ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 78fbeb60-661e-11dc-a26a-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 33
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXl
#2 alto_textblock #2
V Praze, v pondělí dne 4. listopadu 1901.
#3 alto_textblock #3
Číslo 304.
#4 alto_textblock #4
Na rauní a odpol. listy o přilohami („Nauěný Úbanv“ ve středu a „Literármí Hlidka v půtek) předplácí se. Praze v sáministrnci a na něsí .. sk — ns čtvst lets . . . . s dvojí čenáškon ns čtvt. . . .. ve silalkách: na měsle . . . . . . Poštout B čtvrt lela . . . s drají zásllkou na mlat n čterti lele
#5 alto_textblock #5
p kk 9 K 00b ke
#6 alto_textblock #6
J
#7 alto_textblock #7
V drobném prodejí: raaní čísle o sobě . . . zs 8h odpoledni . . . za 2h Ve mlialkáck na venkovi ranní člslo. . . . . . odpolední . . . . . . . . 3b Inserá t platí se hotové nspře Předplscení a lnterty přijíná ednalnl stsacs v Marianské slici č.s Tam nacházají sa též redlake Uskárns a expodics „Náruduich Listů“. Rukopisy se nevrae ji
#8 alto_textblock #8
Telefonické zprávy „Nár. Listů“ Dr. Körber a Rezek. Z Vídně, 4. listopadu. Ministerský předseda dr. Körber měl včera poradu s mi nistrem drem. Rezkem, která zabral celé dopoledne.
#9 alto_textblock #9
Příkaz dru. Körbrovi. Z Pešti, 4. listopadu. Ve zdejších poli tických kruzích ujišťuje se, že bylo ulo- ženo ministerskému předsedovi cislajtán- skému dru. Körbrovi, aby do návratu císařova, t. j. do středy 7. listopadu, z jed- nal v parlamentní situaci ja sn tak či onak.
#10 alto_textblock #10
Telegrafické zprávy „N. L. Z Varize, 3. listopadu. (C.-B.) Př odhalení pomníku padlým v r. 1870 vojínům promluvil ministr Decrais řeč, v ní pravil, že národ, který ctí své mrtvé, uctívá sama sebe a poněvadž zůstává věren svým zařízením a svou armádu zahrnuje důvěrou a láskou, může klidně hleděti vstříc budou- cnosti. Z Brusselu, 3. listopadu. (C.-B.) Prin cezna Alberta belgická porodila odpo- ledne prince, jemuž dáno jméno Leopold. Z Paříže, 3. listopadu. (C.-B.) V de partementu Pas de Calais byl zvolen repu blikánský poslanec Boudenot 1683 hlasy z 1827 odevzdaných senátorem. Dřívější zástupce tohoto departementu v senátě při- náležel rovněž ke straně republikánské. Socialisté odevzdali své hlasy demonstrativně pro Jaurěsa a Guesda. Onen obdržel 49 hlasů, tento 11. Z Kodaně, 3. listopadu. (C.-B.) Řecký princ Jiří odjel dnes dopoledne z Athěn. 2 Athén, 3. listopadu. (C. - B.) Bý- valý poslanec Delpench zaslal minister- skému předsedovi Theotakovi dopis, v němz se táže, souhlasí-li ministerský předseda s myšlénkou, aby v Paříži zasedající kongres studentů zahájil mezinárodní sbírku, z její- hož výnosu by Parthenon byl dokonale obno- ven. Vláda nabídnutí to- nepochybně za- mítne. Z Athén, 3. listopadu. (C.-B.) S ně- movna byla na den 12. listopad usvo- lána. Z Londýna, 3. listopadu. (C.