#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 147. ze dne 30. května 1901.
#2
alto_textblock
#2
Rüzné zprávy.
#3
alto_textblock
#3
= Příšerný čin opilce. V Mondricourtu, v de
partementu Pas de Calais, spáchal těchto dnů ná-
denník August Dupont příšerný čin. Manželka jeho
opustila jej pro jeho lenost a opilství a podala ža-
lobu na rozvod. Těchto dnů se Dupont jak obyčejně
spil, odebral se k babičce, u níž jeho manželkas
pětiletým děckem nalezla útulek, usmrtil nejprve sta-
řenu ranou holí, vrhl se pak na svoji manželkua
podřezal jí hrdlo. Pak odešel a vrhl se do studny.
z níž byl vytažen mrtev. Pětileté děcko, jež bylo
svědkem jeho zločinů a jež pro zděšení nemohlo
křičet, bylo opilým vrahem ušetřeno.
= Požaduje náhradu od tchyně. Su
preme courtu v Brooklyně poda) kapelník James A
Gray proti své tchýni paní Bernardině Hamlinové
žalobu o náhradu a požaduje 20.000 dol. Hudebník
tvrdí. že mu tchyně manželku odloudila. Gray ože-
nil se před 12 roky a jeho manželství bylo šťastné
do té doby, kdy povolil nátlaku své manželky a pře-
stěhoval se do hotelu tchyně na Ocean Parkwaya
Kings Hihgway. Od té doby nastala v jeho domác-
nosti roztržka a dne 3. března byl mu přístup do
hotelu odepřen. Během jeho umělecké pouti poštvala
tchyně manželku proti němu a připravila jej o její
lásku. A za tuto ztrátu žádá peněžitou náhradu.
= Statečný hoch. Nebezpečné dobrodružství
se šedým medvědem grizzlym přestál Rudolf Stem-
mer, 13letý hoch majitele rozsáhlých pozemků blíže
Ontaria v Kanadě. Matka vyslala jej, aby opatřil pro
kuchyni nějaký kus zvěře. Hoch, dosti slabého těla,
vydal se do lesa na lov. S nataženou brokovnicí.
dvojkou, pod paží přecházel právě přes rozsáhlou mý
tinu, když v neveliké vzdálenosti spatřil obrovského
grizzlya. Hoch z počátku byl všecek ztrnulý leknutím
a doufaje, že se bude moci ještě spasit útěkem, bě-
žel co nejrychleji mohl k blízkému lesu. Zde se chtě!
vydrápat na strom, ale nepodařilo se mu to, nebot
kmeny byly příliš silné a příliš hladké, takže zůstal
konečně státi za silnou borovicí. Ale nepozbyl pří
tomnosti ducha. Napadla mu často již osvědčená lest
Svlékl kabát a odhodil jej kus od sebe. Za několik
okamžiků byl tu již medvěd a zatím co očichoval
kabát, vystřelil statečný hoch ze vzdálenosti 6 metrů
na čelo medvěda. Výstřel měl znamenitý úspěch. Jak
se později ukázalo, byl medvěd broky na dobro osle-
pen; obě oči byly mu broky vystřeleny. S hrozným
řevem klesl medvěd k zemi, postavil se na nohy.
klesl opět, zase se vzpřímil, vrávoral kus cesty, na-
razil s veškerou prudkostí o strom a znovu klesl
Tak vyváděl medvěd ještě hodinu. Avšak pozvolna
nastávala ochablost a mávaje kolem sebe předními
tlapami zůstal konečně ležet. Teď podařilo se mla-
dému Stommrovi střeliti medvéda z bezprostřední
blízkosti do ucha. Prudký proud krve nasvědčoval, že
rána měla účinek. Avšak šelma ještě nebyla usmr-
cena. Válela se zuřivě sem tam. Tu hoch nabil znovu
a střelil medvěda do druhého ucha. Šelma sebou
křečovitě zaškubala a bylo po ní. Anglický guvernér
v Quebeku dal hochu vyplatit zákonem stanovené od-
střelné a otec mu za to koupil řetízek k hodinkám,
na nějž dal připevniti velké tesáky a největší drápy
medvěda jakožto trofeje. Indiáni nyní pozdravují sta
tečného hocha s velkou úctou. Medvěd byl sameca
vážil 7 centů.
