#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXl
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v pondělí dne 4. listopadu 1901.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 304.
#4
alto_textblock
#4
Na rauní a odpol. listy
o přilohami („Nauěný Úbanv“ ve
středu a „Literármí Hlidka
v půtek) předplácí se.
Praze v sáministrnci a
na něsí
..
sk —
ns čtvst lets . . . .
s dvojí čenáškon
ns čtvt. . . ..
ve silalkách:
na měsle . . . . . .
Poštout
B čtvrt lela . . .
s drají zásllkou
na mlat
n čterti lele
#5
alto_textblock
#5
p
kk
9 K 00b
ke
#7
alto_textblock
#7
V drobném prodejí:
raaní čísle o sobě . . . zs 8h
odpoledni
. . . za 2h
Ve mlialkáck na venkovi
ranní člslo. . . . . .
odpolední . . . . . . . . 3b
Inserá t
platí se hotové nspře
Předplscení a lnterty přijíná ednalnl
stsacs v Marianské slici č.s
Tam nacházají sa též redlake
Uskárns a expodics „Náruduich Listů“.
Rukopisy se nevrae ji
#8
alto_textblock
#8
Telefonické zprávy „Nár. Listů“
Dr. Körber a Rezek.
Z Vídně, 4. listopadu. Ministerský
předseda dr. Körber měl včera poradu s mi
nistrem drem. Rezkem, která zabral
celé dopoledne.
#9
alto_textblock
#9
Příkaz dru. Körbrovi.
Z Pešti, 4. listopadu. Ve zdejších poli
tických kruzích ujišťuje se, že bylo ulo-
ženo ministerskému předsedovi cislajtán-
skému dru. Körbrovi, aby do návratu
císařova, t. j. do středy 7. listopadu, z jed-
nal v parlamentní situaci ja sn
tak či onak.
#10
alto_textblock
#10
Telegrafické zprávy „N. L.
Z Varize, 3. listopadu. (C.-B.) Př
odhalení pomníku padlým v r. 1870 vojínům
promluvil ministr Decrais řeč, v ní
pravil, že národ, který ctí své mrtvé, uctívá
sama sebe a poněvadž zůstává věren svým
zařízením a svou armádu zahrnuje důvěrou
a láskou, může klidně hleděti vstříc budou-
cnosti.
Z Brusselu, 3. listopadu. (C.-B.) Prin
cezna Alberta belgická porodila odpo-
ledne prince, jemuž dáno jméno Leopold.
Z Paříže, 3. listopadu. (C.-B.) V de
partementu Pas de Calais byl zvolen repu
blikánský poslanec Boudenot 1683 hlasy
z 1827 odevzdaných senátorem. Dřívější
zástupce tohoto departementu v senátě při-
náležel rovněž ke straně republikánské.
Socialisté odevzdali své hlasy demonstrativně
pro Jaurěsa a Guesda. Onen obdržel
49 hlasů, tento 11.
Z Kodaně, 3. listopadu. (C.-B.) Řecký
princ Jiří odjel dnes dopoledne z Athěn.
2 Athén, 3. listopadu. (C. - B.) Bý-
valý poslanec Delpench zaslal minister-
skému předsedovi Theotakovi dopis, v němz
se táže, souhlasí-li ministerský předseda
s myšlénkou, aby v Paříži zasedající kongres
studentů zahájil mezinárodní sbírku, z její-
hož výnosu by Parthenon byl dokonale obno-
ven. Vláda nabídnutí to- nepochybně za-
mítne.
Z Athén, 3. listopadu. (C.-B.) S ně-
movna byla na den 12. listopad usvo-
lána.
Z Londýna, 3. listopadu. (C.-B.) Z
příčinou návratu vévody a vévodkyněz
Cornwallu a z Yorku byla uspořá-
dána v pátek večer na palubě královské
jachty v Portsmouthu hostina. Král Edvard
pronesl přípitek, v němž mimo jiné pravil
Bohužel, trvá ještě válka dále, ale my se
vroucně modlime za obnovení míru a blaho-
bytu. Dále vyslovil král důvěru, že cestou
vévody a vévodkyně silné pásky příchylnost
vzkvétajících kolonií k zemi mateřské ještě
se upevní. Vévoda poukázal ve své odpo-
vědi důrazně k tomu, že všude byl dán
projev loyálnímu smýšlení vůči krália
trůnu. Uznání, jehož se mu dostalo od krále
i lidu, jest prý mu dostatečnou náhradou
za námahy na cestě.