-B.) Z příčinou návratu vévody a vévodkyněz Cornwallu a z Yorku byla uspořá- dána v pátek večer na palubě královské jachty v Portsmouthu hostina. Král Edvard pronesl přípitek, v němž mimo jiné pravil Bohužel, trvá ještě válka dále, ale my se vroucně modlime za obnovení míru a blaho- bytu. Dále vyslovil král důvěru, že cestou vévody a vévodkyně silné pásky příchylnost vzkvétajících kolonií k zemi mateřské ještě se upevní. Vévoda poukázal ve své odpo- vědi důrazně k tomu, že všude byl dán projev loyálnímu smýšlení vůči krália trůnu. Uznání, jehož se mu dostalo od krále i lidu, jest prý mu dostatečnou náhradou za námahy na cestě. Z Madridu, 3. listopadu. (C.-B.) Špa- nělský vyslanec v Tangeru zaslal v dohodě s ministrem záležitostí zahraničních zástup- cům mocností v Marokku cirkulář, v němz jim děkuje za podporu v záležitosti španěl- ských požadavků ve příčině španělských za- jatců. Z Washingtonu, 2. listopadu. (C.-B.) Nicaragua vypověděla smlouvu z roku 1867, kterouž se Spojeným státům dává právo, aby prokopaly Nicaraguou prů- plav, jakož i smlouvu z roku 1870 o vydá vání provinilců. Proč smlouvy ty vypovídá, neudává se. Z Pekina, 3. listopadu. (C.-B.) Nově jmenovaný čínský vyslanec v Londýně Can Tej je přívržencem pokroku. Dosavadnímu vyslanci ve Washingtoně, Wotinfanu, který odvolán bude, bylo prý nabídnuto podřízené
#11 alto_textblock #11
místo v úřadě pro zahraniční záležitosti, je hož on ale nepřijal. Ze Šanchaje, 3. listopadu. (C -B Prine Čun na zpáteční cestě sem přibyl Attentát na čínskou císařovau- vdovu. Z Pekina, 3. listopadu. (C.-B.) Z mis sionářských kruhů se oznamuje, že byl na císařovnu-vdovu učiněn útok, když cestou do Honanu před tímto městem přes řeku se převážela. Útočník minuv se císařovny, za bil kopím jednoho z jejích průvodčích. Cí sařovna zůstala nedotknuta. Útočník byl za- střelen. Dvůr opustil včera po pětidenním pobytu Honan.
#12 alto_textblock #12
Válka jihoafrická. Z Varšavy, 3. října. (C.-B.) Zdejší č sopisy oznamují, že uzavřela jistá zdejší firma s anglickou vládou smlouvu na dodáv ku 20.000 koní pro anglickou jízdu Několik tisíc koní bylo již dodáno. Z Londýna, 3. října. (C.-B.) »Reuterov kancelář« oznamuje z Newcastlu (v Kapsk osadě): Došla sem zpráva, že Kristi an Botha, vůdce povstalců a ujec generála Bothy, ve Volkrsrustu zajat by l. Botha byl dřive správním úřadníkem v Natalu a veli o počátku války oddilu branného lidu. Z Pretorie, 2. listopadu. (C.-B.) » Reute- rova kancelář« oznamuje: Dnes uveřejněn by opět seznam sedmnácti burských ná- čelníků, kteří dle Kitchenerova provolání z měsíce srpna do trvalého vyhnanství byl odsouzeni. Z Pretorie, 3. října. (C.-B) Vůdcem burského oddilu, jenž učinil úspěšný útok na plukovníka Bensona, byl Ludvík Botha, který se spojil s četou, jež nedávno kolem Bethel
#13 alto_textblock #13
operovala.
