#1
alto_textblock
#1
Románová příloha
#2
alto_textblock
#2
„Národních Listů“ k číslu 340. ze dne 9. prosince 1904.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
= Povedený šejdíř. V Paříži byl těchto dnů za-
tčen dobrodruh Casali, jenž si přikládal jméno kníže
Casali del Drago. Brzy po jeho zatčení přibyl do
Paříže pravý kníže del Drago, jenž má v Římě nád-
herný palác, neboť mu na tom záleželo, aby usvěd-
čil šejdíře, jenž pod jeho jménem dopustil se čet-
ných podvodů. Před vyšetřujícím soudcem sešli se
obě knížata a konfrontace byla nanejvýš zábavná.
»Tvrdíte dosud, že jste kníže del Drago?« tázal se
soudce zatčeného. — »Ale ovšem«, odpověděl zatčený
s největší vážností. — »Ale skutečný kníže stojí
zde.« Šejdíř změřil knížete a pravil pak klidně:
»Snad kníže jako já, ale ne víc než já.« Na to roz-
předla se mezi svědkem a dobrodruhem rozmluva
řeči italské. Pravý kníže vyčítal Casalimu trpce, že
jakožto kníže del Drago spáchal četné podvody.
»Dříve než mi budete činit výtky«, odsekl obžalo-
vaný, jenž se stával stále drzejším, »měl byste doká-
zat, že sám jste kníže del Drago«. — »Vzal jsemk
tomuto cíli«, odpověděl svědek »seznam šlechty kraje
římského. Můžete se přesvědčit, že tam stojí moje
jméno.« — »To mohu býti právě tak já«, prohodil
šejdíř s nezvyklým klidem, načež doložil smířlivěji:
»Nechci vám odpírat, připouštím, že jste kníže del
Drago, ale musíte také připustit, že já jsem jím též.«
»Ale není žádného druhého knížete del Drago.
— »Také připouštím. Vy jste prostě kníže del Drago
a já kníže Casali del Drago«. — Zde přerušil vyše-
třující soudce hovor, řka: »Dle zpráv, jež získala
policie, jest v Římě toliko jediný Casali del Drago;
jest to vysoký církevní hodnosta, příbuzný zesnulého
papeže Pia IX.« — »Tak musím prostřednictvím
svého právního zástupce dáti provésti důkaz, že onen
Casali del Drago jest podvodník.« — Kníže del
Drago dověděl se poprvé v dubnu, že jakýsi
šejdíř si osvojil jeho jméno. Italský vyslanec ve
Francii upozornil ho, že pařížský obchodníks
obrazy, pan Camus domáhá se na Dragovi 30.000
franků za obrazy slavných mistrů, jež mu dodal a
jež nebyly zaplaceny. Kníže ovšem byl velmi udiven
touto zprávou a učinil kroky, aby šejdíř Casali byl
zatčen. Ale Casali, jsa v čas varován, uprchl do
Belgie, kde vystupoval pod jiným jménem. Jmenoval
se hrabě Mastai Feretti a vydával se za synovce pa-
peže Pia IX. Obrátil se k papežskému nunciu a udl
mu tak přesné podrobnosti o rodinných poměrech
nebožtíka papeže, že vyslanec se neodvážil pochy-
bovat o pravosti jeho titulu a dosáhl toho, že od
stíhání dobrodruha upuštěno. Casali odebral se pak
do Německa. V Baden-Badenu dopustil se nových
podvodů. Byl 42 dnů ve vyšetřovací vazbě a byl pak
následkem nějakého tajného zakročení pojednou pro-
puštěn. Vrátil se do Paříže, kde vystupoval opět pod
titulem kníže del Drago a pod tímto jménem byl
přijat v nejlepších rodinách, až nové podvody obrá-
tily na něho pozornost pravého knížete del Drago.
