Vychází každý den mimo v neděli a svátek o 3. bod. odpoledni.

Předplácí se ▼ administraci v Ostrovní ulici číslo 1508—11.

v Praze:

poštou:

měsíčné .

. 1 El.

10 kr.

I zl.

36 kr

čtvrtletně

- » »

30 „

4 „

půlletně .

- 6 „

60 „

8 „

' 0

celoročně

.13 „

20 „

16 »

n

ivaoMJo • „ «is „ j „ n Jednotlivá čísla 5 kr. 8 nedělní prílohou 8 kr.

DOPISY frankované a podepaané přijímá Г © d a. 1C C e v Ostrovní ulici čís. 1508—II.

Rukopisov nevracíme a nepodepaaných nedbáme. REKLAMACE

budtež

nezapečeténé pceýlány nefrankovány. Inseráty počítáme nejlevněji.

ČÍSLO 62.

V Praze, v Pátek dne 16. března 1894.

Ročník XXVI.

Paříž. V Praze, 16. břeana My u nás hádáme se mezi sebou skoro1 Pověstný

již jen o knoflíky ve chvíli, kdy otvírá se propast anarchismu. Nás nemálo překvapil dopis ,N. L • z Paříže, v němž vzteklé řádění anarchisti! posuzuje se při nejmenáím velmi optimisticky а в druhé strany zase velmi pessimisticky opatření vlády, při němž dopisovatel (?) vyslovuje obavu, aby tím neutrpěla svoboda. Vezmi tedy das všecko, jen když udrží se moderní­ modla tak zvané svobody. — Žádný den bez pumy! — tak asi uvádějí anarchuté na sebe klassické pořekadlo­ : nulla dies sine linea — Nechť i Paříž­ hladem vymře následkem slabé, či žádné návštěvy cizinců, jen když zůstane .svoboda". Že však svobody této Paříž začíná se nasycovali,­ vysvítá z návrhu poslance Jos. Fabrea, aby den 14. července — shoření bastilly — přestal býti národním svátkem, jenž prý připomíná kruté prolévání občanské­ krve, a na místě něho aby zaveden byl nový národní svátek Joanny ďArc, kteráž osvobodila Francii z jařma cizinců. ' Byl by prý to svátek o mnoho důstojnější. Jakého nesmyslu dopouštějí se již sociali etičtí doputovaní v parlamentě, nejlíp po znati z toho, že Jaurés do opravdy přirovnal­ pumu к lyře, na kterouž prý stenají vládcové — les gouvernants — při váleč ném zpěvu reakcionářů. Zároveň vyslovil naději, že revoluce bude největším svátkem národa.

šklebuje se mu, že on svými romány ne doma vody nemají, a to Siní i v noci, kdy ' mravnost a bezbožnost fedruje nejvíce • pochodní v roce ke studánce napít se chodí. A na konec opět něco pro zasmání. Rosdiln mesi dobrou a ipatnon vodou nešici, profesor Garner, jenž sepisuje spokojí se s ksidcu. pod nohama mluvnici a slovník řeči opic, pocestuje prýj Mládež nesmí vína piti. Css, kdy mohon opět do střední Afriky do své klece, kterou poprvé víno piti m adl, bývá velice oslsvován. tam prý provisorně přeměnil ve fetisský Dospělí tito jinoši bývají peřím osdobcni a chrám. Tentokráte prý si к sobě do klece j všelijak pomalováni na inameni, ie se stali

přibeře dvě opice, aby v obcování s nimi přiučil se jejich řeči. Má prý ty opice již vybrány. Jednoho opa jmenuje Mojžíšem a druhého Aronem. Příště prý hodlá se s klecí přesídliti na ostrov Borneo.

Manoei da Nóbrega, zakladatel jesuitské missie v Brasilii. Podává Fr. Kosík.

