ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 7f746e30-75a6-11dc-8a7e-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 25
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXXVIIL.
#2 alto_textblock #2
V Praze, ve středu 26. srpna 1908.
#3 alto_textblock #3
Číslo 235.
#4 alto_textblock #4
Na ranní a odpol. listy před plácí se v Praze v admlnlstraeí na maěsle . . na čtvrt leta . . . . 6 K —h s dvojí dpnálškou 50 na čintita . . . . 7 K 50k ve állalkáchn na měsíe . . . . . . 2 K 30 Pešteut a měe nerk. . . . 3k o0k s dtrejí ziailkeu n.: .
#5 alto_textblock #5
ztěr. ttel3 atýM aděsosyv ne anbetě asto
#6 alto_textblock #6
V drobném prodejit raaní žisla o zobě . . . za S k odpoledni nzk Va slialkách na vezkově: ranní číslo. . . . . . . . 10h odpsledaí . . . . . . . . 4 k Iuserátv plati se hotově napřol. Předplasení a iegerty přijímá zdminl- strace v Marianské ulici č. 3. Tam nachárejí ae tél redakee tskárna s ezpedlee „Nárednich Lista“ Rukopisy se norraoeji
#7 alto_textblock #7
Nová kapitola v událostech marockých.
#8 alto_textblock #8
Převrat turecký soustřeďoval v poslední době hlavní zájem o politiku zahraničnou,a tím se stalo, že jaksi bylo pozapomenuto na události v Marokku a to tím spíše, že zprávy z pramene francouzského, vypravující o ví- tězném postupu vojů sultána Abdula Aziza proti přívržencům vzdorosultána Muleje Ha fida, připravovaly veřejné mínění na šťastný konečný výsledek po celý již rok v tomto severoafrickém mohamedánském státě zuříc války občanské. Zalím nastal na bojišti marockém ne- očekávaný obrat válečného štěstí; sultár Abdul Aziz, politikou francouzskou protežo vaný, utrpěl úplnou porážku, voje jeho zvláště zpronevěrou některých kmenů po- mocných uvedeny byly v naprostý zmatek byly na útěku v pravém slova smyslu zde- cimovány a sultán Abdul Aziz sám jen s těž se zachránil útěkem, provázen pouze něko lika málo cizími důstejníky. Na bojišti zu stalo i několik důstojníků francouzských. Porážkou touto nastal konečný pád sul- tána »cizincům příznivého« a soupeři jeho. staršímu bratru poraženého Abdula Aziza Muleji Hafidovi, uvolněna již na dobro cesta k nespornému opanování zajímavého sultanátu afrického. Tyto nejnovější události v Marokku by nepůsobily tak sensačně ve veřejném mínění kdyby za nimi nestály soupeřící mocnosti evropské a kdyby se dalo předpokladati, že ponecháno bude Marokku samémn, aby s uspořádalo jak to samo nejlépe, byť i krvavě dovede. Ale to jest právě věcí nejpochybnější, vždyť Marokko již ode tří let jest jedním z nejspletitějších uzlů světové politiky, ba byly v roce 1905 okamžiky, kdy pro politiku marockou hrozilo nebezpečí války mez Francií a Německem, jež bylo zažehnáno pouze tím, že energický ministr francouzský Delcassé byl obětován, a poměry evropských států k Marokku upraveny pověstnou konfe- rencí v Algecirasu, kdež jak známo si Ra- kousko-Uhersko dobylo uznání od císaře Viléma jakožto »věrný sekundante Konfe- rence ona mimo jiné přiznala Francii a Španělsku jakýsi vrchní dozor, z něhož se vyklůbaly další události. Když totiž jižní kmeny marocké daly na jevo, že se nepodvolují podmínkám konfe rencí stanoveným, když v některých místech zejména v Casablance zfanatisovaný lid počal útočiti na cizince a povraždil zvláště