Z Madridu, 3. listopadu. (C.-B.) Špa-
nělský vyslanec v Tangeru zaslal v dohodě
s ministrem záležitostí zahraničních zástup-
cům mocností v Marokku cirkulář, v němz
jim děkuje za podporu v záležitosti španěl-
ských požadavků ve příčině španělských za-
jatců.
Z Washingtonu, 2. listopadu. (C.-B.)
Nicaragua vypověděla smlouvu z roku
1867, kterouž se Spojeným státům
dává právo, aby prokopaly Nicaraguou prů-
plav, jakož i smlouvu z roku 1870 o vydá
vání provinilců. Proč smlouvy ty vypovídá,
neudává se.
Z Pekina, 3. listopadu. (C.-B.) Nově
jmenovaný čínský vyslanec v Londýně Can
Tej je přívržencem pokroku. Dosavadnímu
vyslanci ve Washingtoně, Wotinfanu, který
odvolán bude, bylo prý nabídnuto podřízené
#11
alto_textblock
#11
místo v úřadě pro zahraniční záležitosti, je
hož on ale nepřijal.
Ze Šanchaje, 3. listopadu. (C -B
Prine Čun na zpáteční cestě sem přibyl
Attentát na čínskou císařovau-
vdovu.
Z Pekina, 3. listopadu. (C.-B.) Z mis
sionářských kruhů se oznamuje, že byl na
císařovnu-vdovu učiněn útok, když cestou do
Honanu před tímto městem přes řeku se
převážela. Útočník minuv se císařovny, za
bil kopím jednoho z jejích průvodčích. Cí
sařovna zůstala nedotknuta. Útočník byl za-
střelen. Dvůr opustil včera po pětidenním
pobytu Honan.
#12
alto_textblock
#12
Válka jihoafrická.
Z Varšavy, 3. října. (C.-B.) Zdejší č
sopisy oznamují, že uzavřela jistá zdejší firma
s anglickou vládou smlouvu na dodáv ku
20.000 koní pro anglickou jízdu
Několik tisíc koní bylo již dodáno.
Z Londýna, 3. října. (C.-B.) »Reuterov
kancelář« oznamuje z Newcastlu (v Kapsk
osadě): Došla sem zpráva, že Kristi an
Botha, vůdce povstalců a ujec generála
Bothy, ve Volkrsrustu zajat by l. Botha byl
dřive správním úřadníkem v Natalu a veli o
počátku války oddilu branného lidu.
Z Pretorie, 2. listopadu. (C.-B.) » Reute-
rova kancelář« oznamuje: Dnes uveřejněn by
opět seznam sedmnácti burských ná-
čelníků, kteří dle Kitchenerova provolání
z měsíce srpna do trvalého vyhnanství byl
odsouzeni.
Z Pretorie, 3. října. (C.-B) Vůdcem
burského oddilu, jenž učinil úspěšný útok na
plukovníka Bensona, byl Ludvík Botha, který
se spojil s četou, jež nedávno kolem Bethel
#13
alto_textblock
#13
operovala.
#14
alto_textblock
#14
Obchodní styky Srbska s Rakou
skem a Uherskem.
Z Bělehradu, v říjnu.
(Původní dopis »Nár. La. «)
Když nedávno Uhry zdvihaly novou válku
proti srpskému dobytku, ukázal se zajímavý
rozdil mezi tím, jak se v otázce té zachovaly
Uhry a jak Rakousko. My z toho měli dojem
že Rakousko a Uhersko jsou dva docela různé
sobě cizí státy, nepoutané k sobě již ani za
hraničnou politikou.
Uhry spor se Srbskem o dobytek vyvolaly
svévolně. Vláda uherská nařídila svým veteri-
nářům v Pešti, aby konstatovali u dobytka ze
Srbska dovázeného nějakou nakažlivou nemo
a oni rozkaz vyplnili. V nepřitomnosti srbského
veterináře a bez srbského svědka dali zabit
jeden srbský kus a uznali, že je nemocen na-
kažlivou nemocí plíenou. Vláda ihned zskázala
dovoz srbského dobytka. Ale to se stalo v době,
kdy v Srbsku nižádné dobytčí nemoci nebylo.
