#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXI.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v sobotu dne 4. května 1901.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 122.
#4
alto_textblock
#4
la z oženoss
#5
alto_textblock
#5
oožV n dnrě
#6
alto_textblock
#6
Na ranní a odpol. listy
přodplácí sn:
v Praze v administraei
na měet . . . . 2 K —
na čtrrt leta . . . . S K —
s dvejí denáškos
naměate .. . . . K 50n
na čtvrt leta.
ve flíslkách.
na něile . . ... . 2 K 30 h
Pošteut.
pa měsíc “ . .
i.. k oi
s dvojí zisilkou
na mšse
na čtvrt leta . . . 11 K so
#8
alto_textblock
#8
V drobném prodeji
rnaní číslo o sobě . . . za Sh
odpolední
. . . . za 2h
ve flialkách na venkovi
ranhí čírlo, . . . . .
odpolední
. . . . . . . 3b
—
Inseráty
platí se hotevě napřel.
Přečplacení a inserty přijíma rdminl-
strace v Mazisnské ulikcí č. 3.
Tsn pachizejí ss tě1 rrěskee
tiskárna a ezpedina „Nársdnich Listěe
Rukopisy se nevracsji
#9
alto_textblock
#9
Bnešní čislo pro Prahu je o 10 stranách.
#10
alto_textblock
#10
Náhlé zakončení pruského
sněmu.
Ve čtvrtek konala se porada minister
stva pruského, jež dospěla k usnesení, aby
se svolala společná schůze obou sněmoven
na včerejší den, pátek o šesté hodině, v níž
očekává se ohlášení, že zasedání sněmu pru-
ského se uzavírá.
Společné schůze obou sněmoven pru-
ských konají se jen v následujících přípa
dech: je-lí nutno dosaditi vladařství, anebo
když se zasedání sněmu zahajuje nebo končí
Za daných poměrů v Prusku může tudíž
nastati jen případ poslední, kterýž opět při
pouští buď prosté uzavření sněmu nebo jeho
rozpuštění. Telegraf nám v pozdní hodině
večerní oznámí vlastní obsah očekávaného
prohlášení, kteréž dle zpráv dosud došlých
prózatím nebude znamenati rozpuštění sně-
movny
Sněm pruský letos přílíš velký úkol ne
vykonal, vlastně vyřídil skorem jenom roz-
počet státní. Četné vládou chystané předlohy,
zejmena o doplnění sítě státních železnic a
dotaci proviněních svazů, nebyly dosud ani
předloženy. Vše to jest dokladem, že pověsti
v posledních dnech o krisi politické v Prusku
kolující, ač byly ještě v posledním okamžiku
popírány, vycházely z pramenů dobře zpra-
og be
vených.
Nutno proto k pověstem těmto blíže
přihlédnouti; jednak týkaly se osob, jednak
situace na sněmu pruském. žaoiosna
Nápadně často vyskytovaly se v po-
slední době zprávy, že otřeseno jest posta-
vení říšského kancléře hraběte Bülowa, kte-
rýž jest spolu předsedou ministerstva pruského
dále se praví, že nynější ministerstvo pruské
opustí několik posavadních jeho členů. Tyto
osobní otázky, zvláště pokud se týče kan-
cléře hraběte Bülowa, mohou míti v tomto
okamžiku dvojí význam. Jestiť totiž kanclék
Bülow nyní ve dvojí nepříjemné tísni:
předně v otázce stavby průplavů, jako by
jeho předchůdce kníže Hohenlohé, za druhe
ve věcech zahraničné politiky, zejmenav
otázce činské. Bylo by snad odvážné předpo-
kládati, že ukončení sněmu má pouze za-
stříti souběžnost vnitřní a zahraničné
situace, ale jest to zejmena orgán dědiců
Bismarkových, který houževnatě na tom
trvá, že čínská politika braběte Bülova jest
pochybena a že Německo takřka úplně
osamotila.
