Strana 2. Číslo 268.

KATOLIOKÉ L.IBYY.

Dne 30 září 1900.

Volební ruch. Leží před námi důležité volební projevy tří ně- meckých parlamentárních stran, kteréž při každém svém kroku a při každém svém skutku politickém kladou silný důraz na své náboženské přesvědčení, t. j. výhradně na své katolické náboženství. Je to re- soluce katolicko-lidové strany, pak volební provolání konservativní strany ve Štýrsku a posléze volební pro- volání křesťansko-sociální. Resoluce prvá byla přijata ve schůzi důvěr- níků katolické lidové strany, kteráž konána byla předevčírem v Linci. Schůze sama byla navští- vena velice četně, vedl pak v ní hlavní slovo zemský hornorakouský hejtman dr. Ebenhoch, jenž po- dával zprávu o politické situaci. Resoluce od něho navržená a s velikou pochvalou od něho přijatá, zní: I. Jakožto katolická a rakouská strana stojíme na stanovisku rovnoprávnosti všech národů ve státě státními základními zákony zaručené. II. Poněvadž 19. článek zákl. stát. zá- konů o všeobecných právech občanů vyslovuje pouhou zásadu bez prováděcí normy, vydání takové normy cestou nařízení nevyhnutelně trvalost její by ohrožo- valo a těžké krise patrně přivodilo, a poněvadž zákon ze dne 21. prosince 1867 o říšském zastupitelstvu výslovně působnosti říšské rady vyhrazuje zákony, jež vydati dlužno k provedení stát. zákl. zákonů o vše- obecných právech státních občanů, vyslovujeme se pro vydání takového zákona cestou říšského zákonodárství i litujeme živě, že osnovy jazykových zákonů, ministerstvem Körbrovým předložené, nedospěly k svému provedení. III. Ne- zlomně trváme na nedělitelnosti a neodlučitelnosti krá- lovství a zemí na říšské radě zastoupených i sto- jíme tudíž v otázce státního práva če- ského a zachování ústředního parla- mentu rozhodně na straně ostatních německých stran. IV. Za nynějších okolností nepokládáme za radno, aby byl činěn požadavek německé státní řeči a sice proto, že se německého jazyka beztoho užívá jako ja- zyka prostředkovacího, že uzákonění jeho jako státní řeči parlamentně jest vyloučeno a že by otázka tato znova přilila oleje do ohně národních vášní, beztoho již dosti rozdmýchaných, naproti tomu chceme, aby ně- meckému jazyku zachováno bylo ono postavení, jakéhož dosud požívá a bez něhož nelze si mysliti působivou ochranu státních zájmů. V. S veškerou rozhod- nostíodsuzujemekaždýdruhobstrukce k jakémukoli účelu, litujeme tudíž jak ně- mecké tak české obstrukce a to tím více, že jí bylo zmařeno vyřízení i nejdůležitějších hospodářských předloh vládních a říše nejen na hospodářských zá- jmech svých států, nýbrž také ve své vážnosti na venek a finančních silách těžce byla poškozena. VI. Žádáme tudiž na poslancích, kteří zvoleni býti mají, aby ve smyslu prohlášení vládou da- ného konečně obrátili k hospodář- ským otázkám nejúplnější svou pozor- nost, i vyzýváme voliče, aby volili jen takové po- slance, kteří bez výjimky a výhrady se zaváží, že nikdy obstrukci provozovati nebudou. VII. Žádáme na příštích poslancích, ahy co nejúsilovněji podporovali vládu v uvolnění parlamentu a provedení jejího ho- spodářského programu. VIII. Prohlašujeme hnutí »Pryč od Ríma« za hnutí v posledních

