#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXVII.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v sobotu 20. července 1907.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 198.
#5
alto_textblock
#5
lomostpsz lot
#6
alto_textblock
#6
meto (laoc čhěm lotbz pilasj
#8
alto_textblock
#8
Na rauní a odpol. lIst,
nlele laei net
. Praze v admlnislrae
... 2K
ns ěse
na črt luta . . . . d k —
s dvojí denšškoe
r
t. . . 7 k
ve slislláeh
naíe . . .. . 2 K 90 b
Težlen:
a s aie,
:. . : 9 k o
s erají zieilo
1a vo
#9
alto_textblock
#9
nt t. . . . HI K e
#13
alto_textblock
#13
so l en
#14
alto_textblock
#14
nr
#15
alto_textblock
#15
V drobuém p.vovjii
sn
rrani sto o s . . . pa zb
odpoledn
Ve flinlkách na venkově
10
rapní čisla. . . . .
odpolodní . . . . . . . . .
Iuserárv
platí se hotové sapřel.
Pladplacení a inserty přijimá zduini-
strace v Marianské ulici e. J.
Tam naršhají ze třž rečakre
tiskárna a ezpedice „Nlodnich Lista-
Rekopisy se nevrapeji
#16
alto_textblock
#16
Moje strana je stát.
#17
alto_textblock
#17
Řeč, proslovená předsedou ministerstva
v rozpravě o prozatímním rozpočtu a spolu
jakožto výklad ke trůnní řeči, jest zajisté
znamenitý výkon řečnický po stránce for-
mální, ale hledime-li k její obsahu věcnému.
setkáváme se v ní s četnými odpory, kteréž
nikterak se nedají zakrýti poměrným jej
úspěchem, jehož dosáhla u posluchačů, an
vzletnými slovy, jimiž ji provázejí časopisy
vládě blizké.
Zvláště odstavce, věnované národním
otázkám, revisi politické správy, vyrovnání
uherskému a poměru vlády ke stranám parla-
mentním, ponechávají myšlenkám čtenáře pole
bez mála tak volné, jako předseda minister
stva sám je zůstavuje myšlenkám stran, jen
když zachovají diseiplinu při hlasování pro
návrhy, vládní.
To, co předseda ministerstva mnoh
obratnými slovy pravil o otázkách národnost-
ních, zejména efektní výpočet, kde se všude
vyskytují a jak na ně bude vláda pohlížeti
jasným okem a neúnavně je přibližo
vati řešení, postihujíc je v praktickém
životě v tisícerých jednotlivých
případech, kteréž chtějí býti upraveny
moudrou nepředpojatostí, jest píseň náramně
stará, známá ještě z dob taaffovského » pro
tloukání se od případu ku případu« dle
potíeby a okolností. To není nijaký
program, jenž by v době krátké a nedaleké
chtěl konečně rozhodnými opatřeními zjed-
nati platnost ideji národní rovnoprávnosti ve
smyslu státních základních zákonů; to jest
prostě oddalování a prodlužování zápasů z
ni do nekonečna, když čas ob čas se uprav
»některý z tisícerých jednotlivých případů«
I kdybychom přáli nynějšímu předsedov
ministerstva věku Methusalemova, nevěříme
že po této dráze kdy dospěje k jádru otázky
národnostní, o čemž nejnovější doklad máme
přávě na způsobu, jakým přikročila vlada
k řešení jazykové rovnoprávnosti při jednání
rady říšské. Zjednaným provisoriem řešení
její spíše ztížila a Němcům, vidoucím ne
rozhodnost vlády a nepříznivý účinek polovi-
čatosti jejího opatření na svaz klubů českých
— dodala jen nové odvahy k dalšímu vzdoru
Nám neposkytuje tu nijaké zadostučinění
vědomí, že po nesčíslněkráte a i tutu opětně
se ukázalo, kterak národnostní smír naráz
na nejzarputilejší odpůrce v národě něme
ckém. Nerozhodnost vládní pak podivně osvě
tluje zdánlivě sebevědomý výrok v tétéž řeč
obsažený, že »vláda nesmí upadnouti do za
jeti žádné strany.«
Tím ovšem nijak nechceme zástupce ne
německých národností zbavit povinnosti, ab
po nejnovější této zkušenosti sami si opatřil
satisfakci seřaděním šiků svých proti něme
ckému nezdvořáctví, jež se ještě tim vy
chloubá, že vzešlo »z ujednaní něme
ckých poslancův s německým
časopisy«.
A po této ukázce řešení národnostních
otázek si představme, jak mnoho času bude
potřebovati pan baron Beck, než takovýmto
postupem probere »veškeré tisíceré případy
a jednotlivosti otázky národnostní«.
