ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 82bca500-764e-11dc-bd8c-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
ALTO TextBloky — 22
#1 alto_textblock #1
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 188 ze dne 10. července 1908.
#2 alto_textblock #2
Různé zprávy.
#3 alto_textblock #3
Z bojiště 4. července.
#4 alto_textblock #4
Krvavé boje Spojených států za svobodu a ne- odvislost nevyžádaly si tarové množství obětí na mrtvých a raněných, jako slavnost výročí této neod- vislosti dne 4. července. Jen za posledních dvacet let stalo se obětí 4. července více lidí, než celá válka za neodvislost si vyžádala. V tomto konstatování vrcholí zajímavé pojednání Herberta W. Horbillav „The Nineteenth Century and after“. Třeba byl letos počet obětí menší než v letech minulých — dle zpráv osud neúplných počítá se 52 mrtvých a 1300 zraně- ných — podává přece výmluvný obraz prudké patri- ctické vášně, která v tento slavnostní den v lidu ame- rickém vzkypí a celou Unii promění v jediný, ra- čostně hlučící chaos pýchy a vlasteneckého vzru- Měří-li se vlastenectví bouřlivými výbuchy při národních slavnostech, přesvědčí se cizí pozorovatel rzy, že se v té věci Američanům nevyrovná žádný národ. Kdo nezažil v Americe den 4. července, ne- dovede si vůbec představiti ohlušující hřmot a frene- tický jásot, jenž toho dne naplňuje ulice všech ame- rických měst. Nespokojí se slavnostními řečmi, velká většina lidu chce svůj vlastenecký cit projeviti živěji a zvučněji a prostředkem k tomu jsou ohňostroje. Od rána do večera ozývají se ulice výstřely a sy- kotem vypuštěných raket, rány hmoždířů temně duní vzduchem a na dlažbě třaská neustále rychlopalba žabek a jiných pyrotechnických výrobků. Ale tento hlučný způsob oslavy, jenž dělá čest americkým nervům, má na druhé straně velmi smut- né následky, jež se sice v opojení dne přehlédnou, ale 5. a 6. července v dlouhých seznamech neštěstí v denních listech odhalují stinnou stránku a působí vůdčím státníkům a lékařům mnoho starostí. Journal americké lékařské společnosti sestavil přesnou sta- tistiku obětí 4. července. Stačí přehled posledních let. Roku 1903 zůstalo na bojišti 4. července 466 mrtvých a 3983 raněných, roku 1904 bylo 183 mrtvých a 3986 raněných, r. 1905 182 mrtvých a 494 raněných a r. 1906 zaplatilo 158 občanů vlastenecké nadšení ži- votem a 5308 utrpělo větší nebo menší zranění. Mezi příčinami smrti vyskytuje se také zvláštní způsob křečovitého ztrnutí, jemuž američtí lékaři dali jméno „křečovité ztrnutí 4. července ; jsou to ponejvíce děti, jež při tom po hrozném smrtelném zápasu umí- rají. Úplně osleplo r. 1903 10, 1904 19, 1905 25, 1906 22 osob a jedno oko ztratilo r. 1903 75, 1904 61, 1905 106 a 1906 72 nadšenců. Nobezpečí však jsou vydáni netoliko občané, kteří se zúčastňují manifestací na ulici, lékaři žalují, jaké spousty působí ohlušující pouliční hřmot v ne- mocnicích, kde slabí nemocní zápasí se smrtí. Roku 1905 bylo v chicagských nemocnicích následkem hrozného hluku na sta nemocných stiženo prudkými nervovými záchvaty, jež v mnohých případech zů- stavily trvalé následky. Neopatrným zacházením s ohňostroji vznikají také nesčetné požáry a hasič- stvo mívá toho dne pernou práci, na niž se již dlou- ho před tím připravuje. Nejvíce obětí bývá ovšem z řad mládeže, jež hledí co nejvíce využíti tohoto Ene, kdy náleží k dobrému tonu, tropiti hluk a vypa- lovati na veřejných místech ohňostroje, což je jindy
#5 alto_textblock #5
šení.
