#1
alto_textblock
#1
Ročník padesátý třetí.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v úterý 15. dubna 1913.
#3
alto_textblock
#3
Čísle 102.
#5
alto_textblock
#5
Harannt a večerní liety
předplácí ses
V Praze v adminlstraeli
aa měsle.
. . . 2 K —
na čtvrt lsta . . . . 8 K —
s dvoji donáškou
a měsle. . . . . .
na čtvri lsta . . . . T KEh
va Mllalkávch
na mčsle . . . . . 2 K 30
Foštour
ca měsle.
. .
se ktvrt ísti . . . . 8 k o0
s dvojí zásllkou
sa maěslo,
rit: . :ke
#7
alto_textblock
#7
V drobném prodejls
ranní čísle o sobš . . sa s
večerní . .
. . . za tk
Ve fifiálkách na venkova
ranní člalo . . . . . . 10t
večerní
.
. . . . . . 5
lnseráty
plati se hotově napřed
Předplacení a Inserty přijím
administrace v Marianské ul.,.
Tam nacházejí se tž
rodakce, tiskárna a expedio
„Národnich Listů
Rukoplay se nevracell
#8
alto_textblock
#8
Dnešní číslo pro Prahu jest o a
stranách, s přílohou pro venkov
o 16 stranách.
#9
alto_textblock
#9
Zapírání slov i skutkův.
#10
alto_textblock
#10
Dnes tomu týden, co pronesl německý
říšský kancléř Bethmann-Hollweg v ně-
meckém parlamentě uprostřed veliké poli-
tické řeči své osudné slovo o pravdě po-
dobné kdys rozhodné válce Ger-
manstva se Slovanstvem, na níž
musí se Německo už nyní pří-
pravit nejusilovnějším zbroje-
ním a nejtěžšími hmotnými o-
bětmi.
#11
alto_textblock
#11
Příslušná pasaže řeči jeho zněla do-
slovně: „Pro budoucnost jest rozhodu-
jícím, že na místě evropskéh
Turecka vstoupily státy, které
projevují zcela neobyčejnou sílu
životní. My všickni máme nalehavý zá-
jem na tom, aby tyto balkánské státy staly
se činítelem pokroku a evropského míru.
Přes to však jest jedno nepochyb-
ným: Kdyby jednou došlo k
evropské válce, v níž by stál
proti sobě Slované a Germáni.
pak znamenalo by to pro Germány po-
škození, kdyby v systému rovnováhy
zaujímaly nyní částečně jihoslovan-
ské státy ono místo, které dosud za-
ujímalo Turecko. Toto přesunutí vo-
jensko-politické situace na
pevnině (evropské) připravovalo se
dlouhý čas a nyní, kdy neočekávaně
vystoupilo ve velkém rozměru
jednali bychom nesvědomitě, kdybychom
toho nechtěli činiti záv ěry.
Není dívu, že toto namalování mračna
hrozící srážky světa germánského se svě-
tem slovanským na stěnu berlínského par-
lamentu vzbudilo světovou sensací a že z
toto odkrytí karet německé politiky málo
byli povděčni spojenci trojspolkoví ve
Vídni, chystající se požadovati na většině
slovanských národů říše habsburgské co
nevidět nové těžké oběti na hrdlech a stat-
cich. Od nich byli jsme dosud stále ujišťo-
váni, že žádané ty oběti platí toliko bez-
pečnosti říše. Však tu pojednou berlínský
spojenec reklamuje tuto brannou sílu naší
ku pomoci Německu i pro případ světové
války Germánstva se Slovanstvemi —
Byl asi německý kancléř také záhy
zpraven o mrzuté nesnázi, jíž způsobil ne-
jen svému nejoddanějšímu spojenci na Du-
nají, ale i v Petrohradě dobrému Sazonovu
a proto pospíšil, aby při první přiležitost
černou malbu svou zakřidoval. Již dne 9. t. m
opřel se v parlamentě německém křivým
výkladům svého slova. Mluvil prý o pan-
slavistických proudech, z nichž vy-
vozovala — část žurnalistiky- na-
stávající srážku mezí Slovanstvem a Ger-
mánstvemi Proti tomu heslu prý rozhodn
se vyslovil, varoval před ním a opakuje ny-
ni výstrahu před ním s vážným důra-
zem (I). Toto heslo (části německé žur-
nalistiky) zaměňuje prý proudy panslavi-
stické s příslušností ke slovanskému ple-
meni. A to je chyba. Sluší rozeznávat: „Slo-
vanské plémě je právě tak, jako germán-
ské, rozsazeno po mnohých zemích a bydl
tu v souvislosti s jinými národními kmeny
Již proto jsou tato hesla neprav di vá
#12
alto_textblock
#12
a nesprávná. Toto heslo je také proto ne-
správným, že mezi námi a Ruskem není
reálných zájmových protiv. To jsem zdů-
raznil s velkou rozhodností. Toto heslo po-
škozuje konečně politiku, kterou chci pro-
vozovati a jež čelí k zachování dobrého.
sousedského poměru k Rusku.“ —
Říká se: Dobrý vozka na dlani obrátí.
