#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha
#2
alto_textblock
#2
„Národních Listů“ k číslu 327. ze dne 26. listopadu 1904.
#3
alto_textblock
#3
jitra.
#4
alto_textblock
#4
Různé zprávy.
= Dva medvědi a dvě Ivice uprchli. Z Paříže se
oznamuje: Na trati mezi Cette a Carcassonem zpo-
zoroval zřízenec, jenž měl dozor nad nákladním
vlakem, že se zlomila přední osa vagonu, v němž se
nalezaly dvě klece se dvěma medvědy a dvěma lvi-
cemi, z nichž však šelmy zmizely. Náležely zvěřinci.
jehož celý materiál tímto vlakem dopravován do
Carcassonu. Záhy na to došla telegrafická zpráva,
že tyto čtyři šelmy se potloukají nedaleko trati
okolí stanice Capendu. Bylyť se vyprostily z klecí.
jež se při pádu rozbily. V sousedních obcích uči-
něna rozsáhlá opatření bezpečnosti proti možnému
přepadení a četnictvo bylo vysláno, aby podniklo na
šelmy lov. Oba medvědi a jedna Ivíce zastřeleni byli
ještě během noci, druhá lvice skolena teprve příštího
= Poslanec ranil náčelníka oddělení v mini-
steriu. Přítel našeho listu píše nám z Athén: Civi-
lisace dospěla i v Africe tak daleko, že černoši, když
mají mezi sebou pře, podrobí se soudu svého náčel-
níka, v Řecku však, chceli si někdo zjednati právo
nebo neprávo, koupí si buď pušku, buď revolver, bud
ostrý nůž, neb těžkou hůl. Nástroje tyto poslouž
zde člověku lépe než všichni soudcové a advokáti
proto již 14letý kluk nosí revolver jako první mi-
nistr. Strážníci mu ho někdy ovšem odejmou, ale
jen proto, by mu ho za několik drachem dali zpěta
zaopatřili si takovým způsobem chleba pro svou hla-
dovící rodinu. Poslanci mají v té příčině zvláštní
výsady. Těch použil tento pátek poslanec Christo-
dulu z Xyrochoria. Již dlouhý čas jest v nepřátelství
s náčelníkem oddělení ministeria vnitra Balanem.
poněvadž mu nedovolil, by si přisvojil některé po-
zemky tamějšího kláštera. Mimo to poslance obviňo-
val z různých krádeží. To nebylo na újmu cti tak
vysoko postaveného hodnosty, neboť pořádný člověk
zde nedovede si představiti živočicha, který by kradl,
když nemůže a poslance, který by nekradl, když
může, proto nemohl pan poslanec zjednati si právo.
Tento pátek ráno setkal se s náčelníkem náhodou
v ministeriu vyučování a spatřiv jej, počal mu nej-
hanebnějším způsobem nadávati. Náčelník nezůstal
mu nic dlužen a poctil jej nejhnusnějšími tituly, za
které by se i zločinec musil styděti. Poslanec vida,
že takovým způsobem nepochodí, udeřil jej svou těž-
kou holi tak přes hlavu, že zkrvácen klesl na zem.
Chtěl mu zasaditi ještě několik ran, ale tomu zabrá-
nil poslanec Mauromichalis, který právě přišel do
ministeria, vymknuv svému kollegovi hůl z ruky.
Mezi tím sběhli se všichni úřadníci ministeria ai
ministr, který dal těžce raněného donésti do jeho
bytu. Rozumí se samo sebou, že komedii té bude
následovati souboj na vzdálenost, na kterou jsou
střely neškodny, jinak ale zůstane vše při starém.
