#1
alto_textblock
#1
Románová příloha
#2
alto_textblock
#2
„Národních Listů“ k čislu 333. ze dne 2. prosince 1904.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
#4
alto_textblock
#4
= Kterak Lev Nikolajevič Tolstoj pracuje. Z Pe-
trohradu se oznamuje: Jakýsi pan Gemeromo, jenž
před nedávnem navštívil autora »Anny Kareniny«,
vypravuje zajímavé podrobnosti o tom, kterak Tolstoj
tvoří. Lev Nikolajevič právě byl napsal svoji známou
historii o penězích a předčítal ji sedlákům, jimž se
velmi líbila. Zvláště jeden z nich byl dojat a Lev
Nikolajevič mu pravil: »Nuže, Konstantine Nikolaje-
viči, bylo by hezké, kdybys nám celou tu historii
opakoval; buď tak laskav.« — »To dovedu, proč pak
ne. Zapamatoval jsem si ji slovo za slovem.« A opa-
koval plynně, co mu bylo předčítáno, ale ku podi-
vení mnohých z nás nebylo to přec jen opakování,
neboť vypravování jeho na leckterých místech nesou-
hlasilo s originálem. Mnohá místa podána byla zcela
jinak. Shromáždění počali jej přerušovat a opravovat.
Avšak Lev Nikolajevič sledoval právě s největším
účastenstvím změněná místa a bránil ostatním.
»Nechte ho, nechte ho, ať vypravuje, dovede to tak
pěkně.« — Tento sedlák byl nejchudším z celé obce.
Bydlil na pokraji vesnice a říkali mu »Konstantinz
kraje«. Jeho chýše byla otrhaná, se zborcenými stě-
nami. Za to však měl vynikající dar řeči. Mimo to
byl horlivý písmák. Savišinovu knihu »Děd Sofron«
byl přečetí as padesátkrát a znal ji z paměti. Lev
Nikolajevič činil si kvapně poznámky a byl všecek
nadšen, když se ve vypravování objevila nějaká
zvláštní fráse, originální výraz nebo příhodné slovo,
v čemž byl Konstantin Nikolajevič mistr. Povídka
»Ivan Hlupák« dostala se na veřejnost tak, jakji
Konstantin byl opakoval. — »Činím tak vždycky,«
pravil mi Lev Nikolajevič, »kontroluji se a učím se
od nich básnit. Toť jediná cesta k utvoření lidové
četby.« Tak povstala i povídka »Bůh vidí pravdu, ale
tak brzy ji nepoví.« Jest opakována podle vypravo-
vání žáka.
= Trepky do školy. Jest všeobecně známo, kte-
rak mokrá obuv jest nebezpečná zejmena pro školní
mládež. Na cestě do školy nastydnou děti málokdy.
Jestliže však musí seděti ve škole s promočenou
obuví, pak ovšem jest těžko vyhnouti se nastuzení,
zejmena u dětí chudokrevných a špatně živených.
V Holandsku staly se kroky, aby se tomu odpomo-
hlo. V Amsterodamu sestoupil se komitét, jenžsi
obral za úkol postarat se o to, aby děti za mokré
pohody nemusely sedět v promočené obuvi. Poně-
vadž dobrá obuv u dětí chudších tříd jest vzácností,
týká se to především jich a tyto děti bývají na svém
zdraví nejvíce ohroženy. Proto odhodlal se komitét
opatřiti pro děti, jež přijdou do školy s promočenou
obuví, ve všech obecných školách plstěné trepky,
aby se do nich děti mohly přezout. Komitét účinkuje
po dvě léta a opatřil v prvním roce 237, ve druhém
958 párů trepek. Mimo to darovala jakási dobročinná
dáma komitétu 319 párů, tak že má nyní k disposici
1277 párů. Ve všech veřejných školách a takév
některých školách soukromých užívá se trepek, ko-
mitétem propůjčených.