Hlavní důvod pro svůj názor čerp
z cesty francouzského ministra zahraničních
záležitostí Delcasséa do Petrohradu a praví
Až do okamžiku onoho počínala si Francie
v Číně dosti samostatně (t. j. odchylně o
Ruska) a velmi často šla společně s Něme-
ckem, kdežto Rusko vše možné činilo o
okamžiku, kdy hr. Waldersee byl jmenován
vrchním velitelem evropských vojsk v Číně.
aby všemu světu bylo zřejmo, že jmenování
toho neuznává. Zatím bylo zmařeno pode-
psání smlouvy Ruska s Čínou o Mandžursko.
a není to zajisté novinou potěšítelnou pro
Německo, přiostřil-li se odpor Ruska tak, že
Francie vidí se býti pohnutou, úplně odstou-
piti v Čině od součinnosti s Německem
Zdá prý se, že ruská politika vedle svého
#11
alto_textblock
#11
bezprostředního cíle i o to se zasazuje, aby
Německu způsobem citelným dala poznati
nemilé následky jeho ukvapeného a Rusko
popuzujícího jednání. V době, kdy poměry
čínské se opětně přiostřují, Rusko tam úplně
osamocuje Německo, takže tomuto samo-
jedinému zdá se nastávati boj s nově roz-
poutaným fanatismem čínským.
K těmto nepříznivým důsledkům něme
cké politiky čínské připojily se i někter
známky nově se tvořících poměrů v Evropě
kteréž mohou vésti některé státy »k revisi
vlastního poměru k Německu«. Z tohoto
pojetí situace vznikla před nedávnem zpráva
že hrabě Herbert Bismark se stane vůdcem
vítězících konservativců, čímž by se mu
uvolnila i dráha ke kancléřství.
Taková jest stručně označena zahra
niční stránka situace, pokud se týče nyněj
šího kaneléře hraběte- Bülowa.
Jeho postavení jakožto předsedy pru-
ského ministerstva pak souvisí s otázkou
průplavní. V této se prozatím mluví o čá-
stečné změně nynějšího ministerstva pruského.
Telegramy již dnes oznamují jména ministrů.
kteříž odstoupí, a podle pokynů, jichzse
jim dostalo ve čtvrteční radě, ministerské,
také již podali žádosti za propuštěnou.
Tím však uzavření sněmu pruského jeví
se býti jenom přechodním opatřením ku
zjednání nových poměrů, a pokud se při-
hlíží pouze ke vnitřním poměrům pruským.
i ve sněmovně.
Ministerstvu pruskému nepodařilo se totiž
ani za hraběte Bülova zjednati ve sněmovně
potřebnou většinu pro předlohu průplavní.
naopak svými různými projevy způsobilo, že
strana agrárníků učinila úmluvu se středem,
čímž ovládla úplně situaci proti průplavním
záměrům vládním.
Jest známo, že pruští konservalivci ne-
ústupně trvají na zvýšení obilních cel, za
kteroužto cenu by byli ochotní hlasovati pro
předlohu o průplavech. Ze spojení těchto
dvou otázek, obilních cel a průplavů, však
vyrostla dvojí nesnáz. První pro obnovu ob-
chodních smluv a tím nepřímo i pro účinky
jejich na zahraniční politiku, neboť ze zvý-
šení obilních cel mohou vzniknouti veliké
políže ve styku s jednotlivými státy, zvláště
zemědělskými, jako jest Rusko.
V poměrech vnitroněmeckých však spo-
jení obilních cel s průplavní otázkou rozpou-
talo nejen obrovskou agitaci mezi stoupenci
agrárními a jejich odpůrci, ale uvedlo na
denní pořádek i otázku novou — otáz ku
dopravních sazeb železníčných.
Odpůrci průplavů totiž obrátili kopí a
tvrdí, že průplavy jen proto zdániivě zname-
nají zlevnění dopravy zboží hromadného, že
se na nich nežádá výnos podobně jako
od státních železnic, z nichž stát má velmi
značný příjem. Žádají tedy, aby tarifová
politika při průplavech byla tatáž, jako u
dráh, totiž aby buď se snížily dopravní
sazby železniční tak, aby dráhy nebyly zdrojem
příjmů státních, anebo aby i sazby dopravy
v průplavech směřovaly k rozmnožení příjmů
státních. Stát se však nemůže zříci příjmů
ze železnic a tu ovšem odpůrci průplavů
dovozují, že zdánlivě levnější sazby dopravní
průplavů jsou vlastně břemenem, uvaleným
na veškeré poplatníky v zájmu podniků sou-
kromých, jimž by hlavně sloužily. Výpočty
podrobnými, kteréž se uvádějí u této přileži-
#12
alto_textblock
#12
tosti, německé časopisy jen jen se hemží.