Ministerstvo pracovní, jak nynější vládu
opětně a opělně nazývá předseda minister
#18
alto_textblock
#18
stva, slibuje ústy jeho nejen neúmornou
práci v otázce národnostní, ale i ve všec
ostalních oborech. Žijeme v době hospodář
ských nadějí, jež heslu práce, jak patrno,
zjednaly široký prostor i v řeči pana barona
Becka. Pracovní látky má nynější vláda ne-
přebrané množství po ruce; pro pracovní
program chce seskupiti co možná největší
množství poslanců, protože v nastávajícím
desetiletí musí vláda se sněmovnou vykonati
těžkou práci. Ma proto zapotřebí politický
preliminář nejméně na celé desítiletí . . .
Tu bezděčně čtenář této řeči se roz-
pomene, že myšlenka dlouhodobých lhůt jest
mu známa z doby, kdy nynější vláda zahá-
jila vyrovnání s Úhrami a kdy také prohlá-
sila potřebu velmi dlouhé lhůty
jeho. Nyní mluví již jen o pravděpodob
nosti, že vyrovnání se uzavře pouze na dobu
do roku 1917 — ale i tu dodává předseda
ministerstva významně: ovšem sdílí tato před
pověď osud počasového předpovídání, kteréž
se vztahuje poměrně jen na krátkou lhůtu
A tarasí se dále ještě připomenutím, dle
něhož předpokládá, že »nenadejdo
mimořádné události«.
Jakého rázu by ty události mohly býti.
toho ukázkou jest další prohlášení předsedy
ministerstva, že by vláda pro připad ne
zdaru vyrovnání »nepovažovala po
měr reciprocity za způsobily
stav hospodářského uspořádáníe
ale že by »dala přednost politice volné
silné ruky«.
Ovšem politika silné ruky by sotva
prospěla politickému pracovnímu preliminář
na příštích deset let.
Poměrně nejkratší lhůtu potřebuje vláda
pro reformu politické správy, jejiž podstatnou
částí zdá se býti známý požadavek německý
na zřízení krajských úřadů; vláda
však zamýšli zavésti je v celém Rakousku
patrně tedy má na mysli reformu v centra-
listickém duchu. Bude nutno na podzim dů
kladně si prohlédnouti návrh opravy politické
správy, aby se do něho nevloudilo rozdělen
země a nepřipravovalo odstranění politickýel
instancí, celou zemi representujících.
Kdož pamatují se, kterak oprava volební
byla z vládních kruhů provázena nadějemi
že v nové radě říšské seřadí se strany dle
politických programů, mohli se domnívati, že
vláda sama připravuje půdu ministerstvu
ryze parlamentnímu, za nímž by stály poli
ticky přibuzné strany, jako na př. za mini
sterstvy v Anglii.
Ku podivu, v poslední řeči před sedy
ministerstva onen politický ideál volební
opravy úplně se ztratil a nabražen byl no
vým, vyjádřeným slovy: Moje stra na
je státi
Výrok tento zdá se býti náramně blízký
názoru — neústavnímu. Zejména za plat
nosti všeobecného volebního práva nemůže
býti o tom pochybnosti, že sněmovna jes
vtěleným zastoupením veškerého občanstva
a že zájem státu se neda odlišovati od zájmů
O zájmech těch povolána jest sněmovn
spolurozhodovati dle řádů zákony stanove-
ných; a vládě náleží právo moci výkonné
Dle výroku »moje strana jes
stát« se však poměr tento mění; vláda
#19
alto_textblock
#19
jeho.
#20
alto_textblock
#20
státi se chce sama vůdcem sněmovny, aniž
by si byla zjednala souhlas většiny pro —
program přesně a jasně vytčený.
Dobrá vůle pracovati celé desetiletí, te
ještě není dostatečnou legitimací; národové
chtějí také znáti směr a oíle práce té,
#21
alto_textblock
#21
Říšská rada.
#22
alto_textblock
#22
Poslanecká sněmovna.
(Schiülze 16)
Ve Vidni, dne 19. července
(Původní telef. zpráva »Nár. Listů c.)
