ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 81b520d0-7200-11dc-a4f5-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
ALTO TextBloky — 7
#1 alto_textblock #1
zdaví dále žíti. Co se týče reorganisace četnictva, stalo se již mnoho a co ještě bule žádáno, pirovede se s rychlostí, nud níž Evropa užasne.« Dále vyklá- dal Hilmi paša, jak velice jej těší, že civilní ječnatelové rakouský a ruský přítomni jsoua pravil, že budou tito funkcionáři nejpovolaněj- šítii svědky turecké práce Ale bohužel nezá- vitl prý klid v zemi na prováděných opravách, neboť makedonské komitéty prý žádných oprav ne chtějí. Leč obyvatelé makedonských vilajetů nabyl piž již dosti trpkých zkušenosti a budou prý snad, až revoluční agitátoři zase přijdou, mou diejšími než byli dosud. Lze prý tak aspon soudit z prohlášení obyvatelů jisté obce u Mo- nistýru, učiněného damám, jež podpory rozdí- lely. Títo obyvatelé, ukazujíce na bulharské kněze svojí obce, říkali: »Ti tam jsou vinni naším ne- štěstím !« Hilmi paša pravil na konec: »Asi 800 důstojníků a vojáků bylo pro výtržnosti potre- stáno a propuštěno. V žádném vilajetu však ne- bylo více než 500 Bulharů odsouzeno. Sultán přeje si Makedonie klidné a silne a budou tedý žádané reformy provedeny s nej- větší možnou rychlostí.«
#2 alto_textblock #2
Nový projev prof. dra. Bráfa v zále- žitosti druhé české university.
#3 alto_textblock #3
Universitní professor dr. Albin Bráf, r dem Moravan, přimlouvá se novým článkem, tentokráte v »Moravské Orlici«, za takové roz- řešení otázky druhé české university (pro Mo- ravu), aby učitelské stolice na české universitě v Praze dvojnásobně obsazeny byly, tak aby později, až rozhodnuta bude otázka: kde mo- ravská universita česká umístěna býti má, pro- stým rozdělením pražské univer- sity české hotový sbor professorů na nové stanoviště přenesen být mohl.
#4 alto_textblock #4
Prof. dr. Bráf praví: »Neobávejte se, že snad chci se pouštěti do roz- hovoru o tom, jsem-li či nejsem oprávněn ujati se slova v otázce druhé české university ve spojení s jakoukoliv přítomnou záhadou politickou či bez toho spojení. Za politiku našich poslanců ve Vídni nejsem zodpověden. Proto jsem se k ní v článečku v »Kons. Korrespondenz« zachoval s krajní šetrností a loya- litou. Ale nakolik jde o projekt druhé university, věru tu náležím k zodpovědným, Neboť pro každého, kdo jen trochu věci rozumí jest nade vši pochybnost jasno, že jediná dosud exi- stující universita česká jest také jediným zdrojem pro přípravu učitelských sil budoucí druhé. Jen v malém objemu mohou pro filosofickou fakultu budoucí druhe university české přijíti šíly učitelské také z obou če- ských vysokých škol technických; jen totiž pro od- bory mažematiky a přírodních věd. Na mimočeských vysokých školách (polských, ruských, chorvatské německých) je tak nepatrný počet učitelských sil, jež by mohly a chtěly jíti na druhou českou universitu, že zde vvůbec na váhu nepadají, když jde o potřebu tak rozsáhlou. Proto máme my čeští učitelé vysoko- školští v tom slovo bez ohledu na číkoliv dovolení, a mohu jen dodati, že názory, jež jsem vyslovil v krátké úvaze »Konser. Korresp.