ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 802a8ec0-8fdd-11dd-9b94-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 39
#1 alto_textblock #1
Ročník padesátý třetí.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v úterý 15. dubna 1913.
#3 alto_textblock #3
Čísle 102.
#4 alto_textblock #4
v
#5 alto_textblock #5
Harannt a večerní liety předplácí ses V Praze v adminlstraeli aa měsle. . . . 2 K — na čtvrt lsta . . . . 8 K — s dvoji donáškou a měsle. . . . . . na čtvri lsta . . . . T KEh va Mllalkávch na mčsle . . . . . 2 K 30 Foštour ca měsle. . . se ktvrt ísti . . . . 8 k o0 s dvojí zásllkou sa maěslo, rit: . :ke
#6 alto_textblock #6
NI
#7 alto_textblock #7
V drobném prodejls ranní čísle o sobš . . sa s večerní . . . . . za tk Ve fifiálkách na venkova ranní člalo . . . . . . 10t večerní . . . . . . . 5 lnseráty plati se hotově napřed Předplacení a Inserty přijím administrace v Marianské ul.,. Tam nacházejí se tž rodakce, tiskárna a expedio „Národnich Listů Rukoplay se nevracell
#8 alto_textblock #8
Dnešní číslo pro Prahu jest o a stranách, s přílohou pro venkov o 16 stranách.
#9 alto_textblock #9
Zapírání slov i skutkův.
#10 alto_textblock #10
Dnes tomu týden, co pronesl německý říšský kancléř Bethmann-Hollweg v ně- meckém parlamentě uprostřed veliké poli- tické řeči své osudné slovo o pravdě po- dobné kdys rozhodné válce Ger- manstva se Slovanstvem, na níž musí se Německo už nyní pří- pravit nejusilovnějším zbroje- ním a nejtěžšími hmotnými o- bětmi.
#11 alto_textblock #11
Příslušná pasaže řeči jeho zněla do- slovně: „Pro budoucnost jest rozhodu- jícím, že na místě evropskéh Turecka vstoupily státy, které projevují zcela neobyčejnou sílu životní. My všickni máme nalehavý zá- jem na tom, aby tyto balkánské státy staly se činítelem pokroku a evropského míru. Přes to však jest jedno nepochyb- ným: Kdyby jednou došlo k evropské válce, v níž by stál proti sobě Slované a Germáni. pak znamenalo by to pro Germány po- škození, kdyby v systému rovnováhy zaujímaly nyní částečně jihoslovan- ské státy ono místo, které dosud za- ujímalo Turecko. Toto přesunutí vo- jensko-politické situace na pevnině (evropské) připravovalo se dlouhý čas a nyní, kdy neočekávaně vystoupilo ve velkém rozměru jednali bychom nesvědomitě, kdybychom toho nechtěli činiti záv ěry. Není dívu, že toto namalování mračna hrozící srážky světa germánského se svě- tem slovanským na stěnu berlínského par- lamentu vzbudilo světovou sensací a že z toto odkrytí karet německé politiky málo byli povděčni spojenci trojspolkoví ve Vídni, chystající se požadovati na většině slovanských národů říše habsburgské co nevidět nové těžké oběti na hrdlech a stat- cich. Od nich byli jsme dosud stále ujišťo- váni, že žádané ty oběti platí toliko bez- pečnosti říše. Však tu pojednou berlínský spojenec reklamuje tuto brannou sílu naší ku pomoci Německu i pro případ světové války Germánstva se Slovanstvemi — Byl asi německý kancléř také záhy zpraven o mrzuté nesnázi, jíž způsobil ne- jen svému nejoddanějšímu spojenci na Du- nají, ale i v Petrohradě dobrému Sazonovu a proto pospíšil, aby při první přiležitost černou malbu svou zakřidoval. Již dne 9. t. m opřel se v parlamentě německém křivým výkladům svého slova. Mluvil prý o pan- slavistických proudech, z nichž vy- vozovala — část žurnalistiky- na- stávající srážku mezí Slovanstvem a Ger- mánstvemi Proti tomu heslu prý rozhodn se vyslovil, varoval před ním a opakuje ny- ni výstrahu před ním s vážným důra- zem (I). Toto heslo (části německé žur- nalistiky) zaměňuje prý proudy panslavi- stické s příslušností ke slovanskému ple- meni. A to je chyba. Sluší rozeznávat: „Slo- vanské plémě je právě tak, jako germán- ské, rozsazeno po mnohých zemích a bydl tu v souvislosti s jinými národními kmeny Již proto jsou tato hesla neprav di vá
