n

o

no

Ročník XXXXIX.

ei oda mlonal

da

nielendslen oiblitarotonoee oteteni

ne nj

V Praze, ve středu 20. října 1909.

9 nodaloloe avoolsvofl sm z sožli ddnn bovoto s o ss trosnleo di d

no

modozčc dmáns oditor

nb

Číslo 230

na měsle

Na ranní avečerní listy předplání se v Praze v administranl na měsic. . . . . . P K — na čtvrt leta . . . . 6 K —h s dvoji donáškou K 5th na měsie. . . . na čtvrt lnta . . . . 7 K 64h ve fllálkách na měsio, . . . . 2 K 30h Poštou na měslo. Ba čtvrt ieta : . . . 8 K e0 s dvoji zásilkou na tvriota: . : k soh

V drobném prodejit ranní číslo o sobě . . zn večorní . . . . . . . za t k Vo nliálkách na venkově ranní číslo . . . večerni . . . . . . . . 5h nseráty plati se hotově napřed. Předplacení a inserty přijíma administrnce v Marianské ul., S. Tam nacházejí se táž rodakce, tinkárna a oxpedicu „Národních Listů“ Rukoplsy se nevracejl

Před rozhodnutím v Uhrách? Po tříletém svém trvání vyčerpalo ko- aliční ministerstvo své sily, aniž by bylo ve lhůtě té úplně splnilo program, ve smyslu jehož se uvázalo počátkem měsíce dubna r. 1906 v řízení věcí uherských. Tehdy akce koaličních vůdců po tříletých zápasech, kte- réž propukly na sněmě uherském u příleži tosti projednávání požadavků vojenské správy na zvýšení kontingentu nováčků, za pro- střednictví bar. Fejérvára dospěla ke smíru s Vídní, jímž učiněn byl konec stavu »ex lex« a mimoparlamentní vládě. Za novou vladou koaliční stály v době oné a dále až do července letošního roku strany: neod- vislá, vedená Košutem, početně nejsilnější, ústavní, vedená hr. Andrássem, v níž se skupili nejčelnější uherští politikové, stojící na půdě vyrovnání Deákova z r. 1867 a ko- nečně skupina klerikální, známá pode jme- nem strany »lidové«. Zahrnovala tedy ko- alice, o níž se ministerstvo Wekerlovo, Ko šutovo, Apponyiovo a Andrássovo, abychom uvedli aspoň jeho jmena nejzvučnější, po provedených volbách téměř celou uherskou sněmovnu, ježto poslanců národnostnícha oposičních početně nebylo více než třicet. Ačkoli v lůně tohoto ministerstva ča- stěji se vyskytly odchylky názorů, zvláště v záležitosti volební opravy, přece jen by bylo dospělo i ke splnění tohoto svého, ve smyslu zjednané dohody nejdůležitějšího úkolu, kdyby mimořádně události, způsobené anekční politikou společného ministra věch zahraničních hr Aehrenthala nebyly do ní vnesly zárodky nových — tužeb. Rozšířeni svrchovanostních práv na Bosnu a Hercego vinu vyžadovalo, jak známo, značných f- nančních nákladů a tu v kruzích koaličních stran čím dále tím hlučněji se ozývaly hlasy že nutno přinésti i národu nějaké vymože nosti a úspěchy, mádli sněm odhlasovat potřebné finanční prostředky na náklady anekční. Ovšem viděly strany v koalici zastou- pené žádoucí takovouto náhradu ve věcech. jež spočívají mimo vídeňskou dohodu. Bo jovnější část strany neodvislé, vedená před sedou sněmovny Justhem, shledávala, že jes nejnezbytnější potřebou národní zřízení samo statné banky uherské, hr. Andrássy, ja koztc vůdce strany ústavaí, maje na paměti ústupk již v době ministerstva Tiszova devítičlen nému výboru ve vojsku slibované, trval na tom, že náhradu možno dosíci ve směru tomto; Košut pak jako hlavní vůdce, rozho dující svým počtem strany neodvislé — dlouho ponechával veřejnost o svých názo rech v pochybnosti a připravoval zatím změny k navržené volební opravě, pracované hr. Andrássem a zavádějící tak zvané volební právo pluralitní. Za tohoto stavu věcí ovšem uvolňovaly se páky vížící koalici a již průběhem ně- kolika měsíců po provedené annexi bylo zřejmo, že ministerstvo koaliční octlo se v krisi, jíž dán byl veřejně průchod podáním žádosti za propuštěnou. Počátkem měsíce července t. r. byla krise »prozatímně« tím způsobem vyřízena, že bylo ministerstvo na novo povoláno, pokud se týče opětně poter- zeno, když se podjalo úkolu, vésti vládní záležitosti v Uhrách až do konce měsíce září, t. j. až do počátku podzimní kampaně sněmovní. Od této doby uplynul již opětn téměř celý měsíc, ministerstvo Wekerlovo obnovilo svou žádost za propuštění a poně- vadž jakožto ministerstvo na odstupu nemá se za oprávněně vykonávati úkoly minister- stva sněmovně odpovědného, odpočívá zatím i činnost sněmu, pokud se týče zabývá se sněmovna pouze svými vnitřními záležitostmi. Tak doplnila své předsednictví, z něhož od- stoupil zástupce strany ústavní, zvolila ty které výbory a pod., a jinak vyčkává, zdal se podaří nalézti dlouho hledaný klíč k od- klizení vládní krise. Správně řečeno, jest krise v uherských poměrech vlastně trvalá od r. 1903, byln jmenováním koaličního jakožto přecho- ního ministerstva vídeňskou dohodou za- střena na dobu, než provede převzaté úkoly na kterouž dobu byly odročeny záležitosti, pro něž v r. 1903 vznikly nesnáze, dos u neodklizené a vynořila se z tohoto svého zahalení opětně v prvé poloviné tohoto roku, dříve ještě než koalice provedla předn svůj úkol, volební opravu. My jsme již dne 7. dubna r. 1906 po znamenali, že »za daných okolností nikdo ne- může předvídati, zdali přechodní koaliční vláda také bude s to, nerušeně provést úkoly své.« Jak před obnoveným potvrzením odstu pujícího ministerstva, tak že po všecku dobu parlamentních prázdnin a po těchto dále až do dnešního dne vyskytovaly se veřejně i ne- veřejně všeliké návrhy, jak by se dala krise opět zažehnati. Předseda Wekerle i někteří jiní členové ministerstva připadli na celou řadu návrhů, jak by se dalo dospěti k jejímu za- končení takovým způsobem, aby se vyhovělo i koruně i sněmu uherskému; jednotliví mi- nistři vystřídali se ve slyšení u panovníka, ale určitý výsledek se stále nedostavoval. Dnes pak koná se ve Vídni korunní rada, k níž byli povoláni všickni uherští ministři a v níž zasednou za předsednictví panovní- kova. Jest přirozeno, že události této věnuje se tím větší pozornost, čím složitější se stává řešení vládní krise v Uhrách.