#14 alto_textblock #14
Obchodní styky Srbska s Rakou skem a Uherskem. Z Bělehradu, v říjnu. (Původní dopis »Nár. La. «) Když nedávno Uhry zdvihaly novou válku proti srpskému dobytku, ukázal se zajímavý rozdil mezi tím, jak se v otázce té zachovaly Uhry a jak Rakousko. My z toho měli dojem že Rakousko a Uhersko jsou dva docela různé sobě cizí státy, nepoutané k sobě již ani za hraničnou politikou. Uhry spor se Srbskem o dobytek vyvolaly svévolně. Vláda uherská nařídila svým veteri- nářům v Pešti, aby konstatovali u dobytka ze Srbska dovázeného nějakou nakažlivou nemo a oni rozkaz vyplnili. V nepřitomnosti srbského veterináře a bez srbského svědka dali zabit jeden srbský kus a uznali, že je nemocen na- kažlivou nemocí plíenou. Vláda ihned zskázala dovoz srbského dobytka. Ale to se stalo v době, kdy v Srbsku nižádné dobytčí nemoci nebylo. Vláda srbská protestovala proti uherskému opa- tření a vyzvala vládu uherskou, aby svými vete- rináři přesvědčila se, že v Srbsku žádné do bytčí nemoci není. Uherská vláda lapila se do vlastní kličky. Trvalo celý měsíc, nežli pozván srbské vlády vyhověno. Uherští veterináři pro- hlédli v okruhu bělehradském 10.000 kusů do bytka a musili dosvědčiti, že srbská vláda udala pravdu. Po takové blamáži očekávalo se, že uhe- ská vláda nebude činiti dalších nespravedlivýel překážek srbskému dobytčímu obchodu. Ale Uhry neobrátily. Mezitím vláda vídeňská zachovala se zcel jinak. Ona oznámila vládě srbské, že dovoluje dovoz srbského dobytka do Vídně beze všeho omezení s tou jedinou podmínkou, že živý srbský dobytek, do Vídně dovezený, nejděle do pěti dní bude poklán. Tedy v tětéž hospodářsko politické zále žitosti Pešť a Vídeň zaujaly stanoviska různá Co jedni třeba násilím a křivdou chtějí odvrátiti druzí bez okolků dovolují. Při tom naši obchodníci s dobytkem uči nili pozorování, na které chei i vaše kruhy
#15 alto_textblock #15
upozorniti: totiž, že nejlepšími a nej hlavnějšími odběrateli srbskéh dobytka ať na trhu pešťském neb vídeňském jsou čeští dobytkár a uzenáři. Ostatní národnosti rakousko- uherské jsou při tomto obchodě tak slabě zúčastněné, že na př. v Pešti srbský dobytek má jen 3 —4 kupce z Němců, Maďárův a židů. Z toho se vidí, jak Slované bezděký k sobě tihnou i v příčinách obchodních a ho hospodářských. V prospěchu obou stran by bylo, kdyby obchodní styky se Srbskem mohly se díti přímo bez prostřednictví Pešti a Vídně jež dosud z nich mají hlavní užitek, i když se chovají nespravedlivě jak k Čechům, tak k Srbům. Z té příčiny se zde v Bélehradě po- mýšli na to, aby vláda při obnově obchodn smlouvy s Rakousko-Uherskem hledala přízni vější podminky pro obchodní styky Srbsk s Čechami. Čeští obchodníci a průmyslni mohou počítati, že srbský stát poskytne jim všecky možné polevy a výhody. Prozatímse jim může doporučiti, aby se s důvěrou obracel na Vývoznou banku srbskou v Bělehradě, ne- dávno založenou, jejímž ředitelem je KostaS. Taušanovič. Pan Taušanovič bude českým obchodníkům a průmyslníkům v každé příčine tak na ruku, jako kdyby šlo o jeho vlastní IIpujarex.
#16 alto_textblock #16
rodáky-
#17 alto_textblock #17
Politické zprávy domácí.