#12 alto_textblock #12
a nesprávná. Toto heslo je také proto ne- správným, že mezi námi a Ruskem není reálných zájmových protiv. To jsem zdů- raznil s velkou rozhodností. Toto heslo po- škozuje konečně politiku, kterou chci pro- vozovati a jež čelí k zachování dobrého. sousedského poměru k Rusku.“ — Říká se: Dobrý vozka na dlani obrátí. Řidič německé politiky — jak víděti — do- vede ještě více. Ve třech dnech obráti svůj vlastní výrok zhola na ruby a zapře jej celému světu de očí. V odměnu za ten kumšt nemeškal se pan Sazonov obratem zavděčít: ne pouze zákazem „slovanských obědů“ v Petrohradě a důtklivou radou Černé Hoře, ale i tímto zajímavým doslovem svého communiqué: „Poměr Ruska ke sl o- vanským národům vylučuje veškero nepřátelství proti o- statním státům a národům Různost rag nevede nezbytněk rozporu rac. Lze těžko připustit, že by věc míru mohla získati, kdyby se jedna raca postavila proti druhé. Vědoma jsoucsi svého vnitřního práva, nepotřebuje síla Ruska přecházeti od znepokojení ku po- hrůžkám, které neprojevují silu národa.“ Tak jest, týden po řinčící řeči něme- ckého kancléře, na Spřévě i Nevě opčt idyllicky klidno... Aby pak bylo i v tom smutném Rakousko-Úhersku možno-li tro- chu veselejí, vyjel v neděli také oficiósní „N. Wiener Tagblatt“ se svou troškou diplomatické mlýnice a zapírá jen což děláš, že by v rakouské zahraniční politice bylo bývalo kdy žíly německé napřažené protí Slovanstvu. Lze prý snadno dokázat, že ani za ny- nější krise, ani kdy před tím nejevila ra- kouská politika zahraniční tvář ultraně- meckou úpornou Slovanstvu. Naopak z důvodů zeměpisného polo- žení říše habsburgské jakož i národnostni skladby její uznávala prý za nutné snažiti se o to, by náš poměr ke slovanským stá- tům stal se až důvěrně přátelským. „Kdy- bychom byli v těchto slovanských státech spatřovali úhlavní, plemenové nepřátele své“, táže se „N. Wiener Tagblatt“ v řeční- cké póse: „byli bychom je nechali ber vyrušení válčit a dorazit Turecko až do konce? Byli bychom jim dopřáli, aby i tak získali veškeré prostředky k budoucí- mu zmohutnění svému? Neupustilí jsme my první od pověké politiky „statu guo“ — a neosvědčovali jsme jim své sympathie, nevyčkávajíce ani jejich vítězství?“ — Tak vida. A v Bosně, v Srbsku, Rusku zatím po celé dlouhé měsíce měli za to, že opak jest pravdou, že ta vítězství balkánských států nad Turky nejsou pa- tronům „N. Wiener Tagbl.“ pranic vítána, ale že by si byli přáli, aby Turecko vyšlo z války té vítězem na celé čáře. Jak se tak někdy svět mýlí!... A ona zatím i ta aféra Prochaskova byla důkazem be- nevolence vůčí Srbsku a všechna ta ná- kladná starost o velkou Albanii plynula jen ze samé přízně k balkánským Slova- nům, aby se o ní mezi sebou nerozvadili. Kterak si ale jen pak může počítat — Rusko za svoji zásluhu, že za- chránilo Slovanům Prizren Peč. Dakovici a Dibru? Kterak mů- že se potom p. Sazonov chlubit, že poli- tika ruská podnikla těžké a spletité vy- jednávání, aby zabezpečila vítězům balkán-
#13 alto_textblock #13
ským pokud možno výsledky jejich vítěz- ství a zamezila všeliké individuální akce proti nim? Vždyť dle „N. Wiener Tagbl. Rakousko od počátku všeho dobra bal- kánským státům přálo a po ničem jiném netoužilo, než aby mezi nimi a jím nastal nejlepší přátelský poměr. Jaké to potom fatalní nedorozumění zavládlo v jižním Slo- vanstvu proti naši diplomacii, že až i boy- kotovat chtěli naše zboží?
