#1
alto_textblock
#1
Ročník padesátý třeti.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v úterý 18. března 1913.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 76.
#4
alto_textblock
#4
Na ranní a večerníliety
předplácí se
V Praze v administracit
na měsle.
. . . 9 K -
na čtvrt leta . . . . 6 K —h
s dveji denáškou
a měste,
na čtvrt ieta . . . . 7 R ehh
va fllálkách
na měsic . . . . . 2 K 30h
Fošton-
a měsie,
na čtvrt jeta : . . . 9 K e0
s dvoji zásílkou
a měsle
na dtvrt leta! . . . K
#8
alto_textblock
#8
Pčen
#10
alto_textblock
#10
NIi
#12
alto_textblock
#12
aní-
#13
alto_textblock
#13
V drobném prodejit
ranní čislo o sobě . za sh
voderní
za l h
Ve filiálkách na venkově
ranní cislo
. . . .
večernl
..
. . 5h
Inaeráty
platí se hotově napřed-
Předpl ceni a inserty přijíma
kdministrace v Marinnské ul., .
Tam nacházeji se též
redakca, tiskárna a nxpodice
„Národnich Listů“
Rukopisy so nevracsjl
#14
alto_textblock
#14
Nová válka no Balkáně
#15
alto_textblock
#15
Odpověď a návrhy velmocí.
#16
alto_textblock
#16
Z Londýna, 17. března. (K. k.) „Reutero-
va kancelář“ se dovídá, že odpověď vel-
mocí na notu spojenců o podmin-
kách prostředkování bude dle vše-
ho dohotovena v nejbližších dnech a že pří-
slušné instrukce budou co nejdříve telegrafo-
vány zástupcům v hlavních městech balkán-
ských. Dle návrhů velevyslanců, vládám po-
daných, přijmou velmoci prostředkování mezi
válčícími stranami a poděkují spojencům za
souhlas s navrženým způsobem vyjednávání.
O turecko-bulharských hranicích navrhnou
velmocí, aby spojenci navržená čára Rodosto-
Midie byla nahražena čarou z Eno-
su do Midie. Dle toho by celé úze-
mi, ležícina západodtéto čáry, vy-
jímaje Albánsko, připadlo spo-
jencům.
O válečné náhradě prohlásí velmoci, že
nemohou v té věci souhlasiti, ale jsou ochotny
připustiti, aby se zástupci spojenců a Turecka
zúčastnili schůzí finanč. komise v Paříži, která
se bude m. j. zabývati také částí dluhu, kterou
převezmou spojenci u Dette Publique. Pokud
jde o Egejské ostrovy a Albánsko, budou spo-
jenci informováni v ten smysl, že tyto otázky
jsou v rukou velmocí.
Z Vídně, 18. března. „Neue Freie Presse“
telegrafují z Říma: Velmoci schválily jedno-
myslně prohlášení londýnské velevyslanecké
konference, dle něhož Skader připadne
Albanií, záležitost Egejských
ostrovů se upraví velmocemia
nároky balkánských států na vá-
lečnou náhradu se odmítají. Zá-
stupcové velmocí v Athenách, Bělehradě, So-
fiji a Cetyni dostali příkaz, aby tamější vlády
vyzvali, aby přijaly sprostředkování velmoci
bez výhrady a po dobu této sprostředkovaci
akce nepřátelství zastavily.
#17
alto_textblock
#17
Porady velevyslanců.
#18
alto_textblock
#18
Z. Z Londýna, 18. března. (Zvláštní telegr
zpráva „N. L.“) Ruský velevyslanec u britské-
ho dvora hr. Benckendorf onemocněl chříp
kou tak těžce, že je obava, že pro nejbližši
dobu určené porady vyslanců budou se
musit odložiti
#19
alto_textblock
#19
Žádná řecko-srbská ani řecko-turecká
úmluva.
#20
alto_textblock
#20
Z Athén, 17. března. [K. k.) Oficiosní „He-
stia“ vyvrací kategoricky pověsti, rozšířené
ve Vídni a v Cařihradě o domnělé řecko-
srbské a řecko-turecké úmluvě. Spojenci jsou
si zplna a docela vědomi, že jejich zájmy jsou
lépe chráněny svobodnou součinností. Svrchu
uvedené zprávy slouží zájmům, které nemaj
nic společného se zájmy spojenců.
#21
alto_textblock
#21
Plané sensace drobného tísku v Bělehradě.