= Po dvaceti pěti latech. Z Paříže se oznamuje -
Těchto dnů d stala redakce jednoho zdejšího velkého
listu dopis jakéhos Arnolda Waldersa, jenž se by
před 25 lety dopustil dvojnásobné vraždy, jež tehdáž
způsobila ohromné vzrušení, aniž bylo možno zmoc-
niti se vraha. Nyní, když čin jeho promlčen a ne-
může již býti stihán, oznamuje s neslýchaným cy-
nismem, že je doposud živ a zdráv. Dne 6. října
1879 nalezl mladý příručí lékárnický Lagrange na
náměstí Beauveau ve sklepě domu mrtvoly svého
chéfa a 18leté služky Julie Guillotovy. Oba byli usmr-
#5
alto_textblock
#5
ceni železným kladivem. Ihned vzniklo podezření
proti druhému příručímu nešťastného lékárníka,
Arnoldu Waldersovi, jenž beze stopy zmizel. Mimo to
několik hodin po činu dostala vdova lékárníkova do-
pis ve smuteční obálce s razítkem »Havre, 5. října
1879«, následujícího obsahu: »Poněvadž váš manžel
a služka kladli odpor, byl jsem nucen usmrtit je. Li-
tuji svého činu a jsem ochoten, jestliže kdy nabudu
jmění, škodu opět nahraditi. Mrtvé ovšem nemohu
již přivésti k životu.« Jak později bylo zjištěno, byl
vrah dva dny po činu ubytován v jednom pařížském
hotelu. Večer před tím, patrně, aby zahladil svoji
stopu, poslal jinému lékárníku následující dopis:
»Ctěný pane! Víte zajisté o hrozném neštěstí, jež se
mi přihodilo. Usmrtil jsem svého chéfa a jsa k tomu
donucen okolnostmi i jeho služku, jsem ztracen, ne-
nalezne-li se někdo, kdo mi podá ruku k záchraně
Jakýs přítel mi pravil, že se s důvěrou mohu obrá-
tit k vám. Skrývám se zcela na blízku, poněvadž
to jediná možnost, abych zahladil svoji stopu. Oho-
lil jsem si vous a jsem naprosto k nepoznání. Pane
nevrhejte v záhubu nešťastníka, jenž skládá všechnu
svou naději na vás. Udejte mi adresy lékáren, jež
hledají učedníky, snad se mi podaří založit si exi-
stenci. Nalezl jsem u svého chefa jen několik set
franků. Spáchal jsem čin, aniž mám z něho pro-
spěch, ale slibuji vám sto franků, vyhovíte-li prosbě
nešťastníka. Odpovězte mi zítra pod šifrou »W. L.
6«, Poste restante rue Luxembourg. Arnold Walders.«
Rozumí se, že vrahu ani nenapadlo dostavit se
na poštovní úřad. Policie s největší horlivostí jala
se stíhati vraha, ale přes četné stopy nepodařilo se
zmocniti se ho. Brzy oznamována byla jeho přítom
nost v Madridě, brzy v Brusselu, pak zase v Orle-
ansu a Ženevě a všude prý jej poznali, jak to
takovýchto případech již bývá, ale byla to klamná
stopa. K tomu ke všemu tropili si z policie šprým
různí šprýmaři, zanechávajíce na břehu Seiny lístky
oznamující, že Arnold Walders skončil svůj život v
vlnách. Během dvou let opakovaly se takovéto šprý-
my několiksetkráte. Ve skutečnosti podařilo se
Waldersovi nad obyčej dobře, vyhnouti se stíhání a
zůstat neviditelným, až teprve teď, když zločin jeho
promlčen, opět se přihlásil.
= Akrobatka utonula. Z Phillipsburgu, Kan., se
oznamuje: Známá akrobatka, produkující se na hra-
zdě, upevněné na balonu, zahynula onehdy v jezeře
Rock Island při produkci. Nalézajíc se nad jezerem
odvážila se akrobatka skoku s padákem, doufajíc, že
snese se na břeh. Avšak špatně si vzdálenost vypo-
četla. Padák dopadl na sto stop od břehu v místa,
kde voda je 20 stop hluboká. Před skokem, jenž se
jí stal tak osudným, byla Hendricksova v nejlepším
humoru. Dokavad mohla být slyšena, vykřikla ještě
»Hurrah for Roosevelt!« To byla její poslední slova.
= Sebevražda v bedně. Z Dublina se oznamuje
Jakýs farmář v Dolaghmore pozoroval v poslední
době, že se mu ztrácejí peníze, oděvy a potraviny.