#6 alto_textblock #6
zapovězeno. Také letos skončily podobné hračky v nesčetných případech velmi tragicky. V Novém Yor- ku spadl hoch při experimentech s raketemi se stře- chy na ulici, kdež byl nalezen jako beztvárná hmo- ta. Tři hoši vypalovali ohňostroje na člunu, náhle vybuchla jim racheta v rukou, ve zmatku se člun překotil, jeden z hochů utonul a ostatní jen stěží zachráněni. Jistý muž byl na střeše svého domu ná- hodou zastřelen a jiný usmrcen náhodou při nabíjení vlastního revolveru. Podobné případy nejsou žádnou výminkou. Nejlevší obchody ovšem dělají pyrotechnikové Továrníci odhadují letos prodej pyrotechnických vý- robků ke dni 4. července na 50 milionů korun!
#7 alto_textblock #7
= Zajímavé jmenování. Nedávno jmenován byl ruský nihilista Nikolaj Morosov členem astronomické společnosti v Paříži. Nikolaj Morosov byl členem ter- roristické strany, jež měla činné účastenství na za- vraždění cara Alexandra II. Byl redaktorem oficiál- ního orgánu terroristů a řídil všechny přípravy k atentátu na cara dne 1. března 1881. Po katastrofě u Kateřinského kanálu uprchl Morosov do ciziny, vrátil se však r. 1883 do Ruska, byl zatčen a od- souzen k smrti, následkem kompromisu mezi vládou a komitétem terroristů však změněn mu trest v doži- votní vazbu ve Šlisselburku. Kompromis záleželv tom, že komitét terroristů se zavázal pro případ udě- lení milosti Morosovu a soudruhům nepodniknouti při korunovaci carově v Moskvě žádných atentátů. Jako vynikající mathematik věnoval se Morosov ve Šlisselburku, kdež ztrávil plná 23 leta, astronomi- ckým vědám. Mnohá z jeho ve vazbě sepsaných děl o kosmografii a atmosferických zjevech byla zaslána petrohradské akademii věd, jež se však neodvážila uznaně vědecké práce státního zločince publikovati. Největším, směrodatným dílem Morosova jest však jeho kniha o Apokalypse, o níž isme před časem při- nesli obšírnou zprávu ve feuilletonu. Jeho bádání o Apokalypse nese se tak odvážným letem a převrat- nými novými myšlenkami, že ruské duchovenstvo vymohlo zákaz této knihy v Rusku. Pařížská astro- nomická společnost však, která knihu Morosova o Apokalypse pokládá za jedno z nejvýznamnějších děl nové doby, jmenovala autora svým členem
#8 alto_textblock #8
Z kulturní ciziny.
