Strana 2. Číslo 298

KATOLICKÉ LY.

Dne 30. října 1900.

letí nejskvělejším uznáním, jakého sotva kdy dostalo se některé vládě. Dilo, jež vyvolalo takovéto hnutí, mohlo býti jen dílem všech republikánů. Řečník mluvil pak o situaci, již nalezl kabinet v okamžiku svého nastoupení a pokračoval pak takto: »Obtíže mohly býti zdolány jen tímto způsobem, že spojeny byly svorné živly a že byly vyloučeny ony, kteréž mohly kabinet rozdvojiti. Bylo vykonáno tudíž dílo republikánského sjednocení, které rozšířilo se také na opravy sociální. Jest potřebí zaváděti do politiky hummanitu, aby všecky požadavky byly posuzovány spravedlivě. Soustavně udržovaná agitace ustalaa v ulicích nadešel klid. Pokud se týče armády, snažila se vláda na dobro ji vrátiti jejímu poslání národnímu. Vláda vrá- tila místu, jež nese zodpovědnost, opět jeho autoritu. Ohledně Dreyfusovy aféry svěřila vláda její rozluštění úplné neodvislosti soudců, jejichž roz- soudek byl respektován, při čemž však vyhověno bylo i lidskosti. Vláda předložila senátu smiřovací zákon, kterýž vésti má ku konečnému uspokojení a takový záken bude předložen i sněmovně. Předseda ministerstva jal se pak mluviti o za- hraniční politice a řekl: Postavení naše na venek se zlepšilo. Politika naše může opětně vyká- zati se výsledky, protože bez výchlubnosti — tato nemá s pravým vlastenectvím ničeho společného — nezřekla se žádného práva. Když byla zahájena vý- stava, považovala vláda za účelem oslavení práce za nutné příměří, a všichni národové mohli přesvědčiti se o pokroku vědy a pokroku sociálním. Nyní však ohrozují republiku ještě mnohá nebezpečí. Aby byla odstraněna, obrátí vláda především svou pozornost k oněm, na něž může spoléhati jako na odhodlané, loyální spolupracovníky. Jiní, kteří nejsou proniknuti zá- sadami vlády, neboť vykonávají své svobodné, ob- chodní a průmyslové zaměstnání, ale státní služba, kteráž není žádným zaměstnáním, nýbrž úřadem, zů- staniž jim zavřena! Politický cíl republikánů spo- čívejž v tom, aby pro demokraty opatřen byl roz- umný organismus, kterýž by pokud možná nejvíc při- blížil se ideálu francouzské revoluce. Řečník vypočítával na konec práce, kteréž mají vyplniti poslední část zákonodárného období sně- moven a poukázal zvláště na spolkový zákon. V ohledu tomto dlužno především čeliti nebezpečím, jež vyplývají odtud, že v demokratické společnosti vyvíjí se vždy více sdružení, jež usiluje o to, aby při poslání toho onoho náboženského ústavu udržáno bylo těleso, naléhající na úplnou neodvislost a plnou autoritu. Řečník poukazoval pak na zasahování kongregací do správy vyučovací. Tyto kongregace — pravil ministerský předseda Wal- deck-Rousseau — jsou dokonce smělé již ta k, že nedbají nařízení církevních hod- nostářů, nechtějíce jim býti vasaly. Na vrub těchto kongregací dlužno přičísti, jestliže mládež jest ve dvě části roztříšťována, kteréž vyrůstají nepřemo- ž telně, aniž se znají, a kteréž jednoho dne shledají sa opět, sobě jsouce tak nepodobné, že hrozí jim ne- bezpečí, že vzájemně si nebudou již rozuměti. Takové jsou následky, když ve státě se vztýčuje moc s ním soupeřící. Waldeck-Rousseau mluvil pak podrobně o děl- nických pokladnách pro stáří. Řeč jeho těšila se ve- likému souhlasu. Radikální a umírněné pařížské listy, jako »Fi- garo«, »Matin« a »Petit Parisien« jsou řečí, již pro- mluvil předseda ministerstva Waldeck Rousseau v Tou- louse, úplně spokojeny. Nacionalistické listy zas ne- shledávají v ní nic nového. Také socialistické listy jsou sice spokojeny, avšak pouze neúplně. Jaurés byl by si byl přál, aby řeč předsedy ministerstva bývala byla precisnější a obsahovala více energie. Týž táže se, zda-li včerejší řeč Waldeckova neseslabí postavení kabinetu. Konservativní časopisy protestují proti oné řeči, a sice hlavně proti oné její části, ve kteréž byl vypovězen kongregacím boj. Protestují do- jista právem. Ve Španělsku objevili se opětně Karlisté. Jedna jejich tlupa, čítající 24 mužů, vynořila se v Barceloně v provincii valencijské. Byli vysláni proti nim četníci, již je stihali a jednoho z nich usmrtili. Karlistický generál Solchvar a ještě jedna osoba byli zatčeni, protože uvaleno bylo na ně podezření, že byli s pronásledovanou tlupou ve spojení. Z Finska. Místopředsedou hospodářského od- dělení fiuančního senátu jmenován byl na místě se- nátora Tudeera lovčí Linder. Volba nového presídenta Spojených států provázena je vždy živějším ruchem agitačním. Dne 27. t. m. večer dostavil se Bryan ku zvlášt- nímu pozvání do schůze sdružení národního demokra- tického klubu v Nov. Yorku. Schůze vyspěla ve vel- kolepý projev na prospěch Bryanův. Včera mluvil Bryan v několika silně navštívených shromáždě- ních; zvláště také ve shromáždění, svolaném a na- vštíveném od 3000 amerických Němců. Bryan pro-

