#1
alto_textblock
#1
1903.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve středu dne 23. prosince.
#3
alto_textblock
#3
K číslu 350
#4
alto_textblock
#4
Na »Národní Listv
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#8
alto_textblock
#8
Číslo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
#9
alto_textblock
#9
Fiedplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici.
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
#10
alto_textblock
#10
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
#11
alto_textblock
#11
Osobní změny ve stavu soudcovském na Mozavě
a ve Slezsku.
#12
alto_textblock
#12
Z Vídně, 23. prosince. Ministerským před-
sedou jako správcem ministerstva spravedlnosti
byli přesazeni:
Rada zem. soudu a představený okresního
soudu Raimund Schwanda v Boskovicích do
Moravské Třebové a Bohumír Sašecív
Bystřici v kraji jihlavském do Boskovic;
soudní tajemník August Buchwald
Těšíně do Břeclavy;
soudní adjunkt dr. Adolf Procház ka
v Napajedlech do Uherského Hradiště; Franti-
šek Mézl v Místku do Napajedel; František
Bradáč a dr. Emil Goliath v Bohumíně,
oba do Polské Ostravy; Ferdinad Štreblv
Rožnově do Ivančic.
Propůjčena byla tato místa
Soudnímu tajemníku vrchního zemského soudu
moravsko-slezského Blažeji Kluckému místo
soudního tajemníka v Bílsku a soudnímu ad-
junktovi vrchního zemského soudu moravsko-
slezského Methodu Blahovcovi místo soud
ního adjunkta v Bílsku.
Jmenováni byli: soudní tajemníkv
Opavě Ferdinand Kudlich radou zemského
soudu v Opavě, soudní tajemník v Židlochovicích
Karel Materna radou zemského soudua
představeným okresního soudu v Mor. Ostravě.
Okresní soudce v Jevíčku Leop. K lím
radou zemského soudu a představeným okres
ního soudu, který však ponechán na dosavad-
ním svém působišti, soudní tajemník v Bilsku
Karel Ferdinand Radocki představeným zem-
ského soudu v Těšíně.
Okresními soudci byli jmenováni: soudn
tajemník v Břeclavě dr. Jan Zadražil pro
Břeclavu. Soudní adjunkt Ctibor Chytil
Ivančicích pro Bystřici v kraji jihlavském a dr
Ondřej Kusionowicz v Jablunkově pro
Černou Vodu.
Soudními tajemníky byli jmenováni: ad
junkt Viktor Schmied v Místku pro Ivančice
#13
alto_textblock
#13
a Mojmír Lepař v Blansku pro vrchní zem-
ský soud v Brně.
Soudními adj unkty byli jmenováni auskul-
tanti Bohumil Brož pro vrchní zemský soud
v Brně, Edvard Nekarda pro Lipník, Jose
Mareček pro Rožnov, August Oderski pro
Místek, Václav Lemberger pro Polskou
Ostravu a Jindřich Leypold pro Jablunkov.
Z Vídně, 23. prosince. Náměstky státního
zástupce byli jmenováni soudní adjunkti Gustav
Keidosch a Jaroslav L aza r ve Znojmě
pro Znojmo.
#14
alto_textblock
#14
Car a bulharský kníže.
#15
alto_textblock
#15
Ze Sofie, 23. prosince. Nemile působil
suchý, téměř nucený tón v depeších, které
vyměněny byly mezi knížetem a
carem. Kníže telegrafoval carovi k jeho jme-
ninám, že pokládá se šťastným, že může carovi
vysloviti nejsrdečnější blahopřání a zároveň po-
city nezměněné oddanosti. Car odpověděl prostě.
že děkuje za blahopřání a pocity, které ho
velmi potěšily. Proti tomu telegrafoval car kní
žeti Mikuláši černohorskému: »Tvoje
milá a bratrská vzpomínka jest mi vždy drahou,
Tvé tužby přinesou i mně štěstí. Děkuji Ti,
#16
alto_textblock
#16
příteli.«
#17
alto_textblock
#17
Státní finance uherské v mimozákonném stavu.
#18
alto_textblock
#18
Z Pešti, 23. prosince. Oficiosně se ozna-
muje, že ve třetím čtvrtletí tohoto roku jeví se
výkaz státních příjmů velmi nepa
trným. To vysvětluje se tím, že ve stavu mi-
mozákonném placeno daní poskrovnu. Čeká se,
že ve čtvrtém čtvrtletí t. r. výsledky budou
ještě horší.
