poiadavka ndmeoké le?ioe, »( prý levice, jak ■e aaohovati : proité prý vládi odepře avoo podpora. Poobybajeme. Z dolnorakouskébo snému. Vdolno- rakooakém anima byl přijat návrh, aby vláda byla vyavAna, aby v nikterim meniím métti v Dol. Btkoatlob ařldila lékařvkon fakulta. Vorarlberský sněm byl — před aa- bájením roabodnpoí aobůce branného výboru — nátledkem telegreflakibo nařiaeni a Vídně odročen.­ Výkladův tde netřeba. Studentské nepokoje ve Štýrsku Poilnchaói itjrako-hradeoké techniky milí pře deviirem avláitní achAai : byli vládou avo láni, aby prohlánli, jiou li akuteěni pisatelem jakéai broiury (o technických poměrech), na nii jeon podepaáni .technikové .itýrtkohrade- iti*. Sohůii řídil rektorát; vládní aávtnpoe velmi oatře prohiáail ie vláda vpravedlivým poiadavkům atadentúv vidy vyhoví a aároveň projeul očekávání, ie jména tecbmkAv itýrako hradeckých bylo na amíniné broinře pome aneuiito. Po té odeiel vládni aáetnpce ae aíni, aby studenti uradili se mohli o odpovědi a kdyi se zase vrátil, prohlásili eludenti přímo, že onu broinru ptali akutečně a ie s obaahem jejím naprotto aonblatí. — Včera pak studen tům zase odpověděla vláda ; na černém prkně techniky jest alespoň tato vyhláika rektorátu : .Dle došlého telegrafického uaříaení ministra vyučování nebudon dnes iádné přednáiky.* — Z nepřednáíek oviem by si páni studenti asi tak mnoho nedělali, ale dosud nesnámo, co bode jeitě následovali K cirkevné polit, otázce v Uhrách. Wekerle ujistil při podáni předlohy o civilním sňatku, ie vláda bude v celé akci nifvati jen anileohtilýoha sbrani. Ve skutečnosti však pracuje­ ohytráokými úikoky. Že v předlose o směně onoho ělánkn aákona z roka 1868. kterým ее náboženství povinným činí, a kteráž předloha má ae atáti „junotim* (t. j. má předložena­ býti sončasně a předlohou o sakonn manželském) dosud ve výborn nedal jednali jest jen jedna taková nileobtilá zbraň. O této taktice píše .Budapešti Hirlap* : Lae si my ■liti větií frivoinosť ve vedení osudft národa, než písemné vysvědčení, které o těchto osnovách­ vydal výbor jestični ? Tento výbor napsal do snámé klausule o provádění, že zákon 0 sňatkn občanském má vejiti v platnost rok po publikaci. sPablikaoí* třeba ta roauměti uveřejnění ve sbírce sákonfi (respektive v listě úředním : .Budapešti Köslöny “). Vláda publikuje­ jej tedy kdy oboe a pak teprv vyjde sákou aa rok v platnost. Z toho nyní snd kaidý, jak naléhavý jest tento aákon. Jest možno, ie jej nveřejní v 5., možná ie v 10. letech, možno také, že publikace se dočká až nijaká nová generace, a teprv aa rok potom aákon vejde v platnost. Jest to rosumno, vhodno, jest to véo vlastenecká, když ae v zájmn zákona po- 1 notého na dobn tak problematiokon konfesse proti sobé puvaněcojí a veřejný onoh se pobuřuje.*­ Ze sněmovny uherské. Při včerejší volbě předsedy a místopředsedy sněmovcy po alaneoké byli zvoleni liberální kandidáti hrabě Theodor Andrássy a Desider Peroael 183 hl. Kandidáti oposiění Tbaly a Gainer obdrželi 133 hlasftv.

