#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 188 ze dne 10. července 1908.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
#3
alto_textblock
#3
Z bojiště 4. července.
#4
alto_textblock
#4
Krvavé boje Spojených států za svobodu a ne-
odvislost nevyžádaly si tarové množství obětí na
mrtvých a raněných, jako slavnost výročí této neod-
vislosti dne 4. července. Jen za posledních dvacet let
stalo se obětí 4. července více lidí, než celá válka
za neodvislost si vyžádala. V tomto konstatování
vrcholí zajímavé pojednání Herberta W. Horbillav
„The Nineteenth Century and after“. Třeba byl letos
počet obětí menší než v letech minulých — dle zpráv
osud neúplných počítá se 52 mrtvých a 1300 zraně-
ných — podává přece výmluvný obraz prudké patri-
ctické vášně, která v tento slavnostní den v lidu ame-
rickém vzkypí a celou Unii promění v jediný, ra-
čostně hlučící chaos pýchy a vlasteneckého vzru-
Měří-li se vlastenectví bouřlivými výbuchy při
národních slavnostech, přesvědčí se cizí pozorovatel
rzy, že se v té věci Američanům nevyrovná žádný
národ. Kdo nezažil v Americe den 4. července, ne-
dovede si vůbec představiti ohlušující hřmot a frene-
tický jásot, jenž toho dne naplňuje ulice všech ame-
rických měst. Nespokojí se slavnostními řečmi, velká
většina lidu chce svůj vlastenecký cit projeviti živěji
a zvučněji a prostředkem k tomu jsou ohňostroje.
Od rána do večera ozývají se ulice výstřely a sy-
kotem vypuštěných raket, rány hmoždířů temně duní
vzduchem a na dlažbě třaská neustále rychlopalba
žabek a jiných pyrotechnických výrobků.
Ale tento hlučný způsob oslavy, jenž dělá čest
americkým nervům, má na druhé straně velmi smut-
né následky, jež se sice v opojení dne přehlédnou,
ale 5. a 6. července v dlouhých seznamech neštěstí
v denních listech odhalují stinnou stránku a působí
vůdčím státníkům a lékařům mnoho starostí. Journal
americké lékařské společnosti sestavil přesnou sta-
tistiku obětí 4. července. Stačí přehled posledních let.
Roku 1903 zůstalo na bojišti 4. července 466 mrtvých
a 3983 raněných, roku 1904 bylo 183 mrtvých a 3986
raněných, r. 1905 182 mrtvých a 494 raněných a r.
1906 zaplatilo 158 občanů vlastenecké nadšení ži-
votem a 5308 utrpělo větší nebo menší zranění. Mezi
příčinami smrti vyskytuje se také zvláštní způsob
křečovitého ztrnutí, jemuž američtí lékaři dali jméno
„křečovité ztrnutí 4. července ; jsou to ponejvíce
děti, jež při tom po hrozném smrtelném zápasu umí-
rají. Úplně osleplo r. 1903 10, 1904 19, 1905 25, 1906
22 osob a jedno oko ztratilo r. 1903 75, 1904 61, 1905
106 a 1906 72 nadšenců.
Nobezpečí však jsou vydáni netoliko občané,
kteří se zúčastňují manifestací na ulici, lékaři žalují,
jaké spousty působí ohlušující pouliční hřmot v ne-
mocnicích, kde slabí nemocní zápasí se smrtí. Roku
1905 bylo v chicagských nemocnicích následkem
hrozného hluku na sta nemocných stiženo prudkými
nervovými záchvaty, jež v mnohých případech zů-
stavily trvalé následky. Neopatrným zacházením
s ohňostroji vznikají také nesčetné požáry a hasič-
stvo mívá toho dne pernou práci, na niž se již dlou-
ho před tím připravuje. Nejvíce obětí bývá ovšem
z řad mládeže, jež hledí co nejvíce využíti tohoto
Ene, kdy náleží k dobrému tonu, tropiti hluk a vypa-
lovati na veřejných místech ohňostroje, což je jindy
#5
alto_textblock
#5
šení.