=Nevděčný vozka. Na nároží 125 ul. a 7. ave. v Nov
Yorku splašil se onehdy před mimo jedoucím automobi-
lem kůň expresního vozu a v divokém cvalu uháněl zá-
padním směrem; vozka, jehož jméno nebylo zjištěno
pak se marně namáhal, aby splašené zvíře zadržel
Řídič motoru blížící se káry, James MeAvey, ihned
#5
alto_textblock
#5
zastavil, seskočil dolů a uchopil koně za uzdn; byl
sice kus cesty dále vlečen, proto však přece ne
povolil, až konečně kůň klesl k zemi a McAveve
strhl s sebou. Když byl vozka uvedl vše do pořádku,
jel dále, aniž neohroženému ochránci jen slovem po-
děkoval. McAvey, který utrpěl různé pohmožděniny
oprášil si svůj oblek a jakoby se pranic nepřihodilo.
zaujal zase své místo na káře.
= Tajný vyslanec krále španělského. Z Paříže
se oznamuje: Gentleman oslňující elegance, s řádo-
vou stuhou v knoflíkové dírce, ubytoval se v těchto
dnech v jednom zdejším menším hotelu. Do knihy
cizinců zapsal se Pedro Garcia Antonio José Carlo
de Vilanova y Mancanares y Bedogoz, markýz della
Vestriota, generál dělostřelectva, majitel velkokříže řádu
Isabelly Katolické, grand španělský a pair kastilský.
»Ale to ještě není vše,« doložil vznešený cizinec ho-
telierovi, »jsem tajný vyslanec králův. Bude vám
známo, že můj velitel, král Alfons, v nejbližší době
měl přijeti do Paříže. Vznikly tu však různé obtíže
a byl jsem poslán do Paříže, abych je srovnal. Mám
zde zkrátka tajné poslání nekonečného dosahu. Můj
pobyt zde musí zůstat neznám a spolehám tudíž na
vaši mlčelivost.« .— Hotelier byl všecek bez sebe.
V pokojích tajného vyslance nastal čilý ruch, neu-
stále přicházely a odcházely mladé dámy v nápad-
ných toilettách — »tajné agentky« vykládal markýz.
Na vybrané obědy následovaly vybrané večeře, aniž
se hotelier odvážil podati účet. Konečně nastal den
odjezdu. Tajný vyslanec, nepohnuv ani brvou, příjal
sáhodlouhý účet a zaplatil jej chekem. Hotelier klonil
se až k zemi a tajný vyslanec louče se, prohodil
»Byl jsem s vašimi službami velmi spokojen. Dovolte,
abych vás za to odměnil.« — Řka to, připjal šťast-
nému hotelierovi na prsa řád svatého Jakuba z Com-
postelly. Pak skočil do připraveného povozu a odjel.
Čtenář zajisté uhodl, že se hotelier těprve druhého
dne u pokladny banky dověděl, že chek byl padělán.
že tajný vyslanec byl šejdíř a krásný španělský řád
je řád pro smích.
= Krádež ve velkém. Z Paříže se oznamuje
Krádež zvláštního druhu, jež snad ještě nikdy před
tím nebyla provedena, spáchali na nádraží západní
dráhy dva zloději z řemesla, kteří těchto dnů byli
zatčeni. Vnikli do kolny a obrali veškeré stojící
zde vagony prvé třídy o polštáře, lampy a záclony:
Ukradené věci měly cenu aspoň 10.000 fr. a k od-
vežení jich bylo zapotřebí tří velkých dopravních
povozů. Kam se ukradené věci poděly, o tom není
ničeho známo, neboť zatčení zloději se sice ke krá-
deži samé přiznali, ale prohlásili, že jednali tak na
popud třetí osoby, jejíhož jména prý neznají a jež
zatím veškeré ukradené véci dále prodala.
