ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 7bf2d9b0-661d-11dc-a992-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
ALTO TextBloky — 16
#1 alto_textblock #1
20. října 1901.
#2 alto_textblock #2
Nedělní zábavná příloha
#3 alto_textblock #3
Národních Listů
#4 alto_textblock #4
k čislu 280.
#5 alto_textblock #5
Strana 9.
#6 alto_textblock #6
seo Poslední list. sl (Tragikomedie.) o Drahý bratře Bohuslave Doufal jsem, že se spolu jinak shledáme že se v několika dnech obejmeme, zkrátka, že Tě uvidím v den ten slavný, kdy mi v aule pověsí na krk zlatý řetěz. Neboť dnes, drahý Bohuslave, obstál jsem šťastně při posledním rigorosu . .. Avšak o tom ani slova nikomu! Ať nezvěd otec a matka, že jsem se přehoupl. přes po- slední překážku. Později, až bude po všem. řekní jim cokoli, a bude-li lze zalajiti jim jakým způsobem jsem odešel, pověz jin třeba, že jsem před poslední tou metou klesl že jsem neměl síly, abych se k novému roz- běhu vzehopil. Bude to dosti pravděpodobno Nebyl bych prvním ani posledním. Avšak ty, drahý Bohuslave, věz všechno Ty jediný snad pochopiš a jistě mi odpustis Ať uvažuji o věci jakkoli, zdá se mi, že jsem se nedopustil ničeho zlého. Klidně dočti, předrahý bratře, jakojá klidně píšu, když jsem byl všechny své sily sebral. O, byly to hrozné okamžiky, poslední hodiny dnešního dne. A v té první chvili, kdy jsem doklopytal do svěho bytu a podepřel hlaru do dlaní, připadalo mi, že přede mnou leti celý můj dosavadní život. V několika minutách proži jsem všechna ta léta, počínaje dnem, kam vůbec pamět moje sahá, celé dětství v rozkošném našem údolíčku pod otcovským mlýnem, odehod z domu, léta na gymnasiu, šťastné návraty na prázdniny, - měkká, radostná objetí matčina. všechny ty výrazy uspokojení otcova, když jsem rozkládal chyalná vysvědčení svá, a každé slove na rozloučenou, když jsem zas do Prahy od- jižděl. Jaký je to báječný aparát v hlavě lidské který nám v časovém rozměru několika minut neřkuli vteřin, rozvíjí řadu událostí, jejichž pochod trval po léta? Nad Prahou leží noc, bratře drahý, ale tuším, že této noci neusnu. Snad je poslední života mého, nesmím zaspati ani okamžiku. Vhostinci očekávají mne kolegové k bouřlivému oslavení šťastného výsledku dnešního dne,a snad — snad ještě se mezi ně dostavím. Ale dříve musím pohovořiti s tebou, musím set vyzpovídati. Dopsal jsem ti, že jsem se přestěhoval Jaká to byla osudná náhoda v životě mém A přece jsem se domníval, že tak musím uči- niti. Souviselo to s mojí promocí. Očekával jsem rodiče, tebe, švekruši, chtěl jsem, ať při- jdete kdokoli, uvílati vás ve slušném bytě doktora práv, a proto jsem musil odejítí z onoho brlohu ve Dlouhé třídě, kam bych nebyl mohl uvěst v den tak slavný milé hosty své. Bydlím zde dvě neděle — a krátký ten čas postačil, aby zmařeno bylo vše. Výsledek dlouhých studií, všechny naděje do budoucnosti Byl jsem zabrán v opakování, hltal jsem posledně zákonníky, tonul jsem v trestním i civil- ním řádu, a přes tu záplavu paragrafů neunik pozornosti mé čarovný zjev, s nímž jsemse setkal již druhý den v chodbě domovní. Uhodneš, co se slalo, bratře milý. Byl jsem uchvácen, jakkoli — kráčejíc mimo v těsném, černém oděvu — nevěnovala mi za mák pozornosti, Pochopoval jsem tuto