«, v podstatě se mnou stejně chovají všichni moji soudruhové fakultní, aníž vím, lodo kterou podrobnost vyslovil dříve. Jaké je tedy v té věci punctum litis? Jedni si přejí, aby se týmž veřejnoprávním aktem, kterým se nakáže zřízení druhé české university, jež nemůže býti jinde než na Moravě, zároveň určilo její sídlo podle obecného mínění Brno. Nikoliv proto, že Brno je hlavním městem země, neboť to by o sobě nebylo rozhodujícím (Sasko má na př. svou universitu v Lip- sku a žádnou v Drážďanech), nýbrž proto, že Brno na ten čas poskytuje věcné nejpříznivější podminky exiskenční, zvláště pro lékařské kliniky. Každé jiné argamentace, každýkoli jiný důvod pro volbu toho místa nesouvisí s věcí, a nebylo by štěstím, kdyby mělly rozhodovati jiné jakékoliv zřetele, nežli ten je- dinrý: nejlepší podmínky pro vědecké poslání uni- vensity. Já aspoň, a mnozí se mnou, bych se prot každému zatahování jiných hledišť, i kdyby byla za- halena nejvlastenečtější obálkou, jak nejrozhodněj obwradil. Ale aťuž je to jakkoli, mluvčí tohoto názoru chtějí máti zároveň s rozhodnutím o zřízení také rozhodnuti o stanovišti. Pak teprve mají se díti přípravy, tedy naimo jiné a především ustanovení sil učitelských. řy přípravy právě nemohou připadnout jinému, než zmražské univeršitě české. A ony budou vyžadovati ně- jakého času, několik málo let, tale přece několik. Druhá universita česká nesmí vstoupiti v život méně důstojně, nežli vstoupila první, nejen její a tím náš celý národní nimbus byl by ohrožen, nýbrž i její po- svátné poslání samo. A co tedy míní druzí, jejichž mluvčím jsem se stal zcela bezděky já? Oni soudí asi takto: Kdyby nebylo sporu o stanoviště, do něhož vnesly národně- politické hlediště především obavy Němců o německý ráz Brna (po mém mínění obavy dost líché, kdyby se tam zřídila též universita němiecká), byla by otázka druhé české university dnes už asi v hlavní věcí roz- řešena, neboť to už chápou i Němci sami, že zřízení druhé české university, a to na Moravě, nedá se od- vrátiti. Spor o stanoviště zdržuje každý rozhodný krok v přípravách. Máme, bohu díky, dost naídějného dorostu věde- ckého, hlásí se, připravují se také mnozí nadaní
#5 alto_textblock #5
pracovití synové Moravy. Nic se nemůže hnout. Na trvající universitě není míst, spor o stanoviště nové university oddaluje vyhlídku na jmenování, a je to až přiliš lidské, že to oddálování öchromuje odvahu těch, kteří mají schopnosti pro vědeckou práci i touhu se jí věrně oddati jako svému povolání. Není tu na snadě myšlenka: Oddělte věc přípravy od sporu o stanoviště! Odložte otázku stanoviště, doku hrozí nebezpečí, že nebude rozřešena jen s hledišt věcných (a to jsou jedině hlediště vědecké úspěšnosti) ale za tu cenu vymožte zásadní rozhodnutí o zřízení druhé české university a zahájení příprav na universitě trvající, aby v příhodné chvíli prostým rozdělením jejím celý hotový kádr akademicky dokonalých si učebných mohl býti přenesen na stanoviště nové, jež podaří se potom snad vybrati příznivěji než nyní jistě ne méně příznivě než nyní. To a nic více byl smysl, nepochybný smysl mého projevu. A přese vše poučení, jehož se mi s různých stran dostalo, mám tu cestu za dobrou. Vedlať by k cíl jistěji a také správněji. Smyslu by neměla, kdybychom už měli universit českých více. O projektu, za nějž se prof. dr. Bráf tuto opětně přimlouvá, pronesli jsme již svoje mí- nění a neopomeneme své stanovisko k němu ještě blíže vyznačiti.
