#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXX.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v sobotu dne 7. dubna 1900.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 96.
#4
alto_textblock
#4
Na ranní a odpol. list
předplácí se-
v Praze v administraei
na měste . . . . . . W
ns čtvrt leta . . . . 6 K —h
a drojí čeníiko
na miet
na čtrrt leta. . 7 R 50
ve sllalkick:
na něste ... 2. K 80
Fošton:
a mě-
.: . ke
s dvojí sásilke
a maěsl
ant lela . . . . HI k s0i
#6
alto_textblock
#6
V drobném prodejii
ranní číslo o sobě . . . za Bh
odpoladní
. . . za ? h
Ve flialkéch na venkověn
ranní čislo. . . . . . . . 10
vdpolední . . . . . . . . Bb
Inseraty
plati se hotova napřed.
Předplacsní a insssty pžijímrá sdmlal-
straos v Marianské ulici d. 3.
Tam nacházají se též redakee
tiskárna s erpolice „Másodnich Listá
Bukopisy se nevrassji.
#7
alto_textblock
#7
Nix russiš.
#8
alto_textblock
#8
Návrh dra. Šamánka o zavedení ruštiny
jakožto učebního předmětu na střední české
školy v Čechách způsobil neméně zajímavou
rozpravu v časopisectvu zdejším i vídeň-
ském, než byla debata sněmovní o něm ve
čtvrtek provedená. Již to samo o sobě jest dů-
kazem, že znalost ruštiny nejen pro nás.
ale pro západní Slovany vůbec jest otázkou
velice vážnou a i časovou.
Bylo by bláhovo, domnívati se, že snad
Němci tuto ryze kulturní, vnitřní otázku slo-
vanskou budou provázeti dobrou vůlí; za to
tím významnější jsou rozpaky, do nichž je
uvedla. Pro ně znalost ruštiny u ostatních
Slovanů jest hroznější, než »svěcená voda
na čerta«, ozařujíc rázem jejich postavení
nejen ke zdejšímu, ale i ke všemu ostatnímu
Slovanstvu.
Doposud hlavní příčina veškerých
úspěchů německých proti Slovanům spočí-
vala v tom, že jedny druhým odcizovali,a
stále a stále rozdrobovali, sami při tom
pečlivě chráníce všecky pod-
minky vlastní kulturní jednoty
Věci své v tomto ohledu byli do nedávna
tak jisti, že s okázalým posměchem př
každé příležitosti vytýkali Slovanům, že ne-
vyspěli ještě ani tak daleko, aby pochopilia
ocenili důležitost vlastního slovanského ja-
zyka dorozumívacího, a že nuceni jsou mezi
sebou používati němčiny. Tím okamžikem
kdy ve Slovanstvu pronikne vědomí potřeby
tohoto kulturního organisačního prostředku
jest ohroženo nejen veškero posavadní po
stavení Němců ke Slovanstvu, ale dána jest
i mohutná hráz proti dalšímu jejich úspěš-
nému postupu na půdě slovanské. Neméně
vyciťují Němci, že Slované znalí ruštiny pře
stanou býti šiřiteli a pionýry německých
zájmů mezi sebou a dále na Východ. Nenít
to nijakým tajemstvím, že posud němičina
i na Rusi činila ze západních Slovanů své
pomocníky a spolupracovníky.
Možná, že nynější vypovídací manie v
Německu není leč důmyslným výpočtem, že
tlakem takto zvláště mezi námi, Slovinci
Poláky vznikajícím, čásť sil západního Slo-
vanstva bude nucena obrátiti se na Východ
a tam jako doposud z pravidla posílí posta-
vení německých posic. Ruštiny neznalí Slo-
vané západní jsou pro jazykovou svou pří-
buznost s Rusy a hospodářskou a kulturní
závislost na Němcích vždy a všude hledaným
a vynikajícím nástrojem v rukou némecké
propagandy na Východě. Netřeba ani vzpo-
mínati zásluh byrokracie z Čech v letech
bývalých v Haliči a v Uhrách, abychom
uvedli příklady nejbližší a nejméně choulo-
stivé. Víme ovšem o bližších, neméně vý-
znamných. Tato nejslabší stránka západních
Slovanů neušla ani Francouzům, a byl to
proslulý přítel Slovanů Louis Leger, jenž z
posledního svého pobytu u nás s jemnou
ironií připomenul, kolika západním Slovanům
byl na Rusi bezděčným tlumočníkem při nej-
různějších příležitostech.
