#1
alto_textblock
#1
Románová příloha
#2
alto_textblock
#2
„Národních Listů“ k číslu 148. ze dne 3l. května 190.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
#4
alto_textblock
#4
= Šprýmovný omyl. O nepříjemném cestov-
ním dobrodružství, jež se mu přihodilo v Marseillu,
podává jakýs žurnalista následující zprávu: Jel jsem
z Janova do jižní Francie. Když jsem přibyl do Mar-
seillu, byl jsem zatčen. Bylo to pozdě večer. Jedva
že jsem vystoupil z vlaku, přistoupil ke mně mužv
občanském oděvu a tázal se mne kvapně, jmenuji-li
se Olindo Petulli. Odpověděl jsem záporně, šel jsem
dále a těšil jsem se velmi na Marseille. V tom však
objevil se jiný muž a oba mne obklopili. Vyjel jsem
si na ně, avšak jeden z nich odhrnul kabát a uká-
zal odznak tajného policisty. Musil jsem s nimi. Na
nádraží nalezá se policejní komisařství. Zde mi řekli
přímo do očí, že jsem Olindo Petulli. Telegram stát-
ního zástupce v Nizze nařizoval, aby Petulli byl
zatčen ihned, jakmile přibude do Marseillu. Byl
připojen popis osoby, jenž však ve většině bodů se
na mne nehodil. Ukázal jsem svoje průkazy, ale ne-
docílil jsem nijakého úspěchu. Připomenuli, že by
mohly býti padělány. Později jsem se dověděl, že
Petulli jest pověstný zloděj, jenž se dopustil několika
vloupání. Když jsem měl stráviti noc na policii, po-
stavil jsem se rozhodně na odpor. Prohlásil jsem, že
tu nikterak nezůstanu. Doložil jsem: »Strhnu po-
prask. Jsem spisovatel. Popis osoby nesouhlasí. Ne-
máte práva, zdržovati mne zde — doveďte mne k našemu
konsulovi.« — Bylo půl druhě s půlnoci a konsul
ovšem již spal: Po dlouhém vyjednávaní dosáhl jsem
toho, že mne doprovodili do hotelu a tam mne stře-
žili. Byl to hotel »Terminuse, jenž jaksi nalezá se na
nádraží samém. Komisař odevzdal mne vrátnému.
Druhého dne räno, když jsem opustil svůj pokoj.
tvořily panské špalír a policista mne opět převzal.
K polednímu, když jsem stále popíral, že jsem Olindo
Petulli, doprovodili mě dva agenti ke státnímu zá-
stupci. Kračel jsem ulicemi krásného Marseillu, jejž
jsem poprvé viděl. Státní zástupce mne propustil.
Omlouval se, že se stal omyl a že toliko pro forma
dá prohledati můj vak. Na to mne komísař opět pro-
vázel městem k hotelu. Když prohlídka vaku skon-
čena, odebral jsem se do restanrace na nábřeží a
dopřál jsem si důkladnou, ryze marseillskou snídani.
Spatřil jsem spoustu krásných osůbek. Nikde není
tolik krásných ženských, jako v Marseillu a v Pro-
venci vůbec. Mají rozkošné nosíky, velmi bledé tváře
a černé oči. Při tom jsou plny života a takřka září
svěžesti. Když jsem odjížděl, četi jsem na účtu ho-
telu: »Monsieur Pětulli«.
= Zhoubný požár. Třemi požáry během dva-
nácti dnů byla úplně zničena krásně položená ves
Taern v Estonsku. Prvním požárem zničeny byly tři
statky s veškerými vedlejšími budovami. Den potom
vyhořel opět jeden statek a konečně po několika
dnech vyhořel poslední statek ve vsi s veškerými ve-
dlejšími budovami, při čemž přišel na zmar veškeren
ostatní majetek. Obyvatelé s největším namáháním
zachránili toliko holé životy. Pohroma jest tím větší,
jelikož dřívější pohořelí byli nalezli útulek v jediném
statku, jenž zůstal ohněm ušetřen. Nebožáci ztratili
teď i zbytek svého zachráněného majetku a zároveň
dary, jež jim byly poskytnuty na podporu. Také ma-
jitel statku byl těžce poškozen, neboť měl pojištěny
toliko budovy na nepatrnou částku 250 rublů. Ve
všech třech případech vypukl oheň za bílého dne,
časně odpoledne. Poněvadž jest domněnka, že
scv
#5
alto_textblock
#5
alu snvne
#6
alto_textblock
#6
požáry byly založeny, panuje v celém okolí značný
poplach.
= Dívka po 25 let vězněná. Z Poitiers do
chází zpráva o příšerném zločinu, jehož se dopustil
jeden z nejbohatších a nejváženějších mužů města
na své vlastní sestře. Bývalý podprefekt Monnier de
Marconnay, několikanásobný millionář, věznil po 25
let svoji sestru Blanche v malé temné komůrce.
Policie dověděla se o tom anonymním dopisem.