#23
alto_textblock
#23
Národní, svobodomyslnou a sociátní řeč
nevelikou rozsahem, ale skvělého slohu a kon
cisní s neobyčejným elénom pronesi dnes dr
Kramář. Celá sněmovna ii poslouchala. Ne
mineme se zajisté pravdy, rekneme-li, že nejpo
zorněji a nejnapjatěji dra, Kramáře sledova
sv. p. Beck. Již proto, že byla v podstatě odpo
vědí na jeho včerejší výklady a že obsahovala
čeho nebylo v nich: positivní údaje o politiee
v pravdě rakouské, liberální a demokratické
Jen takovou chtějí Čechové, jak dr. Kramá
řekl. Netoliko pro sebe. Pro národy všechny
Provanut jest dnešní výkon předsedy „Českéh
klubu“ na říšské radě dechem a duchem roz
bodně českým, ale zároveň také reformním. Jes
to playdover pro veliké ideje nacionalismu a nvo
body, které byly vždy vůdčími hvězdami národa
českého vůbec a národní strany svobodomyslné
zvláště. Proč členové „Českého klubu!“ hlasovat
chtějí pro za“mní rozpočet, pověděl nepokrytě-
by projevili důvěru českým ministrům, kte
jsou stoupenci národní strany svobodomyslné
Nikoliv ostatní vládě. A tolikéž pově
děl zástupce městské skupiny německo-brodské
že k součinnosti, k jaké včera zvali chef vlády
jednotlivé trany, musí býti zjednány teprve
zcela jině podmínky, nežli jaké jsou teď. „Český
klub“, povoluje zatímní rozpočet, nevstupuje
ani do politiky většiny, ani de většiny koncon-
trované práce ministerským předsedou včera na
rýsované. „Český klub“ růbec ani na minutu
dál a nižádným způsobem a směrem
se revá že.
Dr. Kramář odporoval domněnce, že
rovným právem hlasovacím jsou odstrčeny otáz-
ky národní do řady druhé, jak se vláda domní-
vala po volbách, jak hlásaly její noviny a také
časopisy něnecké a žádal ji naopak, aby rovne
právo jednotlivých občanů při volebním osud
mělo jako přirozený, nezbytný a neodvratný dů-
sledek též rovnost národních celků. Této rov-
nosti jest dr. Kramář výmluvným a nadseným
hlasatelem po všechnu dobu, co působí ve sně
novně: děle šestnácti let. Dnes vypjal se v tum-
to oboru svého přesvědčení k nevému projevu
přesvědčující síly, a hlas jeho zněl při tom m
butně, jako nálo kdy jindy.
Výkriky německo-radikálního trla: poslanců
šl. Eduarda Stranského, žateckého dra
Herolda a Kroyc daly mu příležitost, pro
mluviti o našich národních menšinách a o děl-
nictvu českém v t. zv. uzavřeném územi něme
ckém. Došlo ke hlomozné scéně, kterou marn
tišil místopředseda dr. Žáček. Najednou stichl
jmenovaní Všeněmci jak b, uťal. Byli to ně-
mečtí sociálni demokrati, kleří je zakřikli.
pouhým konstatováním, že němečtí továrnie
verbují v českých novinách sami české dělníky-
vědouse proč.
#24
alto_textblock
#24
V reklamaci důstojného postavení českéh
národa ve státě předlitavském a v monarchi
habsburské jest dr. Kramář rozhodným
radikálním, třeba neužival toniny nejostřejší
Jeho zor není obmezen Lilavou. Toho důkazem
byly stručné sice, ale řízné zájezdy do konfliktu
chorvatsko maďarského.
Poslanec Prášek, jenž mluvil bned p
dru. Kramářovi, měl posici těžkou. Zklama
úplně četné posluchače, kteří čekali, že po
nikne útoky do tábora domácího. Toho se před
seda klubu agrár. posl. českých vyvaroval; přede
všim straně agrár prospěje, budou-li si stejně počí
nati její poslanci všichni. Háje požadavků země
dělstva českého, zvláště proti druhé polovino
říše, posl. Prášek nezanedbal národních a kultur
ních zájmů všečeských. Straně, kterou vede
přisuzoval mezi ekupinami českými postaven-
jakési strany střední, volné na všechny strany
ale též ochotné ke kompromisům se stranam
všemi. Poslanei česko-agrárn' budo
hlasovati pro prezatímní roz-
počet. Dají mu dle slov poslance Práš ka
svoje hlasy, aby posilnili vládu bar. Becka
v boji s vládou uherskou. Byli mnozí poslanci.
kdož kroutili hlovami nad argumentací takovou-
Jen o jedné řeči z ostatních devíti dnes pro-
mluvených zmínime se tady ještě: o řeči posl.