nevšímavost. Šla po boku pána již staršího, s vlasy prokvetalými, výrazu neobyčejně přísného. O den později zvěděl jsem, že to je majelní domu, a čarovná, elegantní ta dáma jeho - choť. Mohl jsem vystřízlivěti, pravda-li? Ano, uznávám to. Avšak zas o den pozdějí potkal jsem ji v chodbě, a toho dne šla sama. Štíhlá její postava nebyla oblita tím smutečným odě vem, v němž jsem ji spatřil poprvé. Byla oděna v šaty jasné, povzbuzující barvy. Nevím, zdal to byla veselá barva půvabné toalety, jež mi dodala odvahy, abych pozdravil. Tvář její za- rděla se, hlavička lehce se naklonila, oči její spočinuly na mně na okamžik. Nevím, co se se mnou dělo, ale vím, že jsem následujícího dne byl všecek nešťasten, když jsem ji zas uviděl v oděvu černém, zavěšenu v rámě manželovo. Pozdravil jsem opět a bylo mi, jakoby mi kdosi odpověděl ranou. Její oči upřely se na mne jako v největším údivu a na tváři ležel výraz jak mramorové sochy, cizí, mrazivý. Jakobyse tázala: kterak se opovažuješ !? Avšak již jsem vězel jako v kouzelné síti. A chtěje ze včerejšího setkání vyvoditi pro sebe prospěch — ani jsem ještě nevěděl, jaký — do- spěl jsem k romantické kombinaci. Vychází-l sama, cílí se volnou, svobodnou, šťastnější — hle, tomu nasvědčuje světlý její oděv. Ale musí-li doprovázeti manžela svého, jemuž snad podala ruku z přinucení, hali se v šat černý. Znamená smutek. A život její je smutkem po boku tohoto muže, kterýž ji převyšuje o hlavu a snad o dvacet neb třicet let věku. Namitneš mi teď: co mi bylo do všeho toho, mně, kterýž jsem sám stál na prahu slibné budoucnosti, a právníku ke všemu tomu. Ale nesuď, bratře, a neodsuzuj. Stalo se již a musí býti prožito do všech důsledkůva aky odpykáno. Ah, kdyby nebylo bývalo toho, co mne mátlo! Neboť když jsem ji zas po několika dnech potkal ve schodišti, a zas v těch šatech jasných, a pozdravil — tu zraky její spočinuly na mně vlídně a rty zašeptaly, že jen můj zbystřený sluch mohl doslechnouti : Dobrý den. panel A byl jsem zlracen. Rozuměl jsem: ne- přibližuj se ke mně, vidís-li mne v rouše černém — doufej, zjevím-li se ti v barvě veselé.v otě nnodrs A já doufal, sám nevím, večl Posledně setkal jsem se s ní dnes, u večer když jsem spěchal domů, abych shodil těsný. černý oděv. Bylo po šťastném výsledku rigo- rosa, všechna moje střízlivost rozutekla se kdes v ulicích, zdálo se mi, že mi náleží celý svět V prvém patře dohonil jsem svoji krá- lovnu — omamně šustily přede mnou hedvábné její šafy barvy temně červené, jako krev. Slyšle kvapné kroky za sebou, ohlédla se — ještě nikdy neviděl jsem ji tak krásnou. A jakoby čekala na můj pozdrav a jakoby vůbec očekávala cosi, zdlouhavěji stoupala na schody. V tom okamžiku opustila mne všechna rozvaha. Bouřilo mi v prsou, sotva že jsem by
#7 alto_textblock #7