Politický přehled zahraniční. V Praze, dne 10. února. Sicílie a jeji biskupové, Arcibiskup messinský poslal státníma sekretáři kardinálu Rampollovi list, vněmi mimo jiné jest i psáno: .Nyní, kdyi už zdá se býti na Sioilii klid, mám aa svou povinnost, abych Vám i na usp i řojenon av. Otce oanámil, že ve veškeré naší discési klid vůbec nebyl porušen. Záslobn o to mají naši faráři, kteří kvašení v lido tlumili,­ Aby pak obyvatelstvo bylo v dobrém ntvrsenu, aaloiil jsem značný počet mlstoíok náb'ženských jednot pod protektorátem farářův,­ kterážto .družení došla snsčoé obliby.* Téi ostatní episkopát sicilský učinil, seč byl, vydav nejen přiměřené pastýřské listy, než i vypsal sbírky na úlevu bídy a sám první p4 spél penisi i radou. Jisto jest, ie katolické duchovenstvo má opravdivou záslcbu o to, ie vBfoura na Sioilii nebyla rozšířena na všecko obyvatelstvo. Sicilie Dumy bohatších obyvatel Rsccuia byly osnačeoy černými kříii a aárovtň bylo anonymními listy ohlášeno, ie domy, černým křížem osnačené, bndou vyholeny do povš-.H. Z Anglie. Zákon o farních radách byl včera po ňdenoí debatě vyřícen ve snémovoé vyíií. Bylo provedeno několik důležitých změn. proti nimi vláda se byla ohrazovala. — (Pokročilá mládež. — Postní kásání a nezaměstnaní dělníci.) V Liverpoolu, světovém­ to městě, v němá kvete nejhohatši průmysl,­ bylo v minulém roce na ulici sebráno 2378 dětí tolik zpitýcb, že nemohly stati na nohen. Rovaěi i v Londýně zmáhá se obier- ■tví měrou úásinon již i mezi ženami z lepších tříd a též mezi dětmi. Silné nápoje, jež Angličané­ ve svém vlhkém a mlhavém ponebí pijí, obžerství podporuje. — Z těch nezaměstnaných­ (unemployed) dělníků vyklubávají se anarchisti nejbcriiho rásn. Chodí a velikých zástupech z jednoho konce města do drahého, po cestě hulákajíce s hrozbami, ie vrhnou ae □a výkladní skříně klenotníků. — К čemn má ten diamant — křičí — jehož cena udána jest na 3000 liber ster!-, — zde zaháleti. My nemáme chleba I — Řečníkem přímo paličským jest vůdce těch nezaměstnaných, anarchista Williams, který vyaývá dělníky к násil- niotví nejboriímu na proti pohoň. Celý Lnndýn jest roshorčen ua ministra policie A s q n i t h a, že proti anarebistům ničeho neč ní, leda, ie je neobává a jedné ulice bnáti do drchá. Ti neaaměstnaní dělníci jsou vlastné lenoši, kteří se práce štítí. .Times* dokládá : sknste to a sjednejte ai některého, aby vám aametl dvorek.­ On se na vás podívá a opovržením a odsekne­ hrubě : to není má profese. Já jpsm ■letník, hodinář a pod. At as mn nabízí práce kterákoliv, on vyhne ae každé, jen aby mohl celý den flámovati a na burioasii hulákali. — Kardinál Vargban povolal pro dobn svatupostní 140 missionářů : jesoitň, dominikánů, redempto* ristú, Augustinů a jiných haaatelů, aby po celé westmisaterské diecé.i a v každé snačuéjši diaspoře konali kálání povzbcsojíei kn kajícnosti.­ Hlarnim cílem kásání je : působiti proti anarchismu a zároveň napominati boháče a bohatší kraby kn kajícnosti a mil. ardenství. Vysývá dále, aby rodiny se posvěcovaly pra von pobožností, svobodni aby vstupovali do karo- lickýob spolků, pořádaly dobročinné sbírky, Kn podiva : Aibicn se nechvěje před jesuity а tolika katolickými mnichy. Ba nadějeme se, ie