Němectví jest dnes na vítězném postupu
již až u břehů Eufratu a Tigridu, vše co na
jihovýchod a východ v tomto směru se od
nás rozkládá, nevyjímaje ani Maďara an
Rumuna — kolik set jenom ze Sedmihra
tam se nahrnulo pionýrů vlivu německého —
vše to volky nevolky z neznalosti jiného
velkého jazyka než německého, vyhlednuto
jest za spolupracovníka němectví, a úsilí ta-
kového pomocnictví zvyšuje se každým dnem
pevnějšího a pevnějšího uzamykání území
německého, jak pro nás tak pro Polákya
Slovince! Znalost ruštiny u západních Slo-
vanů jest samozřejmě věcí pro Němce na
prosto nežádoucí.
Za to neznalost její byla v rukou ně
meckých a jest až doposud velikou něme
#9
alto_textblock
#9
ckou výhodou; Rusům byla důkazem ně-
mecké převahy nad Slovany a Němci ne-
opomenuli pro to posmívati se západním
Slovanům před Rusy a vydávati sebe za
jediného opravdového činitele zde. Odtu
pramení ona chladnost četných ruských
kruhů k západním Slovanům; odtud i chlouba
německá, již dnes i vídeňské listy připomí-
nají — že Rusům na západních Slovanech
nic nezáleží.
Toto jsou jen některé stránky významu,
jaký má pro Němce otázka, přiučí li se zá-
padoevropská intelligence ruštině čili nic.
Němci, jak na sněmu tak v novinách,
zejmena vídeňských, velmi obratně těmto
stránkám se vyhýbají a při tom snaží se,
pokud možná nejméně kompro-
mitovati poměr německý k Ru-
sům. Zdejší Němci velmi dobře vědí, že jest
pro Němce vůbec dosud Rusko jaksi tím, čím
pro Anglii Indie a ostatní její osady. Ruský
trh jest dosud Němcům nevyčerpatelným
zdrojem bohatých příjmů; proto veškeří
Němci Rusko na oko co nejopatrněji šetří
za to snaží se co nejvíce snížiti nás Čechy
a západní Slovany v očích Rusů, aby výhod
posavadních co nejdéle a nejvydatněji zů
stali účastni.
V tomto kruhu asi pohybují se výklady
skorem všech vídeňských listů a za nim
budou asi v zápětí následovati časopisy
v říši německé.
Zvláště si pospíšil a horlivě si počíná
»Fremdenblatt«, jenž na venek si přiklád
mimořádnou důležitost.
Opatrně (zahraniční jeho význam) seká
poklonu ruštině slovy: Nikdo neodepře ru-
štině hodnost vynikajícího kulturního jazyka,
nebude nízko ceniti duchovní hodnotu mo-
derní literatury ruské aneb ubírati na svě-
tové slávě znamenitých autorů ruských. Ale
táže se, jest domácnost p. Šamánka a spol.
tak dobře opatřena, že jim neschází ku
plnému štěstí nic než znalosti ruštiny? Chtějí
své, učivem přelížené dítky ještě obtížiti
novým, obtížným a vzdáleným předmětem?
Nikdo nepomýšlí více na germanisaci Čechů
Němci sami všecku převahu vyškrtli ze
svého programu. A nebylo by ještě nesmy.
slnější poruštění než poněmčení Čechů?
Odpovídáme: naše domácnost česká
není dobře opatřena vinou vlád a
Němců, i kdybychom rusky uměli, jako
umíme německy a francouzsky, nedomnivali
bychom se, že nám ku štěstí nic neschází.
ale posílili bychom se národně i osvětověa
nabyli bychom nového obranného prostředku.
Měli bychom nové důležité okno do světa,
nikoliv pouze němčinou zalepené okénko.
Ruština jakožto slovanský jazyk jest snad
vzdálená »Fremdenblattu«, pro nás Čechy
není ani vzdálená ani obtížná a nebyla b
novým, ale doplňujícím učivem. Neponěm
čili-li nás Němci za staletí pomocí všech
svých prostředků, tím méně by nás poruštily
střední a odborné školy: jako nepoangličily
a nepofrančily a neporuštily Němce školy
v nichž se oněm jazykům učí.
Příbuzný jazyk vůbec neod-
národňuje, jak v minulosti učí latina,
za jejíž vševlády ve školách vyrostly mo-
derní románské jazyky, jako neodnárodnila
staroslovančina Rusy a jižní Slovany a jako
neodnárodňuje němčina spisovná ony Němce,
pro něž i říše německá při svém úřadován
neobejde se bez tlumočníků !
