Číslo 226.

V Praze, dne 18. srpna 1900.

Ročník IV.

nedakce, administracea expedice Praha, Pštrossova ulice. číslo 200-II. Kefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracej Kezapečetěné reklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vzdy o dvanácte ho- dině polední. Jednotlivé číslo za 8 h. Telefon redakce č. 1126.

KA

ULICKt

Lle

Předplatné pro Prahu s donáškou do domu: 2.80 měsíčně . . . .. čtvrtletně . .. K 8.40 celoročně .. . . K 33.60 Pro tuzemsko poštou: 8.— měsíčně . . . .. čtvrtletně . .. K 9.— celoročně.. .. K 86.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . .. K 12.— celoročně.. . . K 48.— Předplatné do Ameriky, Francie, Švýcarska, Ita- 1e, Belgie s Anglie: K 13.20 čtvrtletně peloročně .. K 52.80 Telef. administrace il26.

Slunce vychází ve 4 hodiny 54 minuty ráno. Slunce zapadá v 7 hodin 12 minůt večer.

Sobota: S v. Heleny.

Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Josefa u angl. pannen od 17.—20. t. m.

K 70letým narozeninám J. Velič. císaře

a krále. V Praze, 17. srpna. Málokterému panovníku dopřáno jest dočkati se vysokého věku na trůně, protože starosti a práce s důležitým úřadem tím spojené, jakož i násilné převraty zkracují život mocnářům. Nejstarším na trůně co do věku jest beze všeho odporu papež Lev XIII., nejstarším vládcem ve skutečnosti pak beze vší pochyby jest J. V. císař a král František Josef I., který před dvěma roky slavil 50leté jubileum svého panování. Jako u každého výše postaveného člověka, tak zvláště u mocnářů dlužno rozeznávati život soukromý a veřejný, které od sebe jsou namnoze velmi ostře rozlišeny. Dnešní slavnost 70letých narozenin císařských jest slavností více rodinnou, neboť J. V. v nejužším kruhu své rodiny tuto vzácnou památku oslaví. V životě soukromém stíhala Jeho Veličenstvo rána za ranou, tak že s obdivem každý obyvatel říše pohlížel k svému vznešenému panovníkovi, který s oddaností do vůle Boží stále snášel všecky zkoušky, které mu Prozřetelnost byla seslala. A v pravdě bylo k tomu potřebí též nemálo zmuži- losti a trpělivosti křesťanské, když osud našeho milovaného mocnáře tolik pronásledoval. Byla to mezi jinými četnými bolestnými událostmi hlavně ztráta jeho jediného syna a nástupce trůnu, ko- runního prince Rudolfa, dne 30 ledna 1889, a násilná smrt vlastní choti, jasné císařovny Alž- běty, která před nedávným časem byla sprovozena se světa rukou úkladného vraha Luccheniho, když v rozkošné Ženevě na břehu jezera vycházela z ho- telu Beau Rivage, aby vstoupila na loď. Jen otec, který pozbude jediného syna i své manželky, může pochopiti nesmírný žal, kterým bylo naplněno srdce našeho cituplného mocnáře. Avšak nejen život rodinný, nýbrž také život veřejný našeho zeměpána byl zkalen mnohými ne- příznivými událostmi. Není nikterak snadnou vláda v zemi, kterou obývá jednolitý národ, jak tomu jest na př. v Italii nebo ve Francii, avšak tím obtížnějším jest panovati v říši, jež jest složena z nejrůznějších národů, kteří vůči sobě nechovají se s křesťanskou láskou jako k bližnímu, nýbrž stavějí se namnoze nepřátelsky proti sobě a stě- žují pak postavení nejvyššího správce země. Císař František Josef I. vyniká spravedlností ke všem národům a milerád by uspokojil všecky