#18 alto_textblock #18
V Praze, 3. listopadu. (Zanedbáv án kulturných potřeb českého ná- roda.) Sobotní odpolední přiloha úřadnie novin, »W. Abendpost«, otiskuje na několik sloupcích citáty z článků německých listů, po- jednávajících na objednávku dra. Körbra o stře- dečním řečnickém souboji dra. Körbra s drem Kramářem. Všechny ty. listy jsou nespokojeny. že dr. Kramář ohlásil jmenem českého klubu vládě nejostřejší opposici, t. j. problásil v par lamentě to, co český klub prohlásil už dne 16 října, tedy hned před prvou schůzí sněmovní Dr. Körber a s ním německé listy marně s staví překvapenými prohlášením Kramářovým Jiného dr. Körber od českého poselstva očeká vati nemohl, jakmilé předložil parlamentu roz- počet, z něhož vyloučeny četné položky pro kulturní potřeby národa českého, na něž národ náš má právo. To vysvětlil dru. Körbrovi dr. Pacák »Podvys. List.« a v témž smyslu píše se »Mor Orlici« z Vídně: »Příčiny přiostření situaee spočívají nejen v celě té velké hoře neodčině ných křivd, jež na našem národě od počátku t. zv. ústavní éry byly páchány a 17. října 1899 byly dovršeny zločinnou kapitulací státní moci před revoltou všeněmeckou — nýbrž iv systematickém a ostentativním zanedbávání upozaďování českých potřeb kulturních a škol ských nynější vládou, jež sledovati možno v če- ských zemích na celé čáře a kteréž posledně pravý, jedině zasloužený pomník z bláta ob drželo v neslýchaném opomenutí nejprimilivnějš povinnosti vůči technice české v Brně kde ačkoli na ustanovení potřebných nových si bylo kdy po celý rok, ani počátek nynějšího akademického roku ustanovení to do dnešk ještě nepřinesl, světový to paškvil na veškeru správu školskou . . « Rázné zakročení české delegace mělo ten účinek, že na komolou českou techniku brněnskou, na níž školní rok započal v polovině října, budou potřebné učitelské síly dosazeny aspoř v polovině listopadu. Ovšem technika následkem nedbalosti při obsazování učitelských míst bude míti i letos málo posluchačů a pánově na levici budou míti nový vítaný doklad, že česká technik v Brně je zbytečna. Hlavní otázka, o kterou běží a což nen už tajností, jest však otázka české un versity pro Morav u. Otázce té se dr Körber ve své odpovědi dru. Kramáři vyhnu co nejopatrněji. Patrně cítil, že výmluva, jakoby nezbytně nutná druhá česká universita byla »politickou neb národní koncessi«, byla přílis směšná, zejmena kdyby výmluvu tu pro-
#19 alto_textblock #19
nesl týmiž ústy, jimiž právě na lehounké za klepání Vlachů prohlásil s největší ochotou, že vláda bude se zabývati otázkou zřízení v la ské university pro půl millionu rakouských Vlachů Vlachově jen zaťukali a už se vláda ozvala my celá léta bušíme na brány, ale vláda jes hlucha. Neslyší, poněvadž jí slyšeti nedovoluje několik Němců z Moravy, kteří prý nemohou dopustiti, aby se Brno českou universitou po- češtilo. Takhle v Prostějově nebo v Kroměřiži jak navrhl poslanec Skéne, by to prý šlo, al v Brně za žádnou cenu ani universitu utra quistickou. Proč? — prozrazuje dnešn »Volks-Zeitung«. »Dvoujazyčnost v sudetských zemích« jes — prý — vždy první stupeň k úplnému po češtění. Pro utrakvistickou universitu sotva by se našly vynikající německé učitelské síly německých posluchačů bylo by tak málo, žeby to mělo za následek nezbytně počeštění uni- versity. Jest tedy přirozeno — píše »Volks- Zlg. — že se Němci vší mocí brání proti tomute českému útoku ...« A tu je vlastní příčina odporu proti universitě českě. Němci by novou německou uuiversitu na Moravě neudrželi. Jsou již přesyceni těmi, které maji. A poněvadž zbytečná německá universita na Moravé by se neudržela, nesmíme dostati ani my nezbytně pro nás nutné university české. A poněvadž nechtějí pánové d'Elvert, Gross a Menger, ne- smí chtlt také »nestranná« vláda. Ale pak at se dr. Körber nedivi, že proti německému justa- mentu postavila i česká delegace svou pevnou vůli. Chee-li dr. Körber míti v čas svůj rozpo čet, zná cestu, po které se k němu dojde.A nezná-li, ukazuje mu ji dnešní »Arbeiterzig krátkými slovy: »Vyjednávat dále«
#20 alto_textblock #20
Politické zprávy zahraničné. Hněvy Viléma proti Berlínu. Vilém II. nepřesídlí prý se o Novém roce jak obyčejně činíval, do Berlína. Nemůže za pomenouti, že Borlín vzpírá se některým známým přáním jeho. Toť hlavní prý příčinou a vedle ní také ta, že stav císařovnin vyžaduje prý, by vzdalovala se všeho ručhu a rozčilení. Odku a z čeho vyplynula nynější rozrušenost její?
