Vychází každý den mimo v neděli a svátek o 3« taocl.|odpoledni. Předplácí *e v »dminUtreci v Ostrovní ulici iislo 1508—11. у Praze: poštou: méeiřné . . 1 «L 10 kr. ötrrtletnö . 8 , 30 n půlletné . . 6 „ 80 e oeloroóné . 18 a 30 „ Jednotlivá čísla 5 kr. в nedélni prílohou в kr.

pošti 1 zi. 86 kr 4 , - . 8 , - . 16 . - .

CECH.

DOPISY traukorené • podepzané phjimá Г в dl a 1C С в v Ostrovní ulici čís. 1508—11. Rukopisúv оетгаЫтв a nepodepaaných nedbáme. REKLAMACE nesapečeténé poeýlány budtež nefrankovány. inseráty počítáme nejlevnéji.

ČÍSLO 129.

V Praze, v pátek dne 8. června 1894.

ročník XXVI.

Katolický sjezd Poláků. mravnému a zbožnému vychování mládeže ; 2. vyučování náboženství mueí se diti v řečí V Prase, 8. íervna. mateřské ; 3 rozhodnutí o tom příslu&í vý- Pro nás důležité jest, co se na sjezdá hradně rodičům ; 4. má-li vyučování prospí* tom řečnilo o otázce sociální na půdé poi- vati, musí díté záhy učiti se polský čisti a gké. Dr. Wolszlegier téžce nesl velikou psáti — (kterak skromné!) — 6 nedba li hmotnou bídu mezi polským lidem, kteréž se ve školství téohto základních věcí, ne* bídy zneužívá vláda, aby lid ponémčila a může škola v lidu nabyti důvěry a plémě iO katolické náboženství, nejlepší to obranu dorůstá bez základu náboženského, proti aocialismu, připravila. Poláci jsou ze Ve čtvrté schůzi řečnil kapitulár Kubo- všech lepších postavení systematicky odstr- wicz o řádech. Církvi jest řádův zapotřebí, kováni a z nich i vytlačováni. Polák ve jelikož duchovenstva světského nedostává se, .vyšším úřadním postavení jest bílou vranou, aby všem potřebám lidu v ohledu nábožen- Řečník dále trpce se dotýkal „s a siko- ském mohlo vybovovati. I Poláci mají právo vání“ — Sacbsengängerei — polských žádati, aby jim řehole byly navráceny, jež dělníků. Nejstatnější polští synkové a dév* u nich po všecky věky velmi záslužně pů- čata utíkají z domu od plnbu do Sas, kdež sobily. Pohříchu, žádosti Poláků za návrat tělesné a duševně hynou. < řeholí považuje se od orgánů vládních za Slibují ai ▼ Sasku zlaté hory a nalézají vzdor a vzpouru proti panovníku. Poláci zkázu. Vracejí se po letech domů chudší však chtějí vždy zůstati loyálními občany, nežli tam odešli a na těle a na ducha zbě* : Tvrzení nepřátel řádů, jakoby tyto dovanéjší. Obyčejně ztrácejí tam víru. Sty* polonisovaly, řečník rozhodně odmítá Cír kají se tam stále s německými socialisty, kev vůbec nikdy nepolonisovala, církev ni od nichž se nakazují, načež doma stávají kdy nekatolicizovala násilné. Kdo к církvi se apoštoly socialismu. Z téže příčiny při- ee hlásí, hlásí se z přesvědčení, bez ohledu kročili