nejen Ind, ale i bengálsky tygr. U nás musí student vypadati tolik zduševněle, že na něm musí kabát a kalhoty viset jako на rozsoše — — Pravý pokrokový student, pravý .Casista* čili Masarykovec musí tvář miti stále zachmuřeno a pohrdáním sv. patronů­ zemských a nejvíce sv. Jana. Jeden takový student — věčný kandidát­ doktorátu, jenž má již asi dvacet semestrů­ — zůstává kdes pod Slovany Doktorát­ již dělal bez počtukráte, a nevím, kolik jich ještě bude délati, aby — vyžebral si na ně podporu vysokorodé šlechty, důstojných­ a nejdůstojnějších dobrodinců. Nejednou­ již zaslal těm pozvání ku slavné disputaci a promoci — a zároveň ovšem o podporu. — Vloni mu, tuším, opět umřela dokonce tchýně, nevím již po kolikráte­ Rozeslal parte s truchlou zprávou. Útrpní lidé přicházeli se podívati na tu tchýni. V jakémsi výklenku bytu bylo něco, co vypadalo jako truhla ale bylo vše

FEUILLETON.

Michalovy hodiny. Stará áedivá idylka z mého mládí. Frant. Kohout. Začnu jako v pohádce, ježto celá ta věc vznáší se před duševním zrakem mým jako lehká pohádková bublinka, jasná a třpytivá, ač jest to pravdou tak jistou, jako že držím ted péro a píši na tento čistý kus papíru jeden obrázek svých vzpomínek.­ Tedy poslyšte. Byl jeden muž a jmenoval se Míchal. Jeho poctivé zaměstnání bylo řemeslo obuvnické,­ které kdo ví z jakých příčin je u lidi v takové posměšné pověsti. Obyčejně představujete­ sobě ševče malého, slabého Než

tento uchyluje se valné od názoru vašeho, přikryto, že nebylo na to dobře vidět, co ; Byl to vysoký silný muž, ovšem tecf již, kdy

to vlastně je. A byl to švindl, čirý, nejdrzejší švindl, jen aby vymámil na lidech peníze. Tento věčný kandidát živí se jen takovým švindlem. Poštovní posluhové mohli by o něm vypravovat!­ mnoho. Máme ohromný nadbytek učeného proletáře­ jenž pak na mnoze musí sloužili za

odehrává se obrázek tento, jest to pouhá zřícenina dřívějších sil. Nicméně ještě ted vysoká, hranatá jeho postava, trochu shrbená­ od stáleho ohýbání nad dílem činí jako kyklop mezi trpaslíky. Spíše by se byl hodil na kováře než na ševče. Obličej jeno byl oholený jen na stranách n uši vyvstávaly­ šedivé krátce střižené vousy, táhnouce

nejbídnéjší mzdu třeba i úhlavnímu nepříteli ! se dolů na krk, a ovinujíce tak celou hlavu oároda, anebo oddali se švindlu. Kam se .bélavým rámcem. Uprostřed licí seděl velký poděly ty světoborné ideály z mladistvých ' nos, vypěstovaný dlouhým plněním zmono- studentských let na Žofině anebo u Choděry, ' polisovanou rostlinou, maje na každé straně — a zatím Angličan anebo i Němec ovládá , po bystrém, malém strážci, pod hustými řa náš obchod, náš průmysl, slovem všecko. : sami ukrytým. Hlava na temeně byla holá, ' přikryta lehkou čepičkou s dlouhým .šil

My ubozí čeští muzikanti t Dokud býval studentem, hrál si na národního předáka, a kdyi se studií sběh, pak dělá u žida feudáka.

tem*. Nohy vězely stále jen v podvleČkách a za dlouhý ten čas, co jsem ho zual, jen jedenkráte jsem jej viděl v černých kalho tech. Dole klapaly lehké .pantofle*. Na

i vsdélaui Auglišani ridi si poslechnou výtečné katolické basatele. Kasstslé anglikánští jiou namuoae dřevéni.