Casali dal se představiti malíři Spiridonovi, Fran-
couzi, jenž se narodil v Římě. Poněvadž Spiridon
osobně znal rodinu del Drago, vydával se šejdíř
za jedno z mladších dětí rodiny, s nimiž si byl
malíř při svých návštěvách v paláci často hrával. V
své rozmluvě podával o životě v knížecím paláci tak
určité podrobnosti a popisoval polohu jednotlivých
pokojů tak přesně, že Spiridon mu slepě důvě-
#4
alto_textblock
#4
foval.
#5
alto_textblock
#5
= Čtyři vánoční svátky. Z Londýna se ozna-
muje: Letos, kdy první vánoční svátek připadá na
neděli, byla by v obchodním světě neobyčejně malá
vánoční přestávka, kdyby toliko v pondělí bylo
prázdno. To však je proti tradicím obchodního života
anglického. Neboť jako jest zvykem, že sobota mezi
velkým pátkem a velikonoční nedělí náleží k veliko-
nočním prázdninám, tak se stalo též zvykem, aby
se vánoční prázdniny poněkud prodlužovaly, buď po-
čátkem nebo koncem svátků. Tentokráte přibere se
s každé strany něco. Čelné závody londýnské City
poskytnou svému personálu 4 dni prázdnin, totiž
od pátku večer až do středy ráno. A příkladu jejich
bude bezpochyby všeobecně následováno. Podle City
řídí se opět Westend a také obchody ve velkých mě-
stech na venkově následují více méně tohoto pří-
kladu. Drobné obchody spokojí se bezpochyby
prázdninami v pondělí a v úterý, což však přece
ponechá personálu půl čtvrta dne klidu, poněvadži
před svátky zavírají se krámy v sobotu po poledni.
= Bouře na Černém moři. Z Cařihradu se nám
oznamuje: Hrozné bouře zuřily poslední dny na Čer-
ném moři, které, ač jest malé, přečasto bývá lodím
nebezpečnější než Středozemní. Parník »Elpis«, nále-
žející řecké paroplavební společnosti Nea Hetairia,
odplul minulý pondělek z Burgasu do Varny a ačkoli
cesta trvá obyčejně jen čtyry hodiny, očekával se tři
dny marně jeho příjezd. Na lodi bylo s posádkou asi
sto lidí. Kdyby byl hledal spásu v některém přístavu,
byl by to jen Kaliakria, jelikož celé tamější pobřeží
neposkytuje jinde ochrany proti bouři. Tam však ne-
přibyl a veškeré bulharské a turecké pobřežní úřady
oznamují telegraficky, že nebyl nikde viděn. Není tedy
pochybnosti, že utonul s celou posádkou. Překvapiti
to vlastně nemůže nikoho, neboť měl, jako většina
řeckých parníků, staré kotle a byl velmi zanedbaný
Řecká námořní správa jest jako státní mnohem horší
než turecká a nehledí, jak to zákon předpisuje, by
byly parníky pro plavbu způsobilé. Správa společ-
nosti není pak ani o vlas lepší. — Jiný parník téhož
druhu, »Georgis«, spasil se po hrozném zápasu s roz-
lícenými vlnami v přístavu Kaliakria. Jest však ve
strašném stavu. Burácející vlny převalily se několi-
kráte přes jeho palubu a strhly do moře most ve-
litele, komín a několik loděk s jeřábů a roztří-
štily vše, co se nalezalo na palubě. Při tom ranily
velitele a kormidelníka, kteří přivázáni k sloupu
kormidla, vzdorovali řítícím se přes ně vlnám a bi-
čujícímu je větru. — Do téhož přístavu utekl se
parník »Princezna Maria« rumunské monopolní spo-
lečnosti. Krásný a rychlý ten parník udržuje nejry-
chlejší spojení mezi Cařihradem a Constancí, konaje
cestu tu za dvanáct až čtrnáct hodin. Proto nemá
mnoho potravin a poněvadž musil zůstati v přístavu
přes dva dny a tento jest pustý a vzdálen od vesnic,
zůstali cestující a posádka bez potravin. Na štěstí
vezl parník několik pytlů sladkých kaštanů a kapitán
dal z těch připraviti třikráte denně bohaté hostiny.