více francouzských a italských dělníků, odhodlala se vláda francouzská zakročiti a vyslavš několik válečných lodí ke břehům marockým, dala Casablanku bombardovati; na to vysa dila brannou moc francouzskou na pobřeží. aby zjednala pravidelný pořádek. Vedle Francie zakročilo i Španělsko, silou jen ne- patrnou, jež měla na mysli spíše dozor na postup francouzský než opravdový zájem na tom, aby byl zjednán pořádek. Během roku také častěji došlo ke třenicím mezi oběma dozorčími stranami. Z Casablanky vedli Francouzové akc ve prospěch legitimního sultána, vyjednáva jíce s odbojnými kmeny, kteréž prohlásily
#9 alto_textblock #9
nynějšího vítěze, Muleje Hafida, za sulfána stalo se tak právě před rokem, dne 25. srpna roku 1907 v Marakeši, a v lednu letošního roku i ve Fezu. Během tohoto roku i Fran couzové změnili vrchního velitele smiřovac výpravy, což samo o sobě bylo doznáním že nebyla vláda spokojena s postupem a vý- sledky dosavadní akce. V průběhu událostí vyslal pak Mulej Hafid zvláštní poselstvo k evropským dvo rům západním, aby mu u nich připravovalo půdu, slibuje zachovati úmluvy algecirasské bude-li uznán za sultána. Kdežto Francie zjevně, i poskytováním peněžních prostředků snažila se udržeti př vládě sultána Abdula Aziza, Německo vedlo si opatrně, aby bylo zřejmo, že přeje vzdoro- sultánu Muleji Hafidovi. V měsíci červenci t. r. odhodlal se sultán Abdul Aziz k rozhodnému kroku proti svěmu staršímu bratru, vytáhl dne 12. čer vence se svým vojskem z Rabatu na Mara- keš, dával hlásati, že výprava jeho postu- puje vítězně, že kmenové odbojní neb ne- rozhodní se k němu připojují a ubezpečuj ho svou oddaností; ve vojsku jeho bylo vojenské zastoupení francouzské — ale ví- tězný postup jeho skončil smutně asi na pět mil anglických, v okolí Marakeše. Pokud jde o otázku sultánskou, není pochybnosti, že jest věc francouzského chrá- něnce na dobro ztracena a že Mulej Hafid jest sultánem uznávaným a prohlášeným ce- lým Marokkem, pokud jeho jednotlivá po- břežní místa nejsou obsazena Francouzi. Jest nyní otázka, zda Francie bude vy- hledávati dohodu s vítězným soupeřem,či zda bude pokračovati v započaté výpravě, jejíž síly branné by musily ovšem byti značně sesíleny? Francouzové mají vedle Casablanky obsazenu i Udžu a současně po- stupují na jihovýchodě na Tafilet a na jiho- západě v Mauretanii. Pokud by šlo Fran- couzům o pouhé obnovení pořádku v Ma- rokku, dal by se snad zjednati dohodou s novým sultánem Mulejem Hafidem; fu bude zvláště záviseti na tom, aby uznal dluhy, poraženým sultánem ve Francii uza- vřené a nahradil zajisté již značné náklady francouzské uklidňovací výpravy. Dle některých zpráv prý Francie sku- tečně navázala s Mulejem Hafidem styky ještě dříve, než nadešlo nynější rozhodnuti v jeho prospěch na bojišti. V Německu ovšém netají se radost, že posavadní chráněnec francouzský jest na dobro odbyt a projevuje se již názor, že porážka Abdula Aziza jest spolu porážkou francouzské politiky v Marokku. Kdyby tento názor německý pronikl i ve vládních kru- zích berlínských, ztížilo by se asi valně vy- jednávání Francie s novým sultánem a není vyloučeno, že by vítězní jeho stoupenci se dali nadějemi na Německo strhnouti k no- vým přehmatům, jež by donutily Francii, aby se ještě více zapředla do zmatků marockých. Prozatím se oznamuje, že nový sultán Mulej Hafid jest hotov uznati úmluvy konfe rence v Algecirasu; co se týče oprav poli cejních v Marokku, očekává prý, že mu Evropa popřeje lhůtu přiměřenou, aby je vlastní mocí provedl. Rovněž prý jest ocho-