Koalice, jak se lutvořila v r. 1906, zatím již neexistuje; mezi ústavní a neodvislou stra- nou nastalo napjetí, jež se přiostřilo v otázku, vrátí-li se vládní moc do rukou politiků, trva- jících na vyrovnání z r. 1867, z nichž v r. 1903 vypadla a jejichž nynějším nejvlivnějším vůd- cem jest hr. Andrássy, ministr vnitra a spolu nejhouževnatější zápasník za posavadní po- stavení maďarských oligarchův, či přejde-li vládní moc na dobro v ruce Košutovců, kteří byli v posavadním ministerstvu zastoupeni třemi ministry. Přes to není napjetí mezi těmito skupinami rázu osobního, ale spíše je soutěží mezi sedmašedesátníky a osmačtyři- cátníky o to, kdo z nich nastoupil správnější cestu — k novým úspěchům . .. Není však v neodvislé straně samotné — původní jednoty, její jedno křídlo, vedené Justhem, popohání a popohánělo nerozhod- ného a otálejícího Košuta jednak za samo- statnou banku, jednak hlásáním nároku ne- odvislých jakožto většiny sněmovní na sesta- vení ústavního ministerstva prohlubovalo vzdů- lenost mezi neodvislými a stranou ústavní a hromadilo zároveň překážky řešení krise ve smyslu návrhů Košutových. Strana třetí, lidová, početně málo vý znamná, pak vůbec z koalice vypřáhla a nej dříve opustila její tonoucí lod. V poslední dobé, zvláště v kruzíeh ůstavní straně blízkých, vyskytly se i hlasy. aby se sestavila vláda z osob, v nynějším ministerstvu přímo nezúčastněných, ale v zemí jinak oblíbených (jmenováni byli na př. před seda sněmovny magnátů hr. Dessewffy, by valí ministři Lang a Wlassitch jako možn předsedové minlsterstva), ale ani tato my- šlenka nepronikla, ba poslední ze jmenova- ných prý se vyjádřil, že »sice vidí cestu jež vede do ministerstva, ale cestu z něho nazpět prý — nezná « Zkrátka, návrhy vycházející a podávané z Uher se neosvědčily, a bude tudíž bezpo- chyby dnes shromážděným ministrům ozná meno, jaký postup si přeje panovník jakožto král uherský. Kdežto, jak jsme předem naznačili, mez Maďary se má za to, že původně stanovený program ve sněmovně se bez nových vymo- žeností provésti nedá, a ježto dále jak sedmašedesátníci tak osmačtyřicátníci měly a mají na mysli trvalé, na delší dobu vypočtěně upravení poměrů vládních Uhrách, převládá prý naopak ve Vídni pře svědčení, že kontiční ministerstvo jest vídeň skou dohodou zavázáno, nejen provésti vo- lební opravu, ale i dosíci sněmovního schvá- lení nákladů annekčních. Ministři uherští byli poprvé, co koaliční ministerstvo trvá, společně povolání a účastn budou korunní rady jedině prý proto, aby seznali nemožnost postupu ve smyslu svých. různících se návrhů a dospěli tím spíše ke společnému názoru, k čemuž jim bude panovník nápomocen tím, že přesně vytkn svou vůli. Nestane prý se to však tak jako v r. 1905, ale zdůrazněním potřeby ústav- ního řešení krise. Teprve kdyby ani takto ministři nedospěli k jednolnému názoru,a kdyby ani při dalších, rovněž na dnešek určených audiencích některých vynikajících politiků (zvláště audience hr. Andrásse) ne vedla k ústavnímu řešení krise, možno pry očekávati povolání ministerstva, jaž by no vými volbami se pokusilo zjednati si ve sně- movně většinu pro provedení úkolů, kteréž koaliční ministerstvo již nebylo s to zmoci.