#4
alto_textblock
#4
= Nationová prý šílí. Z Wichity, Kans., se
oznamuje: Carrie Nationová, pověstná temperenclářka
a úhlavní nepřítelkyně všech hostinců, byla od okres-
ního lékaře prohlášena za nezhojitelně šílenou. Jest
uvězněna v zdejším vězení pro útok a porušení ne-
dělního klidu, poněvadž zdráhá se složiti záruku,
neboť chce býti považována za mučednici. Minulý
týden dala se do hádky se svou družkou, tempe-
renclářkou Withoitovou, která jest s ní v jedné cele
uvězněna a obviňovala ji, že je špehounkou a zrád-
kyní. Na to jí zasadila pěstí několik ran do obličeje.
Za těch okolností musil ji šerif dáti do samovazby
a nechati ji při chlebu a vodě, až by se upokojila.
Na místě toho však počala zuřiti, načež ji lékaři
prohlédli a zjistili, že jest šílenou. Na to poradil
Natlonovi, aby dal paní Carrii úřadně prohlásit
za šílenou.
= Oheň, založený šíleným Žaponcem.
Z Berlína se oznamuje: Ve čtvrtek byli obyvatelé
jednoho domu na Kesselstrasse uvedeni v nemalé
rozčilení činem žaponského professora, jenž byl ná-
hle zšílel. Prof. N. Širai, jenž za účelem studií při-
byl do Berlína, bydlí již po dvě léta u rodiny kupce
Traugotta. Byl nájemník povždy roztomilý a klidný.
Teprve od několika dnů objevíly se u něho známky
duševní choroby. Chování jeho a zmatené jeho řeči
postrašily paní Traugottovou a její dceru a když bě-
hem středy oznámil damám, že nebude již navštěvo-
vati přednášky, poněvadž jej žaponská vláda proná
sleduje, požádaly — poněvadž obchodník Traugott
meškal na cestách — ženicha dceřina, uměleckého
zabradníka Francka, aby zůstal u nich přes noc na
jejich ochranu. Po půlnoci slyšely, kterak Širai opu-
stil svůj pokoj a kutil cosi na chodbě a v kuchyni.
Hned potom pocítili obyvatelé domu pronikavý zápach
spáleniny. Sousedé rodiny Traugottovy zpozorovali,
kterak z bytu proniká hustý dým. Chtělí vniknouti
do bytu, ale tu shledáno, že šílenec byl rodinu
zamkl a vzal klíč k sobě. Vnikli tudíž násilím do
předsíně, kdež hořelo plným plamenem, rovněž jako
v obytném pokoji. Dva muži rozbili dvéře obytného
pokoje, osvobodili uvězněné a snažili se uhasiti oheň.
Zatím vrh) se Širai na Francka, jenž jej chtěl zadr-
žet a obořil se na něj sekerou. První rána minula
se cíle, druhá zranila Francka na hlavě, na rameni
a na paži. Přivolaní policisté měli nemalé trampoty,
než Širaie, jenž zuřivě kolem sebe tloukl, přemohli.
Byt rodiny Traugottovy poskytoval obraz příšerné
spousty.
= Následky nemístného žertu. Z Daven-
portu, lowa, se oznamuje: Emil Mohr a Charles
Reis přišli těchto dnů o život, když chtěli ze žertu
Augusta Bluncka pověsiti na kladkostroji na budově
»Independent Malting Co.« Mohr, Reis a Siems tro-
pili s Blunckem různé žerty a konečně chťěli mu
přivázati kolem pásu provaz a vytáhnouti jej do výše.
Váhou Blunckova těla byl však kladkostroj stržen.