s to, abych pronesl pozdravení. Právě byla do- stoupila prvého patra, v němž bydlí. Každá chvile byla drahá. Pokynula mi pří větivě hlavou a usmála se. Usmála, bratře ! Co vše jsem četl v tom úsměvu. A teď popad jsem ji za ruku, s níž byla za chůze smekla rukavičku, povznesl ji k ústům a vroucně po- libil. Nebránila mi. »Milostivá, jak se dovršuje mě štěstí!« řekl jsem jako beze smyslu. »Šťastně jsem slo žil poslední rigorosum — a setkávám se s vámi, jejíž zjev svítil mi v posledních těchto dnech . .. Neřekni, že to bylo hloupé, vím to nyní sám. Vždyť nevěděla, kdo vlastně jsem. Vždyt jí do mne nic nebylo. Vždyť je vdána! Ano vše to nyní jasně poznávám. Zachoval jsems jako malý chlapec, jemuž darovali nového ko- níka. Chodí a chlubí se každému, koho potká Avšak žena! O, žena ! Neutrhla mi ruky dovolovala, abych ji opět a opět líbal. A tu cvakly v záhybu chodby kterés dvéře. Vzpama- tovala se, rychle otevřela dvéře u schodů vklouzla do předsíně. Ale ještě vězela druhá její ručka v mé a já nebyl jsem s to, abychs odtrhl. Pojal mne zmatek. Místo abych unikl co nejrychleji do druhého patra a výše, do svého bytu, učinil jsem krok — byl jsem předsíni. Zcela mimovolně zavřel jsem za sebou a sleduje sluchem směr šustícího hedvábí vnikl jsem i do druhých dveří, do komnaty. Na stole stála rozžatá lampa, jejíž světlo bylo tlumeno zelenavou, hedvábnou rouškou. Již taky čarovné moje zjevení stálo uprostřed komnaty — a ted očí jeji hleděly na mne s nevylíčitelným podí- vením, ba s výrazem strachu. Tento výraz vzpamatoval mne. Nebyl jsem slova mocen, ba, nemohl jsem se ani hnouti. Kéž bych byl po- užil toho okamžiku, abych uprchl. Tu otevřely se dvéře z komnaty vedlejší z níž se vylila jasná záře plynového lustru. a na prahu objevil se — její manžel. Zdálo se mi, že dva blesky vysršely z jeho očí. Prvý pohled platil mně, druhý stihl roz košnou tu ženu, stojící zde v nesmírném z hanbení. Muž pokynul rukou, ustoupil — a jak vyplašený pták mihla se mi její postava po- sledně, unikla v ozářenou tu komnatu. »Kterak mi vysvětlíte, pane... ?« zazněle z jeho úst, jež sotva že se pootovřely. Nemohl jsem nic vysvětlovati. Jediné slovo splynulo mi se rtů, tak hloupé, téměř blbě v tétc chvíli a v této situaci. »Pardon!« řekl jsem, jako říkáváme, když někomu šlápneme na nohu. »Pardon!« opakoval po mně, a hrozný po- směch vyzněl z tohoto jediného slova. »Ale tím jste mi posud nevysvětlil . . . Uznáte, že třeba tu něčeho jiného — — Chápal jsem. Zcela mechanicky sáhl jsem v záprsí, pro tobolku, vyňal jsem navštivenku podal jsem mu ji. »Ah, náš nový pan nájemník,« prohodi muž mrazivě, přelétnuv okem navštívenku. »Po- ručík v záloze — tím lépe, pane.« A sotva skloniv hlavu, představoval sebe : Konrád Švýcar rytmistr v příkaznosti. Doufám, že jako dů- stojník víte, co jest vaší povinností. Dnes jest pozdě, zejtra ráno bude mi potěšením — — Slova jeho kapala jako jed. Kynul rukou — a v tomto okamžiku nevím. bratře, kterak a kudy jsem odešel z přibytku do něhož jsem tak neomluvitelným způsoben Víš vše. Hle, jakou pošetilostí končí život plný práce a dobrých záměrů. Neboť můj život končí. Jak to páli! Avšak ještě cosi jiného mnohem více pálí mne v duši: kterak jest jií Jaká noc, plná zahanbení a trýzně snesla se nad ní? Nad nevinnou? Opakuji: víš vše. Nebylo, není nicji ného. Mluvím k tobě jako ke zpovědníku. Neníť nikoho mime tebe, komu bych mohl ze všeho se vyznati. Nedojde-li tě do pozejířka jiný dopis ode mne — jsem ztracen. A pak vysvětli odchod můj rodičům, jak za dobré uznáš. Abych s nimi se rozloučil, nemám sily — a nemám k tomu ani času. Nebo zejtra vše skončí. V posledním loučení libá Tě nešťastny Tvůj bratr Jaromir.
#8 alto_textblock #8
vnikl.
