#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 71. ze dne 13. března 1900.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
#3
alto_textblock
#3
= Ze světové výstavy pařížské. Vedle
pavillonu Norska, o němž jsme se posledně zmínili,
stojí na ploše 700 m2 německý pavillon, inspektorem
císařských staveb Radkem zřízený, jehož četné lo-
menice, věžičky, červená střecha a sedmdesát metrů
vysoká, hlavní věž, připomínají renaisanční sloh
staré norimberské stavby. Sklep reservován něme-
ckému hostinci, přízemí výstavě fotografie, fotogra-
vury, fototypie a knihkupectví. V prvním patře se
nalezají přijímací síně s nábytkem francouzského
původu (z XVIII. století), a s mistrovskými výtvory
francouzských malířů, Laureta, Patera, Watteaua a
gobelíny, které od časů Bedřicha Velikého zdobí cí-
sařskou residenci postupímskou. Kromě v pavilloně
vystavuje Německo, které v roce 1889 bylo zastou-
peno pouze v oddělení »Krásných Umění«, skoro ve
všech skupinách a zřídilo za palácem paroplavbya
za domem chemického průmyslu své zvláštní pří-
stavky. Na jmenovaný pavillon hraničí oddělení Špa-
nělska s krásným palácem v renaissančním slohu.
dle plánů slavné koleje San Ildefonso v Alcale, roz-
hodně nejznamenitější stavby XVI. století, a dle to-
ledského Alcazaru, který, jak známo, vystaven En-
riquem de Egas dle nákresů Cevarrubiasových. Palác
vyhražen předně výstavě retrospektivní španěiského
umění a přijímacím salonům předsedy španělské vý-
stavní komise, vévody de Sesto a jeho kollegům.
hraběti de Valencia de Don Juan a markýzu de Vil-
lalobar. Stavitelem je p. Urioste y Velada. Knížectví
monacké zastoupeno pěkným, moderním palácem,
Švédsko ohromným, dřevěným domem p. Boberga.
Stavba jeho je velmi originální a připomíná se svými
po selsku zařízenými vnitřky v přízemí miloučkou
stafáž a okolí Andersonových atd. pohádek. První
poschodí bude sloužiti králi Oskaru II., který se do
Paříže očekává. Ve zvláštní dvoraně budou vysta-
veny dvě dioramy, na nichž známý švédský malíř
Tiden pracuje: »Letní noc na Melarském jezeře«a
»Zimní noc v Laponsku«. Srbský pavillon, o němž
jsme se již zmínili, ukončuje řadu staveb v »Rue
des Nationst.
= Trpasličí praobyvatelé Evropy. Z ná-
lezů, jejž učinil dr. Nuesch blíže Šafhúz a jež vět-
šinou vystaveny v zemském museu švýcarském.
vzbuzují pozornost anthropologů, zejmena některé
lidské kostry svými neobyčejně malými rozměry.
Prof. Kollmann z Basileje předložil tyto kostry na
různých schůzích přírodozpytců. Všude se přesvěd-
čili, že tu jde o kostry dospělých, ale neobyčejně
malých lidí, dosahujících výše toliko 140 cm. Že to
byli lidé dospělí, dokazuje otřelý chrup, mimo to
podán pomocí radiografie důkaz, že to nejsou chru-
pavkovité kosti trpaslíků, nýbrž kosti úplně vyvinuté.
Avšak tyto nálezy z doby neolithické zůstávaly oje-
dinělé a názor Kollmannův, že to jsou kostry pra-
obyvatelů, zůstával poněkud pochybný. Avšak v po-
slední době učinil dr. Nuesch nový nález, jenž tento
názor potvrzuje. Roku 1846 vykopal dr. šl. Mandach.
rovněž nedaleko Šafhúz, v tak zv. Dachsenbuehlu,
jeskyni a nalezl při tom pohřebiště zdělí 150 cm.