své poddané, avšak tomuto jednání se vyskytují nemalé překážky v cestě. Uspokojí-li jedny, bouří se druzí, a dá-li koncessi druhým, stěžují si první. Proto poměry politické jsou tak spletity dnešního dne. Náš mocnář nastoupil také obtížné dědictví. Když roku 1848 ujímal se žezla císařského, byly poměry vnitřní nemálo rozrušeny. Uhry byly v zřejmém odporu, a v Italii stahovala se pováž- livě mračna válečná, tak že bylo potřebí pevné ruky, která by energicky vládla žezlem císařským v dobách bouřlivých. Národ český dnešního dne přichází k trůnu Jeho Veličenstva, aby zde složil svůj hold milo- vanému zeměpánu, neboť chce osvědčiti svoji tradicionelní příchylnost věrnost k habsburské dynastii. Máme také příčinu k tomu závažnou, neboť národ český za panování Jeho Veličenstva vstoupil v řady vdělaných národů evropských, s nimiž může zá- voditi ve školství, umění i vzdělanosti vůbec. Za vlády císaře Františka Josefa I. nabyli jsme školství národního, středního i vysokého, tak že uám pak byla otevřena brána, vedoucí k poznání vědya umění na základě jazyka rodného. Proto lid český osvědčoval vždy svoji oddanost k zeměpánu, čině tak, kdykoli zavítal mocnář náš do naší drahé vlasti, kde všude mu byl vzdán povinný hold. Jeho Veličenstvo zná dobře věrnost našeho národa a veřejně ji také osvědčil hlavně císařským reskriptem 12. září 1871 českému sněmu zaslaným, ve kterém uznává práva koruny české a hodlá je zpečetiti slavnou korunovací. V reskriptě tomto jsou obsažena pamětihodná slova: »Majíce v paměti státoprávní postavení koruny české a jsouce sobě povědomi slávy a moci, kteréž tato koruna nám a předkům našim propůjčila, mimo to jsouce pamět- livi neoblomné věrnosti, s kterou obyvatelstvo země české každé doby trůn náš podporovalo, uzná- váme rádi práva tohoto království a jsme hotovi, toto uznání přísahou Naší korunovační obnoviti.« Jsme přesvědčeni, že dojde k této koruno- vační slavnosti, aby tím byl pevný svazek ko- runy české k našemu mocnáři ještě více upevněn a tak nastal dlouho toužený mír ve vlastech našich. A proto voláme, kdy všecky politické

vášně dnešního dne umlkají: »Nechť Jeho Ve- ličenstvo zachová Bůh dobrotivý ještě dlouhá leta národům rakouským!«l

Vatikán a Kvirinál.

Včerejší »Nár. Listy« přinesly úvodník: Va- tikánská politika nesmiřuje se a ne- odpouští, jejž vysoustruhovaly na základě infor- mací vídeňského »Vaterlandu« z Říma došlých a v němž opět ulevily si starému, v poslední době ná- sledkem spojenství české konservativní šlechty s mla- dočeským klubem, dosti pečlivě utajovanému záští proti Římu. Iuformace »Vaterlandu« z Říma zní: 1. Svatý Otec nesloužil žádné mše sv. za krále Humberta. 2. Svatý Otec nezplnomocnil kardinála Ferrara, aby jeho jménem projevil královské rodině soustrast, aniž sám soustrastného telegramu poslal. 3. Když doslechl papež, že poukazuje se na to, že král Humbert ani nebyl vyobcován z církve, rozhoř- čeně poukázal na constitutio apostol. sedis. 4. Ježto král nebyl osobně a výslovně vyobcován, mohl býti církevní pohřeb z naléhavých důvodů povolen, aby se předešlo většímu zlu a zvláště když italská vláda silný nátlak k tomu činila. 5. Arcibiskupovi janov- skému, jenž dožádán byl vládou, aby konal pohřební obřady, nedostalo se na jeho dotaz u generálního vi- káře sice žádné odpovědi záporné, ale nedáno mu též vlastně odpovědi přisvědčující; neodporováno mu pouze. 6. Podivná modlitba královny nebyla naprosto stolicí papežskou, nýbrž biskupem kremonským, do- mácím to přítelem královské rodiny, schválena a ne- bylo snad dosud v této věci promluveno ještě poslední slovo. »Neue Fr. Presse«, jež informaci tu též přinesla, podotýká, že jiné, a to přední katolické orgány, jako berlínská »Germanie« přinesly v příčině té od- chylné zprávy a jmenovitě tu, že papež arcibiskupa milánského splnomocnil ve jménu jeho královně Mar- ketě soustrast vysloviti. Stojí zde odchylné zprávy katolických listů. Svrchu uvedená informace »Vaterlandu« nemá úředního rázu. »Vaterland« tvrdí pouze: Sind wir in der Lage, gestützt auf Informationen, die uns aus Rom zugekommen sind. — Z Říma tedy a nikoliv z Vati- kánu, to však »Nár. Listům« dostačilo, aby na zá- kladě tom vyslaly do světa obrněný článek proti Va- tikánu. My ve článku tom poznáváme starého zná- mého z let ještě sedmdesátýéh a osmdesátých, jenž aspoň jednou za týden musil uleviti své zastaralé mi- gréně proti Římu. Tato nejnovější enunciace » Nár.

FEUILLETON.