#9 alto_textblock #9
Čtenář jistého lipského denníku, který před lety strávil nějakou dobu v ústavě choromyslných v Jeně společně s Friedrichem Nietzschem, sdělil nyní v listě řadu podrobností ze svých upomínek na slavného pacienta. »Bylo to v letech 1888.-89«, vy- pravuje, »když jsem byl v ošetřování na klinice pro nervové nemoci v Jeně. Ze všech pacientů mne Nietzsche nejvíc zajímal, ačkoli jsem ho vůbec ne- znal a nic bližšího o něm nevěděl. Choval se vždycky klidně, držel se stranou, a v rukou tisk! časem ti- štěné ceduličky, na nichž stálo: Profesor Friedrich Nietzsche. Často si mumlal tato slova potichu, ja- koby si je chtěl pevně v paměť vštípiti. Neměl zvláštního ošetřovatele, a ve dne pohyboval se většinou v obecném, společném sále. Jenom na noc musil býti isolován. Vstával ráno o 6. hod. a myl se ve společném kabinetě, k mytí vyhraženém. Musil se naň dávati pozor, sice odcizil a uschoval někam
#10 alto_textblock #10
společný ústavní hřeben. Ústavní čepici nosil na hlavě od rána do večera, a očividně jej velmi bavila i těšila. Když mu ji někdo chtěl sundat, bylo zle. Když prof. Binswanger kona! svoji obchůzku po ústavě, a pan Nietzsche byl v dobré náladě, vstal a smekl čepici. Ale byl-li špatně naladěn, zů- stal seděti a narazil si čepici hluboko do čela. Velmi jej zlobívalo, když po návratě z procházky (ze za- hrady) mu prohlíželi kapsy, a vytahali mu z nich celou sbírku kamení a různých předmětů, které si venku nasbíral. Nesmírně rád se koupal. Ztrati: li se a nemohli jej nikde nalézti, jistě byl v koupelně a při pravidelných koupelích — dvakrát týdně . bý- val vždycky první. Jednou, když klidně seděl, jsem jej začal kresliti. Jakmile to spozoroval, narovnal se, nasadil si i čepici zpříma a začal se příjemně usmí- vati. Ten obraz jsem mu potom dal, když jsem byl hotov. Vstal uctivě, stiskl mi ruku a řekl: „Profesor Nietzsche!“ Myslíval jsem si o něm, že byl asi z mládí dobrým tanečníkem, protože se vždycky dá- val do tance, jakmile baron X, který také několik měsíců v janském ústavě s námi strávil, začal bráti na svou citeru. Tančíval tak rychle, až musil přijíti vrchní dozorce a odvésti jej, aby si odpočinul a uklidnil se.« Některé vídeňské listy přinesly zprávu — dosud neoficiální .— že lázeňské divadlo v Išlu bude úplně přestavěno a zařízeno v letní dvorní divadlo, které bude pěstovati vybraný program umělecký, přizpůsobený ovšem letní saisoně : tedy lehčí operu, zpěvobru a intimní veselobru. Orkestr pro ten přípaď bude sestávati z 30 filharmoniků a personál herecký ze členů dvorní opery a činohry vídeňské. Saisona jeho bude trvati pouze šest neděl — od 15. července do 1. září. Maďarské Národní divadlo v Pešti už delší dobu schátralým stavem svojí budovy budí obavy úřadů. Nyní bylo konečně uzavřeno a sbou- ráno, aby na jeho místě, vystavena byla zcela nová a nádherná budova divadelní. Ministerstvo vyučo- vání hodlá místo pořízení prozatímního divadla dře- věného najmouti na dobu stavby pešťské Li- dové divadlo, v němž by celý ensemb! Ná- rodního divadla hrál. Šťastný skladatel »Veselé vdovy« Lehá ohromným příjmem na tantiémách přelomil všecky dosavadní rekordy. Za nejvýnosnější diva- delní kus světa bylo posud považováno anglické zpracování »Sherlocka Holmesa« od Wil- liama Gilleta, otce a původce všech nesčetných napodobenin, které v posledních letech zaplavily všecky scény. V době své slávy zdramatisovaný „Sherlock Holmes« vynášel svému autoru průměrně kolem 15 tisíc marek týdně. Lehár nyní, zvlášť od té doby, co jeho »Veselá vdova« také v Americe úplně opanovala pole, dostává na tantiémách kolem 20 tisíc marek. Dělí se však o tyto příjmy s oběma svými libretisty.
#11 alto_textblock #11
Sportovní věstník.