Jiný socialistický poslanec Cammeau v parlamentě zvolal : „ať žije kommuna a beroové proletariátu, kteříž dovedou chápati se zbraně. My budeme vědět, jak prolévati krev. (Nous saurons verser le sang.) А ко nočně třetí socialista Labusquiére prohlásil rudý prapor revoluce za národní. Tentokráte zdá se, že francouzská vláda bére to opravdu, započavší proti anarchistům a jejich tisku neúprosný boj. Následkem nalehnutí na anarchistický tisk přestal orgán Jeana Grave „La Revolte", jehož hlavním redaktorem byl, vycházeti. Nechce prý déle tyranii vládní snášet!. „Charivari" tropí si z této persekuce vládní smích, když praví : Vláda anarchisty zatýká, načež je dá fotografovali a pak je propouští. Kdo prý chce přijití к laciné fotografii, ať prý ze sebe délá trochu anar chistu, načež ho policie zatkne, odvede na komisariát, kde již čeká na něho fotograf, a pak ho zase nechá policie běžet. Školy laické přinášejí ovoce přímo hrozné Postačí jen povšimnouti si soudní siné, před níž stávají mladiství 16—ITletí vrazi, kteří s c hladnou krví vraždí své bratry, sestry, ano i rodiče, děsnou na nich vykonávajíce mstu za špatnou výchovu. Pravé v těchto dnech stojí před soudem advokátní úředník, který lákal do domu hanby 121eté dívky z lepších domů. On totiž spůsobem přímo ďábelským působil na tancechtivost dívek. Líčil totiž na né pařížské­ Gaminy — pepíky — úhlednějších tváří, aby vábili je do lidového plesn v Mou- linu a pod. Která dívka bjia tance a zábavy chtivá, nechala si říci. Dívka pak byla zavedena­ do domu hanby a zde tak dlouho držena, až byla mravně zničena. Dívka a rodiče pro hanbu všecko zamlčovali. Konečně­ ohavníci byli vyzrazeni se svým vůdcem,­ advokátním úředníkem, který se přiznal,­ že za čtyry roky vlákal přes 900 dí vek do bytu nejhorší kuplířky, která se svými dvěma dcerami je doháněla do rukou ▼ilníků. Senzace z tohoto přelíčení jest nesmírná. Ukázalo se, že bídníci neulovili ani jedinou dívku, navštěvující ústav škol nich sester. Toliko dívky ze škol laických nechávaly se chytit na vnadidlo tance. Socialističtí poslanci svojí interpellaci na ministra, že u zatčeného anarchisty nalezena­ byla jedna visitka kněze, nesmírně se blamovali. Ukázalo se totiž, že visitka ta byla stará již čtyři roky a že to byla praobyčejná žebrota, kteráž za knězem běhá skoro při každém kroku. Avšak vysvítá z toho pro kněze naučení to, aby se svými viaitkami byli co nejskoupějáí, protože jimi dějí se veliké podvody a švindle — zrovna jako i u nás. Rochefort ve svém listě zle si dobírá Zóju proto, že odepřel podepsati se na petici­ socialistických poslanců, aby odsouzenému­ Gravemu udělena byla milost. Po-

