Vychází každý den mimo v neděli a svátek o 3. hod. odpoledni. Předplácí se v administraci

v Ostrovní ulici číslo 1508—11.

měsíčně .

v Praze: poštou: . 1 zl. 10 kr. 1 1 zl. 36 kr.

čtvrtletně

. 3 „ 30 „ 1 4 „ — „

půlletně .

. 6 „ 60 „ I 8 „ - „

celoročně

. 13 „ 20 „ Ì 16 _ :

Jednotlivá čísla 5 kr.

8 nedělní prílohou 6 kr

DOPISY rankované a podepeané přijímá r e d a 1c c e v Ostrovní ulici čís. 1508—11. KukopisAv nevracíme a nepodepsaných nedbáme. REKLAMACE nezapečetěné poaýlány budtež nefrankováuy. Inseráty počítáme nejlevněji.

ČÍSLO 32.

V Praze, v páter dne 9. února 1894.

Ročník XXVI.

Sedmihradští protestanti. i S—a. Dru Wekerlovi, t. č. jeité předsedovi­ uherského ministerstva, začíná býti prý nevolno — obává se totiž tak zvané ^ministerské padoncnice“, která téměř ani jednoho ministra ve světé neušetřila. «Vláda stojí se svým církevně-politi- ckým programem a vláda s ním padá* — prohlásil Wekerle sám a sotva že se jen 0 čertovi zmínil, už se mu zjevil. Imposantní sjezd uherských katolíků v Pešti, vystupování kavalírů - poslanců z vládní strany, volby v šlechtickém kasiné — Wekerle má asi předtuchu, že jej snad brzo povalí — minieterská padoncnice. Ke katolíkům přidružují se nyní — protestanté, zatím sice v Sedmihradsku — snad za nimi přijdou co nevidět i uherští. Jak známo, 1 protestanti na Slovácku se prohlásili proti církevně politickým předlohám uherským — pouze madarští protestanté se к protestu nevzchopili Již zemřelý superintendent sedmihrad ský dr. Teutsch mluvil loňského roku ve sněmovně magnátů proti církevnim předlohám­ vládním, a evangelická zemská konsi stoř podala protest dru Wekerlovi proti jeho programu církevnímu. Dr. Teutsch zemřel a nástupce jeho dr. Müller kráčí v šlépějích svého předchůdce. Ctemeť právě v sedmihradském německém „Tagblattu* oběžník evangelické zemské konsistoře sedmihradské zaslaný na podřízené­ úřady farní, a který jest namířen proti církevní politice uherské vlády ; oběžník ten jest v mnohém ohledu povšimnuti hodný a proto podáváme ho v překladě doslovném, aby si jej přečetli i mnozí u nás, kteří pro samou lásku к protestantům až do nebe vychvalovali­ nedávno .kulturní vymoženost“ Macfarie a její vlády. Obse.hnjef zmíněný oběžník toto : .Výnosem ze dne 16. května minulého roku č. 936 oznámila zemská konsistoř církvi v zemi ony námitky, které vzhledem na vysoký církevně-politický program vysoké vlády ze dne 17. dubna 1893 vysokému královskému uherskému celému ministerstvu к rukoum Jeho Exc. pana předsedy dra Alex. Wekerla podati byla poviunost a kteréžto (námitky) končily odůvodněnou ze vrubně prosbou : .Vysoká vládo, neračiž ničehož pod- niknouti, co by ustanovením § 12. článku 53. zákona z roku 1868 a rovněž článku 57. sedmihradského zákona z roku 1791 nějak­ odporovalo, ale raději vše potřebné za- říditi ve smyslu potvrzovací klausule, aby ode všech věrných byla (ustanovení) šetřena a zachovávaná, tudíž ve spojení s tím upu stiti od dalších kroků к zavedení státních matrik neb registrů stavu civilního, jakož i к závaznému sňatku občanskému především v této církvi směřujících.“ Protest tento minul se účinkem. Od té doby podána byla poznenáhla vysokou vládou ve smyslu již dříve od ní vyloženého programu vysoké sněmovně poslanců­ celá, úplné ještě ani neuzavřená řada osnov zákonů, hlavně : 1. o státních matrikách,­ 2. o židovském vyznání, 3. o svobodě náboženské, 4. o právu manželském, 5. 0 náboženství dítek, a právě se chystá vys. sněm říšský započíti porady o těchto osnovách. Veškerá země, všechny třídy obyvatel štva, mužové i ženy, všechny církve, vše chny strany politické sledují se živou účastí vývin této záležitosti a vzrušení stoupá v mocný proud, jenž každému musí býti zřetelným, neb to jsou nejdůležitější zájmy vnějšího a vnitřního života všech obyvatelů­ a občanů vlasti naší, o které se právě jedná a o nichž se má dnes neb zítra roz- bodnouti. V takém okamžiku a za takových okolností­ nesměla se zemská konsistoř naší církve dle svého závazku : spolupracovali na zachování zákonem zaručené svobody a há jení práv zemské církve, jakož i bez újmy téže svobody a técbže práv zachování svor nosti a míru в církvemi jiných vyznání, z vážné úvahy vymknouti : jaké postavení dnes zaujati jest její nevyhnutelnou povinností,­ když to, co tenkráte teprve ještě stálo před zraky v nejisté formě pouhého programu, nyní nabylo pevného útvaru zákonných­ osnov, zda tu jest jí dovoleno 1 církvi její jen mlčeti, kde váiehni mluví.