Řidič německé politiky — jak víděti — do-
vede ještě více. Ve třech dnech obráti
svůj vlastní výrok zhola na ruby a zapře
jej celému světu de očí. V odměnu za ten
kumšt nemeškal se pan Sazonov obratem
zavděčít: ne pouze zákazem „slovanských
obědů“ v Petrohradě a důtklivou radou
Černé Hoře, ale i tímto zajímavým doslovem
svého communiqué: „Poměr Ruska ke sl o-
vanským národům vylučuje
veškero nepřátelství proti o-
statním státům a národům
Různost rag nevede nezbytněk
rozporu rac. Lze těžko připustit, že by
věc míru mohla získati, kdyby se jedna
raca postavila proti druhé. Vědoma jsoucsi
svého vnitřního práva, nepotřebuje síla
Ruska přecházeti od znepokojení ku po-
hrůžkám, které neprojevují silu národa.“
Tak jest, týden po řinčící řeči něme-
ckého kancléře, na Spřévě i Nevě opčt
idyllicky klidno... Aby pak bylo i v tom
smutném Rakousko-Úhersku možno-li tro-
chu veselejí, vyjel v neděli také oficiósní
„N. Wiener Tagblatt“ se svou troškou
diplomatické mlýnice a zapírá jen což
děláš, že by v rakouské zahraniční politice
bylo bývalo kdy žíly německé napřažené
protí Slovanstvu.
Lze prý snadno dokázat, že ani za ny-
nější krise, ani kdy před tím nejevila ra-
kouská politika zahraniční tvář ultraně-
meckou úpornou Slovanstvu.
Naopak z důvodů zeměpisného polo-
žení říše habsburgské jakož i národnostni
skladby její uznávala prý za nutné snažiti
se o to, by náš poměr ke slovanským stá-
tům stal se až důvěrně přátelským. „Kdy-
bychom byli v těchto slovanských státech
spatřovali úhlavní, plemenové nepřátele
své“, táže se „N. Wiener Tagblatt“ v řeční-
cké póse: „byli bychom je nechali ber
vyrušení válčit a dorazit Turecko až do
konce? Byli bychom jim dopřáli, aby i
tak získali veškeré prostředky k budoucí-
mu zmohutnění svému? Neupustilí jsme my
první od pověké politiky „statu guo“ —
a neosvědčovali jsme jim své sympathie,
nevyčkávajíce ani jejich vítězství?“ —
Tak vida. A v Bosně, v Srbsku,
Rusku zatím po celé dlouhé měsíce měli za
to, že opak jest pravdou, že ta vítězství
balkánských států nad Turky nejsou pa-
tronům „N. Wiener Tagbl.“ pranic vítána,
ale že by si byli přáli, aby Turecko
vyšlo z války té vítězem na celé čáře. Jak
se tak někdy svět mýlí!... A ona zatím
i ta aféra Prochaskova byla důkazem be-
nevolence vůčí Srbsku a všechna ta ná-
kladná starost o velkou Albanii plynula
jen ze samé přízně k balkánským Slova-
nům, aby se o ní mezi sebou nerozvadili.
Kterak si ale jen pak může počítat —
Rusko za svoji zásluhu, že za-
chránilo Slovanům Prizren
Peč. Dakovici a Dibru? Kterak mů-
že se potom p. Sazonov chlubit, že poli-
tika ruská podnikla těžké a spletité vy-
jednávání, aby zabezpečila vítězům balkán-
#13
alto_textblock
#13
ským pokud možno výsledky jejich vítěz-
ství a zamezila všeliké individuální akce
proti nim? Vždyť dle „N. Wiener Tagbl.
Rakousko od počátku všeho dobra bal-
kánským státům přálo a po ničem jiném
netoužilo, než aby mezi nimi a jím nastal
nejlepší přátelský poměr. Jaké to potom
fatalní nedorozumění zavládlo v jižním Slo-
vanstvu proti naši diplomacii, že až i boy-
kotovat chtěli naše zboží?
