#1
alto_textblock
#1
Románová příloha
#2
alto_textblock
#2
„Národních Listů“ k číslu 9l. ze dne 3l. března 1904.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
= Japonská mládež. »Bulletin de l'école fran-
caise d'extréme oriente« oznamuje: Japonská mlá-
dež byla v posledním období před válkou zachvá-
cena chorobou doby, světobolem a pessimismem.
Avšak mladí lidé nespokojili se toliko zajímavými
obžalobami proti osudu, nýbrž tyto chmurné my-
šlenky vyvolaly v Japonsku hotovou epidemii sebe-
vražd. Minulého května vrhl se osmnáctiletý studen
Fudžimura Misao, jenž svůj vnitřní neklid nemohl
zapudit ani náboženstvím ani filosofií, do proslave-
ných peřejí keganských, jež se řítí z jezera Chůzenji
nad Nik. Než se dopustil sebevraždy, napsal na
strom následující stesk: »Ach, kterak je svět veliký
Ach, kterak neobmezené jest jeho trvání! A člověk
tento trpaslík, zvýší pěti stop, chce obsáhnout jeho
nekonečnost! Co plstí teď ještě filosofie Horacova,
čeho nám může poskytnout? Pravou povahu vesmíru
možno vyslovit jedinou větou: »Nemůžeš ho pojmout,
nemůžeš ho zbádat.« Proniknut touto myšlenkou
naplněn úzkostí, odhodlal jsem se konečně, že zemru.
V této chvíli, kdy stojím na vrcholi těchto skal, jest
srdce moje prosto úzkosti. Teď poprve poznávám, že
nejzazší mez zoufalství mísí se s krajní mezi blaže
ností.« Čin Fudžimurův a podivná jeho filosofická
závěť způsobila značné rozčilení zejmena v časopi-
sectvu náboženském. Buddhisté obviňovali křesťany
a křesťané buddhisty; jiní láteřili na nevěru a ně-
mecké filosofy, ba i Spinoza činěn japonskými časo-
pisy zodpovědným za názory Fudžimurovy. »Bulle-
tin« soudí, že spíše mělo být poukázáno na
Nietzschea a Maxima Gorkého, kteří v tu dobu
v Japonsku byli neobyčejně v modě a nahradili mlá-
deži Darwina a Spencera. Japonsko z počátku dy-
chtilo toliko po materiální civilisaci Západu, ale záhy
zabralo se též do západní filosofie Především drželo se
hlavně politických theorii: z Německa vraceli se
doktrinářští imperialisté, z Anglie zastanci ind vidua-
lismu a konstituční vlády a z Francie radikální de-
mokraté, zastanci práv lidu, jako markýz Sajondži,
nynější vůdce liberální strany, jenž vzbudil u dvora
pohoršení svojí apologií Rousseauovy »Smiouvy spo-
lečenské«. Následovala druhá vina evropského vlivu.
panovaly darwinismus a spencerianismus a v Ja-
ponsku nemluvilo se o ničem jiném než o přetr-
vání nejschopnějsího a o zápasu o život a theorie
evoluční pojímána prostě tak, jak ji as pojímá novo-
vorský bankéř. Ale »zápas o život« přivedl úřadní
Japonsko na dráhu, jež je vedla do Číny a do
Koreje a přiměla je, aby si opatřilo velký počet obr-
něnců. Avšak smyšlení mládeže počalo záhy churavět
světobolem; pessimismus a rovnodušnost sejí
zmocnily a z drobtů ze Schopenhauera a Nietzschea
zosnovala si životní moudrost. Zahy následovali
příkladu Fudžimurova jiní studenti a vrhali se rov-
něž do peřejí keganských a nákaza rozšiřila se až
na obchodní příručí. Z počátku měli soucit s těmito
filosofickými sebevrahy, pak počalo znepokojení, ko-
nečně se veřejné mínění rozhorlilo a japonský jeden
časopis napsal: »Čím dříve Japonsko bude sproštěno
všech těchto blbců, tím lépe pro říši.«
= Smělé loupežné přepadení. Z Londýna se
oznamuje: Pokladník United Alcali Company ve
Widnesu stal se minulého pátku obětí loupežného
přep dení, za našich dob vskutku neslýchaného. Ráno
dal si v bance vyplatit 450 lib. št. na výplatu děl-
níků. S pytlem zlatáků v ruce ubíral se v průvodu
#4
alto_textblock
#4
dělníka k továrně. Na cestě minuli povoz, na němž
seděl jakýs muž a jiný muž kráčel podle vozu. Jedva
že minuli povoz, vrhl se zakuklenec, jenž se bylv
gumových střevících za nimi plížil, na pokladníkaa
jeho průvodce a omráčil oba ranami těžkým před-
mětem do hlavy. Dělník, než pozbyl smyslů, viděl
ještě, kterak zakuklenec hodil pytel s penězi do vozu,-
jenž pak plným tryskem ujel. Jediným svědkem zlo-
činu byl malý hošík. Z Liverpoolu vysláni do Wid-
nesu četní tajní policisté, ale pátrání jejich bylo bez
výsledku.