Výsledek této vážné úvahy nemohl býti Zmíniv se o své přísaze věrnosti k J. V. škerá výchova marnou jiným, než otevřené prohlášení, že onen císaři a jeho domu, promlouvá к věřícím cuje li jí víra. právní názor a ony vážné obavy, které zem- slovy nejvroucnéjší lásky a péče o jejich Nebudtež pouze ská konsistoř ve svém obražení ze dne 17. dobro a blaho a přechází pak к názorům a vatelé ; předcházejte dubna m. r. vyslovila, i dnes ještě týmiž.duchu doby nynější, řka jmenovitě: |svěřeným bázní Boží jsou a poslednější (obavy) nejen týmižj „Nejmilejší, nepřítel nespí; on jest ku církvi a státu, jsou, ale ještě více stoupali musely, když, v práci, rozsévaje zhoubné símé. — Nadu- ! ctností křesťanských, abychom jen néco uvedli, ku př. : j tost a samolibost zaujaly mysl a útroby vaše, založená na Osnova zákona o svobodě náboženské mnoho lidi, kteří opouštějíce věčné dráhy

prací jest, neposvě-

chce též svobodu — nemíti žádného náboženství­ vůbec, tak zvanou tedy beznábožeu- skost, zákonitě odůvoduiti a tedy — co к nejvnitřnéjším zájmům člověka náleží — nevázanosti a lhostejnosti v šanc dáti a tím — nehledě к ostatnímu — otřásá nejhlubšími­ základy všeho občanského a státního řádu — neb když tatáž osnova zákona chce základními­ zákony, státními smlouvami a míry zaručená práva sedmihradských uznaných církví jen в oním obmezením ponechali, za nutná vůči sektám se mají zákonodárstvím trpěli — neb konečně o náboženství dítek pa- článku 53. zákona z r. opět zákonem unijním (43. r. 1868) nejslavněji zaručený

která se pokládají neb církvím, které neb vládou pouze když v zákoně ragrafy 12. a 14. 1868 a v témž článek zák.