#6 alto_textblock #6
Denní zprávy. — Dr. šl. Körber a — soudní smíry. Píšese nám z kruhů soudcovských: „Dosavadní správce ministerstva justičního je stále v listech sobě blízkých veleben pro své krasořečnické projevy, avšak kdykoli odborníci prozkoumají podstatu a obsah jeho „okřídlených“ slov, pokaždě užas- nou nad ledabylosti a mělkostí jeho názorů. Tak chtěl se nedávno opět před veřejností zablýskati odvážným výrokem, že spory na soud vznesené mají se z pravidla vyřizovati rozsud- ky, nikoli smíry, jimiž prý se strany vždy aspoň částečně samy poškozují. Kdyby byl chěí justice o praktické soudnictví jenom zavadil, uměl by jinak ceniti soudní smíry a jistě by se zastyděl za tento nerozvážný náhled veřejně pro- nesený. Kde jaký praktický soudce, i kdokoli v životě spory sám vedl, poví mu ze své zku- šenosti, že sotva kdy smír soudní může strany poškoditi tou měrou, jako sebe učenější, ano mnohdy i sebe spravedlivější rozsudek. Nehoru- jeme sice pro zásadu, že ve sporu je vždy lépe uzavříti smír, snad za každou cenu, avšak dle zkušeností nemůžeme stranám svědomitě raditi, aby dávaly pochybné otázky právní rozhodovati soudními instancemi a aby to, jak se říká, hnaly až do té poslední, neb víme, že naopak učiní mnohem lépe, kdo se drží starého pořekadla- lepší hubený smir než tučný pro- ce s. To uznává dnes i k vlastnímu neprospěchu též každý svědomitý, slušný advokát, kdykoli ne- zastupuje stranu dosti zámožnou, jež by si mohla již nějakého luxusu dopřáti; jenom náš chéf justice, aby si získal zdání veliké učenosti a jistým kruhům se zalichotil, z čista jasna smíry soudní zásadně zavrhuje. Ovšem, má-li snad na mysli takové smířování, jaké zkouší on — „trojjediný“ rozsudí — mezi národy rakouskými, pak mu rádi dáme za pravdu. Že pak jeho po- kusy provázeny jsou stálým politickým nezdarem, a že nyní počíná jeviti i o soudnictví zájem, po- sloužíme mu tuto ze své zkušenosti soudcovské o smírech ochotně některými praktickými po- kyny. Uspokojování jedné strany na úkor a na účet druhé, zvláště slabší, níkdy nepřispívá k uklizení sporu. K pravému smíru nedají se strany — aspoň poněkud uvědomělé — ani pla- nými hrozbami donutiti, ani falešnými sliby při- lákati. Smíru nesmí soudce vyhledávati pro své vlastní pohodlí, aby se vyhnul rozhodování pře a pomohl si sám z nesnází, neví-li kudy kam, ani pro vlastní prospěch, aby nepozbyl někde obliby a udržel se sám v povýšenosti nad sepřenými stra- nami. Pro smír nesmí se také odkládati jednání sporné rok za rokem, až stranám vzejdou veliké náklady vedením sporu. Dobrý smír vyplyne jen z potřeby a prospěchu stran samých, a proto k němu třeba přečasto více dovednosti a zkušenosti soudcovy než k bez- ohlednému a šablonovitému rozsudku. Smír ta- kový bývá pak pravým, mnohdy neoce- nitelným dobrodiním pro obě strany. z nichž žádná zaň soudci neklne, nýbrž vděčně blahořečí. K dobrému smíru nedovede však ani tak vášně prostá vytrvalost, jako spíše znalost sporu a poměrů, úplná nestrannost, na- přostá spravedlnost. Že se, bohužel, nynějšímu chefu justice se třemi portefeuilly těchto potřebných vlastností nedostává, cítíme nejvíce my, češti soudcové; nám to ukázal již aspoň tolikrát, kolikrát obsa- zoval místa soudcovská; jak jsme vícekráte ve- řejně vytýkali, povyšoval dosud pokaždé ne dle zásluhy, ne dle kvalifikace osobní, ne dle po- řadu služebního, ale beze všech těchto důleži- tých hledisek pomíjel české soudce —
#7 alto_textblock #7