= Divy novoyorského podsvětí. Kdyby bylo
možno tak jako puklici u hrnce sejmouti město Nový
York a odhaliti celé jeho »podsvětí« naskytovala by
se podívaná, která by překvapila stejně nejstaršího
Novoyorčana právě jako absolutního cizince. Jest
totiž nepopíratelným faktem, že i nejpozornější Novo-
yorčané nemají ani nejslabší potuchy o tajemstvích
podzemních, o tajemstvích umistěných pod celou řa-
dou chodníků a dlažbou ulic. Zdá se býti neuvěři-
telno, avšak jest přece jen pravda, že základy obrov-
ských obchodních budov v dolejší části města cho-
vají v sobě právě tolik strojů, jako na příklad velké
parníky, jež kř žujl Atlantický oceán. Podzemní
dráha z Battery do Harlemu, po kteréž co nejdřive
podzemní vlaky budou s velkou rychlostí jezditi, jest
mnohým a mnohým lidem jedinou attrakcí v dotyč-
ném oboru prací pod dlažbou města Nového Yorku.
Avšak ve skutečnosti podzemní dráha jest tak dalece
nejméně zajímavou a nejméně nákladnou, proti pod-
zemním pracím, jež již byly vykonány a jež stále
pokračují. V několika nebetyčných budovách pod
Maiden lane a východní Broadway, jež vypínají se
jako věžovaté hory do dvaceti i více poschodí, na-
chází se ještě pod povrchem ulice tři, čtyři, ba i pět
pater, a nejméně tři z budov těch mají nejnižší patra
svá šedesát stop hluboko pod dlažbou. Některé z no-
vějších budov hořejší části města jsou stejně hlu-
boko pod zemí, jako vysoko nad ní. Vzorem toho
jest hotel, který se nyní staví na nároží Park ave-
nue a 42. ulice. Neméně než pět pater této budovy
bude se nacházeti pod úrovní ulice a »přízemek« na-
cházeti se bude v hloubi šedesáti stop. Abychom na-
byli ponětí, co všechno v těchto podzemních patrech vel-
kých budov obchodních se děje, uvažme, že na př.
v nové budově Mutual Life Co., v ulicích Nassau,
Cedar, William a Liberty, nachází se závod k vyrá-
bění elektřiny, který zásobuje silou touto celý čtvere
domů a bude záhy zásobovati ještě dvě velké bu-
dovy obchodní. Pod povrchem novoyorským, v hlu-
binách pod chodníky a velkými hotely a obchodními
budovami zaměstnáno jest více lidí než zapotřebí
jest k inkorporaci několika měst. Určitý počet ovšem
nelze jen tak odhadovati, ale census dle zaměstnání
zajisté by nam to pověděl Počítá se průměrně, že
pracuje pod každou velkou obchodní budovou 50
lidí, kteří nacházejí se pod dohledem správce bu-
dovy; avšak vrchní strojník jest komandujícím úřad-
níkem. Pracuje se obyčejně na tři šichty denní.