svých cílech i Rlakousku nepřátelské, odsuzujeme je jako katolíci a Rakušané i žádám vládu, aby proti němu vystoupila s veškerou váž- ností.« Když byla hned po schválení resoluce vyslovena dru. Ebenhochovi plná důvěra, rokováno bylo ještě o volební agitaci, načež, pokud bylo možno, jmenováni byli pro nastávající volby také kandidáti. Dr. Eben- hoch sám kandidovati bude za průmyslovou volební skupinu welsko-gmundenskou, protože dosavadní po- slanec Zahneger opětně nabízené mu kandidatury již více nepřijal. Z volebního provolání, kteréí vydali němečtí konservativci ve Štýrsku, dlužno hlavně uvésti odstavce jeho závěrečné. Znějí: »Po- třebujeme říšské rady, absolutismus nám škodí. — Chceme ústavní poměry. Caováme se ke všem náro- dům spravedlivě, jak toho vyžaduje křesťanské stano- visko. Ale toto naše stanovisko nutně se obmezuje na dobře odůvodněnou nutnost, aby všichni národové mohli ve školách i úřadech užívati svého jazyka ma- teřského. Proto jakožto Némci chceme zachovávati nejen vlastní národ, nýbrž také vliv německého ja- zyka, kteréhož vyžadují (?) historická fakta, přirozeně potřebné sprostředkování mezi národy a státem a ko- nečně nezbytná jednota v soudnictví a správě. Bez újmy autonomie pro jisté otázky v zemích zapotřebí jest pro silnou agrární a obchodní politiku silné vlády ve Vídni. Nebylo proto nikdy pravda, že chceme otřásti říší v jejích základech. Naopak důležité dle toho postavení Němcův nemůže býti pod heslem pan- ství a nadvlády násilím vynuceno. Lze toho dosíci v době ústavních zřízení jen vlastní rozvahou, jenom moudrostí z naší strany. Tak a nejinak vstupujeme do boje volebního. Jedná se při tom o naše blaho, o blaho nás všech. Po tři desítiletí řídila a sílila nás důvěra voličův. Není sice vděčným úkolem, vstou- piti na dnes na veřejném bojišti, ale naše svědomí a naše čest nám to kážou. Třímejte také vy, voličové, starý prapor! Važte si víry, mějte ote- vřené oči! Bez vytrvalosti není úspěchu, ani ví- tězství. Volební provolání, kteréž včera vydala strana křesťansko-sociální, obrací se nejprvé proti o b- strukci, jež, kdyby trsala také v nově zvolené sněmovně poslaneckě, přivodila by smrt nynější ústavy a znemožnila by všeliký další konstituční vý- voj. Nepřátelé Rakouska již čekají na tuto událost, a sice žido-Maďaři, Čechövé (?), radikálové a sociální demokraté. Dále žádá strana křesťansko-sociální ve svém provolání za pojištění dělnictva pro případ ne- schopnosti ku práci a zaopatření ve stáří. Sociální demokraté činí se zodpovědnými za nouzi o uhlí a za jeho zdražení, proto že jejich židovští vůdcové do bře musili věděti, že stávky použijí jednotliví židovští uhlíři ke zvýšení ceny uhlí. Dále se praví ve volebním provolání, že stát jest povinen opatřiti lidu ony prostředky, jichž k čin- nosti jeho jest potřebí. Nutno je také žádati sestát- nění železnic, veškerého bankovnictví a peněžnictví, sestátnění uhelných dolů a přísná opatření proti zhoubné činnosti bursy. Ohledně vyrovnání s Uhrami praví se v provolání, že není-li spravedlivé vyrovnání možným, tu úplné oddělení že bude nejsprávnější cestou. Dále se prohlašuje, že strana bude věrně při »německém souručenství« a bude se domáhati zá- konného stanovení německé »prostředkovací řeči«.

Konečně ubezpečuje strana, že statečně bude bojovati proti židovskému vlivu; jejím heslem volobním jest: »Dobře německy, dobře rakousky, do- bře křesťansky!« Křesťansko-sociální ústřední volební výbor usnesl se potom na kandidaturách. Úplně upuštěno bylo od opětné kandidatury Riglerovy za venkovskou vo- lební skupinu korneuburskou, protože dosavadní po- slanc Rigler ode dvou spolehlivých důvěrníků byl označen jako Schönererovec. Rovněž tak nebude kan- didován více již dr. Heinemann v Kremži, a nej- spíše také ne přísedící zemského výboru dolnorakou- ského Richter. Dr. Lueger vyjádřil se vzhledem k této kandidatuře, že nenamítá sice ničeho proti osobě Richtrově, že však se připojil k mužům jako Kolisko a Kienmann, kteří jsou pro německou li- dovou stranu přímo neštěstím, poněvadž pod rouškou této strany pracují pro Wolfa a Schönerera. Na místě dosavadního poslance za V. volební kurii vídeňsko- novoměstskou Wedrala kandidován bude nejspíše příručí zemského výboru Steiner. Jednoblasně schváleny byly opětné kandidatury dosavadních po- slanců Kletzenbauera a Neunteufla.