#14
alto_textblock
#14
Nuže, vším tím, poučuje nás „N. Wr
Tagblatt“ — vinni jsou jedině ti boha-
prázdní ruští panslavisté, kteří ne-
ustále popuzovali jižní Slovany k nedůvěře
a nenávisti proti rakouské politice, líčíce
ji jako německou, Slovanům úpornou
proto vítězství Srbů nad Turky vydávali za
jich vítězství nad Rakouskem atd. Avšal
též rakouští Slované jsou prý spolu vinni
na šíření toho bludného názoru, jako by
se na Balkáně bojovalo nejen proti Osman-
stvu, ale i proti Germánstvu. „N. Wiener
Tagblatt“ touží, aby tento „otravný dým
vystupující z „nesvatého ohně“, brzy zmi-
zel a viděla se oběma pravda, že za-
hraniční politika rakouská ne-
chce býti ani výhradně německou, ani
výhradně slovanskou, poněvadž Rakousko-
Uhersko není ani slovanskou ani německou
říší, určenou nikoliv k tomu, aby v její hra-
nicích prostopášil bratroboj Germánů
Slovanů, nýbrž aby ono je v lůně svém
všechny smiřovalo a sbratřovalo ke přátel-
skému závodění v míru. Velmi pěkně na-
psáno, ale my bychom si dovolili skromnou
otázku: Od které doby datuje se to-
to dobré předsevzetí ve vládnoucích kru-
zích, inspirujících úvahu „N. Wr. Tag-
blattu?“ — Až dosud, po celá dlouhá de-
sítiletí nejevila zahraníční politika rakou-
ská stopy podobného ducha, nýbrž toliko
stopy němectví a od Andrásse maďarství
#15
alto_textblock
#15
O budoucnosti Soluna.
#16
alto_textblock
#16
Ze Sofíje, 14. dubna. (K. k.) Ředitel sta-
tistického úřadu Popov měl zde přednášku
o budoucnosti Soluna, ve které pra-
vil. V bulharských rukou stane se Solun je-
diným velikým přístavem bulharským. Mo-
stem přes Dunaj a specielní tarifní politikou
připoutá Solun k sobě celý obchod střední
východní Evropy. Pravidelným spojením pa-
roplavebním stane se Solun středem bulbar-
ského obchodního loďstva a do Jeho obvodu
připadne také Albansko, Srbsko a Rumunsko.
díky příznivým podminkám, které Bulharsko
je s to poskytnouti obchodu s těmito země-
mi. Nebude-li naproti tomu Solun bulharským,
pak sklesne na přístav jenom lokálního vý-
znamu. Jako mezinárodní přístav ztratil by
Solun úplně svůj nynější ráz. Státy balkán-
ské nemohly by snésti toto cizí těleso, které
by bylo nejnebezpečnějším nepřítelem jejich
národního průmyslu a snažily by se, aby je
poškodily. Mocnosti však, aby ochránily zá-
jmy svého obchodu a průmyslu, vzdaly by
se ideje zmezinárodnění Soluna.
Ředitel Popov skončil přednášku prohlá-
šením: Bylo by dětinstvím odvolávati se na
dobytí Soluna. Obsazení toho či onoho místa
ve válce není žádným titulem držení. Solun
padl právě tak, jako ostatní města u Lule-
Burgasu. Solun jest hlavním městem Makedo-
nie, tedy bulharského území. Solun je pro
Bulhary nepostrádatelným. Nepřipadne-li Bul-
harsku, dovede sí Bulharsko zřidití konku-
#17
alto_textblock
#17
renční přístav, jehož zdar a rozkvět zníč
#18
alto_textblock
#18
Solun.
Profesor národního hospodářství Danaj
lov doplnil vývody přednášejícího a prohlá
sil: Nikdy nebyl Solun politickým cílem Ře
cka, jež pomýšlelo na ziskání Kréty, kdežte
Bulharsko nikdy nevzdalo se Makedonie
proto také ne jejího hlavního města.
