#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha
#2
alto_textblock
#2
„Národních Listů“ k číslu 345. ze dne 14. prosince 1904.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
#4
alto_textblock
#4
= Hotel pro děti jest nejnovější vymožeností
jakou se Londýn může honositi. Hotel, do něhož bu-
dou přijímána nemluvňata a dítky až do osmi let, na-
lezá se v západní části města a jest pod dozorem
Novlandova ústavu pro ošetřovatelky. Účelem jeho jest
poskytnouti dětem, jichž rodičové nuceni jsou od-
cestovat, bezpečný a pohodlný útulek. Zařízení vy-
hovuje požadavkům i nejzhýčkanějších dětí. V hotelu
nalezá se šest řad pokojů, zařízených úplně pro děti,
skládajících se z ložnice a obývacího pokoje, kdež
mají dozor cvičené opatrovnice. Tam shromažďuje se
po třech dítkách vždy k jedné rodině, a sice nemluvně,
dítě sedmi- až osmileté a dítě ve věku mezi oběma.
Nábytek pokojů má liliputánské rozměry. Stolya
židle, džbánky na vodu, umývadla a toilettní stolky
odpovídají svou velikostí drobným pasažérům. Jedna
čásť pokojů zařízena jest celá v bílém emailu, druhá
v barvě světle dubové. Pasažéři jednotlivých pokojů
nesmějí se spolu stýkati; opatrovnice musí dovést
svoje drobné svěřence pobaviti bez cizí pomoci. Tento
dětský hotel má též knihu cizinců, do které se mohou
zapisovati přátelé drobných pasažérů. Hotel jest již
nyní obydlen čtyřmi nemluvňaty a třemi dětmi. Při-
jímají se dítky od jednoho měsice až do osmi let na
týdny, měsíce a roky. Děti, jež dlužno živiti ještě cu-
cáčkem, plati 12—42 shillingů týdně, podle jakosti
pokoje. Za starší děti platí se 38—100 1. st. ročně.
V kolnách nalezá se zásoba dětských vozíků, v nichž
obyvatelé hotelu každodenně konají projižďky do
Kensington-parku
= Archaeologické nálezy v Afganistanu. Dle
zpráv z Kabulu, jež došly do Pešaveru, nalezl jakýs
rolník při orání na poli nedaleko města Faisaladu
velký poklad. Generá! Hadži Muhamed Chan odebral
se sám na místo a přesvědčil se, že poklad má sku-
tečnou cenu. Emir dověděv se o tom, vyslal na místo
jezdecké hlídky, aby naleziště střežily. Také při ko-
pání nového pevnostního příkopu kolem Faisaladu
učiněny zajímavé objevy. Dělníci odkryli staré bu-
dovy, sestávající z krásně tesaného kamene a bal-
vanů bílého mramoru. Emir dal prostě uložiti tento
materiál jakožto stavivo pro příští potřebu, aniž dal
vyšetřit, z jaké doby pozůstatky budovy pocházejí.
= Neštěstí následkem hry delfinů. Ze Soluna
se oznamuje: Před několika dny odebrala se společ-
nost, sestávající ze čtyř pánů a tří dam zdejší zá-
možnější třídy, s loďkou do zevního přístavu, by se
bavila na hladině zeleného tichého moře. Když mi-
nuli maják Karaburnu, spatřili velké hejno delfinů,
kteří, vynořujíce se z vody, jak obyčejně se bavili.
To bavilo i společnost a ponévadž delfini jsou velmi
krotcí živočichové, kteří často provázejí dloubý čas
plující lodi, přiblížili se i k loďce. Málo kdy se stane,
že narazí při svém vyskakování na loďku, ale jeden
z výletníků vytáhi revolver a když velký delfin se
vynořil z vody, střelil po něm. Není pochybnosti, že
ho ranil, neboť delfin ponořiv se náhle, vyskočilu
samé loďky tak, že ji svým ohonem překotil a celou
společnost z ní vyhodil do moře. To by nebylo bý
valo konečnětak velké neštěstí, kdyby výletníci byl
měli všichni duchapřítomnost a uměli plavati, neb t
loďka se nepotopila, nýbrž jen naplnila vodou. Mohli
se, držíce se jí, udržeti na hladině a dosáhnouti blíz.
kého břebu.Té příležitosti použili jen tři muží
jedna žena, ostatní ale utopili se za několik minut.