#21 alto_textblock #21
Zajímavé doznání. Tyto dny konal se v Berlíně proces, v němž obviněn byl redaktor »Beobachtru«, že uve řejnil tak zv. »hunské dopisy« o ukrutnostech německých vojákův, jež byly prý nepravdivy Mezi svědky předvolanými byl i generál Lessel. jenž se zúčastnil čínské výpravy. Tento dozna nejen že 12 německých vojákův dopustilo s »přehmatův«, za něž ale odpykali prý si (již trest vězení v Kolíně nad Rýnem, nýbrž při znal také, že Němci uloupili v Pekinu velecenné staré astronomické přístroje, poněvadž prý vý- prava měla rozkaz (od koho, lze po znám hunské řeči Viléma II. uhodnouti), aby za- bavila všechen »veřejný« majetek, by se tak hradily útraty výpravy. Doznání tím zajíma- vější, jelikož, když pronikla do Evropy zvěs o zmíněné loupeži německé, v Berliné zastírali ji tvrzením, že prý velitelství zmínéné výpravy přístroje ony koupilo. Generál Lessel praví te tedy, že offieiální kruhy německé dementim tím prostě lhaly.
#22 alto_textblock #22
Turecko a jezovitě. Sultán zakázal zvláštním iradem jezovitůn z Francie vypovězeným, vstup do Turecka.
#23 alto_textblock #23
K porážce anglické Dojem potření voje Beuronova u Bethole jes v Londýně trvale hluboký. Náhle prozřeli málem všichni, že daleký jest ještě konec války, kterouž vláda ličila neustále již jakoby za ukončenou Některé listy ovšem hledí jakoby z povinnost vlastenecké dosah porázky zastirati, ale jiné u vědomí, že z nepravdy nikdy ještě nebyla vybudována náprava, přiznávají zlou situaci Angličunův. »Westminster Gazetle« připomíná správně.
#24 alto_textblock #24
že sila Burů se dosud velice podceňuje že úplné vítězství nad Bury bude vyžadovati ještě dlouhé doby a velkých obětí finančních, zvláště značných ale ještě posil vojenských. »Pall Mall Gazette« očekává rovněž spásu o toho, že vláda pošle co nejrychleji čerstvé vojsko do Afriky. Ale nepravi, kde je vzít? A nepočítá, jaké strašlivé rány zasadí to financím anglickým, jež již proti tradicím Anglie musejí si z tísně pomáhati zaváděním nových cel. Jaký div, že při takové sítuaci rozšířila se zvláště po celém Walesu zvěst, že anglický stát ocitl se v bankrotu a že ji bylo také tisíci přestrašenými uvěřeno, jakož také věřeno bylo, že peněz v poštovních spořitel- nách bude použito pro válku v jižní Africe. Panika pověstmi těmi vyvolaná byla tak veliká, že bylo na ráz na 600.000 K z poštovních spořitelen vkladateli zpět vzato a že potom nikdo nedal se přemluviti ke vkladům novým. O porážee u Bethelu dodávají se se strany soukromé ještě některé podrobnosti: zajatí vo- jáci angličtí byli po odebrání zbraní opět pro- puštěni, důstojníci byli prý ale ponecháni v za- jetí, aby prý vykonána byla na nich odveta z poslední popravy burských vůdců. Zvláště tato obava vyvolala v Londýně nesmírné rozčilení v sobotu kupily se v Londýně před minister- stvem vojenství obrovské zástupy lidu, aby vy- čkaly zde dalších zpráv z Afriky. Výjevy před ministerstvem připomínaly plné scény, jež ode- hrávaly se také na počátku války za velkých porážek anglických. Snad nejnovější výprask Angličanův oživí a posili také myšlenku boykotu anglických lodí obchodních, jež vázla pro roz- pačitost mnohých těch, i demokratických živ- lův, kteří soudivají, že po slovech netřeba jia velikých