Tomáška: Tento sociální demokrat, který z
stupuje moravský volební okres novojičínský
prožil poslední léta jako redaktor zdejšího dělni
ckého listu a jako organisntor českoslovanských
sociálních demokratů ve Vídni a v Dolních
Rakousích. Jeho přispěním a příčiněním stalo
se, že při vědomi třidním nepozbyli vědomí ná
rodního. Co vykládal dnes c českých menšinách
v království českém, co vykládal o národním
utrpení českých dětí ve Vídri, o soukromé česko
škole spolku Komenského tady a c české uni
versité brněnské, mělo barvu a teplo národní
Uznávajíce to zcela objektivně, máme právo
říci, že úsilí poslance toho, dáti otázce rovno-
právnosti jazykové v prolokole sněmovny vídeň-
ské povahu věci sociální a jeho výrok, že država
národního území jest pro sociální demokraty
prázdným slovem, účinkovalo jako šedivý mrár
po vlahé noci kvělnové.
#26
alto_textblock
#26
Předseda dr. Weiskirchner zahajuje sehůz
o 11. hodlně 15 minut dopol.
Sdělení předzednictva.
Při včerejší volbě býli členy národohospodář
ského výboru zvoleni poslanci: Bauchinger, Baum
gariner Jiři, dr. Dosímann, dr. D ex-l, Fisslthalen
Huber (ze Štyrsva) Kunschak, dr. Micha! Mayr, ryl
Panz, Jedek, dr. Leht, dr. Urhan, Peschka, Znleger
hr. Kolowzat, Picker, Keschimann, šl. Stransky, dr
Fiedler, dr. Bulín, Šrámek, Myslive
Lisý, Holý, Ralaj, Náprstek, Isopuskul,
Spadaro, ryt. Vukovič, dr. Ploj, dr. Krak, Gregorčič
Olszewski, Luszezkiewicz, svob. pán Battaglia, dr
Buzek, dr. ryt. Duleba, Ztranski, Zielniewssi, dr.
Konstantin Lewicki, dr. Mahler, dr. Okuniewski, dr-
Ofner, Skaret, dr. Ellenbogen, Schrammel, Seitz
Beer, Hudec (ze Lvova), Filipinský, Horno
a Rteumann.
#27
alto_textblock
#27
Návrhy
podali poslanci: dr. Baxa a sp. o úpravě postavení
a platů smiuvních úřadníků státních; šl. Stransky
sp. o vypracování zákona, kterým se stavebním živ-
nestníkům zabezpečuje přednostní právo zástavní.
#28
alto_textblock
#28
Dolazy
podali poslanci: dr. Žáček a sp. na ministra vnitra
obchodu a orby o stavbě údolních přebrad v obvodu
Bečvy; Švejk, Špaček a sp. na ministra vnitra o p-
skytnuli státního přispěvku na zřízení a udržování
zemské pojišťovny proli živelním škodám v král. če-
ském; svob p. Hock, dr. Ofnsr a sp. na ministra
#29
alto_textblock
#29
spravedlnosti o obsazování uprá dněných míst radů
zemského soudu v obvodu vrchního zemského soudu
v Praze: Kroy a sp. na ministra vnitra o špalných
zdravolních poměrech v Ervěnicích.
Jednací pořad.
#30
alto_textblock
#30
Pak pokračovalo se v projednávání zalímního
rozpočtu.
Posl. dr. svob. p. Hormuzaki (nár. Rumun) před-
náší řadu přání a stižností své vlasti Bukoviny. Pro-
mlouvaje o národnostní otázce, žádá rovnopráv-
nost Rumunů a Rusů a horlí proli požadavku
Rusů za sjednocení východní Haliče s Bukovinou.
Konečně naléhá na úpravu university v Černovcích
a praví, že bue hlasovali pro prozalímní rozpočet.
Pos Tomášek (čer. soc. dem.) zabývá se —
mluvě česky — včerelšími vývody ministerského
přededy a podotýká, že byla to s ce pěkná řel, ale
že patrně zas: jen zůslana na slovech. Sociálně de-
mokraličil po danci byli by si přáli, aby ministerský
předseda již v tomto anebo nejpozději v po lzimním
zasedání předstoupil pled sněmovnu s holovou vládní
předlohou o zavedení všeobecného starobníhoa
invalidního pojišťování. Se zamýšleným rozšířením
oboru působnosti politických zemských úlajů mohou
socální demokraté souhlasiti jen tehdy, bude-li pro
zemské směny zavedeno všeobecné volební pravo.
Řečník polemisuje dále s posl. Klofačem a praví, že
češti nátodní socialisté vděčí pouze bar. Beckovi, že
prošli při užších volbách.
Pokračuje německy, praví řečník, že sociálním
demokratům nejvíce záleží na obecném školství. Je
nejvýše nápadno a podezřelé, že v trůuní řeči byl
kladen dů az na mravně náboženkou výchovu.