Loďka nespasil se na lodce, nýbrž poznav hned ne-
#5
alto_textblock
#5
bezpečí, plaval ke břehu, by zavolal rybáře, kteří to-
noucí spasili
= „Vážný“ mladík. Jeden z „nejvážnějších“ ne-
mocných, kteří byli kdy přijati do Bellevue hospitálu
v Nov. Yorku, byl onehdy dopraven do hospitálu na
Blackwells Islandu. Jest to 24letý dozorce Michael
Glynn, který je sice jen 5 stop a 9 palců vysoký, za
to však váží 410 liber. Dne 4. záři spadl Glynn s káry,
což při jeho tělesném objemu takřka jest nepochopi-
telno a poranil se na koleně. Na to byl dopraven do
Presbyterian hospitálu, když však dostavila se růže,
byl převezen do Bellevue hospitálu. Glynn vypravoval,
že když mu bylo 19 roků, vážil „pouze“ 175 liber,
avšak od té doby počalo mu přibývati jak na létech
tak na váze, takže nyní váží 410 liber.
= Příšerná tragédie. Z Londýna se oznamuje
Příšerný obraz nočního života londýnského poskytuje
historie majitele herny, Němce Richarda Kraemera.
V červenci minulého roku dověděly se úřady, že Krae-
mer na Hanway streetu má hernu. Detektivové vnikli
tam v noci a zatkli celou společnost. Toliko Kraemer
unikl po žebříku a padacími dvířky dostal se na
střechu odkud zmizel. Od té doby vedl nestálý život.
jsa stále pronásledován policií. Brzy objevil se na
evropské pevnině, brzy v Americe, ale vracel se opět
ke své manželce, jež byla zůstala v Londýně. Těchto
dnů dověděli se dektektivové, že se opět vrátil do
Londýna. Tři z nich odebrali se do bytu Kraemerova
na Great Russel streetu. Stíhaný spatřil je z ložnice
své manželky, ale než měl pokdy zavolati na služku,
aby neotvírala, byli detektivové již v bytě. Odstrčili
služku ode dveří a spěchali temnou chodbou ke scho-
dům. V tom ozvaly se s hora výstřely. Kraemer vida,
že mu nezbývá nijaká cesta ke spáse, zastřelil se. Byl
nalezen na hořejším odstavci schodů, drže v ruce
dýmající revolver.
Mlha v Bukurešti. Z Bukurešti se oznamuje
Přírodní úkaz zde velmi vzácný, ale přece každých
několik let se opakující, dostavil se minulé soboty
večer. Byla to pravá londýnská mlba, jež se lišila
od londýnského »fogu« toliko tím, že nebyla zbar-
vena na žlutavo dýmem z kamenného uhlí, poně-
vadž zde se všeobecně pálí dříví. Hned po osmé ho-
dině snesla se mlha nad městem a za půl hodiny
nabyla takové hustoty, že všechna doprava vázla.
Plynové svítilny vydávaly slabou záři jedva v ob-
vodu půldruhého metru, tak že byla takřka úplná
tma Lidé křičeli na sebe, bledajíce cestu. Vozkové
křičíce a klejíce vedli svoje spřežení za úzdy, nemajíce
ani potuchy, kam se ubírají. Koňské dráhy jely krok za
krokem za neustálého zvonění a hvízdání a přece ještě
došlo ke srážkám s lidmi, zvířaty a povozy všeho druhu.