Bezvýsledná porada Klubovních předsedů.

l Z Vídně, 19. října. (K. k.) Dnešní porada klubovních předsedů byl zahájena po 3. hodině. Předseda dr. Patla pozdravil dostavivší se a poděkoval jim, že vy- hověli jeho pozvání. Účelem svolání porady bylo v prvé řadě stanoviti formální po stup pro zejtřejší sch ů zi. Nejdříve jest ovšem třeba provésti volbu předsednictva, jedná se však o to, poskytnouti nově zvolenému předsedovi mežnost, aby mohl ke konci zejtřejší schůze navrhnouti jednací pořad pro sehůzi přiští. Doporučovalo by se snad, dáti na pořa přiští schůze volbu výboru. Kdyby o této věci nenastalo již dnes dorozumění, mělo by to za následek zbytečnou ztrálu času. Také při zahá- jení minulébo zasedání byla ze stejných důvodů svolána porada klubovních předsedů a proto považoval za vhodné přidržeti se tohoto při- kladu. Posl. dr. Glabiňski poznamenává,ž dle sdělení, jež mu bylo učiněno, není vylou- čeno, že Slovanská jednota podá návrh, odročiti volbu předse nictva o jeden den. Aby tím nebyla si tunce ztěžována, doporučovalo by se podobný návrh, bude-li podán, přijati. v Posl. dr. Sylvester nevěři, že jest při pustno odročiti volbu předsednictva. Má- li být prokázána ochola ku práci, jest prý nutno c nejrychleji vyříditi formality ustavení se říšské rady. Ostatně mohl by o tom podati zprávu po- slanec Udržal, který právě do porady se do- stavil, zda lze podobný návrh očekávati od Slo- vanské jednoty. Posl. Udržal praví, že dostavil se do porady jen proto, aby učinil soukromé sdělen předsedovi, totiž že schůze Slovanské jednoty na 3. hod. dnes odpoledne stanovená byla svo- lána asi o týden dříve než porada klubovních předsedů, že Slovanská jednota poradu právě koná a on že nemůže jeji usnesení předblhati

