ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 3 82e55280-71f7-11dc-8d94-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 3
ALTO TextBloky — 33
#1 alto_textblock #1
18. listopadu 1904.
#2 alto_textblock #2
Císlo 319.
#3 alto_textblock #3
NÁRODNÍ LISTY.
#4 alto_textblock #4
Strana 3.
#5 alto_textblock #5
1905
#6 alto_textblock #6
1904
#7 alto_textblock #7
Příjm
#8 alto_textblock #8
korun 34.308,465 39,138.479 2,640,530 2.636. 893 3.826,760 4,586.752 1,187.500 1,195.400 32,961.568 27,602.694 21.500 21.500
#9 alto_textblock #9
. .. Ministerstvo orby spravedlnosti » Pense . . . . . . . Subvence a dotace . . Státní dluh . . . . . Správa státního dluhu Prodej státních nemovi- tostí . . . . . .
#10 alto_textblock #10
440.000
#11 alto_textblock #11
400.000
#12 alto_textblock #12
1777,901.387 1741,718.55
#13 alto_textblock #13
..
#14 alto_textblock #14
Celý příjem
#15 alto_textblock #15
Před fundamentálkami. O nedávno zesnulém Albertu Eberhardu Bedřichu Schäfflovi, právem říci lze: »Byl to znamenitý muž a byl to spravedlivý muž!« Byi Némcem, byl rozeným Švábem, tedy inkarnova- ným zástupcem Němectva a přece stal se z něho, poznav nás, upřímný přítele náš a zastance na- šich práv. Nebyl to osud šťastný, jenž zavál jej z klidných poměrů tubingského professora d Rakouska, my ale blahovděčiti můžeme těm, kteř Schäflla do Vídně povolali. Muž ten od hlavy k patě Němec, věrný a upřímný syn svého ná- roda, stal se svědkem výmluvným a nadšeným, že boj, jejž vedeme, je boj za právo, boj spra- vedlivý proti křivdě, klamu a lži a národnímu znásilňování. Schätfle byl sice jen osm městeů rakouským ministrem, však bystrému muži, znamenilému pozorovateli, stačila poměrně krátká doba ta, aby poznal ne pouze lidi a jejich úmysly a povahy. již v zajímavé době té stáli buď po boku našem neb proti nám, nýbrž poznal i taje politické a machinace, poznal zejmena, že tento stát ne byl tehdy a snad vůbec nikdy řízen větší my šlenkou, nýbrž že ve Vídní vždy rozhodovala a rozhoduje dosud jen malicherná intrika a vliv dotěrných dvorních povalovačů, spekulujících na slabost kruhů rozhodujících. Schäffle zdráhal se dokud byl živ uveřej- niti své paměti; byl to muž, přes ústrky, jež pro dobrou, poctivou věc snášeti musil, plný ohledů, paměti jeho vydány teprve nyní. Sehäfíle odhaluje v nich, co dosud bylo buď zakryto rouškou tajemství neb kolportováno bylo jako pouhá pověsť. Krátká perioda, v níž k vůl střidání na chvíli jevila Vídeň chuť a ochotu vyrovnati se s národem českým, jeví se nám v »Schäfflových pamětech« ve světle zcela novém a studium této partie zápisků ministra obchodu v kabinetě Hohenwartově je nejen za- jímavé, nýbrž pro nás i vysoce poučné.
#16 alto_textblock #16
* Na Schäfíla jako politika upozornil pře- devšemi jinými poslanec hrabě Dürekheim, bývalý poboční adjutant eísařův. Poznal Schäffla v »Ná- rodohospodářském spolku« a nabídl mu bez dlouhých okolků své přátelstvl. Schäfíle byl prvním, jenž jako professor ná- rodního hospodářství na universitě vídeňské pustil se do bursovního švindlu a do korupce, jež řádila ve Vídni a tu poprvé se utkal s teh- dejším kancléřem — Beustem, který stal se po »nešťastném roce« v roce 1866 vedoucím slát- níkem v této říši na doporučení saského korun- ního prince, později saského krále. Beust vyzval Schätíla, aby zřekl se spolupracovnictví v ná rodně-hospodářském listě »Der Oeconomist«, jenž mu jako vrchnímu patronu bursovníeh švingulantů byl náramně nepohodlný. Schäfíle co nejrozhodněji to odmítl. Od toho okamžiku byl mu saský dobrodruh úhlavním nepřítelem. Samo sebou se rozumí, že také liberální vídeň- ský tisk, jenž z bursovního švindlu a tehdejšího »národohospodářského rozkvětu« nejvíce tyl, se všechnou záští svou obrátil se proti Schäfflov již jako professoru. Byla to zejmena knih jeho »Kapitalismus a socialismus«, jež vídeň- ským millionářům a jejich publicistickým náhon čím nahnala hrůzu. Schäffle podezříván, že je tajný komunard. že chce zničit majetek a proletářům dopomoci k panství. Vždyť ve jmenovaném jeho díle stojí černé na bílém, že k řešení otázky sociální je nezbytně zapotřebí všeobecného práv hlasovací ho. »Dnešní centrifugální Rakousko — napsal Schäfíle — mělo by ve státnickém poznání své spásy především jiným vzdáti hold všeobecnému právu hlasovacímu. Toto právo na jednací po- řad vsune veliké otázky hmotně humanní a fe- šením těchto otázek stane se Rakousko pánem svých nepočetných vrstev národnostních, nábo- ženských, společenských, hospodářských atd. klerýmž ovšem by v mezích oprávněnosti po- skytnouti musilo plnou autonomii.