#14 alto_textblock #14
Nuže, vším tím, poučuje nás „N. Wr Tagblatt“ — vinni jsou jedině ti boha- prázdní ruští panslavisté, kteří ne- ustále popuzovali jižní Slovany k nedůvěře a nenávisti proti rakouské politice, líčíce ji jako německou, Slovanům úpornou proto vítězství Srbů nad Turky vydávali za jich vítězství nad Rakouskem atd. Avšal též rakouští Slované jsou prý spolu vinni na šíření toho bludného názoru, jako by se na Balkáně bojovalo nejen proti Osman- stvu, ale i proti Germánstvu. „N. Wiener Tagblatt“ touží, aby tento „otravný dým vystupující z „nesvatého ohně“, brzy zmi- zel a viděla se oběma pravda, že za- hraniční politika rakouská ne- chce býti ani výhradně německou, ani výhradně slovanskou, poněvadž Rakousko- Uhersko není ani slovanskou ani německou říší, určenou nikoliv k tomu, aby v její hra- nicích prostopášil bratroboj Germánů Slovanů, nýbrž aby ono je v lůně svém všechny smiřovalo a sbratřovalo ke přátel- skému závodění v míru. Velmi pěkně na- psáno, ale my bychom si dovolili skromnou otázku: Od které doby datuje se to- to dobré předsevzetí ve vládnoucích kru- zích, inspirujících úvahu „N. Wr. Tag- blattu?“ — Až dosud, po celá dlouhá de- sítiletí nejevila zahraníční politika rakou- ská stopy podobného ducha, nýbrž toliko stopy němectví a od Andrásse maďarství
#15 alto_textblock #15
O budoucnosti Soluna.
#16 alto_textblock #16
Ze Sofíje, 14. dubna. (K. k.) Ředitel sta- tistického úřadu Popov měl zde přednášku o budoucnosti Soluna, ve které pra- vil. V bulharských rukou stane se Solun je- diným velikým přístavem bulharským. Mo- stem přes Dunaj a specielní tarifní politikou připoutá Solun k sobě celý obchod střední východní Evropy. Pravidelným spojením pa- roplavebním stane se Solun středem bulbar- ského obchodního loďstva a do Jeho obvodu připadne také Albansko, Srbsko a Rumunsko. díky příznivým podminkám, které Bulharsko je s to poskytnouti obchodu s těmito země- mi. Nebude-li naproti tomu Solun bulharským, pak sklesne na přístav jenom lokálního vý- znamu. Jako mezinárodní přístav ztratil by Solun úplně svůj nynější ráz. Státy balkán- ské nemohly by snésti toto cizí těleso, které by bylo nejnebezpečnějším nepřítelem jejich národního průmyslu a snažily by se, aby je poškodily. Mocnosti však, aby ochránily zá- jmy svého obchodu a průmyslu, vzdaly by se ideje zmezinárodnění Soluna. Ředitel Popov skončil přednášku prohlá- šením: Bylo by dětinstvím odvolávati se na dobytí Soluna. Obsazení toho či onoho místa ve válce není žádným titulem držení. Solun padl právě tak, jako ostatní města u Lule- Burgasu. Solun jest hlavním městem Makedo- nie, tedy bulharského území. Solun je pro Bulhary nepostrádatelným. Nepřipadne-li Bul- harsku, dovede sí Bulharsko zřidití konku-
#17 alto_textblock #17
renční přístav, jehož zdar a rozkvět zníč
#18 alto_textblock #18
Solun. Profesor národního hospodářství Danaj lov doplnil vývody přednášejícího a prohlá sil: Nikdy nebyl Solun politickým cílem Ře cka, jež pomýšlelo na ziskání Kréty, kdežte Bulharsko nikdy nevzdalo se Makedonie proto také ne jejího hlavního města. Přednáška znamenitého národohospodář ského odborníka bulharského Popova jes velmi pozoruhodnou. Je pochopitelno, že Bul- haři pevně na tom stojí, aby Solun byl v je- jich rukou, neboť už svým geografickým po- ložením je Solun východištěm, jež patří slo- vanským státům balkánským a pozadí její je slovanské. Kromě toho každý pozorný sledo- vatel válečných dějů velmi dobře ví, že So- lun nepadl zbraněmi řeckými, nýbrž vzdal se poněvadž na 4 km. před Solunem stály ví- tězné boje bulharské. Že turecký velitel shle- dal političtějším vzdáti se 24 km. vzdáleným Řekům, nemůže býti v otázce tak důležité rozhodujícím. Všichní dojista přejeme Řekům, aby byly pokud možno uspokojeny jejich nároky v Epl- ru a Bulharsko podporuje také jejich poža- davky ohledně ostrovů, ale pokud týká s Soluna je zřejmo, že na ten mají spravedlivý nárok slovanští členové balkánského spolku
#19 alto_textblock #19
Politický přehled.