Na nárožích stáli neviditelní policajti a vyvolávali
směr cesty — zkrátka byl to příšerný chaos. Nejhůře
bylo v okolí nádraží, kde se hromadily vozy všeho
druhu a vozkové křičíce a proklínajíce hleděli se vy-
motati z tohoto zmatku. Mezitím pobíhali, nevědouce
kudy kam, nebozí pasažeři, ubírajíce se od nádraží
neb k nádraží, kteří nemohli dostati povoz a samotni
nevěděli si co počít se svými zavazadly. Že nesčíslní
zloději využitkovali této situace, rozumí se samo se-
bou. Lepší příležitost se jim nikdy nenaskytla, nebot
ve všeobecné vřavě nebylo slyšet ani volání okrade-
ných, aniž bylo možno v mlze stíhati dlouhoprsťáky.
K desáté hodině dal policejní prefekt rozdělit svému
mužstvu pochodně, jež nastrkány do hromad sněhu,
jež tu jsou naházeny již po tři neděle a měly být
jakous takous pomůckou. Avšak rudá jejich zář jedva
#6
alto_textblock
#6
stačila osvětliti poněkud hlavní třídy, kdežto obyva-
telé vedlejších ulic a odlehlejších částí města byli
odkázáni pouze na svoji místní znalost. Teprve k
ránu se mlha rozptýlila a ustoupila tuhému mrazu a
silné jinovatce.
#7
alto_textblock
#7
Zemřelí v Praze.
#8
alto_textblock
#8
Dne 8. prosince 1904: Nováková Marie,
manželka krejčího, 36 roků, 28—I. JUDr. Novák Jan,
advokát, 54 roky, 1058—I. Weyer Jindřich, adjunkt
cukrovaru, 47 roků, 521—II. Škvánová Marie, man-
želka sládka, 51 rok, 806—VII. Hrabětova Marie,
dcera řezníka, 8 měs., 792—VIII. — U Milosrd-
ných sester: Holas Josef, kovář, 73 roky. Pola-
necká Joseta, manželka dělníka, 33 roky. — V c. a k.
vojenské nemocnici: Špaček Jan, pěšák, 23r.
— Ve všeobecné nemocnici: Černá Anna,
vdova 72 roky. Dvořáková Marie, manželka rukavi-
čkáře, 35 roků. Hříbek Josef, installatér, 30 roků. Ně-
meček Josef, pomocník obuvnický, 20 roků.
#9
alto_textblock
#9
Král. české zem. divadlo v Praze
Národní divadlo.
Ve středu 14. prosince.
Začátek o 3/43. hod.
Dvojí methoda. (Les deux écoles.)
Veselohra o čtyřech dějstvích. Francouzsky napsa)
Alfred Capus. Přeložila Vilemína Nováková.
Režisér Jaroslav Kvapil.
#10
alto_textblock
#10
Ve středu 14. prosince
#11
alto_textblock
#11
Mimo předplacení.
#12
alto_textblock
#12
Po prvé;
Vlasty skon.
Hudební drama o třech dějstvích. Dramatickou bá-
seň Karla Pippicha v hudbu uvedl Otakar Ostrčil.
Dirigent Karel Kovařovic. Režisér Robert Polák.
Po 1. a 2. dějství přestávka.
#13
alto_textblock
#13
Začátek o 7. hod.
#14
alto_textblock
#14
Konec před 11. hod.
#15
alto_textblock
#15
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
#16
alto_textblock
#16
V zahradě i. pražského měšt. pivovaru.
Začátek o 7. hod.
#17
alto_textblock
#17
Ve středu 14. prosince.
XIV. hra v předplacení,
Po druhé: Dva různé erby.
Žert o 4 jednáních. Napsal O. Blumenthal a G.
Kadelburg. Přel. K. Kaňkovský. Režisér B Kovář.
#18
alto_textblock
#18
Svandovo divadlo na Smíchově.
Ve středu 14. prosince.
Začátek o 7. hod.