Zprávy politické.

V Praze, 29. září. Čísařské slavnosti v Gorici. Dnes o 8. hod. ranní bylo nádraží v Gorici uzavřeno. Přístup dovolen byl pouze oficielním osobnostem. Vojsko vy- táhlo, by udrželo ulice volné a aby v hlavní ulici tvořilo špalír. Podél ní zaujala místo venkovská okr. zastupitelstva, školní mládež za vedení učitelských sborů, spolky; důstojnický sbor, úřednictvo, obecní zastupitelstva měst Gorice, Gradisky a jiných umí- stěna jsou na hlavním náměstí. Na estrádě pro dámy shromáždily se gorické dámy ve slavnostních úborech. Pořadatelský výbor, sestavený z občanstva, pečoval o udržení pořádku a činil opatření stran umístění spolků a korporací. Za zvuků hudby kráčela čestná setnina k nádraží. Přes veliký nával panoval všude pořádek. Císař přijel do Gorice dnes o 9. hod. ranní. Jízda J. Vel. z nádraží do města vykonána za bouř- livě jásavých ovací obyvatelstva. Další zprávy ozna- mují: Na nádraží dostavili se k uvítání mimo místo- držitele zemský hejtman, sborový velitel, purkmistr v čele obecní rady, president vrchního zemského soudu, president krajského zemského soudu, úřednictvo, šlechta atd. Císař prohlédl si čestnou setninu a přijal raport místního velitele. Zemský hejtman uvítal císaře krátkou řečí, načež mocnář odvětil několika slovy. Pukmistr Venutti oslovil císaře italsky, vítaje mocnáře- jménem věrného obyvatelstva gorického a děkuje za návštěvu; vzpomínka na ni bude přecházeti z otců na syny a obnoví pásky, které víží Gorici od 400 let k slavnému císařskému rodu. Císař odvětil italsky: »Těšilo mne upřímně, že mohl jsem při- jíti při významné příležitosti po delší době opět do tohoto krásného zemského hlavního města, od jehož obyvatelstva dostalo se Mi vždy tolik důkazů věr- nosti, lásky a oddanosti. Jsem přesvědčen, že setkám se s týmiž loyálními city, v nichž město Gorice cítilo se vždy za jedno s celou zemí a chci proto rád pro- dlíti mezi vámi a těšiti se z kulturních pokroků to- hoto města, jemuž budu věnovati stále otcovskou péči. — Císař podal purkmistrovi ruku a pozdravil pří-

sociální třída má svou hostinskou místnost. Toho se v Praze snad dosud nedožilo, že by ku př. vedle pána v cylindru zasedl si někdo v modré blůze jako ve Francii, anebo v Belgii, anebo opačně. Dělníku u nás nenapadne jíti do kavárny, v níž se káva prodává za 15 kr. kremě dvou obligátních krejcarů zpropitného, a opačně zase, člověku lépe oděnému nenapadne za- blouditi do kavárničky někde na Ovocném trhui kdyby jinak sebe počestnější byla. A kdyby někdo z lepších kruhů zabloudil do místnosti, v níž se scházejí střední třídy, zahodil by se před svými kollegy; ano i kdyby těchto před- sudků nedbal, a šel by tam přece, celá společnost by se po něm ohlížela a hned by sestrkávala hlavy k dotazům: jak pak tenhle sem přijde, co tu chce? Je v tom něco psychologicky odůvodněného: člověk je sice »animal sociale«, je tvorem společenským, ale při tom přece kastovnickým. Kdyby v příštím socia- listickém státě přišel rozkaz, že všickni občané musejí se večer scházeti v jedné veliké místnosti, vyvinulo by se i zde v krátké době kastovnictví přece, že by totiž lidé rozsedávali se podle vyššího, anebo nižšího vzdělání, povolání a pod. Žena z lidu nikdy by si nepřisedla k dámě v hedvábných šatech, aby tato snad po ní ohrnovala nos, nýbrž vždy jen k takové, u níž by si mokla pohovořiti — od plic. Kdyby na krásně ten od socialistů dávno již prorokovaný veliký k lade- radač všecky lidské stavy rozmíchal v jedno veliké moře kaše, v době krátké by se tato opět rozsedala v nové sociální homolky a sýrové bochníky. Ale znám přece jeden stav, jenž v Praze nerad k sobě při sedává

