Číslo8

ŽENSKÝ LIS

Strana 5.

Jesuita Laymann (17. stol.), jeden z nejpro- slavenějších morálních theologů jesuitského řádu; »Proč uzavírají smlouvy s ďáblem více ženy nežli muži? Odpovídám, poněvadž jsou ženy pro svou skrovnou soudnost lehkověrnější nežli muž. Ženy jsou všetečné, zvědavé, jsou náchylny ku smilstvu a marnotratnosti; jsou malomyslné a slabé.« (Theol. mor. I., 499.) S jaké stránky posuzuje ženu řád jesu- itský vůbec, ukazuje se na různých místech řádového zřízení: Návštěvy u žen dlužno vždy konati s průvodcem; průvodce musí býti vždy na doslech nebo na dohled; i zpovědnice musí býti tak postavena, aby zpovědník i žena zpo- vídající byli viditelni. Ustanovení ta jsou ostatně společna všem katolickým řádům. Ukazují na scestí, na něž svedla klerikální zbožnost myšlení a city přirozeného, mravně zdravého člověka. Dominikánský mnich Concina (18. století): »Ženy jsou od přírody pyšné. Poněvadž však ani spisovatelstvím, ani vojenskou statečností, ani mocí státní proslaviti se nemohou, vynakládají svou ctižádost na to, aby vlákaly muže ve své sítěa je sobě podmanily. Ježto pak dále jsou v šizení mužů velmi prohnané a vědí ze zkušenosti, že obnažování ňader a ještě více jich dotek je ve- lice vhodné, aby muže učinilo povolnými, vy- stavují i uprostřed chladné zimy svá prsa na odiv mužským zrakům. A poněvadž doháněny nízkou žádostí, ubíhají ve zkázu a touži po tom, aby muži po nich bažili, nedbají chladu, překro- čují hranice studu a ostychu a šněrují si boky aby prsa povystoupla, by takovými umělými ha- nebnostmi muže okouzlovaly.« (Epistolae theo- logico-morales ad Episcopum N. N., Venetiis, 1744 str. 19.) Prakticky prováděné opovrhování ženou sva- tého Alfonse de Liguori, jeho podivuhodným způsobem se vyjadřující bázeň před ženou jako před bytostí pohlavní, jsme již seznali. Také theoreticky vyskytá se u něho často tato ne- chutná štítivost před ženou, a to vždycky, kdy- koli varuje před rozmluvami se ženou jakožto před popudem k tělesným hříchům, aneb když

vytýká nebezpečí dotyku ruky ženské. Dále však zde Liguoriho opovrhování ženami rozebírati ne- budu. Obšírný výklad jeho morální theologie ve II. svazku mého díla o papežství, který právě má vyjíti, poskytuje k tomu lepší příležitost. Řádový kněz Debreyue (19. století) , jehož »Essaisur la Théologie morale« vyšla v pěti nákladech (Brusel 1867), uvádí jeden z oddílů své knihy následujícími slovy: »Znáš-li nádherné stvoření boží a zároveň zhoubu přírody? Znáš-li ženu skvoucí, nádherné stvoření, které je tak hrdo na svá křehká kouzla? Obdivovala sama sebe, zalíbilo se jí v moci její krásy a od těch dob přikvačil spravedlivý a strašný soud na její pýchu. Světlo rozumu jejího se zatmělo, duch její byl upoután ničemnostmi, srdce její zaujato neřestí, jehož morový dech zatemnil lesk prchavé krásy ženské. Pošetilá! Pila z číše zločinných ra- dostí, avšak aby z ní čerpala naději a život, vy- pila hořký kvas smrti. Žena, tento něžný orga- nismus, složený z nervů a citu, je nejnedůtklivější bytostí celé přírody. Leč snadná tato vnímatel- nost jeví se přečasto jen jejím poblouzením a zne- tvořením.« (Str. 126) Předložil jsem zde poměrně skrovně výroků. jež však osvětlují dostatečně hodnotu ženy v ultra- montanně-theologickém oceňování. Co by řekl Kristus k těmto výrokům svých »učedníků« a »následovníků«? Poznal by v nich svoje čisté, jasné mravní cítění? Zajisté že nikoliv. Ještě něco dodatkem. Snad se namítne: A což ctění Marie v církvi katolické? Nejeví-li se v něm dokonalá pocta ženy? Nikoli; katolická theologie odtrhla od pozemsko-lidské sféry a pojetí Marii úplně. Její kultus nemá s uctíváním ženy ničeho společného. Katolickému theologu není Marie ženou lidské přirozenosti; stala se jaksi bezpohlavní bytostí; by- tostí, kteréž se nejvyšší důstojenství skutečné ženy čisté mateřství manželské přičítá jen ve smyslu nepřirozeném. Také zde jaký rozdíl vůči Kristu Kristus ctil svou matku také jako matku svých bratří a sester. »Die Zeit-.

Různé

zprávy.

Péče o ženy a děti v Italii. Čilé hnutí mezi dělnicemi italskými, ať už v průmyslu, či v zeměděl- s ví zaměstnanými, přineslo právě ovoce. Parlament italský přijal totiž před několika týdny osnovu zákona o ochraně žen i dětí v průmyslových podnicích za- městnaných, které do té doby nepožívaly téměř žádné zákonité ochrany. Nový zákon vztahuje se na všechny v továrnách, dílnách, dolech a hutích a na stavbách, jakož i při všech nebezpečných neb zdraví lidskému

škodlivých pracích zaměstnané ženy a děti v stáří do 15 let. Mezi zdraví nebezpečné zaměstnání počítá se i práce v rýžových polích. V tomto oboru jest osud dělnic nejhorší. V Italii od počátku 16. věku pěstuje se mnoho rýže, a velmi rozsáhlé plochy prostírají se od ústí alpských řek až do Romagni a do Piemontu. Bažiny ty jsou nesmírně nezdravé, rozličné zimnice, malaria pellagra, jsou tu stálými hosty. Jich hlavní kořistí jsou ony tisíce žen a dívek, jež každoročně po