Policie celý týden byla na číhané, aniž se jí podařilo
dopadnouti zloděje a konečně upustila od marného
pátrání. Onehdy ráno otevřel farmář v komoře velkou
bednu a nalezl v ní spícího člověka, nerozmýšleje se
dlouho přírazil víko a sedl na bednu, až se dostavila
přivolaná policie. Když bedna otevřena, shledáno, že
uvězněný zloděj, aby ušel zatčení, usmrtil se, pod
řezav si hrdlo.
#6
alto_textblock
#6
= Boj mezi potápěčem a hlavonožcem. V přístavu
v Kapském městě zakusil potápěč Palmer nebez
pečné dobrodružství s obrovským hlavonožcem.
Palmer nalézal se třicet pět stop pod vodou, na
místě, kde byl parník »Dunvengan Castle« narazil na
jižní konec přístaviště. Pojednou vynořil se za ura-
ženým balvanem betonu chobot hlavonožce, jenž se
pevně ovinul kolem nohy potápěčovy. Druhý chobot
chytil potápěče za paži. Zvolna vynořovalo se obrovské
zvíře ze své skrýše a ovinovalo potápěče všemi svými
choboty. Palmer neměl při sobě nože a nemohl se
tudíž bránit. Na štěstí nepozbyl duchapřítomnostia
zatáhl signální lano, načež jej počali vytahovat. Když
jej vytáhli, byl úplně ovinut choboty hlavonožcea
značně vysílen. Obluda nepovolila ani když byl po-
tápěč vytažen do člunu, tak že nezbylo než sprostiti
Palmera noži a sekerami od pevně přissátých chobotů
hlavonožce. Když obluda rozložena, shledáno, že měří
od chobotu k chobotu 111/2 stopy.
#7
alto_textblock
#7
Dary a příspěvky.
Složeno u pokladny „Národních Listů“
#8
alto_textblock
#8
Ústřední Matici školské.
Praha. Za vydražené jelítko ve Fořtově pl-
zeňské pivnici v Sokolské třídě vybráno
Dolní Slivno u N. Benátek. Pan Josef Svá-
rovský, učitel, zasílá výtěžek sbírky,
uspořádané o honbě v Dolním Slivně.
Račice, p. Smiřice. Čistý výnos elitního
vínku, uspořádaného dne 13. t. m. dív-
kami račickými
Praha. Při sňatku p. Mukařovského se slč.
Matuchovou vybraly družičky Jiřinkaa
Al bička
Nová Ves, p. Mnižek. O svatbě slč. Marie
Holé s p. Stan. Cihelkou vybrala slečna
Marie Hodysova
Křepanice, p. Sedlčany. Při svatbě sl. Marie
Petrákovy vybráno
Lenešice u Loun. Při svatbě p. Josefa Mil-
dorfa, účetního měšťanského pivovaru na
Mělníce, se slč. Annou Vopatovou vy-
brali družička sl. Anna Valdova a mlá-
denec p. Karel Mildorf
Nové Benátky. Pan JUDr. Jan Jansa, advo-
kát, zasílá z trestní věci p. Karla Košťála,
učitele v Benátecké Vrutici, proti p. Václ
Rózovi, kováři tamtéž, poslednějším slo-
ženou dobrovolnou pokutu
Praha. Při svatbě p. Jos. Perného, úřadníka
zemského výboru, se slč. Marií Sedláčko-
vou, pořádané v Malostranské besedě,
vybráno . . . .
#9
alto_textblock
#9
Úhrnem
#10
alto_textblock
#10
119.63
K tomu z č. 320. odpol. z 19. listop. 1904 K 583.168.35
#11
alto_textblock
#11
Spolku „Komenský“ ve Vídni.
Myskovice. Při sňatku c. k. vrch. policejního
komisaře p. B. Gregora z Vídně se slč.