#9 alto_textblock #9
(Připisuji po oné noci.) Bohuslave! Slyšíš ten výkřik? Ale je to výkřik šílené radosti. Jsem živ, zdráv, a budu živ! Nespaluji dopis, jejž jsem Ti napsal tétc noci, a prosím Té, odpusť mi, prožiješ-li př jeho čtení stín hrozných těch strastí a myšle- nek, jež mnou lomcovaly po zbytek noci, když jsem se vrátil ze společnosti svých kolegů. Zá- věrek listu mého nahradí Ti vše. Věřil-li jsi kdy v přepodivně obraty a konce románů? Já nevěřival — a přece žijí se ta- kové romány. Sám se potácím v divném opo- jení a táži se sama sebe, bdím-li či sním-li Ráno dodal mi posel rytmistrův lístek? »Pane, očekávám Vás o jedenáctě hodině v bytě svěm.« Užasl jsem. Proti všem zvyklostem očeká- val mne on, v bytě svém, do něhož jsem ne- měl nikdy již vkročiti! Jaká to povaha ? Jaké má záměry? Je to zálud jakýs? Avšak, nebylo lze jinak než uposlechnouti A nyní bratře, promiň, že vše shrnuji v ně- kolik řádků: Stanul jsem před ním v osudnou hodinu. Přivítal mne chladně a pronesl odměřeně : »Pane, snažím se domnívati se, že záměry vaše, jež vás včera večer svedly k tomu, abyste vnikl v cizí domácnost, v komnatu dámy — jakkoli vše se stalo způsobem nevi- daným — že záměry ty byly vážny: jakým způsobem (o chcete osvědčiti ? »Jsem hotov ke každému zadostučinění. pane rytmistře,« odvětil jsem ze sevřených prsou. »Jest jenom jedno zadostučinění, pane, řekl přísně rytmistr. »Jsem připraven, pane rytmistře,« pokloni jsem se. Rylmistr, již neodvětiv, pokročil, otevře dvéře druhé komnaty a zvolal:
#10 alto_textblock #10
»Růženo!« A vstoupila královna srdce mého, zapý řená po uši. Nic jsem nechápal. Provozuje se mnou uražený rytmistr kruté žerty? »Růženo,« hovořil rytmistr odměřeně, drsně »tento pán snažně tě žádá, abys mu prominula jeho včerejší chování a vynasnažila se zapo menouti na ně. Je tomu tak, pane?« vyhrk na mne. Hlava se mi zatáčela, ale přisvědčil jsem chvějícím se hlasem, neodvažuje se na ženu pohlednouti, »Odpouštiš mu ?« »Odpouštím !« zašoptala její ústa. »Nuže, pane, a nyní za dne, přímo a přede svědky vyjevte, co vyjeviti jste snad chtěl včera za okolností tak podivných. Amálko !« zvolal rytmistr do komnaty protější, a teď vstoupila — druhá královna srdce mého, dáma v černých šatech, na vlas podobná dámě v šatech červe- —
#11 alto_textblock #11
ných
#12 alto_textblock #12
»Moje chot, pane, a Růžena, moje šve kruše...« Bratře, hlava hrozila mi prasknutím Stál jsem před sestrami dvojčaty! Budiž požehnán rytmistr a jeho vojenská stručnost! V ponděli mám promoci a hned po ní zasnoubení! Buďle všichni účastníky slav ného a radostného toho dnel Tvůj šťastný bratr Jaromir. Ypsilon.
#13 alto_textblock #13
Upomínky z Javy- Píše MDr. P. Durdík.
#14 alto_textblock #14
Říká se, že Hollanďané jsou nejlepšími ko lonisatory — nejšpatnějšími že jsou Španělové A není divu! Španělové, místo aby v Novém světě do bytou zemi kolonisovali a pro mravní a duševní povznesení tuzemců něco činili, ukrutně a zby tečně vykořeňovali staré dynastie a knížectví. učinili z obyvatelů otroky a měli pouze jediný cíl, jak by z přemožených a potlačovaných ple men dobré katoliky učinili a z nich co nejvíee zlata a pokladů vydřeli. Vojenský despotis- mus, byrokracie, prodejnost soudců, zpupnos úřadnielva, meč a bič, vandalismus, náboženský fanatismus — tím oblažovali tuzemce, jinými slovy ničili je do čista. Některá plemena vyhu- bili do posledního muže, takže je nyní známe pouze dle jmena. Jinak nežli katoličtí Španělové na Kub vedli si protestantští Hollandané na Javě. Java a Kuba jsou čarokrásné tropické ostrovy. Kdežto na Kubě za španělské vlády vymíralo obyvatel- stvo a trpělo hlad, snášejíc bídu, všelikou mrz- kost a porobu, poskytuje nám nyní Java zcel jiné divadlo. Na Javě domorodci dobře se maj a stále se rozmnožují. R. 1830 bylo na ostrově sedm mill. Javanů a nyní (r. 1900) jest jich. 