Obsah hrobu, kostra, zůstal uložen v zásuvce skříně
malého musea šafhúzského, až ji dr. Nuesch na novo
objevil a přesvědčil takto anthropology, jimž kostra
předložena, že je to nález skutečných trpaslíků. Tím
odstraněny pochybnosti o existenci někdejšího ple
#4
alto_textblock
#4
mene trpaslíků. Také nové nálezy v Pyrenejích sou
hlasí s nálezy švýcarskými. Zprávy Homera a Hero-
dota, staré pověsti o trpaslících, žijících v horách a
v lesích, nabyly tím přírodovědeckého pozadí.
= Edison o svém podmořském telefonu.
V poslední době vyskytly se v časopisech zprávy,
že se podařilo sestrojiti telefon, jímž bude možno
mluviti přes ocean. Zpráva ta zní tak podivně, že
by bylo dlužno prohlásit ji za nepravdivou, kdyby
s ní nebylo spojeno jmeno geniálního Edisona, jenž
uskutečnil již mnohé, co se zdálo neuvěřitelným.
Odborník píše o tom následovně: Th. A. Edison
William Holzer v Americe zabývají se nyní sestro-
jením telefonu, pomocí něhož za velmi nízkou sazbu
bude lze mluviti přes ocean, jenž by tudíž pro ve-
škeré mezinárodní styky byl na nejvýš žádoucím.
O posavadním stavu prací Edisona a Holzera máme
zajímavé výroky Edisonovy, z nichž lze soudit, že
oba Američané doufají záhy dosíci svého velkolepého
cíle. Edison pravil: »Na rozdíl od obecného názoru
zjistili jsme, že nebude třeba proudu tak silného,
aby mohla býti poslána zpráva přes ocean. Vzali
jsme drát v délce více než 3000 angl. mil a podro-
bili jej pokud možno přesně právě témuž tlakua
týmž poměrům, jaké se nacházejí v moři, a do-
mněnka naše se potvrdila. Pohroužili jsme cívky, na
nichž byl drát navinut, do moře, a podrobili je
značnému tlaku. Zároveň otáčeny cívky rychlostí 10
až 12 obratů za minutu, a shledali, že tony velmi
slyšitelně vedeny dále. Když jsme dospěli tak da-
leko, nedbali jsme více posavadní domněnky, že jest
třeba velmi silného elektrického proudu, aby pře-
nášel vlny zvukové pod vodou. Rozumí se, že ne-
očekáváme, že bude možno poslati zprávu přímo
přes moře, beze všech sprostředkovacích stanic. To
by bylo za dosavadních poměrů a názorů nemožno.
Ale jisto jest, že stačila by toliko jediná sprostřed-
kovací stanice v oceánu a že odtud bylo by lze za-
sílati zprávu dále pomocí mechanického zařízení.
Náklad na telefonování přes ocean bude menší, než
u telegrafie. Snad ještě mine nějaká doba, než nový
vynález v plné své dokonalosti dostane se na veřej
nost, ale k tomu dojde, o tom nelze pochybovat.
Hlavní součástí našeho přístroje, jejž jsme již do-
končili, jest přijímač zvuku. Jest naším úmyslem,
zříditi tuto nejdůležitější část přístroje co možná
jemnou. Bude velmi veliký a na nejvýš citlivý. My-
šlenka, zasílati telefonické zprávy přes ocean, má
tak značný význam pro světový obchod, že jak já
sám, tak mr. Holzer učiníme vše, aby úmysl náš co
možno nejrychleji byl proveden.
= Kterak možno zadarmo cestovat. Nový
způsob, kterak lze cestovati po dráze, aniž by bylo
třeba vydat jen jediného haléře, oznamuje se z Brus-
selu: Na jednom z tamních nádraží dával pozoru
kasy pro vydávání lístků jakýs pán, jenž měl s se-
bou vak, který vynikal spíše velikostí než váhou.