Když úřadní komise prohledala dům millionářův, na-
skytl se jí příšerný pohled. Na podlaze malé ko-
můrky, plné špíny, krčila se postava jedva člověku
podobná. Po podlaze pobíhaly krysy, nebohá bytost,
krčící se na shnilé žíněnce, byla pokryta hmyzem.
Byla to sestra millionáře Blanche, jež po 25 let
uvězněna byvši, úplně zblbla. Monnier tvrdil sice, že
sestra jeho pro nešťastnou lásku dobrovolně se uvěz-
nila, avšak on a jeho matka byli zatčeni, poněvadž
vyšlo na jevo, že nebohou dívku mučili tímto nelid-
ským způsobem za to, že nechtěla vstoupiti ve
sňatek, jehož si přáli. Blanche jest naprosto choro-
myslná. Ačkoli se jí nyní věnuje veškerá péče, jest
jen malá naděje, že nešťastnice bude zachována
na živu.
= Nevítaný ženich. Soudce u pol. soudu
Jefferson Marketu, New York, poradil hraběti Vin-
cenco Teresi Unifi, který bydlí v italském hotelu na
vých. 21. ul., aby se dceří F. P. Wrighta, cestujícího
u American Steel Wíre Co., déle nedvořil a ji ne-
obtěžoval. Wright vypravoval soudci Cornellovi, že
hrabě jeho nevlastní dceru Edithu milostnými ná-
vrhy obtěžuje a ona že se musí stále uzavírati, aby
byla před dotěrností hraběte chráněna. Dále Wright
vypravoval, že jedenkráte hraběti napráskal, on však
sotva že se z výprasku poněkud zotavil, počal dívku
znovu pronásledovati. Hrabě slíbil, že necha dívku
na pokoji, načež byl propuštěn na svobodu.
= Nenasytný flskus. Před nedávnem zemřel
slavný italský generál Cosenz. Mezi věcmi, jež za-
nechal svým dědicům, nalézají se též četné řády.
Italský fiskus žádal za tyto řádové odznaky daň z
dědictví v částce 84 lir. Dědici nechtěli si to dát
líbit a podali stížnost na finanční správu. Těchto dnů
vynesen rozsudek římského civilního soudu, v němž
se prohlašuje, že řádové odznaky dlužno považovati
za historické a vlastenecké dědictví lidu a že jsou
tudíž sproštěny daně z dědictví. Avšak italský fiskus,
jak se zdá, nehodlá uznati toto historické a vlaste-
necké dědictví lidu, neboť ohlásil již odvolání z roz-
sudku první stolice. Vyhraje-li, klesnou as řády v
Italii značně v kursu,
#7
alto_textblock
#7
Zemřelí v Praze.
Dne 25. května 1901: Špilling Oldřich, syn
strážníka, 3 roky, 106—VI. Kadlec Jaroslav, syn
sluhy, 23/4 roku, 241—1. Křesadlová Františka, vdova
po zámečníku, 74 roky, 612—1. Řezáč Jan, absol-
vent obchodní akademie, 22 roky, 1317—II. Eger-
maier Jan, truhlář, 69 roků, 1454—II. Opava Bohu-
mil, syn dělníka, 2 roky, 655.—VII. Spálová Marie,
vdova po učiteli, 70 roků, 1846——II. Smolík Bohumil,
syn řezníka, 3 neděle, 588—VII. Železný Václav
syn dělnice, 3 měsíce, 88—VI. Tyllová Marie, man-
želka dělníka, 59 roků, 5—VII. Smolík Josef, syn
dělníka, 1 rok, 88—VII. Hojná Anna, dcera zámeč-
níka, 9 měsíců, 202—VII. — Ve všeob. nemoc-
nici: Mach Josef, obchodvedoucí, 49 roků. Pokorná
atd á akaeotaotn
d
#8
alto_textblock
#8
vár hnavn
#9
alto_textblock
#9
Rosálie, manželka dělníka, 27 roků. Zotterová Vik-
torie, manželka úřadníka, 49 roků. — U milosrd-
ných sester: Hataš Jan, soustružník, 25 roků.
Rouček František, horník, 63 roky.
#10
alto_textblock
#10
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
#11
alto_textblock
#11
V pátek 31. května.
#12
alto_textblock
#12
223. hra v předpl.
3. čtvrtka.
#13
alto_textblock
#13
WERTHER.
Lyrické drama o 3 dějstvích. Složil Jules Massenet.
Text dle Goethova románu napsali Ed. Blau, P. Milliet
a Georg Hartmann. Přeložil V. J. Novotný. Režisér
Josef Šmaha. Dirigent Karel Kovařovic.
Začátek o 7. hod.
Konec o půl 10. hod.
Po druhém dějství přestávka.
#14
alto_textblock
#14
Aréna na Smíchově.
V pátek 31. května.
Začátek o 1/87. hod.
Coralie a Comp.
13662
Fraška o 3 jedn. Napsali Albin Valabreque a Maurice
Hennequin. Přeložila Olga Nápravníkova. Režisér p.
J. Kubík. Technickou čásť řídí p. O. Körner, nové
dekorace z dílny H. Pipergra.