Vláda srbská protestovala proti uherskému opa-
tření a vyzvala vládu uherskou, aby svými vete-
rináři přesvědčila se, že v Srbsku žádné do
bytčí nemoci není. Uherská vláda lapila se do
vlastní kličky. Trvalo celý měsíc, nežli pozván
srbské vlády vyhověno. Uherští veterináři pro-
hlédli v okruhu bělehradském 10.000 kusů do
bytka a musili dosvědčiti, že srbská vláda udala
pravdu.
Po takové blamáži očekávalo se, že uhe-
ská vláda nebude činiti dalších nespravedlivýel
překážek srbskému dobytčímu obchodu. Ale
Uhry neobrátily.
Mezitím vláda vídeňská zachovala se zcel
jinak. Ona oznámila vládě srbské, že dovoluje
dovoz srbského dobytka do Vídně beze všeho
omezení s tou jedinou podmínkou, že živý
srbský dobytek, do Vídně dovezený, nejděle do
pěti dní bude poklán.
Tedy v tětéž hospodářsko politické zále
žitosti Pešť a Vídeň zaujaly stanoviska různá
Co jedni třeba násilím a křivdou chtějí odvrátiti
druzí bez okolků dovolují.
Při tom naši obchodníci s dobytkem uči
nili pozorování, na které chei i vaše kruhy
#15
alto_textblock
#15
upozorniti: totiž, že nejlepšími a nej
hlavnějšími odběrateli srbskéh
dobytka ať na trhu pešťském neb
vídeňském jsou čeští dobytkár
a uzenáři.
Ostatní národnosti rakousko- uherské jsou
při tomto obchodě tak slabě zúčastněné, že
na př. v Pešti srbský dobytek má jen 3 —4
kupce z Němců, Maďárův a židů.
Z toho se vidí, jak Slované bezděký
k sobě tihnou i v příčinách obchodních a ho
hospodářských. V prospěchu obou stran by
bylo, kdyby obchodní styky se Srbskem mohly
se díti přímo bez prostřednictví Pešti a Vídně
jež dosud z nich mají hlavní užitek, i když
se chovají nespravedlivě jak k Čechům, tak
k Srbům. Z té příčiny se zde v Bélehradě po-
mýšli na to, aby vláda při obnově obchodn
smlouvy s Rakousko-Uherskem hledala přízni
vější podminky pro obchodní styky Srbsk
s Čechami. Čeští obchodníci a průmyslni
mohou počítati, že srbský stát poskytne jim
všecky možné polevy a výhody. Prozatímse
jim může doporučiti, aby se s důvěrou obracel
na Vývoznou banku srbskou v Bělehradě, ne-
dávno založenou, jejímž ředitelem je KostaS.
Taušanovič. Pan Taušanovič bude českým
obchodníkům a průmyslníkům v každé příčine
tak na ruku, jako kdyby šlo o jeho vlastní
IIpujarex.
#16
alto_textblock
#16
rodáky-
#17
alto_textblock
#17
Politické zprávy domácí.
#18
alto_textblock
#18
V Praze, 3. listopadu. (Zanedbáv án
kulturných potřeb českého ná-
roda.) Sobotní odpolední přiloha úřadnie
novin, »W. Abendpost«, otiskuje na několik
sloupcích citáty z článků německých listů, po-
jednávajících na objednávku dra. Körbra o stře-
dečním řečnickém souboji dra. Körbra s drem
Kramářem. Všechny ty. listy jsou nespokojeny.
že dr. Kramář ohlásil jmenem českého klubu
vládě nejostřejší opposici, t. j. problásil v par
lamentě to, co český klub prohlásil už dne 16
října, tedy hned před prvou schůzí sněmovní
Dr. Körber a s ním německé listy marně s
staví překvapenými prohlášením Kramářovým
Jiného dr. Körber od českého poselstva očeká
vati nemohl, jakmilé předložil parlamentu roz-
počet, z něhož vyloučeny četné položky pro
kulturní potřeby národa českého, na něž národ
náš má právo.