#20 alto_textblock #20
Země české.
#21 alto_textblock #21
Redakční tajemství.
#22 alto_textblock #22
V Moravskoostravském dopise „Práv Lidu“, včera uveřejněném, sděluje se, že posl soudr. Prokeš, redakfor „Ducha Času“, již po třetí odepřel vydati svědectví v procesu prof. Judy s „Našincem“, podmiňující poru- šení redakčního tajemství. Vyšetřující soudce diktoval red. posl. Prokšovi pořádkovou po kutu v obnosu 50 K s připomenutím, že bu- de-li nadále odpírati, pokuta bude zvýšena K tomu připojuje dopisovatel „Práva Lidu! stesk, že boj za redakční tajemství zůstal jen na sociálních demokratech, neboť redaktoř „Pozora“, kteří zásadu redakčního tajemsty zprvu hájili a do důsledků hájití slibovali dali se získati naprosto nespráv- ným postupem redaktora „Času dra. Herbena a vypovídali. „Nezálež na tom, jak vypovídali.“ — dí „P. L.“ — „hlavní věcí je, že dr. Herben neučinil an pokusu opříti se nátlaku soudnímu, což u dra. Herbena jest věcí, přes jeho prohlášen v „Čase“ uveřejněné, které jest nredostatečné nevysvětlitelnou, a že redaktoři „Pozora“ dali se strhnouti tímto příkladem, snad právě proto, že je to příklad Herbenův, opuštění boje, který jim byl novinářskou organisaci přímo uložen. Redaktoři „Pozora“ měli na svém odporu setrvat, přes ony pořádkové pokuty, které jim soud udělil, poněvadž je jisto, že tato důležitá věc musí se vybojovati jednou pro vždy, a je nepochybno, že pří úsilí české žurnalistiky všech stran, kleřikál- ní vyjímaje, i německé žurnalistiky a př parlamentárním zakročení by se také vybojo- vala. Ovšem postupem dra. Herben a redaktorů „Pozora“ skončí tat záležitost snad fiaskem a blamá- ží v očích aěmecké žurnalistiky která v této záležitosti postupo- vala solidárně. Moravskoostravský dopisovatel „Práv Lidu“ ujišťuje na konec, že na postup redak torů sociálně-demokratických to nemůže mít vlivu ani v přítomném případě ani budoucně
#23 alto_textblock #23
Redaktor Prokeš jest vázán usnesením orga- nisace sociálně-demokratických žurnalistů „Budoucnost“, která uložila dne 19. únor t. r. svým členům nejpřísnější zachování redakčního tajemství a zachová je, byť jej stihli těžké následky. „Sociálně-demokratičtí redaktoří nesmí se dáti zmásti neblahým po- stupem pokrokových žurnalistů,“ praví dopín „Práva Lidu“ na konec.
#24 alto_textblock #24
Hrozící obstrukce na slezském sněmu
#25 alto_textblock #25
V páteční schůzi zemského sněmu slez- ského schylovalo se k obstrukci českýcha polských poslanců proti návrhu německého nacionála poslance dra. Neussera, aby žádost obce Viškovice-Hrabství v českém jazyce po- daná byla vrácena s vyzváním, aby obec předložila žádost v německém anebo něme- cko-českém znění. Poslanci slovanští měli po- hotově dlouhé obstrukční řeči, aby návrh zmařili, avšak zemský hejtman hr. Larisch- Mönnich obstrukci předešel tím, že vzal zá- ležitost tuto s denního pořádku.
