Dne 14. září 1900.

KATOLICKÉ LISTY

Číslo 252. Strana3

samy! Bdéme a připravujme se, střežme náš kato lický život a prohlubujmež jej! Když utišila se bouře pochvaly, jež provázela tuto řeč, vstoupil na řečniště rada vrchního zemského soudu Roeren, aby odpověděl na otázku: »Kterak je lze chrániti naši mládež proti nebezpečím oplzlosti v umění a belletristice?« — Při poradě o pověstném zákoně Heinzeově bylo na křesťanskou mravouku na- kupeno tolik pohan a potup, že živě musíme proti tomu protestovati a zároveň prohlásiti, že chceme, aby křesťanský mrav zachováván byl v nejvyšší úctě. Bylo prohlášeno úplné odstranění všeliké morálkya došlo to tak daleko, že krasoduch Göthe má větší cenu, než všichni svatí dohromady. Usiluje se o to, aby lid soustavně byl mravů zbavován: i mohli by- chom klidně přihlížeti k tomuto svádění lidu? Či ne- máme práva žádati za státní ochranu? Či možno po- příti mravní úpadek a nemá v něm pohříchu jenom naše mládež tak vynikajícího účastenství? Důkaz podává statistika. A odkud to? Špatná četba a oplzlé obrazy činí z tak mnohých mravní sříceninu. Vždyt celé domy vedou v tom obchod. Zle vyhlíží to ve výkladních skříních, jedovaté símě padá pře často již do srdcí nejmladistvějších. Máme v přijatém zákoně dobrý začátek, to však nepostačí. Všecky umravněné síly musejí spolupůsobiti ku blahu mládeže. Přede dvěma roky založen byl v Kolíně n. R. spolek pro boj proti nemravopočestnosti. Spolek ten používá všech prostředků a cest, aby povznesl ve- řejnou mravnost a chránili mládež před nebezpečen- stvím. Tři klenoty z ráje zanechal nám Hospo din vonící květiny, třpytné hvězdy a nevinné dětské oko. Střežme tyto nejkrásnější drahokamy ! Hromová bouře potlesku zabouřila dvoranou.A zabouřila poznovu, když vstoupil na řečniště dr. Lieber. Pravil nejdříve, že jest nucen, poděkovati kato- lickému lidu za tu lásku, kteráž i přes oceán osvěd- čena byla mu od přátel i nepřátel. Zachránila jej modlitba všech, jest proto celá jeho rodina povinna srdečným díkem. Chtěli jsme — pravil dále dr. Lieber — zří- diti v těchto dnech Vykupiteli světa pomník, jenž by potrval po všecky věky a celá řada řečí snášela kámen za kamenem k tomute pomníku. Kdo že by odvážil se před stoletím předpovídati dnešní rozvoj života katolického? Trvalo dlouho, nežli světlo, jež roznítili velicí mužové, všude se rozhostilo. Naši ne- přátelé to byli, kteří dopomohli nám k průlomua nás zahřívali. Od Rýna vzešlo znovuobrození kato- lictví. Shromážďujeme se proto při tomto veletoku, který je zároveň »kněž ..... . . ulicí říše«. Zapomětlivost není v našich dobách snad pátou nebo šestou velmocí, nýbrž ona jest první velmocí. My staří neseme jizvy kulturního boje na vlastním těle. Vizte nás, vy mladí, ne abyste nenáviděli a úto- čili, nýbrž abyste se ozbrojovali a připravovali k tomu, abyste později sami kulturní boj vybojovali. Musíme na politickém poli se shromážďovati a pracovati. Ne- vynášíme nároků na zachování úplné jednoty ve všech otázkách, a přece nám tak podivuhodně se podařilo zbudovati katolický střed jako pevnou věž, kterouž obdivují celí národové. Ne-li směrodatnou, byla naše strana přece roz- hodující. Jako veteránu, jenž stál po třicet let v po- litické bouři, dovoltež mi malou prosbu. Úlohy, jež nás čekají dnes, jsou mnohem nesnadnější, než byly úlohy boje kulturního, kdy všecko slévalo se železem a krví. Kéž lid pracuje pro dělníky, již jsou s to, aby tyto úlohy vykonali! Nás jest již málo a také ten onen musí dnes již jeti jen poloviční parou, pro- tože dříve byl přetopil. Nuže vysílejte do Berlína muže, kteří jsou schopni práce a jež také práce těší. Důvěřujmež, i když to všady nejde podle naší vlastní hlavy; vstoupíť tak často bota kyrysníkova nepřed- loženě do nejlépe utkaných sítí a roztrhá je. Nesnesitelna je dnes otázka, týkající se Jesuitů, od té doby, co v Bochumu byly zapovězeny před- nášky P. Aadelfingra a co i rozšiřování časopisu »Stimmen aus Maria Laah« považováno jest i za řá- dovou činnost. Důvěřujme! Dnes jsou zájmy katolíků v Německu opatřeny tak dobře, jako málo kdy před tím. Pojali jsme zde do našich resolucí celé nábožen- ské a hospodářské ano všecko veřejné pole, nuže nyní je provádějmež! Máme dosti spolků, nuže použijmež jich a nasaďme pro ně všecky své síly. Zachovejme si především jiným dvě veliké organisace: katolický střed a lidový spolek pro katolické Německo! Na to se obrátil řečník k mládeži studující. Musíte — volal — více modliti se k Mateři Boží! Pěstujte idealismus a nedejte se zaplésti v sítě po- žitkářství a zájmového boje. A vy, rodičové, dávejte své syny na studie, aby katolíci osvědčili se na všech polích. Valný sjezd v Bonnu dostál svému úkolu. Zřízen byl pomník Kristu. Radostná a naděje plná vyhlídka do budou- cnosti posilovati bude nás v témže smyslu. Kriste, Tebe velebíme, Tebe oslavujeme, včera, dnes a na věky věkův.