#12 alto_textblock #12
Olympické hry- * Z českého výboru prohry olym- pické v Praze. V poslední době dostalo se vý- boru ještě některých darů a to věnovali p. Em. Bal- car, místopředseda Čes. výboru olymp., 50 K, někteří studující c. k. čes. reálky v Novém Městě na Moravě
#13 alto_textblock #13
—
#14 alto_textblock #14
156 —
#15 alto_textblock #15
153
#16 alto_textblock #16
René byl po jídle ospalý a šel spat. Gabriela byla tedy s Gastonem sama v salonu. Ale baviti se s ním nemohla, neboť ihned v lenošce své usnul. Nezlobila se naň pro tuto nezdvořilost. Bylojí milejší viděti jej, jak spí, než věděti, že někde v herně bdí. Ohlížejíc se po nějaké práci, spatřila na stole no- viny, kteréž Gaston domů přinesl. Vzala je do rukya pomalu je prohlížela, přemlouvajíc se, že nemá již pra- žádného strachu. Konečně utkvěly oči její na delší stati, nadepsané: »Vražda v Boulogneském lesíku.« »Dnes ráno,« oznamovaly noviny, »byl domnělý vrah uveden v Morgue před svou oběť. Byl to okamžik nadmíru dramatický a ač nechceme přepínati, troufáme si přeče tvrditi, že utvrdil státního zástupce a doprová- zející jej soudní i policejní úřadníky v jejich přesvědčení. Jakmile obžalovaný, jenž jmenuje se Jan Mortier, před mrtvolu bratrance svého byl postaven, počal se prudce třásti a svěsiv hlavu a zavřev oči, zdráhal se po několik minut podívati se na bezvládné tělo, jehož obličej pro- zrazuje ohromné zděšení a na jehož spánku zříti lze hlu- bokou ránu. Po třetím vyzvání státního zástupce odhodlal se konečně Jan Mortier ku konfrontaci, kteréž chtěl se bez- pochyby vyhnouti. Vypoulenýma očima pohlížel strnule na mrtvolu. Hrůzou byl tak bled, jako ta ubohá obět jeho. Když jej nutili, aby se k mrtvole přibližil, zdráhal se poněkud a ze zmatených slov, jež ze sebe vy- pravil, bylo jen rozuměti: »Milost! Milost! Smilovánll Smilování !« »Byv otázán, zda přiznává se k vraždě na bratranci svém spáchané, otřásl sebou, jakoby zbaviti se chtěl
#17 alto_textblock #17
— a — —
#18 alto_textblock #18
co
#19 alto_textblock #19
eš
#20 alto_textblock #20
::
#21 alto_textblock #21
»Čalounické kladívko,« odvětil Gaston poněkud netrpělivě. René slovu tomu nerozuměl; zvědavost jeho byla ještě více povzbuzena. »Jak vypadá čalounické kladívko?« tázal se zvědavě. Gaston neuznal za nutno nástroj ten mu popisovati, ale René zatahal matku svoji za šaty a opěloval svou otázku. »Miláčku,« odvětila Gabriela něžně, ale svraštila poněkud obočí, »to je malé kladívko, podobající se ru- kojeti u tatínkovy hůlky, víš?« René konečně byl upokojen. Ale proč náhle tak se začervenal? Neřekl již ani slova, nýbrž přistoupil k krbu a díval se do ohně, jenž byl tak červený, jako jeho tváře. Gabriela, odpovídajíc synáčkovi svému, podívala se po straně na Gastona. Ale ten právě přičesával si rozcu- chané své vlasy, takže Gabriela nemohla viděti, jaký dojem zmínka o spálené hůlce a její rukojeti naň učinila. »A co chtěla ta žena na tobě?« tázal se Gaston po chvíli. »Sama to nevěděla. Podobá se bludné duši, kteráž děsným nepokojem jest trápena. Hledá — věříc v nevinu svého muže —« »To jest její povinnost!« přerušil ji Gaston s ja- kousi ironií. », žena ta nečiní tak z pouhé povinnosti, nýbrž z lásky a z přesvědčení. Ti lidé patrně se vášnivě milují, čímž jednak zločin jeho, jednak i víru ubohé té ženy lze si vysvětliti. Pravil's že se přiznal ?« »Jen si přečti noviny !« „Ocslové kladívko.“
#22 alto_textblock #22
s9