Kronika eírkevní. * Úmrtí. Ve Veselí na Moravě v Pánu seenni vdp. papeiský komoří, děkan a farář P. Karel Kaitjl. Zesnulý narodil ao rokn 1820 v Kostelci ua Moravé, ordinován r. 1847. R. i. p. * Ze Svaté Ногу. (P. d. „Čecha*.) (Vanešený poutník, atatiatika, milosti.) V posledních dnech maiopuitníoh bylo opět živo na Svaté Hoře. Dráhou a pěšky dostavilo ae tam anačné množství poutníků s blízka a a dálí. Od dávných dob slaví se na proslulém mariánském tomto misti v dnech masopustních výstav Nejiv. Svátosti, za kte roužto příčinou hojni věřících do svatyně té přioháai. Jsou to první poutě Svatoborské — Letos byl prvním poutníkem sám primas království­ českého, Jeho Eminenci ndp. kardinál a kníže arcibiskup František de Paula hrabe Sohönborn. Zavítali na Svatou Horu v ma- aopustní pondělí, doprováaen jsa svým aekre tářem vdp. Jos. Dědkem. Na nádraží příbram- ■kém očekávali vznešeného poutníka rektor svatoborský vdp K. Nováček a minister kongregace­ P. Riller J. К uvítání Jeho Eminencí dostavili se tam též, pokud jsme posorovali, vdp. děkan Ant. Vojáček ■ vpp. kaplany, superior­ knír. aroib. konvíktn vdp. Á. Lór, dpp. kateobeti a jiní dnohovní p. okresní hejtman svobodný pán Weber, p. c. k. dvorní rada Novák,­ pau purkmistr Klauda, pp. řiditelé gymnasia­ a pedagogia atd. Po srdečném poadra- veuí odjel ndp, kardinál na Svatoň Horu, kdež n hlavního portálu konventem Redemptonstů a připntovavš mi sem dnohovnimi a pražské a budějovické­ diecéie a aastupem aboinébo lido radostně uvítán byl, a téhož jeitě odpoledne pobožnosti kostelní, káaani a av. požehnání obcoval. Dojalo každého, když a vroucností milostnou matičku Svatoborskou, ku kteréž při putoval, aby sebe a roatáblon svou aroidiecéii ochraně její doporučil, Ubal, jak to před sta lety velký jeho předchůdce první aroibisknp pražský Arnošt a Pardubic nesčislnčkráte činil. Zaznamenáváme a potěšením, že na kůra provedeny­ byly apěvy velevýanamoého tohoto okamžiku­ důstojné. — Na sitří konal vanešený velepastýř nejsvčtějií oběť na milostném oltáři a dlonho před vystavenou Nejiv. Svátostí na modlitbách trvá'. — Za svého pobytu na Svaté Hoře pootil ndp. kardinál též arcibiskupský konvikt svou návštěvou, kdež každého a ebo vanoů sobě představili dal. Při odjesdn Jeho Eminenoí bylo viděli, jak a návitěvy té potě- s за kyi l>d příbramský a kterak sobě váž aroipastýře svého I neboť ačkoíiv nebyla hodina odjeadn canámena, jakmde savsněly zvony, hrnulo se vše na blioe přede dvéře a do oken. aby na rosiončenou přijali požehnání svého arcibiskupa. — Před některou dobou učinil příbramský jeden list vhodnou puanámkn, ie se návžiěva Sraté Hory vabledem materielniho ■isku pro město dosti neoceňuje, a že málo do veřejnosti přichází. V láseňtkýoh místech že se téměř útkostlivě aasnamenává, kolik o>cb tam přibylo, a mnoho-li tím as město aískalo. Těžko pcsonditi, mnoho-li Příbram od poutníků svatoborských každoročně aiskát Dovolujeme ■oůé vžak čtenářům „Čecha* o Svaté Hoře né-