#6
alto_textblock
#6
zapovězeno. Také letos skončily podobné hračky v
nesčetných případech velmi tragicky. V Novém Yor-
ku spadl hoch při experimentech s raketemi se stře-
chy na ulici, kdež byl nalezen jako beztvárná hmo-
ta. Tři hoši vypalovali ohňostroje na člunu, náhle
vybuchla jim racheta v rukou, ve zmatku se člun
překotil, jeden z hochů utonul a ostatní jen stěží
zachráněni. Jistý muž byl na střeše svého domu ná-
hodou zastřelen a jiný usmrcen náhodou při nabíjení
vlastního revolveru. Podobné případy nejsou žádnou
výminkou.
Nejlevší obchody ovšem dělají pyrotechnikové
Továrníci odhadují letos prodej pyrotechnických vý-
robků ke dni 4. července na 50 milionů korun!
#7
alto_textblock
#7
= Zajímavé jmenování. Nedávno jmenován byl
ruský nihilista Nikolaj Morosov členem astronomické
společnosti v Paříži. Nikolaj Morosov byl členem ter-
roristické strany, jež měla činné účastenství na za-
vraždění cara Alexandra II. Byl redaktorem oficiál-
ního orgánu terroristů a řídil všechny přípravy
k atentátu na cara dne 1. března 1881. Po katastrofě
u Kateřinského kanálu uprchl Morosov do ciziny,
vrátil se však r. 1883 do Ruska, byl zatčen a od-
souzen k smrti, následkem kompromisu mezi vládou
a komitétem terroristů však změněn mu trest v doži-
votní vazbu ve Šlisselburku. Kompromis záleželv
tom, že komitét terroristů se zavázal pro případ udě-
lení milosti Morosovu a soudruhům nepodniknouti
při korunovaci carově v Moskvě žádných atentátů.
Jako vynikající mathematik věnoval se Morosov ve
Šlisselburku, kdež ztrávil plná 23 leta, astronomi-
ckým vědám. Mnohá z jeho ve vazbě sepsaných děl
o kosmografii a atmosferických zjevech byla zaslána
petrohradské akademii věd, jež se však neodvážila
uznaně vědecké práce státního zločince publikovati.
Největším, směrodatným dílem Morosova jest však
jeho kniha o Apokalypse, o níž isme před časem při-
nesli obšírnou zprávu ve feuilletonu. Jeho bádání
o Apokalypse nese se tak odvážným letem a převrat-
nými novými myšlenkami, že ruské duchovenstvo
vymohlo zákaz této knihy v Rusku. Pařížská astro-
nomická společnost však, která knihu Morosova
o Apokalypse pokládá za jedno z nejvýznamnějších
děl nové doby, jmenovala autora svým členem
#8
alto_textblock
#8
Z kulturní ciziny.
#9
alto_textblock
#9
Čtenář jistého lipského denníku, který před lety
strávil nějakou dobu v ústavě choromyslných v Jeně
společně s Friedrichem Nietzschem, sdělil
nyní v listě řadu podrobností ze svých upomínek na
slavného pacienta. »Bylo to v letech 1888.-89«, vy-
pravuje, »když jsem byl v ošetřování na klinice pro
nervové nemoci v Jeně. Ze všech pacientů mne
Nietzsche nejvíc zajímal, ačkoli jsem ho vůbec ne-
znal a nic bližšího o něm nevěděl. Choval se vždycky
klidně, držel se stranou, a v rukou tisk! časem ti-
štěné ceduličky, na nichž stálo: Profesor Friedrich
Nietzsche. Často si mumlal tato slova potichu, ja-
koby si je chtěl pevně v paměť vštípiti. Neměl
zvláštního ošetřovatele, a ve dne pohyboval se
většinou v obecném, společném sále. Jenom na noc
musil býti isolován. Vstával ráno o 6. hod. a myl
se ve společném kabinetě, k mytí vyhraženém. Musil
se naň dávati pozor, sice odcizil a uschoval někam
#10
alto_textblock
#10
společný ústavní hřeben. Ústavní čepici nosil na
hlavě od rána do večera, a očividně jej velmi bavila
i těšila. Když mu ji někdo chtěl sundat, bylo zle.