Zajisté mnohý z cestujících nenadál se, že ve svém
životě bude žíti dva dny od kaštanů, kterými často
opovrhoval, vida je pečené na ulici. Než na moři
musí se člověk uspokojiti někdy ledačíms.
= O velkém podvodu la Humbert v Novém
Yorku, o němž jsme přinesli onehdy telegrafickou
zprávu, oznamují se následující podrobnosti: Proti
mrs. Leroy Chadwickové, druhé manželce jednoho
z nejváženějších mužů v Clevelandu, Ohio, pronášejí
#6
alto_textblock
#6
se těžká obvinění, která však tato dáma s rozhorle-
ním odmítá. Tvrdí se, že vznešená mrs. Chadwicková,
jejíž jméno stačilo, aby získala značné půjčky, jest
totožna s usvědčenou šejdířkou Elizabeth Binglevovou,
alias mme. Lydií de Vere, hypnotisérkou a »věštkyní«,
jež pro podvody byla odsouzena do vězení, Národní
banka v Oberlinu, Ohio, musila zavřít, poněvadž po-
volila »mrs. Chadwickové« půjčku 110.000 dol.; jako
záruku dala bance dva dlužní úpisy na půl millionu
a na 250.000 dol., jež prý byly spolupodepsány ja-
kýmsi mnohonásobným millionářem americkým. Po-
divno jest, že banka jméno toho millionáře tají, což
vzbuzuje v obecenstvu těžké pochybnosti. Obchod
uzavřeli ředitel a pokladník banky; ostatní úřadníci
nevěděli o tom pranic a byli nanejvýš překvapeni
tímto odhalením, neboť půjčka je dvakráte tak velká,
jako kapitál banky. Ředitel banky tvrdí dosud, že
mrs. Chadwicková má dost finančních prostředků,
aby půjčku splatila. Na otázku, proč peníze půjčil,
odpověděl, že si získala jeho sympatie a že dle jeho
názoru byla určitými osobami bezdůvodně podezří-
vána. Ostatně ukazovala velké množství šperků, jež
prý jsou jejím majetkem. Ale tato banka není jedi-
ným poškozeným. Mr. Herbert Newton, millionář
z Massachussets, poskytl mrs. Chadwickové půjčku
skorem 200.000 dol., když mu ukázala, že máv
bance Wade Park v Clevelandu uloženo půl millionu
dol, v cenných papírech. Jeho právní zástupci
vymohli si již soudní nález, aby mrs. Chad-
wicková předložila svoje cenné papíry soudu.
V Novém Yorku jest známo, že také tam se v po-
slední době pokoušela získat značné půjčky, slibujíc
značné provise. V Novém Yorku bydlela se svým sy-
nem a komornou v elegantně zařízených místnostech
hotelu »Holland House«, ale opustila potají svůj byt
a není známo, kde teď mešká. Její syn prohlásil, že
matka jeho veřejně prohlásí, že není totožna s onou
»Lydií de Vere«, ale to se dosud nestalo. Dr. Chad-
wick mešká toho času na cestách po Evropě; o půj-
čkách jeho manželky není mu nic známo. Bylo zji-
štěno, že »Lydia de Vere« a mrs. Chadwicková na
každý způsob jsou stejného věku a že jsou si neoby-
čejně podobny. Lydia de Vere pochází z nezámožné
rodiny; narodila se r. 1859 v Strathroy blíže Wood-
stocku, Ontario, v Kanadě. Roku 1875 byla zatčena
pro podvod, ale pro choromyslnost uznána nevin-
nou. Pak se odebrala do Spojených států, kde vy-
stupovala pod nejrůznějšími jmény, aby si usnadnila
svoje podvodné rejdy. Pod jménem Lydia de Vere,
usadila se v Toledu, Ohio, a stala se somnambulou.