krku zavěšena byla dlouhá, bílá zástěra, přepásána v boku širokými tkanicemi. To je celý pan .mistr Michal*. Bydlil v domku až na konci městečka. Před okny měl nasázeno vino, na nějž mu, jak počalo zráti chodilo hrůza dvouuohých „škodných*, opeřených i bez peří. Dvoreček neměl obražen, stálaf tam studeň, nákladem sousedů i jeho vystavena, sloužící ovšem pak všem, pročež přístup měla otevřený. Za domkem byla zahrada. Ta dala ubohému panu mistrovi nejvíce starosti. Po dlouhém zlobení dal si konečně vynésti svůj „ate lier* na zahradu, aby mohl lehčeji plašili kluky, kteří měli zvláště namířeno na jeho „křupavky* a .malvazinky*. A měli proč. Bylyt výborné. Dosvědčuji z vlastní zkušenosti.­ Mistr Michal byl již od několika dnů v mizerné náladě. Sedě n „verpánku* každou chvíli ohlédl se na stěnu za sebou a po každém ohlednutí zuřivě zubručel a rukou uhodil do „perpeticglu* starých dřevěných­ hodin. Hodiny se rozklepaly ale za chvilku zas stichly. Pokusy se panu mistru, ač je opakoval každou chvilku, moc málo dařily. Hodiny jeho kdyby dostaly záduchu.­ .Kýho čerchmanta v nich vězí?* a pan mistr už po kolikáté vstoupá na stoličku a dívá se do tajemného jejich nitra. Než na kloub jich nemoci tím nepřišel. Popotáhl šňůry se závažím, dal jim odbiti, ale ony zase nic. Už ho to patrně tuze rozčílilo. Neboť bacil rukou do kývadla až hodiny na stranu se naklonily a kývadlo sletělo na zem. .Lež tam 1 “ vzdychl mistr, .však zas půjdete. Jen až vás profouknou I* Chvilku seděl tak v tichu, přemýšleje o zatrolených hodinách. Vrzly dvéře a vešla žena.

j která dáta atetiatioká a roku ninnlého podali, jak nám avlážtní oobotou adšlena kýla. — Jak ■námo, jest Svatá Hora, jenž odevsdána byla OO. Rndemptoristům téi proboitstvím stojícím beaprostředné pod generálním vikariátem, a jest rektor Redemptoristů spolu administrátorem­ prokožtství. Dle Cntalrgu Cleri dlí v koleji­ Redemptoristů na Sv. Hoře deset knělí a žest bratři laiků. V době ponti vyp0D1>liá jim ochotně a četně veledůst. duchovenstvo domácí a oiaí. V době tak sváného konkorau, to jest od května ai do podzimka, bylo na Svaté Hoře prooe í alavnš uvítaných 245. neuvítaných alespoň­ tolikéž, tak že na 500 procesí Sv. Horu navžtívilo. Drahou, svláitními. opověděnými vlaky přijelo osmdesát šest tiaío osob; některý takový zvláštní vlak přivěsí až na dva tisíce a víoe poutníků najednou. — Svaté svátosti přijalo kajiooíků na osmdesát tisíc; nelae všem, kteříi sem připutují к svaté apovédi se destati, a nék'eH i doma neb jinde pobožnost svou vykonávají, Piůvody ěetné a velké s bližšího okol! přichéafjí. aby pozdravily­ královnu svatoborskou, ji se odporněily, načež opět domů se navracuji. Průměrné bylo navitčvovatelů Svaté Hory jako poutníků aa minn’ý rok jistě na tři sta tisíc. M mo to těší se Svatá Hora stálé a četné návštěvě ■boiných ctitelů Panoy Marie в Příbrami a okolí. Mezi poutníky loňského roku byli tři ndpp. biskupové. 7 kanovníků, jeden člen císařské­ rodiny, 17 a knížecího. 11a hrabšolho rodu a 16 barooů a jiných šlechticů. To jsou čísla a pamětní knihy — o mnohrm vsneieném poutníku se neví. —Z kněií aloniilo (mimo svatoborské) 241 na poutním temto místě mši svátou. O četné návštěvě vojaka u příležitosti manévrů vypravov-1 „Čech* již loňského roku. Clila ta postačí, aby se poukázalo i ca hmotný prospěch, jakéhož se městu a poctí těch dostává.­ O duševním prospěchu poutí svatoborských­ dnes pomlčíme. Jak mnrho milostí na přímluvu blah. Panny Marie obdržených aboiné duše ae Svaté Hory odnášejí, ví ony samy. — Každoročně — a tomu tak bylo i loňského roku — aaanamenávají se v ко háoh pamětních­ podivuhodná ona sásračná vyslyšeni modliteb­ a n zdravení na Svaté Hoře a ta jsou obyčejaě přísahou stvrsena. Oua jsou stálým důkaaem, že Panna Maria Svatoborská divy tvoři.