Železné kolo padlo na Raisovu hlavu a roztříštílo
mu lebku, kdežto jiným kusem železa byl zabit
Mohr. Blunek unikl jen lehkým zraněním.
#5
alto_textblock
#5
Zemřelí v Praze.
Dne 23. května 1901: Rachota Hynek, foto-
graf, 51 rok, 499—I. Kalous Josef, řemenář, 37 r.
113—IV. Krausova Růžena, dcera obchodníka, 21
rok, 978—II. Wiedova Marie, tovární dělnice, 18 r.
375—VII. Adamcová Helena, dcera slévače, 1 rok,
#6
alto_textblock
#6
581—VII. — Ve všeobecné nemocnici: Ho-
molka Venonc, hlídač u dráhy, 50 roků. — U mi-
losrdných sester: Friedrichová Františka,
vdova po kolovrátkáři, 85 roků. Součkova Kamila,
dcera dělníka, 15 roků. — U Alžbětinek: Ko-
láříková Františka, manželka zámečníka, 36 roků.
Dne 24. května 1901: Procházka František,
obuvník, 37 roků, 921—II. Benešová Marie, soukrom-
nice, 74 roky, 240—V. Brabec Josef, mosazník,
63 roky, 391—II. Sorgerová Rozalie, manželka krej-
čího, 60 roků, 1943—II. — Ve všeobecné ne-
mocnici: Hansal Josef, zedník, 31 rok. Kučera
František, žebrák, 75 roků. Levý Jakub, zámečník,
44 roky. Růžička Josef, čeledín, 17 roků. Srpová
Anna, posluhovačka, 31 rok. Tichý Josef, syn šva-
dleny, 14 a půl roku. — U milosrdných bra-
tří: Kecina Emanuel, domovník, 67 roků. — U mi-
losrdných sester: Svoboda Vojtěch, obuvník,
69 roků.
#7
alto_textblock
#7
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo
222. hra v předpl.
Ve čtvrtek 30. května.
2. čtvrtka.
Troubadour.
Zpěvohra o čtyřech dějstvích. Složil G. Verdi.
Konec o půl 10. hod.
Začátek o 7. hod.
#8
alto_textblock
#8
Aréna na Smíchově.
Začátek o 1/87. hod.
V čtvrtek 30. května.
Ve prospěch sl. Ant. Strobachovy a sl. Em. Jelínkovy.
Padlí andělé.
#9
alto_textblock
#9
Pistěkovo divadlo na Kral. Vinohradeeh.
Ve čtvrtek 30. května.
Začátek o 3/47. hod.
Ve prospěch spolku vzáj. se podporujících živnostníků
na Král. Vinohradech.
S laskavým svolením Společnosti Národního divadla
v Praze.
13411
Poprvé: Maryša
#10
alto_textblock
#10
Původní desky plátěné
#11
alto_textblock
#11
na ukončený román „Zapomenutá otázka“, zho-
tovené v různých barvách, za cenu 18 kr., pošt.
23 kr. Taktéž i na všechny předcházející romány
jsou pův. desky stále na skladě, jakož i jich vazby
se zhotovují, dále známé, velice vkusné, všeobecné
oblíbené desky na sebr. spisy Sv. Čecha (s popr-
sím) díl I.—VII. po 35 kr., V. Beneše- Třebízského,
L—V., po 35 kr., K. Světlé. I.—XII., po 35 kr.
Čítárna česk. lidu (spisy Chocholouškovy), dvou-
barevný tisk, díl I.—XII., po 16 kr., Besedy lidu
po 65 kr., Obchodní listy po 60 kr. Též zhotovuji
všechny jiné práce knihařské, jako skvostné
desky a vazby věnovací, pamětní knihy, zla-
cení nápisů na stuhy pohřební a věnovací.
pregování a tisk zlatem, stříbrem neb barvou
reklamních návěští a tabulek pro výklady.