#19
alto_textblock
#19
Domnělé milliony papeže Lva XIII.
#20
alto_textblock
#20
Z Berlína, 23. prosince. »Germanie« uve
řejňuje tento telegram: Zpráva, která dostala se
do listů německých, že bylo 30 millionů lir na-
lezeno v knihovně papeže Lva XIII., kteréž pak
odevzdány nynějšímu papeži, jest směšným
výmyslem.
#21
alto_textblock
#21
Telegrafické zprávy.
Žádná válka mezi Ruskem a Japonskem.
Z Londýna, 22. prosince. (C.-B.) Zdejší
japonský generální konsul prohlásil
dnes zástupci »Reuterovy kanceláře«: » Mnohé
pověsti o nastávající válce mezi Japonskem a
Ruskem jsou dílem spekulantů. Sdílím
mínění zdejšího japonského vyslance, že
válka nevypukne. Neslyšel jsem nico
tom, že by v Anglii žijící Japonci byli vyzváni
bývali, aby se připraviti k návratu do vlasti.
Z Londýna, 22. prosince. (C.-B.) Zdejší
zastupitelstvo japonské paroplavební
společnosti (Nippon jusen Kaiša) soudí,
že mezi Japonskem a Ruskem žád-
ná válka nevypukne. Společnost nedo-
stala dosud žádné zprávy, že by japonská vláda
žádala za propůjčení některých, státem subven-
cionovaných parníků společnosti, což by bylo
zajisté prvním opatřením, kdyby se výbuch
války očekával.
#22
alto_textblock
#22
Rozpočet města Terstu.
Z Terstu, 22. prosince. (C.-B.) V dnešní
schůzi městské rady byl dojednán rozpočet na
r. 1904. Vykazuje deficit 1,879.660 korun.
Bylo usneseno opatřiti si u jisté banky úvěr
3,000.000 K.
#23
alto_textblock
#23
Kišiněvský rozsudek.
Z Kišiněva, 22. prosince. (C.-B.) K ohlá-
šenému rozsudku a procesu s účastníky protiži-
dovských výtržností dlužno dodati, že byla ob-
žaloba pro předchozí úmluvu žalovaných za-
mítnuta.
#24
alto_textblock
#24
Metropolita skopijský.
#25
alto_textblock
#25
Z Bělehradu, 22. prosince. (P. C.) Zdejší
kompetentní kruhy vyslovují přesvědčení, že ob-
sazení místa metropolity skopijského, jež se
uprázdnilo úmrtím msgra. Firmiliana, pre-
látem srbské národnosti nenarazí u ekume-
nického patriarchátu na žádné překážky, poně-
vadž rozhodnutí, následkem kterého byl svého
času msgr. Firmilian metropolitou skopijským
jmenován, bylo rázu zásadního.
#27
alto_textblock
#27
FEUILLETON.
#28
alto_textblock
#28
Ditě?
#29
alto_textblock
#29
Deštivý, podzimní den.
#30
alto_textblock
#30
Mdlý svit lamp osvětloval spoře hlučně oži
vené ulice řadami promenujících, jimž nepřeká
žel drobný deštík, který jako stříbro usazova
se na elegantních úborech dam a pánů.
Z jasně ozářené restaurace vyšel továrník
Zelenka a svižným krokem, prozrazujícím čtyři
cátníka, pospíchal, aby v čas dostihl — svého
domove
Bylo sice teprve osm, ale továrník nikdy
déle se nezdržel. Večer vždy trávíval u sv
»Kupte si fialky — kupte si, milostpane
Za desetník! Prosím !« ozval se před ním hlas
mladé dívky, která na bílé misce měla několik
pěkných kytiček fialek.
»Prosím, kupte si,« znovu jej nutila, upí
rajíc při tom jasně modré oči na vysokou jeho
postavu.
Jak může být stará? Dvanáct — nejvýše
třináct? Nebo snad víc? To je těžko říci ..
Její obličej, bledý, ostře rýsovaný, z něhož vzhlí-
žely oči, velké, modré oči, toužící a prosící
vlas plavý a k tomu úsměv kol úzkých jejích
rtů, to vše mohlo vzbuditi nedůvěru a prozra-
zovalo ženu, ženu znavenou, ano úsměvté
jemné ironie činil ji mnohem starší, zkušenější.
