#1
alto_textblock
#1
1904.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v sobotu dne 26. března.
#3
alto_textblock
#3
K číslu 86.
#4
alto_textblock
#4
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 h
#7
alto_textblock
#7
Číslo v Praze za 2
#8
alto_textblock
#8
a na venkově za 3h
#9
alto_textblock
#9
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakc
a expedice.
#10
alto_textblock
#10
alka.
#11
alto_textblock
#11
Očekává se nový japonský útok.
Z Londýna, 26. března. (Pův. telgr. »N.
L.«) »Daily Express« sděluje: Řeka Liao je
z valné části už ledu prosta. Ruské vojsko
jest připraveno čelit útoku japon-
skému. Jest odhodláno ke krajnímu odporu.
Pevnosti jsou vyzbrojeny k boj
a děla vyzkoušena na různé vzdá-
lenosti. Ústí řeky opevněno jest novou tvrzí
Rusko se chystá ponořit do ústí řeky lodi, ob-
těžkané kameny.
#12
alto_textblock
#12
Rusové a Japonci v Koreji.
Z Berlína, 26. března. (Zvl. telegr. »N.
L.«) »Localanzeiger« sděluje z pověřeného pra-
mene petrohradského: Doprava ja-
ponského vojska na východní hra-
nice korejské nebude se na dále díti ze
strachu před kozáky. Na cestě mezi Gensanem
a Pjenjanem nenalezá se žádné vojsko japon-
ské, poněvadž tato cesta nen
schůdná. V severní Koreji vzmáhá se
nevole proti Japoncům. Následkem
toho jsou Japonci nuceni zůstaviti tam
silné hlídky vojenské, aby kryli své
spojení. Generál Miščenko oznamuje, že při-
byla již do Andžu divise japonské
gardy, sestávající ze 4 pluků pěchoty,
pluku jizdy, 1 pluku dělostřeleckého (6 batterií
o 6 dělech), 1 praporu zákopnického a 1 pra-
poru vozatajského. Dohromady 14.000 mužů.
#13
alto_textblock
#13
Japonské naděje.
Z Tokia, 25. března. (C.-B.) »Reuterova
kancelář« oznamuje: Poslanecká sně-
movna japonská usnesla se, aby admirálu
Togovi a důstojnictvu projeveny byly díky. Před
hlasováním měl ministr námořni ctv
řeč, ve kteréž varoval, aby si členové parlamentu
nedělali naděje na brzké ukon-
#14
alto_textblock
#14
čení války. Za to však ujišťoval, že se spo-
jenému úsili vojska a občanstva podaří válku
úspěšně ukončiti.
#15
alto_textblock
#15
Rusové stavějí novou tvrz.
Z Londýna, 25. března. Kapitán plachetní
lodi, která se právě od Port Arturu do Čifu
vrátila, vypravuje, že stavějí Rusové no-
vou pobřežní tvrz na východní straně
Laotešanského majáku, ježto se prý ukázalo, že
z ostatních, dosud trvajících tvrzí na japonské
válečné lodi při jich útočních výpravách ne-
mohlo býti dosti vydatně a účinně stříleno.
Rusové a Japonci v severní Koreji.
Z Londýna, 25. března. Dle japonských
zpráv překročile dosud 4500 mužů ru-
ského vojska, kozáků a pěchoty, řeku Ja lu
nedaleko Andžu. Asi 1000 mužů z to-
hoto vojska postupuje prý severovýchodním
směrem; ostatní mužstvo táboří na severním
břehu řeky, jež okolo města Andžu teče. Na
jižním břehu řeky jsou prý v opevněném táboře
rozloženi Japonci. Mezi oběma stranami dějí prý
se občasné přestřelky.
(Ostatní zprávy viz na str. 3.)
#16
alto_textblock
#16
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Dr. Sturm o jazykové otázce.
#17
alto_textblock
#17
Z Vídně, 26. března. V »Neue Fr. Presse«
uveřejnil včera bývalý poslanec moravský dr.
Edvard Sturm, bez odporu nejnadanější a
nejvýmluvnější člen staroliberální strany, dlouhou
stať, nadepsanou »Jazyková otázka v
Rakousku.« Dnes uveřejňuje v tomže listu
stať druhou, stejně dlouhou, dle všeho také
poslední. Obě stati jsou povahy historické, ba
lze říci plny obran a nemají návrhů posítivních.