#10 alto_textblock #10
ten uznati postavení banky marocké, ale bude žádati přiměřený vliv na její správu. mimo to prý se naděje ve velkodušnost Francie, že sama dobrovolně vyklidí obsa- zená místa, zejména Casablanku a Udžu Kdyby se na těchto základech docílilo do hody, nebylo by třeba nové konference, jako byla algecirasská. Hlasy časopisů francouzských jsou dosu nejednotné. »Temps« na př. praví, že poráž- kou Abdula Aziza není otázka marocká vy- řízena. Záviseti bude prý na tom, zda nový sultán dá prohlásiti svatou válku proti Evro- panům (t. j. Francouzům), či zda poved smírnou politiku, o niž se pokoušel vůči Evropě Abdul Aziz. »Figaro« praví, že zvláštní práva Francie v Marokku nezávisí na osob sultánově. »Eclair« odsuzuje posavadní ne- rozhodnost Francie, jež chtěla zachovati zdání nestrannosti k oběma soupeřům, ač každý ví, že přála Abdulu Azizovi a byla odpůrkyní Muleje Hafida, jenž nyní triumfuje. Anglické časopisy celkem posuzují si- tuaci klidně, ač litují, že Francie vsadila na nepravé číslo. Bylo by prý si přáti, aby se rychlým vyjednáváním situace zjednodušíla a nebylo třeba svolati novou konferenci. Není pochybnosti, že situace v Marokku pro politiku francouzskou se valně znesnad nila a že konečný výsledek bude záviseti na tom, jaké jest ostatní mezinárodní po- zadí, jež má nyní dvě palčivé otázky, jednu na Východě, v Turecku, druhou na Západě v Marokku.
#11 alto_textblock #11
Politické zprávy domácí. Z Vidně, 25. srpna. (Trestuhodne jednání obce videňské preti če- ským obcim.) (Č. V. K.) (Zvl. tel.) „Vídeň ský Denník“ oznamuje: Obec vídeňská zbavuje trestuhodným, záludným způsobem Čechy de movského práva. Sama bez žádosti nabízi a dává poněžité podpory lidem, kteří po deseti letém pobytu mají nabýti příslušnosti ve Vídni. Podpora ta dávána bývá také lidem, kteří jsou dosti zámožní, nebo tak postaveni, že mají více než dostafečnou obživu, ale zlákáni lehce naby tým obnosem podporu přijmou. Podporu tuto však město ihned oznámí domovské ebci a da si ji zaplatiti. Jednání tolo jest vyložený pod- voda jest proto nutno, v případech toho druhu soukromě vyšotřiti poměry lidí, kleři podporu takovou přijmou a podniknouti všemožné kroky úředni proli tumu ilanedl, by takové nekalé ma- nipulace byly do budouena znemožněny. Upo zorňujeme na to všechny české obce. Ve Vídni, 24. srpna. (Z českého ži vo- tave Vídni.) (Pův. zpr.) (Č. V. K.) Začátkem nastávajícího školního roku bude otevřena první třída třetí české obecné školy v VII. okrese vi- deňském, Burggasse 123. Zřízení čtvrté české obecné školy v IX. okrese nachází se v přípra ném stadiu. Velkou akci pro zřízení české obecné školy zahajuje XX. okres vídeňský. Škola tohoto okre su má prozalím vyhovovati také českým dětem okresu II. a XXI. Mezi českými železničnými úřadníky ve v dni zahajuje se akce pro založení videňske odbočky „Spolku českých úřad- níků železničných v Praz e“ V XVII. okrose vídeňském otevřena bude česká veřejná knihovna a čítár na.