Z Bělehradu, 18. března. Srbský vyslanee
v Sofiji Spalajkovič vrátil se do Běle-
hradu. Také bulharský vyslanec v Bělehradě
Tošev vrátil se na své místo. Příjezdu jeho
používají některé srbské listy k útokům na
kabinet m.-p. Pašíče a na Bulharsko. Ve
směrodatných kruzích působí tyto útoky, pod-
nikané vesměs menšími bezvýznamnými li-
sty, jejichž zpráv jest však v cizině využíváno
v neprospěch svazu balkánského, velmi trap-
ně. Praví se, že na nich není nic pravého, po-
kud zmíněné listy, jako „Pravda“, „Večerní
Novosti“ a „Srbská Zastava“ stále tvrdí, že
mezi Srbskem a Bulharskem jest nepřeklenu-
telná propast a že užší dohoda s Řeckem jest
hotovou věcí.
#22
alto_textblock
#22
Spor rumunsko-bulharský.
Z Bukurešti, 18. března. V rozmluvě s red-
aktorem „Nového Vremene“ vyslovil se před-
seda bulharského sobrání dr. Danev: „Jest
neslušností a drzostí, žádá-li Rumunsko, by-
chom mu postoupili své území. Kdyby Bul-
harsko mělo dáti náhradu všem státům, které
zůstaly neutrálními, nezůstalo by mu z jeho
vlastní državy nic.“ Tento výrok dra. Daneva
způsobil ve zdejších kruzích velkou ne-
voli a rumunská vláda uložila svému zástup-
ci v Sofiji, by žádal od ministra zahraničních
záležitostí vysvětlení a zadostiučinění.
Výprava za albánskou korunou.
Z Říma, 18. března. „Tribuna“ oznamuje:
Vévoda z Montpensieru opustil na
své lodi „Mekong“ Neapol. List dodává, že
vévoda má na palubě pušky a střeli-
voa chcedo Albánie, aby tam zorgani-
soval povstání a dal se prohlásiti za knížete
albánského.
Z Berlína, 18. března. „Lok.-Anz.“ te-
legrafují: Loď vévody Montpensiera
srazila se s parníkem. Následkem toho
musila býti opravena v Neapoli. Vévoda měl
ssebou toliko 6 pušek. Prohlásil, že je ochoten
přijati trůn albánský, ale jenom v dohodě
s evropskými státy. že však nepomýšli jednati
proti nim.
#23
alto_textblock
#23
Turecká zpráva o Drinopoli.
Z Cařihradu, 18. března. (K. k.) „Sabah“
dostal včera radiotelegram svého zpravodaje
v Drinopoli, který nazývá zdravotní stav
mravní stav vojska v Drinopoli výtečnými
Potravin i střeliva jsou dostatečné zásoby
Město může se udržeti ještě několik měsíců
Řekové obsadílí Klisuru.
Z Athén, 17. března. (K. k.) [„Agence
d'Athěnes“.J Klisura byla obsazena
po rozhořčeném boji. Turci kladli
tuhý odpor, neodolali však na konec prud-
kosti útoku Řeků, opustili své posice
a utekli směrem k Peře. Ztráty Turků
jsou velmi značné. Řekové měli 13 mrtvých
a 14 raněných.
#24
alto_textblock
#24
Uvítání Řeků v Argyrokastronu.
Z Athén, 17. března. (K. k.) [„Agence
d'Athěnes“.] Úřadní telegram z Janiny došlý
tiskové kanceláře líčí nadšení, s jakým bylo
přijato řecké vojsko před Argyrokastronem.
Král, korunní princ a armáda byli všude před-
mětem nadšených ovací. Turecká posádka
z Argyrokastronu prchla v nepořádku směrem
Tepelenům.
Řecký prínc Mikuláš s chotí do Bělehradu.
Z Bělehradu, 17. března. (K. k.) Na zprávu
o zítřejším příjezdu řeckého prince a řecké
princezny rozšířila se v městě pověst, že do-
jde k zasnoubení korunního prince Alexandra
s princeznou Helenou. Dodatečně se však sdě-
luje ze směrodatného místa, že nepřijede, jak
bylo původně oznámeno, dcera korunního prin-
ce Helena, nýbrž prine Mikuláš se svou chotí
Plavba tureckého křižáku „Hamidije“.
Z. Z Londýna, 18. března. (Zvláštní telegr
zpráva „Nár. Listů“.) Z Kahýry se oznamuje-
Turecký křižák „Hamidije“ objevil se v neděli
ráno před Alexandrií. Zástupce Řecka
protestoval hned proti tomu, aby
„Hamidije“ zůstala v přístavu ale-
xandrijském, načež křižák vyplul na širé mo-
ře, kde však zakotvil těsně vedle neutrálního
pásma. „Hamidije“ vyplula z přístavu ještě
před svítáním. Egyptské úřady zdráhají se do-
voliti, aby „Hamidije“ zásobila se uhlím.
Z Athén, 17. března. (Agence d'Athénes.)
Radiogram ministerstva námořnictví sděluje.