« — To ovšem byla tehdy peněžním žokům řeč přímo revolu- clonářská, kterou tu měl e. k. professor vládní rada. Nieméně Schäfflovi v rozhodují- eleh kruzích to neuškodilo, ba Schäffle přes lyto své zásady, jež nikdy nezapřel, stal se přilelem a sice důvěrným přítelem ne pouze hraběte Hohenwarta, jenž tehdy byl místodrži- lelem v Linci, nýbrž i hraběte J. Clama-Martinice a jeho torystických soudruhů. Jedině starý knlže Schwarzenberg se ho stranil a k němu nechuť jevil. Schäfíle zvoliv Rakousko za svou novou vlast, studoval pilně jeho historický vývoj, jeho poměry a vnitřní jeho zápasy. Je zajímavo, že jeden z čelných státníků zpozorovav v Schäf lorě studovně pomůcky k tomuto studiu,s salehem prohodil: »Vy se tím namaháte? Ne- děejle to, u nás zákony se stále mění, i neby! bysle se sludiem tím nikdy hotov.« — Schäffle poznal, že všechen boj vede se v Rakousku o dva veliké prineipy, o centralisaci a federalismus a aniž by byl přilnul, jak praví, k tomu, co bylo vlasně ideálem české opposice, znovuzřiditi starý, odbytý »systém territoriální«, jak jej byl nazval, stal se, přesvédčiv se o tom. jaké duševní poklady uloženy jsou právě v ne- německých národech rakouských, zejmena v ná- rodě českém a poznav, že bez upokojení národa českého Rakousko vůbec ke klidu a ke zdár- nému vývoji nedospěje, z bývalého obhájce soustavy politicko-centralistické, obhájcem sou- stavy federativní, v Rakousku jedině možné. Na vyzvání hr. Dürekheima načrtl stručně jak si úpravu vnitřních rakouských poměrů před- stavuje a nadepsal črtu tuto »Rakouské základní zákony státní«, Hrabě Dürckheim odevzdal práci tu císaři a tím byla dráha Schäfflova k porte- feuillu připravena. Hraběte Dürekheima sluší dle pamětl Schäfflových pokládati vůbec za budo- vatele kabinetu Hohenwartova. Dürekheim pů- sobil va směru tom na císaře, jemuž již na konci roku 1869 nebylo tajno, že s kabinetem německo-liberálním nic se nepořídí a že také
#17 alto_textblock #17
Potocki s polovičatostí a s měkkostí svou stát nespasí. Dürekhcim svedl Schäfíla s Hohen- wartem a výsledkem těchto jeho snah byl ka- binet Hohenwartův, jemuž dle původního plánu měl předsedati hrabě Potocki, jenž jako chef ministerstva aktuálního do příprav, tři plné mě- síce trvajících, ku povolání kabinetu nového do podrobna byl zasvěcen. Však císař měl za to, že snad lépe bude, když v čelo nové vlády postaven bude muž zcela nový. Hohenwar tomu neodporoval také proto, poněvadž se bál že kdyby Potocký, jenž velmi často dlel mimo Vídeň, postaven byl v čelo kabinetu, stal by se zástupcem jeho Holzgethan, starý zkostnatělý. obmezený byrokrat, jenž novému ministerstvu jako strážce pokladu byl vnucen. Upřímným přítelem Schäfflovým stals ministr spravedlnosti Habětinek, o němž praví Schäffle, že byl sice Čechem, avšak nikoliv ne přítelem Němců, s nimiž spojen úzkými byl při buzenskými svazky, za to ale odpůrcem českých »ultra« a odpůrcem české passivity. Dne 24. října 1870 byl volán Schäfíle po- prvé k eísaři. »Týž přijal mne vlídně — píše Schäfíle — děkoval mi za snahu čelící k upra- vení poměrů vnitrorakouských, i vyzval mne, abych mu sdělil své názory o situaci a opatře- ních, jež by se státi měla. S počátku byl císař nevrlým a v nedobré náladě, avšak čím dál tím živějším stával se interes jeho. Prohlásil jsem, že jsem rozhodným stoupencem jednoty státní v záležitostech, kde toho nezbytně zapotřebí: ve vojště, v politice dopravní a v moderním právu hospodářském. Jakýkoli návrat ke starostavovskému státu právě tak jako k byrokratickému absolutismu prohlásil jsem za nemožný. Na to plaidoval