#26 alto_textblock #26
Na dvou kolejích
#27 alto_textblock #27
Podle zpráv „Neue Fr. Presse“ bude jednáne o sněmovní zasedání zahájeno již tímto týdnem. a bude vedeno současně „na dvou kolejích“. O za- sedání sněmovním bude se stranami jednati před- seda ministerstva hr. Stürgkh, o jazykové otázce bar. Heinold. Hr. Stürgkh pokusí se sjednotiti stra- ny na základě přesně ohraničeného programu sně- movního zasedání. Jest prý přirozeno, že při sou- vislosti mezi zemským zřízením a jazykovým rá- konem, Čechy konstruované, obojí vyjednávání bu- dou navzájem na se působiti.
#28 alto_textblock #28
»Obstruktion,
#29 alto_textblock #29
V německém krajínském tisku objevil se v neděli po různu okružní článek, nadepsaný »Obstruktion«, pochodící prý od »německého politika v Čechách« (dr. Perko?), v němž se prudce útočí proti německému vůdcovství, zejména proti dru. Urbanovi a Pacherovi, že se u nich »obstrukční vůle« silně kolísá, hledají prý jenom formuli, kterak obsírukci přerušiti ku projednání úpravy učitelských platů. Češi právem prý pro- hlédají tuto slabou stránku v bojovnické posici německé a jak prý pochopitelno, kořistí z ni bez- ohledně.»Pod jařmo s vámil« tak prý volají k Němcům Češi, kteří prý až k hnusu zpychlí vítěznými úspěchy balkánských Slovanů. Tako- vými nesmysly hemží se článek, který do svých sloupců přijaly i listy, činící nárok na vážnou pověst, jako »Nordb. Tagblatt« a »Reichenb. d. Volkszig.«, ukazujíce svorně na německé posla nce. jak již lezou pokorně pode jho, prohlašujíce, že Němci nesmí přijati ani zemské zřízení, poněvadž prý je jenom posměchem na návrh posl. Frengela a soudruhů a všech z německé sírany učiněných nároků. Není prý nejmenší pochyby, že zemské zřízení, »kteréž prozatím není ničím jiným nežli úoluvou mezi českými a německými zástupcie. bude hladce odmítnuto shromážděním důvěrníků, jemuž musí býti před projednáním v národně-poli- tické komisi předloženo. Ústupek vyřízení zem- ského zřízení, i kdyby Češi k němu svolili, neměl by žádnou cenu pro Němce. Bylo by to vzdáním se obstrukce, která — dobře-li vedena — je stále ještě nejříznější zbraní — za nové zemské zřízení. které jest pro Němce bezcenné. Jinak agituje situační tento okružník ně- mecké Irondy v Čechách pro to, aby návrh Dammův proti zemským údělům zemi, který bude v plenu obnoven, pojat byl za návrh německo- nacionálního Svazu. Selže-li Svaz i v tomto ohledu, nemá jiné ceny, než aby byl rozbit, nebot potom jest německé souručenství pouhou frází Článek jest propagandou pro zahájen obstrukce také na říšské radě, kdyby Dammův návrh měl býti odmítnut, pro jednotnou válečnou taktiku Němců v zemi i říši, obě ob- strukce musí prý býli vedeny jednotně a s nej- větším ostřím. Všechno další jednání s Čechy jest bezúčelno a maji nás Němce bez toho jen z blázny. Vodí nás již celé měsíce za nos a my běháme za nimi plni poníženosti jako pejskové.
#30 alto_textblock #30
Dramatické umění.