Továrník sáhl do kapsy a vhodil jí na talíř
několik malých, drobných peněz. Děvče si dárku
toho ani nepovšimlo, ale drobnými krůčky po-
spíchalo za ním. Zelenka ustal v běhu, podíval
se na děvče a rty jeho se zachvěly.
#31
alto_textblock
#31
choti.
#32
alto_textblock
#32
»Kolik ti je let?« tázal se.
Děvče se na okamžik zarazilo, podívalo se
mlčky na Zelenku a slabým hláskem odpovědělo
»Patnáct a půl.«
»Patnáct a půl?« opakoval a uvolnil krok
svůj tak, že zůstal státi pod lucernou, kde b
dlivě zkoumal její tvář.
Byla to zajímavá skupina. Robustní postava
továrníka Zelenky, oděného v elegantní zimník
cylindr a pohrávajícího si v pravé ruce s hol
s velkým, stříbrným kováním a mladá ta dívka,
jejíž rozedraný šat a roztrhané střevíce tvořily
velký, plný kontrast, který při světle lampy po
skytoval zajímavý pohled.
»Prodáváš už dlouho a proč nejsi doma
kde bydlíš?
Děvče bylo překvapeno několika těmi otáz
kami, pohnulo rty a usmálo se. Nechodí prý
dlouho ulicemi; nejvýše snad měsíc. Dříve po
máhalo doma matce při obyčejných pracích
ošetřovalo menší sourozence. A teď musí vy
dělávat! Matka je už dva měsíce nemocna ..
A kdo zná tu historii, když matka stůně a dět
chtějí jíst! Obličej děvčete při tom vypravování
se červenal — slova rychleji plynula od úst — —
Nebylo to žádné líčení, byla to skutečná pra-
vda, bolestná pravda. Matka je nemocna, těžce
nemocna, ale nechtěla dovolit své dítě, aby šlo
prodávat . . . Bála se o ně . . . Ale ten člověk, co
s matkou žije, ten — ten — tu musila jít —
vždyť nehádala se s matkou — — — Konečně,
mohl by se přesvědčit, bydlí tam — — —
v malé, úzké uličce, ve sklepě — — —
»Ten člověk, co s matkou žije? Tak to
tedy není tvůj otec?« tázal se.
»Ne — nevěřím, že by byl,« odpověděla
po krátkém roz myšlení.
#33
alto_textblock
#33
Vyptával se jí dále. Kolik vydělá? Do-
stala-li již od některých pánů snad dary?
Tato poslední otázka ji znepokojila. S hrdost
odpovídala:
»Ano, poslední týden . .. Dal mi jeden pán
desetikorunu . .. ale ten byl starší než vy,
mnohem starší, jistě více než pětašedesát — —«
»Poslyš!« pravil Zelenka,« jsi-li způsobnou
a jistě hodnou, dám ti dvacetikorunu a mimo
to koupím ti šaty .. . nebo chceš něco jiného
— hračky, nebo — — —
»Jistě? Do opravdy, chcete mně něco
koupit? Mně? Pro mne jedinou? Ano, peníze
za fialky, ty musím domů přinést; to tedy ne-
patří mně . .. Ale ten dar bude mým vlast-
nictvím a co, bude-li drahý?«
Mlčky pozoroval malý, rozpálený její obli-
čej, který pln naděje na něj shlížel.
»I kdyby byl drahý« — odpověděl klidně.
»To jste mi způsobil radost! To vám jej
hned ukáži! Není to odtud daleko . . . pojďme
— ano?... Půjdu napřed, aby lidé nemyslili,
že náležím vám, bylo by vám to asi velice ne-
příjemné!«
»Nikoliv, pojď vedle mne, pověz mi vlastně,
co mám ti koupit — snad šperk ?«
»Ten nechci! — Neřeknu vám nic —
pouze ukáži, uvidíte, jak je krásný to dar.«
»A drahý, myslím, že také nebude. Tři
neděle, denně ráno a večer se dívám na něj —
a nemohu se ho zmocnit — mohla jsem už.
Peněz jsem dostala dost — ale tolik nikdy ne,
abych mohla si jej koupit . . . a peníze —
ty nejsou vždycky mé. Adolf mi povídal — totiž
ten, co žije s matkou, jmenuje se Adolf, že
musí platit za mé vychování a proto chce
všecky peníze. Rozumíte — na mé vycho-
vání — — — Ah — už jsme tady !«