25 millionů, takže není na naší zeměkouli lidnatějs země. Java předčí po té stránce Belgii a naš vlast Čechy, majíc 10.500 obyvatelů na jednu čtvercovou míli. Základní snahou hollandské vlády jest, aby zachovala tuzemnímu obyvatelstvu jeho národn a věkové instituce, jeho starobylé vesnické zř zení. Tuzemcům se má zdát, že jimi nevládnou cizozemští vetřelci a pokořitelé, nýbrž že se p řád ještě sami spravují dle starodávných svýci řádů. Hollandsko vládne nad nimi šetrnou r kou. V čele správy na Javě účinkuje generáln gubernátor (mistokrál), opatřený téměř neobme zenou mocí a zodpovědný pouze hollandské vládě; na ostrově je samostatným a úplným pá nem. Jemu je přidělon šestičlenný poradní sbor (raad van Indie) a tomu sboru jsou podřízeni všichni vyšší správcové ve 22 provinciích, tak zvaní residenti. Každé residentství dělí se na 3—9 regentstev, poslední se děli na 5—6 okresů. Tito residenti nabyli v Hollandsku vyššíh vzdělání a při tom absolvovali zvláštní učebn kurs osadnické politíky. Jejich politická činnos směřuje k tomu, ne aby dávali tuzemcům cíti svou moc, nýbrž naopak — aby svou moc oby- vatelstvu co možná skrývali; za tímto účelem voli si obyvatelé v každém okrsku svého správce z vlastních urozených tuzemců (často bývalého královského rodu). Tento »regent« — zvolený vládce — je v očích obyvatelstva skutečným vládcem a náčelníkem okrsku, těší se všem ze- vnějším poctám a všem okázalým příznakům vyšších východních hodností. Hollandský »resi- dent« se nazývá officiálně pouze jeho »sta ším bratrem«, jenž domorodému »regentue udíli jenom dobré »rady«. Resident musí svou diplomatickou obratnosti dosáhnout, aby tuzemn vládce a obyvatelé nepokládali jeho dobré rady za prosté rozkazy a přece je bez odmluvy pl nili; v tom je alfa a omega hollandské osad nické politiky. Hollanďané nešíři svůj jazyk mez tuzemci — naopak, každý hollandský úřadník v osadách musí důkladně znát a mluvit nářečí toho okrsku, kde jest jmenován. Residént jes vždy spolu předsedou místního soudu, jehoz členové jsou voleni obyvatelstvem z řad váže- ných a všeobecné důvěry požívajících tuzemců. z vesnických starostů, vesničanů. Předseda soudu má mít pilný zřelel k tomu, aby bylo še třeno starodávného zemského práva při vyná šení rozsudků, takže tuzemci mají stále »svůj soúd« Hollanďané zachovali Javanům ještě cisaře a jeho titul — (susuhunan, zkráceně sunan) císar sídlí v Surakartě. V jiné provincii je opět jiný sunan: má titul sultána a jest formálně podroben prvnímu susuhunanu, jenž má titů »řeb světa« a »hlava víry«. Dle sta rého obyčeje přicházel sultán jednou za rol k císaři a vzdával mu veřejně česť, kleknuv před ním na kolena. Tato slavnost shromaždo- vala ohromně davy tuzemců. Hollanďanům ne libil se tento obyčej a proto opatrně jej zrušili Začali sultánovi zdánlivě mimochodem vštěpovat že se před Evropany snižuje, klekaje před císa řem jako před nějakým bohem — a že jakožto sultán není o nic nižším než cisař sám. Sultán v následujícím roce o slavnosti již před císařem neklekl — císař na sultána se za- mračil, avšak proti tomu neprotestoval; úřadníci hollandští ho odvrátili přátelskou domluvou od proteslováni. Tim, že přestalo klekáni, přestala
#15 alto_textblock #15
i slavnost, pozbylať významu, tak že ohromn zástupy luzemců již se přestaly shromažďovat před dvorem císařovým. Hollanďané vzali těmt vládcům královské starosti, ale titule, zlaté uni- formy a zlaté slunečníky jim nechali jako sku- tečným panovníkům a ještě jim udělili ročn plat a rozličně odměny a vyznamenání. Mají je úplně ve své moci a takto mají i lid úplně v své moci. Císařství Surukarta, též Solo zvané, za- hrnuje císařské léno Susuhunana — šest krajin jakož i dědičné odstoupené kraje nezávislého prince Mangku Negoro. Hotandská vláda nazývá císařství Surukarta residentstvím javanským dodává Susuhunanu (cisaři) roční