#6
alto_textblock
#6
Zemřelí v Praze
#7
alto_textblock
#7
Dne 26. listopadu 1904: Brožek František
revisor dráhy, 59 roků, 694—VII. — U Milosrd-
ných bratří: Macháčková Marie, manželka obuv-
níka, 62 roky. Plecháč Václav, obuvník, 52 roky. —
V c. a k. vojenské nemocnici č. 11: Pönlmann
Josef dragoun, 21 rok. — Ve všeobecné ne-
mocnici: Böhm Josef, topič, 55 roků. Krombhol-
zová Barbora, obchodnice, 68 roků. Kunzová Alžběta.
manželka železničního zřízence, 26 roků. Sluníčkov-
Marie, manželka kočího, 52 roky. Šašek Karel, kuchař
49 roků.
#8
alto_textblock
#8
Dne 27. listopadu 1904: Poncova Růžena
dcera hostinského, 26 roků, 682—I. Pecháčova Marie,
dcera zřízence při potravní dani, 8 měs., 829—I. Stud-
nička Bohuslav, 3 týdny, 1516—II. Háša Vojtěch, býv.
kočí, 76 roků, 366—III. Červenka Václav, syn dělníka,
31/2 roku, 375—VII, Grůn František, syn vrátného,
26 roků, 481—VII. Hrušova Jiřina, dcera c. k. stráž-
mistra, 7 měs., 680—VII. Semik Karel, syn čističe
stok, 3 neděle, 457—VII. Šustrová Marie, mlékařka,
54 roky, 689—VIII. — U Milosrdných bratří:
Mayer František, dělník, 33 roky. — U Milosrd-
ných sester: Nováková Kateřina, vdova po klem-
píři, 40 roků. — V židovské nemocnici: Ben-
dová Sára, pletačka, 72 roky. — V německé ku-
pecké nemocnici: Peer Adolf, obchodník, 57
roků. — Ve všeobecné nemocnici: Krampera
Josef, obuvník, 68 roků. Němcová Antonie, manželk
dělníka, 67 roků. Němeček Tomáš, dělník, 59 roků.
Silbernáglova Anna, služka, 26 roků.
#9
alto_textblock
#9
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
#10
alto_textblock
#10
V pátek 2. prosince.
#11
alto_textblock
#11
49. hra v předpl.
(1. čtvrtka.)
Svatba při lucernách.
Komická zpěvohra o jednom dějství. Z frančiny pře-
ložil J. Böhm. Hudbu složil Jacques Offenbach,
Dirigent Rudolf Zamrzla. Režisér Adolf Krössing.
O lehkovážném Pierrotovi.
Pantomima o třech dějstvích. Složil Mario Costa.
Libreto napsal Fernand Beissier. Režisér Achille
Viscusi. Dirigent Rudolf Zamrzla.
Po zpěvohře přestávka.
#12
alto_textblock
#12
Začátek o 7. hod.
#13
alto_textblock
#13
Konec před půl 10. hod
#14
alto_textblock
#14
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
#15
alto_textblock
#15
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
#16
alto_textblock
#16
Začátek o 7. hod.
#17
alto_textblock
#17
V pátek 2. prosince.
XII. hra v předplacení
Po deváté: Čarovný závoj.
Báchorka se zpěvy a tanci o 6 obraz. od T. Tolda.
Přeložil K. Š. Hudba od E. Tittla. Režisér B. Kovář.
Dirigent E. Starý.
#18
alto_textblock
#18
Švandovo divadlo na Smichově
V pátek 2. prosince.
Začátek o 7. hod.
21. hra v předplacení (páteční).
Bojarova svatba.
Drama o 4 jednáních. Napsal M. Brociner. Přeložil
Jan Kübnl. Režisér Jan Kubík.
#19
alto_textblock
#19
na Král
Pištěkovo lidové divadlo vnehradetn.
V pátek 2. prosince.
Začátek o 7. hod
Lidové představení při malých cenách.
Po 35 Pražské švadlenky.
Fraška se zpěvy a tanci o 5 jednáních. Hudbu
i slova napsal O. Faster.