Když prof. Binswanger kona! svoji obchůzku
po ústavě, a pan Nietzsche byl v dobré náladě,
vstal a smekl čepici. Ale byl-li špatně naladěn, zů-
stal seděti a narazil si čepici hluboko do čela. Velmi
jej zlobívalo, když po návratě z procházky (ze za-
hrady) mu prohlíželi kapsy, a vytahali mu z nich
celou sbírku kamení a různých předmětů, které si
venku nasbíral. Nesmírně rád se koupal. Ztrati: li se
a nemohli jej nikde nalézti, jistě byl v koupelně a
při pravidelných koupelích — dvakrát týdně . bý-
val vždycky první. Jednou, když klidně seděl, jsem
jej začal kresliti. Jakmile to spozoroval, narovnal se,
nasadil si i čepici zpříma a začal se příjemně usmí-
vati. Ten obraz jsem mu potom dal, když jsem byl
hotov. Vstal uctivě, stiskl mi ruku a řekl: „Profesor
Nietzsche!“ Myslíval jsem si o něm, že byl asi
z mládí dobrým tanečníkem, protože se vždycky dá-
val do tance, jakmile baron X, který také několik
měsíců v janském ústavě s námi strávil, začal bráti
na svou citeru. Tančíval tak rychle, až musil přijíti
vrchní dozorce a odvésti jej, aby si odpočinul a
uklidnil se.«
Některé vídeňské listy přinesly zprávu — dosud
neoficiální .— že lázeňské divadlo v Išlu bude
úplně přestavěno a zařízeno v letní dvorní
divadlo, které bude pěstovati vybraný program
umělecký, přizpůsobený ovšem letní saisoně : tedy
lehčí operu, zpěvobru a intimní veselobru. Orkestr
pro ten přípaď bude sestávati z 30 filharmoniků a
personál herecký ze členů dvorní opery a činohry
vídeňské. Saisona jeho bude trvati pouze šest neděl
— od 15. července do 1. září.
Maďarské Národní divadlo v Pešti
už delší dobu schátralým stavem svojí budovy budí
obavy úřadů. Nyní bylo konečně uzavřeno a sbou-
ráno, aby na jeho místě, vystavena byla zcela nová
a nádherná budova divadelní. Ministerstvo vyučo-
vání hodlá místo pořízení prozatímního divadla dře-
věného najmouti na dobu stavby pešťské Li-
dové divadlo, v němž by celý ensemb! Ná-
rodního divadla hrál.
Šťastný skladatel »Veselé vdovy« Lehá
ohromným příjmem na tantiémách přelomil
všecky dosavadní rekordy. Za nejvýnosnější diva-
delní kus světa bylo posud považováno anglické
zpracování »Sherlocka Holmesa« od Wil-
liama Gilleta, otce a původce všech nesčetných
napodobenin, které v posledních letech zaplavily
všecky scény. V době své slávy zdramatisovaný
„Sherlock Holmes« vynášel svému autoru průměrně
kolem 15 tisíc marek týdně. Lehár nyní, zvlášť
od té doby, co jeho »Veselá vdova« také v Americe
úplně opanovala pole, dostává na tantiémách kolem
20 tisíc marek. Dělí se však o tyto příjmy s oběma
svými libretisty.
#11
alto_textblock
#11
Sportovní věstník.
#12
alto_textblock
#12
Olympické hry-
* Z českého výboru prohry olym-
pické v Praze. V poslední době dostalo se vý-
boru ještě některých darů a to věnovali p. Em. Bal-
car, místopředseda Čes. výboru olymp., 50 K, někteří
studující c. k. čes. reálky v Novém Městě na Moravě
#14
alto_textblock
#14
156 —
#15
alto_textblock
#15
153
#16
alto_textblock
#16
René byl po jídle ospalý a šel spat.