jsem vřele pro plnou, poctivou rovnoprávnost a na jejím základě pro vzájemné smíření se národů. Bez okolků jsem poukázal na nepřirozený a zhoubný poměr dosavadní, kdy notorická menšina vnu- cuje velké většině národův a obyvatelstva vůl svou. Horlil jsem vůbec proti panství minorily sestávající, ze stoupenců doktrinářského libera- lismu: z úřadníků, professorů a advokátů. Přede- vším jsem navrhoval změnu volebních řádů do sněmu, v nichž všude na úkor vrstev středníeh a spodních měl převahu židovský namnoze kapi- talismus. Nazval jsem volební řády do sněmu velikou ústavní lží a vyslovil se pro reformu sněmovny panské, jež, jako dílo centralismu, byla hlavní překážkou vyrovnání s hr. Clam- Marlinicem a drem. Riegrem. Doznal jsem, že by státní rada neb senát z části císařem jmenovaný částečně sněmy zvolený mnohem větší měl poli tickou cenu.« — Dále poukázal Schäťſle k ne- zbytnosti vydati pro země s národně smišeným obyvatelstvem zvláštní zákony národ- nostní. »Císař mne vyslechl, dával namnoze pokynem hlavy na jevo svůj souhlas, jen na to poukázal, že s vyrovnáním uherským z r. 1867 nesmí býli hnuto. Jakkoli jsem mluvil velmi vřele — dodává Schäffle — císař positivně se o mých návrzích nevyslovil; když byl císat k otázce korunovační a k jmenování českého dvorního kaneléře přisvědčil, však o restitue českého státního práva odmitavě se vyslovil, propustil mne velmi milostivě. — Po druhé by jsem povolán k císaři teprve dne 25. října. Císař pravil — vypravuje Schäfíle — žeje ochoten povolati kabinet, jenž by vládl na zá- kladě zásad mnou hájených i tázal se mne, mám-li Hohenwarta za dosti energického vstou- piti do takovéhoto ministerstva. Přisvědčil jsem rozhodně. Na to mne vyzval, s Hohenwartem takovýto kabinet sestaviti. Upozornil jsem císaře hned na to, že jsem rodilý cizozemec, protestant, že Rusku bude vaditi má velkoněmecká minu- lost, že vydal jsem spisy, prononcované sociálně- politické, od bursiánů nenáviděné, upozorni císaře na nenávist, kterou oproti mně chová Beust, a upozornil na to, že nový kabinet musí býti sestaven aniž by o tom Beust slova se do- věděl, však všechno to odbyl císař slovy: Ne- mohu déle oproti národům svým zůstati lhářem.« Trvalo to děle než tři měsíce, než bylo ministerstvo Hohenvartovo, do něhož vstoupil mimo Schäffla, jenž převzal ministerstvo obchodu a orby — Hohenvart zastával presidium, vnitro, Jireček jako ministr vyučování, Habětinek jak ministr spravedlnosti a Holzgethan z bývalého habinetu Potockého, jako ministr financí. Kone- čně Grocholski jako ministr bez portefeuillu. O Holzgelhanovi, jenž v době kritické vlastní své kollegy zradil, zmiňuje se Sehäfíle, že to byl osobně sice řádný, ale dřevěný člověk bez myšlenky, v němž ovšem nehledal nikdo, již proto, že byl členem kabinetu Potuckého, byro- kratického centralistu. V delegacích prý si po- činal právě v té době velmi nemotorně. Dne 4. února 1871 teprve zvěděl politický svět novém kabinetu. Tenkráte skutečně udrženo vše v největší tajnosti. Nejvíce byl ovšem pře kvapen ministerslvem Hohenvartovým hr. Beust Jmenování provázeno bylo zcela nezvyklým aktem koruny a sice vlastnoručním listem hr Hohenvarlovi, jemuž hned předem vyslovena byla plná císařova důvěra jako chefu »minister stva nad stranami«.
#18 alto_textblock #18
Politické zprávy zahraničně. V Praze, 16. listopadu.
#19 alto_textblock #19
Krvavé demonstrace ve Varšavě.
#20 alto_textblock #20
Dopisovatel krakovského »Času« udává,že o socialistických demonstracích před kostelem Všech Svatých ve Varšavě bylo 9 osob zabitc a 60—70 raněno, na 500—700 zatčeno. (V úvodním čl. téhož listu mluví se o 17 ubi- tých a 130 raněných.) Dopisovatel se táže »Komu mají prospěti tak bezhlavé demonstrace Ani společnosti, ano ani ne socialismu. Na jejich ospravedlnění nelze proněsti ani slova. Tím smutnější věc jest, že bezúčelné hnutí to bylo vyvoláno skrytou agitací židovskýcl socialistů. Od té doby, co polské strany socialistické čím dále tím více poddávají se vli- vům židovským, působnosť jejich týmž poměrem míň a míň počítá s vlastní národní společnosti.