Toto zdůrazňo ání náboženské výchovy může býti
považováno za urážku snah Volné školy. Jest sice
v ministerstvu pět svobodomyslných mužů, zdá se
však, že dr. Gassmann má více v'ivu, než pět
svobodomyslných ministrů. Rečník stěžuje si na kle-
tikaisování školy, vzpomíná aféry profesora Judy
v Prostějově a prohlaš ije, že soc'ální demokralé
povedou bezohledný boj proti zk'eri kalisování ško y,
aby doponobli k vílězství snahám Vo né školy.
Pojednav o sociální péči ve škole a vysloviv
požadavek, aby učiněna byla opatřeni proti výdě-
lečné práci škotních dětí, promluvl řelník o vel kém
význa nu če kých menš nových škol, jichž zřiz vání
jest příkazem sociální spravedlnosti a nej opším po-
středkem pro mravní výchovu dětí.
Je nesprávno, že veliká česká menšina ve Vídni
stále nemá české šroly obecné, a že české souk romé
škole Komenského ve Vídni odpírá se právo veřej-
nosti. Této škole n poskytuje se ani státní subvence.
Řečník dále žádá, sby zřízeny byly české pokračo-
vací školy po české učně ve Vídní a na ko pec
přimiouvá se rozhodným způsobem za brzké z ři-
zení české university v Brně. (Ži á po-
chvala u sociál ních demokratů.)
Posl. hr. Kolov al (něm. agr.) souhlasí úplně
s pracovním programem vlády, lituje však, že nebyla
sněmovně dána příležitost, aby polilickou debatou
vytříbila názory, rozlišila strany a oznámila vládě
jejich přání, jakož i jasně poznala příští směr vlády.
— Mluvě pak o vyrovnání s Uhrami sdůraznil řečník
zejména olázku bankovní, která jest otá zkou c-
lého rakouského národohospodářství, obchodu a pr-
mysln. Tato otázka nebyla by tak akulní, kdyby
Uhry přispivaly správným finančním poměrem k úvě-
rové spotřebě. Poněvadž tomu tak není, musí Ra-
kousko platiti zvýšenou úrokou míru, od čehož mohlo
by se uím spíše pomoci, že Maďaři jsou pro rozdě-
lení banky, s čímž Rakousko může jen souhilasiti.
Zahájení placení hotovými bylo by v přítomné chvíli
finančním šllenstvím, proti čemuž se musí
agrární strana co nejrozhodněji ohraditi. (Pechvala.)
Řečník horli proti tajemnůstkářství vlády v různých
důležilých olázkách a žadá, aby vláda jasně a přesně
vyznačila hranice rakouských a uherských zájmo.
Jest přece v zájmu každého ministerstva, zcela přesně
poraditi se se sněmovnou o velkých rysech příští
politiky. Vládě jest se rozhodnouli, chce li postupo-
vati s parlamentem proti uherské vládě, nebo proti
parlamentu s uherskou vládou. Čím důrazněji bud-
ministerstvo hájiti požadavky Rakouska, tím siinější
bude jeho postavení ve sněmorně. V tábeře tako-
vého ministerstva bylo by celé Rakousko. (HI učna
pochvala.)
Posl. dr. Konstantin Levický (ukr. rus.) pravil,
že je třeba zkoumati, zdali sliby vlády jsou pode-
přeny tazé skutky; vytýká jí, že nechce souhlasili
s reformou volesního řádu pro zemské sněmy. Pr-
#31
alto_textblock
#31
FEUILLETON.
#32
alto_textblock
#32
Na pomoc knize,
(Trochu vzpomínka z cest, trochu návrh.)
Nakladatelé odjakživa si stěžovali na malý
odbyt knih. Stěžovali, i když rozšiřovali závod
stavěli domy, vily a opatřovali si jiné reality
ktoréžto všecky nezatajitelné zjevy poukazovaly
na vzmáhající se biahobyt jich, mezi tím co lite-
rál, i nejpřednější, zůstával chudý neb aspoř
nezámožný. Nelze jim zazlívati, že se vzmáhal
— obchod je obehod, jediné řemeslo, které ma
ještě zlaté dno. Jen v nakladatelství znenáhla,
zvláště za posledních let, přestává je míti.