jen dle povelu a přání výstředních Němců, svých miláčků, usilujících o to, aby všichni čeští soud- cové byli z území uzavíraného vypuzeni, za to aby „država“ německých byla v území če- ském zachována, ale stále rozšiřována. Kam to vedlo, viděti nejlépe z dnešní situace politické: Němce, utvrdiv je v klamném domnění, že jejich panovačně choutky jsou oprávněny, nijak úspo- kojiti nemůže, Čechy pak stálým odstrko- váním a křivdami vhání proti vůli a po- vaze jejich též v náruč radikalismu a do zoufa- lého boje. Připomínáme to znovu právě vzhledem k očekávanému jmenování soudních adjunktů, sekretářů a radů, jelikož předešlá jmenování způ- sobila v kruzích soudcovských všeobecnou ne- spokojenost a nezměrnou roztrpčenost. Upozoř- ňujeme na to zde, kdy prý vláda vyhledává opět styky s českými poslanci, vědouce, že otáz ka naše, jak na straně německé dávno dobře po- stihli, jestv nejednom smyslu záleži- tostí národní, věcí nejvyšší důležitosti, nej- těsněji souvislá s otázkou jazyka úřadního; neb co prospějí národu našemu sebe příznivější před- pisy jazykové, budou-li praktikovány v krajích německých a smíšených výhradně úřadníky, od- chovanými na výsluní přízně německé vlády a výstředních stran, nám nepřátelských? — Chefu justice pak — k našim potřebáma steskům hluchému — na jeho výklady o prakti- ckém soudnictví nemůžeme než s úsměvem dáti slušnou radu: Excellenci, nechme prázdného mluvení o věcech, ve kterých nejsme zkušení, a hleďme raději býti spravedlivými ke každému, a třeba to byl jen — auskultant! Si tacuisses...!“ — Pevní zůstaňte a nepovolte! Dr. Kramář vyměnil s dr. Pergeltem několik zdvoři- lostních frásí. Nebylo na nich pranic, byla to slova, jaká přináší okamžik, aby je zase od- nesl. Pozdrav dvou dobře vychovaných lidí i když poměr jejich je napjatý. Však v nynější době zášti, nepřátelství a boje i pouhá zdvoři- lost již je do té míry nápadnou, že se k ní bůh ví jaké navazují důsledky. Snad to se shodou českolněmeckou přece nějak půjde. Peř- gelt mluvil proti Kramářovi a Kramář proti Pergeltovi a nebombardovali se železnými tácy a nešli na sebe s napřaženými fauteuilly. Prof. Bráf ostatně vymyslil jakýs modus, jak to za- řídit, aby vlk se nažral a koza zůstala celá, jinými slovy, aby nám byla zaručena universita a Němci aby se proto nefantili a již zas všichni lehkovážnějši mezi námi jsou v náladě, jež neodpovídá nijak nynější situaci. Jen si všimněte německého krajinského tisku, ja- kou ten hude. Tam nenajdete pranic o smířlivosti, pranic o ochotě svoliti k tomu, aby se stalo nám po právu. V německých listech naopak všude volání do zbraně, aby Némei byl náležitě vyzbrojení v okamžiku rozhodném, který prý se blíží. Vezměte kterýkoli list do ruky od »Bohemie« až do »Saazer Nach- richten« a všude samý válečný manifest. »Na- proti Čechům a jejich požadavkům nemohou zaujati Němci jiného stanoviska, než stanoviska nejkrajnějšího odporu! A že naši poslanci ně- mečti pevnými zůstanou a ani o píď neustoupi, to nejen očekáváme, nýbrž to žádáme, o tom jsme přesvědčeni! Jak za takových okolnostía při takové pohodě dařiti se bude něžnému kví- tečku smíření, tím věru netřeba si lámati hlavu. Snad by se doporučovalo odložit pokusy smíření a shody, až se drobet oteplí. — Osud arcibiskupa dra. Kohna podle novinářských zvěstí stále ještě jest nerozhodnut. Kdežto zprávy jednoho dne z nejspolehlivějších pramenů ujišťují, že se olomoucký arcipastýř ke svému stádu již nikdy nevráti, že vídeňská vláda sama se o to přičiňuje, aby obdržel ná- stupce, aneb aspoň zcela chladně hodlá k jeho odstranění přihližeti, jako ke splnění nevyslove- ného přání, ve kterémž případě usuzuje se dru. Kohnovi v Římě buď čestné postavení aneb klášterní odloučenost, podle toho odstoupí-li dobrovolně či nikoli — na druhé straně tisk arcibiskupský v Olomouci jest pln do- brého doufání k pánubohu. »Třeba prý jest jenom modliti se«, piše Kohnův »Ol. Ztg.« »a s klidnou myslí čekati na návrat.« Zdá se, že anděl podle legendy počítající a třídící u ne- beské brány přilétající modlitby, nebude míti asi mnoho práce s prosbami k trůnu božímu vysílanými z olomucké arcidiécese o návrat Arcikohnův, což však ovšem nikterak návrat tento nevylučuje. Podle »Ol. Ztgu.« ukázaly se věci, z nichž by spíše vysvitalo, že dr. Kohn jest obětí než obětníkem. Nelze prý o nějakém pokusu porušování zpovědního tajemství ani mluviti, za to prý zjištěn — rafinovaný útok na dra. Kohna zneužitím