#21 alto_textblock #21
Hnuti mezi záložniky. Římské listy »Tribuna« a »Patria« sdělují. že v Horní Italii chystali svolaní záložníci roč- niku 1883 veřejné projevy proti dalšímu ponechání při praporech. Důstojnl i prý ale dříve, než záložníci trestu propadli, energicky zakročili a veřejné pohoršení tak z
#22 alto_textblock #22
mezili. Zajímavou byla by ovšem otázka, k ja kému eíli se tito záložníci v severní Itali při praporech podržují a nesouvísí-li toto opa tření se stále roztomilejším vývojem »spojene ckého« poměru rakousko-italského
#23 alto_textblock #23
Onemocnění Pia X. V některých kruzích římských koluje po- věsť, že Pius X. měl, zvěděv o sdělené nám již smrti kardinála Macenna, povážlivý srdeční záchvat. Stav jeho působí prý v jeho okol značné obavy. Z Vatikánu ale pověsť ta po tvrzena ještě není.
#24 alto_textblock #24
Ku presidentské volbě v Unii. Dle úřadních zpráv docilila při volbě télo socialistická strana 600.000 hlasů pro Dobsa jenž hrál roli i ve známých chicegských nepo kojích r. 1894, jež byly vojskem potlačeny.
#25 alto_textblock #25
Neúspěch Američanů na souostroví Filipin. Americká hlídka jedna i s dělostřelectvem byla u Taftu v provincii samarské na Filipi nách 300 domorodci kmene pulaganského, ktel se byli právě ukryli, přepadena a po třena. Usmrceno bylo 10 vojáků a 5 dě amerických ukořistěno.
#26 alto_textblock #26
Ještě k jmenování nového francouzského ministra vojenství. Ke včerejším životopisným datům o ná stupci Andréově, radikálně-socialistickém poslane a makléři bursovním Berteauxovi dodáváme ještě. že Berteaux má obrovské jmění, jež se páčí na 30 millionů. Jeho časté přerušování řečníků ve sněmovně a různé jeho výkřiky způsobily mu několik soubojů. Posledně byl ještě Berloau svědkem de Gailovým ve známém jeho souboji se Syvetonem. V debatě o denunciantství v armádě zúčastnil se Berteaux debaty ve prospěch mi nistra Andréa.
#27 alto_textblock #27
Zahájení jizdy na místní dráze Polná—Štoky—Polná město. V Polné, 17. listopadu.
#28 alto_textblock #28
(Původní zpráva »Nár. Listů«.)
#29 alto_textblock #29
Po zdolání nekonečných překážek a svízelů, na jaké naráží z pravidla každý krok a podnik, zahájený českou rukou ke zvelebení hroudy české, dostalo se konečně obyvatelstvu lidnatého okresu polenského komunikace, pro zájmy a rozvoj místní nezbytné. Ko- nečně splněny tužby, lumočené již po mnohá deseti- letí na místech povolaných a město Polná, vzdálené na míli téměř od železniční trati dráhy severozá padní spojeno dráhou přímo s nádražní stanicí Polná—Štoky. odkud jediným prostředkem k dopravě do kraje pří- rodními krásami tak bohatě nadaného, dosud býval zdlouhavý, hrkotavý poštovní vůz. Krajina polenská, jež — jak povědomo — těsně hraničí na německý ostrůvek štocko-jihlavský, hust prostoupena je pahorkatinou a po hlavní silnici mezi Štoky a Polnou komunikace, beztak již nesnadná, za dnů nepohody nepoměrně je stížena. Potřeha pravi- delné, pohodlnější a rychlejší komunikace mezi dale- kým nádražím a zkvétajícím městem průmyslovým slávala se tudíž čím dále tím citelnější a naléhavější a dlužno s radostí uvílati konečný zdar nového pro- jektu, jehož důležitost a význam pro širý kraj polen- ský nelze té chvíle ani plně doceniti. Nová spojovací dráha, ač čítá zdélí pouhých 6 km., jest svou polohou i provedením dosti zajíma- vým podnikem. Odbočivši ze stanice Polná-Štoky, pro- chází hlubokým výkopem, aby minula šiendorfský rybník po vysokém náspu, ve kterém je pěkně pro- veden velký, klenutý most, odkud pak opět výkopem za velkého sloupání přichází na planinu dobrodínskou přetínajíc dvě okresní silnice, vede potom do zastávky Cihelna-Polná a končí stanicí Polná-město, kde zř- zena skupina vkusných a prakticky zařízených budov nádražních. Hned po výjezdu ze stanice Polná-Štoky naskýtá se costujícímu překrásný rozhled po lesnatých vý- šinách česko-moravské pahorkatiny, po vjezdu pok do konečné stanice vílá vás rozkošné panorama měst Polně, vypínající se malebně nad rybníkem zvaným „Peklo“, lepé obrysy památných hradních zřícenin rozložitého Kateřinského vrchu s úhledným kostelí- kem a po straně pravé již zdálí kynou příchozímu šumné háje, v jichž popředí rozezná pozorovatel zeleň tragicky proslulé „Březiny“. Největší stoupán trali obnáší 171/2 pro mille a rychlost jízdy stano- vena cifrou 25 km za hodinu Stanice Polná-město zařízena pro veškerou do- pravu a to vzhledem k živému průmyslu, jenž v městě a okoli utěšeně se rozvíjí. Připomenuto budiž, že ve městě samém v plné činnosti jsou tři škrobárny, pan- ský a městský