Výanamný příklad pomstychtivosti jest také na příklad tento : Tapnya ■ kmene Goay- taeasů choval hojnou sišť proti náčelníka svého kmene, na všech místech všady po ném slídil. Když však se dověděl, že nepřítel jeho v jedné vesnici, která byla pod správou mis- eionáfů, semřel a tam také pochován jest, nedal­ si pokoje, sž našel brok jeho, télo vykopal a ve svém hnivn lebku rozdupal. Tím teprve byl hněv jeho ctišen, „Sňatku", vypravuje P. Anchieta, „obyčejně­ neoaavírajf. Z pravidla má kaédý aš 4 íeny, ačkoli mnosí také jen jedno mají. Velcí náčelnici nebo slavní bojovnici mají však 10, 12 až 20 žen. Berou si je a propouštějí dle libosti. Mladí muži musí obyčejné dle rodinných­ tradicí nebo dle vůle rodičů svým budou oim tchánům a tchyním jistý čae slouiiti, ohtěji-li jejieb dceru desiati. Tcbynö a tchánové­ mají však po rodičích největší moc nac sestrami tvého seté a bývají u técbto ve avláštní lávce я úctě. Synové a dcery bratrů я sester яя vlastní dítky milovány a také tak pojmenovány.­ Proto se stává, že často dítě maličké mnše SOletého jmennje svým otcem, ač jest bratrem oteovým. Úcto mají ke viem ženám z mnžovy strany, a nezsvnnkají se ■ nimi, byť ze čtvrtého kolena byly. Dcery svých se ster a ostatní se strany ženy berou sobě sa manželky. DHve se obyčejně nešení, doknd někoho neohytili nebo v boji nezabili. Žení-li se, dá věji se na celém těle tetovati, takže pak vypadají­ pestře a krásně. V tom se velmi dobře vyznají. Bydlí obyčejně ve epolečnýoh bídných oha' trčíob, a palem vystavěných, a to v takovém pokoj’, ie se tomn diviti masíme. —Ač dveří nemají a věci mívají neskryty, jest přece krádež­ něčím neilýchaným." P. da Nobréga píše dále : „Mnohdy bydlí v příbytcích z iictů palmových třebss padesát Indiánů ae svými ženami a dětmi pospolu. Spávají v sítích a baviny blisko ohně, který po celon noe hořeli nechávají, jednak tby se před chladnem nebránili, protože chodí nazí, jednak aby před zlým dnehem byli nohráněni, který se dle jejich mínění ohně b jí, proto brávají sebon oheň, kdykoli ae stane v noci vycháaejí. „členové téboi kmene," — vypravnje P. Anchieta — „žijí spolu v mírn. Málokdy se pnatí do hádky. Když viak opojných nápojů více požijí, a kouře vypuknout! hroaí, odstráni ženy via. č m by se poranili mohli. Nebcť nerozvážnou­ vraždou roaětépí se často členové téhož kmene a dají ae spolu do boje, v ném i nezřídka do posledního muže se povraidí, jak se na příklad stalo n Tamoiosů v Rio de Janeiro.­ Opojné nápoje rádi požívají. Připravojí je obyčejné ženy z kořene mandioke, z knkn- řioe a jiných plodů. Kořen nebo knkořice napřed­ vyvarí, pak anby svými roskonsají, neboť tím p-ý d. stává nápej avláštní obnť. Tekotinou t >n neplní mnoho velkých broců, v nichž ji nechávají nttáti, a pijí pak nápoj ten skoro vřelý. Tak ae neopijí, byť ho eebe více požili­ Opije,i se však velmi snadno vínem podů připravovaným a pozbývají (éš i vědomi­ Než to děje se jen sřldka, zvláště když ptody arejí. Vino a mandioku nebo a knknřice pijí často v takové míře, še dva dny a dvě noci někdy i více ztráví při tom. zvláště když má být zab t aaj ateo. Při těchto pitkách

moli Divoii tito vydrží často více dní bes po hřme, nemsjí-li ho. Msjí-li však aásobn po krmfi, neustanou jisti, doknd vše nesnčdí. Тек žiji den ode dne a nestarají se, jak aitra živi bndon. Spořivost jest n nieb věci neslýobanon. Dětem véna žádného nedávají a neaaneohávají jim žádné dědictví, ač je néicě milují. Poněvadž jest v zemi velmi mnoho badů, spávají v aftloh, a bavlny abotovených a na stromech aavěienýob. Vespolek jsou к sobě přívětiví a dobročinní. Každý, kdo do domu přijde, může se k hostiuč s domácími posa diti. PHroseooatí json opřímní a beselstní. — V mnohých věoeob aaobovóvsji sákon přirc- aený. Co se týká jejich povahy, jsou melancholičtí­ a chtějí se sbaviti života často při pouhé vapomínoe na smrt. Známkon jejich sádumči- vosti jest také, že někdy jedí prst semskoo. Řekne li jim někdo, še zemron a obce-li kdo u niob báseň před smrtí vskuditi, boron si to tak к srdoi, ie skutečně také v braké dobé ■emroo. Barva těla jest rndá, postavy jsou prostřední­ ; vlasy mniů i žen splývají bladoe dolů. Json mistrnými rybáři, ve vodě jsou rychlí jako ryby, ponořuji se až na dno a zůstávají tam tak dlouho, až naleanon, eo hledají. Na poli a v lete běhají jako avěř. V boji json stateční a snají výborné stříleli a Inku. Oko lideké jest dostatečným cílem, aby mohli mu, smrtelným i pem aasábnonti. Jsou ve etří lení lípy tak sběhlí, ie jim ani ptáček, ba ani ryba ve vodě nenjde.

tomo se však ihned aase jménem druhé čisti Rutínův ohradil post. Romaneto k. Po řeči pak poslance Bomanoioka byla o státním rospočtn sabájena debata podrobná, načež rozpočet přijat i ve 3. čtení. Příští schůze v pátek.