hlásil v tomto shromáždéní, že pokud se týče otázky finanční, stojí dnes ještě na svém stanovisku z roku 1896. Nicméně jest prý nyní hlavní spornou otázkou imperialismus.

Zprávy církevní.

Církevní slavnost. Dnes se koná památka sv. Marcella, který jako hejtman trajanské legie ve Španělsku zdráhal se obětovati a byl uvržen do vězení, načež poslán v okovech do Afriky k místo- držiteli, který tam právě dlel. Ten jej odsoudil k po- pravě mečem. Pisař Cassianus vytýkal místodržiteli, že vydal nespravedlivý rozaudek, načež byl rovněž popraven, což se stalo r. 298. Sv. Marcell užil vý- znamných slov: »Já jsem vojínem Kristovým«. — Kromě toho je památka sv. Chroniana, Juliana, Ma- karia a jiných třinácti mučeníků v Alexandrii. Zprávy římské. Sv. Otec přijal dne 26. t. m. v soukromé audienci megr. Julia Tonti, arcibiskupa z Porto Principe, apoštolského delegáta v republikách San Domingo, Haiti a Venezuele, 27. pak Bouchera de la Bruére, superintendanta veřejných škol v Que- beku. Dále se nám telegrafuje z Říma ze dne 29. t. m.: Včera přibyl do Říma velmi četný poutní vlak ze Sabinska za vedení J. Em. biskupa a kardinála Mocennia. Velikolepá slavnost svěcení praporu Matky Boží se zde konala za velikého účastenství. Chudým pak byla rozdělována almužna v některých farnostech ze sbírek na chléb sv. Antonína. — Do Říma přijel též arcibiskup kolínský a ubytoval se v Animě. Dnes v pondělí sestoupil sv. Otec z Vatikánu do ko- stela sv. Petra. Osobní věstník duchovenský z arcidie- cése pražské. Pro faru v Rapicích presentován jast dp. Jan Čapek, farář v Kolči, a pro faru v Zeměchách dp. Karel Liška, farář ve Vřeto- vicích. Osobní věstník duchovenský z diecése Hitoměřické. Jmenováni byli dp.: Th. dr. Fr. Al- bert, profesor past. bohosloví, profegorem mravouky, Th. Cand. Jos. Pohl, praebendát a kazatel při biskup- ském chrámu Páně v Litoměřicích, suppl. profesorem pastýřsk. bohosloví, Ant. Vetešník, archivář bisk. kousistoře, učitelem v ústavě hluchoněmých v Lito- měřicích, Fr. Ehl, kaplan v Litoměřicích, archivářem bisk. konsistoře, Adolf Wollmann, suppl. katecheta v České Lípě, skutečným katechetou při c. k. vyš. gymnasiu tamtéž. — Vyznamenán byl: Dp. Herm. Pietschmanu, starší kaplan v Liberci, obdržel exposit. canonicale. — Ustanoveni byli vlpp.: Bednář Ferd., novosvěcenec, kaplanem v Litoměřicích, Soukup Karel, novosvěcenec, kaplanem v Trmici, Finger Jos, kaplan v Trmici, kaplanem ve Cvikově, Vošický Václav, kaplan ve Cvikově, kaplanem v Chorušicích, Otta Václ., kaplan v Turnově, kaplanem ve Smržovce, Aigner Karel, kaplan v Měcholupech, kaplanem v Je- senici, Švankmayer Rud., kaplan v Horkách, kapla- nem v Libáni, Stross Vinc., novosvěcenec, kaplanem v Horkách, Kunert Ferd., koop. v Königswaldu, koop. v