sedmihradský zákon náboženský (čl. 57. zákona­ z r. 1791) se zrušuje a tím rozhodo vání o náboženství dětí, které dosud stát v zájmu obapolného míru a rovnosti zákonité­ mezi vyznáními pevnou rukou řídíval, ne snad rodičům, nýbrž dle udání snou bencům, fakticky oněm všem zjevným i taj ným vlivům vydáno býti má, které nemohou vésti leč к žalostnému boji církví mezi se bou, poněvadž tato změna ▼ základě jen ten smysl má, aby v budoucnosti zákon již nezapovídal, co bylo dosud zákonem zaká záno, totiž smíšené křty a ony s tím těsně související zlopověstné reversy. Na tyto názory opětné podati vysoké vládě ohražeuí. zdá se zemské konsistoři zbytečným, neb nemůže považovali se za úkol církevní vrchnosti míchali se do boje, jenž tak obzvláštně vzplanul mezi stranami, za to vlastní církve a s ní spojených souvěrců­ od úkolu toho nezdržovati, nahlíží jednak zemská konsistoř jako nejsvětější povinnost svou, aby jim nezůstalo tajným, jak onino dnes smýšlejí, kterým jejich důvěra­ svěřila správu církve a oni pak co věrní synové církve své a co rovnoprávní občané vlasti nejen přítomnost, ale i minulost­ a budoucnost před očima měli a uvážili a činili, co uznávají za povinnost pravdi vosti a sebeúcty ve svém svědomí. Pán pak, náš Bůh, budiž s námi, jakož byl i s našimi otci, neopouštěje nás, ani zamítaje od sebe ; nakloniž srdce naše к sobě, abychom kráčeli po všech cestách jeho a ostříhali přikázání a posvátných obyčejů­ a soudů, kteréžkoli přikázal otcům našim.­ (III. král. 8., 57., 58 ) Pastýřský list J. M. ndp knížete - arcibiskupa dr. Th. Kobna. V listě tom, o němž jsme byli nejstruč nejsi zprávu podali včera, především krátce uvádějí se události z prvního roku pastý- rování ndp. arcibiskupa ; zvláště připomíná cesty Jeho Milosti ku hrobům apoštolským do Říma, cest visitačních a složení slibu věrnosti v ruce mocnářovy. Mluvé pak o pobytu svém v Ěímě, praví ndp. arcipastýř mimo jiné : „Viděl jsem sv. Otce, byl jsem hluboce dojat laskavostí, již viditelný náměstek­ Syna Božího na zemi vašemu arcipa- stýři na jevo dal, a slzel jsem když Lev XIII. blaho Mých milovaných arcidiecesanův Mně na srdce kladl řka : Synu můj, následuj příkladu svého předchůdce sv. Methoděje a ošetřuj co nejpečhvěji své stádo ; neboť péče ta platí milému lidu moravskému a slezskému, jenž slyne i neohrožeností ve víře i vérnos'í к císaři svému.“ Mluvě pak o svých cestách visitačních dokládá : „S radostí vroucí a srdcem vděčným­ vzpomínám té lásky dětinné a té po-