Jsou to kněží. Kolik jich asi u sebe sedává v Mě- šťanské besedě? Kolik u Choděry, u Brejšky, atd.? Kolik se již dělo pokusů, aby zvolili si společ- nou místnost ku bratrským rozhovorům, ale vždy marně. Nejde to. I v tom je něco psychologicky odůvodněného. Tak jako z jedné kanceláře úředníci nemilují scházeti se v jedné místnosti, tak to je iu stavu kněžského. Pořád tytéž tváře viděti, které člověk zná dávno na pamět! Manžel ubírá se od ženy, otec od dětí, aby viděl zase jiné tváře, člověk rád večer obléká se v jiný kabát a časem zajde si rád jinam. A teprve k stáru jaksi zamrzává ve své »štamknajpě« a na svém vysezeném místě. Co se mne týče, mám rád proměnu, rád jiné tváře, jež podobají se knihám dosud nečteným a rád zasedám v krouž- kách různého povolání životního. V Praze má člověk na výběr, jinak ovšem bývá v menších místech. Ai zde je radno společnost denní pozměňovati. Má to do sebe výhodu tu, že člověk tak snadno nezakrní, že nezjednostranní. Den co den a rok co rok v tétéž společnosti, bylo by nesnesitelné. A tím se vysvětluje jiné psychologické factum, že titéž lidé, kteří musejí se denně scházeti v tétéž místnosti, rádi hoví hře v karty. Musili by nudou umříti, kdyby neměli bulky, jež za večer poskytuje sterých zajímavostí, kdyby neměli příležitosti se po- hádati. Lidská nuda vynalezla karty, šachy, kužel- níky a pod. Vidívám v pražských kavárnách hráti v karty pány, kteří po celý den sedí uzavřeni ve svých krámech, účtárnách a pod., a večer jdou do

učazené místnosti, do atmosféry k zadušení. A tak to dělají i v neděli. Tito lidé by snad již ani nesnesli zdravý svěží vzduch v Boží přírodě. Věru, člověk je tvorem prazvláštním. Dobře chápu kouzlo kulečníku a kuželníku, zajde-li si živnostník v neděli do ka- várny, anebo do zahradního hostince, ale to nemohu chápati, kterak může kancelářský seďoch ještě vy- seděti večer 3—4 hodiny u »šístky« anebo u »maxla«. Zasedne-li si rolník po celodenním běhání večer k dardě, je to veskrz pochopitelné, ale co je v Praze úředníků, kteří sedí ve dne v kanceláři a večer zase u karbanu. Tolik jsem chtěl říci, že v Praze se nepodařilo zaříditi velikou repraesentativní restauraci, v níž by si jakési dostaveníčko dával cestující svět. Tentýž ze svých vycházek po Praze večer opět vrací se do svých hotelů kolem Prašné brány. Měla-li tudíž ta restaurace u Nár. divadla státi se jakýmsi mezinárodním zasta- veníčkem v Praze pak spekulace ta byla veskrz po- chybena a to tím více teď, kdy začíná býti v Praze všeobecným zvykem, že celé rodiny večer odcházejí z užších domácích kruhů do restaurací. Milostpaničky nechtí již zůstávati samy doma a slečinky jak by smet. A Boxl, Brokl, Texl a jak se ty v tuku se topící potvůrky jmenují, ti dokonce misí s sebou. Ty by doma rozškrábali dvéře. A tak máme v Praze večer každodenní stěhování rodin do restaurantů Je to tak pohodlnější, nežli ty fádní společenské domácí večírky s čajem, pianem, zpěvem domácí slečny a p. Známé rodiny se svými psy a pejsky dávají si večer dostaveníčko buď na Žofíně, anebo na Štřelákua