Lobendavě, Zmítko Josef, kaplan ve Wiese, kaplanem v Hrádku, Bendel Fr., kaplan v Hrádku, kaplanem v Liberci, Čumpl Jan, kaplan v Rochlici, kaplanem ve Wiese, Chramosta Felix, kaplan v Chce- busu, kooperatorem ve Strážišti, Hejduk Alois, kaplan v Bořislavi, výp. kaplanem v Duchcově, Jan Saska, kaplan v Řepíně, kaplanem v Kuřivodech, P. Christ. Honsig, O. Praem., kaplanem v Žatci, P. Ambrož Polák, O. Aug., farním administrátorem v Dolním Ročově, P. Kamil Kabourek, O. Aug., kooperatorem v Dol. Ročově, P. At. Randa, O. Aug., kooperatorem v České Lípě, P. Jos. Gütling, O. Crucig., kaplanem v Mostě. — Interk. administrátory ustanoveni vlpp.: Jos. Beck, kooperator v Huntířově, tamtéž, Adolt Šalbický, kaplan v Modlanech, v Řehlovicích, Václav Havel, administrátor v Měrunicích, v Moldavě, Ludv. Svatoš, andministrátor v Blšanech, v Turči. — Na trvalý odpočinek vstoupil dp. Bedř. Holoubek, os. dékan v Řehlovicích. V Pánu zemřeli dpp.: Jan Maaz, konsist. rada a osobní děkan v Huntířově, dne 24. srpna, Ign. Jelínek, osobní děkan a farář v Dok- sech, dne 27. srpna, Josef Schierz, konsist. rada a osobní děkan v Lobendavě, dne 12. září. Úmrtí. Telegrafuje se nám z Chrudimi ze dne 29. října: Dnes v pondělí zesnul v Pánu vdp. Fr. Walter, první arciděkan v Chrudimi. Týž narodil se 11. listopadu 1835 v Postupicích, na kněze byl vysvěcen 25. července 1861. Působil v Kuklenách, delší dobu byl c. k. okr. školním inspektorem. Za své zásluhy byl jmenován biskupským notářem, vy- znamenán expositoriem kanovnickým a zlatým křížem s korunou. Delší dobu churavěl nemocí ledvinovou. Pohřeb koná se ve středu, 31. října o půl 11. hod. dopolední. Svěcení oltáře. Jak se nám oznamuje, bude se konati ve čtvrtek o svátku Všech Svatých svě- cení nového hlavního oltáře v Týně-Rovensku, které provede vsdp. kanovník a bisk. vikář mnsgr. Josef Němeček, os. děkan a farář v Loukově.

Diecésní synoda v Dubrovníku. Zaderská »Croatia« oznamuje, že 17.—19. října konala se v Dubrovníce diecésní synoda, jíž se účastnilo 70 duchovních za předsednictví biskupa dra. Marce- li6e. Porady konaly se v stoličním kostele u sv. Vlacha a v biskupském paláci. Jednalo se o vážných otázkách, týkajících se stavu církve, o církevním slohu a pokroku křesťanského ducha. Provolání kněžím, kteří chtějí jíti do Chartumu za missionáře. Představený missie v Mühlandu u Brixenu v Tyrolsku, P. Xav. Geyer prosí kněží, kteří by cítili v sobě sílu jíti za missi- onáře do Chartumu, aby se do jmenované missijní sta- nice v Tyrolsku hlásili. Posvátná hudba. Při nedělní první letošní slav- nosti „Devítníku“ na Karlově úchvatně přednesené „A ve Maria“ od Pauknera a „Salve Regina“ od J Cainera, bylo mistrovským výkonem koncertních pěvců pí. Marie B e- nešové-M achainové a p. Ed. Krtičky.