že křižák „Hamidije“ od 12 do 5 hodin odpol
mimo alexandrijský přístav nabíral uhlí a pak
odplul severozápadním směrem na moře.
#26
alto_textblock
#26
Z Vídně, 18. března. (K. k.) Dle došlé te-
legrafické zprávy oznamují bělehradské listy.
že nikoliv „Hamidie“, nýbrž rakousko-
uherský křižák bombardoval do-
pravní lodi v Medvě. Vůči této samo-
zřejmě nevěrohodné zprávě konstatuje „Mili-
tärische Rundschau“, že v době bombardo-
vání „Hamidie“ dne 12. t. m. nebyla žád-
ná loď rakousko-uherského lod.
stva v jihodalmatských vodách
J. V. loď „Karel VI.“ byla 13. t. m. na zprávu
o událostech na albánském pobřeží odeslána
k zachování neutrality do našich jižních ter-
ritoriálních vod, opustila však, poněvadž se
tam turecký křižák neukázal, dne 14. tyto
vody a odplula na sever.
#27
alto_textblock
#27
Christič.
#28
alto_textblock
#28
Z Bělehradu, 17. března. (K. k.) Bývalý
přednosta kabinetní kanceláře a někdejší srb-
ský generální konsul v Pešti Christič zemřel
dnes náhle v Šabci, kde vykonával vojenskou
#29
alto_textblock
#29
službu.
#30
alto_textblock
#30
V Cařihradě.
Vypovídání Řeků a Albánců.
Z Cařihradu, 18. března. (K. k.) Ze Smyr-
ny bylo vypovězeno množství Řeků. Porta se
usnesla vypověděti z Cařihradu advokáta
Medžata, albánského notábla a několik jiných
#31
alto_textblock
#31
Albánců.
#32
alto_textblock
#32
Telefonické a telegrafické
zprávy „Národních Listů“.
#33
alto_textblock
#33
Demobilisace.
Ze Zemuna, 18. března. Včera byla vět-
šina povolaných záložníků ze
zdejší posádky propuštěna. Budou
ještě propuštění záložníci ostatní.
#34
alto_textblock
#34
Oběť demobilisace.
Z Peští, 18. března. Ve zdejších zasvěce-
ných kruzích se proslýchá, že rakousko-
uherský velevyslanec v Petro-
hraděhr. Thurn-Walsassin nastou-
pí dlouhou dovolenou, ze které se
iiž nevráti. Oproti výslovným instrukcím
hr. Berchtolda dal prý hr. Thurn prohlášení,
které se shodovalo se známým dodatkem pe-
trohradské telegrafní agentury v příčině demo-
bilisace. Hr. Thurn však vídeňský kabineto
tem nezpravil, takže tento věřil, že dodatel
ruské telegrafní agentury musí býti potírán
Teprve rozhodným zakročením ruského velvy-
slance ve Vídni šl. Gierse byl hr. Berch-
told zpraven, že hr. Thurn dal prohlášen
jeho instrukcím odporující.
Nástupcem hr. Thurn-Walsassina jmenuje
se princ Bohumír Hohenlohe, který by
nedávno v Petrohradě.
#35
alto_textblock
#35
Sjezd německých středoškolských učítelů
ve Vídní.
Z Vídně, 18. března. (K. k.) Na počest učast
níků 11. sjezdu německých středoškolských učite-
lů z Rakouska byl včera večer uspořádán slav-
nostní kommers, který byl neobyčejně četně na-
vštiven. Svaz německých spolků středoškolských
učitelů z Rakouska konal dnes valnou hromadu.
Při nových volbách byli zvoleni: předsedou školní
rada Scholz (Vídeň), místopředsedy profesoři
Mendl (Brno). Raiz (Linec) a dr. Wilhelm (Vídeň).
zapisovatelem Mauler (Vídeň), náhradníky Kro-
patschek (Maribor) a Horpynka (Praha).
#36
alto_textblock
#36
Z úřadního věstníku.
#37
alto_textblock
#37
Z Vídně, 18. března. (K. k.) „Wiener Zlg.“
oznamuje: Jeho Veličenstvo císař udělil kancelář-
skému řediteli nejvyššího hofmistrovského úřadu
c. a k. odborovému přednostovi Františku svob. p.
Wetschlovi bez poplatků hodnost tajného rady.
Jeho Veličenstvo císař udělil členovi redakce
pražských úřadních listů cís. radovi JJUDru.
PhDru. Jos. Janu S vátko v i bez poplatků titul
#38
alto_textblock
#38
vládního rady a členovi redakce těchto ofi-
ciálních listů cís. radovi Juliu Steinbergov
rytířský kříž řádu Františka Josefa.
#39
alto_textblock
#39
Chystaný obrat v Uhrách.