Řeč tato provázena byla potleskem, jenž trval několik minut. Předseda Praschma poděkoval pak všem, kdož připravili velikolepý sjezd, zvláště bonnskému obyvatelstvu a především nadšeným řeč- níkům. Na konec udělil světící biskup dr. Fischer všem přítomným své požehnání, načež byl sjezd pro- hlášen za ukončený.

Zprávy církevní. Církevní slavnost. Dnes připadá památka papeže a mučeníka sv. Kornelia. Římský císař Decius (r. 249 - 251) jal se krutě pronásledovati křesťany. První obětí byl papež sv. Fabian, jenž dne 20. ledna r. 250 skonal smrtí mučenickou. Po dobu krutého pronásledování křesťanů nebylo možno voliti nástupce. Po 18 měsíců byl stolec Petrův neobsazen. Ducho- venstvo v Římě neustalo však horlivě pracovati na vinici Páně. Hlavním jeho vůdcem byl kněz Korne- lius, syn vznešeného Římana Kastina. Když r. 251 Decius odtáhl z Říma do války, mohla býti volba pa- peže provedena, i byl jednohlasně zvolen horlivý kněz Kornelius. Za jeho panování vypukl spor v církvi, zda se smí kněží i laikové odpadlíci byť i činili po- kání, opět přijmouti do církve. Papež rozhodl, že ti, kteří v bázni před mučením a smrtí zapřeli víru, činu svého později litovali a uložené pokání činili, opět do lůna církve přijati býti mohou. Koncem r. 251 vy- pukl v Římě mor. Pohané svalovali vinu této rány na křesťany. I začalo opětně pronásledování křesťanů. Také papež Kornelius byl vlečen před soud a byl od něho vypovězen z Říma do Centumall u řeky Tibery na moři. Sv. Kornelius zemřel r. 252 dne 14. září, spravovav sv. církev 15 měsíců, Dnes slaví se také památka sv. Nothburgy, panny a zároveň při- padá na dnešní den Povýšení sv. Kříže a sice na památku následující události: Perský král Chos- roes II., dobyv vojskem svým r. 614 Jerusalema, odvedl četné zástupy tamních křesťanů s patriarchou sv. Zachariášem do zajetí. A tehdy Peršané od- nesli odtud mimo jiné i sv. kříž Kristův, jejž byla kdysi sv. Helena nalezla. Po 14 letech zvítězil císař Heraklius ve válce nad Peršany a donutil je, že mu vydali vzácný ten poklad, který na jaře r. 629 vztýčen byl zase slavnoctně ve chrámě Božího hrobu v Jerusalemě k všeobecnému uctění. Úmrtí. Včera ráno po 2. hodině zemřel ve františkánském klášteře v Hájku vdp. Bernard Vařečka po trapné a dlouhé nemoci u věku 80 let. Zesnulý byl po mnoho let provinciálem řádu franti- škánského a vynikal neobyčejnou pamětí. Věděl téměř všech kněží světských i řeholních v Čechách a na Moravě den narození, ordinace a místo působení. Za mladších let býval velmi činným. — Pohřeb bude v sobotu v 10 hod. v klášteře hájeckém. R. i. p.