podpory 578.244 zl., knížecím princům dodává podpory a pense 208.528 zl. Surakarta má povrch 113 čtverečních mil s 1 millionem obyvatelů, tak že na 1 čtvereční míli přijde 9000 obyvatelů. Hollandská vláda je zastoupena residentem i jeho sekretářem a několika assistenty, kteří mají rok- hodný a výhradní vliv na vládu císařskou těch krajů. Uprostřed města leží pevnost V asten burg; ona ovládá svými děly kraton, t. j. sou hrn císářských budov, obkličených tlustou zdí Ve středu kratonu jest obydlí císaře; před obydlím jest »sitinggel« — povýšené misto kde císař při velkých slavnostech svým pod- daným se okazuje, a alun- alun t. j. velke náměstí před knížecím palácem. Mangkunegaran je palác prince Mangku Negoro, kde bydlí prin- cové a úladníci domu řečeného prince. Železná dráha způsobila tu mnoho změn. — Solo kdysi zřídka kdo navštěvoval; nyní se stalo městem velmi navštěvovaným. Ze Samarangu a ze Sura- baje železnice přiváží cizince, kupce, průmysl níky, přírodozpytce. Když si cizinci toho přejí a mají-li černé šaty a frak, mohou býti snadn představeni susuhunanu a královským princům. Hollanďané velmi rádi ukazují tyto členy staro- dávné (starožitnické) dynastie, která v etnograíl- ckém ohledu jest velmi zajímavá. O tom nen sporu. Císař a princové, apanážemi obdaření, mo- hou část svých statků Evropanům a akeiovým společnostem pronajímat — jsou to obsáhlé plantáže na indigo, na tabák, kávu atd. Úplne jméno císaře soloského jest: Buwono Senopall Ingngalogo Ngabdur Rachman Seidin Panatogone susuhunan surakartský — má titul generálníh majora ve vojště a je rytířem mnohých vyššíeh řádů. Hollanďané udilejí mu mnoho vysokých (zevnějších) titulů, vědouce, že to činí velikou radost knížeti soloskému; proč by mu této ra- dosti nedopřáli? Sultanát- Djokjokarta jest léno hollandské vlády sultánu Djokjokartu, potomkovi mataram ského prince Mangu Bumi, jak stanoveno p poslední javanské válce. Od roku 1830 léno záleží pouze z krajů Mataram a Gunung Kidul kdežlo kraje Bagelen, Kadu atd. přešly po přísný dozor vlády. Neodvislému princi Paku Alam od roku 1813 poukázáno územi s ně- kolika krajinami se 4000 rodin jako dědičné podléno. Sultanát s územím prince Paku Alam s vládním okresem Nangulan činí residene Djokjokarta; ona obsahuje 56 čtverečních mi s 483.000 obyvatelů s čiselnou převahou Ja vánů. Vláda má tu velkou podobnost s vládou Sola. Sultán je pánem a majitelem svého území. má však za svého rádce residenta, jenž jeh vladaření pozoruje a bezohledně v případě po- třeby vůli hollandské vlády vykonává. Dvorní úřadnická místa jsou tatáž jako v říši Solo rovněž celé řízení dvora, rozdělení apanáží, pro- najímání statků atd. Pěstuje se zde káva, cukr indigo, rýže, tabák, kukuřice, bavlna. (Vlaštově hnízda nacházejí se v jeskyních na příbřeži v Rongkob.) Sultán dostává ročně odškodnění za vzaté mu území 471.600 zlatých, prine Paku Alam 14.000 zlatých. Železniční spojení učinilo kraj cizincům velmi přístupným. V Djokjokart má resident své sídlo a sultán též. Sultán bydl v kratonu (paláci), jenž jest položen uprostře města a ovládan jest pevností, kde leží dvě setniny vojska a oddil dělostřelecký. Kraton sultánův je obklopen tlustou zdí a rozdělen na dvory jako kraton v Solo. Šesté oddělení (Ka- putrěn) je určeno pro ženy, souložnice a ostatn ženské příbuzenstvo, jakož i pro malé děti kní žete; všecky jsou pod dohlídkou ženštiny, kte- rážto dozorkyně má titul sedah- mir ah s důstojenstvím Adipatti (zástupce říše). Jako v Solo existuje lože svobodných zedníků L'union Frédéric royal, tak existuje i zde lože Mataram. Hospodářský domácí život Javanů je stále tak patriarchální jako za starodávna. Pozemky náležejí obci (to je dosud na pravoslavné Rusi) — a obec tyto pozemky bez všelikého vliv hollandských úřadů rozděluje zcela samosprávně mezi své členy, jenže místo obili a bramborů