To vysvětlil dru. Körbrovi dr. Pacák
»Podvys. List.« a v témž smyslu píše se »Mor
Orlici« z Vídně: »Příčiny přiostření situaee
spočívají nejen v celě té velké hoře neodčině
ných křivd, jež na našem národě od počátku
t. zv. ústavní éry byly páchány a 17. října
1899 byly dovršeny zločinnou kapitulací státní
moci před revoltou všeněmeckou — nýbrž iv
systematickém a ostentativním zanedbávání
upozaďování českých potřeb kulturních a škol
ských nynější vládou, jež sledovati možno v če-
ských zemích na celé čáře a kteréž posledně
pravý, jedině zasloužený pomník z bláta ob
drželo v neslýchaném opomenutí nejprimilivnějš
povinnosti vůči technice české v Brně
kde ačkoli na ustanovení potřebných nových si
bylo kdy po celý rok, ani počátek nynějšího
akademického roku ustanovení to do dnešk
ještě nepřinesl, světový to paškvil na veškeru
správu školskou . . «
Rázné zakročení české delegace mělo ten
účinek, že na komolou českou techniku brněnskou,
na níž školní rok započal v polovině října,
budou potřebné učitelské síly dosazeny aspoř
v polovině listopadu. Ovšem technika následkem
nedbalosti při obsazování učitelských míst bude
míti i letos málo posluchačů a pánově na levici
budou míti nový vítaný doklad, že česká technik
v Brně je zbytečna.
Hlavní otázka, o kterou běží a což nen
už tajností, jest však otázka české un
versity pro Morav u. Otázce té se dr
Körber ve své odpovědi dru. Kramáři vyhnu
co nejopatrněji. Patrně cítil, že výmluva, jakoby
nezbytně nutná druhá česká universita byla
»politickou neb národní koncessi«, byla
přílis směšná, zejmena kdyby výmluvu tu pro-
#19
alto_textblock
#19
nesl týmiž ústy, jimiž právě na lehounké za
klepání Vlachů prohlásil s největší ochotou, že
vláda bude se zabývati otázkou zřízení v la ské
university pro půl millionu rakouských Vlachů
Vlachově jen zaťukali a už se vláda ozvala
my celá léta bušíme na brány, ale vláda jes
hlucha. Neslyší, poněvadž jí slyšeti nedovoluje
několik Němců z Moravy, kteří prý nemohou
dopustiti, aby se Brno českou universitou po-
češtilo. Takhle v Prostějově nebo v Kroměřiži
jak navrhl poslanec Skéne, by to prý šlo, al
v Brně za žádnou cenu ani universitu utra
quistickou. Proč? — prozrazuje dnešn
»Volks-Zeitung«.
»Dvoujazyčnost v sudetských zemích« jes
— prý — vždy první stupeň k úplnému po
češtění. Pro utrakvistickou universitu sotva by
se našly vynikající německé učitelské síly
německých posluchačů bylo by tak málo, žeby
to mělo za následek nezbytně počeštění uni-
versity. Jest tedy přirozeno — píše »Volks- Zlg.
— že se Němci vší mocí brání proti tomute
českému útoku ...« A tu je vlastní příčina
odporu proti universitě českě. Němci by novou
německou uuiversitu na Moravě neudrželi. Jsou
již přesyceni těmi, které maji. A poněvadž
zbytečná německá universita na Moravé by se
neudržela, nesmíme dostati ani my nezbytně
pro nás nutné university české. A poněvadž
nechtějí pánové d'Elvert, Gross a Menger, ne-
smí chtlt také »nestranná« vláda. Ale pak at
se dr. Körber nedivi, že proti německému justa-
mentu postavila i česká delegace svou pevnou
vůli. Chee-li dr. Körber míti v čas svůj rozpo
čet, zná cestu, po které se k němu dojde.A
nezná-li, ukazuje mu ji dnešní »Arbeiterzig
krátkými slovy: »Vyjednávat dále«
#20
alto_textblock
#20
Politické zprávy zahraničné.
Hněvy Viléma proti Berlínu.