socialisti polští к vydávání .gazetty na zisk, nebo jiné ohledy světské. My máme robotniczg“. Proti socialismu na půdě polské právo žádati nazpět řehole katolické církve, dobře působí spolek sv. Isidora. [jelikož pouze zlosynové a vyvrhel člově* Velmi vřelou řeč pronesl Josef Mycielski čenstva bývali z říše naší vyobcováni. My z Vídně o veřejném osvédčování katolického nejsme revolucionáři, ani spiklenci, my jsme přesvědčení v životě. Naše všecka minulost loyálnými občany a chceme, aby i к nám — pravil — dobrá i zlá úzce je spojena choval se stát loyálně. К tomu máme s katolickou církví. Naši rytířové v pře- právo (Bravo I) Nechť byrokracie neobává mnohých bitvách poráželi nepřátele církve se polonisováni. My jsme byli již Poláky — kn př. u Lebnice, u Vídně a na mnoze kdy řeholí u nás nebývalo. I kdyby řehole jinde, čímž zachránili Evropu před vpády nazpět povolány nebyly, my Poláky zůsta barbarů. neme přece. Dnes potomci těch hrdinů jsou zavá- '■ Po této řeči rozlehal se v sále neko- ženi do sibiřských dolů. Kdyby bylo nečný potlesk a jásot, kdy v polském národě šisma' Ve schůzi závěreční rokovalo se o za* jaké ee provedlo, byli bychom kládání katolických dělnických jednot. Ka- již dávno utonuli v pangerma* novník Kubowicz daroval na dům katoli- nismu, anebo ▼ panslavism n. To* okých tovaryšů 10.000 marek, což vzbudilo liko pevná víra v naší církev zachovala nás radostnou sensaci. před zahynutím. Příchylnost к naší církvi Příští katolický sjezd bude se konati Ixe přirovnat! ku lásce dítěte к otci a až zase ve třech letech. Na konec ještě matce. Život dle katolických zásad jest za- promluvil pan arcibiskup Stablevrski. Po* potřebí v každém věku. vzbuzoval к živé, účinné víře a udělil všem Výchova musí spočívat na katolických přítomným biskupské požehnání, a národních základech. Ghtéjí-li rodičové ~ — dobře katolicky vychovávat!, musejí sami Anolo?etißa dobrým příkladem předcházeti. Nachyluje-li , “ 6 вв syn к lehkověrnosti, ku zhýralosti a p. (66) u českých čtenářů dohře snámý oteo a není-li chování dcery prosto úhony, pak Didon, * řádu keiateltkého, vydal právě kniho zajisté nemají vzorné příklady na ro- iTý°h doohovoíoh koiferenoí, která kon»l bičích. V poatě r 1892 v koetele »v. Magdaleny před Dr. Dziembowski mluvil o škole. Řeč »roibiskopem pařížským R ohardem a vybraným jeho došla výrazu v následujících reso- velikým obecenetvem. ,Víra v bošatví Jeif- lucích : iovo“ *) jeat titul sbírky, která obaahoje před- 1. Škola musí miti ráz katolický; *) La foi en la divinité de Jeans, Ubrairie školy simultánní neposkytuji záruku ku Plen, v Prase na skladě n Topiče.