Takto tedy otázka průplavní dočkala se no
vého zauzlení a ztížení.
Pouhé ukončení zasedání sněmu pru-
ského nemůže se tudíž nikterak pokládati za
konečný krok vládní, protože by sněmovna
posavadní, kdykoliv by byla svolána, vrátila
se opět s většinou protivládní. I má se již
nyní za to, že bude po uzavření sněmu záhy
následovati další krok, totiž rozpuštění jeho
a nové volby
V této příčině ovšem poskytnou potřeb-
ného světla změny, očekávané v ministerstvu
pruském, jež se stanou dle všeobecného ná-
zoru přípravou pro rozpuštění sněmovny
pro nové volby.
Opposice sněmovní proti průplavu, kon
servativci a centrum, měla ve své úmluvě
na mysli již i otázku rozpuštění sněmu a
nových voleb. Dle úmluvy této by obě tyto
skupiny při volbách postupovaly společně
takže by početně se mohly vrátiti sesílené
do nové sněmovny.
Kdyby změnou v ministerstvu se nepo
dařilo, úmluvu mezi konservativci a centrem
rozbiti, nedostala by se vláda rozpuštěním
sněmovny ani o krok blíže uskutečnění prů-
plavů.
A právě tato okolnost zdá se nasvědčo
vati tomu, že Prusko stojí před otázkou
hlubší, jež nedá se ukliditi změnou v oso-
bách na křeslech ministerských, ale za změ-
nou touto musila by následovati i změna
vládního směru, či opět nějaký — nový kurs
Dojem náhlým ukončením sněmu v
Prusku způsobený nevykládá opatření to ni-
kterak na prospěch politiky vládní. Ani vý-
klady vládě nejpříznivější nemohou, utajiti
že odpůrci průplavní předlohy donutili vládu
k novému odkladu této akce.
Skupiny, kteréž hájily průplavní pod-
niky, jsou ovšem uvedeny do velkých roz-
paků a projevují okázale své zklamání.
Za těchto poměrů, praví na př. » Ben.
Börs. Cour.« musí se dnes v Prusku pova-
žovati všecko za možné, a proto mohou vy-
počty, byť spočívaly na důvodech sebe správ-
nějších — netušenými činy osobní vůle v
nejbližším okamžiku býti zvráceny. Zasta-
vení parlamentního apparátu v Prusku ne-
mine bez účinku i na říšský sněm.
Taková jest nálada z náhlého ukončení
činnosti pruské sněmovny,
#13
alto_textblock
#13
Říšská rada,n n
#14
alto_textblock
#14
s9c i o
#15
alto_textblock
#15
Poslanecká sněmovna.
Schůze čtyřicátá prvá.
(Pův. a tel. zpráva »Nár. Listů«.)
en
Z Vídně, 3. května.
»Kalendář je lhář,« jak u nás doma zvy
kem říkati, selže-li »stoletá předpověď pravdě
podobného počasí« a dostaví-li se místo proro-
kované povětrnosti zcela opáčná. Kalendář je
lhář, mohl by říci také autor rozvrhu sněmovníeh
prací až do 15. června panj dr. Baernreiter
Všecko měl na den a hodinu vypočlěno, rozdě-
leno, rozloženo. Jenže na papíře a na mapě
věci a pohyby jsou velmi snadny — ve sku-
tečnosti jsou potom jiné, těžké, a co se zdálo
hračkou, která se svede bez obtíží, ukáže se na
tvrdé půdě reálnosti svízell.
První perioda, kterou stanovil německý
velkostatkář do 4. května, je tatam, ale opti-
#16
alto_textblock
#16
mism bývalého ministra obchodu byl šeredně
zklamán. Hlavně pokud jde o předlohu inve-
stiční. Nejspornější její část, refundace 80
millionů korun, nebyla ještě vzata na přetřes
Není prý pro ni dosud zabezpečena majorita.
Na nejisto pak nechce se vláda pustiti do boje
o tuto choulostivou záležitost. Čert nikdy nesp
a v parlamentě, kde není žádné pevné formace
a žádné většiny, jsou nehody a nemilá překva-
pení možny co minutu.