Z Peští, 17. března. (K. k. uh.) Posl. D e sy
navštívil minulé soboty bývalého ministerského
předsedu hr. Khuena-Hédervára. O téte
návštěvě se v politických kruzích mnoho mluví.
tvrdí se však, že se konversace týkala jen po-
všechně politických poměrů. O kompromis-
ním jednání a procesu posl. Desya prý
se nemluvilo.
Z Vídně, 18. března. „Neue Freie Presse“ te-
legrafují z Pešti: Setkání hr. Khuena s Desym ne-
bylo nahodilé, naopak bylo přivoděno oso-
bami, které se nalézají mimo parlam ent a
mají styky s oběma.
Z Pešti, 18. března. Zpráva o schůzce bývalého
ministerského předsedy hr. Khuen-Hédervára, vůd-
ce vládní většiny, s místopředsedou strany Košu-
vovy, poslancem Zoltánem Desym, způsobila obec-
nou sensaci. Rozmluva obou trvala 70 minut
a byla věnována výhradně, přes všechno po-
Pírání, parlamentním poměrům mez
stranami. „N. F. Pr.“ telegrafují z Pešti o tom
Zajímavou okolností v celé aféře je faktum, že hr
Khuen v sobotu měl dlouhý telefonový rozhovor se
svým důvěrným přitelem baronem Ludvíkem
Langem a že ho také včera dopoledne navští-
vil a dlouho u něho pobyl. Tvrdí se určitě, že roz-
mluva obou státníků souvisí s návštěvou u Desyho.
vykonanou hr. Khuenem.
Z Pešti, 18. března. (K. k. uh.) Listy pojedná-
vají živě o návštěvě místopředsedy Košutovy stra-
ny Zoltana Desya u hr. Khuena-Hádervára. Většina
listů vyslovuje naději, že jest tím dán počá-
tek pro navázání dohodové akce,
#40
alto_textblock
#40
Jubilejní rok církevní.
Z Říma, 17. března. (K. k.) „Osservatore Ro-
mano“ uveřejňuje papežský výnos, jímž se nařizuje
všeobecný jubilejní rok na pamět miru, věnovaného
císařem Konstantinem církvi.
#41
alto_textblock
#41
Anglický následník do Německa.
Z Londýna, 17. března. (K. k.) Prine Waleský
odejel dnes pod jménem earla z Chesteru do Ně-
mecka.
Z Londýna, 17. března. (K. k.) „Reuterova kan-
celář“ se dovídá, že kníže Waleský navštíví, nel
odjede do Štutgartu, dříve Kolin, Düsseldorf, Ko-
blenc a Heidelberg.
#42
alto_textblock
#42
Sňatek prínce Arnošta z Cumberlandu.
Z Londýna, 17. března. (K. k.) V příloze „Lon-
don Gazette“ se sděluje, že k ál jako hlava brit-
ské královské rodiny dal formální souhlas ke
sňatku prince Arnošta Augusta z Cumberlandu
s pruskou princeznou Viktorií Louisou.
#43
alto_textblock
#43
Vojenský úvěr ve Francii.
Z Paříže, 17. března. (K. k.) Rozpočtová ko-
mise sněmovní schválila zprávu k osnově zákona
o použití 420 mil. franků na účely k národní obraně.
#44
alto_textblock
#44
Tuhý boj v Marokku.
N. Z Pařiže, 18. března. (Zvláštní telegrafická
zpráva „Nár. Listů“.) Dnešní ranní listy oznamu
z Rabatu ze dne 16. t. m., že dne tohoto došlo
k tuhému boji mezi francouzským oddílem a vzbou-
řivšími se Marokány, při kterém měli Francouzí
14 mrtvých a 34 těžce raněné. Kolona vojska, se-
stávající z oddílu pěchoty, 3 oddílů jízdy a sekee
75 mm děl, měla doprovoditi výpravu z Biar-Me-
saoni k řece Samu. Výprava vezla potraviny pro
francouzskou hlídku na jmenovaně řece. V krajině
Tadla u Mechry byl tento zásobovací sbor přepa-
den silnou harkou z kmenů Semmuls a Saiam
Nepřítel útočil se známým pohrdáním životem, jak
Maurové zpravidla činí. Rozvinul se prudký boj
který trval 5 hodin a jenž skončil rozprášením ne-
přítele. Francouzové měli však, jak se oznamuje
těžké ztráty. Mezi mrtvými je také důstojník. Kaž-
dým způsobem, jak podotýkají listy, je srážka tato
důkazem, jak daleko je ještě do úplné pacifikace
Marokka.
#45
alto_textblock
#45
Pro sblížení mezi Japonskem a Čínou.