Jakmile zpozoroval někoho, kdo se mu hodil k jeho
úmyslu, přiblížil se k němu a pravil zdvořile: »Po-
něvadž, jak jsem slyšel, máme společný cíl cesty,
vy však nemáte tolik přítěže jako já, mohl byste
býti tak laskav a půjčit mi na okamžik svůj lístek,
abych mohl použiti pro sebe bezplatné dopravy za-
vazadel, na niž máte nárok.« Oslovený, nemaje proč
by tuto malou ochotu odepřel, půjčil svůj lístek a
pasažér dostal na vypůjčený lístek, na jehož rubu
nenápadně napsal svoje jmeno a číslo, podací lístek
#5
alto_textblock
#5
na zavazadla. Pak vrátiv ochotnému pasažěru s díky
jeho lístek, vstoupil do vlaku. Když přišel kontrolor
přehlížet lístky, musil se spokojit lístkem na zava-
zadla, poněvadž chytrý pasažér, pan Voisin, nadarmo
prohledával všechny kapsy, aby nalezl jízdní lístek.
Když se dostal na místo určení, čekal tak dlouho,
až jeho ochotný spolucestující odevzdal jízdní lístek
a odešel. Pak teprve přistoupil rovněž a líče největší
zděšení, obracel před očima zřízence svoje kapsya
volal: »Někdo mi ukradl můj lístek. Ale počkejte,
napsal jsem naň na štěstí svoje jmeno a číslo. A
musí se zajisté nalézt mezi odevzdanými lístky.« —
Zřízenec prohlíží lístky a vskutku nalezne označený
lístek. Pan Voisin mohl bez překážky opustit ná-
draží a byl by tento kousek opakoval ještě hezky
dlouho, kdyby bystřejší jakýs úřadník nebyl příšel
na jeho spády a dal jej zatknout.
#6
alto_textblock
#6
Král.české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
#7
alto_textblock
#7
Dnes v úterý 13. března.
#8
alto_textblock
#8
164. hra v předpl.
4. čtvrtka.
Psohlavci.
Zpěvohra o třech jednáních s dohrou.
Začátek o 7. hodině.
Konec po 10. hodině
#9
alto_textblock
#9
Svandovo divadlo na Smíchově.
V úterý 13. března.
Začátek o 7. hod.
Ve prospěch pana Miloše Nového.
5837
Zkrocení zlé ženy.
Veselohra od 4 dějstvích od Williama Shakespeara
#10
alto_textblock
#10
NOVOTINY
#11
alto_textblock
#11
jemných modních látek na svroh-
níky a pánské obleky doporučuje
u velkém výběru za ceny továrníobchodní dům
#12
alto_textblock
#12
. NOVÁK
#13
alto_textblock
#13
v Praze, Vodičkova ulice, jedině „U Štajgrů“
v Kolíně, v Rubešově ulici.
658
#14
alto_textblock
#14
00000000000000
#15
alto_textblock
#15
Koncerty a záhav
#16
alto_textblock
#16
dne 13. března.
#17
alto_textblock
#17
4 na Smíchově. Dnes v úterý kon-
„U noluu cert kapely Čermákovy. Zač.
o 7. h. Velký výběr čerstvých jídel. Znamenitá
piva. Kavárna v 1. patře otevřena od 6 hod. ráno
do 2 hod. v noci, taktéž i výčep piva.
5848
#18
alto_textblock
#18
0000000.000000
#19
alto_textblock
#19
Melzrova kavárna
na Kr. Vinohradech, nároží Palackého tř. a Skrétovy ul
(býv. Deminka). Otevř. od 6 h. z rána do 2 h. v noci
#20
alto_textblock
#20
— 252 —
#21
alto_textblock
#21
249 —
#22
alto_textblock
#22
Bratra Pavla — a Superior to zpozoroval. Mrknuv
okem, řekl:
»Připadám si dnes ráno jako u vidění. Dvě z mých
zbloudilých oveček přišly domů, vlekouce ohony za sebou.