Téžisko situace není ve sněmovně. Nalezá
se v zákulisí, v poradních síních ministerských,
klubovních a výborových. Nespočívá také
předloze investiční, nýbrž v předloze o vodních
stavbách. Ta dostala se úplně do popředí. Je
výlučným předmětem jednání mezi stranami. —
Čechové mají v něm vedení. Chtějí dát osnově
zcela jiný ráz a částečně také jiný obsáh
termin. Takový ráz a takový obsah a termin,
aby hověly nejpilnějším potřebám zemi, českých
úpravě a splavnění řek a stavbám melioračním
aniž by se jakkoli rušila snaha po průplavech.
Vodní program českého klubu jest jednoduchý
co je primum necessarium v přírodě, co je jako
lakové pociťováno lidem, budíž jim také v chy
staném zákoně.
Po celý den poslanci čeští, v akci té zúčast
nění a svými vědomostmi a zkušenostmi k tomu
povolaní, rokují s vládou a s delegáty jinýeh
klubů, by uplatnili postuláty české. Snadnou
práce ta není a na jeden ráz nevykoná se.
Bude vyžadovati ještě mnoho vytrvalosti, roz-
myslu a zvláště diplomatické obratnosti, nežl
se podaří český projekt o vodních stavbách
učiniti skutkem.
Zatím ve sněmovně projednávají se malé
předlohy, dávno hotové a připravené pro plenum,
s důkladností a zdlouhavostí, která je v opač-
ném poměru s jejich délkou. Zákon o komorách
obchodních včera skoncovaný má jediný para-
graf. Jindy by se byl odbyl bez debaty. Včera
jím utraceno sedm hodin.
Dnes došlo konečně na zákon o prodej
másla, sýra, sádla a jejich náhraž
kách. Je to zákon ochranný jako zákon prot
kažení potravin, v jehožto širokém rámei bylo
místa dosti také pro to, co ve speciální novele
té, roztaženě na 20 paragrafův. Účel její je
čeliti padělání vzpomenutých výrobků země-
dělských, chrániti na jedné straně výrobce
na druhé konsumenty — ovšem pokud taková
profylaxe a taková prohibice může míti zda
Jsou sice vehiké pokuty a tresty; třímésíční vě-
zení a 1000 K, ale nedávné sensační procesy
vídeňské proti velkotovárníku Pischingrovi a ně-
kolika velkorestaurantům byly důkazem, že za-
strašovací methoda též po té stránce míjís
s účinkem. Proto neskládáme valných nadějí, žep
vydání zákona o margarinu, jak se mu stručně
řiká, bude lépe a že strojených omastků pod
statně ubude. Těm, kdož mají tuto víru, věru
závidíme.
Posl. Svozil nenáleží k takovým konse-
kventům. Skepse, kterou chová vůči zákonu.
také věcně odůvodnil. Předloha byla v pozdní
hodině noční promrskána ve druhém a také ve
třetím čtení.
no ni
Dnešek byl by minul úplně klidně, kdyby
poslanci za Těšín, dru. Demelovi nebylo
se uzdálo vrci do sněmovny válečnou pocho-
deň. Tou jest jeho dotaz, který učinil na mi
nistra spravedlnosti ve příčině nynějších jazyko-
vých poměrů při soudech slezských. Dotaz
tohoto Slezana, který vždycky náležel k nej
větším provokatérům, je prostě řečeno imperti-
#17
alto_textblock
#17
nencí. Podle něho mohl by člověk poměrů
neznalý se domnívat, že ve vévodství slezském
v obou jeho částech Němci jsou potlačovánia
že se tam naddržuje Čechům a Polákům.
Dr. Demel ve svém dotazu na bar. Spensa
udává věci, které jsou povahy úřadní a které
mu mohly býti sděleny jenom zúčastněnými
osobami. Nehledě k tomu, tento pán má větší
starost o práva Němců z říše v Rakousku, než
o rovné právo rakouských národů, zejmena,
aby také ta trocha jazykového práva, která
Čechům a Polákům ve Slezsku zůstala, jim
byla úplně vzata.
Cin jeho nelze posuzovati jen se stano-
viska jusličního a se stanoviska jazykového.
Má také dosah politický. Némecké strany ve
sněmovně stále se dušují, že přejí míru a že
přejí dělnosti, že sobě žádají, aby odstaveny
oddáleny byly všechny spory národní a politi-
cké, tu však přichází dr. Demel, podporován
několika soudruhy a do pokojné nálady, za
které četné strany rokují o hospodářských před-
lohách, troubí svou fanfáru.