Cyklus kruhu českých spisovatelů. (Večer III.)
Po prvé: Na čem záleží.
Komedie o 4 dějstvích. Napsal Oskar Wilde. Přeložil
Jan Lorenc. Režisér Josef Kubík.
#19
alto_textblock
#19
na Král.
Pištěkovo lidové divadlo vnkknt
Ve středu 14. prosince.
Začátek o 7. hod.
Lidové představení při malých cenách.
Po 38.: Pražské švadlenky.
Fraška se zpěvy a tanci o 5 jednáních.
slova napsal O. Faster.
#20
alto_textblock
#20
Hudbu
#22
alto_textblock
#22
176 —
#23
alto_textblock
#23
178 —
#24
alto_textblock
#24
Ona, šlechtična — jež byla jistě vychována, jsouc
obklopena vším, co v ní mohlo vypěstiti pocit sebeúcty —
ona, sestřenice vévody z Myrlshiru, ne nějaká parvenu —
krásná, rozkošná a mladá — přijímá šaty od Augustal
Oh! Míti milence z lásky, to by se ještě mohlo
pochopiti a snad i prominouti. Markýz byl babiččiným
milencem; ale — ale takovou všední osobu, jako je
Augustus — pro šatyl
»Zpět do Karitonu, miss?« řekl drožkář, vyrušiv
mne z myšlenek. Snad jsem se tvářila nerozhodně, když
jsem tak stála na ulici.
Podívala jsem se na hodinky. Byl právě čas, abych
zastihla vlak.
»Do Eustonu,« řekla jsem a vskočila jsem dovnitř.
Až když jsem seděla, poznala jsem, že se mi třesou
kolena.
Augustus byl již na nádraží; tváře se, jakoby pře-
hlížel, je-li zde služebnictvo i všechna zavazadla, pátral
úzkostlivě na perronu po lady Grenellenové.
Když mne shledl, tvář mu opadla; snad doufal, že
ona přijede dříve.
Nemohla jsem se přemoci, abych nemluvila neoby
čejně chladným hlasem, ač jsem se snažila úsilovně býti
co možná přirozenou; teď nebyla chvíle k opětnému ob-
viňování.
Augustus si toho povšiml a počal se, jako oby
čejně, nadýmati.
»Co pak je?« řekl podrážděné, »jste bledá jako
duch.«
»Vstoupím do vozu,« děla jsem, »je mi zima.«
Atkinson s Mc-Greggorovou mi upravovali podušku a houně,
Augustus mezitím neklidně pozoroval perron.
#25
alto_textblock
#25
Kapitola XI.
#26
alto_textblock
#26
Nemilá příhoda na cestě.
#27
alto_textblock
#27
Po čtyři neb pět dní nemohl Augustus opustiti svůj
pokoj. Ponechala jsem jej skoro úplně samu sobě; zašla
jsem k němu pouze jednou denně, abych vyslechla, přeje-li
si něčeho.
Ke konci této doby byla jeho litost již dokonalá,i
slíbil mi, že se budoucně úplně změní. Byl ke mně
strašlivě láskyplný, avšak mír byl obnoven.
Nemohu říci, že bych se snad cítila šťastnější, při-
padalo mi to však jako oddech a klid po bouři. Snažila
jsem se býti k němu něžnější a soucitnější a zabývati se
více domácností.
A tak se konečně přiblížilo třicátého a naše ná-
vštěva na hradě Myrltonu.
Na cestě bylo nám projeti Londýnem a Augustus
mne opustil asi na dvě hodiny, šelť, jak řekl, ke svému
krejčímu.
Neměla jsem peněz, abych si nakupovala; utratila
jsem celou svou prvou čtvrtletní apanáž za knihy a
zpozděný svatební dar Hepzibě a nemohla jsem se, blá-
hová, odhodlat, abych požádala Augusta o jiné.
Ledová kra“.
#28
alto_textblock
#28
44