Že by se byli vzdali Němci veškeré pře-
vahy ve svém programu, toť nesmysl, jemuz
ani »Fremdenblatt« nevěří.
»Fremdenblatt« mimo to a s ním veškeré
ostatní listy německé a i některé zdejší, doufá
otázku tuto odbýti frásí, že návrh dra. Ša-
mánka byl pouhou, zbytečnou demonstrací.
Byl nebyl, ale věc sama, jen dle toho, co
jsme dnes stručně poznamenali, jest příliš
#10
alto_textblock
#10
vážná, než aby toto malicherné měřítko n
ni stačilo.
Pražský list staročeský konečně shledal,
že »jako puma zapadne Šamánkův návrh
mezi Poláky a žeještě rozvíří prachu, nežli
se octne ve svém nevyhnutelném ko-
nečném určení — v papírovém koši komise,
která jej konečně utopí«. Návrh snad utopí.
ale věc samu a důležitost její neutopí nikdo,
dokud Němci zahrávati si budou na naše
pány a diktovati podmínky naší existence.
Poláci při této příležitosti by mohli jenom
získati, oni by byli jediní s to, zaopa-
třiti nás nutným počtem učitelů
ruštiny.
#11
alto_textblock
#11
Sněm království českého.
#12
alto_textblock
#12
Schůze devátá.
#13
alto_textblock
#13
beoret
R. V Praze, 6. dubna.
K jedné věci sluší poukázati: Příjmy
této země, jak byly vyměřeny zemským
řádem a jež obmezují se na výnos druhdy
bohatých, nyní valně sovrklých fondů a z při
rážek zemských k uhražení výloh na nutné
potřeby kulturní a hospodářské naprosto ne
stačí. O tom je přesvědčen každý, kdo
vyzná se ve čtyřech početních způsobech.
neboť že deset od pěti nejde a v tom pří-
padě že nutno se dle starého dobrého
zvyku »vypůjčit«, je přece tak zvaný axiom.
Ve snaze, pomoci zemským financím.
připadli různí lidě na různé prostředky
Jedni navrhují vypůjčovati se do nekonečna
a uvésti zemské hospodářství ad absurdum,
druzí žádají, aby veškeré daně přímé byly
postoupeny zemím, třetí plaidují pro při-
rážky ku daním nepřímým atd. Nejnesym-
patičtější a zároveň nejnebezpečnější je ale
v poslední době dost často se ukazující
touha po vydatné pomoci státní,
po tom, aby ze státní pokladny hrazeny byly
výdaje zemské.
Jednak nesrovnává se to s autonom-
ním stanoviskem naším a potom třeba míti
na mysli, že stát nevydá krejcaru, aniž by
si za to nevyhradil tříkrát tolik práv. Dle
našeho přesvědčení není správna politika
uvalovati výlohy na stát, nýbrž domáhati se
nových příjmových zdrojů, aby zem dostáti
mohla povinnostem svým. Uvádíme to zte
příčiny, že průběhem dnešní schůze opětně
dán byl výraz té touze, aby všechno platil
— a toť se ví, že také spravoval — stát.
Na jednacím pořadu nalézal se přede-
vším návrh poslance Jaroše a soudruhů
na některé změny v zákonně branném.
Navrhovatel líčil smutný stav zeměděl-
ství zejmena následkem nedostatku levných
sil pracovních. Rolníku velice by se ulevilo
kdyby zavedením pouze dvě léta trvající po
vinnosti branné, třetina vojáků ze stavu sel-
ského byla uvelněna a vrátila se k pluhu.
Řečník dovozuje dále, jak spravedlivo, aby
absolventi středních škol hospodářských po-
žívali ve vojště těchže výhod, jako absol
venti škol obchodních, aby totiž nabyli práva
k jednoroční službě dobrovolnické. Mimo to
playduje pro to, aby osvobozen od vojsk
zůstal syn starého hospodáře v tom případě
že jediný je ze synů ostatních, který se by
zemědělství věnoval.
Návrhy tyto vřele byly podporovány ně
meckými posl. Aignerem, Novakem
a Irem.
Všichni tři poukazovali k neblahým ná
sledkům vojančiny na hospodářský život, ze-
jmena ale poukazovali, jak škodlivě působ
na zemědělství, jemuž absorbuje síly nej
výdatnější a to z pravidla v době, kdy jieh
nejvíce zapotřebí.