#12 alto_textblock #12
O otázce, v jaké formě zúčastní se Čechové dolnorakouští všeobecných voleb do zemského sněmu dolnorakouského, rozhodnuto bude na schůzi výkonného výboru dolnorakouského od boru Národní rady dne 26. t. m. Převládá nálada pro postavení samostatných českých kandidátů jak se za to přimlouvá také orgán Čechů dolno- rakouských „Vídeňský Denník“ Ze Zakopaného, 23. srpna. (Poláci na obraně těšínského Slezska prot „čechisaci“.) Nedávno citovali jsme dopis do „Kraje“, v němž se pravilo, že česká věc na Téšínsku je ztracena, že tam český živel jako slabší a méně uvědomělý krok za krokem ustu- povati musí převaze Poláků — a přece polští politikové, shromáždění jako každého léta v Za- kopaném, uznali za nutno sestoupiti se ku po- radě, kterak těšínské Slezsko obránit od če- chisace. Je-li pravda, ce bylo napsáno v „Kraji“ není Polákům na Těšínsku ani dost málo zapo- třebí s Čechy o jazyk bojovat a mohou dalšt mizení české národnosti zůstaviti přirozenému běhu věcí; tím pak méně je třeba užívati slova „obrana v tom jezovitském smyslu, jako čin- vají Němci v boji naproti Čechům i naproti P - lákům — prozatím toprve v Poznaňsku. Poradu zakopanskou zahájil pan Fr. No- wodworski, advokát z Varšavy, poslane ruské hosudarstvenné dumy, za předsedu pok zvolen prof. Twardowski ze Lvova, jeh náměstky pp. Chomiňski, poslanec hosudar. stvenné dumy z Litvy, red. Seyda z Poznane a prof. Kutrzeba z Krakova. O „významu těšinského Slozska pro polskou věc národní přednesl Jan Pawlikowski ze Lvova. Do vozoval, že Poláci na Těšínsku musejí se bránit proti germanisaci i čechisaci, ačkoli z těšínský ch bojů je známo, že právě tam se Poláci spojuj s Němci naproti Čechům. Když jsou Němcí je jich spojenci, jak je mohou ohrožovat? a když jsou Češi poraženi a na ústupu, jak jim mohou být nebezpečni? Vývody své řečník skončil zvo- láním: „Chtějí nám vzíti těšínské Slezsko! T je naše! S rukama pryč!“ Druhý řečník, kněz pastor Fr. Michejda dokazoval, že i Němci na Těšínsku jsou již pou- hé rozbitky. Vůdčí myšlenkou lidu slezského je myšlenka polská, myšlenka národní, tíhnoucíz sjednocením s celým národem polským. Těšín- ské Slezsko jest i bude polským! Řečník dále rozvinul před posluchači obraz polské práce n Těšinsku. Všichni Poláci se na tut prácí skládají. Za 240.000 K vystavěl „Dom narodowy“ v Těšíně, založili „Towarzy stwo pomocy narodowej“, na „Macierz szkolna platí ročně 13.000 K. Nad to každý těšínský Slezan musí být členem aspoň tuctu národních spolků polských a platiti do nich příspěvky. Boleslav Wlodek, řídíci učitel polsk školy v Moravské Ostravě, líčil strašné postupy čechisace v uhel- né pánvi moravsko-cstravské (!) a zapřísahal všechen polský národ, aby povstalk obraně polskosti o této záhubné české povodně.
#13 alto_textblock #13
Politické zprávy zahraničné.
#14 alto_textblock #14
V Praze, 25 srpna.
#15 alto_textblock #15
Olázka ústavy pro Bosnu a Hercegovinu. Vídeňské listy oznámily onehdy, že nemůže být ani řečí o tom, aby Rakousko Uhersko dali obsazeným zemím ústavu, jen prý poněkud neškodně rozšíří tam obecní samosprávu.