Vilém II. nepřesídlí prý se o Novém roce
jak obyčejně činíval, do Berlína. Nemůže za
pomenouti, že Borlín vzpírá se některým známým
přáním jeho. Toť hlavní prý příčinou a vedle
ní také ta, že stav císařovnin vyžaduje prý, by
vzdalovala se všeho ručhu a rozčilení. Odku
a z čeho vyplynula nynější rozrušenost její?
#21
alto_textblock
#21
Zajímavé doznání.
Tyto dny konal se v Berlíně proces, v němž
obviněn byl redaktor »Beobachtru«, že uve
řejnil tak zv. »hunské dopisy« o ukrutnostech
německých vojákův, jež byly prý nepravdivy
Mezi svědky předvolanými byl i generál Lessel.
jenž se zúčastnil čínské výpravy. Tento dozna
nejen že 12 německých vojákův dopustilo s
»přehmatův«, za něž ale odpykali prý si (již
trest vězení v Kolíně nad Rýnem, nýbrž při
znal také, že Němci uloupili v Pekinu velecenné
staré astronomické přístroje, poněvadž prý vý-
prava měla rozkaz (od koho, lze po znám
hunské řeči Viléma II. uhodnouti), aby za-
bavila všechen »veřejný« majetek, by se tak
hradily útraty výpravy. Doznání tím zajíma-
vější, jelikož, když pronikla do Evropy zvěs
o zmíněné loupeži německé, v Berliné zastírali
ji tvrzením, že prý velitelství zmínéné výpravy
přístroje ony koupilo. Generál Lessel praví te
tedy, že offieiální kruhy německé dementim tím
prostě lhaly.
#22
alto_textblock
#22
Turecko a jezovitě.
Sultán zakázal zvláštním iradem jezovitůn
z Francie vypovězeným, vstup do Turecka.
#23
alto_textblock
#23
K porážce anglické
Dojem potření voje Beuronova u Bethole jes
v Londýně trvale hluboký. Náhle prozřeli málem
všichni, že daleký jest ještě konec války, kterouž
vláda ličila neustále již jakoby za ukončenou
Některé listy ovšem hledí jakoby z povinnost
vlastenecké dosah porázky zastirati, ale jiné
u vědomí, že z nepravdy nikdy ještě nebyla
vybudována náprava, přiznávají zlou situaci
Angličunův.
»Westminster Gazetle« připomíná správně.
#24
alto_textblock
#24
že sila Burů se dosud velice podceňuje
že úplné vítězství nad Bury bude vyžadovati
ještě dlouhé doby a velkých obětí finančních,
zvláště značných ale ještě posil vojenských.
»Pall Mall Gazette« očekává rovněž spásu o
toho, že vláda pošle co nejrychleji čerstvé
vojsko do Afriky. Ale nepravi, kde je
vzít? A nepočítá, jaké strašlivé rány zasadí
to financím anglickým, jež již proti tradicím
Anglie musejí si z tísně pomáhati zaváděním
nových cel. Jaký div, že při takové sítuaci
rozšířila se zvláště po celém Walesu zvěst, že
anglický stát ocitl se v bankrotu a že ji bylo
také tisíci přestrašenými uvěřeno, jakož také
věřeno bylo, že peněz v poštovních spořitel-
nách bude použito pro válku v jižní Africe.
Panika pověstmi těmi vyvolaná byla tak veliká,
že bylo na ráz na 600.000 K z poštovních
spořitelen vkladateli zpět vzato a že potom
nikdo nedal se přemluviti ke vkladům novým.
O porážee u Bethelu dodávají se se strany
soukromé ještě některé podrobnosti: zajatí vo-
jáci angličtí byli po odebrání zbraní opět pro-
puštěni, důstojníci byli prý ale ponecháni v za-
jetí, aby prý vykonána byla na nich odveta z
poslední popravy burských vůdců. Zvláště tato
obava vyvolala v Londýně nesmírné rozčilení
v sobotu kupily se v Londýně před minister-
stvem vojenství obrovské zástupy lidu, aby vy-
čkaly zde dalších zpráv z Afriky. Výjevy před
ministerstvem připomínaly plné scény, jež ode-
hrávaly se také na počátku války za velkých
porážek anglických. Snad nejnovější výprask
Angličanův oživí a posili také myšlenku boykotu
anglických lodí obchodních, jež vázla pro roz-
pačitost mnohých těch, i demokratických živ-
lův, kteří soudivají, že po slovech netřeba jia
velikých skutků.