Přednáška znamenitého národohospodář
ského odborníka bulharského Popova jes
velmi pozoruhodnou. Je pochopitelno, že Bul-
haři pevně na tom stojí, aby Solun byl v je-
jich rukou, neboť už svým geografickým po-
ložením je Solun východištěm, jež patří slo-
vanským státům balkánským a pozadí její je
slovanské. Kromě toho každý pozorný sledo-
vatel válečných dějů velmi dobře ví, že So-
lun nepadl zbraněmi řeckými, nýbrž vzdal se
poněvadž na 4 km. před Solunem stály ví-
tězné boje bulharské. Že turecký velitel shle-
dal političtějším vzdáti se 24 km. vzdáleným
Řekům, nemůže býti v otázce tak důležité
rozhodujícím.
Všichní dojista přejeme Řekům, aby byly
pokud možno uspokojeny jejich nároky v Epl-
ru a Bulharsko podporuje také jejich poža-
davky ohledně ostrovů, ale pokud týká s
Soluna je zřejmo, že na ten mají spravedlivý
nárok slovanští členové balkánského spolku
#19
alto_textblock
#19
Politický přehled.
#20
alto_textblock
#20
Země české.
#21
alto_textblock
#21
Redakční tajemství.
#22
alto_textblock
#22
V Moravskoostravském dopise „Práv
Lidu“, včera uveřejněném, sděluje se, že posl
soudr. Prokeš, redakfor „Ducha Času“, již
po třetí odepřel vydati svědectví v procesu
prof. Judy s „Našincem“, podmiňující poru-
šení redakčního tajemství. Vyšetřující soudce
diktoval red. posl. Prokšovi pořádkovou po
kutu v obnosu 50 K s připomenutím, že bu-
de-li nadále odpírati, pokuta bude zvýšena
K tomu připojuje dopisovatel „Práva Lidu!
stesk, že boj za redakční tajemství zůstal jen
na sociálních demokratech, neboť redaktoř
„Pozora“, kteří zásadu redakčního tajemsty
zprvu hájili a do důsledků hájití slibovali
dali se získati naprosto nespráv-
ným postupem redaktora „Času
dra. Herbena a vypovídali. „Nezálež
na tom, jak vypovídali.“ — dí „P. L.“ —
„hlavní věcí je, že dr. Herben neučinil an
pokusu opříti se nátlaku soudnímu, což u
dra. Herbena jest věcí, přes jeho prohlášen
v „Čase“ uveřejněné, které jest nredostatečné
nevysvětlitelnou, a že redaktoři „Pozora“ dali
se strhnouti tímto příkladem, snad právě
proto, že je to příklad Herbenův, opuštění
boje, který jim byl novinářskou organisaci
přímo uložen. Redaktoři „Pozora“ měli na
svém odporu setrvat, přes ony pořádkové
pokuty, které jim soud udělil, poněvadž je
jisto, že tato důležitá věc musí se vybojovati
jednou pro vždy, a je nepochybno, že pří
úsilí české žurnalistiky všech stran, kleřikál-
ní vyjímaje, i německé žurnalistiky a př
parlamentárním zakročení by se také vybojo-
vala. Ovšem postupem dra. Herben
a redaktorů „Pozora“ skončí tat
záležitost snad fiaskem a blamá-
ží v očích aěmecké žurnalistiky
která v této záležitosti postupo-
vala solidárně.
Moravskoostravský dopisovatel „Práv
Lidu“ ujišťuje na konec, že na postup redak
torů sociálně-demokratických to nemůže mít
vlivu ani v přítomném případě ani budoucně
#23
alto_textblock
#23
Redaktor Prokeš jest vázán usnesením orga-
nisace sociálně-demokratických žurnalistů
„Budoucnost“, která uložila dne 19. únor
t. r. svým členům nejpřísnější zachování
redakčního tajemství a zachová je, byť jej
stihli těžké následky. „Sociálně-demokratičtí
redaktoří nesmí se dáti zmásti neblahým po-
stupem pokrokových žurnalistů,“ praví dopín
„Práva Lidu“ na konec.
#24
alto_textblock
#24
Hrozící obstrukce na slezském sněmu
#25
alto_textblock
#25
V páteční schůzi zemského sněmu slez-
ského schylovalo se k obstrukci českýcha
polských poslanců proti návrhu německého
nacionála poslance dra. Neussera, aby žádost
obce Viškovice-Hrabství v českém jazyce po-
daná byla vrácena s vyzváním, aby obec
předložila žádost v německém anebo něme-
cko-českém znění. Poslanci slovanští měli po-
hotově dlouhé obstrukční řeči, aby návrh
zmařili, avšak zemský hejtman hr. Larisch-
Mönnich obstrukci předešel tím, že vzal zá-
ležitost tuto s denního pořádku.