pivovar, rozsáhlá továrna na obuv tři cihelny a že v lesnatém okolí rozvinul se čilý vývoz dříví, lakže plně oprávněnou je naděje, že nová dráha i při nevelkých svých rozměrech osvědčí se dobrým, prospěšným i výnosným komunikačním prostředkem. O zjednání nové železniční komunikace hlavní zásluhy ziskal sobě, jak všeobecně se uznává, nynější starosta polenský, pan R. Sadil, jenž již od roku 1895, kdy ujal se své čestné hodnosti, s veškerým úsilím a bez ohledu na překážky domáhal se usku- tečnění potřeby pro město i okres tak důležitě. Ne- únavné snaze jeho podařilo se přivésti projekt v stadium určité. Roku 1896 ustavilo se již příslušné družstvo, r. 1897 pak dosáhl příslušný návrh sněmov- ního schválení a sankce zákonné. Náklad 836.000 K. na nějž slavha rozpočtena, zaručila se 70% zeměa zbývajících 30% — po odečtení státního příspěvku 80.000 korun — složili interessenti, zejmena obecní a okresní zastupitelstvo, zesnulý továrník Varhánek. velkostatek Polná-Pohled, občanská záložna, městský pivovar a nájemce panského pivovaru p. Volenec, c- heina Edererova, maj. škrobáren p. Pojman, majitelé továrny na obuv pp. Matouš a Haneška, jakož i řada obchodníků a živnostníků. Plány projektovali inženýti pp. Kodl a Hammei a byla dle jejich návrhů také stavba provedena. Na práce, prováděné českou pod- nikatelskou firmou p. dra. inž. O. Samohrda, vedl pe- člivý dozor inženýr zemského výboru p. Mladějov- ský a spojeným úsilím obou odborníků vybudována byla v době poměrně dosti krátké, projektovaná dráha, jež tohoto týdne přijímací komisí uznána byla zcela bezvadnou a udělen proto souhlas k provozování do- pravy. Po objižďce technicko-policejní komise došlo dne odpoledne o 2. hodině k zahájení pravidelné vozby n nové místní trali za přehojně účasti obyvatelstva V zastoupení přísedícího zemského výboru hrab. v Schönborna přítomen byl odborný referent, stavební rada p. Karel Čihák, za okresní výbor okr. starosta p. Pleva, za město Něm. Brod starosta jeho p. dr Šubrt, dále okresní hejtman německo-brodský p. Ma- tějka, okresní školní dozorce p. Stránský, za generáln inspekci železnic intervenovali vrch. slavební komi- saři pp. Lorenz a Sokolowicz, za dráhu severozápadní inspektoři pp. Hübl, Beischläger a Schošserer, z místodržitelství míst. koncipista p. Svoboda, dále do- stavili se přednosta okresního soudu p. Píč, berní p Ševčík, notář p. dr. Janatka, z interessentů a členů družstva pp. sládek Volenec, továrník Pojman, členově spolků místních a nepřehledné davy polenského i okol- ního obyvatelstva, jímž jak perron tak i široké pro- story nádražní a zejména okolí slavnostně vyzdobe- ného vlaku byly naplněny. Polenský vikář p. P. Šimek akcentoval význam nové dráhy jako rozvoj města, zejmena pokud se týče oboru průmyslného a projeviv přání, by dráha vnesla do krajiny polenské kvetoucí a jarý život. vřelými slovy ocenil zásluhy, jež získal sobě slarosta p. Sadil o zdar díla tohoto. Pan vikář provedl potom obvyklé žehnací obřady a když vrátil se od vlaku ke shro- mážděným hodnostům a účaslníkům slavnosti, ujal se
#30 alto_textblock #30
slova starosta p. Sadil, jenž po nástinu přípravných prací a genese podniku vůbec srdečný dík jako sta- rosta a hlavní koncesionář podniku vzdával všem, kdož k uskutečnění projektu byli platně přispěli, neopo- menuv tlumočiti vděk polenského kraje zejmena po slancům zemským a říšským za vydatnou přímluvu podporu. K podnětu řečníkovu provolána „sláva“ panov- níkovi, načež za střelby hmoždýřů první pravidelný vlak s hodnosty a zvanými hosty — počtem přen 150 — za nadšeného jásotu lidu na perronu shro- mážděného hnul se ku předu a po bezvadné, rychle a všech otřesů prosté jízdě po 20 minulách již stanu v nádraží polensko-stockém, které účelům nové dráhy je vkusně a prakticky adaptováno a přiměřeně roz šířeno Panu Sadilovi a funkcionářům, kteří stavbu pro váděli, bylo se všech stran ke zdařilému dílu srdeční gratulováno
#31 alto_textblock #31
Ke konci ještě malou podrobnost, na doklad úzkostlivé až šetrnosti, se kterou dbá zemský výbon o provedení jazykové rovnoprávnosti vůči německé menšině v kraji, jímž dráha probíhá. Vozidla dráhy. jako ryze českého podniku, opatřena jsou vesmě jen českými nápisy a také název její ozna- čen pouze česky, ale nápisy podél trati přizpů- sobeny jsou jazyku dotyčné obce a mají v obcích německých text německo-český, v českých česko- německý. Na přejezdu hraničním pak vyhověno ja- zykové rovnoprávnosti tím způsobem, že na straně. patřící do německé obce, je nápis německo-českýa nápis česko-německý na straně protější.