Dal mu na ní hned odpověď posl. dr.
Michejda, jen že nevolil k tomu formu
podle jednacího řádu výslovně přípustnou.
Učinil na presidium ve příčině písemného do-
tazu dra. Demela dotaz ústní. To podle tradice
minulých let se nepřipouští. Avsak v po-
slední době se taková meto da
dovolovala Všeněmcům a proto
bylo zakřiknutí polského po-
slance slezského místopředsedou
Pradem nesrovnalosti, proti které
hlučně remonstrovali jak Češi tak Poláci. Není
ostatně účet s drem. Demelem ještě vyrovnán.
Dr. Mic hejda ujme se v úterý opět slova
ku přotokolu. Můžeme se tedy připravit na
hlučný počátek přiští schůze.
#20
alto_textblock
#20
Předseda hr. Vetter zahájil schůzí o 11. hod.
15 min.
Posl. dr. Sláma a spol. dotazovali se, pro
novoměstský (n. M) patronát nebyl vyrozuměn, že
30. dubna 1888 byl tažen jeho vyvazovací dluhopis
čís. 2263 na zl. 420 ve střibře.
Posl. Prášek a spol. dotazovali se ministra
financí po vyšetření živelních škod v Čechách ze
dne 9. m. m. a odepsání daně neb i povolení státní
pomocí.
av
Posl. Berger a spol. dotazovali se po jednání
správy svazu okr. nemocenských pokladen v obvodu
dělnické úrazovny pro Prahu.
Posl. Schneider a spol. dotazovali se po
změně příjmení, přestoupí-li žid na křesťanství nebo
je-li puvýšen do šlechlického stavu.
Posl. dr. Pacák podal pilný návrh ve příčině
nouze v obcích Sv. Mikuláší a Dobření okres
kutnohorského a v Souňově, Nové Lhioté, Potěhách
a Tupadlech okresu čáslavského.
Posl. dr. Dyk (k petici): Petice podaná posl.
Schwarzem a mnou, jest spravedlivou obranou prot
útokům poslance dra. Schreinera proneseným
dne 20. března proti měslskému zastupitelsivu
plzeňskému, útokům, jež se nedájí kvalifikovati. Tyto
útoky musí býti odmítnuty jako nepravdivé a bez-
důvodné. (Souhlas na lavicích českých. Odpor a
hlasy na levici: Co pak jest to? Vyžádal si přece
slovo k petici, k formálnímu návrhu.)
Poukazuji na obsah petice, ve které na základě
úřadních dat tento útok jest energicky odražen
a v níž se dokazuje, jak nepravdivé jest podezřiv ání
posl. dra. Schreinera, že obecní zastupitelstv
plzeňské uloupilo 2000 duší. (Souhlas na lavicích če-
ských. Odpor v levo.
Posl. dr. Schreiner: To není pravda, to jsem
neřekl.
Posl. dr. Dyk: Jest úřadně zjištěno, že ani je-
diný Němec nepodal žádné stížnosti proti elaborátu
sčítací komise, a že vůbec podána byla jediná ná-
mitka, a to se strany české.
Předseda: Prosím, abyste se omezil na po-
dání formálního návrhu.
#21
alto_textblock
#21
FEILLETON.
#22
alto_textblock
#22
Verona
Po dlouhá dvě tisíceletí střeže památné
město, královna bystré Adiže, hlučnou bránu
národů, která u Kufštejna vkročíc do horského
světa alpského, nehostinný přemáhá Brenner
proti vlažným vánkům jižním sstupujíc, v klause
borgbettské otvírá se do smavé nížiny, Pádem
a jeho pobočkami charakterisované. Etrurský m
Verona původ, keltské jméno, římské staro-
žitnosti, památky z longobardských dob a z pe-
riody vlastní státní samostatnosti, ke jménu Sca-
ligerů připoutané, hradby, brány a kassematy
z dob panství benálského a nákladné tvrz
i budovy vojenské jsou dílem rakouským.