pěstují Javané zvláště kávu a cukrovou třtinu. Java jest nyní divukrásná, nejpožehnanějšía nejvýnosnější kolonie. — Kuba je toho pravý opak a vinna tím je madridská vláda, která ne- chtěla rozuměti spravedlnosti v osadách a ješt svůj španělský lid všemožně demoralisovala právě pomocí osad. Hollanďané jinak pochopil svou úlohu; oni v slepé vášní nehubili tu zemce, nehleděli obracet je násilím na víru kře- sťanskou, naopak, nechali jim Mahomedovu víru. která svou prostou mravoukou, bezobřadnietvím a zdravotními předpisy o čistotě lépe sed tropů hodí než kterékoli jiné náboženství. Evan- gelium, hlásané Hollanďany, jest — práce, toto nejmoudřejší evangelium nese jim a tuzem- cům lepší plody, nezli činnost dotěravých spo lečnosti missionářských, které dosud s velkými výlohami (a na zlo země, jak jsme to nedávnu viděli v Čině) vydržují koloniální velmoci Ovšem Hollanďany by ničeho nestálo, kdyby uči nili konec svým komediantským císařům, ale nečiní toho, vidouce, jak Javané provozují posvátnou oddaností kult prastarého rodu kníže- cího. Ještě císařům vyplácejí roční přispěvky které se někdy upotřebují na dvorní slavnosti K těm náležejí zápasy s tygry, k nimž se hrnou zvědavé davy, protože je přítomen císař se svou stráží a že tu osobně lze viděti »velkého pána«, t. j. císaře tváří v tvář. Podivno, že v tento den zaujímají staré ženy první místo, neboť ja- vanská elikela žádá, že posvátné osobě cisařově nesmí se přiblížiti mužská osoba. Avšak pro Evropany činí se výjimka. Po levé straně kní žete kráči evropský resident v nádherné uni
#16 alto_textblock #16
formě, v úřadnickém klobouku, s kordiskem zlatoskvoucím po boku. Vedle něho a uprostřed starých žen pohybují se evropští úřadníci a dů- stojníci ve vojenských uniformách; dav se konč dlouhou řadou ozbrojenců. Zástup pomalu kráčí k zápasišti při zvucích javanského orkestru (ga- melangu), jenž zaznívá v určitém taktu. Hudba tato provází. Evropany s residentem v čele, jenž se blíží k nádherné lenošce císaře (damar). Dvorní etiketa žádá, aby se císař nedal zevněj- šími dojmy másti; aby vypadal nepohnutě jako socha a nedal se ničím vyrušiti ze svého vzné- šeného klidu. S nezměněnou důstojností v obl- čeji, ztrnule jako mramor ukazuje se císař se zdánlivou lhostejností tisícihlavému davu. Císa slavnostně a pomalu povstává, když se resident blíží a vítá též ostatní Evropany lehkým stisk- nutím ruky. Po této poněkud dlouhé ceremonii všecko si sedá, resident na levo od vladaře, Evropané vedle něho. Několik minut vládne hrobové ticho, načež se všichni vzchopí. Císař, veda se pod paždím s residentem, kráčí na- před; v patách za ním následuje dav mladých i starých žen s odhaleným poprsím, nesou mu plivátko (siri) a krabice se siri a vysoko nesou mu nad hlavami nádhernou lenošku; za nimi následují Evropaně v zástupech spolu s Javany Nové hudební sbory znova vřeští, sotva že me- lodie předcházejíeích zanikly. Tak se pohybuje pestrý dav malými kroky nejdřive skrze úzký vchod paláce, pak vchod- nou terasou k nejbližšímu dvoru, kde jsou uči- něny přípravy k zápasu s tygrem. Z kmenů stromových a bambusových je tam postaven kulatá klec, asi 15 střevíců vysoká a 10 stře- víců v průměru. Zde očekává kebo (bůvol), maje krk a rohy okrášleny věnci, svého nepří- tele, s nímž má se potýkati. Klidně leží ma- ťan (tygr) ještě v kleci, která je oddělena stě- nou od bůvola. Bůvol, jenž čije dravce, za- stavil se před klecí, stěna klece se zvedá, ale — tygr nepřichází, nemá chuť k boji, neb 14 dní úpí již v kleci a nedostatečnou krmí je nasehvál seslaben. Zapáli tedy pod tygrem otep slámy v kleci, nebo hledí špičatými sochory vytísniti tygra z klece. Vše nadarmo ! Konečné objeví se bůvol u klece samé a nerovný boj v kleci začiná. Bůvol je konečně vždy vítězem nad seslabeným tygrem; bůvol jej přitiskne ke zdi klece, kde dravec ani nemá možnost