Z Petrohradu, 18. března. (K. k.) P. t. a. ozna-
muje z Mukdenu: V přítomnosti generálního gu-
vernéra a japonského konsula byl zde otevřen od-
bor japonsko-čínské asociace, která má za účel
politické sbližení mezi Japonskem
a Čínou. Vláda uspořádala dotazník, co by bylo
pro Činu prospěšnější a žádoucnější, zda spolek
s Amerikou či s Japonskem: generální guvernéro-
vé mandžurští vyslovili se pro spolek s Japon-
#46
alto_textblock
#46
skem.
#47
alto_textblock
#47
Severoamerický kongres.
Z Washingtonu, 17. března. (K. k.) President
Wilsou svolal kongres proklamaci k mimořádnému
zasedání na 7. dubna.
#48
alto_textblock
#48
Politická hlídka.
Německá polítika — katastrofální.
Němečtí politikové v Čechách jsou v ny-
nější politické přestávce hovornější než
mnohdy jindy. A neřeší nyní zahraničních pro-
blémů, nýbrž všechno svoje úsilí napínají, aby
v německém lidu povzbudili náladu ve pro-
spěch německé obstrukce na sněmě. Patrně
nálada ta ochabovala, i bylo třeba oživiti ji.
Pro toto oživení nemají však Němci než na-
ději, že zemský výbor bude musit v létě vy-
hlásiti insolvenci zemské pokladny král. Če-
ského. V ten smysl mluvil zejména dvorní rada
dr. Bachmann, a to v neděli na sjezdě německo-
pokrokové strany v Teplicích.
Dle historických výkladů prof. Bachman-
na byli Češi r. 1910 vůči Němcům povolni ne-
jen se zřetelem na nesnáze financí zemských,
nýbrž i proto, že si dorozuměním s Němci
chtěli pomoci z nepříznivé situace ve státě.
do které se dostali tím, že se kompromitovali
v otázce annexe Bosny. Ale záhy Češi změnili
svůj směr, když dr. Kramář přivezl z Uher
zprávu, že bar. Bienerth a hr. Aehrenthal brzy
padnou. Předpověď ta se tehdy sice nesplnila
— vypravuje prof. Bachmann dále — avšak
r. 1911, kdy se v dorozumívací akci pokračo-
valo, situace přece jenom netísnila Čechy tak,
jako r. 1910, a tu Češi jali se požadovati vy-
rovnání na celé čáře a jmenovitě žádali roz-
řešení otázky jazykové. Čechy tu vedla my-
šlenka státoprávní. Dr. Kramář chtěl umož-
niti, aby s jakýms takýms splněním tužeb ně-
meckých byly splněny i tužby české, týkající
se poměru Čechů ke státu. Ovšem Češi byli
dosti moudří — pravil prof. Bachmann — tak
že vnitřní úřadní češtinu žádali jen pro českou
část země, pro německou se spokojivše s vy-
řizováním českých podání. Těmito svými ja-
zykovými požadavky Češí spojili zemské vy-
rovnání s říšským vyrovnáním, ježto se v tom-
to oboru jedná o uplatnění české části Čechv
celkovém rámci říše. Tak byl do sporu vtažen
třetí činitel, t. j. stát, a boj se stal pronikavým
a rozsáhlým. Na počátku akce dorozumívací
chovala se k ní vláda jaksi lhostejně, ale nyní
nechtějí ve Vídni o těchto dalekosáhlých če-
ských tužbách ani slyšet, protože se tu jedná
o záležitosti, po staletí stanovené císařskými
nařízeními, a poněvadž by se české území vy-
sunulo ze státního celku. Kdyby se Čechům
dovolilo, aby ve svém území dělali, co chtějí
— pravil prof. Bachmann — přišli by za ne-
dlouho Slovinci, Rusíni a Vlaši se stejnými ná-
roky, a rozpoutal by se nedozírný boj. To by
nebylo vyrovnání s mírem, nýbrž byl by to
počátek bojů, které by otřásly základy státu.
Na základě tohoto svého rozkladu pak
prof. Bachmann vyložil svým teplickým poslu-
chačům, proč Němci jsou proti rozřešení ja-
zykové otázky v Čechách. V podstatě takto:
s jazykovou otázkou souvisí otázka národnost-
ního rozhraničení okresů. Jako měřidlo pro
rozhraničení stanovili Češi absolutní většinu
obyvatelstva, ale Němci zamítají toto pravidlo
se zřetelem na některé okresy s malou českou
#49
alto_textblock
#49
Různé zprávy
#50
alto_textblock
#50
Již jsem dost pracovall
Postní historická vzpomínka. Podává Klíment
Čermák.