Nízká podhůří jižních vápencových Alp
jichž mohutné modravé pásmo na severním ob-
zoru jest rozhraním dvou světů, drsného severu
a luzného jihu, rozbihají se vlnovitě po obou
stranách Adiže a na místě, kde cesta ze sever
vedoucí křižuje se s hlavní podělní tepnou
levého poříčí pádského, obklopují věncem isolo-
vaných pahorkův okrouhlou kotlinu, přírozenou
to pevnost, ostříhající výpadní bránu ze severu
do nížin italských. Tu již za mlhavé etrurské
minulosti vzniklo důležité město, kvetoucí ob-
chodem po odvěké cestě přes Brenner a údolím
Náby i Saaly k Baltu vedoucí. Hojné drobné
slarožitnosti, zejmena brouzy, upomínají na při
činlivé někdejší obyvatelstvo etrurské, jehož vý
robky nebyly neznámy ani plemeni mohyl zá-
padočeských. Etrurské periodě konec učinily
zástupy bojovných Keltů, jak nynější badán
soudí, přišlé ze severu, odkudsi z rovin bavor-
ských; ty daly městu jméno podnes užívané,
načež původní jméno nepaměti propadlo. Ceno-
many nazývali se Keltové, jichž předním sídlem
byla Verona, až do příchodu Římanů. Energiču
státníci od břehů tiberských, odrazivše svrcho-
vaně nebezpočný útok Hannibalův na panstv
své, spěchali pojistit si brány alpské, při čemž
záští Cenomanů k bratrským kmenům keliským
jim bylo podporou. A tak nejprvé stala se Verona
římským spojencem, pak municipiem s obmezeným
právem občanským, konečně svéprávnou koloni
občanů. Viděla sice před zdmi svými zástupy
germánských Kimbrů, kterým zachtělo se vy
měniti mlhavý Holštejn za výslunné jižní kraje
#23
alto_textblock
#23
viděla i mnohé římské vojsko, které proti spolu-
občanům a za vinek vyvoleného imperátora do
boje táhlo, byla ale svědkem i skvělých dob,
hostíc začasté ve zdech svých i císaře a jeho
dvůr, zejmena chladně uvažujícího, vypočítavého
Dalmatince Diokletiána. Utěšené pěstována ve
Veroně i římská vzdělanost a z veronských synů
vynikli v písemnictví římském básník Catullus
dějepisoc Cornelius Nepos i přírodozpytec Pli
nius Starší. Hrozný vpád Attilův neušetřil ani
Verony, ale záhy se opět vzpamatovala a již
r. 489 byla základem, o nějž před branami
jejími boj- litý svedli dva kořislichtiví germánšt
náčelníci, Odoaker, jenž svrhl posledního řím
ského císaře západu, a Theodorich, z Pannonie
přicházející bujarý král Ostrogothů, Tento zví-
tězil a odlud zalíbilo se mu tak ve Veroně, že
střídavě v ní a v Ravenně sidlíval. Germané za
Alpami pokládali Veronu vůbec za jeho sídlo,
izvali ji Bernem, a tak se stalo, že ostrogothský
výbojce se jménem Dietricha Bernského stal se
i bohatýrem hrdinské pověsti německé. Také
u Longobardů, Frankův a Němeů podržela Ve-
rona význam svůj. Králové longobardští ozdobili
ji památkami slohu basilikového a poslední zá-
chvěj národní samostatnosti proti přemoci Karla
Velikého, vzpoura Adalgisova i synů Karlmano-
vých, r. 776 ve Veroně utlačena. Za římských
císařů saského původa byla Verona pro ústředn
svou polohu častěji sídlem říšského sněmu italsko-
německého. Zde r. 983 dal zvoliti Olto II. sou-
jmenného svého syna za nástupce, ale v krátce
zemřel, uslyšev zprávu, že slovanští Lulici př
Havolském ústí zbili vojsko německé.