#32 alto_textblock #32
Denni zprávy. — Assanace Prahy v »Deulscher Vereinu S velkým popraskem ohlašovaná schůze něme- ckého spolku pro městské záležitosti, v níž na padrť zkritisována býti měla assanační činnost král. hlav. města Prahy, předevčírem minula beze všech větších úrazů. Oba řečníci, pražská ně- mecká slovutnost hygienická pan prof. Hueppe a vodní inženýr České spořitelny p. ryt. Wes- selly srovnali se v tom, že jak kanalisace, tal opatření pitné vody jest vlastně v nej- lepším pořádku. Pan prof. Hueppe uzna to dokonce v nepopíratelném návalu jakéhos okolím zmírněného nadšení, řka, že lze očeká- vati ze současného provádění různých assanač- ních úkolů postupné ozdravění našeho města. »Můžeme dále — tak končil svou přednášku — také již nyní, aniž bychom byli vykřičeni ja- kožto přespřílišní oplimistě, říci, že zlepšení na- šich zdravotních poměrů nastane v lhůt kratší, než jsme se ještě před nedlouhým časem doufati odvažovali.« Také ryt. Wesselly nebyl s to činiti podstatnější výtky postupu prací, směřujících k brzkému zavedení pitné vody pro Prahu. Ovšem závěrek jeho řeči svědčil přiléhavěji duchu, v »Deutscher Vereinu« ob- vyklému a vyzněl směšnou prepotenei v ten smysl, že jako ryt. Zdeněk Wesselly nepochy- buje, že obec pražská, jakmile dostane se jí nutných (úřadních) podkladů k provedení stavby. nebude více otáleti a to již z příčin finančně politických, aby přikročila k provedení pitného vodovodu, tak že »Deutscher Verein« nebude — jak lze očekávati — uveden v nutnost, podnik- nouti akci, aby veřejnému mínění německých kruhů žádoucím rozkladem u kompetentních úřadů zjednal náležitý ohled. Mohlo by se přestati při této ukázce německého náparu, kdyby nebylo jisté velice zajímavé okolnosti jednání, která svědčí zásadnému obratu ve smýšlení německých odborníků v dosavadním jich názoru na obecní projekt pitné vody. Oba řečníci totiž závodili v důkazu, že projekt, předložený vládě ke sta- vebnímu schválení, není vlastně ničím jiným, leč proslulým jubilejním projektem České spoři- telny, takže spořitelna tato může pohlížeti — dle slov ryt. Wessellého — s pýchou na ny- nější stav otázky jí přivoděný, ježto je »nej- skvělejším důkazem jejího vynikajícího posla- vení, jakožto důležitého člena v hospodářském a sociálně politickém živolě města Prahy.« Bylo nám již loni obzvláštním potěšením podali zdreující doklad tohoto významu. A co se týče historie odmítnutí spořitelního projektu, je tak veleznáma, že není třeba dnes opakovati pokořující a nemožné podmínky jubi- lejní i nsinuace spořitelní, v tom záležející, že Praha měla projekt schváliti bez kritikya svěřiti jeho provedení úplně v ruce spořitelny s výhradou, že ponese veškeré náklady prove- dení — obec! Postoupení olaborátu spořitel- ního, oceňuje ryt. Wesselly jakožto »dar« v effek- tivní ceně 400.000 K. Tváři-li se ještě dnes Česká spořitelna jako dárce této sumy, je t nadutost prostě směšná, neboť obnos tento s dobrodiním papírového inventáře projektu, ne- pochází z německých rukou, nýbrž z českýeh peněz, kteréž jsou usurpovaným majetkem nej- němečtějšího úvěrního ústavu pražského. Aniž bychom předbihali odborným námitkám příslušné instance, totiž správní rady vodáren, kteréž učiní, aneb neučiní naproti studii obou páno z německého spolku, srovnávajících projekty spořitelní i obecní, zaznamenáváme s důrazem nález Hueppův i Wessellého o totožno st obou i ukládáme jej do své zbrojnice pro případy budoucí, až se bude jednou píti a uží- vati »bezvadná pitná a užitková voda« z nálezi- ště, na něž prý první udeřila Česká spořitelna zlatou holí Mojžíšovou, z českého zlata — Če- ské spořitelně Čechy naspořeného! Jestliže co, tož předvčerejší konference v německém spolku dokázala, že obec nemohla si ani korrektněji počínati v obstarání a provádění svého projektu pitné vody a budoucnost ukáže, jakou cenu bude míti výslovné uznání dnešního stavu záležitosti ze strany znalcův »V erei n u«. Podle referátu »Prager Tagblattu« byla zvláště bouřlivým potleskem a smíchem přijata řeč prok. Ferd. Hueppa, zejmena pro jemu vlastní popu- lární a silné »šlágry«. Podle téhož referátu soudě, byly řečené »šlágry« tak laciné jako pomoranče o svatojosefské pouti a smích, který vzbudily, není přílišnou cti distinguovaného prý shromáždění předvčerejšího. Uvedeme