Referent o základních zákonech státních a re-
ferent menšinový o známých návrzích hraběte
Wurmbrandta brání sebe a svou stranu, že ne-
zavedla zákonně státní němčinu. Ovšem tak
činí způsobem prazvláštní m. Přisuzuje
#18
alto_textblock
#18
totiž němčině dvojí ráz: jednak jazyka zem-
ského, jednak státního.
Na tento povýšil ho sám, vykládaje ši-
roce a dlouze, že němčina byla státním jazy-
kem a také jím jest. Arci nemůže dr. Sturm
pro toto své tvrzení uvésti ni jediného slůvka
nějakého platného zákona. My Čechové a s námi
také všichni národové neněmečtí jenom na zá-
kony hledíme a pro nás je němčina
stejně jazykem zemským, jakým je
jazyk slovinský na př. zemským jazykem ve
Štyrsku. Ostatně dr. Sturm sám doznává, že
němčina státním jazykem de lege lata neni
a omlouvá své stoupence, že státní němčinu zá-
konem nezavedli, okolností, že neměli potřebné
k tomu dvoutřetinové většiny ba ani většiny
vůbec
Překvapuje a budí podiv, že člověk tak
zkušený, jakým je dr. Sturm, napsati mohl
větu, že prý na sněmě království českého ne-
stalo se od roku 1871 nic k zákonné úpravě
jazykové. Vysvětluje se to jedině stářím tohoto
politika, někde také tím, že asi jeho jedinou
četbou jest »N. Fr. Presse«. Dnes vypravuje
historii známých návrhů Wurmbrandtovýcha
Scharschmidových a přechází pak na poměry
dnešní. Není s podivem, že pronáší se proti
oběma hlavním požadavkům, které klade nynější
česká delegace, proti vnitřní češtině a proti
moravské universitě. Ale člověk přece sprásk-
nouti musí ruce nad hlavou, čte-li jeho ná-
mitky. O vnitřní češtině myslí, že nenáleží ke
všeobecnýmprávům občanů, nýbrž
jenom a jedině k úřadním úkonům státním.
O moravské universitě pak říká, že by
způsobila počeštění Brna nebo Olomouce jako
způsobila česká universita počeštění Prahy. Dr.
Sturm by mohl přece vědět, že nebyla žádná
česká universita v Praze zřízena, nýbrž byla
tam universita jenom rozdělena. Ještě spíše
pak mohl by věděti, že Praha byla českou již
dávno před rokem 1882.
#19
alto_textblock
#19
FEUILLETON.
#20
alto_textblock
#20
Dětské vzpomínky slavných mužů.
Specialitou pařížské »La Revue« jsou
ankety o různých otázkách. Rozešle dotazníky,
nebo pošle interviewujícího spolupracovníka po
různých celebritách a shromažďuje jejich výroky
a dobrozdání o té či oné otázce. Před nedáv
nem jsme měli příležitost citovati řadu hlasůo
»vlastenectví« a »humanitarismu« z vysoce za-
jímavé ankety této přední revue.
V posledních dvou číslech uveřejňuje »La
Revue« opět novou anketu: »Zpovědi vynikají-
cích mužů«. Jedná se o studium mládí slavných
lidí, o konstatování, kdy se objevila jejich ge-
niálnost, jak brzo a jak rychle se vyvíjely je
jich schopnosti.
»La Revue« položila slavným umělcům,
spisovatelům a malířům několik otázek: Kdy
jste začal cítit náklonnost k svému povoláníči
umění? Co myslíte o zázračných dětech?
V březnovém sešitě »La Revue« jsou od-
povědi hudebníků a výtvarných umělců.
Některé jsou velmi interessantní. Že hudeb
níci velmi záhy začínají svou karriéru, není nic
divného. Na zázračné děti jsme zvyklí mezi mu-
zikanty. Proto nás nepřekvapí, když Saint
Saěns vyznává, že již v třicátém měsíci svého
života počal muziku, uměl již číst a za měsíc
spolkl — praví — methodu piana od L. Car-
pentiěra.
Jako pětiletý skládal valčíky a romanc
»skoro vždy korrektně psané«. Jeho hudební
schopnosti se vyvinuly neobyčejnou pozorností
s jakou naslouchal každému tónu. I bublán
vařící se vody naplňovalo jej obdivem.
V 10 letech dával koncert s orchestrem
hrál z paměti Beethovena.