Chce někdo jíti hledat třetí?«
Jan Storm vstal okamžitě, avšak jeden bratr laik
ho předešel, usedl proto opět s bledými tvářemi a chvě-
jícími se rty a napínal síly, aby snědl snídani.
Předčitatel týdenní citoval bibli pro ten den a potom
vzal knihu, již bratři poslouchali při jídle. Byl to »Život
a smrt Otce Ignatiusa ze sv. Pavla« a kapitola, k níž
došli, pojednávala kratochvilnými příklady o marnivostech
a slabostech. Nějaký zlý duch to snad vybral, s neoby-
čejným vztahem k ranní příhodě, neboť při každém novém
obrazu vrtěl se Otec Ministr na židli a bratři se dívali na
něho a smáli se s příchutí zlomyslnosti, ano i nádechem
škodolibosti.
Janovy oči byly upřeny na dveře a srdce jeho se
chvělo, avšak posel se nevrátil za snídaně a když bylo
po snídani, vstal Superior, nečekaje na něho, a šel napřed
do společenského pokoje.
Zde hořel oheň v širokém krbu a pokoj byl veselý
odrážejícími se paprsky slunečními; neboť slunéčko svítilo
ve dvoře a třpytilo se v ojíněných větvích javoru. Bylo
krásné novoroční jitro a Otec počal vyprávěti časové pří-
běhy. Uprostřed smíchu, který je vítal, vrátil se bratr laik
a vyřídil své poselství. Bratra Pavla není možná nalézti,
není po něm ani sledu nikde v domě.
»To je divné,« řekli mniši.
»Snad je ve své cele,« děl Otec.
ho»Ne, není tam,« pravil posel, »a ani nespal.e.
ělslelor
#23
alto_textblock
#23
Nebylo skoro ani zapotřebí dovolávati se tohoto roz-
hodnutí. Strachem a výčitkami svědomí nemohl zamhou-
řiti oka a od hodiny k hodině slyšel každičký zvuk na
ulicích. V jednu hlasy, jež zpívaly venku, byly napnuté,
křaplavé a falešné; ve dvě byly divoké a opilé a promí-
sené výkřiky hádky; ve tři bylo ticho; ve čtyři hrčely
po kamení řeznické vozíky z jatek za řekou na trhy lon-
dýnské s mrtvými těly tisíců dobytčat, které byly včera
poraženy, aby nakrmily tělo mamuta zítra; a v pět ujíž-
děly poštovní vozy z nádraží k poště s milliony dopisů,
jež nasytí jeho ducha.
V půl šesté vyšel Otec ze svého pokoje, stoupal
zvolna vzhůru po schodech a Jan Storm byl již venku
na dvoře a otvíral zámek vnějších vrat. Ačkoliv bylo již
cítiti jitro v mrazivém vzduchu byla ještě úplná tma.
»Pavle,« šeptal, avšak nebylo žádné odpovědi.
»Bratře Pavle!« šeptal opět a pak čekal, avšak opět
žádná odpověd.
Z prvu si neuvědomil ohromující tíži toho, co se
stalo — že Bratr Pavel se nevrátil a že jest mu vrátiti
se domů bez něho. Volal stále do tmy, až si vzpomněl,
že Otec již bude brzy opět dole ve svém pokoji a bude
hledati klíč, kde ho nechal.
Když byl zpátky v síni, vyčítal si, že tak spěchal
a rozhodl se, že se vrátí ke vratům. Vystačí mu ještě
čas k tomu; Otec byl posud nahoře; jeho »Benedicamus
Domino« přecházelo z chodby do chodby a Pavel by mohl
přicházeti po ulici.
»Pavle ! Pavle!« volal opět a otevřev vrata vyhledl
ven. Avšak na chodníku nebylo nikoho, jen opilý muža
dívka, zpívajíce si na cestě domů v mrtvé pustině novo-
ročního jitra.
Ma řesťan.
#24
alto_textblock
#24
33