skutků. Na rozdil od neapolských přístavních děl- níkův usnesli se přístavní dělníci janovští n boykotu tom, jenž 2. ledna 1902 má býti za- hájen, a uvedli tak jistě v rozpaky znamenitého učeného mluvčího socialistův italských, Enrica Ferria, kterýž na dotaz »Soiru« prohlásil, že neapolští dělníci přístavní nemohou prý se boy- kotu zůčastniti proto, že by hleděli toho použiti janovšti jich soudruzi pro zveličení zisku svého tím ochotnějším vykládáním lodí anglických. A ejhle! Janovští dělníci usnášejí se na boy- kotu právě, jak výslovně uvedli, z toho důvodu, že veliký zájem humanity vyžaduje někdy při- nésti i materiální oběti. Jinak ale Ferri v od- povědí své jest rovněž názoru, že nezdolá-i Anglie Burů, bude to počátek konce říše britské, poněvadž vitězství Burů podnítilo by znovu od- středivá hnutí v osadách anglických, zvláště v Východní Indii. t Troufaleji nežli Enrico Ferri vyjádřil se v odpovědi své na dotaz »Soiru« po připadném zdaru boykotu anglických lodí německý poslane socialistický Singer. Odepřel vyjádřiti svůj názor o zdaru boykotu, aby nevykonával vlivu na usnesení přístavních dělníkův, ale připojil, žesi osobně přeje co nejtoužebněji, by dožil se citel- ného potrestání Anglie. Vůdce dělníků terstských Hortis vyslovil s proti boykotu.
#25 alto_textblock #25
Francouzské loďstvo do vod tureckých.
#26 alto_textblock #26
V Paříži počítá se, že francouzská lodní divise stane v Piraeu, aby naložila uhlí, a že pak odpluje k ostrovu Mytilene a na to ke Smyrně, kdež prý zabaví příjmy celní. Ovšem jsou to jen pouhé domněnky. K ostrovu My- tilene mohla by doplouti eskadra až v úterý ráno. Lodi mají ostatně potravin sebou na ři měsíce. »Gpulois« interviewoval vyššího úřad- nika námořnietva, jenž mu sdělii, že divise lodní má co nejpřesnější rozkazy, jež provede ihned, nestačí-li pouhé demonstace lodí. Žurna- lista se tázal, promluvíli také po pří- padě děla a dosital za odpověď.: »O tom nepochybujteži!« Rochefort lituje v listu svém, že vláda Waldeck-Rousseanova, jež osvědčuje tolik ráznosti ve prospěch peněžních na 344.000 liber tureckých čítaných požadavků bankéře Lo- randa, pro Bury a Armény neučinila nie.
#27 alto_textblock #27
FEUILLETON.
#28 alto_textblock #28
Bez záhlaví. A. Čechov. Z ruského přel. A. Drábek. V pátém století, jako nyní, vstávalo ráne slunce a každého večera se ukládalo spat. Ráno, když první paprsky líbaly se s rosou, oživovala země, vzduch se naplnil zvuky radosti, nadšení a naději a k večeru táž země utichala a to- nula v nevlidném soumraku. Den podobal se dni, noc noci. Někdy přitáhl mrak a hněvivě zahučel hrom nebo slétla s nebe zbloudilá hvězda nebo přiběhl zbledlý mnich a vyprávěl bratřím, že nedaleko kláštera viděl tygra — opět den podobal se dni, noc noci. Mníši pracovali a modlili se a stařik, jejieh představený, hrál na varhany, skládal latinské verše a psal noty. Tento znamenitý stařík vy- nikal neobyčejným nadáním. Hrál na varhany tak uměle, že ani nejstarší mnichové, kteří již stářím nahluchli, nemohli se ubrániti slzám, když z jeho cely ozvaly se zvuky varhan. Když mluvil o něčem, třeba o nejobyčejnějším, na př. o stromech, zvířatech neb o moři, nebylo možno ho poslouchati bez úsměvu nebo slza zdálo se, že v duši jeho zvučí právě takové tóny jako ve varhanách. Hněval-li se aneb po- dal-li se silné radosti, nebo počal mluvitio něčem hrozném a velikém, tu uchvátilo ho váš- nivé nadšení, v jiskřících očích objevily se slzy, líce jeho se rdély, hlas zvučel jako hroma mniši, poslouchajíce ho, citili, jak jeho nadšení zachvacovalo jejich duše; v takové velikolepé, krásné chvíli byla moc jeho bezmezná a kdyby byl přikázal svým starcům vrhnouti se do moře,