pravdy svaté a nikdy se neměnící svými vlastními cestami kráčejí Srdce lidské chladne a záhy odumírá všemu, co pozemským majetkem se nenazývá.­ Ti, kdož majetní jsou, touží po ještě větším zisku, aby tím více užívali mohli a onino, jimž osud nedopřál než strádali a nedostatek­ miti, nevolí překypují a s pořád kem a stavem nynějším se sváří Mnozí zapomínají­ na Boha svého a Jeho působení na zemi; mnozí žijí ledabylo bez náboženství­ ; jiní opět tváří se sice, jako by ná boženství mèli ; avšak těm zůstalo náboženství­ jen dle jména, jsou totiž pouze na jejich rtech, nikoliv ale v jejich srdcích. Není tudíž divu, že nepřítel nalézá pole plodné. A nepřítel ten hlásá nové evangelium­ pro chudé, ale nikoliv, aby trpělivostí­ a strádáním dosáhli království nebeského,­ nýbrž aby násilím dobyli jednak rozdělení, jednak společnost pozemského jmění. Ztracený ráj chce nepřítel opět získali, ale jen tím, čím kdysi byl ztracen, totiž chtíčem smyslným a odpadnutím od Boba. Evangelium jeho zní asi : «Není Boha a pakli by byl, netáže se po tom, co děláme. — Jezme a pijme a všelikých rozkoší poží vejme ; neboť zítra zemřeme. (Žalm 13, 1 10, 13; Kniha moudrosti 2, 6; Js. 22, 13) — Žel Bohu 1 nepřítel ten nalézá až příliš mnoho přívrženců! Bázeň Boží mizí, náboženství­ odumírá v srdcích mnohých ; cír kev a její správa se neuznává, tupí, opovrhuje­ a nepřátelsky se proti ní vystupuje. Místo bázně Boží zavládá bezbožectví a zbožňování sebe sama. Zlé símě toto hrůzně vzchází a již spatriti­ lze jeho jedovatý plod, jenž snadno po znati jest: strážcové jsou bez starosti, nižší pak vzdorují, bohatí v přepychu žijí, chu doba pak závisti a nenávisti jest plna; míru neuvidíš v srdci, ni v domě, ne v obci ; zákony­ božskými i lidskými se opovrhuje a posvátné svazky i v církvi i ve státu se uvolňují. Auo, milení arcidiecesani, jest tomu tak; časy jsou vážné, velmi vážné a jedná se o autoritu jak božskou tak lidskou. Nejmilejší! nesmíme zoufati ; jest ještě jeden prostředek, jenž účinek neklamný má; jest to náboženství. Stojíme nad propastí — ovšem by sobě přál váš arcipastýř, aby tomu tak nebylo — a vše, co od věků trvalo, hrozí sesutím, všeobecným rozpadnutím a zahynutím, vzdá- me-li se jediného prostředku pomocného a ochranného, totiž náboženství ; neboť bez náboženství nekyne lidské společnosti spasení. Uvažte to, křesťanští rodičové I Kazdo denně můžete se přesvědčili, v jak hrozivé míře přibývá zdžvočilosti mládeže, vzmáhá-li se nevěra a zkáza mravů. Jest vaší svaton povinností, abyste proti této nákaze vážně důstojné vystoupli. Vaše dítky jsou drahocenným darem, jejž Bůb vám uštědřil a co nejdrahocennějšího v nich, jest jejich duše, již Bůh kdysi od vás žádali bude. Proto dohlížejte na ne a přidržujte je ku křesťanské kázni a křesťanským mravům. Vychovávejte je tak, aby se bály Boha, po slušný byly vás a vašich pokynů, aby církev svátou v uctivosti mély, vrchností svých poslouchaly­ a každého sobě vážily. Nejmilejší I takto založíte blaho svých dítek pro čas i věčnost, což zajisté láska rodičů toužebně žádá ; nebo takto založíte blaho jejich na jediném pevném základě, to jest náboženství. Ale i vy, křesťanští učitelé

zornosti nejútlejší, kterou jste arcipastýři pomenutí toho ! Budoucnost svému všudy, kamkoli jsem přišel, bez rozdílu­ jazyka osvědčili ; ano, milovaní arci- diocesani, byla to řeč nám všem stejně srozumitelná,­ mluva srdce, kterou jste svého arcipastýře vítali a toto vítání bude vašemu

o, dbejte na- církve i státu namnoze v rukou vašich spočivá ; vy jste povoláni, abyste vzdělávali příští občany a to nejen pro tuto zemi, ale i pro nebe. Nej-