Sjezd katolických spolků diecéše králové- hradecké v Chrudimi. Veřejnosti české není tajno, že v době nynější politické rozháranosti strana katolická dovede bez agi- tací a bez reklamy shromážditi veliké massy lidové při svých manifestačních projevech. Tajemství celého tohoto kouzla leží v tom, že program katolické strany jest populární a lidový, neboť kořeny náboženského přesvědčení jsou v srdci lidu českého hluboce zapu- štěny. Novým dokladem tohoto tvrzení byl diecésní sjezd katolických spolků v Chrudimi. Královská Chrudim pěkně uvítala křesťanské sociály, kteří ke konci století sešli se ze všech krajin diecése, aby po- klonili se v arciděkanském chrámu sv. Salvatora Božskému Spasiteli. Sjezd vyměřen byl pouze na je- diný den jména Panny Marie a obeslán byl velmi četně, ačkoliv v nedaleké vzdálenosti na poutním místě v Luži konala se též jubilejní slavnost za četné návštěvy věřícího lidu. O 10. hodině vyšel imposantní průvod, čítající 12.000 účastníků, mezi nimiž bylo 800 mužů s od- znaky a 16 spolkovými prapory, k arciděkanství, kdež uvítal ndp. biskuna Edvarda Jana. Ve chrámu Páně tísnilo se několik tisíc lidí, ježto slav- nostní kázání měl ndp. biskup. V předních lavicích usedli členové městské rady, kteří vrchního pastýře uvítali oficielně při příjezdu u slávobrány ve jménu obce. Ndp. biskup promluvil na slova sv. evangelia »A království Jeho nebude konce« skvělou a po- vzbuzující řeč, z níž stručně uvádíme hlavní my- šlénky. »Všecky věci jsou podrobeny změně a roz- kladu, proto i nepřátelé Ježíšovi domnívali se, že Jeho nauka a církev shroutí se nástrahami lidskými v nicotu. Ale výpočty jejich se neosvědčily, nebot o Spasiteli děl anděl, že »království Jeho nebude konce.« Zvláště moderní naše století použilo všech výsledků vědy proti církvi Kristově a zasadilo jí mnoho těžkých ran, ale zase na druhé straně vybur- covalo z vlažnosti celé zástupy věřících i v národě českém, kteří pozvédají hlasu na obranu dědictví Kristova. Přítomný sjezd katolických spolků a uví- tání jeho se strany občanstva chrudimského jsou toho