aspon jeden, ten nejříznější. Prof. Hueppe doporučoval, aby obec pražská známého kozla z německého hygienického institutu v městské radě prý denun- covaného, pojala ve znak města Prahy, ježto prý kozel tento byl prof. Hueppem tak zpracován, že byl s to, pozříti bez újmy zdraví veškeré tyfové bacily pražského vodovodu. Snese-li kozel tento i všechny ostatní vtipy prof. Hueppa z předvčerejšího večera, aniž dostane motolici, je to zvíře skutečně vytrvalé a zasluhovalo by vyznamenání. Kdo ví, co se nestane, až se »Verein« zmocní pražské radnice a bude měniti znak pražský. Na jednu stranu štítu dá Hueppova kozla a na druhou jej sama jako divého muže, podle vzoru pruského královského znaku, už
#33 alto_textblock #33
za jeho nesmrtelný vtip. Mohou tam potom na sebe vyplazovati jazyky na místo dosavadních lvů štítonošů ve znaku městském . .. — Louis Dausset o Praze. Býv. president městské rady pařížské pan Louis Dau sset, jenž nedávno opět navštívil své české přátele, shrnul v zajímavém a srdečném článku, uveřej- něném v »La Liberté«, své dojmy pražské. »Navštívil jsem opětně«, píše, »to město zá- zračné, tak malebné svou polohou a svými věžemi, tak plné slavných vzpomínek a tak věrné tradicím vznešené minulosti.« Pan Dausset vzpomíná na velkolepé manifestace pro Francii, jichž byl svědkem i předmětem, když vedl do Prahy první delegaci pařížské městské rady vzletně vynáší české nadšení pro národ fran- couzský. Připomíná též pamětihodný protest českého sněmu proti zabrání francouzských pro- vincil Pruskem. Pan Dausset s radosti a hrdostí hledí na české přatelství k jeho vlasti a tvrdí, že mu nikdy z mysli nevymizí dojmy, jež si odnesl z Prahy, kdy nesmírné davy volaly: »At žije Francie ! Ať žije Paříž! Ať žije město světla a vlast svobody a pokroku!« Dále pan Dausset s vroucí výmluvností píše o historickém zázraku českého znovuzrození a projevuje obavy, že Čechům nastávají ještě mnohé kruté boje po smrti nynějšího panovníka rakouského. Čechové obracejí se ku Francii, neboť chápou, že její zájem je spojen s jejich zájmem. Co by se stalo z Francie v den, kdy by císařství německé za- bralo i Čechy, Moravu a Slezsko? Byla by Francie vůbec něčím vedle strašného kolossu německého? A Dausset prohlašuje, že velkým úkolem francouzské diplomacie je podporovati národ český, který je nyní hlavní překážkou stavivší se proti hrozivému pangermanismu. Pan Dausset mluví též o francouzském konsulátu v Praze, kde za jeho pobytu vládl pouze se- kretář. Poněvadž se však nyní poměry na kon- sulátu francouzském změnily následkem jmeno- vání nového konsula a doufáme ve prospěch náš i francouzský, necitujeme kriliku Daussetov o páně sekretářově správě konsulátu. — Rodinné zprávy. Pan Sylvestr Jiří Karlik, finanční úč. oficiál a choť jeho Marie roz. Krei- bichova slavili sňatek dne 17. listop. v chrámu sv. Ludmily na Král. Vinohradech. — Úmrtí. Včera o 7. hod. ranní zemřel na Smí- chově po dlouhé a trapné nemoci pan Václa Forman, oficiál zemského výboru v. v., ve věku 54 let. Zesnulý narodil se v Praze r. 1850, absolvo- val zde průmyslovou a obchodní školu a jako vý- borný kreslič věnoval se z počátku ryjectví ve dřevě a kovu, jež si byl oblíbil; později přestoupil do slu- žeb zemského výboru, ve kterých do své výslužby setrval. Záslužná byla dlouholetá činnost zesnulého v pražském spolkovém životě. Již jako jinoch v lé- tech šedesátých byl členem pražského »Sokola«, tehdy utěžené se rozvíjejícího, jakož i pražských ochotnických spolků. V našem národním spolkovém životě zaujímal později nejedno čestné postavení, byl zejmena svého času starostou staroměstského »So- kola« a čestným členem, předsedou a redaktorem časopisu Smíchovského klubu citeristů. Zvláště však horlivé bylo působení jeho při lidumilné instituci Spolku pro české ferialní osady pro město Prahu a její okolí zejmena při jeho počátku a na výstavě Národopisné, kdy zesnu ý pořádal zábavy a průvody dle svých návrhů a kreseb ve prospěch fondu spol- kového. Mimo to po mnoho let řídil prostocviky de- ských dítek pražských na letenském hříšti. Pohřeb zesnulého konali se bude v sobotu dne 19. t. m. 11. hod. dopol. z kaple hřbitovní na Malvazinkách. Česť budiž památce zesuulého! — Ve Slaném zemřel ve středu dne 16. listopadu po dlouhém utrpení pan Karel