#16 alto_textblock #16
»Srbská Réč« v Sarajevě prohlašuje k tomu, že by obyvatelstvu Bosny a Hercegoviny nepo- stačila každá ústava, kterou by je snad Ra- kousko- Uhersko obmysliti ráčilo. »Dnes, kdy všecky evropské země, i Turecko, mají ústavu, dnes se nemůžeme tím spokojiti a nespokojímel Nám není třeba žádné »pyramidy«, ani »postup- ného vychovávání lidu«. Na to jste měli mysliti před třiceti lety! (Výborně !) Dnes je na to pozdě. Lid náš je probudilý, uvědomělý, svých práv znalý a nepřijie žádné ji né ústavy, než která bude prve sjed- nána s ním. Surogáty si nechte !«
#17 alto_textblock #17
Chudi lidé vaři z vody. Ze sotis »Šwiata slowiaňskiego« na naši adresu, jež jsme ve svém nedělním čísle od- byli, »Plzeňské Listy« si udělaly krásný úvodní článek. Jakživo v »Plz. L.« nevyšlo nic tak duchaplného. »Šwiat Slowiaňski« rád nazývá »Národní Listy« českým »Novým Vremenem«, a to se »Plz. Listům« zdá tak vtipnou imperti- nencí, že se nemohou přemoci, aby ji svému čtenářstvu zalajily Víte liž, co je »Novoje Vremja«? Velký národní ruský list, list světového jmena a vý- znamu, list obrovských finančních prostředků, z nichž může svým spolupracovníkům vypláceti knížecí honoráry a za to se může pochlubití, že má ve své redakci nejlepší publicisty Ruska. V posleddních letech byl v Rusku učiněn nejeden pokus, aby »N. Vr.« bylo vysazeno z prvého místa a nuceno bylo ustoupiti je svému kon- kurentu. Pokus takový učinil i syn vydavatele »Nového Vremene«, A. A. Suvorin, s »Rusí«, již zejmena dělána mezi Slovany čilá reklama. Ale dnes už »Ruse není mezi živými, skončivši život veřejným skandálem, což se rovná sebe- vraždě, a »Novoje Vremja« je pořád v plné síle. Žurnalisticky ho nedostihuje žádný ruský list a bezpochyby brzy nedostihne. Sočení a zu- řivá agilace protinárodních a revolučních listů v Rusku učinily všecko možné, aby »Novému Vremenu« podkopaly půdu pod nohama, ale marně. »Novoje Vremja« je čteno nejen svými přivrženci, nýbrž musí býti čteno i svými od- půrci, a v tom je největší síla tiskového orgánu. Jsou-li tedy »Národní Listy« přirovnávány »Novému Vremeni«, není v tom pranic, co by je mohlo bolet. To snad »Plz. L « nevědí prolo je jim třeba povědět. »Swiat Slowin ú skie má snad příčinu »Novoje Vremja« nenávidět, ale příčiny té nemá žádný český list. Naopak, česká národní veřejnost může býti. » Novému Vremeni« vděčna, že o Češích a české otázce vždycky přiznivě psalo.
#18 alto_textblock #18
Pravda o tom, co Nastič v Srbsku dělal. »Slovenski Jug« v Bělehradě tvrdí, že Nastič ve své brožuře prostě renomuje, tvrdí-li, že měl v Srbsku styky s poslanci, vlivnými politiky, ministry atd. Nastič, přišed z Bosny do Bělehradu, vydával se za politického uprch- líka, což mu získalo soucit několika studentů a dvou důstojníků. Na jejich mladá srdce uměl působiti, vydávaje se jim za politického mučed- nika. A protože byl rodák bosenský a v Srbsku je dobře známo, s jakou upřímností a obělavostl bosenšil Sbové bojují za svá práva, víru a národnost, není divu, že Nastič, pokud nebylo proti němu podezřeni, byl považován za jednoh z takových bojovníků proti eizímu režimu. My-
#19 alto_textblock #19
FEUILLETON.