patrným dokladem. Jakkoliv uvědomělých těchto ob- hájců není ještě mnoho, přece lze v úspěch doufati, jestliže se každý postará, aby Kristus vládl v srdci každého jednotlivce. Jeť králem, proto nutno dle předpisů v katechismu prokazovati Jemu úctu, lásku a poslušnost. Na to slovutný řečník provedl v bri- lantní paralele vzájemný ponřěr věřícího katolíka ke králi Ježíši a poměr loyálního poddaného k zákoni- tému králi, poukázav na to, že náboženství jest nej- lepším rádcem vladařů, nejlepší oporou jejich trůnů a nejvydatnější pěstitel loyalních citů v poddaných. Nejvěrnějšího a nejspolehlivějšího však tohoto rádce vladařů nemohl snésti liberalismus, jenž horuje pro naprostou nevázanost člověka, proto prohlásil, že vla- dařové nevládnou z milosti Boží, nýbrž z vůle lidu, čímž korunám vladařským odňal vyšší posvěcující ráz a vydal v šanc anarchistickým choutkám. V zemích, kde liberalismus nejvíce se zakořenil, jako v Italii a ve Francii, tam nejvíce kralovražd bylo anarchisty spácháno. Ale nejenom podporu trůnu ničí liberalismus, nýbrž i spokojenost národů, neboť učí vládnouti bez ohledu na zákony Boží a přirozené právo. Výsledkem liberální vlády jest utiskování národů, zvláště slab- ších, nešetření národních citů, krátce liberalismus vede ku tyranii. Z toho důvodu nejenom králové, ale i poddaní nemají horšího nepřítele nad liberalismus a každý boj proti němu znamená boj za svobodu ducha lidského. Hrozný tento nepřítel ubližuje i národu českému, zadržuje i jeho jazyková práva, proto národ český nemá ani toho nejmenšího důvodu vychvalovati ničivý liberalismus a bojovati proti těm, kteří pod názvem klerikálů usilují zničiti panství liberální a zavésti vládu Ježíše Krista. V království Kristově panuje pravá rovnost a každý slabý dojde zastání, v libe- rální říši mají právo jenom silní a bohatí, chudým se měří jinak. Jest to neprozíravost, když jistá část děl- nictva líbá ochotně těžkou ruku liberálního panství, jež ze svobodných učinilo otroky strojů. Bídu rozhá- ranost, sobectví a znemravnělost nezpůsobilo křesťan- ství, nýbrž právě liberalismus, proto mnohým již svítá a nastává obrat ve smýšlení. Liberalismus dohospo- dařil, nezbylo již nic, co by mohl ještě pokaziti. Kri- stus však vládne dosud a vládnouti bude i ve mno- hých dříve odcizených duších, neboť království jeho nebude konce.« Uchvatná hodinová řeč zanechala hluboký dojom v srdci posluchačů, kterým zřídka kdy poštěstilo se slyšeti významnější řeči z úst vrchního pastýře.] Po kázání sloužil zpívanou mši sv. vdp. bisk. sekretář E. Starý, jenž přivedl téhož dne na 400 účastníků ze své dosti vzdálené osady. Po službách Božích pořádán společný oběd. Přední osobnosti města stolovaly v Besedě s ndp. bi- skupem uprostřed jednoty hradecké, chrudimskéa chrastecké. Po občanském obědě pronesl přípitek jmé- nem sdružení dp. dr. Reyl, vzdav díky ndp. bisku- povi za vzácnou návštěvu a apoštolská slova a po- děkovav přítomným zástupcům městské rady za vlídné přijetí katolických jednot. Ndp. biskup pronesl zdra- vici na rozkvět milého mu města, načež odpověděl p. náměstek JUDr. Havelka těmito úchvatnými slovy: »Láska obce naší ku biskupské Milosti a sympatie ku snahám katolických jednot jsou upřímny. Přítom- nost ndp. biskupa mile rozehřívá srdce občanstva zdejšího, jež lne upřímně ku svému biskupovi neje- nom pro jeho milou a laskavou povahu, nýbrž též i proto, že si ho vysoce váží jako v pravdě obětavého, apoštolského a českého biskupa. Jest to skutečně bo- lestno, že muž tak ryzího srdce a opravdové práce mohl býti v Čechách pronásledován a pranýřován, Ale nastal obrat. Jako jiní lidé začínají dráhu životní jarem a končí zimou, začal ndp. biskup Brynych svou dráhu zimou nepřízně, která však proměnila se v jaro obliby, ba již v léto lásky. Nepřeháním, když pro- hlašuji, že city mé sdílí celé naše město, an vybízím vás, žáky velikého biskupa, abyste zvolali se mnou: »Ať žije český biskup Bry nychl« Bouřlivý souhlas a neutuchající volání »Slávy« provázely vzletná tato slova, jež dle všeho jsou ohla- sem obratu v posuzování činnosti ndp. biskupa Bry- nycha. Jeho Milost dojata děkuje p. řečníkovi, žádá o účinnou podporu svých snah a připíjí rozkvětu ka- tolických jednot. Odpoledne konala se valná hromada ústředního sdružení, již jménem churavého p. předsedy dra. Rutha zahájil jednatel dr. Reyl řečí, v níž upo- zorňoval na význam diecésního sdružení, od něhož právě přítomná doba může žádati a očekávati mnoho. Po zprávách funkcionářů vykonány volby. Předsedou diecésního sdružení jmenován ndp. biskupem dr. Reyl, místopředsedou dp. katecheta Al. Dvořák, jednatelem vp. kaplan Frant. Jukl. Výbory: pánové Ant. Adam, K. Dašek, Vl. Hornof, Josef Kovář, Josef Krajíček, Josef Malý, Josef Tůma. Náhrad- níky: pp. J. Polák st., J. Polák ml., J. Netuka a Jan Černý. Revisory: pp. V. Jenčovský a František Dvořáček.