„Již jsem dost pracovall“ a „Dokonáno jestl
zaznívají od sta roků v našich chrámech i koste-
líčkách, a málo kdo vzpomene si na skladatele
těch písní a mohutného, jímavého jich nápěvu, čá-
slavského učitele a varhaníka Jana Josefa Du-
síka, dle Angličana Burneye, nejprvnějšího sou-
časného varhaníka evropského.
Skromný varhanik Jan Jos. Dusík (a tak se
podpisoval, a ne Dušek) narodil se r. 1739 v Mla-
kovicích. Působil jako školní pomocník v Mlazo-
vicích a v Langenau, kde vyučil se důkladně ge-
nerálnímu basu. Povolán byl r. 1758 do Čáslavě
za varhaníka“) i učitele II. třídy. Zde se oženil
r. 1760, pojav o rok starší dceru [Veroniku] měst.
radního Jana Stevetiho, který posud ve stražidelné
pověsti jako duch Štěbeta na Pustíku straší, poně-
vadž nabral kamení se staveniště kostelika sv.
Alžběty r. 1728 a pak umřel. Na vysvobození jeho
duše ku přání Štěbetovu žena jeho musila odnésti
všechen uzmutý kámen ve svatebním fěrtoušku ke
kostelíku — a duše měla pokoj. Ve skutečnosti
nesložil radní Steveti za 7 let účty kostelíka špi-
tálského sv. Alžběty, a pak zemřel. Jeho dcera
Veronika byla hudebně vzdělána, ráda hrála so-
natiny na klavír.
Varhaník Jan Jos. Dusík měl ještě r. 1760
synka Jana Ladislava (v křestní matrice Jana Vá-
clava), jenž se potom podpisoval po a nglicku
Duffek. Druhý syn jeho František Ben. byl kapel-
níkem divadla Dela Scala v Miláně a zemřel jako
klášterní varhaník v Zatičině v Kraňsku.
Dcera jeho Veronika Rosalie vynikala jako
virtuoska na harfu v Londýně a provdala se z
nakladatele hudebnin, M. Čianchetiniho.
Starý Dusík byl věhlasný hudebník a zname-
nitý kolega; ještě po smrti jeho jinak nevyslovoval
jména starého pána školní pomocník Fr. Hajnov-
ský, leč smekaje černou čepičku, kterou i v chrá-
mě na hlavě míval.
#51
alto_textblock
#51
) Před ním působili tu varhaníci Martin Kou-
řimský (1712—1742) a Václav Kovařík (1742—1758
#52
alto_textblock
#52
Bylo to as roztomilé shledání starého Dusíka
se synem Janem Lad. a dcerou Veronikou r. 1802
v Čáslavi. Tehdy ve sladěné společnosti výborného
umělce na lesní roh Štecha ze Žehušic a jiných
probuzenců josefinských, v bytě Jana Ferd. Opize
doznal, že zmizel na 2 léta s kněžnou Radziwillo-
vou, roz. Thurn-Taxisovou s obzoru hudebního
trávil v objetí Armidy na ville u Hamburku.
Starý Dusík složil pastorální mši, dvoje krátké
litanie, Řegina Coeli a mnoho fug a tokant na
klavír, které se tak Burneyovi líbily. Pohlíchu ne-
jsou jeho skladby zachovány, ještě za mé paměti
podtápěla vnučka ředitele kůru Setikovského sta-
rými kostelními partesy (l).
Avšak jímavé, opravdu lidové jeho písně, ozý-
vají se podnes v klenbách kostelních, ovšem co do
textu značně znešvařené, jak se můžeme snadno
přesvědčiti, stopujíce začáteční písmena slok (akro-
sticha), kde se čte v původním textu „Již jsem
dost pracoval“ JAN JOŽEF DVSSJK, aneb v písni
„Dokonáno“ jest: DVSSJK LAN JOZEF. Již pře
recensí bískupa Brynycha vymýtěny z kostelů ver-
še „Zlá rota židovská již mě polapila“. Kromě těch
dvou zpívá se posud Dusíkova píseň postní „Kře-
sťanská duše, rozvažuj sobě!“
Píseň jako „Již jsem dost pracoval“ byla na
počátku 19. stol, všeobecně známa. Justin V. Michl-
Drašaru, expiarista i pokračovatel Junýmannovy
„Historie literatury“, přepsal si do svého denník
dopis od milé Karolinky v ta slova: „Stále jen
zpíváš: Již jsem dost pracoval, kdy začneš pěti
„Řád svůj kněžský složím“. — A složil chuder
řád svůj kněžský a zahynul v bídě jako dělník
v Telecím, odkud si docházel do rodné Poličky
pro chléb.
Nám Čáslavanům nezbylo po věhlasné hudeb-
ní rodině Dusíkových žádných památek, sotva že
zachráněny některé podpisy starého Dusíka z po-
kladnic cechovních, kde byly jako přílohy k žá-
dostí za vyuční listy řemeslnické.