#20 alto_textblock #20
České sněmování v první polovici 19. století. Napsal dr. Bohumil Baxa Koncem 18. století ustálily se v Čechách dva druhy sněmů: sněmy tak zv. postulátní stavovská shromáždění. V r. 1790 žádali čeští stavové, aby nejvyšší purkrabí pražský, neb v jeho zastoupení nejvyšší po něm zemský úřad- ník, měl právo, kdykoli toho budou vyžadovati poměry a blaho země, svolati po předehozí do- hodě se zemským výborem stavy na sněm neb do zvláštního shromáždění. Toto právo měl příslušeti nejv. purkrabí neb jinému nejvyššímu úřadníku zemskému, aniž by se musil dožado- vati zvláštního dovolení od dvorského úřadu (spojené dvorské kanceláře české a rakouské), O této žádosti (a také o ostatních žádo- stech) stavů se jednalo ve společné schůzi zá stupců dvorských úřadů a deputace českých sta vů, konané dne 12. března 1791 pod předsed nietvím arciknížete Františka. Referent dvorský rada při spojené dvorské kanceláři hr. Saurau navrhoval resoluci toho obsahu, že vypsání sně mů přisluší, jak také Obnoveným Zřízením Zem- ským jest stanoveno, pouze králi. Jsou-li však tyto sněmy od krále vypsány, přísluší držání jich, jakož i svolávání t. zv. stavovských shromáž dění nejvyššímu purkrabí, neb zajde-li jeho co nejstaršímu nejvyššímu úřadníku zemskému S tímto návrhem souhlasila komise i deputovan stavů českých. Avšak král Leopold II., ač v ostat ním návrhy této konference celkem schválil, vy zval spojenou dvorskou kancelář, aby podrob něji vyložila, co vlastně sluší rozuměti výrazem „ostatní stavovská shromáždění“. (Akta spojen dvorské kanceláře „Čechy“, IV., H., 2., karto 517.; archiv ministerst. vnitra). Na základv tahoto vyzvání učinila spojená dvorská kancelát dne 8. července 1791 přednesení panovníkovi ve kterém vykládá pojem stavovská shromá ždění. Jimi prý sluší rozuměti ta shromáždění která se konají se svolením J. V. také v Dol-
#21 alto_textblock #21
1) Žádost tato obsažena jest v druhém hlavnín spisu desiderií, který vyšel tiskem v „Historisch Aktenstücko úber das Ständewesen in Oesterreich“ II.. Leipzig, 1848, vtr. 103.
#22 alto_textblock #22
ních Rakousích, a nejsou vlastně ničím jiným, než rozmnoženým výborem zemským. Tento pr, shromažďuje pouze tehdy, jestliže stavovský (= zemský) výbor netroulá si některou záleži- tost pro její důležitost vyříditi, a proto, že nent možno vždy vypsati formální sněm, s povole- ním nejv. purkrabi aspoň ty příslušníky stavů, kteří jsou v Praze. Tato shromáždění byla prý toké už dosud vždy konána, ježto o stavovských záležitostech jest se také raditi, a celý sněm nemůže prý po delší dobu zůstati shromážděn. Přednesení toto bylo k jednohlasnému návrhu státní rady králem Leopoldem II. také schváleno (Akta státní rady čís. 3324 ex. 1791; dom. dvorní a státní archiv). Skutečně také dvorský dekret z 12. srpna 1791, kterým vyřízen byl druhý hlavní spis stavovských dosiderií, mluv v odst. 6. a 9. o těchto stavovských shromáždě- ních a uznává nejvyššímu purkrabí, neb po něm nejstaršímu nejvyššímu úřadníku zemskému právo takováto shromáždění svolávati. Tím byl položen jaksi pevný zákonný podklad k rozlišo- vání mezi oběma druhy sněmů. Dvorský dekreo z 19. října 1810 již výslovně toto rozlišování přijímá a uznává poznovu nejv. purkrabí (neb po něm nejstaršímu nejvyššímu úřadníku zem- skému) právo svolávati stavovská shromáždění Ovšem jest se vystříhati pro takováto shromáždě ní názvu: sněmovní sbromáždění a při expe- dicích zemského výboru jest úřadní spisy, jež jsou určeny pro stavovská shromáždění, již zevně označiti poznámkou: „k stavovskému shromáždění.