#29 alto_textblock #29
byli by do jednoho s nadšením pospíšíli vypl niti jeho vůli. Jeho hudba, hlas a verše, jimiž slavi boha, nebe i zemi, byly mnichům pramen ne- ustálé radosti. Stávalo se, že při jednotvárném životě omrzely je stromy, květy, vesna i podzim, že šum moře unavoval jejich sluch, zpěv ptactva stával se jim nepříjemným, ale talent staříkův. podobný chlebu, byl jim nutný každého dne. Minuly desítky let a den stále podobal se dni, noc noci. Kromě divokého ptactva a zvěř neukázala se blíže kláštera ani živá duše. Nej bližší lidské sídlo nacházelo se daleko a dostat se z kláštera k němu aneb opáčně bylo třeba projíti asi dvacet pět mil pouští. Projíti touto pouští odvážili se pouze lidé, kterým nezáleželo na životě, kteří, odřikajíce se ho, sli do klášter jako do hrobu. Jaké bylo proto podivení mnichů, když jednou v noci na jejich vrata zabušil- člověk, který se ukázal obyvatelem města a nejobyčej- nějším hřišníkem, milujícím život. Dřive, nez poprosil představeného o požehnání a než s pomodlil, žádal vína a jídla. Na otázku, jakse dostal z města do pouště, odpověděl dlouhou loveckou přihodou: šel na honbu, trochu se na- pil a zabloudil. K návrhu, aby vstoupil do klá štera a spasil svou duši, odpověděl úsměvem slovy: »Nejsem váš tovaryš«. Když se najedl a napil, pohledl na mnichy kteří ho poslouchali, zakýval vyčítavě hlavou a řekl: »Nic neděláte, mnichové. Vy víte pouze, že jíte a pijete. Což tak se spasí duše? Před stavte si, že tou dobou, kdy vy tu sedlte
#30 alto_textblock #30
v klidu, jíte, pijete a snite o blaženosti, vaš bližní hynou a přicházejí do pekla. Hleďte, co se děje v městě! Jední umírají hladem, druzi nevědouce kam se svým zlatem, tonou a hynou v prostopášnosti jako mouchy v medu. Nen mezi lidem víry ani pravdy! Kdo je má spa- siti? Kdo jim kázati? Já snad, který jsem o rána do večera opilý? Což dal vám bůh mír- ného ducha, milující srdce a víru jenom proto abyste zde seděli mezi čtyřmi stěnami a nie nedělali ? Slova opilého měšťana byla drzá a ne slušná, ale na představeného účinkovala zvlášt- ním způsobem. Stařík pohledl na mnichy zbledl a řekl: »Bratři, pravdu mluvi! Skutečně ubozí lidé následkem nevědomosti a slabosti hynou v hanbě a nevěře a my se pohy bujeme, jakoby se nás to ani netýkalo. Proč bych neměl jit mezi ně a nepřipamatovati jim Krista, na nějž zapomněli ?« Slova měšťanova uvlekla staříka; druhého dne vzal svou hůl, rozloučil se s bratřími vypravil se do města. Mniši zůstali bez hudby bez kázání a bez veršů. Prožili nudně měsíc, dva, ale stařík se nevracel. Konečně po třech měsících ozvalo s známé ťukání jeho holi. Mniši běželi mu na- proti a zasypávali ho otázkami, ale on, míst aby se tím potěšil, hořce zaplakal a neřekl je diného slova. Mniši pozorovali, že silně sestár a zbubeněl; obličej jeho byl utrápen a jevi hluboký zármutek, a když stařík zaplakal, mě podobu člověka, jehož zarmoulili. Mniši rovněž zaplakali a s účastí počal se ho dotazovati, proč pláče, proč je obliče