Zejtra při malých cenách
Kněžna Pepička. 26123
#20
alto_textblock
#20
148
#23
alto_textblock
#23
145
#24
alto_textblock
#24
dovou, aby se připojila k siru Samuelu Wakelymu, který
stál v nejhustším porostu vedle nás.
»Vsadil bych se, že se už všecko černá, jak si asi
Wakely ulevuje,« řekl Antony.
A v tom již šly koroptve.
»Tamhle je jedna! Tamhle je jedna!« vykřikoval
mr. Dodd nadšeně, zamířiv puškou právě siru Samuelovi
nad hlavou.
»Proklatě, pane!« láteřil na něho sir Samuel. »To
je prostá vražda, jak vy držíte pušku.«
»Žádala bych vás, abyste neklel na mého manžela !«
ječela mrs. Doddová !
V tom okamžiku táhlo silné hejno; avšak křika
jasné barvy upoutaly jejich pozornost a zatočily všechny
na pravo, takže tento konec řady vyšel na prázdno, až
na dva rozptýlené ptáky, které srazil Antony.
Vztek Augustův neznal mezí.
Přišel ke mně, jakoby to bylo mou vinou.
»Okamžitě odveďte domů tu starou, Ambrosino,«
řekl zuřivě, »slyšíte, okamžitě!« — a já jsem musila
jíti k mrs. Doddové a navrhovat, abychom se vrátily.
Řekla jsem, že jsem unavena.
»Já tu nechám Wulliho s tou divoškou!« odpově-
děla rozhodně; »můžete jíti beze mne, mrs. Gussiková,
já to nijak nebudu považovati za hrubé od vás.« Snažila
jsem se vyložiti jí, že se mi zdá, jako bychom poněkud
překážely a že bude lépe, když se vrátíme domů; ale
miss Springlova, jež se k nám připojila, nechtěla o tom
ani slyšeti
»Mr. Dodd povídal, že se beze mne nemůže obejíti !«
řekla upejpavě; načež mrs. Doddová hrčela zlostí.
#25
alto_textblock
#25
jeho tvář, jindy bledá, byla zarudlá rychlou chůzí a lu-
cullskými hody, jichž se účastnil.
»Měl jsem dnes ráno smůlu, mrs. Gussíková,« po-
vídal mi pokorně: »Je mi líto toho člověka a psa a bo-
jím se, že ten pán po vaší pravici také dostal kulku. —
Eh, sir?« obrátil se na Antonyho.
»Pouhá maličkost,« řekl můj soused po pravici
s nejlíbeznějším výrazem a pomrkával okem, jak dopíjel
claret. »Jen tak jeden dva broky do levé ruky — to je
pouhé nic, uváží-li se, jakému nebezpečí byla celá řada
vystavena.«
»Vy jste střelen do paže, sire Antony !« zvolala jsem,
cítíc náhlou nelibost k mr. Doddovi. »Oh! Ale lidé by
věru neměli stříleti, když jsou neopatrní !«
»Prosím za odpuštění, madame,« řekl mr. Dodd
chvástavě; »já nejsem neopatrný. Já už teď střílím na
pátý rok a teprve dvakráte jsem před tím někoho trefil.«
»Vy máte dábelské štěstí!« děl Antony, začínaje
burgundské.
»Nazvete si to třeba štěstím, sire,« řekl mr. Dodd;
»ale já myslím, že člověk potřebuje také trochu rozvahy,
aby střelil a já si vždycky snažím připomenouti, kde stojí
moji sousedé; ale, musím přiznati, když se střílejí ba-
žanti v lese, je to mnohem obtížnější. Počínal jsem již
býti poněkud rozčilen králíkem, což zavinilo mou po-
slední nehodu.«
Antony vyprázdnil burgundské.
»Půjdete později s námi, komteso?« tázal se náhle
tiše, oči mu posud pomžikávaly; »protože bych vám pak
radil, abyste posílila své nervy kapkou pomorančového
likéru, jak vidím, právě jej podávají,« a počal své šam-
paňské.
„Ledová kra“.
#26
alto_textblock
#26
37