“ (Akta registratury zemského vý- beru; Fase. A., I., 1.) Předpis Obnoveného Zři- zení Zemského byl tudíž těmito nařízeními změněn. Na základě toho vyhranil se v první polo- vici 19. století zcela jasně rozdíl mezi sněmy postulátními a mezí stavovskými shromážděním (Pestulatenlandtag — ständische Versammlung) Stavovská shromáždění bývala později zvána také jednací sněmy (Geschäftslandtag). Sněmy postulátní byly v podstatě vlastně jen ceremoniemi sněmovními a sloužily jer k vyřizování královských postulátů; odtud tak jejich jméno. Sněm postulátní svoláván byl p r. 1790 až do r. 1848 každoročně (pouze roku 1809 nebyl pro tehdejší události válečné svo- lán), aby povoloval obvyklé berně. Svolávání se dálo zvláštními patenty královskými v řeči če- ské a německé; avšak podpis panovníkův
#23 alto_textblock #23
dvorských hodnostů byl pouze český. Pro každý sněm jmenování byli zvláštní královští komisaři (tři, dva ze stavu panského a jeden ze stavu rytířského), kteří obdrželi od spojené dvorské kanceláře zvláštní instrukce a přednášeli (vlast- ně dávali sněmovními sekretáři přednášeti) v pl- ném sněmu při otevřených dveřích královské postuláty. Oni také odevzdávali nejvyššímu purkrabí obvyklý královský revers, kterým bylo stavům českým zaručováno, že povolení ob- vyklých berní není nikterak na újmu právům a výsadám stavovským. Tento revers dával nej vyšší purkrabí vložiti do zemských dosk a ulo žiti v zemském archivu. Na sněmu postulátním se krom o králov ských postulátech, o ničem jiném nejednalo. První odevzdával svoje votum stav duchovní. po něm stav panský, dále stav rytířský a ko- nečně stav městský. Když sněmovní spis dle toho vypracovaný byl králem schválen, byly za přítomnosti královských komisařů artikule sně- movní publikovány, načež byly zapsány v zem- ské desky. Zahajování sněmu dálo se s volikými obřadnostmi. n Stavovská shromáždění byla oproti tomu opravdovými jednacími či pracovními sněmy. Svolávána byla nejvyšším purkrabím jakožto předsedou stavů a zemského výboru. Pozvání k nim byla vyhotovována pouze v řeči něme- cké a podepisována jen ředitelem stavovské kan- celáře. Zváni byli všichní členové sněmu, a v po- zváních (tištěných) byly všechny předměty, klerých bude jednáno, uvedeny. Na těchto sta- vovských shromážděních čili jednacích sněmech byly projednávány s vyloučením královských postulátů všechny oslatní záležitosti stavovské a zemské. Iniciativa příslušela králi (proposice královské mimo královské postuláty), dále nej- vyššímu purkrabí, zemskému výboru, konečně i jednotlivým členům sněmu. Ovšem dle dvor. dekretu z 12. srpna 1791 odst. 11. musil každý člen sněmu, kdo chtěl podati na sněmu nějaký návrh, předem to oznámiti zemskému výboru. Stavovská shromáždění byla svolávána nej- vyšším purkrabím nejméně jednou v roce; pouze v r. 1839 nebylo stavovského shromáždění. V lé- tech čtyřicátých 19. století, kdy slavové češt již se byli probudili ze své lethargie, trvaln stavovská shromáždění dále, někdy i tři neděle. Aby stavovská shromáždění byla schopna k usnášení se, bylo třeba přítomnosti nejmén
#24 alto_textblock #24
30 členů; při postulátních sněmech stačil ke schapnosti usnášení se jakýkoli, i sebe menš počet členů. Ku přijetí určitého návrhu neb pro- posice královské bylo třeba absolutní majority přítomných; nějaké kvalifikované většiny ústava zemská neznala. Každé snesení sněmovní, které šlo ze sněmu, bylo opatřeno výtahem z proto- kolu o zasedání sněmovním. V tomto výtahu bylo uvedeno: den a misto zasedání, jméno před- sedajícího, jména všech přitomných stavů a ko- nečně předmět, o kterém se usnosení stalo. Právo místa a hlasu na sněmu bylo vázáno určitými podmínkami. Ústava stavovská přiná- šela to přirozeně s sebou, že politická práva příslušela jen těm příslušníkům země, kteři byl členy zemských stavů. V království českém byly po r. 1627 čtyři stavy zemské. První byl stav duchovni, který tvořili biskupové, mající ordi- nariam jurisdietionem (nikoli tedy biskupov světící) a