Na rozdil od neapolských přístavních děl-
níkův usnesli se přístavní dělníci janovští n
boykotu tom, jenž 2. ledna 1902 má býti za-
hájen, a uvedli tak jistě v rozpaky znamenitého
učeného mluvčího socialistův italských, Enrica
Ferria, kterýž na dotaz »Soiru« prohlásil, že
neapolští dělníci přístavní nemohou prý se boy-
kotu zůčastniti proto, že by hleděli toho použiti
janovšti jich soudruzi pro zveličení zisku svého
tím ochotnějším vykládáním lodí anglických.
A ejhle! Janovští dělníci usnášejí se na boy-
kotu právě, jak výslovně uvedli, z toho důvodu,
že veliký zájem humanity vyžaduje někdy při-
nésti i materiální oběti. Jinak ale Ferri v od-
povědí své jest rovněž názoru, že nezdolá-i
Anglie Burů, bude to počátek konce říše britské,
poněvadž vitězství Burů podnítilo by znovu od-
středivá hnutí v osadách anglických, zvláště v
Východní Indii.
t
Troufaleji nežli Enrico Ferri vyjádřil se
v odpovědi své na dotaz »Soiru« po připadném
zdaru boykotu anglických lodí německý poslane
socialistický Singer. Odepřel vyjádřiti svůj názor
o zdaru boykotu, aby nevykonával vlivu na
usnesení přístavních dělníkův, ale připojil, žesi
osobně přeje co nejtoužebněji, by dožil se citel-
ného potrestání Anglie.
Vůdce dělníků terstských Hortis vyslovil s
proti boykotu.
#25
alto_textblock
#25
Francouzské loďstvo do vod
tureckých.
#26
alto_textblock
#26
V Paříži počítá se, že francouzská lodní
divise stane v Piraeu, aby naložila uhlí, a že
pak odpluje k ostrovu Mytilene a na to ke
Smyrně, kdež prý zabaví příjmy celní. Ovšem
jsou to jen pouhé domněnky. K ostrovu My-
tilene mohla by doplouti eskadra až v úterý
ráno. Lodi mají ostatně potravin sebou na ři
měsíce. »Gpulois« interviewoval vyššího úřad-
nika námořnietva, jenž mu sdělii, že divise
lodní má co nejpřesnější rozkazy, jež provede
ihned, nestačí-li pouhé demonstace lodí. Žurna-
lista se tázal, promluvíli také po pří-
padě děla a dosital za odpověď.: »O tom
nepochybujteži!« Rochefort lituje v listu svém,
že vláda Waldeck-Rousseanova, jež osvědčuje
tolik ráznosti ve prospěch peněžních na 344.000
liber tureckých čítaných požadavků bankéře Lo-
randa, pro Bury a Armény neučinila nie.
#27
alto_textblock
#27
FEUILLETON.
#28
alto_textblock
#28
Bez záhlaví.
A. Čechov. Z ruského přel. A. Drábek.
V pátém století, jako nyní, vstávalo ráne
slunce a každého večera se ukládalo spat. Ráno,
když první paprsky líbaly se s rosou, oživovala
země, vzduch se naplnil zvuky radosti, nadšení
a naději a k večeru táž země utichala a to-
nula v nevlidném soumraku. Den podobal se
dni, noc noci. Někdy přitáhl mrak a hněvivě
zahučel hrom nebo slétla s nebe zbloudilá
hvězda nebo přiběhl zbledlý mnich a vyprávěl
bratřím, že nedaleko kláštera viděl tygra —
opět den podobal se dni, noc noci.