mluvu a 8 konferencí. Chválen nechci abytečně podobno.ti, jakmile *JÍD^“ fru: T, r Äp.,?*1... “ ä; y*-1*“ i*““ ■ “‘p.

a současného hnuti duchovního i poměrů soci­ al ni oh valiká. Na proipěch věoi dobré jeat, ie konference­ tyto nejaou dlouhé, sloh prostý aě elegantní­ a řeě chápavosti i prostředni přiméřena. Mél patrně autor na mysli krnhy nejiirii a ne ponse společnost dvorskon a vyiéf krnhy, jako jeho stkvěli předchůdcové na kasáte!­ ně. Kniha jest věnována iákům škol Alberta Velikého, Laplace a Lseoidaira. V předmlnvě podává jakési vademecum pro iivot kreitan- akého jinoeha, staví před oéi evangelický ideál mravní, npotorňnje na aráiky viry a védy, o niobi pravi, ie json paprsky téhoi slunce, dává ma sa heslo práei, spravedlnost a lásku, jako stát pro sebe povainje svobodo tak žádá od chovancův, aby pomohli církvi kn svobodi a njiiťoje je, ie svět na konec přece jen ná- leieti bode synům Božím dle osmera blahoslavenství.­ Mimochodem podotýkáme, ie našli jsme několik podobných myšlének — ovšem v jiném ronie, i n romanopisce Bonrgeta snad po filosofech i romanopisci vystoupí na kazatelno,­ aby promluvili к mládeži slovo upřímné, něhot nynéjší doba nnti každého vsdělanoe a vlastence, aby v okolí svém hlásal morálko, vedl к idealo U Bonrgeta moiiá že i jiná bode příčina má na svém psaoím stolka krásnou­ miniatnrn Madonny ., . V kapitole první roshrnnje antor opona s jeviště našeho věkn a sahá hned do hlavního prondn — do otázky o bošství Kristově, o které df, ie jest hlavni všech, a že proniká všecky jioé i politiko i sociologii. V naší době plná préadnýob anebo neporozuměných hesel nkn- tnje na mělkon povaha moderního člověka, na měnivou filosofii, na boje a půtky něenoů ; na oelý život nái jen po požívavesti dyohtioi, bea vzletu, ben cíly, ben pôvab, bei velikých vnitřních­ důvodův a přesvědčení, ■ ton keidodenní neohotnoo strayon, kterou si kupujeme za dva krejcary ■ misky ěasopiaeoké ... a proti tomu Staví křesťana véříofho, jenž opřel svou vira v božství Kristovo o tyto argumenty : důvody mé víry json trvalé, iivé, rozšířené vénde a houževnaté ... a proto i já sám jsem mírný, ale pevný a jaem jist, že deeh Boží zažene mračna překážek. V drohé kapitole podává historioký přehled­ vžeoh těch, kteří opírali božství Kristovo. A to rozeanává negaci židovakon, arianekon, gaostickon, mohamedánakon, eooiniánskou e dcistiokon věkn osmnáctého a devatenáctého. Viecky tyto negace neson ne eobě známky avé doby a fooěaeoého lid et ve. Proto také tratí mnoho na své pravdě

ho nečte 1 Ovládá naii dobo Darvinův atbeiitioký evolntioniemns, který pepirá Tvůrce i účelnost evětovou i vlastnosti dnohovní, jimiž ee liiíme od avfřete ; proti našemu Bobo osobnímu, živému,­ nejvýi mondrémo stavi silu slepou a nevědomou.­ A na základě této theorie vytvořila se také kritika světa i vžeoh ajevŮ jeho, jest také evolntionářská. Ale antor dovolává se kritiky pravé — v kapitole třetí — kritiky takové, která snaží se ohodnouti úmysl spisovatelův ; proti rozuma, plnému jvědeokýoh“ předsndkův a filoiofiokýoh stanovísk staví roenm prostý, otevřenou jasnou hlavo, zdravý emysl poznávací, který přemáhá vieeky efemerni systémy filosofické i předpojatou­ kritiko. Z historických důvodův evàdi jeden důležitý,­ že kritik evangelií nesmi »apomfnati, ie knihy ty piány json pro cirkev, ona jediná ia jest ji ob pravon majitelky ni a věrnon vykla- dsčkon, proroctví a cátraky ie nejeon ani absurdní­ ani kontradiktorické. Co praví o historické­ bezpečnosti zpráv evangelických, o osobní výbornosti svědkův a spisovatelův, o vzniku dogmatu a initiativním spolupůsobeni Božím­ ... to vie připomíná nejlepši stránky díla Hettingrova, jenž e podobnon jasností o témž předmětu pojednává. Jako jiný veliký důvod božství Kristova nvádi ve čtvrté konferenci víru celé církve v dobách zlých i dobrých, za růsnýeh vlid, za růaných kulturních poměrů. Nový důvod historický­ ředí kn předcházejícím z doby starého­ zákona, ze života Krista samého (jeho něení, sázraky, život) a konečně z doby ny- nějií, kdy tolika milionům lidí, jest Kristue pravým Bobem. Nadšeně dí : ,My dotýkime ee Krista nepřetržitou­ řadou 263 papeiů.* Dále promlonvá o osobní poveze Kristově jako člověka a o tom, jek obě povahy — božská i lidská — spolu harmonoji. Na velikou váhu klade důvod vlaet- nich slov Kristových, jež krví speěetil, jeho skutky a oelý čistý život. V konferenci žesté předvádí překážky, které se staví vatřío víře ve druhý ělánek apo • žtolekého vyznání. Previ, že překážky json trojího­ drobu: vnitřní, jež týksji ee věoi asmé, které jest nám věřiti, za druhé subjektivní, plynonei s naší morálky a vzdělanosti a konečně­ levnější, které plynou ze společenského millien, z ducha doby. Není tak snadno věřiti v božství Kristovo,­ nebit tento akt vity mnsí uohvátiti celou­ naii bytcet, vieokn naii intelligsnoi, eeló

FEUILLETON.