vol- ného pohybu. Za boje ustavičně se rozléhají temné a urychlené zvuky gamelangu (javanského orkestru), až konečně v kleci samé bůvol při- tiskne tygra k stěně, nabodne jej na rohya takto usmrtí. Po přemožení tygra rozléhá se znamení, jímž nový způsob boje s novými tygry začiná. Nejvyšší javanský úřadník blíží se nyní na kolenou k susuhunanu, svému knižeti pánovi — tak to žádá javanská ponížená etiketa, k níž se Hollanďan nesníží — a přijímá, kleče pře ním, jeho rozkazy k otevření nového boje. Vzchopí se císař a všichni se ubírají na balko- novité vyvýšení, aby se dívali na nový boj s tv- grem. Susuhunan kráčí s residentem vážně vpře a Evropané kráčejí za ním uprostřed velkého davu žen, které knížete s plivátky a krabicemi stále provázejí. Podivno, že hollandští úřadnici a důstojníci se nahrnou mezi ženy v takém počtu, že by jablko nepropadlo. Nový způsob boje s tygrem je tak zv. rampokan — dav tu- zemeů pikami ozbrojených uzavírá v několika řadách kruh kolem klece, načež tygra násilim z klece vypuzují. Tygr snaží se utéci. Utiká konečně při skoku nabodne se na piky tuzemců. Ukrutný kočkovitý dravec nezná milosrdenství — což divu, že i Javané ho nešetří. Trknutí býka, jenž potom tygra několikráte po sobě do vzduchu vyhodí, rozhoduje vítězství. Javané nedávají býkovi svému zahynouti; obyčejně ještě tygra píkami bodají, když toho není již potřebí. Stařeny a ženy císařovy nesou opět za císařem nádhernou lenošku (damar); on sám se vrací při zvucích javanského svého orkestru do paláce (kratonu), aby zde nejvyšší evropské úřadníky a dvorní své sluhy uhostil Porovnáme-li tyto zápasy se španělským zápasy s býky, třeba říci, že tuzemci jsou zde celkem zřidka zaměstnáni, koně nikdy. Zabíjení koně rozvzteklenými býky nikdy se na Javě ne- děje, kdežto ve Španělsku tomuto zabíjení koní nadšeně tleskají a býka k vraždění koní povzbuzují. Při tak zvaném rampokan jsou vy- braní Javané vesměs pikami ozbrojeni, oni ob- klopují v pěti skupinách klec, takže dvě střední skupiny kleknou, aby zadní řady mohly přes ně pikami dostat. Kdyby tygr z klece se vyřitil, což se nikdy nestává, trči mu vstříc množství otrávených pik, kteréž dravci neslavný konec b připravily. Susuhunan, evropští hosté a urození Javané dívají se na boj, kdežto hudební kapela garnisujícího v Djokokarté pluku provozuje ve- selé kousky z nejnovějších evropských operet. Naproti hraje gamelan (tuzemní hudba), která též plní při zápasu důležitou úlohu. Uprostřed areny je klec z indického dubového dřívi (Djati), v níž leží královský tygr; klec je opa- třena dveřmi, které jsou zavřeny dřevěným ko- likem. Zavlaje s tribuny bílý prapor; je to zna- mení, aby boj započal. Evropská hudba umlkla a gumelan zaznivá v zdlouhavě se vlekoučím tempu. A naproti tribuně otevře se živá zed; dvanáct mladičkých tanečníe (rongéng, baja- derky javanské) taněi před klecí dle taktu ja- vanského orkestru. Děvčata maji kolem krku a ramenou masivní těžké zlaté řetězy a šperky — na hlavě, zvláštním způsobem zkadeřené. mají zvláštní okrasu z peří a flligranového stři- bra. Husté černomodré vrkoče splývají jim dol a velmi malebně se liší od strakatě vyšperko- vané sukně (sarong). Tanečnice blíží se, tančice, přímo proti kleci, majíce černé zraky na tygra do klece upřeny. Pohyby jejich těla jsou pů- vabné a zlehka kolébavé. Nejpřednější tanečnie se chopila již koliku u vrat, vytáhla jej a ote- vřela dvéře u klece. Gamelan zavzněl nyní plnou sílou, načež děvčata tančila z areny klidně a volně zpět. Tygr se neobjevil mimo klec. Prý je pomaten zástupem lidí, slunečním dnem a zvukem hudby, říkají Evropané. Neo- směli se k útoku na panny, říkají tuzemci. Snad mají obě strany pravdu. Minulo pět minut po zmizení tanečnic — a tygr se pořád neukazoval. Tu byl výštván ohněm a již po tomto prostředku běžel tyg proti býkovi. Oba siláci hleděli na sebe »zapo-