Posl Adámek dobře učinil, že použi
příležitosti této, by poukázal k nepřátelskému
se chování armádního vedení k národu na-
#14
alto_textblock
#14
šemu, jakkoli zdatnost právě českého mate-
riálu pro účele vojenské je prokázána. Řeč-
ník poukázal k těm soustavným urážkám,
jejichž terčem na vojně je jazyk náš a jak
na místě sympatií v národě našem odcho-
vává se — odpor proti armádě.
A řečník varuje příslušné kruhy, aby si
nepohrávaly s nejsvětějším citem národa
našeho, jakým jest láska, s kterouž lne k ja-
zyku mateřskému, neboť dnes jasno již, že
k vítězství zapotřebí je ještě něco více, než
výcvik, totiž především — nadšení!
Také poslanec Udržal poukázal k výteč-
nému materialu, jaký pro službu vojenskou
skytá právě stav selský, jehož příslušníci
průběhem dvou let výborně dali by se v-
evičiti. Co by se tu dostalo zemědělství
zdatných pracovníků, kdyby povinná služba
vojenská byla na dvě léta snížena. Též
posl. Udržal dotkl se otázky národnostní v
vojště a káral urážlivý způsob, s jakým
v armádě jedná se s jazykem českým. Ve své
řeči připomenul pak dále, že bitvy nevy-
hrává do člověka násilím vtlučená německá
execírka, nýbrž ono činorodé přesvědčení,.
že prolévá voják krev za právo své, za ná-
rodní svůj statek. Český voják s tímto pře-
svědčením dnes ale sotva by po boje šel.
Na konec přijat návrh jednohlasně. Tot
se ví, že si ho vojenská správa ani nepo-
všimne.
Poněvadž na odpoledne byly stanoveny
schůze důležitých výborů, ukončil nejvyšší
maršálek schůzi.
#15
alto_textblock
#15
Nejvyšší maršálek zemský zahajuje
schůzi o 11. hod. 15 min.
U vládního stolu: c. k. místodržitel hr. Cou-
denhove, místodržitelský rada dr. Vojáček
okresní bejtman dr. Neumann.
Tiskem rozdáno: Zpráva zemského vý-
boru o podporování železnic nižšího řádu. — Zpráva
zemského výboru v příčině zřízení zemské pojišťovny
proti škodám z ohně a krupobití. — Zpráva zem-
ského výboru o stavu hospodářských škol zemí pod-
porovaných v království českém za školní roky
1895 96, 1896/97 a 1897/98 se zprávou, kterou na
základě své instrukce podal zemskému výboru krá-
lovství českého zemský inspektor hospodářských
škol a slatistickým výkazem o pokračovacích hospo-
dářských bězích v království českém za školní léta
1895/6, 1896/7 a 1897/8.
Posl. dr. Zátka podává návrh ve příčině
slev přímých daní reformou berní stanovených
na census volby dosavadní.
Posl. Rožánek podává návrh ve příčině
spojení Labe a Vltavy s Dunajem, jakož
i usplavnění Vltavy vzhůru k Českým Budě-
jovicím.
Posl. Karlík činí dotaz na místodržitele v
příčině stálého odkladu zřízení mly-
nářské školy v království českém.
Posl. hr. Parish žádá za 14denní dovolenou
a by směl složiti volbu do komise rozpočtové.
Povoluje se.
Volbu jednoho člena komise rozpočtové položí
na denní pořádek schůze příští
Posl. dru. Milnerovi povoluje se Sdenní do-
volená.
Přechází se k dennímu pořádku. Prvním
předmětem jeho je
první čtení návrhu posl. Jaroše,
Niklfelda, Hyrše a soudr. na změnu
branného zákona.
Návrh zní
C. k. vláda se vyzývá, aby vzhledem ku trvající
tísní zemědělské, zejmena pak vzhledem ku veliké
nouzi o lid pracovní při hospodářství polním, pů-
sobila k následující opravě zákona ze dne 11. dubna
1839 ř. z. čís. 41.
a) V § 8. ustanovená služba praesenční snížena
budiž na dobu dvou roků, u absolventů i nižších ho-
spodářských škol na jeden rok.
b) Úleva obsažená v § 34. pod lit. a) b) c) po-
skytnuta buď i synům starých, ku práci neschopných
rodičů neb synu vdovy, jehož nezbytná jest potřeba
ku vedení polního hospodářství i v tom případě.
když jeho bratří v povoláni rolnickém nebyli vycho-
váni a v jiném oboru života působí.
c) 8. 54. budiž doplněn následovně
Příslušníci polního hospodářství buďtež ku cvi-
čení ve zbrani povolání jen v době méně nutných
prací a sice od listopadu do března.