Roku 1890 byla zatčena, poněvadž podvodnými ma-
nipulacemi vylákala 40.000 doll. a odsouzena na de-
vět let do vězení, ale po půlčtvrtém roku na záruku
propuštěna. Do Woodstocku došla r. 1897 zpráva, že
se provdala za bohatého lékaře, dra. Chadwicka z Cle-
velandu. Když později přibyla na návštěvu do Wood-
stocku, činila dojem zámožné dámy. Manželé Chad-
wickovi mají též v nejelegantnější části Toleda
krásný dům.
= Boj s opičákem. Z Londýna se oznamuje:
Onehdy večer musel jeden z krotitelů zdejšího Hippo-
dromu podstoupiti divoký a nebezpečný zápas s obrov-
ským opičákem. Zvíře, jež teprve před několika dny
přibylo od Hagenbecka, má vzpřímenou výšku 1.05
metru a sílu dvou mužů. První pokusy cviku zdařily
se nad očekávání. Ale když krotitel večer při produkci
„ešel do klece, vrhl se opičák zcela neočekávaně na
#8
alto_textblock
#8
164 —
#10
alto_textblock
#10
161 —
#11
alto_textblock
#11
»Přijdu k vůli vám pozdě k obědu,« zvolala jsem,
»avšak připomněl jste mi babičku a markýza a rozpovídal
jste mne.«
»Smím přijíti opět dnes večer — vrátiti vám Ro-
chefoucaulda?« tázal se s žertovným úsměvem.
»Já nevím — uvidíme!« a vběhla jsem do svého
pokoje, zanechavši jej stojícího u krbu.
#12
alto_textblock
#12
»Jak to krásně podáváte! Budu nucen zreorgani-
sovati své náboženství.«
»Vy se mi smějete !«
»Ne, nesměji se; hluboce mne to zajímá; pokra-
čujte,« a položil se do zadu ve své lenošce s rovným
lenochem.
»Nezůstati nikdy v blátě,« to bylo jiné babiččino
pravidlo. »Stane se, že i nejlepší z nás tam snad padne
za svého života«, říkávala. »Ale nikdo tam nemusí zůstati.
I prostí lidé by se z něho mohli pozvednouti, když by
měli dosti vytříbeného ducha. Avšak my jsme vzorema
člověk nesmí dávati špatný příklad. Na př. prostí lidé
mohou plakati, když si ublíží, jsouť jen nižší bytosti a pod
ochranou jiných; mohou řváti, když se jim chce, protože
nejsou nikomu vzorem; ale my nemůžeme plakati, aby-
chom nepovzbuzovali této pošetilosti.«
»A tak jste žila a učila se všemu tomu, drahá, ma-
ličká komteso. Není divu, že vaše oči jsou tak moudré!«
»Pamatuji se, jak jsem jednou byla netrpělivá pro
několik nových stehů na vyšívání, jež se nechtěly poda-
řiti, i hodila jsem vyšívání na zem a dupala na ně a roz-
trhla je. Babička neřekla nic, ale schválně rozvinula klubko
hedvábí a hrozně je zmotala a potom mi je dala, abych
to rozmotala. Řekla, že to nečiní proto, aby mne dráždila,
avšak že je nutna trpělivost a disciplina, má-li člověk
projíti životem slušně a s radostí, a když jsem rozmotá-
vala hedvábí, měla jsem dosti času, abych uvažovala, jak
komicky směšnou jsem byla, že jsem hodila na zem ne-
živou věc a dupala po ní, když pouze má vlastní hlou-
posť zavinila mou mrzutost.«
Antony se na mne dlouho díval, vzdychl krátcea
rychle a na to pravil vesele:
„Lodová kra.
#13
alto_textblock
#13
41