A vede se nyní nakladatelům jako v on
pohádce o medvědu a pastevci, jenž stále velal
na pomoc své druhy proti šelmě, která ho ne-
ohrožovala, až pastévci nevěřice mu na pomo
nešli, když medvěd ho skutečně přepadl. Naří-
kali, stýskali si literátům i v časopisech, dopo-
ručujíce své novinky, ač jim nebylo zle, že dnes
když je skutečně ke slesku příčina, nikde jin
nevěří. Však poumdléval prodej knih trochu již
od té doby, co kolportáž na středních školách
zastavena Leprozřetelným krokem knihkupců.
kteří proti ní vystoupili, domnívajíce se, že stu-
dentstvo, když jim ve školách příležitost k opa-
tření si četby se vezme, přijde kupovat k nim
knihkupcům. Nešlo — knihy a časopisy pře
stalo kupovati a protože se mladá mysl něčím
obírati musí, vylíli a vylévají přebytek energie
jež dříve po ušlechtilých duševních splavech
proudila, sportem, co den surovějším a ve spro-
sté rvačky někdy se zvrhujícím. Také někteř
profesoři jsou tu vinni; tak dlouho říkali stu-
dentstvu, že většina českých knih a spisovatel
za nic nestojí, až mnohému znechutili četbu
Caveant consules, aby nebylo ještě hůře
Neměli by knihkupci přemýšleti o krocích, které
by přivodily status quc ante, dohodnouti se s na
kladateli, vydavateli soukromými i jinými čini-
teli, jež mají zájem na odbytu české knihy.
uspořádat anketu s řediteli škol, knihovníky, ma-
jiteli kaváren, redaktory časopisů a last not lesst
s úřadními činiteli atd. — zkrátka se všemi,
kdož knize mohou pomoci do lidu?
K nápadu tomu přimělo mne několik zkuše-
ností z cest. Mám ostatně za lubem ještě jeden
návrh, také dojmy z cest vzniklý, o němž až na
konee
#33
alto_textblock
#33
Vracel jsem se roku 1902 přes Německ
z Francie. Nevýhodné spojení přímělo mne
přítele zůstati přes noc v menším městě něme-
ckém Mengen. Vstoupili jsme okolo 11. hodiny
noční do hostince nedaleko nádraží. Hostinec
byl spojen s hotelem. Usedli jsmo k večeři. Nežl
nám ji přinesli, rozhlédli jsme se po místnosti.
Několik hostů seděle kolem většího stolu upro-
sířed místnosti a bavilo se hovorem. Jiní seděl
u menších stolků. Návštěva vzhledem ku pozdn
hodině nebyla příliš četna. Přítele, knihomola
upoutal stojan s bohatstvím knih, postavený
u zdí. V něm nějaký le tikon a řada spisů po-
učných i zábavných, ilustrovaných i bez ilustrae
umísténo — pro potřebu hostí. IIned jsme několih
knih vyňali a prohlíželi si je, ve slovníku našli
jsme si bližší zprávy o městě, jež jeme dříve
neznali ani dle jména.
Praktické toto zařízení nepozoroval jsem
nikde v českých hostincích. Zde nejvýš lze e
dožádati adresáře a několik kalendářů vísí na
stěnách po boku nějakého „Hostimila“ nebji
ného stavovského časopisu hostinského a 2—3
exempláře novin, vedle jednoho místního.
v němž beztoho z pravidla mimo odvar dávno
znám ch zpráv z politického života současného
a některé místní události bezvýznamné — jsou-i
dva listy místní, je tu ještě nějaká primitivní,
bezduchá polemika — ničeho se nedočtele.
Český hostinec mohl by nesmírně mnoho
činiti pro literaturu. Přijde host, je zatím sám
v hostinci — soudruzi z kartové partie nebo
polilisujíeího kroužku ještě nepřišli. Jistě by
každý z dlouhé chvíle vzal do rukou některou
knihu, kdyby tu byla po ruce. Z prvu by snad
z dlouhé chvíle prohlížel, pak by četl se zá-
jmem, po druhé by jen k vůli knize přišel. Kde
jsou besedy, ovšem je knih dosti — ty jsou však
majelkem spolku a ne hostinského. Větší restau-
race odebírají právě pro ten účel časopisy ilu-
strované — z těch však nemá čtenář nikdy tolik,
jako z knihy. Když věc obstojí v německém ho
stinci, stála by snad za pokus i u nás, třeba ty
knihy nějaký čas asi byly opuštěny. Všechno jde
jen ponenáhlu, zvláště u nás a zvláště na venkově
který je velmi konservativní. Vím, že v nějaké
venkovské hospodě v zapadlé vsi, kde třeba an
pivo nečepují, vyjma některé dny sváleční, sotva
by se něco pořídilo ve prospěch české knihy
tímto směrem. Vesničan spokojí se s kalenda-
řem, krvavým románem, který hoví jeho hru-
#34
alto_textblock
#34
bému vkusu a touze po sensaci, a čie-li i denn
lisl, je už velmi pokročilý. Ale kolik je českých
měst a městeček, kde by se myšlenka mohlu
#35
alto_textblock
#35
zkusitil
#36
alto_textblock
#36
Jiná vzpomínka z cest.