Mníši pracovali a modlili se a stařik, jejieh
představený, hrál na varhany, skládal latinské
verše a psal noty. Tento znamenitý stařík vy-
nikal neobyčejným nadáním. Hrál na varhany
tak uměle, že ani nejstarší mnichové, kteří již
stářím nahluchli, nemohli se ubrániti slzám,
když z jeho cely ozvaly se zvuky varhan. Když
mluvil o něčem, třeba o nejobyčejnějším, na
př. o stromech, zvířatech neb o moři, nebylo
možno ho poslouchati bez úsměvu nebo slza
zdálo se, že v duši jeho zvučí právě takové
tóny jako ve varhanách. Hněval-li se aneb po-
dal-li se silné radosti, nebo počal mluvitio
něčem hrozném a velikém, tu uchvátilo ho váš-
nivé nadšení, v jiskřících očích objevily se slzy,
líce jeho se rdély, hlas zvučel jako hroma
mniši, poslouchajíce ho, citili, jak jeho nadšení
zachvacovalo jejich duše; v takové velikolepé,
krásné chvíli byla moc jeho bezmezná a kdyby
byl přikázal svým starcům vrhnouti se do moře,
#29
alto_textblock
#29
byli by do jednoho s nadšením pospíšíli vypl
niti jeho vůli.
Jeho hudba, hlas a verše, jimiž slavi
boha, nebe i zemi, byly mnichům pramen ne-
ustálé radosti.
Stávalo se, že při jednotvárném životě
omrzely je stromy, květy, vesna i podzim, že
šum moře unavoval jejich sluch, zpěv ptactva
stával se jim nepříjemným, ale talent staříkův.
podobný chlebu, byl jim nutný každého dne.
Minuly desítky let a den stále podobal se
dni, noc noci. Kromě divokého ptactva a zvěř
neukázala se blíže kláštera ani živá duše. Nej
bližší lidské sídlo nacházelo se daleko a dostat
se z kláštera k němu aneb opáčně bylo třeba
projíti asi dvacet pět mil pouští. Projíti touto
pouští odvážili se pouze lidé, kterým nezáleželo
na životě, kteří, odřikajíce se ho, sli do klášter
jako do hrobu.
Jaké bylo proto podivení mnichů, když
jednou v noci na jejich vrata zabušil- člověk,
který se ukázal obyvatelem města a nejobyčej-
nějším hřišníkem, milujícím život. Dřive, nez
poprosil představeného o požehnání a než s
pomodlil, žádal vína a jídla. Na otázku, jakse
dostal z města do pouště, odpověděl dlouhou
loveckou přihodou: šel na honbu, trochu se na-
pil a zabloudil. K návrhu, aby vstoupil do klá
štera a spasil svou duši, odpověděl úsměvem
slovy: »Nejsem váš tovaryš«.
Když se najedl a napil, pohledl na mnichy
kteří ho poslouchali, zakýval vyčítavě hlavou
a řekl:
»Nic neděláte, mnichové. Vy víte pouze,
že jíte a pijete. Což tak se spasí duše? Před
stavte si, že tou dobou, kdy vy tu sedlte
#30
alto_textblock
#30
v klidu, jíte, pijete a snite o blaženosti, vaš
bližní hynou a přicházejí do pekla. Hleďte, co
se děje v městě! Jední umírají hladem, druzi
nevědouce kam se svým zlatem, tonou a hynou
v prostopášnosti jako mouchy v medu. Nen
mezi lidem víry ani pravdy! Kdo je má spa-
siti? Kdo jim kázati? Já snad, který jsem o
rána do večera opilý? Což dal vám bůh mír-
ného ducha, milující srdce a víru jenom proto
abyste zde seděli mezi čtyřmi stěnami a nie
nedělali ?
Slova opilého měšťana byla drzá a ne
slušná, ale na představeného účinkovala zvlášt-
ním způsobem. Stařík pohledl na mnichy
zbledl a řekl:
»Bratři, pravdu mluvi! Skutečně ubozí
lidé následkem nevědomosti a slabosti hynou
v hanbě a nevěře a my se pohy bujeme, jakoby
se nás to ani netýkalo. Proč bych neměl jit
mezi ně a nepřipamatovati jim Krista, na nějž
zapomněli ?«
Slova měšťanova uvlekla staříka; druhého
dne vzal svou hůl, rozloučil se s bratřími
vypravil se do města. Mniši zůstali bez hudby
bez kázání a bez veršů.
Prožili nudně měsíc, dva, ale stařík se
nevracel. Konečně po třech měsících ozvalo s
známé ťukání jeho holi. Mniši běželi mu na-
proti a zasypávali ho otázkami, ale on, míst
aby se tím potěšil, hořce zaplakal a neřekl je
diného slova. Mniši pozorovali, že silně sestár
a zbubeněl; obličej jeho byl utrápen a jevi
hluboký zármutek, a když stařík zaplakal, mě
podobu člověka, jehož zarmoulili.