Denní zprávy. К dnešnímu číslu přiložena jest nedělní příloha „Čecha“ i. 5. * * * * Mladoceské „vlastenectví* jest, jak dokáaáno, všude stejné : zevně přemrštěná okáaaloat, uvnitř sohátraloat a ababélost. Tcho doklad přináší brněnský ,Hlas* a sice o Mlado- Češích rožnovských, kteří dne 21. ledna «prostým­ hlučením a křikem roabili sohAsi katol.- politické jednoty valaisko-mesiřičské v Hu- tisku, po kte.émš činu „Lidové Noviny* je poohválily, řkouce, ie tak, }ak jednali rožnovští,­ má jednali každý M adočecb. Primarius capo této kocoviny byl rožnovský par-mistr pan Hoínb a jeho pomahači jakýsi Kotouček a pověstný již nyní „Barabáš*. „Hia-“ nyní doporučuje posožcosti těchto pánů našiv dující faktum : „V samém Rožnov- bylo by práce ai uasbyt, vždyť nátěr Rižnova je německý.

„Helecf, starej, hodiny stojejí. Spusť jel* „Spusť si je sama.* Stará přistoupila к hodinám a spráskla ruce. „Kdo to udal? „Kejválko* pryč. Snad si je nerozbil.“ „Eh, však by to zasloužily, ne a ne jít.* „Viš, starej, řekneme Francovi, on nám je zpraví * Franc je všeumělec, ale podle přísloví „Devatero řemesel, desátá žebrota*, nedělal nic jiného. „Kdo ví, je-li doma. Beztoho je zas někde na „fechtu*. „Abych se zeptala.* „Pro mě.* Stará odešla. Mistra už práce přestávala­ těšit. Byl zvyklý na to tikání za zády a ted byl jako hluchý. Pořád jako by mu něco scházelo. Po nějaké době přišla stará s vyřízením, že Franc už zas je na vandru. „To přijde asi brzo.* „Za pár dní tady bude* a již šla po své práci. Mistr odevzdal se s resignací do svého osudu. Ale u „verpánku* před nešťastnýma hodinama nevydržel Praštil kladívkem a šel kutit něco jiného. Ale i to brzy se mu zprotivilo. Měl stále mysl u hodin. Tak to trvalo celý den. Když večer ulehal, nemohl dlouho usnout. Hned jak se bral к posteli, sahal po šňůrách, aby je natáhl­ přes noc, ale utrhl, jako by hadem uštknut. A pod peřinou ho brzo všecko pálilo.­ To tikání dříve ho tak ukolébávalo a ted ticho jako v hrobě. Konečně po dlouhém­ trápení a potění usnul, ale celou noc honily se mu v hlavě takové bláznivé sny, že ráno vstal jako zmlácený. Výsledek toho bylo rozhodnutí, že to tak déle jít nemůže. Než jak to zabránit? Po přemýšlení ně-