Nejslavnější perioda vzešla ale Veroně ve
XIII. stol. Za zmatků, které provázely boje
Hohenstaufů s papeži, stala se Verona sídlem
lidového knížectví nebo signorie. Signor Ezzelino
da Romano stál věrně při rytířském plemeni
Staufův až do jeho zkázy a učinil Veronu
středem mocného panství, tím zvláště důleži-
tého, že v jeho mocí byl přístup ke klause
borghettské. R. 1260 založil bojovný Mastino
della Scala slavné panství Scaligerů, které po-
trvalo 127 let a ozdobilo Veronu krásnými pa-
mátkami výtvarnickými. Po všelikých pokusech
cizích dynastův o panství poddala se r. 1405
Verona Benátčanům a byla odtud po 400 téměk
let druhým městem v územi republiky sv. Marka
i nejpřednější její ohradou. Doba benátská jest
#24
alto_textblock
#24
nejslavnější periodou v kulturním vývoji města, vý
značnou velikými umělci, jako maliři Paolo Vero
nese, Girolamo dei Libri, Francesco Carotto a Paolo
Morando i architekti Giocondo a Falconetto. I vážná
věda se zdarem ve Veroně pěstována, ano Verona
jest z prvých měst, jimž dostalo se úhrnného
soupisu a zobrazení všech dochovaných památel
a to péčí slavného dějepisce a starožitníka Sei
piona Maffei (+ 1755) velikým jeho spisem Ve-
rona jllustrata.
Ještě ku konci XVIII. stoleli byla Verona
z největších měst evropských. Za panování Jo
sefa II., když napočítáno ve Vídni 208.000.
v Praze 73.000, v Mnichově 39.000, v Lipsku
28.000 obyvatelů, žilo ve Veroně 57.000 oby
vatelů kromě benálských žoldnéřův.
Velikonoční bouře veronské luzy proti fran
couzským nemocným a raněným vojínům, kter
Napoleon Bonaparte bez ohledu na svrchovanost
a osvědčenou neutrálnost republiky roku 1797
do Verony poslal, byly příčinou, že panství chtivý
Korsičan po příměři lubenském republice be-
nátské neslavný pád způsobil. Odtud kromě
9 let francouzského panství byla Verona hlavní
rakouskou pevností až do roku 1866. Rakouská
vláda pečovala horlivě o její hmotný vývoj,
udržovala ve Veroně velikou posádku, učinila
ji sídlem italského senátu nejvyššího soudu a
věnovala milliony na doplnění fortifikací —
přece však sympatií obyvatelstva si nezlskala.
Jen strach před ozbrojenou mocí zdržoval oby-
vatelstvo od veřejných projevů nepřátelství, když
pak mír vídeňský roku 1866 přiřkl Benátsku
právo sebeurčení a 16. října poslední rakouské
odznaky zmizely, zvěčněn na vnitřní strané
brány Porta Vescovo lapidárným nápisem il me-
morabile giorno XVI. Ouobre MDCCCLXVI.
ultimo deli oceupazione straniera primo di li-
bertá.
Přestala tudíž doba okupace cizí a zasvi
Veroně den svobody, ale dnes, když uplynulo
35 let, není viděti výsledků byť jen poněkud
utěšených. Ana jiná města s podmínkami méne
příhodnými se ztrojnásobují, ba zmnohonásobují
vzmohla se s těží Verona i s velikou posádkou
na 73.000 obyvatelů. Objem města se nezměni
a jako v XVIII. století tak i dnes rozkládá se
celá téměř Verona uvnitř mohutných hradeb,
kromě obou nádraží, U brány biskupské (Porta
Vescovo) na iihovřchodní a U nové brány (Porta
#25
alto_textblock
#25
Nuova) na straně jihozápadní. Ano v obvodu
hradeb zbývají veliké ještě prostory nezásta
věné. Dráha z Tyrolska přijíždějíci objíždí
město velikým obloukem jihovýchodním a končí
v nádraží Porta Vescovo, odkudž jest i hlavní
příchod do města. Po pevnostním mostě, mez
lunettami a bastiony, které projevují známý
způsob rakouských ženijních techniků, stromo-
řadím nehrubě zastíněným kráčíme k hlavní
bráně. O nějakém ruchu nikde ani řeči
i tramway ( kolem města jedoucí jest téměř
prázdná. Přicházíme k Biskupské bráně, ničím
nevynikající; toliko na vnitřní straně umístěn
hrdý nápis, že dostalo se Veroně připojení k ná-
rodnímu státu italskému, při čemž opomenuli
původcové doložiti, že stalo se tak toliko po
mocí cizí. Od brány vede hlavní třída, Vi
Venti Settembre, k mostu Ponte Navi, a tou
také my ubíráme se do středu velikého dotud
města. Tento dojem vzniká bezděky v mysl
cízincově, k němu pak pojí se ještě dojem
starobylosti, ale marně hledáme požnatků mo-
derního velkoměsta. Všude tichý, klidný život
moderního rázu prostý, toliko silnou přisadou
vojenského živlu význačný. Ulice čisté, dobře
dlážděné, ale starším způsobem, kterému byla
lhostejna souměrnost nepravidelných desk mra-
morových a zajímavých obláskových »koňskýeh
hlav«, Zdá se nám, že jsme se ocitli až hlu-
boko v XVIII. století, pouze prodej denníeh
listů na ulici a zvonek koňské dráhy na pří-
tomnost upomínají. Vnějšek paláců, chrámův
veřejných budov inteřessuje rázem dob svého
vzniku a měrou, kterou dbaly požadavkův umění,
zejmena ranné renaissance i gotiky, také staveb
starokřesťanských, ano i římských. Jen uměn
naší doby není zastoupeno.