Posl. Jaroš: Na počátku tohoto sněmovního
období podal jsem se svými kollegy návrh na úlevu
branné povinnosti; návrh ten byl přikázán komisi
zemědělské, která podala o něm zprávu sněmu dne
#16
alto_textblock
#16
10. února 1898. Sněm souhlasil tenkráte jednohlasně
s návrhem naším a uložil zemskému výboru, aby
vládě usnesení sněmu co nejvřeleji doporučil. Zemský
výbor plně rozkaz sněmu s nejlepším doporučením
toto usnesení vládě předložil, která neuznala
však do dnes potřebu, aby na tak důležitě
usnesení sněmu dala odpověď. Když ani inter-
pellace naše na tomto sněmu loňského roku uči-
něná neměla kýženého úspěchu, usnesli jsme se
návrh svůj opakovati.
Rečník odůvodňuje svůj návrh uváděl zejmena,
že výdaje na armádu ve všech státech evropských
každého roku úžasnou měrou stoupají.
Také naše soustátí jest touto, pro poplatnictvo tak
vysokou berní postiženo do té míry, že jest nutno
uvažovati, zdadli změna v tomto směru není ne-
vyhnutelná. Výdaje na vojsko pohlcují jednu třetinu
veškerých příjmů naší říše.
Jestli má někdo právo na tyto poměry si stě-
žovati, jest to v první řadě poplatnictvo tohoto
staroslavného království. My nejvíce jsme tím po-
stiženi, trpíme tím zlem, jehož záhubné následky se
jeví všude. Protože stát věnuje téměř všechny své
příjmy na ozbrojený mír, nemůže dostáti svým po-
vinnostem, které má ke království českému. Jestli
vláda vídeňská neuznala za dobré odpověděti na
usnesení naše, musíme toho co nejvíce lito-
vati a takové jednání co nejrozhodněji
odsoudití. Takové důležité otázky neměly by
býti házeny do pověstného koše víden-
ského, do něhož tolik dobrých, pro národy ra-
kouské důležitých věcí bylo pochováno.
Říká se, že dvouletá služba aktivní nevyhovuje
řádnému výcviku. Tvrzení takové jest však příliš
malicherné, neboť pří nynějším vzdělání
našeho lidu dva roky úplně dostačí
kvýcviku vojenskému. Důkazem toho jest,
že říše, stojící snad na prvním místě zbrojení, sou-
sední Německo, již dávno dvouletou službu prae-
senční zavedla a neutrpěla tím, ani její velmocenské
postavení, ani zdatnost armády. Také Francie při-
pravuje právě předlohu, kterou se sníží praesenční
služba z 3 let na 2 leta. Poslední dvě války a sice
americko španělská a jiho africká podaly nám také
dobrý důkaz toho, že ne vždy výcvik vojska, že
ne vždy panáčkování jest podmínkou vítězství, na-
opak, že zde hraje hlavní úlohu něco docela jiného,
totiž vlastenecké nadšení a lásk-a ke
své domovině a vlasti. Toho úkazu by si
měly vlády naše důkladně povšimnouti a nemělo by
se díti to, co se stalo v době poslední, že se
strany armády byly tyto vlastenecké
city našeho lidu potlačovány, že pro
tyto své vlastenecké city lid náš jest
i žalařován. (Výborně! Výborně! Potlesk.)
Dnes jest nanejvýše zapotřebí, aby otázka tato
byla všestranně posuzována. Snížení povinnosti
branné bylo by národům rakouským značným pole-
vením, bylo by polevením i hmotným a tato úleva
hmotná by přinesla našemu lidu již veliké pože-
hnání. Kdyby byla absolventům hospodářských škol
povolena jednoroční služba vojenská, pak by zajisté
každý olec rolník dal své synky rád do těchto škol
a přestaly by stesky na malou intelligenci stavu rol-
nického. Ve formálním ohledu navrhuje řečník, aby
byl návrh jeho přikázán komisi zemědělské. (Vý-
borně! Výborně ! Potlesk.)
Poslanec Aigner prohlašuje jmenem politických
svých přátel, že hlasovati budou pro návrh poslance
Jaroše, protože pro dnešní školní výchovu a zvětšu-
jící se intelligenci dvouletá služba dostačí, by vy-
chovala armádu zdatnou pro válku. Největší oporou
státu bylo by vojsko národní, které bez tříleté prae-
senční služby může vyniknouti, jak dokazuje ny-
nější jiho-africká válka. Provedení návrhu prospělo
by nejen zemědělstvu, nýbrž i všem třídám obecen-
stva. (Souhlas.)