R. 1900 byla v Paříži svělová výstava! Sn
uspořádán byl mezinárodní lékařský sjezč v mě-
stě nad Sekvancu. Většina sjezdových sezení
konala se v lékařské fakultě (Eeole de méde-
cine). Nedaleko fakulty, v „Rue de V'Eeolede
medicine“ je knihkupectví a nakladatelství Ma-
loine-a, který vydává mnoho lékařských publi
kací, knih i časopisů, mnohé velmi nákladné
(encyklopaedie atd.). Chodili jsme z přednášel
na boulevard Sainí-Germain a do výstavy; kráči
vali jsme kolem. S počátku, kdy se člověk jenou
okoukává v cizím městě, brali jsme se netečně
mimo krám Maloinův. Jen jména jsme si po-
všimli — znělo nám známé z knih doma o
knihkupce koupených. Tu a tam čekal někdo
u rohového toho domu na kolegu — z dlouhé
chvíle zadumal se do výkladní skříně. Spatři
novou publikaci, jež ho zajímala a pojal úmysl
že si ji objedná, nežli pojede domů. Po chvíli
si povšiml, že jsou před vchodem do závodu
stoly s deskami šikmo postavenými, na nichž
jsou vyložena nově vyšlá čísla čelných paříž-
ských časopisů lékařských, vedle ních však brzy
shlédl i knihy, novější i s.arší, některé za sni
ženou cenu. Nějací objekti stáli opodál a do
hliželi, aby někdo nekupoval za pět prstů, nebo
kolem závodu stále cirkulovaly davy a mnozíci
zinci, odoházejíce z fakulty, prohlíželi si t
kníhy a obraceli listy v nich. Nejeden zašeldo
krámu, tu onu knihu koupil a domů si odnesl
Podruhé vešli jsme již dovnitř, kde bylo stálo
plno. Mnozí celé baliky knih objednávali a dal
si zaslati do vlasti.
Řekne se, že to byli lidé, kteří beztoh
knihy kupují. Že u nás posilají se knihy na ukáz
ku, a obratní sortimentáři že dodávaji tomu kte
rému člověku právě to, co ho, jak vědí, zajímá
v čem pracuje. Namítám však, že mnohému
kdo knihy kupuje, na ukázku se neposílají až
mnohého také zajímá všelicos, co se mu na
ukázku nepošle. Řekne se mi: Takový může jítid
závodu, kde se mu všelicos předloži. Jsou
u nás závody, jež mají na stole vyloženy no
vinky, které si může prohlédnouti, když přijdo
kuporat
#37
alto_textblock
#37
V tom je však kámen úrazu: Když přijde
kupovat! Mnohý myslí, ač by rád prchližel, když
vejde do krámu, že musí něce koupiti. V ta
kovém výkladu na ulici — ovšem není mežný
stále, za každéhu počasí a všude, v nejživějšíeh
ulicich, kde by nebylo lze ul rániti se zlodě-
jům — však nemusí koupiti, jak každý ví; z
prohlédnutí se neplatí. Myslí-li někdo, že lze
prchlédnouti i spisy, za výkladní skřiní vysta-
vené, mýlí se. Tu nelze prohlédnouti věc dn
kiadně. O ceně knihy, o jejím rozsahu, obsahu
rozdělení látky, hodnotě ald. nelze se přesvěd
čiti pohledem za sklo. V Patíži před krámen
pana Maloina prohlédli jsme si všecko, dosti po
drcbně; nikdo na nás nespěchal, nenaléhal;
„Kupte!“ prohlíželi jsme celé hediny. Cos
nám líbiic nebo hodile, koupili jsme.
Myslím, že co bylo možné v Paříži u od-
borného nakladatele, bylo by možno i v Praze
u neodborného. O knize neplati: „Sedávej, pa-
nenkc, v kouté, jsi-li hodna, najdnu tě.“ Dřiv.
za doby literárníhe nadšení mládeže, v letech
sedmdesátých a osmdesálých, kde jedna cktáva
(celkem 22 studentů) brala 20 cx. „Světozoral
16 ex. „Květů“, 12 cx. „Zlaté Prahy“, 10 ex
„Lumira“ a 18 ex. „Osvěty“ (o tuto pečova
profesor dnes již zesnulý, jenž nám přednáše
dějepis, o „Květy“ a „Lumír“ jiný profesor
o „Světozor a „Zlntou Prahu“ studenti), sta
čila ovšem kolportáž na školách — dnes jí není.
dnes zájem o literaturu poklesl a několik lei
neúrody také hospodářské poměry zhoršilo a tu
se šetří především na potřebách přepychových
k nimž bohužel čítá se i čelba — ovšem n
právem, protože ani pokrm a nápoj není vě
přepychová.