Hráček, c. k. vrchní poštovní kontro- lor v. v. a člen mnohých vlasteneckých a dobročin- ných spolků v 65. roce věku svého. Žvěčnělý působil dlouhá léta v hlavním poštovním úřadě pražském jako přednosta výpravny časopisů, vynikaje ve svém namáhavém povolání neobyčejnou horlivostí, svědo- mitostí i dovedností. Čest jeho památce ! Pohřeb koná se dnes v pátek o 1/24. hod. odpolední z domu v Husově třídě čís. 103 ve Slaném na tamější hřbitov. — Ve čtvrtek dne 17. listopadu zemřel ve Vysočanech ředitel mlékárny a velkostatku pan Ferdínand Demel. Působil v závodě firmy Bedřicha Freye synové 28 roků. Roku 1901 zvolen byl do městského zastupitelstva, v němž až do skonu svého zasedal. Byv zvolen v témže roce i do městské rady, spolupůsobl při povýšení Vysočan na město. Pohřeb koná se v sobotu dne 19. t. m. o 2. hodině odpolední z domu ve Vysočanech na nádraží státní dráhy v Praze, odkud tělesné pozůstatky převezeny budou do Chomutova. — Ukázka o nynějším postupu jazykové olázk v soudnictví. Pro historika, zkoumajícího olázku ja- zykovou na začátku dvacátého století v Praze, poskyt- nou soudní archivy bohatých a rozmanitých dokladů. Pestrost jazyková, obsažená v jednotlivých fasciklech, ponaučuje o tom, že mnozí jsou pánové, kleří zby- tečně se koří německému jazyku. Na ukázku uvedeme jeden případ: A. D. byla v podezrení, že spáchala přestupek. Zavolali ji na policii, kde sepsán s ní pro- tokol česky. Oznámení o tom zasláno policejnímu řediteli německy a odtud postoupen spis s ně- meckou notou okresnímu soudu. Funkcionář učinil návrh obžaloby německy, soudce napsal poznámku o hlavním líčení česky. Líčení se provedlo v řeči české a skončilo odsuzujícím rozsudkem. Strana žádala o odklad vykonání trestu a žádost tu postoupil soudce s německým doprovodem vrchnímu zem- skému soudu, který akta zaslal zpět a sice s českým vyřízením, podepsaným presidentem vrchního soudu ryt. Wesselym. Nejvyšší representant soudnictvív král. českém osvědčuje tedy, že není nijakým hříchem a pokleskem pro kvaliřikaci soudního úřadníka, když věci české bude vyřizovat pouze v jazyku českém — Nový projakt obecního domu representačního ohrožen. Jak povědomo, Měšťanská beseda pražská slíbila obci pražské platit ročně 30.000 K za používání velkého sálu v represenlačním domě u Prašné brány. Projekt byl vypracován, ale překvapil mnohé velikým nákladem. Proto vypracovali projektanti nový návrh, z něhož vypustili velkou dvoranu a přidali bazáro 60 krámech, aby výnos domu byl větší. Tento projekt na radnici se zalibil — ale žádné nadšení nezpůsobil v Měšťanské besedě, která v novém projektu pozbyla velké dvorany, tak toužehně očekávané pro členstvo besedy k pořádání večerů a slavností, ke kterémuž účelu místnosti besední nyní nestačí. Poněvadž by Beseda místnostmi v representačním domě dle nového projektu praničeho nezískala, měl správní výbor po- radu, v níž vysloveno podivení, že navržené změna vůbec nebyla mu předložena a že za takových okol- ností Měšťanská beseda nemůže splnit dřívější slil na placení ročního příspěvku. Na radníci staroměstské vyslovuje se názor, že stavba representačního domu je vážně ohrožena. Možno však očekávati, že nastalé rozpory budou v čas odklizeny k prospěchu uskuteč- nění kýženého domu — K olevřaní české koleje sludenlské. P'resident České akademie a zakladatel »Studentských kolejí« pan vrchní stavební rada Hlávka obdržel včera na svém statku v Lužanech u Přeštic na pozvání, jež kuratorium kolejí zaslalo předsedovi ministerstvaa ministru dru. ryt. Randovi k otevření koleje, tyto odpovědi: »Ctěné kuratorium! Za laskavé pozvání ke slavnosti otevření »Studentské koleje českých vy- sokých škol pražských« vzdávám své nejsrdečnější díky a jest mi milým potěšením, že mohu pozvání Vašemu vyhověti. V dokonalé úctě Váš oddaný Randa. Ve Vídni, 12. listopadu 1904.« — »Za la- skavé pozvání ke slavnému zasvěcení a otevření stu- dentských kolejí pro nemajetné posluchače českých vysokých škol, které se koná 20. t. m., uctivě dě- kuji. Jest mi však k měmu nejvělšímu politování nemožno této slavnosti se zúčastniti, poněvadž v nejbližší době budu nalehavými úřadními záleži- tostmi úplně zaujat. Při této příležitosti račiž ctěné kuratorium přijmouti ubezpečení, že povždy s radostí budu ochoten (7) nový, tak neobyčejně lidumilný