Riftská Poslanecká sněmovna. Schůze 265. Ve Vídni, 16. břesna 1894. Návrh aákona o obchodech splátkových byl přijat a sice i ve třetím čteni, načeš následovala­ povšechná debata o satímném s t á t- □jt m r o a p o č t u, při níž, jak anámo, mluvívá se o všem na svitě, ponte ne o státním roz počtu. Prvním řečníkem byl poslanec E i m, je hož jeho přátelé dosnd ještě stále povaijí sa politika vážného a straílívě chytrého. Poslanec Eim přednášel o koalici mluvě ovšem proti ní i proti všem a proti vžemn, co s koalicí scovisi, a „konstatoval" posléze, ie čeiti veikoitatkářiti poslanci, vstonpivie do koalice, zapřeli své zásady a spolčili se s ne- přótely svého národa. Řečník mlovil déle anámém výfuku předsedy ministerttva knlž Winditcbgrä:se. jenž byl řekl, že nezná žédné „české otásby" ; vyslovil dále své potěšení, ie miniitrem vynčování byl jmenován Polák a vy ■lovil svou nelibost, že vláda nepovolila sab věnci české národopisné výstavě (v níž m mo- ohodem řečeno, zvláštní vynikající úlohn hrzjí i stoupenci „Času", úhlavní nepřátelé katoli. okého knéiitva ; posn. red.). Řečník mlnvil déle proti vládníma návrhn „volební opravy" a přešel ovšem i na „Omladino".­ Právní cit našeho národa — řekl řečník — zdaliž bude a může býti npevnén takovým soudnictvím a rossndkem tak tvrdým, akým byl rosindek se dne 21. února, ros sudek, kterými nezapomenutelný proces byi ne zapomenntelným spůsobem ukončen 1 Poslanec Břesnovský vo á : „To nebyli­ žádní sondoové, to byli katani 1" sačež mn po řečj poslance Ema byla předsedajícím místopředsedou Abrahamowicsem udělena důtka.

Politický přehled vnitřní. V Prase, dne 16. března. KoŠUt. V Uhrách skutečně již se ději přípravy na Košutův pohřeb, neboť dle eoo- blasného znění vieob zpráv život Košutův jest již více nešli jednon nohou za prakem smrti. Košnt jest prý jit úplně slepý i hlnchý, stále volá smrt a stále odhání lékaře. V sávéti prý vyslovil přáni, aby v Uhrách pochován — nebyl. Politický přehled zahraniční. V Praze, dne 16. března. Výbuch v pařížském kostele. Z Panie­ telegrafuje včerejší K.-B. tuto s;ěst: Dnes odpoledne byla v kostele sv. Magdaleny vržena puma. Jedna osoba byla uimrctna, mnoho jiných poraněno. Puma byla hozena při vchodu hlavní bráry koste a в v. M-gdaieny. Výbuchem byl usmrcen sám útoénik. Člověk ten vstoupil do chrámu, kde mòlo býti ve 4 bed ny odpoledne kázaní, jjJ po 2. hodině a chtěl asi pumu poloiiti ve vnitřku chrámu. Výbuch viak ndál se bezpo- obyky dříve, neili útočn к si přál. Mrtvola útočníkova je к nepoznáni zohavené. Mozek a vnitřnosti pokrývají podlahu. Police.ní prefekt­ myslí, ie zabitý útočník jest totožný- ■ tím, kterýž pološil pumu v bolelo v rne 8t* Jsquei a v rne Fanbourg St. Martin. Útočník jest asi 25 Ut stár. U mrtvily nalezen byl d.nrík obsahojieí papíry a fotografie Bava- obole. Kromě útočníka o život ne- přišel nikdo. Škoda bmotná není veliká. Velké davy obklopují chrám iv Magdaleny,, avšak místo kolem zrebovává policie volné. Na místě, kde výbnoh re ndál, a kde leži