Poslanec Nowak praví, že bylo by již velkým
úspěchem, kdyby praesenční služba absolventům i
nižších hospodářských škol snížila se jen na dva
roky, což prospělo by i hospodářským školám, proto
že by rolnici na ně své syny více posílali
Co se žádá v návrhu odst. b), jest již zavedeno,
avšak domáhá-li se někdo na základě toho úlevy.
posílán jest v ministerstvu od Pontia k Pilátu, až
se mu konečně řekne, že žádané úlevy poměry ne-
připouštějí. Stává se to zejmena, jestlí vojín, o kte-
rého se žádá, jest poddůstojníkem, sluhou důstojníka.
hodným »buršem«. Vojín, který se k něčemu hodí.
jest za to ještě trestáa a domů se nepustí.
Rečník přeje si, by úlevy dostalo se též labským
plavcům a aby byli ke službě povolávání v době
zimní, kdy práce nemají. (Pochvala.)
Také poslanec Lro souhlasí s návrhem Jarošo-
vým. Rolnický národ burský nemá stálého vojska
vůbec (Posl. Březnovský: A žádných kadetů
[Veselost.D a přece dobyl skvělých vítězství. Ne-
bude-li sedlákům uleveno, vyhyne tento stav, tato
hlavní opora státu, jako v Anglii, docela. Strana řeč-
níkova bude hlasovati pro návrh.
Posl. Karel Adámek vílá s potěšením sou-
hlas všech stran ve sněmovně, který se v této věci
objevil. Výtky jednotlivých řečníků vládě činěné, že
v této věci neslyší ani hlasů sněmu ani hlasu rady
říšské, jsou spravné a jest to věru rakouskou speci-
alitou, že jsou zákonodárné sbory zde k tomu, aby se
#17
alto_textblock
#17
FEUILLETON.
#18
alto_textblock
#18
První choť J. A. Komenského.
Literární historik, dr. Jan Kvačala, uvád
ve svém díle, *) co Komenského poutalo ku Pr
rovu i po vysvěcení. Biskup Jan Lanecký (La
netius) sliboval prý mu mladistvou dcerušku
svoji, Johanku, za choť. Ale když Komenský
již r. 1618 dostal se za správce duchovního
i školy nedávno před tím zřízené ve Fulneku
Lanecký radil mu sám, aby na Johanku nečekal
Komenský skutečně v tomto roce se oženil,
tu má Kvačala za to, že první choti Jana Amosa
byla dcera některého pastora z mor. Slovácka
jež mu do Tulneka, kde dožil se nejblaženěj-
ších let života, také včely přivezla.
Spolehlivým pramenem v životopisné této
otázce velikého našeho krajana jest »Kníha za-
pisování smluv svadebních města Přerova, zalo-
žená r. 1614 za purkmistrův Václava Ambrožo-
vého, Matěje Hyšky jinak Špačka a Jana Jiřičko-
vého a za písařů Václava Kotníka a Jiříka
Škody«. Zde se dovídáme, že Johanka Lanetiova
provdala se teprve v roce otcově smrti 1626v
pondělí po ned. Provodní, a sice za Bratra Mi-
kuláše Molitora. Sňatek konal se v Přerově, kde
Lanecký měl dům a kam již dle nálezů synody
r. 1573 Bratří ve příčinách křtu a oddavek měli
se obraceti.
Smlouva svatební, učiněná mezi Komen-
ským a nevěstou jeho, pannou Mandalenou Vi-
zovskou, zapsána je v zmíněných Registrách na
str. 49.
Smlouvou je zjištěno, že první choť Ko
menského nebyla Slovačka, ale dcera po + Bu-
rianu Vizovském z města Zábřehu.
*) J. A. Comenius, sein Leben und sein
Werke, v Lipsku 1892.