Na perutích!

proslavený, jméno

Upomínky ze svých cest v kytici uvil : Dr. Karel Lev Řehák. (Pokračováni.) Přijaly tam Babinakého za pomocníka zahradnického | a posla. Byl tehdy již vetchým starcem, nevysoké a hubené ; postavy, s vlasy dlouhými, vousy šedivými. Nebyl bych tehdy, spatřiv ho, nižádným způsobem uhodl, že to onen hrozný muž, jenž býval kdysi postrachem celých krajů, an v pobloudilosti své cbtél boháčům loupiti, aby prý mohl chudým pomáhati, a že přestál týž těžký žalář, po nejvíce na Špilberku, a sice po celých dvacet roků ! Na jiném míaté ukazoval nám průvodčí komůrko, v které po tři roky žalářován byl pro avou ukrutnost pověstný­ baron František Trenek, jenž zprva brannou rukou stál při císařovně Marii Teresii, pak ale pro vzpouru ve Slavonii způsobenou r. 1746. sem zavezen byl. Pohřben leží v Brně, v hrobce neúhledného kostela kapucínského. Dále vedl nás průvodčí náš do komůrky, v které vlašský básník hrabé Silvio Pellico po osm roků byl držán, načež milost obdržel. Byl sice tehdy jakožto člen tajného, revolučního spolkn kn smrti odsouzen ; ale pak z milosti toliko žalářován. A o tomto životé svém av zajetí" sepsal později přehnané líčení (Le mie pignone), jež mn veliké jméno získalo. Obrazy jeho, Trenckův a jiných znamenitých provinilců, mezi nimi i jedné vznešené pani, jsou v bývá lých kobkách jejich umistény. Jednu komůrku označil nám průvodčí jakožto místnost,­ v které, tuším, asi na hodina dal se uvézmti také císař Josef IL, aby zvěděl, jak těžký žalář na člověka působí I Ochotnému průvodčímu se odměnivše, vystoupili jsme zase vzhůru do kasáren, a vyšli z hradu, abychom se • výšiny při něm na mèsto i do kraje poohlédli. V městě vyhledávali jsme kostely, jichž jsme před polednem byli navštívili; dále českou besedu, museum, techniku, a nej vyšší zemské úřady. Daleko na jihozápadu pod Brnem