Posl. Daszynski navrhuje pak, aby rokování konference předsedů bylo přerušeno stanoveno na dobu, ve které by bylo zástupcům Slovanské jednoty možno do konference se do- Posl, dr. Gross vyslovuje se ve stejném smyslu. Vůči návrhu, aby v konferenci předsedů bylo dnes pokračováno v pozdější hodinu, posl. Udržal podotýká, že nemůže předpověděti jak dlouho potrvá schůze Slovanské jednoty. Na to bylo navrženo, konati konferenci předsedo zítra dopoledne o půl 10. hodlině. s kterýmžto návrhem projevil souhlas též posl. Udržsl. Předseda dr. Pattai prohlásil pak, že s dle toho zachová a že svolá konferenci na zltřek o půl 10. hod. dopoledne.

staviti.

Politické zprávy domáci. V Praze, 19. října. (Adresa sněm dalmatského.) Adresa, přijatá dne 13. t. m. dalmatským sněmem, byla sepsána poslan- cem drem. Trumbičem. V úvodu projevuje panovníku blahopřání k loňskému 60letěmu pa- novnickému jubileu a ubezpečuje panovník věrnosti obyvatelstva dalmatského, které v něm spatřuje mocného ochránce a laskavého otce, starostlivého o potřeby země a povznesení blahobytu obyvatelstva. Dále se praví: Řídice se tradicemi tohoto sněmu od té doby, coje v něm národní (chorvatská) většina, nemůžeme pominouti jednu životní otázku, která dosud není rozhodnuta a tvoří hlavní podmínku lepš budoucnosti našeho národa. Království dalmat- ské nachází se ještě v neustálených státoprávních poměrech, neboť podnes nebylo vyhověno ná- rodnímu přání, aby Dalmaeie byla navrácena starobylé státní jednotě věrných království chor- vatského, slavonského a dalmatského. Živým přáním naším i národa této země, jehož jsme zákonití tlumočníci, jest, aby se na základě ná- rodního i historického práva, ve smyslu po- známky, obsažené v nejvyšším nařízení ze dne 26. února 1861 provedla konečně úprava státo- právního poměru království dalmatského ke krá- lovství chorvatskému a slavonskému. Preto, ne- mohouce se zbaviti svě poslanecké povinnosti. abychom se nedotkli télo životní otázky, chová- me pevnou naději, že Vaše Veličenstvo upravi poměry v obou státech mocnářství tak, aby se zákoniti zástupcové télo země mohli sejíti se zá- konitými zástupei Chorvatska a Slavo nie za tím účelem, aby se smluvil o podmínkách reinkorporace a aby sekonečně zase navázal přetržený svazek jejich státoprávní jed-

noty.

Nemůžeme také mlčky obejíti jednu udalost minulého roku, historické vážnosti a osudnou pro monarchii, zvláště pro celý národ chorvat- ského neboli srbského jména, který v ní pře bývá. Nejvyšším aktem ze dnes 5. října 1909 Vaše Veličenstvo rozšířilo svá suverenní práva, jakož i ustanovení pragmalické sankce na Bosnu a Hercegovinu, kdežto o teritoriálně-právní ná- ležitosti oněch zemí nestalo se nijaké rozhodnuii a vzhledem k onomu poměru nestala se nijaká změna. Poněvadž významný čin, obsažený ve vzpomenutém nejvyšším rozhodnutí Vašeho Ve- ličenstva proveden, ale národ v Bosně a Herce- govině, c jehož osud běží, nemaje dosud ústavní zastupitelské korporace, nemohl vyjádřiti svá přání stran své budoucnosti, proto sněm krá- lovství dalmatského chová pevnou naději, že oteovská péče Vašeho Veličenstva co nejrychlej- ším zavedením slíbeného ústavního zřízeni v Bosně a Hlercegovině poskytne tamějšímu oby vatelstvu, které s obyvatelstvem Dalmacie, pak Chorvatska a Slavonie tvoří jeden teritoriálný. jazykový i národní celek, přiležitost, aby v do rozumění s jedním a týmž národem chorvat ského a srbskéhe jména ve všech oněch zemich rozhodl o své další budoučnosti, a že se bez jeho vyslechnuti a souhlasu jeho zákontých zástupců neprovede nijaká proména v státoprávních po-

měrech.

