j m e, al e
držme se.« A že půjdou ku předu a budou bezohlednými
vůči morálce, poctivosti i spravedlnosti,
dočkáme se velmi brzy. Je to dílo našich ri-
tualníků jak pokrokářských tak i mladočeských.
Tak daleko nás zavedli, že jdeme kvapem
zpět a starý jezuitism, který národ zranil a
ožebračil počíná se roztahovat.
+ Nove všeodborové sdružení. Dne 8. září
konala se v Netolicích valná hromada diecés-
ního sdružení katolických spolků, svolána »ve-
ledůstojnými« a těmitéž řízena i opanována. Na
prvém bodě nalezál se rozhovor o všeodborovém
sdružení. Referat o tomto přednesl páter Čadek
a korreferentem byl jakýsi páter Milo. No, a
že takový páteři, »světa zkušení,« uspokojili
své poslouchající blbečky, a uspokojili i všechny
vyděrače, kteří ze srdce by přáli si houšť takových
»odborových sdružení«, je jisté; zejména
když tento nejdůležitější bod v boji dělnickém
projednán byl od osmi hodin ráno i s bodem
o katolickém svazu rolníků na českém jihu a cestovném
— do kázání před velkou mši, kam
hromadně se »bratří« — číslo 2 — odebrali.
Sociální demokraté mají prý odborové sdružení
a pracují horlivě pro ně, musí tedy katoličtí tovaryši
také. Přijali resoluci, aby za tím účelem
spracovány byly definitivní stanovy a basta.
Nové odborové sdružení je zde, jak by se vylouplo
ze skořápky. My ovšem mohli bychom
si jen přát, aby bylo odborové sdružení katolických
tovaryšu čilé jako sociálně demokratické,
neboť již dávno-bylo třeba na českém jihu po-
vzbuditi ten klerikalismem sfanatisovaný jihočeský
proletariát zemědělský, kterému Schwarzen-
berkové hanebně platí, nechávají jej bydleti o
1000/° hůře než své koně a jiný dobytek a
také pan protektor klerikální, arcivévoda z Este,
platí jen 8—10 kr. denně, jak dokázáno bylo
při soudu se stříbrckými drvaň. Budou však
konat toto lidé vedem fanatickými knězi? Budou
hájit horlivě zájmy dělnictva oproti všem
vykořisťovatelům, jak světským tak i posvěceným
anebo pomazaným? Očekávat něco podobného
může jen člověk obmezený. Přesvědčíme
se brzy, že chtí lapat jen hejly, jak s lurdskou
vodou, dotýkanými ruženci a všemi jinými podvodnými
lapačkami.
-|- Přejeta cestou na pout. Dne 14. září
ubíralo se z Č. Budějovic procesí na pouť do
kaple těšínské. U Nemanic setkalo se s dvěma
povozy poutníků z Maria Cellu. Jeden z povozů
porazil mladou poutnici Eleonoru Prokopovu
(11 let starou) a přejel ji. Mladá poutnice
utrpěla těžká poranění a musela býti dopravena
domu k rodičům.
— Lidumilnost MUDr.Jehličky, nemocničního
lékaře v Táboře. Chudé vdově D., matce několika
malých dítek, těžce onemocněla matka.
Poněvadž vdova musí za celodenním zaměstnáním,
aby dítky a sebe uživila, nebylo nikoho
kdo by doma starou těžce nemocnou stařenu
ošetřoval. Obrátila se proto D. k panu dru Je-
hličkovi s prosbou, aby matku jeji vzal do nemocnice.
Spatně však pochodila u tohoto »přítele«
chudého lidu. Žádost její tvrdě odmítl
a doložil, že nikoho z té chudé žebroty do nemocnice
nevezme — proč prý jej dávají do
novin. — Ubohá stařena vykoupena byla z utrpení
svého krátce na to smrtí — leč tvrdá
slova dra Jehličky sluší přivést příslušným
kruhům dozorčím na paměť. My
chudí dělníci v Táboře jsme zvyklí sice
hodně ústrků snášet, avšak stromy nesmí
se nechat růst až do nebe! Očeká-