Mniši rovněž zaplakali a s účastí počal
se ho dotazovati, proč pláče, proč je obliče
#31
alto_textblock
#31
jeho tak zasmušilý, ale on neřekl jediného
slova a zavřel se do své cely. o
Sedm dní v ní seděl, nejedl, nepil, nehrá
na varhany a plakal. Na klepäní na dvéře
prosby mnichů, aby vyšel a podělil se s nimi
o svůj zármutek, odpovídal hlubokým mlčením.
Konečně vyšel. Shromáždiv kolem seb
všecky mnichy, s uslzeným obličejem a výra-
zem žalu a nevole počal jim vyprávěti o tom.
co se s ním dálo za poslední tři měsice. Když
popisoval svou cestu z kláštera“ do města, byl
hlas jeho klidný a oči se usmívaly. Cestou,
pravil, zpívali mu ptáci, hrčely potůčky,a
sladké, mladé nadéje hýbaly jeho duší; šel
domníval se býti vojínem, který jde do boje
s přesvědčením o vítězství; kráčel ve snu,
skládal verše a hymny a nepozoroval, jak mu
cesta uběhla.
Ale hlas jeho se zachvěl, oči zajiskřily
celý roznítil se ohněm, když počal hovořiti o
městě a o lidech. Nikdy v životě neviděl, ba
ani si nedovedl představiti, co spatřil, když
vstoupil do města. Teprve zde poprvé v životě,
ve svém stáří, uviděl, jak jest mocný dábel.
jak krásné jest zlo a jak slabí, malodušní
nieotní jsou lidě. Nešťastnou náhodou prvn
obydlí, do něhož vkročil, byl dům prostopáš-
As padesát lidí, kteří měli hojnost peněz
zde jedli a bez míry pili víno. Opojení jím
zpívali písně a směle mluvili hrozná, odporn
slova, která neodváží se opakovati žádný boha
bojný člověk; úplně volní, bodři, šťastní nebál
se ani boha ani dábla ani smrti a mluvilia
dělali vše, co sami chtěli, šli, kam se jejich
očím zachtělo. A víno, čisté jako jantar a hra-
#32
alto_textblock
#32
nosti.
#33
alto_textblock
#33
jící zlatistými jiskrami, bylo jistě nevýslovně
sladké a vonné, protože každý piják se blaženě
usmíval a ještě chtěl píti. Na úsměv člověka
rovněž odpovídalo úsměvem a když je pili, ve-
sele se jiskřilo, jakoby vědělo, jakou ďábelskou
rozkoš tají ve své sladkosti.
Stařik se víc a více rozohňoval a pláče
hněvem pokračoval v popisování toho, co byl
viděl. Na stole uprostřed hodujteích, vypravoval,
stála polonahá ženština, Nesnadno si představiti
a najíti v přírodě něco krásnějšího a půvab-
nějšího. Mladá, s dlouhými vlasy, osmahlá,
s černýma očima a kyprými rty, beze studu a
drze ukazovala své jako snih bílé zuby
usmívala se, jakoby chtěla říci: »Pohleďte, jak
jsem drzá, jak krásná.« Hedvábí a brokát v lad-
ných záhybech padaly s jejích ramien, ale krása
její nechtěla se skrývati pod oděvem, ale jako
mladá zeleň z jarní půdy chtivě vymykala se
ze záhybu šatů. Drzá žena pila víno, zpívalaa
oddávala se každému, kdo jen chtěl.
Dále stařík, hněvně rozkládaje rukama,
popisoval koňská závodiště, zápasy býků, di-
vadla, dílny umělců, kde se malují a modelují
z hlíny nahé ženy. Mluvil nadšeně, ozdobně a
zvučně, jakoby hrál na neviditelných strunách,
a mniši, opojeni, naslouchali lačně jeho řečem
a hořeli vytržením... Popsav všecky půvaby
dábla, krásu zla a okouzlující gracii hnusného
ženského těla, proklel stařík dábla, obrátil s
a skryl se za svými dveřmi . ..
Když druhého dne ráno vyšel ze své cely.
nenašel v klášteře ani jediného mnicha. Všichni
utekli do města.