Jestě předčasnějším geniem hudebním bvl
#21
alto_textblock
#21
Raynaldo Hahn, jenž vypráví, že cítil hudebně
již ve stáří jednoho roku! Jako tříletý kluk
utekl ze salonu pobouřen, poněvadž kdosi z hostů
zpíval falešně.
To jsou ovšem zjevy, které by mohly za-
leknouti mnohé mladé umělce, kteří marně
budou ve svém dětství hledati podobné záblesky
zázračné vyspělosti. Vzpomenou si určitě, že
ve stáři pěti let hráli virtuosněji špačka nežli
Haydnovy sonáty a budou zarmouceni nad svou
neschopností.
Ale pro útěchu těchto opozděných můžeme
uvésti hlasy jiných umělců, rovněž slavných,
kteří nebyli ve svém dětství nijakými zázraky
a byli vždy zcela normálními.
Theodor Dubois, ředitel pařížské kon-
servatoře, měl první hudební dojmy ve stář
dvanácti let.
Vincent d'Judy, jeden z nejlepších skla
datelů mladé francouzské školy, doznává upřímně,
že v mládí hrál piano jako každý a bez valné
chuti. Teprve ve stáří 17 let cítil umění av
20 letech pochopil Beethovena.
Tyto případy, ostatně v Richardu Wagne-
rovi též dosti pozdě procitl genius hudební, do-
kazují, že může se státi velkým umělcem i ten,
kdo nebyl dítětem zázračným
Mezi malíři najdeme podobně případy. Jedn
jakoby se narodili již s paletou v ruce, druz
zase, jakoby po dlouhých letech náhodou našl
svůj talent.
Henner uměl dříve kreslit, nežli se na-
učil psát.
Gérmovi bylo 15 let, kdy s velkým
zdarem provedl kopii obrazu Decampsova.
Rafaelli naproti tomu do 19 let neměl
tušení o kresbě a malbě. Mladý muž, ctižádo-
stivý a energický, zajímající se o umění a lite-
raturu, stal se malířem — a to jedním z nej-
lepších v nynější Francii — skoro jen náhodou.
Jeho rodina se octla na mizině. Rafaellis
#22
alto_textblock
#22
umínil, že se stane malířem. Koupil si plátno
a barvy a on, jenž nikdy nestudoval techniku
malířskou, spáchal obraz, který k velkému jeho
překvapení byl v »Salonu« přijat. Rafaelliho
zpověď je dobrou lekcí energie. Vypravuje, že
se pokusil o činnost ve všech možných oborech.
Byl spisovatelem, hudebníkem, hercem, vyná-
lezcem. Učinil vynález olejových tužek, jež
způsobily převrat v malířství, odstraňuje tekuté
barvy a palety. A vysvětluje, jak to všechno
provedl:
»Hlavní věc je prudce cítit a mít velkou
obraznost a být odvážným i naivním. Pak stačí
jen se vyjádřiti. To je snadné. Člověk může
vždy vyjádřit to, co cítí vášnivě.«
Slavný krajinář Fritz Thaulow věnoval
se maliřství teprve u věku 27 let, když dokončil
svá universitní studia.
Sochař Auté vypravuje, že jako 11letý
klouček vytesával všelijaké ornamenty do ka-
mene domů jeho rodičů, kteří však v tom viděli
jen ničitelskou svéhlavost a nepostřehli gest
umělce.
Rodin tvrdí, že nebyl předčasným ta-
lentem. Jeho mládí bylo zcela normální. Praví
skromně, že vždy mnoho pracoval a vždy cítil
hlubokou lásku k umění a přírodě.
Sochař Bartholomé vyslovuje se velmi
nepříznivě o příliš časných geniech a cituje
krásná slova japonského malíře Hokusaie, jenž
u věku 75 let psal:
»Od svého šestého roku jsem měl manii
kresliti tvary předmětů. Ale všechno, co jsem
vykonal před svým 73. rokem, nestojí za řeč.
Teprve ve věku 73 let pochopil jsem skor
podstatu a strukturu přírody pravé, zvířat
stromů, ptáků, ryb a hmyzů. Následkem tohou
věku 80 let učiním jistě pokrok a u věku
90 let proniknu tajemství věci . . .«
A Hokusai podepsal toto prohlášení slovy:
»Stařec šílený kresbou. «
Manon.