infulovaní preláti; podmínka ovšem byla, aby měli také statek, zapsaný v zemských deskách. Druhý byl stav panský čili šlechta vyšší, třetí stáv rytířský čili šlechta nižší; ovšem musila míli tato šlechta (vyšší i nižší) český in- kolát čili české státní občanství. Čtvrtý byl sta městský, který tvořili měšťané královských měst Pouze příslušenství k jednomu ze čtrt stavů zemských zjednávalo způsobilost k sněmu Avšak vstup na sněm podmíněn byl ještě dal šími náležitostmi. Členové stavu duchovního byli způsobilí k sněmu teprve po svém jmeno vání resp. potvrzení králem. Členové slavu pan ského a rytířského musili se vykázati, že maj český inkolát, že složili rovers k zemi a že maj knihovní vlastnictví statku v deskách zemských zapsaného. Vedle toho musili podávati písemnou žádost k nejvyššímu purkrabí o uvedení n sněm. Byla-li žádost odůvodněna, navrhoval purkrabí v nejblíže příští schůzi sněmovní sbro mážděným stavům, aby žadatelům povolili vstu na sněm, načež, když stavové svolili, vykázal jim místo ve sněmu a to členům stavu panského na lavici panské, členům stavu rytířského na lavici rytířské. Nevykazoval-li však žadatel předepsaných náležitostí, nejvyšší purkrabí žá dost zamítl; pouze v případech pochybných neb zvláště důležitých předkládal žádost k roz- hodnutí sněmu. Žadatel na sněm uvedený stával se skutečným členem stavu, byl takto přijat mezi stavy a měl právo nositi stavovskou uni- formu (a právo seděti a hlasovati na sněmru).
#25 alto_textblock #25
Z měst královských zúčastnila se sněmo vání jen málokterá města, vlastně jen král hlavní město Praha, zřídka kdy také Plzeň, Bu- dějovice a Kutná Hora. Za Prahu zúčastnili se sněmu pravidelně člyři zástupcové, purkmistr. dva místopurkmistři a jeden radní, za druhá města, pokud ovšem ona sněm obesílala, dva zástupcové, jejichž pověřovací listiny bývaly sněmem prozkoumány. Kdežto tedy ze stavu du. chovního, panského a rytířského měl každý člen právo zúčastniti se sněmu osobně (stav rytiř- ský býval všek, ježto sněmování dálo se na vlastní náklad, celkem slabě zastoupen), byl stav městský zastoupen pouze svými zástupci. Rovněž při hlasování příslušel každému členu vyšších tří stavů jeden hlas, stavu městskému však doliromady jen jeden hlas, tudíž právě tolik, kolik poslednímu rytíři na lavici rytířské. Teprve r. 1845 přiznal předseda sněmu zástup- cům městského stavu resp. jen král. hlav. města Prahy (poněvadž druhá města zastoupena ne- byla) každému jeden hlas (viritim), což se pro- vádělo až do r. 1848. Důvod tohoto opatření spočíval ovšem v tom, aby posílena byla vládní většina, která se v této době začinala povážlivě viklati; bylyt věrnými a spolehlivými služebníky vlády: stav duchovní, stav rytířský (z převážné většiny) a stav městský šmahem, kdežto stav panský, početně silnější než všechny tři ostalni stavy dohromady, byl většinou v táboře rozhodné oposice. Konečně dlužno se zmíniti ještě o jazykové otázce na sněmu království českého až do roku 1848. Bylo řečeno již výše, že sněmy postulátní byly vypisovány královskými patenty v řečí če- ské a německé, avšak podpis králův a dvorských hodnostů byl pouze český. Instrukce, vyhotovené královským komisařům, byly sepsány v jazyce českém a německém; rovněž tak i královské postuláty, a oba exempláře, český i německý, jsou stejně platnými originály. Reversy, vysta- vované stavům za povolení královských postu- látů, jsou české a německé. Všude jest tudíž jazyk český na prvém místě. Pro jednání na sněmech postulátních byl v r. 1790 vypracován od tehdejšího nejvyššího purkrabí, Ludvíka hraběte Cavriani, nový cere- meniál, který byl v platnosti až do roku 1848. Jednalo se sice v r. 1844 ve stavovském shro- máždění o vypracování nového ceremoniálu sně- movního, neboť dle náhledu stavů byl dosavadní