#31 alto_textblock #31
Edmond Guirand. Marie Viktorle Hra o čtyřech dějstvích a pěti obrazech. Z fran- činy přeložil Otakar Popelka (71). Poprvé na Ná- rodnim divadle 13. dubna. Režisér Gustav Schmo-
#32 alto_textblock #32
ranz
#33 alto_textblock #33
V Paříží jsou divadla, jež úmyslně pěstují je sensační hry. Hry, které mají několik krajně na- pínavých, buď sentimentálních neb strašných scén zasazených do nějakého dobového rámce, který je právě v modě, a zabarvených násilnostmi, jež od- povídají časovému vkusu. Ty scény, na které je bra docela řemeslnicky a někdy hodně nedbale skomponována, vybrousí autor, režisér i herci nejrafinovanější virtuositou, až obecenstvo, oby- čejně zcela podprůměrné, zmírá úzkostí a škytá pláčem, vyzdvihnou je se vší vervou a s veškerým úsilím hlasových i mimických prostředků: to ostat- ní se sehraje hladce, hlavně co nejrychleji a co nejméně nápadně jako bezvýznamný doplněk. Hra hraje se pak pomocí reklamy a klaky tak dlouho, dokud plní kasy a zatím se chystá druhá. P „člověku s dvěma hlavami“ následuje „člověk, který vraždí“, po Nick Carterovi Arsěn Lupin po jiném, zas plačtivém dramatu, třeba „Marie Viktorie“. Gufrandova hra je z produktů johoto druhu jedna z nejslabších — musily to být pra- podivné cesty, jimiž se dostala na naši první scénu Děj má obvyklý v dramatickém francouzském zbo- ží: muž, ctnostná žena, démonický milenee. Odehou muže, nevěra, dítě, návrat milence — je odmitnut. návrat muže, odmítá ženu, na konec milenec se zabíji, muž odpouští. Děj je autorovi, režií i obe- censtvu celkem lhostejný, slejně jako prostředí kaneouzské revoluce, v němž se odehrává: sejde jen na pohnutlivých scénách. První akt je přímo umrtvující a má jen po- dráždít chuť nedočkavého obecenstva. Šlechtický zámeček, kolem zuří revoluce, sansculotti přichá- zejí jako špehouni, oddaní služebníci i hosté do zámku. Přijíždí šlechtic emigrant, přítel, uvrhae dům v zkázu. Muž odcestoval na pomoc otci a re- voluční výbor zatkne emigranta, ženu jeho přítel i republikána, jenž byl přítelem rodiny.
#34 alto_textblock #34
Druhý akt o rok později, v pařížském klá- šteře, změněném ve vězení, v předvečer zatčení Robespierra. Obecenstvu poskytují se již hore d oeuvres příštích duševních hodů. Šlechlici, ktei před popravou pořádají v žaláři divadelní před- stavení, jeptiška, jež svíjí se strachem před smrtí čtení jmén obětí, vybraných pro guillotinu. P k následuje první požitek: šlechtična, emigrant republikán jsou mezí obětmi. Zbývá jim noe Emigrant je svůdník, republikán rytířský milenee. Svůdník přiměje ženu, bojící se samoty v noci pře smrtí, aby se mu oddala. V druhém obrazu vy- chází z její komnaty. Ale zatím Robespierre svr- žen, zajatcům dána milost, svůdce uniká, žena div si nezoufá. Opona dá nám přenést se přes sedm let do doby Bonaparta konsula a do modního krá- mu v Palais-Royal, jejž zřídila si nešťastná šlech. tična „Marie Viktorie“, aby uživíla sebe i svého šestiletého synáčka. Žertovné scény služebnictva, rodinné výjevy se synáčkem, tajná láska přítele republikána připravují druhý požitek. Emigrant, jenž se stal spiklencem proti Bonapartovi, přijde se loučit. Pak se vrací z Ameriky choť, jejž Marie Antonie měla za mrtvého. Dojemné shledání, ale ozve se výbuch — atentát protí Bonapartovi, na- strojený emigrantem — přiběhne dítě, muž za- vrhuje nevěrnou ženu, propustí velkomyslně emi- granta, jenž krámem prchá z místa atentátu a vy- dává se sám za útočníka. Zdá se, že napjetí do- stoupilo vrcholu, ale hlavní požitek je uchován n konec. Porotní síň, soud nad domnělým útočníkem. Vše svědčí proti němu, on sám doznává, smrt zdá se neodvratnou. Nemá ani obhajce, ale příchází přítel republikán, jenž se stal zatím poslancema přináší Bonapartovo svolení, aby žena obžalované- ho mohla pronésti řeč. A žena přichází, vykládá situaci ve vězení, vyličí padoucha svůdce, svůj pe- klesek, svoje pokání, obecenstvo, porolei, soudce. všechno se rozplývá v pláči, mímo prokuráfora obžalovaného. Prokurátor chce, aby obžalovaný prozradil vinníka, jenž musil prchnout kolem něho. Obžalovaný ovšem odmitá, ale na konec přicház sám emigrant, jenž patrně čekal, aby nezkani dámě svého srdce vrcholnou scénu a aby jeho vy- sťoupení bylo co nejefektnější, přizná se k činu s výkřikem „ať žije králi“ se zastřel.