učitelé, ale i vycho- maličkým vaší péči a zbožností, věrností konáním všelikých aby namahavá práce náboženství, z něhož­ jedině spása kyne, od Boha požehnána by*8- Nejmilejší arcidiecesáni, kéž náboženství­ jest vašim vůdcem, jak v živote domácím,­ tak veřejném I Váš život, vaše jednání­ domácí budiž, jak se na křesťanskou rodinu sluší, vždy provázeno čistou vírou, bázní Boží a svátou kázní; služte Panu po zákonu náboženství ! Žijte v pokoji s bližními­ a bratry milujte. (II. Koř. 13, 11. I. Petr 2, 17.). Požehnal-H vám Bůh na statcích vezdejších,­ buďte milosrdní к těm, již nouzi trpí. Získejte sobé dobročiněním bohatství věčného­ ; neboť statky pozemské jsou pomíjející a tolikéž i jejich užívání, a nestálý^ jest majetek­ pozemský. Jste li v chudobě a nouzi bez vlastní viny, snášejte ji bez závisti a bez zášti ; neboť chtěl-li tomu Bůh, abyste byli chudobní a v této zkoušce obstáli, zajisté­ i chce, aby ti, kdož s dostatek mají, vám po bratrsku na pomoc přispěli a tak to, co na zemi nestejné jest, láska zde vyrovnala,­ к požehnání vašemu a jejich. Pakli byste však násilné cizího statku domoci so chtěli, vězte, že by takové jednání nemohlo býti požehnané, ale zajisté kletbou stiženo by bylo ; neboť v tom zřítí lze kletbu kaž dého zlého činu, že stále a stále další zlo plodí a rodí. V obci své žijte ve svornosti jako občané,­ milující mír a pokoj ; ustanoveným vrchnostem buďtež poddáni; neboť ony od Boha zřízeny jsou. Buďte dobrými vlastenci a společnou vlast tak milujte jak místo, kde kolébka vaše stála, neboť i státní zřízeni pochází od Boha. Bůh ustanovil stát, aby jménem jeho po právu konal, slabého chránil, nešlechetníkům­ bránil, veřejný pořádek střežil, bychom­ pod ochranou zákona v pokoji a svornosti­ žili. Proto dal Bůh mocnáři do ruky meč, aby byl jeho služebníkem. Posloucháte-li­ ho, posloucháte Boha; pročež poslouchejte­ ho, nikoli z bázné před trestem, nýbrž že svědomí tak velí. (I. Petr. 2, 15). Starejte se o časné blaho své vlastní i bližního ; pomněte však, že máte sobě založili­ i blaho věčné. A jedná-li se o zastání a hájení náboženství, největšího to mezi všemi statky, proti svůdcům, nebuďte němí, nýbrž mluvte a to otevřeně a beze strachu všude, kde potřeba káže, ať v obci, ať v zastupitelstvu­ zemském i říšském, ať před úřady 1 V řečích svých buďte uctiví, jak se před vrchností patří, avšak mluvte neohroženě,­ jak na katolíka sluší. V řečích vašich odrážej se věrnost katolíka ku světské vrchnosti,­ ale i věrnost katolíka к církvi: zastávajíce­ svátou věc, věc Bozi, totiž svaté náboženství, zastáváte i pořádek ve státu, jak jej Bůh ustanovil, z čehož jedině státu zdar kyne. A za tuto pravdu musíte vy, milí spolupracovníci­ Moji, na vinici Páně, přede vším jiným se zasadili a nic nesmí býti, co by vás od zastání a hájení věci Boží odstrašili­ mohlo. Vždy a všudy, jak se na kněze sluší, vyznejte a neohroženě toho se zastaňte,­ že všeliké blaho ve svátém náboženství­ hledali dlužno. Tuto pravdu hlásejte státu svému, nájmě vnímavé mysli mládeže křesťanské, aby v srdcích mládeže zapustila hluboké kořeny a všelikým bouřím života odolala. Stane-li se ale snad za našich dnů, že někdo vaše svédectví za pravé neuzná nebo i ve zlé vykládali bude, nenechte se nikte rak tím màsti. A kdyby vás proto i tupili mèli, tím větší bude vaše horlivost, tím větší a neúnavnější vaše snaha, abyste apoštolskou pílí stali se a byli stádu svému tím, к čemu vás povolal Pán a jeho sv. církev : dobrými pastýři, věrnými učiteli, obezřetnými rádci, laskavými vůdci, neúnavnými strážci a bratry vespolek se milujícími, kteří vroucím a skálopevným­ svazkem se svým arcipastýřem spo-

milejší! vězte, že veškerá vědomost prázdná jen* Íe0U- , . jest skořápka bez jádra, není li založena naj Kéž všichni moji arcidiecesani mih arcipastýři povždy drahou památkou, kdy-1 poznání Boha a jeho tvaté vôle ; že všeliké uznají tuto pravdu, že pravé blaho jediné koliv nadejdou doby strastí, bez nichž po- vyučováni zůstane planým květem na stromé v náboženství biadati jest, a kéž pravda ta volání vysoce zodpovědná nikdy se no- života, nevyklíčili z náboženství, jež by jej obzvlášté v nastávajících dnech posvátných

obejdou.*

oplodilo а к uzrání přivedlo ; vězte, že ve- hojného ovoce vydá I