Prahou a z Prahy. Minulé středy katolíci z Prahy a předměstí v odpoledních hodinách naplnili veliké a historické Sťaroměstské náměstí, vzdávajíce čest a úctu Matce Boží. Jindy ostražitá policie nepřerušila v těchto místech hlomozné a hlučné vozby, tak že těžké i lehké povozy, kočáry i dohořívající koňka rušily neustále pobožnost, ač jindy při nepatrných slavno- stech všechna vozba třeba na několik hodin úplně se zarazí. Aby se příště předešlo podobné scenerii vy- zdobené i stěhovavými hromotluky, radíme bdělému pořadatelstvu, aby zdejšímu policejnímu úřadu neza- pomnělo podati supliky, rozšířené o zmíněný kus nebo, jak nesprávně se říká, punkt. Pak by pořada- telstvo mohlo si dodati odvahy a podniknouti ještě cestu do druhého patra Staroměstské radnice. Po nízkých dřevěných schodech vystupuje a sestupuje se tu dobře. Tam nalézá se totiž praesidium nebo před- sednictvo městské rady. Také tam by mohlo požá- dati za dvojí. Předem aby radniční balkon vyzdoben byl koberci a květinami nahoře i dole, jako při ji- ných slavnostních příležitostech. A pak aby se obecní zastupitelstvo oficielně súčastnilo veřejné pobožnosti. Když vídeňský dr. Lueger s celou radou městskou může konati pouť do Mariacell, proč by pražské za- stupitelstvo obecní nemohlo se účastniti Marianské po- božnosti na Staroměstském náměstí? V některých směrech bychom směle mohli na- podobiti pokročilé ciziny. O dru. Luegrovi neřekne

přece nikdo rozumný, že jest zpátečníkem. Ovšem když se opováží katolík poraditi katolíku, aby nepři- jímal souboje, nedovoleného církví a zapověděného státem, jest v očích čestných mužů zpátečníkem a musí svléci vojenský kabát, byť to byl i markýz Ta- coli, jenž souboje nepřijal, a hr. Ledóchowski, jenž se opovážil takovou radu příteli uděliti. Jihoafrická válka, ve které hrabivý a nenasytný obr nemůže zdolati hrdinného trpaslíka, proměnila nedávno lože londýnských divadel v pracovny žen- ských prací ručních. Vlastenecké dámy anglické při divadelních představeních šily pro vzdálené vojíny, spojujíce se starým Horacem příjemné s užitečným. Pod pokličkou a rouškou tajemství jsem se právě do- věděl, — a nemohu to smlčeti — že výkvět praž- ských a předméstských našich dam, maje před očima londýnské vlastenky, na tom se nezvratně a jedno- myslně usnesl, že v pražském Národním dívadle ne- jenom lože, ale i oba balkony vždy při divadelním představení budou přetvořeny od září do prosince v pracovny, kde pilné a něžné ručky dam z nejlepší české společnosti budou o překot hotoviti vánoční dárky pro chudou drobotinu naši v uzavíraném území. Ztuhlá srdce a zaťaté ruce Němců, kterými nejnověji proslavili se Kumburčané naproti vdově trafikantce, nahraditi mají pilné ruce a sdílná srdce uvědomělých Češek z Prahy a předměstí, která s Prahou po vo- dárně a tramwayi spojí a sváže od 1. října t. r. živnostenský soud. Kousek po kousku a za 100 let snad přece ještě — nebude Veliké Prahy. Za tři měsíce udělalo

by se vždy pro prožluklé uzavírané území velmi mnoho a naše dámy při dobré vůli dokázaly již lec- cos. Kdyby v divadle trochu vážně pracovaly, ne- tkvěly by očima tak nebezpečným způsobem na je- višti, které je může časem snížiti — až k úloze sou- mara, málo důstojné člověka, ať se jedná o křesťana neb o — žida. A teď by snadno mohly naše dámy pracovati pro chudé dítky, nemusíce se vymlouvati na ruka- vice, jejichž sláva rázem schází a slábne. Jsem věru rád, že jsem také jednou se svou váhavostí nepřišel pozdě. Pro rukavice nebyl jsem nikdy nadšen, ani v létě, ani v zimě. Stojí peníze, a těch neměl jsem až posud nikdy nazbyt. A pak rozhodně nenáležím mezi parádníky, kteří na výzbroj svého těla spotře- bují denně nad míru mnoho času, jehož se mně ni- kdy nedostává. Paříž totiž, která v modě celému světu dává »áčko«, zříká se pojednou rukavic, nevy- jímajíc ani proslavených dlouhých černých rukaviček, které vynalezla Yvette Guilbertová, jež sama v po- sledním čase vystupuje již s holýma rukama. Dlouhé strojení dam bude nyní o jeden odstavec kratší, a kapsa otcova i manželova do roka o několik koru- nek zase těžší. Ovšem toto napodobení francouzské mody má svůj malý háček. V Německu totiž, které chce býti ve všem svérázným a samostatným, mohutní i ve pří- čině mody nový pokrokový proud, který vytkl si cílem, učiniti na dobro přítrž přívalu francouzské mody do německé říše. Nenapsal si sice na prapor: »Pryč od Paříže!« — ale ve skutečnosti míní Paříži