Dnes již nestačí, aby si kniha hrála n
ctnou panenku, jež sedává v koutě — musí ven
mezi lid, do davů. Máť mnoho nepřátel, zvlášt
u nás, lidi zatemnělé, hmotářské, někdy i úřady
i c'rkev. Musí mimo to bušit na zabedněná okn
netečných a nevědomých 4) — musí do hospod
trafik, nádraží. A není to prostituce.
Bojím se, aby po bohatém rozkvětu posled-
ních desetiletí nenastal úpadek. Bojím se úpad
ku ne v zájmu spisovatelů a nakladatelů, ale
#38
alto_textblock
#38
*) Štechův návrh na zavedení obecních knihover
skrze sněm (zákonem) zůstal bohužel jen návrhem
Kdyby se ho byli uchopili knihkupci a nakladalele
kdyby spisovatelé ve sněmu byli se ujali myšlenky
mohla býti věc již dále
#39
alto_textblock
#39
v zájmu národa, jehož mládež už silně se od-
vrátila od knihy
Tu hrozí nebezpečí velké. Odložme vše, co
nás dělí, nás všechny, jimž předovším musí zá-
ležeti na zdaru české knihy a čiňme každý svou
povinnost. Literát a žurnalista zatím pěrem, poli-
tik a řečník slovem, vychovatelé ve školách.
Zvláště zde lze mnoho působiti — nevěřím, že
by výnosy a předpisy bylo slovo středoškolského
profesora tak sepjato, že by nemehl ničeho či-
niti pro českou knihu. A nejsou všechny české
knihy tak špatně, aby nemohly prospěti lidu.
Takhle jsou slova politikova o osvětě, kterouž
jedině zvítězíme, skutečně planou frásí, když
knihy se málo kupují, ač lidnatosti neubýváa
blahobytu trvale také ne, any hospody jsor stále
plny a i předměstská divadla, krmici obecenstvo
převahou pikanteriemi . ..
Nocturna versate manu, versate diurna
#40
alto_textblock
#40
Naše novinky.
Dr. V. Švambera, Konge (Travaux géogra-
phiques tchěques. I. de Congo. Accompagné d'un ré-
sumé en francais) Nákl. spisov
Česká věda zeměpisná a české písemnictví vslu-
pují tímto dílem čestně do odborného písemniciv
světového a úkol, jehož se podial odchovanec a dědie
Jana Palackého, řešením svým rovněž staví se do po-
předí současných světových otázek vědeckých. Teprv
od prvé cesty Stanleyovy seznány jsou obrovský vý-
voj a nesmírně úvod. tohoto afrického veletoku, klerý
vývojem překonává Nil a úvodím Ob, i jest právem
pokládán za největší vodoloč staré pevniny, význam
jeho pak vzrostl vznikem soujmenného svobodnéh
státu, který za necelé ještě čivrtstoletí svého trván
rozvinul nelušenou působnost osvělnou v krajích pře
Stanlevem naproslo neznámých a za zhola nepři-
slupné pokládaných. Dnes z transcendentálních ta-
kořka záhad lidského přemýšlení vymizelo ze staro-
věku již známě caput Nili quaerere, dnes však nám
i nesmrný Kongo s veškerou hustou sítí svých veli-
kých, Dunaji a Dněpru rovnajících se poboček, a jas-
ným okem hned zeměpisec na vzájemnou spojitost
jezer vnitroafrických, z nichž pramenně jezero niiské
již i drahou spojeno s východní pevninou. Tím větší
tudíž zásluhou práce dra. Švambery, o níž sluší pře-
dem konstatovali, že jest ve způsobě a rozsahu svém
prvým dlem o Kongu v literaluře světově. Připojené
francouzské résumé zajisté ve příčině té vzbudí za-
slouženou pozornost kruhův odborných v cizině, jichž
prostředím snad i některé kruhy české budou upo-
zorněny na českou práci, dolud u nás nedoceněnou.
Spis páně Švamberův o velikém formátu akade-
mických publikací a 386 stranách lisku rozpadá se ve
dvě hlavní části: v dějiny výzkumu řeky Kongaa
v ocenění jejího významu hydrologického. V obou
částech sluší především vzdali spravedlivé uznání
snaze spísovalelově, který po léta ze všechi možných