#35 alto_textblock #35
V kuse nescházejí ovšem i jiné ostré seény na př. zaškrcení špehouna v žaláři žalářníkem aj Nescházejí také věrní a oddaní služebníci, bývalý zahradník šlechtických pánů, jenž se stane ža- lářníkem a pak opět sluhou své paní, bodrý Bre- tonec, který opět provází svého pána — oba hod se také dobře k veselým mezihrám, jež vyplňuj svojí bodrostí. Je to opravdu smutné podivání, když světo- dějné události, velká hesla, doby mohutnýeh rozmachů lidské duše musí sloužit za lepenkovou dekoraci takovým ubohým výrobkům. Francouzské dívadlo, jež si dává takové hry úmyslně pořizovat, jedná aspoň s rozmyslem, z jistým cilem, který provádí se vší technickou do- konalostí do všech důsledků. Ale na naší scéně ocitají se hercl, režie i obecenstvo vůči takovémn dílu v naprosté bezradnosti. Ta spousta drobných seén, vyhrávaných a přehnanou důkladností a úmorným nadbytkem mimiky i akcentů, vleče se do nekonečna a dusí efekt tam, kde je autorem vypočítán, všechno je nedodělané, drsně a bea- radně nanášené, bez tempa a bez smyslu pro vlastní účel hry. Naší herci se proto nemus rmoutit. Svědčí to jen, že si na pouhé herecké ře- meslo — a síce jen řemeslo — nemohou zvyknout Scenerie je sice úpravná a živě reprodukuje zdán skutečnosti, tím víc však se v ní odráží nemožně slepený děj. Oč vážnějí a opravdověji pokusilse Dyk ve své krátké hře vystihnout náladu této do- byl Repertoir Národního divadla touto ukázkor T. francouzského neumění pranic nezískal.
#36 alto_textblock #36
Hudba.
#37 alto_textblock #37
+ (Koneertní matinée.) Jeviště vino- hradského divadla okupovala v nedělní dopoledne vážná hudební produkce, kterou pořádala Umě- lecká výchova na Král. Vinohradech. Slyšeli jsme tu ševčíkovo kvarteto, u pultu cellového s p. Fi- gerlandem, který rychle se vpravil ve svůj úkol a dokonale zapadá ve vyrovnaný a sladěný celek kvarteta. Hráno Smetanovo „Z měho života“a Schubertův posthumní kvartet z D-moll; obě kom- posíce Ševčíkovo kvarteto již při podobné příle- žitosti ve vlnohradském dívadle hrálo a udrželo
#38 alto_textblock #38
se v nich i tentokrát na vysoké reprodukční úrov- ni. Pěvecké sdružění pražských učitelů vybralo ze svého bohatého programu sbory Smetanovy Dvořákovy. Novákovy, Foerstrovy a národní pí- sně v úpravě H. Pally a svého dirigenta, proí Spilky. Bylo by zbytečným podotýkati, že pražšti učitelé zpívali znamenitě a že strhli každým číslem posluchačstvo k nadšeným projevům pochvaly,ji- miž ostatně i Ševčíkovo kvarteto bylo vyzname- náváno. Žáci Umělecké výchovy ve čtyřhlasém sboru Foerstrově a Vendlerově nás přesvědčili. že pěvecké jejich vzdělávání činí viditelné po- kroky. Volbu sborů nemohl bych však nazvati šťastnou. Oba sbory — a hlavně Foerstrovo „Po- svěcení noci“ — žádají plně vyvinuté hlasy, jichž od dětí ovšem nelze žádat. Hojná návštěva hu- dební produkce ve vinohradském divadle byl zjevem potěšitelným a rovněž tak vřelý zájem s kterým byl celý program sledován. aš. + (Jubilejní cyklus Českého kvarteta Iv. Poslední večer cyklu poskytl letmý pohled v kvar- tetní tvorbu přítomnosti. Nahledli jsme do Francie a Německa a zastavilí jsme se na okamžik i doma Cěsar Franck, od něhož hrán velkolepý kvartei z D-dur z nedávného prvého provedení u nás- v živé paměti naší ještě uchovaný, nepatří svým životem už dnešní Francii. Ale nejvážnější umělei právě z oboru komorní hudby