V další části adresy uznává se, že v po- slední době jeví se péče o hospodářské povzne- sení Dalmacie; ale co dosud vykonáno, je ne- patrné vzhledem k tomu, že Dalmacie po celé století zanedbávána a proto se prosí, aby akce pro povznesení hospodářské dála se štědřeji a rychleji. Hospodářský stav naší země — praví se dále — je stísněn žalostným faktem, že Dal- macie, ačkoli se nachází v nejvýhodnějším ze měpisném položení a přírodou i tradicemi je povolána, aby byla obchodním prostředníken mezi východem a západem, přece na zjevnou škodu státních zájmů není dosud železnicí spo- jena ani s monarchií, ani s Bosnou, svým při- rozeným pozadím a proto postrádá nejhlavnější podminky moenějšího hospodářského a obchod ního rozvoje. Člyřicelileté námahy všech činitelů této země, aby se jednou rozřešila železniční otázka, zůstaly marnými přes to, že v posledním hospodářském vyrovnání mezi vládami obou polovin monarchie bylo smluveno, že v určené lhůtě bude vystavěno železniční spojení Dalma- cie s mocnářstvím přes Chorvatsko a že cestou zákonodárnou už několik let je potvrzena stavba dráhy z Aržana do Bugojna, by se Bosna spojila železnicí s přístavem splitským. Za takových těžkých poměrů těší nás jedině myšlenka, že Vaše Veličenstvo bude uměti odstraniti všechny překážky, které stojí v cestě uskutečnění oněch. pro budouenost této země rozhodujících poža- davků. Prosbou, aby panovník milostivě uvážil přání sněmu a projevem oddanosti končí adresa.

Politické zprávy zahraničně. V Praze, 19 října. Samospráva pro království polské. »Kurjer Polski« se dovídá z bezpečného pramene, že samospráva, chystaná ruskou vládou pro království polské, dá Polákům právo zakládati si školy, ovšem se svolením státního úřadu, kterého se týče. Samospráva se nebude prostírali na dozor nad prostitucí, n péči o chudé mimo obec, ke kleré příslušejí na opatřování práce a ochranu dětl. Jazyk zemské samosprávy bude polský, ale tam, kde Malorusi nebo Litevci mají číselnou převahu nad Poláky, dovoleno jest i užívání jazyků maloruského i litevského. Authentický text zákona o samosprávě polské jest ruský a k němu má býti, vzato zření vždy, kde by vznikly spory o výklad. Volební právo mlti budou občané, kteř dožili 25. roku a jsou buď majíteli nějakýeh nemovitosti anebo nájemníky, platícími ve Var šavě nejměně 360 rublů ročního nájemného. v jiných městech 60—180 rublů. Kostely, soudy, záduší a osoby právnl nemají práva volebního. Ženy mají právo volební, ale mohou je vykonávati pouze skrze své muže nebo syny. Voličové mohou voliti jen kandidáty vlastní kurie; následovně možno kandidovati jen ve vlastní kurii. Židé nemohou být ani purkmistry, ani jejich náměstky- Politický úřad má právo do každé schůze samosprávného sboru vysllati svého komisara. * . u smšrt e Bývalý kancléř Bülow u Viléma II. Pozvání čtvrtého kaneléře ke dvoru elsa skému pod záminkou konfirmace princezny Viktory Louisy vykládá se v Berlině tak, že Vilěm II. chtěl protestovati proti posledním vý- kladům konservativců, jako by byl Bůlow u něho v osobní nemilosti. Nappak důvěra, jakouž m k býv. kaneléři, uplatni se v budoucnosti prý jiným ještě zevním způsobem, třeba byl pr návrat Bülowa v kaneléřský úrad vy nnr

loučen.

Daň z příjmu ve Franci. Z Paříže, 17. řijna. (Pův. zpráva »N. L Stální podsekretář ministerstva flnancí René Rensuli pronesl dnes v Gunnatu velkou teč v níž se zabýval olázkou daně z příjmu a ape loval na měšťanstvo francouzské, které má po chopiti, že soefšlní pokrok jest podmínkou soei šlního míru. Osnova zákona o daní z příjmu, předložená vládou, uvádi ostalně kontrolní opa třeni naminimum, takže nelze vytýkati, že by byla inkvisiční.