Není maličkostí říditi a v běhu udržovati velkou bu-
dovu takovou. Jsou zde předně elevatory, jež vyža-
dují řízení a energické snahy; dále osvětlování
chodeb a několika set kanceláří, zásobování budovy
čerstvou vodou a vzduchem, horkou vodou a ledem
po celý rok, vyžaduje rovněž značné energie. Dnes
již máme značný počet nevalně žádoucích obchod-
ních krámů pod zemí, avšak s dokončující se právě
#5
alto_textblock
#5
dráhou podzemní dle všeho nastane valné zvelebení
tohoto druhu obchodování. Již nyní byla dožadována
povolení na zařízení obchodů v hlavních stanicích
podzemní dráhy a až bude dráha jezditi jistě dojde
k rozšíření stanic těch ku podobným účelům. Až se
tak stane, budou moci Novoyorčané a Novoyrčanky
cestovati a nakupovati své potřeby při elektrickém
osvětlení za pravého poledne, aniž by dost málo
starali se, zda »nahoře« je den slunečný, nebo prší-li
či padá-li sníh,
= Poklad samotářův. Z Paříže se oznamuje
Neobyčejně podivný objev skrytého pokladu učiněn
zde těchto dnů. V prosinci 1901 pohřešen byl 63letý
starý mládenec Narcisse Thibaut, bydlící v ulici des
Boulangers. Nedostával nikdy návštěv. Z počátku se
myslilo, že odcestoval, ale když míjel čas a zmizelý
se neukazoval, byl domovník znepokojen a oznámil
to domácímu, jenž dopsal příbuzným Thibantovým.
Teprv několik týdnů potom oznámeno policii zmizení
starého pána a dne 22. února 1902 otevřel úřadník
byt Thibautův. Zaražen ucouvl a nechtěl ani věřit
zraku. Thibaut seděl před otevřenou zásuvkou, kterou
objímal svými pažemi; v tomto postoji byl překva-
pen smrtí. Tělo jeho bylo vysušeno na mumii. Při-
volaný lékař dr. Froger prohlásil, že v celé jeho
praxi nepřihodil se mu podobný případ. Bylo známo,
že se zesnulý živil toliko mlékem, čajem a sušen-
kami. Při první prohlídce jeho bytu nalezeny toliko
hromady prázdných krabic od doutníků a od sušenek,
jež vesměs byly pečlivě číslovány. Již byl objednán
pohřeb na řád ústavu chudinského, když pouhou ná-
hodou nalezeno 300 franků, takže Thibaut mohl byt
aspoň slušně pohřben. Po čtrnácti dnech podniknuta
důkladnější prohlídka, jež měla překvapující výsledek.
Pod kobercem a za starými obrazy nalezeno 200.000
franků na hotovosti. Dalších 250.000 fr. nalezeno
v nerozřezaném výtisku francouzského překladu »Ztra-
ceného ráje«. Nalezeny ještě jiné skrýše pokladůa
celkem objevena suma 1,400.000 fr. Konečně nale-
zena těchto dnů i závěť, ve které Thibaut odkázal
svým neteřím některé nepatrné častky, ostatek měl
připadnout řediteli anglické společnosti přátel míru,
jejímž členem Thibaut byl. Kdyby závěť nenabyla
právní platnosti mělo dědictví připadnout bratránku,
jenž vždy býval k němu velmi laskav. Avšak tento
pán zemřel již před dvanácti lety.
#6
alto_textblock
#6
Zemřelí v Praze.
Dne 22. března 1904: Křivánkova Emilie,6
ned., 188—V. Dörflerové Františka, soukromnice, 90
roků, 1822—II. Dušek Josef, krejčovský pomocník,
63 roky, 520—II. Kubert František, zámečník, 56 roků,
504—VII. Kutova Pavlína, dcera řezníka, 5 měsíců,
739—VII. Tschernicb Adolf, vrch. úřadník Anglobanky,
56 roků, 1391—II. — Ve všeobecné nemocni-
ci: Krč Václav, zámečník, 23 roky. Němec Vladimír,
zámečník, 22 roky. Pilař František, dělník, 48 roků.
Pokorná Anna, žebračka, 70 roků. Procházka Frant.,
úřadník, 28 roků. Supová Karolína, švadlena, 50 roků.