Jan Ladislav (Ludvík) žil největší částí svého
věku v cizině, jen dvě léta byl varhaníkem u Je-
suitů v Kutné Hoře, na to jej vzal přítel rodiny
setník od dělostřelců Männer do Mechelnu, Bergen
op Zoom a do Amsterodamu, odkud přesídlil do
Londýna, a r. 1802 do Paříže. Téhož roku kon-
certoval v Praze, stavil se v Lipsku a vytýkal na-
kladateli Klavírní školy Pleyelovi, že dal na titul
jen Pleyela, ač týž přispěl ke škole jen několik
#53
alto_textblock
#53
skladbami, jak patrno i z vydání francouzského
kde ještě J. L. Dusík uveden. Jan Lad. zemřel v
Paříži r. 1812 otylostí. Otec jej přečkal, zemřev
sešlostí věku v 85. roce stáří až 24. června 1818.
#54
alto_textblock
#54
=
Rychlení rostlin radiem popisuje — jak
píše „Háj“ — ve zprávách vídeňské Akademle
Molisch. U různých keřů a stromů lze vlivem pa-
prsků, které vydává radium, přiměti pupeny ku
předčasnému rašení. Znamenitě se to daří u šeříku
kaštanu a klokoše a u některých javorů. Jsou však
také rostliny, které na radiové paprsky nereagují
(buk, lípa). Rovněž podporuje radium klíčení se-
men a vzrůst mnohých klíčních rostlin, ale musí
míti paprsky určitou sílu, neboť, je-li příliš malá.
nepůsobí, a je-li větší, nežli je třeba, poškozuje
rostliny.
= Obr. Žertovné zatčení, připomínající dobro-
družství Guliverovo v zemi trpaslíků, událo se —
jak některé ruské listy oznamují — ve Vjatce. Zdvo-
řile provázen několika strážníky, objevil se na po-
licejním úřadě arménský obr Tambov, který měl
býti zatčen pro pouliční výtržnost. Strážníci vy-
pravovali, že při zatýkání dal obr jednomu z nich
ránu, dle zdání obrova nepatrnou, která však stráž-
níka omráčila. Když mu strážníci hrozili revolve-
rem, nebude-li se klidně chovati, odejmul jim re-
volver, ohnul ocel jako pírko a vraceje strážníku
zkaženou zbraň, pravil ironicky: „Střílej ted.
můžeš-li“. Konečně však svolil jíti se strážníky na
policii. Komisař rozkázal, aby ho spoutali. Klidně
se podvolil, ač všichni uznávali, že by mohl klásti
odpor pro všechny osudný. Byl na nohou i rukou
spoután železnými řetězy. Ale stačil násilnější po-
hyb a pouta spadla jako přetržené tkaničky. Když
chtěli za ním zavříti těžké dubové dvéře a tak
ho zajmouti, ujišťoval, že za několik minut vylomí
i dvéře nejtěžší. Všichni byli nesmírně zvědavía
vyzvali ho, aby se o to pokusil. Vzepřel se vší silou
o dvéře s. dveřeje skutečně za chvíli povolily. Po-
licie od posledního strážníka až k policejnímu ře-
diteli dostala nyní nesmírný respekt. Co s ním měli
dělat? Zastřelit ho nemohli, neboť nic neudělal.
Byla to jen malá pouliční výtržnost z opilství.
Zatknout se také nedá, to už dokázal a je ještě
s to porazit jim celý policejní „palác“. Policejní
ředitel byl jím dokonce nadšen, neboť neviděl do-
sud tak silného muže. Náhle připadl někdo n
#55
alto_textblock
#55
originální a dobrý nápad. Přijmouti obra do slu-
žeb policie. Obr byl srozuměn a nabídku přijal.
— Hasičská rychlost. Dva Američané baví se
vychvalováním svých rodných měst. „Měl byste
viděti naše hasiče!“ mluví horlivě M. Johnson. „Ne-
dávno vypukl u nás v blavní čtvrti požár. A uji-
šťuji vást netrvalo tři minuty a přihnaly se s vě-
trem o závod všecky stříkačky — bylo to nádher-
né!“ Ale P. Mouth se jen útrpně usmál. „Milý pří-
teli,“ pravil mírně, „to ještě všecko nic není. Vče-
ra, když jsem odjížděl, byl jsem svědkem zvlášt-
ního případu. Na střeše našeho kostela pracoval
dva pokrývači; náhle jednomu z nich uklouzla no-
ha a nebožák se střemhlav řítil do hlubiny. Bylo
to hrozné. Jeden z diváků nepozbyl duchapřítom-
nosti a ihned alarmoval hasiče.“ H. Johnson kývl
hlavou a pokračoval: „Hasičí přišli a ještě v čas
zachytili padajícího pokrývače do padáku. A vi-
díte to byli naši hasiči!“
— Sochařka a parlament. Římský zpravodaj
„Berl. Tageblattu“ píše: Zvláštní případ nepřátel-
ství k ženám udál se včera v italském parlamentě.