#19
alto_textblock
#19
Kdo byli Vizovští? Pátrání moje v tom
směru bylo vzácně doplněno »Inventářem statku
a svrškův zůstalých po Adamovi Vizovském
synu jeho Burianovi« — otci paní Mandaleny
— který v zábřezském archivu zapsán je
»Registrách nově založených o statcíchsi-
rotčích.«
Zámožná, bratrská rodina Vizovských poží-
vala nemalé vážnosti a lásky u spolusousedů
i stavů vyšších, s nimiž, najmě s pány Žero-
tíny, pěstovala styky přátelské. Adam i Burian
Vizovští náleželi k předním a vlivuplným členům
obecní správy města Zábřehu. Veřejnou působ-
ností zvláště Burian zjednal si věhlasu. I vli-
stinách přerovských dávno již po jeho smrti
vzpomínán povždy jakožto »muž slovutný, dobré
a vzácné paměti.« Soudě z přeškrtnutého datum
v hlavě Inventáře, zemřel Adam Vizovský roku
1597, Burian r. 1603. Burianova sestra, Marie,
provdala se za Jiřika Glocmana, předního mě-
šťana tamního a majitele značného hospodářství,
po němž dosud některé pozemky zábřezské
»Gloemanovské« slují. Burian zůstavil pět si-
rotků. Po jeho smrti stalo se r. 1603 ve středu
před sv. Dorotou mezi sirotky s jedné a Jiřím
Gloemanem se strany druhé inventování a roz-
dělení pozůstalosti na šest dílů. Jeden díl (kromě
svršků) pan Jiří Gloeman po Marii, manželce
své vzal a pět dílů na sirotky zůstalo.
Inventář je listina v nejedné příčině zají-
mavá a je klíčem k poznání domácích, sociál-
ních a veřejných poměrů rodiny Vizovských.
Počíná soupisem svršků, které, jak podotčeno,
toliko na pět dílů byly rozděleny a při právě
opatřeny. Obsahovaly: »peřin svrchních velkých
5, spodní pořiny 3, polštářů 10, podušek ma-
lých 5, cích velkých 5, cích malých 5, cejno-
vého náčiní odváženo 296 liber, ubrusů 18,
ručníků 13, příze tlustý 6ky štuky, od stříbra,
lžic, koflíků, pasů a jiného všelikého stříbra
#20
alto_textblock
#20
odváženo na 5 dílů 7 funtů (Burian přijal 47
lotů »a druhé Manda«), v jedné škatulce tolaro
širokých 18, též 2 groše po 10 krj., (Adamov
dáno 4 tol. 224 gr., Adam přijal na díl Běty
2 tol. 18 gr., Manda 2 tol. 23 gr.), více v tej
škatulce 2 kameny kalcedonu v střibře zadělané
(Adamovi dán 1 a na díl Běty též 1). Jedna ška-
tulka malovaná zůstává, v kteréž jsou ormpanty,
dukáty mezi pateří a též prstýnky a některé jiné
věci, ta nepřišla k rozdílu a jest zapečetěna.
Pravi se pan Krištof Hubrk starší k některým
věcem v ni zůstávajícím právo jmiti tou pří-
činou, že by to v nějaké sumě peněz nebožtiku
Adamovi Vizovskému zastaviti měl. Když peníze,
v čemž jest to zastavil, zase odvedl, a od J. Mi
losti ouřadu zábřezského poručení se stane,
budou povinni to zase jemu navrátit, a o wo-
statek, což by v té škatulce zůstávalo, jako
s jinými věcmi se rozděliti.«
K tomu připojena vložka.
»L. 1603 v úterý po sv. Jakubu za purk
mistra Tobiáše Jaluškového uroz. pan Krištof str.
Hubrk. z Gelnsdorfu přiznal, že ty věci zasta
vené byly ve 20 kopách. A tak pan Krištof
což jeho klenotů bylo, od úřadu jest k sob
přijal, a což na Jiříka Glocmana z těch 20 ko
na díl přišlo, totiž 3 kopy 10 gr., ty jest panu
Krištofovi daroval. A což více z té škatulky
klenotů nalezeno, též Jiřík díl svůj odtud vyňal.
a tak což více v ní jest, to již sirotkům náleží,
a zapečetěno jest. (Burian vzal jeden dukát
prstýnek, Manda 2 dukáty, Adam vzal 4 du-
káty, 2 prstýnky a vyňal na díl Běty prstýnek
a 2 dukáty.)«
Dále inventář
»Roucho pěkné, veliké, hedbávím vyšívané
a zlatem vyplňované s čendly zlatými (Mandě
puštěno), tkanic zlatých k premování sukně
ženské některý loket (Adam vyňal), 3 náčelníky
ženské, dva hedbávím a třeti nitmi vyšívané
#21
alto_textblock
#21
(Bětě vydány jsou), plátna lněného v osmi ku-
sích jest 182 loket, více plátna Iněného po 20
loktech 10 kusů = 200 loket, konopného plátna
ve 4 kusích = 81 loket, tlustého plátna ve
3 kusích = 93 loket, fěrtochy 3, prostěradel
po třech pulách 5.«
Z uvedených věcí prodáno bylo roku 1607
v úterý po sv. Alžbětě plátna Iněného a konop-
ného 6 kop loket, jedno k druhému na pomo
po 8 kopách, činí 48 kop a 2 kopy loket po
3 kopách, činí 6 kop, tedy všeho za plátno
utrženo 54 kop. Za 296 funtů náčiní cínového,
jeden každý funt po 5 gr., učinilo 49 kop 10 gr.