Tomanová Karolína, dělnice, 61 rok. — U Milo srd-
ných sester: Alešová Anna, manželka kočího,
44 roky. Landová Františka, vdova po sluhovi, 78r.
Makovcova Žofie, hospodyně, 43 roky. Volfová Karo-
lina, vdova po dělníku. — U Alžbětinek: Peli-
kánova Božena, chovanka, 16 roků. — V městském
chudobinci: Procházková Alžběta, vdova po
sklepníku, 74 roky. Vestinová Jenofefa, býv. sluzka,
82 roky.
#8
alto_textblock
#8
— 285
#9
alto_textblock
#9
», zajisté!... Teď věru nemáte v něm již co
činiti!«
Rochemond vzal si opět balíček dopisů a odešel
s Heuggem.
#10
alto_textblock
#10
Čtyři hodiny odbíjely právě na hodinách, umístě-
ných na hotelu »Cosmopolitan«, když agent policejní se
tam vrátil.
Vystoupil do svého pokoje, kdež panská ho již
očekávala.
Oddechla si uspokojeně a pravila:
»Konečně, že jdete !... Kde jste prodléval tak ne-
smírně dlouho?«
»Bylo zapotřebí delšího času, abych si pořídil foto-
grafii dopisů mé ženy!«
»V noci?«
»Ovšem že! Dal jsem dopisy fotografovati při světle
elektrickém !«
»Od vašeho odchodu jsem přímo umírala úzkostí.
A věřte, kdybych měla tohle provésti ještě jednou, neudě-
lala bych to již ani, kdybyste mi dvakrát tolik na-
bízel. V každém okamžiku zdálo se mi, že slyším kroky,
že váš... přítel vrací se již do své komnaty !«
Potom se ale Angličanka zasmála i dodala
»Ale přinášíte také všechno nazpět, co jste byl odnesl?«
»Ano, všechno !«
Několik minut na to byly všechny papíry opět po-
loženy na místo původní. Rochemond odevzdal panské
hotelu bankovku tisícifrankovou, kterou jí byl přislíbil.
Nyní, kdy bylo vše skončeno, Angličanka sama
shledávala afféru tu zcela milou a příjemnou.
#11
alto_textblock
#11
»To se právě nesmí stát!«
»Počkejte přece jen! Jste tolik netrpělivou . . . Já
odnesu z komnaty dopisy zmíněné, opatřím si fotogr afii
jejich a uložím je opět na jejich místo původní.«
Panská přisvědčila:
»Ach, to není hloupý nápad !«
»Vidíte tedy !«
Angličanka činila sice ještě námitky, že by nás
mohl muž za hledání dopisů náhlým návratem svým pře-
kvapiti, ale upokojil jsem ji ujištěním, že zvolil jsem pro
dočasné odnesení dopisů noc, kdy se bude chlapík ten
právě baviti s ženou mojí — a o tom že jsem já dů-
kladně vždy zpraven.
Panská se smála, až se za boky popadala.
Já tu pak doplnil návrh svůj argumentem nejúčin-
nějším: nabídl jsem jí totiž pětadvacet louisdorů, když
otevře mi dvéře komnaty a tolikéž zlaťáků těch, když ho-
dinu neb dvě hodiny na to přinesu dopisy, abych je opět
uložil na místo jejich.«
»Tisíc franků!« žádala Angličanka, »tisíc frankův,
až dopisy přinesete.«
Protože pan komandant Tardin ponechal mi volnou
ruku co do výdajův, odtušil jsem:
»Budiž tedy, tisíc frankův! Ano více ještě: chcete-li
se zbavit svého nynějšího zaměstnání, odvedu vás s sebou.«
Panská se usmála a odvětila jen, o tom že si mů-
žeme pohovořiti později.
Potom se mne tázala:
»A kdy chcete, abych vám otevřela komnatu pána
zmíněného?«
»Ještě této noci a to mezi dvanácti hodinamia
půl jednou po půlnoci !«
#12
alto_textblock
#12
Za prodáni nepřítelí.
#13
alto_textblock
#13
72