Ministerstvo financí vypsalo soutěž na místo rylee
mincí a mezi patnácti uchazeči zvítězila žena, zná-
má italsko-francouzská sochařka Marcela Lance-
lot-Croceová. Přes to však byla sochařka před ko-
nečným rozhodnutím ze soutěže vyloučena „prote.
že je žena“. Odstrčená umělkyně, která mezi ital-
skými umělci zaujímá vyníkající místo a tvoří pro
všecky výstavy, ministerstva, královský dvůr atd
oficiální medaile, podala stížnost k státní radě.
která jí — jak už i dříve se stalo — jistě dopo-
může k jejimu právu.
= Děsný skutek šílené ženy. Z Krňova, 18.
března. V Bramsdorfu oběsila dělnice Anna Schil-
drová, matka 3 dětí, v návalu šílenství nejmladší
děti, 3měsíční a 2leté. Nejstarší holčička utekla.
Schilderová již dvakráte učinila pokus sebevraždy.
Dopravena byla do opavského chorobince.
Velký lesní požár. Z Vídně, 18. března.
(K. k.) Krátce před půlnocí vypukl v Preinuu
Rychnova velký lesní požár, který té chvíle zuří
s neztenčenou silou a nabývá vždy větších rozmě-
rů. Z Vídeňského Nového Města bylo tam vysláno
vojsko.
Z Vídně, 18. března. (K. k.) Zpráva o vel-
kém lesním požáru v Preinu u Rychnova redukuje
se na to, že vyhořela rozsáhlá paseka, čímž byh
ohrožen les a zachváceno sousední mlází. Čei
#56
alto_textblock
#56
nictvu a povolanému vojsku podařilo se oheň ve
4 hod. ráno obmeziti
= Strašná víchříce na moři. Z Emdenu, 17.
března. (K. k.) Na pobřeží Severního moře zuří po
několik dní strašlivá vichřice, která i zde způsobila
různé škody. Jeden dům se sřítil, cihly byly vy-
trhány ze střech a rozbita jimi okna. Střecha ply-
nárny byla odnesena a spadla částečně na domy v
sousedství. V Nádražní třídě byla pobořena novo-
— Pumy ve formě dopísů. Z Kalkuty, 17. břez-
na. (K. k.) Na hlavním poštovním úřadě vy-
buchlo dnes strašlivou silou několik
dopisů, které byly naplněny výbuš-
ninami a adresovány vydavatelům
některých listů. Několik roztřiďo-
vačů bylo zraněno, jeden z nich smr-
telně. Mnoho vážených občanů v městě dostalo
nedávno výhružné dopisy.
— Román hraběnky Törökové. Z Opatije,
17. března. Hraběnka Töröková, která, jak známo,
uprchla z harému egyptského chediva Abbase Hil-
miho v Kahýře, zdržovala se tu několik dní. Hra-
běnka má pestrou minulost. Po smrti svého otce,
vrchního župana, odstěhovala se s dvěma přítel-
kyněmi do Vídně. Tam seznámila se s tehdejším
perským vyslancem Verimanem chanem, na jehož
finančním úpadku měla pak značný podíl. Cena
skvostů, jež od něho dostala, páčila se na více než
1 mil korun. Když byl Peršan hmotně skoro již
vyčerpán, seznámila se s jistým belgickým pod-
vodníkem, a když se vídeňská policie začala o něj
přiliš zajímati, uprchla s ním do Bruselu. Později
dostala se do Paříže a bydlila u jakési hraběnky
Bethlenové, v jejímž domě bylo hodně veselo. Hra-
běnka Töröková, která na základě pasu, vydané-
ho jí perským vyslancem, vystupovala jako per-
ská princezna, byla mezi pařížskými světáky pro
svou krásu velmi vyznamenávána. Kdysi na prome-
nádě padla do oka chedivu Hilmlovi, který právě
meškal tchdy v Paříži. Když mu byla představena,
prohlásila, že není perskou princeznou, ale se-
strou chedivova spolužáka z vídeňského Terezia-
na. Chediv skutečně ztrávil v tomto ústavě v mlá-
dí několik let. Hraběnka vypravovala chedivovi,
že její bratr psával v dopisech o něm tolik krásné-
ho a zajímavého, že už tehdy pro něj horovala.
Chediv prudce vzplanul a za krátku si odvážel
Törökovou do vlasti jako svou manželku.
#57
alto_textblock
#57
stavba