U Ponte Navi přicházíme k Adiži, zděným
nábřežími sepjaté. V pravo vidí se tvrz San
Pietro a vysoko nad ni, ve značné již vzdále
nosti, tvrz San Felice, proti tyrolským horám
hrozivě obrácená. Na pravém břehu řeky zabo
čujeme do Via San Fermo Maggiore, zvaně p
krásném chrámu téhož světce, původně román-
ském, ale za gotických i renaissančních dob ča-
stěji přestavovaném. Široká Via Pallore vede n
nepravidelné, veliké náměstí, kteréž nese nyní
jmeno Viktora Emanuela II. Tam jest hlavní
stráž v budově s řeckým průčelím, sloupy pro-
filovaným, a nejpřednější poklad města, slavný
#26
alto_textblock
#26
amfitheatr císaře Dioeleciána, nyní arenou zvaný
veliká pudova podoby eliptické, vně i uvnitt
velmi dobře zachovaná. Před arenou pěkný sad,
jejž zdobí socha prvého krále italského, v lev
pak široké korso téhož jmena zablhá k Noé
bráně. Dáme se opačným směrem, poděl trati
koňské dráhy, úzkými, klikatými uličkami, jež
oživují huronským křikem pouliční prodavači
zelin a novin, projdeme dlouhou třídou Cavou-
rovou a již jsme na prostranství Piazza Erbe,
kteréž spojeno jsouc s Piazzou dei. Signori
v charakteristický italským městům tvar dvojího
sloučeného náměstí, bývalo kdysi forem: římské
kolonie a jest posud středem novodobého města.
Za našich dnů Piazza Erbe jest malebnou
výstavou antické, longobardské i renaissanční
architektury. Hlavní čásť sochy, město personif-
kující, která zdobí zajímavou fontánu z longo-
bardských dob, jest antická, rovněž i omšelý
římský oblouk v nedaleké úzké ulici Via Leoni,
kamenné podium, Tribuna zvané a na čtyřech
štíhlých sloupich spočivající, jest památkou dob
křižáckých, krásný palác Casa Mazzanti, někdy
příbytek Sealigerů, již freskami svými upomíná
na renaissanci, nárožní Casa dei Mercanti jest
vzácný pomník profánního gothického stavitelství.
Mezi prodavači zelin a ovoce zahýbáme na
Piazzu dei Signori, kdež vedle vysoké véže rad-
ničné vynikají románské Palazzo della Ragione
a původně gothické, nyní ale vně přestavěné
někdejší paláce Scaligerů Tribunal a Prefettura.
Za Tribunalem skrývá se ve shluku malých
uliček basilika Santa Maria antica, památník
králů longobardských, s románskou věži, na
jejímž poeticky klidném hřbitově spatřuje s
chlouba Verony, velikolepá gothická hrobka Sea-
ligerů. Proti Prefettuře nynější radnice, Loggia
zvaná, provedena jest v nejčistší renaissanci slohy
Bramantovy.
Cizinec neopomine z četných chrámů ve-
ronských navštiviti dva: krásný gothický dom
z doby přechodní s mohutnými poznatky román-
skými na vnějších stěnách a s bohatě profilova-
ným portálem, i krásný románský chrám San
Zeno Maggiore v severní části města, mezi za-
hradami a blízko brány soujmenné. Cesta z
třídy Cavourovy vede podle ponuré tvrze Seal
gerů, Castel Vecchio zvané, která chránila kdys
most k Alpám vedoucí.
Dr. J. V. Prášek.