#26
alto_textblock
#26
Na dvou kolejích
#27
alto_textblock
#27
Podle zpráv „Neue Fr. Presse“ bude jednáne
o sněmovní zasedání zahájeno již tímto týdnem.
a bude vedeno současně „na dvou kolejích“. O za-
sedání sněmovním bude se stranami jednati před-
seda ministerstva hr. Stürgkh, o jazykové otázce
bar. Heinold. Hr. Stürgkh pokusí se sjednotiti stra-
ny na základě přesně ohraničeného programu sně-
movního zasedání. Jest prý přirozeno, že při sou-
vislosti mezi zemským zřízením a jazykovým rá-
konem, Čechy konstruované, obojí vyjednávání bu-
dou navzájem na se působiti.
#28
alto_textblock
#28
»Obstruktion,
#29
alto_textblock
#29
V německém krajínském tisku objevil se
v neděli po různu okružní článek, nadepsaný
»Obstruktion«, pochodící prý od »německého
politika v Čechách« (dr. Perko?), v němž se
prudce útočí proti německému vůdcovství, zejména
proti dru. Urbanovi a Pacherovi, že se u nich
»obstrukční vůle« silně kolísá, hledají prý jenom
formuli, kterak obsírukci přerušiti ku projednání
úpravy učitelských platů. Češi právem prý pro-
hlédají tuto slabou stránku v bojovnické posici
německé a jak prý pochopitelno, kořistí z ni bez-
ohledně.»Pod jařmo s vámil« tak prý volají
k Němcům Češi, kteří prý až k hnusu zpychlí
vítěznými úspěchy balkánských Slovanů. Tako-
vými nesmysly hemží se článek, který do svých
sloupců přijaly i listy, činící nárok na vážnou
pověst, jako »Nordb. Tagblatt« a »Reichenb. d.
Volkszig.«, ukazujíce svorně na německé posla nce.
jak již lezou pokorně pode jho, prohlašujíce, že
Němci nesmí přijati ani zemské zřízení, poněvadž
prý je jenom posměchem na návrh posl. Frengela
a soudruhů a všech z německé sírany učiněných
nároků. Není prý nejmenší pochyby, že zemské
zřízení, »kteréž prozatím není ničím jiným nežli
úoluvou mezi českými a německými zástupcie.
bude hladce odmítnuto shromážděním důvěrníků,
jemuž musí býti před projednáním v národně-poli-
tické komisi předloženo. Ústupek vyřízení zem-
ského zřízení, i kdyby Češi k němu svolili, neměl
by žádnou cenu pro Němce. Bylo by to vzdáním
se obstrukce, která — dobře-li vedena — je stále
ještě nejříznější zbraní — za nové zemské zřízení.
které jest pro Němce bezcenné.
Jinak agituje situační tento okružník ně-
mecké Irondy v Čechách pro to, aby návrh
Dammův proti zemským údělům zemi, který bude
v plenu obnoven, pojat byl za návrh německo-
nacionálního Svazu. Selže-li Svaz i v tomto
ohledu, nemá jiné ceny, než aby byl rozbit, nebot
potom jest německé souručenství pouhou frází
Článek jest propagandou pro zahájen
obstrukce také na říšské radě, kdyby
Dammův návrh měl býti odmítnut, pro jednotnou
válečnou taktiku Němců v zemi i říši, obě ob-
strukce musí prý býli vedeny jednotně a s nej-
větším ostřím. Všechno další jednání s Čechy jest
bezúčelno a maji nás Němce bez toho jen z
blázny. Vodí nás již celé měsíce za nos a my
běháme za nimi plni poníženosti jako pejskové.
#30
alto_textblock
#30
Dramatické umění.