Ze soudní síně. Hllsner podruhé před porotním soudem. Den IV. (Původní zpráva našeho zvláštního zpravodaje.) V Písku, 29. října. Lk. — Bled ve tváři a přepadlý, se sarkasti- ckým úsměvem kol bledých retů objevil se Hilsner v soudní síni, kde shromáždila se řada dam. S úsmě- vem za přítomnosti státního návladního mluvil s svým obhájcom p. drem. Auředničkem a stenegrafy. Ti dotazovali se po jistém jméně — ale on je za- pomněl . .. Líčení k 9. hod. zahájil p. president Winter sděluje, že soudní dvůr po přání obhájců připustil svědky pp adjunkta Baudyše, zapisovately K. Pokor- ného, Rehlicha, truhláře Jana Kašíka, hrobníka Ant. Stýbla; dále pp. prof. dra. Reinsberga, prof. dra. Maydla a prof. dra. Hlavu, kteří podati mají svědectví o tom, zda dotyčné šaty Anežky Hrů- zovy nalézají se v tomtéž stavu, jak zaslány z Polné do Kutné Hory, v jakém stavu byly u porotního lí- čení v Kutné Hoře a v jakém zaslány české lékař- ské fakultě k posudku ohledně skvrn krevních. V téže věci vyslechnuti budou pp. četník Klenoveca MUDr. Michálek. Čten bude protokol onemocně- lého dra. Prokeše. Měli býti vyslechnuti ještě pp. rada Reichenbach a četnický strážmistr v. v. Němec o téže věci, ale na výslechu jich p. státní návladní netrvá. Protokol dra. Brettíše již došel. Pan dr. Auředníček trvá na tom, aby Brettiš byl vyslechnut; nebylo-li by to možno, navrhuje, aby byl týž protokolárně přísežně vyslechnut. Soud po poradě usnesl se na tom, aby Brettiš vyslechnut byl přísežně cestou kommisionelní o tom, co tvrdila dne 27. října t. r. svědkyně Hubrová. Rudolf Lnixner jest nezvěstný; mělo se za to, že se nachází někdeu Kouřimi, rekvirován okresní soud, ale sdělení bylo negativní. Co tkne se Bertholda Frieda telegrafováno do Polné — zprávy došly negati vní, svědka nelze vypátrati. Beran se nedostavil, ježto nemohla mu býti obsílka doručena. Když byl p. předseda udělil svědkům napome- nutí, došlo k přísaze pp. znalců prof. dra. Deyla a doc. dra. Chalupeckého.

Výslech svědků. Svědek A d. Filipenský, 29letý holič v Polné — vzat do přísahy. Znal Hilsnera, ježto on k němu při- cházíval každý týden. Tvrdí, že Hilsner nosíval hůl, há- zíval s ní, měl houpavý krok ze špičky na patu; když šel bez hole, míval ruku v kapse. Posledně byl Hilsner u svědka v pátek 31. března. Hilsner tvrdí, že takovým způsobem holí nehá- zel; chodil všelijak — neví se pamatovat Svědek uvádí, že včera jeli svědci z Polné s Hils- nerovou matkou a ona že jim všem nadávala, že prý falešně sv ědčí. Svědek Fr. Korejtko, 46letý svobodný řiditel kůru z Polné, vzat do přísahy. K dotazu předseďově uvádí, že Hilsner v poslední době chodil rychle, házel holí, rukojetí dolů mával. Jaké měl Hilsner šaty, na to se svědek nepamatuje. Slyšel od Fr. Jelínka, koláře, že Hilsner byl vídáván v lese „Bře- Dr. Auředníček: Vy jste udal v Kutné Hoře, že Zellinger šlapal onoho 29. března v kostele měchy. Svědek: Jak dlouho tam byl, nevím — ale on se tam podepsal „Zellinger z Krakova“ - na obí- lenou stěnu, den tam není. Dr. V odička: Byla vám chůze Hilsnera nápadná, do očí bijící? Svědek: To nebyla. Někdo to má ve zvyku. Vzrušující byl výslech následují- cího svědka. Svědek Petr Pešák, 50 zámečník z Polné — vzat do přísahy. Hilsnera zná od jeho mládi, ježto u jeho rodičů zůstávali rodiče Hilsnerovi. To byl Hilsner rok — dva. Nepamatuje se, narodil-li se Hilsner u nich v domě. Svědek přiženil se za Peklo, kde bydlí 24 let. S Hilsne- rem často se sešel, jeho matka i on sám se ku svědku hlásili. Předseda: Znáte jeho zvyky, které měl? Svědek: Pravda, že znám. Oblečen chodil Hile.

zině“.