Také prodán kolárek aksamitný paní ouřednici
za 3 kopy 714 gr. Stržené peníze dány do truhly
na zámek. Kromě toho rozděleno bylo v letech
1606 a 1607 mezi sirotky Adama a Buriana
z poručení J. M. pána 56 loket plátna lněného,
15 loket konopného na košile a dále v inven-
táři uvedených kabátů krátkých všelikých6,
sukničky soukenný 2, galiot 6, plášťů muž-
ských 3. »Roku 1616 v přítomnosti spolurad-
ních a pana Jana (jmeno vybledlé, nečitelné)
z Přerova, Buriana Vizovského a paní Mandy
(vdovy Mariany) cožkoliv od pláten, ubrusů,
ručníků, prostěradel, fěrtoch připomenuto, n
tři díly rozděleno, a paní Manda díl přijala,
totiž 4 ubrusy, 3 plátna, 3 ručníky, 3 cíchy
Nejzajímavější část inventáře je tato: »da-
mašková červená sukně, — sukně tupltykytová,
papouškové barvy, — sukně šamlatová bez
vody černá v okolo šitá, — sukně šamlatová,
černá, faldovaná, — sukně soukenná modrá,
— sukně bez živůtku grobgrinová, — kolárek
aksamitový s kunnými výložky, — kožich tupl-
tykytový zlatý barvy, — kožich durový i da
maškovým živůtkem černým, šorepelc šamlatový
— šorepele durový«.
#22
alto_textblock
#22
atd.«
#23
alto_textblock
#23
Tyto svršky podle přešacování cechmistrů
kožišnických a krejčovských r. 1607 byly pro-
dány. »J. M. paní paní koupiti ráčila: kožich
tykytový rlatý barvy za 12, kožich durovýs
damaškovým živůtkem černým za 13, sukni
damaškovou červenou za 12, sukni tupltykyto-
vou papouškové barvy za 11, sukni šamlatovou
bez vody černou, v kolo šitou za 7 kop. Též
peřin velikých i malých 23 kusů a cích též ve-
likých i malých 10 kusů koupila za 40 kop.
Dorota, etará šafářka, hospodyné na Třebovej
koupila léta 1603 : šorepele durový za 7 kop
8 gr., šorepele šamlatový bez vody za 6 kop,
sukni modrou soukennou za 9 kop. Dala na
to hotových peněz 7 kop. Hospodyně na Zá-
břehu koupila sukní grobgrinovou bez živůtku
za 3 kopy a zaplatila ji hotově.«
Tato řada ženských oděvů, které pro sebe
zakoupila přední šlechtična moravská, svědčí o
patricijských poměrech rodiny Vizovských. »Ko-
žich durový« říkalo se na Zábřezsku kožišku
parádnímu, »šorcpele« byl kožich dlouhý, méně
cenný, pro všední den. »Šorce« zvány zástěry
dlouhé s náprsničkou, zástěrky krátké sluly
»fěrtochy«. Sukně šamlatová bez vody uvádí se
jednou »v okolo« a po druhé »v kolo« šitá.
Ale také rychtáře březenského jmenuje písar
jednou Rydynger a po druhé Ryndyger.
Odstavec závěreční inventáře zní: »Léta
Páně 1603 po sv. Jakubu ten úterý v městě
Zábřehu na rathouze za purkm. Tob. Jaluškova
v přitomnosti pp. starších stal se jest účets
panem Jiříkem Glocmanem. Cožkoliv za ním
paměti dlužnej, zápisův i rejstříkův pozůstávalo.
náležejících sirotkům nebož. Adama a Buriana
Vizovských, to jest od sebe odvedl, a dluhy,
kteréž poznámenané nebyly, o kterýchž vědo-
most měli, je zapsati dal, jakž teď dole pozna-
menáno jest. To se pak všecko podle správy a
vědomí jeho vykonalo.