#31
alto_textblock
#31
Edmond Guirand. Marie Viktorle
Hra o čtyřech dějstvích a pěti obrazech. Z fran-
činy přeložil Otakar Popelka (71). Poprvé na Ná-
rodnim divadle 13. dubna. Režisér Gustav Schmo-
#32
alto_textblock
#32
ranz
#33
alto_textblock
#33
V Paříží jsou divadla, jež úmyslně pěstují je
sensační hry. Hry, které mají několik krajně na-
pínavých, buď sentimentálních neb strašných scén
zasazených do nějakého dobového rámce, který je
právě v modě, a zabarvených násilnostmi, jež od-
povídají časovému vkusu. Ty scény, na které je
bra docela řemeslnicky a někdy hodně nedbale
skomponována, vybrousí autor, režisér i herci
nejrafinovanější virtuositou, až obecenstvo, oby-
čejně zcela podprůměrné, zmírá úzkostí a škytá
pláčem, vyzdvihnou je se vší vervou a s veškerým
úsilím hlasových i mimických prostředků: to ostat-
ní se sehraje hladce, hlavně co nejrychleji a co
nejméně nápadně jako bezvýznamný doplněk. Hra
hraje se pak pomocí reklamy a klaky tak dlouho,
dokud plní kasy a zatím se chystá druhá. P
„člověku s dvěma hlavami“ následuje „člověk,
který vraždí“, po Nick Carterovi Arsěn Lupin
po jiném, zas plačtivém dramatu, třeba „Marie
Viktorie“. Gufrandova hra je z produktů johoto
druhu jedna z nejslabších — musily to být pra-
podivné cesty, jimiž se dostala na naši první scénu
Děj má obvyklý v dramatickém francouzském zbo-
ží: muž, ctnostná žena, démonický milenee. Odehou
muže, nevěra, dítě, návrat milence — je odmitnut.
návrat muže, odmítá ženu, na konec milenec se
zabíji, muž odpouští. Děj je autorovi, režií i obe-
censtvu celkem lhostejný, slejně jako prostředí
kaneouzské revoluce, v němž se odehrává: sejde
jen na pohnutlivých scénách.
První akt je přímo umrtvující a má jen po-
dráždít chuť nedočkavého obecenstva. Šlechtický
zámeček, kolem zuří revoluce, sansculotti přichá-
zejí jako špehouni, oddaní služebníci i hosté do
zámku. Přijíždí šlechtic emigrant, přítel, uvrhae
dům v zkázu. Muž odcestoval na pomoc otci a re-
voluční výbor zatkne emigranta, ženu jeho přítel
i republikána, jenž byl přítelem rodiny.
#34
alto_textblock
#34
Druhý akt o rok později, v pařížském klá-
šteře, změněném ve vězení, v předvečer zatčení
Robespierra. Obecenstvu poskytují se již hore
d oeuvres příštích duševních hodů. Šlechlici, ktei
před popravou pořádají v žaláři divadelní před-
stavení, jeptiška, jež svíjí se strachem před smrtí
čtení jmén obětí, vybraných pro guillotinu. P k
následuje první požitek: šlechtična, emigrant
republikán jsou mezí obětmi. Zbývá jim noe
Emigrant je svůdník, republikán rytířský milenee.
Svůdník přiměje ženu, bojící se samoty v noci pře
smrtí, aby se mu oddala. V druhém obrazu vy-
chází z její komnaty. Ale zatím Robespierre svr-
žen, zajatcům dána milost, svůdce uniká, žena div
si nezoufá. Opona dá nám přenést se přes sedm
let do doby Bonaparta konsula a do modního krá-
mu v Palais-Royal, jejž zřídila si nešťastná šlech.
tična „Marie Viktorie“, aby uživíla sebe i svého
šestiletého synáčka. Žertovné scény služebnictva,
rodinné výjevy se synáčkem, tajná láska přítele
republikána připravují druhý požitek. Emigrant,
jenž se stal spiklencem proti Bonapartovi, přijde
se loučit. Pak se vrací z Ameriky choť, jejž Marie
Antonie měla za mrtvého. Dojemné shledání, ale
ozve se výbuch — atentát protí Bonapartovi, na-
strojený emigrantem — přiběhne dítě, muž za-
vrhuje nevěrnou ženu, propustí velkomyslně emi-
granta, jenž krámem prchá z místa atentátu a vy-
dává se sám za útočníka. Zdá se, že napjetí do-
stoupilo vrcholu, ale hlavní požitek je uchován n
konec. Porotní síň, soud nad domnělým útočníkem.
Vše svědčí proti němu, on sám doznává, smrt zdá
se neodvratnou. Nemá ani obhajce, ale příchází
přítel republikán, jenž se stal zatím poslancema
přináší Bonapartovo svolení, aby žena obžalované-
ho mohla pronésti řeč. A žena přichází, vykládá
situaci ve vězení, vyličí padoucha svůdce, svůj pe-
klesek, svoje pokání, obecenstvo, porolei, soudce.
všechno se rozplývá v pláči, mímo prokuráfora
obžalovaného. Prokurátor chce, aby obžalovaný
prozradil vinníka, jenž musil prchnout kolem něho.