P. Rocheverre-

*

Revoluční řeč anglického poslance Všeobecné pobnuti způsobila řeč socialisti ckého vůdce posl. Gerharda, který v Sun- derlandu pronesl neslýchané útoky proti králi Pravil mimo jiné: Doufáme, že nejsou pravdivé zprávy o snahách králových zasáhnouti do otázky rozpočtové Dokud se král vzdaluje strannické poliliky, nemůže škodit a může být trpěn. Jak- mile se koruna plete do pelitiky, pak nepoleli do tuvírny jen korunky pérů, ale též žezlo a koruna Věřim, že lordi budou se střežiti již k vůli zachování konstituce, aby vážné obružovali rozpočet. nooe v p ebone sbslepv vo Agitace zníragetek. Ministr Winston Churchil! přijal depu- taci sufragelek v Dundee a pravil jim, že je jich vyblldky na úspěch jsou me nš nežli před čtyřmi roky. Jejich názory jsou sdí leny jen nepatrnou menšinou žen a miliony an glických žen jsou jim cizí. Dokud sufragetky neupustí od svých děťských demon strací a hloupých násilností, ne může vláda pro ně ničeho učiniti. Dále prohlásii ministr, že žádná politická strana by nezakro- čila ve prospěch hlasovacího práva žen a že příští parlament bude státi ještě nepřátelštěj proti nárokům sufragetek nežli nynější.

rn Španělově v Marokku. r Podle úřadních zpráv vykonal gen. Agni- lera s třemi pluky výzvědný pochod proli ne- přátelským posicím, nalezajíeím se asi 4 kilo- metry západně od Nadoru. Vzal sebou též upou- taný balon a jednu baterii. Nepřilel byl zapuzen s velkými ztrátami. Po vykonání tohoto úkolu dal se generál na zpáteční pochod. Při roztrp čeném boji padl na španělské straně 1 podplu- kovník, 1 vojenský lékař a 14 mužů bylo zra- něno. Na zpátečním pochodu byli Španělové opět napadeni, ale nepřátelé dělostřelbou zahnáni ulrpěli zase značné ztráty. Byly rozšířeny pověsti, že domorodci 17 t. m napadli Melillu, při čemž prý po- užili polních děl, ukořistěných v Selvanu. Tato zpráva se rozhodně vyvrací se strany španělské, neboť Rfové nepodnikli útoku na Melillu a ne ukořistili ani jedno dělo polní. Dále se ozna- muje z Melilly, že křižák »Carlos V.« a torpedo- borec »Osado« bombardovaly města domorodeů mezi mysem Negri a mysem Abdenou. Na straně španělské bylo zraněno 19 mužů, na straně maurské přes 300. Harka Beni Bonifrurů čítá 10.000 Kabylů z vnitrozemí.

Změny ve vídeňském vyslaneciví francouzském. Z Paříže se telegrafuje, že první tajemnik francouzského vyslanectví ve Vidni, nedávno

jmenovaný plnomocným náměstkem, Guillemi, byl povolán do Paříže a nevrátí se více na své rakouské místo. Bude patrně disponováno jim při nastávající změnách v diplomatickém sboru. Vyslanecký rada Guillemi byl ve Vídni od r. 1905, jeho nástupce není dosud znám. Zatím bude spravovat úřad prvního tajemníka podtajemník Darnel.