francouzské vyšl z Césara Francka, jenž jim byl učitelem a jenž tedy má i jistá práva mluviti za ně. Přes t myslím, že bylo by žádoucí, aby z dnešních Fran- couzů pojat byl do programu Debussy, který i do kvartetní tvorby vnáší svůj nový směr. Českou moderní hudbu i ve smyčcovém kvartetu repre- sentuje Vít. Novák. Ale nikoli sám. Vedle něho i tu třeba jmenovati Jos. Suka. Úplnost obrazu dnešní naší kvartetní ko posice vyžadovala, aby vedle Novákova smyčcového kvarteta postaven byl Sukův druhý smyčcový kvartet, v němž vidím vrchol kvartetní tvorby vůbec. Z německých skladatelů přítomnosti nemohla přirozeně padnouti na jiného volba než na Mzxe Regra, jenž v kvar- tetní tvorbě je dědicem velkých klasiků a v jehož dílech žijí dále klasické formy, vyplňované mo- derním obsahem, Regrův amyčeový kvarfet z Es-dur fop. 109), kterým se cyklus končil, je koncisní přehledný ve formě a ukazuje v nejpřírnivějšín
#39 alto_textblock #39
světle tvůrčí sílu i komposiční umění svého pů- vodce. Jeho věta druhá je skvělou hudební humo- reskou a závěrečná fuga kypí tu jarým životema sleduje neodolatelnou mocí posluchače ve svůj jásavý vír, jenž vyznivá v grandiosní závěr. — Jubilejní cyklus je skončen. Podal názornou historii vývoje smyčcového kvarteta a byl zároven dokumentem všestrannosti reprodukčního umění Českého kvarteta. Postavili nám znova jasně před oči, jak významnou jednotku svého hudebaího ži- vota v něm máme a jak skvělou representací na- šeho umění je toto sdružení před cizinou. Jsme vděční za tento cyklus našim kvartetistům i Spolku pro komorní hudbu, který do svých análů, vy- plněných nejryzejšími snahami ve prospěch české hudby a o šíření hudební kultury, snaží se vepsat nový záslužný čin, jenž řadí se svým významem vedle cyklu Beethovenova a Dvořákova. aš. + Anglický klub v Praze pořádá ve čtvrtel 17. t. m. o 128. hod. več. v Plodinové burse kla- vírní koncert sleč. M. Dvořákově, propagatorky české hudby v cizině. Program: Řachmaninov Reger. Debussy. Chevillard, Suk, Dvořák, Förster. Fibich, Novák, Smetana. Lístky: K 3.—, 2.—, 1.— u kustoda Anglického klubu, firmy F. Topiče na Ferdinandově tř. a J. Neffa na Přikop + Pěvecké sdružení moravských nčitelu. p. E. Trégler. býv. saský král. dvor. varhanik. a p. J. Kühn, operní pěvec, účinkují na koncertu při Representačním večeru Spolku posluch. archi- tektury, dne 19. dubna t. r. ve Smetanově sál Obecního domu za protektorátu Ferdinanda prince z Lobkoviců, nejv. zem. maršálka a čest. dra, věd techn., min. veř. praci inž. Ot. Traky, čest. dra věd techn., dvor. rady a prof. v. v. Jos. Schulze. čest. dra, věd techn. a arch. prof. J. Kouly. + Česká Vánoční legenda od Otakara Ostr- čila, která poprvé v Praze provedena bude dne 29. dubna Pěveckým sdružením moravských uči- telů, vyšla ještě před koncertem v pondělí 14 t. m. Partitura za K 1.50 v Hudební Matici Umě- lecké besedy, Praha-II., Jungmannova třída č. 3 nové a u všech knihkupců. + Skladatel Josei Jeřábek v pátek 18. dubna o 7. hod. večerní v místnostech Umělecké besedy vyloží a provede čtyřručně na klavíru své skladby. které budou na pořadu koncertu, jejž na počest jeho 60. narozenin pořádá Klub přátel Hidové osvěty. Dramatickou předehru, symfonickou báseň »Evropa« a symfonii zahraje autor a p. A. Tuček. melodram deklamovati bude slč. K. Vodova. Vstup volný interesentům, zejména členům Úmělecké besedy.