Obžalovaný ovšem odmitá, ale na konec přicház
sám emigrant, jenž patrně čekal, aby nezkani
dámě svého srdce vrcholnou scénu a aby jeho vy-
sťoupení bylo co nejefektnější, přizná se k činu
s výkřikem „ať žije králi“ se zastřel.
#35
alto_textblock
#35
V kuse nescházejí ovšem i jiné ostré seény
na př. zaškrcení špehouna v žaláři žalářníkem aj
Nescházejí také věrní a oddaní služebníci, bývalý
zahradník šlechtických pánů, jenž se stane ža-
lářníkem a pak opět sluhou své paní, bodrý Bre-
tonec, který opět provází svého pána — oba hod
se také dobře k veselým mezihrám, jež vyplňuj
svojí bodrostí.
Je to opravdu smutné podivání, když světo-
dějné události, velká hesla, doby mohutnýeh
rozmachů lidské duše musí sloužit za lepenkovou
dekoraci takovým ubohým výrobkům.
Francouzské dívadlo, jež si dává takové hry
úmyslně pořizovat, jedná aspoň s rozmyslem, z
jistým cilem, který provádí se vší technickou do-
konalostí do všech důsledků. Ale na naší scéně
ocitají se hercl, režie i obecenstvo vůči takovémn
dílu v naprosté bezradnosti. Ta spousta drobných
seén, vyhrávaných a přehnanou důkladností a
úmorným nadbytkem mimiky i akcentů, vleče se
do nekonečna a dusí efekt tam, kde je autorem
vypočítán, všechno je nedodělané, drsně a bea-
radně nanášené, bez tempa a bez smyslu pro
vlastní účel hry. Naší herci se proto nemus
rmoutit. Svědčí to jen, že si na pouhé herecké ře-
meslo — a síce jen řemeslo — nemohou zvyknout
Scenerie je sice úpravná a živě reprodukuje zdán
skutečnosti, tím víc však se v ní odráží nemožně
slepený děj. Oč vážnějí a opravdověji pokusilse
Dyk ve své krátké hře vystihnout náladu této do-
byl Repertoir Národního divadla touto ukázkor
T.
francouzského neumění pranic nezískal.
#36
alto_textblock
#36
Hudba.
#37
alto_textblock
#37
+ (Koneertní matinée.) Jeviště vino-
hradského divadla okupovala v nedělní dopoledne
vážná hudební produkce, kterou pořádala Umě-
lecká výchova na Král. Vinohradech. Slyšeli jsme
tu ševčíkovo kvarteto, u pultu cellového s p. Fi-
gerlandem, který rychle se vpravil ve svůj úkol
a dokonale zapadá ve vyrovnaný a sladěný celek
kvarteta. Hráno Smetanovo „Z měho života“a
Schubertův posthumní kvartet z D-moll; obě kom-
posíce Ševčíkovo kvarteto již při podobné příle-
žitosti ve vlnohradském dívadle hrálo a udrželo
#38
alto_textblock
#38
se v nich i tentokrát na vysoké reprodukční úrov-
ni. Pěvecké sdružění pražských učitelů vybralo
ze svého bohatého programu sbory Smetanovy
Dvořákovy. Novákovy, Foerstrovy a národní pí-
sně v úpravě H. Pally a svého dirigenta, proí
Spilky. Bylo by zbytečným podotýkati, že pražšti
učitelé zpívali znamenitě a že strhli každým číslem
posluchačstvo k nadšeným projevům pochvaly,ji-
miž ostatně i Ševčíkovo kvarteto bylo vyzname-
náváno. Žáci Umělecké výchovy ve čtyřhlasém
sboru Foerstrově a Vendlerově nás přesvědčili.
že pěvecké jejich vzdělávání činí viditelné po-
kroky. Volbu sborů nemohl bych však nazvati
šťastnou. Oba sbory — a hlavně Foerstrovo „Po-
svěcení noci“ — žádají plně vyvinuté hlasy, jichž
od dětí ovšem nelze žádat. Hojná návštěva hu-
dební produkce ve vinohradském divadle byl
zjevem potěšitelným a rovněž tak vřelý zájem
s kterým byl celý program sledován.
aš.
+ (Jubilejní cyklus Českého kvarteta Iv.