200 druhů písem hladkých, hlubokých (hrobové)a
plastických, nejnovější, patentované stroje ku zla-
cení v rozměrech největších doporučuje Joset
Šrámek, knihařství v Praze, Školská ul. č. 13
vedle dívčí školy. — Telefon 2422. 1146
#12
alto_textblock
#12
12-
#13
alto_textblock
#13
vlasé Ellinory, přísahal Armigell Wade, svráštiv obočí, že
žádné přikázání boží, ni lidské, nezadrží ho již na cestě
prostopášníka.
»Prodal jste dceru svoji a mne jste zníčil,« řekl.
»Přičtěte sobě následky.« žýo
Kapitán Wade vysmál se zlostnému příbuznému
svému.
»Shledáte dům sira Richarda velmi příjemným a
pro tak zkušeného hráče, jako vý jste, jest taký dům
tolik jako celé jmění.«
Lord Bellesis navštěvoval dům sira Richarda první
rok po svatbě své sestřenky; když ale narodil se této
synáček, jenž jest hrdinou této knihy, vymluvil se, že se
pohádal s rytířem obchodu, proklínal jej před vladařem
jako starého, mizerného skrblíka, jenž nedovede ani
v kostky hráti ani píti, jak se na šlechtice sluší, a jal se
vyhledávati opět staré, oblibené pelechy své, o život neu-
stále zápase.
V roce 1827 byl už zatvrzelým starcem, bez ve-
škeré naděje, stár let šedesát, ale zdraví zlomeného —a
v poměrech úplně zruinovaných. — s h
Pomocí různých toiletních prostředkův a s jistou
odvahou ukazoval světu ještě směle čelo své a hodoval
vesele na zámku Belsize, jako byl dříve činíval u stolu
vladařova.
Ze všeho majetku rodu Wotton-Wadů zbyl mu již
jen tento holý dům, nejsa již obklopen ani lesem; kterýž
ostatně byl on i jeho pán zřídka navštěvoval. e
kbž iomeč
lelivele dod so* ošisů ožnlellle
oso1odo A vzlor
ed iadot nie e
#14
alto_textblock
#14
as o čtyřiačtyřiceti letech, upsal pět tisíc liber pro vlaste-
neckou půjčku, jež byla vyžadována, aby mohlo se pokra-
čovati ve válce s Francií.
V roce 1805, kdy Devine prokázal dobré, a jak se
pravilo, nikoli nevýhodné služby v procesu lorda Melvilla,
kancléře pokladu námořnického, provdal on sestru svou
za bohatého kupce bristolského, jistého Antonína Frra,
a sám spojil osud svůj s Ellinorou Wadeovou, nejstarší
dcerou plukovníka Wottona Wada, společníka vladařova
(svatbou) strýce lorda Bellesise, pověstného chlubnou vy-
zývavostí a marnotratnictvím.
V oné době shromáždil Devine šťastnými spekula-
cemi s cennými papíry — šuškalo se také cosi o tajných
zprávách z Francie za bouřlivých let 13., 14. a 15. —
a řádným ziskem ze svých smluv s vládou jmění knížecí
i mohl žíti v knížecí nádheře. Ale nemohl se tak snadno
zbýti své staré lakomosti námořníkovy a jediný způsob,
jímž prokázal bohatství své, bylo, že když povýšen byl
ve stav šlechtický, koupil veliký a pohodlný dům v Homp-
steadu a že pro veřejnost zřekl se obchodování.
Leč nový život jeho v soukromí nebyl šťastný. Byl
přísným otcem a pánem železné ruky. Jeho sluhové ne-
náviděli jej a jeho žena bála se ho,
Jediný syn jeho Richard zdědil, jak zdálo se, po
otci svém tuhou vůli a hrdost velikou. Za pečlivého ří-
zení a spravedlivého dozoru byl by mohl býti jistě as
veden k dobrému.
Poněvadž ale ve světě širém zůstával sám sobě
ponechán a doma železným jhem otcovské vůle rozhořčo-
ván byl, stal se lehkomyslným a marnotratným.
Matka, ubohá, plachá Ellinora, kteráž jedině své
lásce k bratránku svému Bellasisi drsně byla urvána,
Ztracen pro život.
a