Gabriela byla tedy s Gastonem sama v salonu. Ale
baviti se s ním nemohla, neboť ihned v lenošce své
usnul. Nezlobila se naň pro tuto nezdvořilost. Bylojí
milejší viděti jej, jak spí, než věděti, že někde
v herně bdí.
Ohlížejíc se po nějaké práci, spatřila na stole no-
viny, kteréž Gaston domů přinesl. Vzala je do rukya
pomalu je prohlížela, přemlouvajíc se, že nemá již pra-
žádného strachu. Konečně utkvěly oči její na delší stati,
nadepsané: »Vražda v Boulogneském lesíku.«
»Dnes ráno,« oznamovaly noviny, »byl domnělý
vrah uveden v Morgue před svou oběť. Byl to okamžik
nadmíru dramatický a ač nechceme přepínati, troufáme
si přeče tvrditi, že utvrdil státního zástupce a doprová-
zející jej soudní i policejní úřadníky v jejich přesvědčení.
Jakmile obžalovaný, jenž jmenuje se Jan Mortier,
před mrtvolu bratrance svého byl postaven, počal se prudce
třásti a svěsiv hlavu a zavřev oči, zdráhal se po několik
minut podívati se na bezvládné tělo, jehož obličej pro-
zrazuje ohromné zděšení a na jehož spánku zříti lze hlu-
bokou ránu.
Po třetím vyzvání státního zástupce odhodlal se
konečně Jan Mortier ku konfrontaci, kteréž chtěl se bez-
pochyby vyhnouti. Vypoulenýma očima pohlížel strnule
na mrtvolu. Hrůzou byl tak bled, jako ta ubohá obět
jeho. Když jej nutili, aby se k mrtvole přibližil, zdráhal
se poněkud a ze zmatených slov, jež ze sebe vy-
pravil, bylo jen rozuměti: »Milost! Milost! Smilovánll
Smilování !«
»Byv otázán, zda přiznává se k vraždě na bratranci
svém spáchané, otřásl sebou, jakoby zbaviti se chtěl
#17
alto_textblock
#17
— a
—
—
#18
alto_textblock
#18
co
#19
alto_textblock
#19
eš
#20
alto_textblock
#20
::
#21
alto_textblock
#21
»Čalounické kladívko,« odvětil Gaston poněkud
netrpělivě.
René slovu tomu nerozuměl; zvědavost jeho byla
ještě více povzbuzena.
»Jak vypadá čalounické kladívko?« tázal se
zvědavě.
Gaston neuznal za nutno nástroj ten mu popisovati,
ale René zatahal matku svoji za šaty a opěloval svou
otázku.
»Miláčku,« odvětila Gabriela něžně, ale svraštila
poněkud obočí, »to je malé kladívko, podobající se ru-
kojeti u tatínkovy hůlky, víš?«
René konečně byl upokojen. Ale proč náhle tak
se začervenal? Neřekl již ani slova, nýbrž přistoupil k
krbu a díval se do ohně, jenž byl tak červený, jako
jeho tváře.
Gabriela, odpovídajíc synáčkovi svému, podívala se
po straně na Gastona. Ale ten právě přičesával si rozcu-
chané své vlasy, takže Gabriela nemohla viděti, jaký
dojem zmínka o spálené hůlce a její rukojeti naň učinila.
»A co chtěla ta žena na tobě?« tázal se Gaston
po chvíli.
»Sama to nevěděla. Podobá se bludné duši, kteráž
děsným nepokojem jest trápena. Hledá — věříc v nevinu
svého muže —«
»To jest její povinnost!« přerušil ji Gaston s ja-
kousi ironií.
», žena ta nečiní tak z pouhé povinnosti, nýbrž
z lásky a z přesvědčení. Ti lidé patrně se vášnivě milují,
čímž jednak zločin jeho, jednak i víru ubohé té ženy
lze si vysvětliti. Pravil's že se přiznal ?«
»Jen si přečti noviny !«
„Ocslové kladívko.“
#22
alto_textblock
#22
s9