Poslední večer cyklu poskytl letmý pohled v kvar-
tetní tvorbu přítomnosti. Nahledli jsme do Francie
a Německa a zastavilí jsme se na okamžik i doma
Cěsar Franck, od něhož hrán velkolepý kvartei
z D-dur z nedávného prvého provedení u nás-
v živé paměti naší ještě uchovaný, nepatří svým
životem už dnešní Francii. Ale nejvážnější umělei
právě z oboru komorní hudby francouzské vyšl
z Césara Francka, jenž jim byl učitelem a jenž
tedy má i jistá práva mluviti za ně. Přes t
myslím, že bylo by žádoucí, aby z dnešních Fran-
couzů pojat byl do programu Debussy, který i do
kvartetní tvorby vnáší svůj nový směr. Českou
moderní hudbu i ve smyčcovém kvartetu repre-
sentuje Vít. Novák. Ale nikoli sám. Vedle něho
i tu třeba jmenovati Jos. Suka. Úplnost obrazu
dnešní naší kvartetní ko posice vyžadovala, aby
vedle Novákova smyčcového kvarteta postaven
byl Sukův druhý smyčcový kvartet, v němž vidím
vrchol kvartetní tvorby vůbec. Z německých
skladatelů přítomnosti nemohla přirozeně padnouti
na jiného volba než na Mzxe Regra, jenž v kvar-
tetní tvorbě je dědicem velkých klasiků a v jehož
dílech žijí dále klasické formy, vyplňované mo-
derním obsahem, Regrův amyčeový kvarfet z Es-dur
fop. 109), kterým se cyklus končil, je koncisní
přehledný ve formě a ukazuje v nejpřírnivějšín
#39
alto_textblock
#39
světle tvůrčí sílu i komposiční umění svého pů-
vodce. Jeho věta druhá je skvělou hudební humo-
reskou a závěrečná fuga kypí tu jarým životema
sleduje neodolatelnou mocí posluchače ve svůj
jásavý vír, jenž vyznivá v grandiosní závěr. —
Jubilejní cyklus je skončen. Podal názornou
historii vývoje smyčcového kvarteta a byl zároven
dokumentem všestrannosti reprodukčního umění
Českého kvarteta. Postavili nám znova jasně před
oči, jak významnou jednotku svého hudebaího ži-
vota v něm máme a jak skvělou representací na-
šeho umění je toto sdružení před cizinou. Jsme
vděční za tento cyklus našim kvartetistům i Spolku
pro komorní hudbu, který do svých análů, vy-
plněných nejryzejšími snahami ve prospěch české
hudby a o šíření hudební kultury, snaží se vepsat
nový záslužný čin, jenž řadí se svým významem
vedle cyklu Beethovenova a Dvořákova. aš.
+ Anglický klub v Praze pořádá ve čtvrtel
17. t. m. o 128. hod. več. v Plodinové burse kla-
vírní koncert sleč. M. Dvořákově, propagatorky
české hudby v cizině. Program: Řachmaninov
Reger. Debussy. Chevillard, Suk, Dvořák, Förster.
Fibich, Novák, Smetana. Lístky: K 3.—, 2.—, 1.—
u kustoda Anglického klubu, firmy F. Topiče na
Ferdinandově tř. a J. Neffa na Přikop
+ Pěvecké sdružení moravských nčitelu.
p. E. Trégler. býv. saský král. dvor. varhanik.
a p. J. Kühn, operní pěvec, účinkují na koncertu
při Representačním večeru Spolku posluch. archi-
tektury, dne 19. dubna t. r. ve Smetanově sál
Obecního domu za protektorátu Ferdinanda prince
z Lobkoviců, nejv. zem. maršálka a čest. dra, věd
techn., min. veř. praci inž. Ot. Traky, čest. dra
věd techn., dvor. rady a prof. v. v. Jos. Schulze.
čest. dra, věd techn. a arch. prof. J. Kouly.
+ Česká Vánoční legenda od Otakara Ostr-
čila, která poprvé v Praze provedena bude dne
29. dubna Pěveckým sdružením moravských uči-
telů, vyšla ještě před koncertem v pondělí 14
t. m. Partitura za K 1.50 v Hudební Matici Umě-
lecké besedy, Praha-II., Jungmannova třída č. 3
nové a u všech knihkupců.
+ Skladatel Josei Jeřábek v pátek 18. dubna
o 7. hod. večerní v místnostech Umělecké besedy
vyloží a provede čtyřručně na klavíru své skladby.
které budou na pořadu koncertu, jejž na počest
jeho 60. narozenin pořádá Klub přátel Hidové
osvěty. Dramatickou předehru, symfonickou báseň
»Evropa« a symfonii zahraje autor a p. A. Tuček.
melodram deklamovati bude slč. K. Vodova. Vstup
volný interesentům, zejména členům Úmělecké
besedy.