Denní prodej lístků u knihkupců pp. Urbánka
a Kappra a Kotka na Smíchově,
#15
alto_textblock
#15
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
V pátek 31. května.
Začátek o 3/47. hod.
Ve prospěch režiséra p. Jaroslava Altmana.
Pohostinské vystoupení
žáků pěvecko-operní dramatické školy A. Kaurové.
Na to:
13457
Veselohra aneb: Modrá vila.
Veselohra o 3 jednáních od F. Jeřábka.
#16
alto_textblock
#16
Divadlo,Urania“ na výstavišti v Kr. Oboře,
Ředitel V. Suk.
13493
V pátek 31. května.
Začátek o 1/27. hod.
Ve prospěch p. Josefa Konětopského.
Mravenci.
Původní veselohra se zpěvy v 6 obrazech od J. J.
Kolára. Režisér p. Fr. Šípek.
Předprodej lístků v trafice na Příkopě proti »Špinkůme
do 5. hod. v odpol.
#17
alto_textblock
#17
000000000000
#18
alto_textblock
#18
Praporové látk
#19
alto_textblock
#19
nejlevněji.
#20
alto_textblock
#20
J. Novák v Praze
Vodičkova ul., „U Štajgrů“.
10621
00000000000000
#21
alto_textblock
#21
16
#22
alto_textblock
#22
13
#23
alto_textblock
#23
Celá osnova přitěžujících okolností zapřádala se kol
jinocha. Ovšem, kdyby se případ ten byl udál před ho-
dinou, byl by mohl snadno uniknouti Byl by mohl říci
jen: »Jsem syn Richarda Devina. Pojďtež se mnou v onen
dům a dokáži vám, že jsem ho právě opustil.«o
Byl by tak mohl dokázati nevinu svou na ráz. e
Nyní bylo to nemožno!
Jak znal sira Richarda a kdyžtě sám věřil, že staře
ve vášní a zuřivosti své, setkav se s lupičem své cti, jej
zavraždil — syn lorda Bellesise a lady Ellinory Devinové
nevidél jiného východiště, nežli mlčky obětovati se.
Mohl si nejistou svobodu vykoupiti jen odhalením
pravdy, kterým by pověsť matky jeho byla pokálenaa
smrt uchystána muži, jejž byla matka jeho oklamala.
Byl-liž by ale odstrčený syn jako vězeň pod pravým
jmenem dopraven do Northendhousu, sir Richard, ještě
více sklíčen osudem svým, byl by jej jistě zapřel a on
byl by býval k sebeobraně své nucen, vydati matku hanbě
ve psí, na šibenici byl by pak vydal muže, jenž po dvacet
let byl podváděn a jehož dobrotě přece jen děkoval své
vychování a svou výživu dosavadní. Richard Devine klečel
ještě, neschopen jsa mluviti aneb jen se pohybovati.
Mogford zvolal:
»Zde jest, mylorde! Mluvte, mylorde, jest to tento
ničema ? «
Lord Bellesis napjal ještě jednou hasnoucí smysly
své, otevřel skelný už zrak svůj a zíral se záchvévem
úzkosti v obličej syna svého; zavrtěl pak hlavou, pozvedl
slabé rámě své, jakoby chtěl jinam ukázati a sklesl zpět
— mrtev.
Mogford zamručel mřzütě:
#24
alto_textblock
#24
Večer 3. května 1877 byl viscount Bellesis přítomen
v Horuseyi závodění holubův v letu a odmítnuv vyzvání
mladého společníka svého, sira Lionela Crostona, lehko-
myslného člověka, jenž při závodech neměl nejlepší po-
věsti, aby se s ním odebral do města, projevil úmysl, že
půjde na příč plání hampsteadskou na Belsize.
»Slíbil jsem,« pravil, »že přijdu do lesíka na pláni.«
Croston tázal se:
»Žena to byla, které jste to slíbil ?«
»Nikoli. Jednomu kazateli.«
»Kazateli !«
»Divíte se? Byl právě v místo dosazen. Setkal jsem
se s ním loni v Bathu, kam přišel z Cambridge na prázd-
niny. A byl tak roztomilým, že dovolil mi, obehráti jej
o jistý obnos.«
»A nyní chce svému lordu z prvního vyplaceného
mu služného friérského zaplatiti. Blahopřejí vám k tomu.
Tím musíme se my ovšem řídíti. Připozdívá se již !«
»Děkuji za to »my«, můj milý. Ale musím sám tam
jíti,« odtušil viscount chladně. Zejtra můžete se se mnou
za poslední týden vypořádati. Slyšte, bije devět hodin,
dobrou noc!«
#25
alto_textblock
#25
O půl desáté hodině opustil Richard Devine matku
svou, aby počal nový život, který si byl vyvolil, a tak
svedeni podivuhodným obratem osudu, jakýž často události
dovršuje, blížili se k sobě otec a syn.
#27
alto_textblock
#27
esau o
#28
alto_textblock
#28
Ztracen pro život.