Francie a španělské plány v Marokku. Podle nejnovějších zpráv z Paříže prohlásil radikálně-socialistický poslanec Merte, který bude s Jaurěsem interpelovati vládu stran Ma- rokka a poměru ke Španělsku, že skutečně na- stalo nedorozumění následkem rozporu mezi velkou moci vojenskou, vyslanou do Afrikya mezi Španělskem původně naznačeným progra- mem. Poslanes soudí, že Španělové sledují da- lekosáhlejší cil. Španělská vláda pod vlivem zpátečnické a vojenské strany odhodlala se roz- šiřiti své území od alžírských hranic až k Atlantickému oceanu. Španělsko chce tímto výbojným lažením poněkud odvrátiti pozornost od svých rozháraných poměrů vnitřních. Špa- nělská vojenská strana pak touží dosíci zadost- učinění za porážky na Kubě. Ziskáním nejúrod- nější a nejbohatší části Marokka nabude Špa- nělsko místa pro osídlení četných kongregací, jež po francouzském zákonu výlukovém zapla- vily Španělsko. Špsnělský tisk konečně prohla- šuje, že vojsko krále Alfonsa netáhlo do Ma- rokka pro parádu, ale chce dobýti celého Rifu obmeziti Francii v její marocké politice. Vy- táčky španělských diplomatů nedovedou zatajiti pravý stav věci. Karakteristické je blahopřání papežovo, poslané králi Alfonsovi, vyjadřující radost z vítězství katolíků nad nevěřicími a přání, že Španělsko rozšiří křesťanství v barbarská zemí Kabylů. Kdyby Španělové obsadili Tazu, bylo by přerušeno francouzské spojení mezi Udždou a Fezem a Rabatem a hospodářskému politickému vlivu francouzskému na celém za- braném územi a pobřeží riťském byla by za- tarasena cesta. Španělsko těžce by se odhodlalo vykliditi zabrané kraje bez odškodnění. Ale sultán nehodlá platiti náhradu, neboť jeho nová francouzská půjčka je určena pro jiné účely. Poslanec Merte ujišťuje, že nechce učiniti ve sněmovně nijaké Španělsku nepřátelské prohlá- šení, ale že chca od ministra zahraničních věcl kategorické vysvětlení o tajné smlouvě, uzavřené se Španělskem 6. října 1904. Přoje si dociliti od ministra Pichona ujištění, že nedovoli ani Španělsku ani jiné mocnosti z jakých koli důvodů porušiti smlouvu a'gecirasskou, kterou je po- jišténa svrchovanost sultänova.

Princové z armády ven Orgán bavorských sedláků »N. B. Landes- zeitung« přináší z vojenského pera velmi ostré odsouzení o řízení maněvrů bavorskými princi a žádá z a vyloučení princů z flze ní věcí vojenských

.

Zalýkání před schůzkou prasidenta Tafla a Diaze V jižních státech Unie zatčeno bylo vzhle- dem na sehůzku Taftovu s mexickým presi dentem »z opatrnosti« asi tucet socialistických vůdců, ano i matka agitátora Jonase vržena do vězení. Rodinám sděleno, že po odjezdu presi- denta budou opět propuštěni. Když se tohle dělo v Rusku, bouřil americký tisk proti tomuto »násilí vládnímu proti občanské svobodě« celý svět. Teď mlčl a schvaluje. Podivně jsou cesty liberalismu západního.

Vitězná dohoda italsko-ruská a car v Italii. Dle římského »Momenla« přibude car do Racconigi v sebotu a zůstane v Ilalii tři dny. V Raceonigi jest soustředěno tolik vojska, že soudí se z toho na přehlídku vojenskou z přítomnosti carovy. Z nejbližšího přístavu od- pluje prý potom car s králem do Messiny v okázalém průvodu středomořského loďstva. Mluví se také o tom, že se oba sejdou u příležitosti té s presidentem francouzským. Všechen tisk ilalský zrazuje z obledů na italsko rakouské napjelí ode všech demonstraeí proliearských, což utlumilo značně proticarskou skupinu socialistův, vedenou Morgarim. »I z republikánskou stranu prohla- šuje hlavní jeji orgán »Ragionee, že jest pro připojení se Italie — k ruskofranko-anglické dohodě. Z ruského tisku zvláště »Novoje Vremja« vykládá Italii, jak ona v trojspolku slouží vlastně jen tomu, aby razila cestu Německu i Rakousku k Egejskému moři a k Malé Asii. Za to oba státy nedbají ani zájmův Ilalie na Balkáně, ani zájmů její na osudu soukme- novců v Rakousku. K vůli Německu musí Italie udržovati silné loďstvo i armádu, ač by mohla jinak západní hranicí svou dáti hlídati jen po- noenými. Německý kaneléř odložil návštěvu v Italii z hněvu nad jízdou carovou. Ale tento hněv Němcův v Itali nikoho ne- zarmoutl, kromě několika nečinných stát- níkův; Německo u spoří tak alespoň peníze za cestu kaneléřovu. Tolik »Nov. Vremja «. »New York Herald« konstatuje, že snahy německých a rakouských diplomatův, aby car na zpáteční cestě z Italie setkal se s rakouským cisařem, zůstaly bezvýsledny. Ruská politika — dokládá »N. Y. H.« — jest proti smíru s Rakouskem i kdyby Tittoni o něj usiloval. Spor Ruska s Bavorskem, kterýž po jednu dobu cestu carovu věžně ohrožoval,