spatřili jsme v mlhách tři véže, a při nich velkolepý benediktinský klášter Rajhrad, původně založený­ r. 1048. Ostatní krajina, proložená nízkými pabrby, nezdála se nám miti mnoho vábného. f) Sestoupili jsme в vrchu, a kráčeli městskými sady ku vysokému obelisku, pomníku tu císaře Františka, postavenému­ ua památku smutných dob válečných při počátku tohoto století. Potom šli jsme ku nádraží dolů, abychom se Brnu, v němž se nám celkem mnoho nelíbilo, poroučeli.­ Poněvadž ale bylo к odjezdu ku Přerovu, kam jsme se vydatí chtěli, ještě brzo : vsedli jsme do otevřeného­ vozu pouliční železnice, a dali ee voziti Brnem od jednoho konce к drahému, abychom ty kasarnové byty aspoň na rýchlo obhlédli. Mnoho se nám ta jízda také nelíbila poněvadž jeden ze zřízenců každé chvíle udeřil na veliký zvon při stroji, aby na příchod parostroje upozornil,­ a tak nikdo к úrazu nepřišel. Myslím, kdybych to jednotvárné tlačení na zvon na dlouho poslouchat mél, že bych se musel státí nervésním 1 Když se počal blížiti čas к odjezdu, odešel bratr do hoitince, kde jsme byli evrchníky zanechali, aby je odtud vyzvedl. Domníval se, že zpropitným duchu služebnému, jest vše odbyto Ale chyba lávky I Když jsme se usadili v nádražní zahrádce, přistoupil к nám nějaký člověk s promovanou­ čepicí, a tázal se nás, zdali jsme měli svrchniky uschovány v hostinci. A když jsme jemu к neobyčejné otázce té odpovéděli, že ano : chtěl na nás, abychom jemu zaplatili jeden zlatý za — pokoji .Za jaký to pokoj chcete peníze, když jsme v žádném utbydleli? a vy, kterého ani neznáme?* .Mèli jste tam ale věci složeny, a za to se musí platit, jako všude zde v hotelích I* A když jsme plni podivení neměli se hned ku placení: odešel, a po chvíli přinesl účet za .Tageszimmer', (čili .denní pokoj*,) a přivedl si na nás i — strážníka, kdybychom­ snad piatiti nechtěli 1 Nechtíce, aby došlo к nějakému výstupu před lidmi, na nádraží se scházejícími, nač bylo asi počítáno, zaplatili jsme za .Tageszimmer* vyžadovaný jeden zlatý (!), a zapamatovali­ si jen pro sebe a

své známé к budoucí potřebě železnice jen

juiuiiu toho výtečného hotelu, jemuž říká ee tu po němečku­ .Padovretz*. Snad jest to ale jméno Čecha, jenž nechtěl českému jménu .Pád—ovec* hanbu dělati, a proto na německé je předělal! Jest-li každé ovci, jež sem zabloudí,­ takto vlnu střihají, může se místo to v pravdě .pád ovec" nazývati : ježto nevím, která .ovce* by nepadla,­ kdyby mèla dle míry této vlnu pouštěti tak, že by za každé umytí rukou, jehož tu mezi těmi komíny často třeba, a položení kabátu mèlo placeno býti mimo obvyťé již všudé zpropitné, vždy po jednom zlatém ; a pak dle toho výměru podobné i za jídlo, piti, oděv, obav, příbytek a ostatní potřeby ! Pro případ, že by kdo do toho nevlídného města Brna zavítali měl, doporoučíme každému český besední dům, jenž ovšem dále od nádraží se nachází, к němuž ale snadno dostali se lze po dráze pouliční. Tam se člověk cítí aspoň mezi svými 1 Když jsme vešli do nádraží, spatřili jsme tu veliký zástup lidstva, jenž se valil do vlaku, jímž i my odjeti jsme chtěli. Přistoupil jsem ku průvodčímu vlaku, a po straně ho žádal, aby nám dvěma zachoval nějaké pohodlné místečko, odkud bychom v pravo i v levo snadno rozhlíželi se mohli, nikoho neobtěžujíce, aniž kým obtěžováni jsouce. Porozuměl, a hned в ochotou nabídl, abychom jenom stranou­ postáli, až vše do vozů .nastrká*, že nám vyhoví. A skutečně, otevřel nám pak jedno oddělení, v němž jeli jsme, nikým nejsouce obtěžováni, až do Přerova. Dal jsem jemu za to slušné zpropitné jež rád přijal. Činívám tak na cestách, a rád ee ochotným konduktérům vděčím, abych podobného pohodlí uiiL A nikdo konduktérovi, bez toho nevalně placenému, a mnohdy i otci více dětí, za zlé miti nemůže, když pocestným takto vyhoví, pokud oni zůstávají ve třídě, kterou ai byli zaplatili : ježto od něho závisí, kam koho ve voze usadili chce, aby měl přehled snadnější. 3. Cestu z Brna konali jsme již za krásného počasí. Zdálo se, jakoby zemé, ranním deštěm ovlažená, byla omladla. Ale jízda к Přerovu má pro pocestného málo zajímavého,­ ježto koná se skoro pořád ve velké rovině, v které tu a tam některý pahorek prorývá.