mrtvola útočníkova, stojí strážníci se svíčkami^ sa jejichž svitu policejní prefekt a ministr spravedlnosti konají místní ohledání. Bylo ponse několik tabulí rozbito. Panika mezi lidmi, kteří ton doben byli ▼ kostele, zejmena to byly ženy, byla veliká. Chtěly ttéoi, ale n&leziy již dvéře zavřeny. Dvě podezřelé oeoby, jež mermomocí ohtéiy utéci, bily zstčeny. Množství lidu na ně se vrhlo a chtělo je lynebovati. Mnoho poslancův dcstavilo se do kostela ihred přímo se sněmovny.­ Ránn výbuchu bylo sljšet i ve sněmovně.­ К výbuchu V Římě. Policie přišla, d!e „Ita ie", na stopo původce pumového atentátu­ na Monte Citorio. Zjistilo se, ie prodavač siiek, svědek ndál sti, miuvii re dvěma osobami,­ jež nesly bedničku s pumon. Tito lidé zaplatili prý airkáH, aby položil bedničku před sněmovní budovu. „Italia* tvrdí, ře eirkář pomal v člevžkr, kterýž byl pobledni dny zatčen,­ jedn< h > z tich, kteříž mu ono bednička byli odevzdali. Metropolita Klement. Ze Srědce oznamují,­ že knie Ferdinand udělil odsouzenému bývalému trnovikéuu metre politovi Klementovi milost. Z civilní Belgie. (Král a starosta.)­ Z Brose'u osnamují : Mesi králem a pnrkm strem vypukl prudký к uflikt sa příčinou­ nartávajíoíbo lúatkn princemy Josefioy be'gicìé a prirc-m Karlem Ыobeniollernikým. Pcrkrnstr Bul» zdráhá ю vykonali civilní sňatek v královském pa áci a žádá, aby se žetich a cevě»t>D dostavili na bruselskou rad- rie. Li erálnl čavopiay vyzývají obecenstvo к demor-’ ao?m proti královské rodině. Král odjtl z Bruselu. Kronika církevní.

Pan Václav Břeanovtký n adfitku tu sice odvětil: „Za pravdu jest dobře trpěli", avíak * Katolická hierarchie. Prárě vy- V ústech páně Břesnovskébo výrok tento jest Ifdii pspeisbý vé>toík „Gerarchia cattolica" věru jen holou frási. lobtabeje některá velice sejímavá data: Kardi- Dalli debaty aúčaatnili ae a proti rospočtu ! nálské collegium nyní má jen 61 kardinálův, aP. Bian'~

tančí itile bes přestávky, bes oddeobu Toto víno dělávají tak husté, že sároveň slouží as pokrm. Když slaví pitky, vůbec ni- ěeho nejedí, při jídle pak aase ničeho nepijí, což jim nečicí iádnýoh obtíží. Teprve po hostině jdon as napít к pramenu, proto ia

se vyslovili poslanci Sokol chini, jenž byl taktéž volán к pořádku a sice saie sa svůj výrok o vládní komisi dal matakého sněmu ; dále poslanec dr. V a i a t ý, apívají jsni mlnvil ověem i proti t.-ojspolko, o Rcako,

9 míst jeat upráadučno. Z técbto 61 kardirá- lův jest 32 Vlachův a 29 nevlaiskýoh kardinálův.­ Z těchto asae je«t 7 Franc« uaův a 5 Němců, mezi níi jest sa počítán i Polák kardinál­ LedoohíW-ki. Z říie rekoreko uherské

!o Biamarkovi atd., načež roaínský poslanec jeat též 5 kardinálův (arcibiskupové pražský, Waobnisnin prohlásil jtrénem Roaínův, ie fídcúiký a ostřihomský, b’*hupové krabí vský Rosini sjednáním Mladočeobův nesouhlasí a is s velkovaradintký) ; dále 4 Španěl vé, 2 Por- mainiti poslanci dovedou prý na akotečný tngsiti, poi: Argliitn, Belg čao, Irěan, Anatra- prospěch svého národa praoovati a působiti lan, Severo-Američan a Kansdtn. Ncjmladiím i bez „koalice slovanské" na říšské radě. Proti kardinálem jest kardinál Rampolla ; jen 3 kar-