#31 alto_textblock #31
jeho tak zasmušilý, ale on neřekl jediného slova a zavřel se do své cely. o Sedm dní v ní seděl, nejedl, nepil, nehrá na varhany a plakal. Na klepäní na dvéře prosby mnichů, aby vyšel a podělil se s nimi o svůj zármutek, odpovídal hlubokým mlčením. Konečně vyšel. Shromáždiv kolem seb všecky mnichy, s uslzeným obličejem a výra- zem žalu a nevole počal jim vyprávěti o tom. co se s ním dálo za poslední tři měsice. Když popisoval svou cestu z kláštera“ do města, byl hlas jeho klidný a oči se usmívaly. Cestou, pravil, zpívali mu ptáci, hrčely potůčky,a sladké, mladé nadéje hýbaly jeho duší; šel domníval se býti vojínem, který jde do boje s přesvědčením o vítězství; kráčel ve snu, skládal verše a hymny a nepozoroval, jak mu cesta uběhla. Ale hlas jeho se zachvěl, oči zajiskřily celý roznítil se ohněm, když počal hovořiti o městě a o lidech. Nikdy v životě neviděl, ba ani si nedovedl představiti, co spatřil, když vstoupil do města. Teprve zde poprvé v životě, ve svém stáří, uviděl, jak jest mocný dábel. jak krásné jest zlo a jak slabí, malodušní nieotní jsou lidě. Nešťastnou náhodou prvn obydlí, do něhož vkročil, byl dům prostopáš- As padesát lidí, kteří měli hojnost peněz zde jedli a bez míry pili víno. Opojení jím zpívali písně a směle mluvili hrozná, odporn slova, která neodváží se opakovati žádný boha bojný člověk; úplně volní, bodři, šťastní nebál se ani boha ani dábla ani smrti a mluvilia dělali vše, co sami chtěli, šli, kam se jejich očím zachtělo. A víno, čisté jako jantar a hra-
#32 alto_textblock #32
nosti.
#33 alto_textblock #33
jící zlatistými jiskrami, bylo jistě nevýslovně sladké a vonné, protože každý piják se blaženě usmíval a ještě chtěl píti. Na úsměv člověka rovněž odpovídalo úsměvem a když je pili, ve- sele se jiskřilo, jakoby vědělo, jakou ďábelskou rozkoš tají ve své sladkosti. Stařik se víc a více rozohňoval a pláče hněvem pokračoval v popisování toho, co byl viděl. Na stole uprostřed hodujteích, vypravoval, stála polonahá ženština, Nesnadno si představiti a najíti v přírodě něco krásnějšího a půvab- nějšího. Mladá, s dlouhými vlasy, osmahlá, s černýma očima a kyprými rty, beze studu a drze ukazovala své jako snih bílé zuby usmívala se, jakoby chtěla říci: »Pohleďte, jak jsem drzá, jak krásná.« Hedvábí a brokát v lad- ných záhybech padaly s jejích ramien, ale krása její nechtěla se skrývati pod oděvem, ale jako mladá zeleň z jarní půdy chtivě vymykala se ze záhybu šatů. Drzá žena pila víno, zpívalaa oddávala se každému, kdo jen chtěl. Dále stařík, hněvně rozkládaje rukama, popisoval koňská závodiště, zápasy býků, di- vadla, dílny umělců, kde se malují a modelují z hlíny nahé ženy. Mluvil nadšeně, ozdobně a zvučně, jakoby hrál na neviditelných strunách, a mniši, opojeni, naslouchali lačně jeho řečem a hořeli vytržením... Popsav všecky půvaby dábla, krásu zla a okouzlující gracii hnusného ženského těla, proklel stařík dábla, obrátil s a skryl se za svými dveřmi . .. Když druhého dne ráno vyšel ze své cely. nenašel v klášteře ani jediného mnicha. Všichni utekli do města.