Annou Keroušovou, dcerou hospodářského
správce, vybrala družička slečna Emilie
Keroušova . . . . . . . . . . . K 34.—
#12
alto_textblock
#12
V celku odevzdáno K 583.287.98
#14
alto_textblock
#14
K 7.20
#15
alto_textblock
#15
24.—
#16
alto_textblock
#16
9.—
#17
alto_textblock
#17
17.50
#18
alto_textblock
#18
21.57
#19
alto_textblock
#19
5.—
#20
alto_textblock
#20
10.—
#21
alto_textblock
#21
15.—
#22
alto_textblock
#22
10.36
#23
alto_textblock
#23
132
#24
alto_textblock
#24
129
#25
alto_textblock
#25
»Wullie« řekla mr. Doddovi; patrně zachytla tuto
skotskou vyslovnost jeho jména od něho samého; je to
tichý ryšavý muž, rodilý z Glasgova.
Postával nerozhodně kolem stolků s bridgem. » Wullie,
ať tě nevidím hrát karty; jsou tam psát psaní Martěa
mojí matce — pojď se mnou,« poroučela.
Mr. Dodd poslechl i uchýlili se spolu do knihovny.
Jsou zde patrně jako doma a nemusím se tedy o ně
Antony Thornhirst byl ještě jediný nezaměstnaný
host i vstal okamžitě a šel, jak pravil, do síně psáti
dopisy. Nechtěl ani bridge hráti pro tuto důležitou
korrespondenci.
Tak jsem konečně doprovodila obě dámy do jejich
komnat a zavřevši poslední dvéře, stála jsem asi vteřinu
nerozhodně, hledíc dolů přes zábradlí, když můj bratránek
pozvedl hlavu.
»Komteso!« volal tiše, »nechtěla byste sejíti dolů
a sděliti mi, kdy odjíždí pošta?«
Sestupovala jsem se schodou; když jsem došla na
poslední schod, stál pod schodištém u sochy černocha.
»Nemáte zde nějaký tichý koutek, kde bychom mohli
seděti a vyprávěti si o svých předcích?« tázal se s ko-
mickým výrazem ve svých kočičích očích. »Tady to táhne
a — já se bojím těch medvědů! — a vyrušovali bychom
onen něžný párek v knihovně a hráče bridge v přijímacím
sále — nemáte žádný návrh pro mé pohodlí? Já jsem
přece také váš host, jak víte!«
»Je zde boudoir mrs. Gurragové; ten má rovná
křesla, potažená karminovým atlasem — a je zde můj
vlastní, ten je hořčicově žlutý, který byste lépe snesl před
obědem?« řekla jsem, smějíc se.
#26
alto_textblock
#26
starati.
#27
alto_textblock
#27
»Sir Antony Thornhirst.«
Náš devátý střelec přijel.
»Byli jste velice laskavi, že jste mne pozvali«, řekl,
když podával ruku na uvítanou; jeho hlas zněl hladce
jako sametový po těch ostatních. Chvilku mi znělo v uších.
»Jsem potěšen a rád, že vás vidím,« nafukoval
se Augustus. »To je mizerné počasí! Vy jste tuším
přijel po motoru?«
Sir Antony si usedl ke mně.
Nepředstavila jsem jej nikomu, pamatovala jsem si,
čemu je zvyklý.
Vyměnil pouze zběžně: »Jak se máte« se sousedy,
jež znal.
Nalila jsem mu čaje.
»Nepiju čaje« řekl; »ale dejte mi trochu čajea
cukr a smetanu, vůbec cokoliv, co bude vyžadovati chvíli
času, než to tam dáte.«
Smála jsem se.
»Jest tomu již tak dávno, co jsme se sešli v Harleyi
a počínám se domnívati, komteso, že na mne zapomínáte!«
»Proto jste sem přišel ?«
»Ano a protože jsem slyšel, že váš nadlesní může
vykázati nejméně sto padesát párů koroptví na den !«
»Augustus měl tedy pravdu.«
»V čem?«
»Řekl, že příjdete k vůli tomu velkému počtu ptactva
já — já — jsem byla jista, že budete již zadán.«
»Váš lístek nezněl srdečně ani po přibuzensku a byl
jsem již zadán, avšak attrakce tohoto honu, jak mr.
Gurrage praví, mne svedla.«
Nikdy ještě nevypadal jeho úsměv tak posměšný an
oči nepohlížely tak vlídně.
edová. kra“.
#28
alto_textblock
#28
3a