#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha
#2
alto_textblock
#2
„Národnich Listů“ k číslu 78. ze dne 18. března 1904.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
#4
alto_textblock
#4
= Neštovice jindy a nyní. Prof. M. Kirchner
Berlíně píše ve svém článku o sociálním významu
epidemií a boji proti nim v odborném listě lékař
ském: »První racionální prostředek k boji proti epi-
demiím, jaký můžeme zaznamenati, jest ochranné
očkování proti neštovicím, jehož vynálezem si Willi-
am Jenner získal nesmrtelnou zásluhu o lidstvo. O
hrozném významu, jaký kdysi měly neštovice, nelze
si nyní ani z daleka učinit představu. Neštovice,
jež Španělé počátkem 16. století zavlekli do Mexika,
vyhubily skorem úplně tamní domorodé obyvatelstvo.
V Německu bylo ještě koncem 18. století pořekadlo
»Neštovicím a lásce málokdo unikne«. V letech 1794
až 1796 zemřelo v Prusku neštovicemi 40.000 osob
a v poslední epidemii od roku 1870 do 1872 dokonce
129.148! A mimo zemřelé byli mnozí, kdož se sice
pozdravili, ale byli navždy zohaveni četnými jizva-
mi, jestliže dokonce na dobro neoslepli. To vše mi-
nulo jako zlý sen od té doby, co máme ochranné
očkování, neklamný prostředek proti neštovicím.
Účinnost tohoto opatření osvědčila se nejlépe za války
r. 1870—71, kdy obyvatelstvo Francie, kde ještě ne-
bylo povinného očkování ochranného, hrozně trpělo
neštovicemi, kdežto polní vojsko německé ve Francii
nemělo více než 278 úmrtí neštovicemi. Po prove-
dení zákona o očkování ze dne 8. dubna 1874 sklesla
úmrtnost neštovicemi v Německu na minimum. V
celém Prusku zemřelo r. 1900 jen 46 osob neštovi-
cemi. Protivníci očkování, kteří nedbajíce statistiky
a důvodů rozumových pracují k tomu, aby pokud
možno zákon o očkování byl zrušen a chtějí nám
opět odejmout vzácný dar Jennerův, uvalují na sebe
těžkou zodpovědnost. Doufejme, že se nenalezne
parlament, jenž by poslechl jejich osudné rady !« —
Dle úřadního výkazu vyskytlo se v borním Bavor-
sku r. 1903 toliko jediné onemocnění neštovicemi (u
osoby jednou již očkované), kdežto v ostatních kra-
jích bavorských nebylo nijakého onemocnění nešto-
vicemi.
= Paroduje sama sebe. Tiara Saitafernova, na
jejíž podivnou historii se čtenáři naši zajisté ještě
pamatují, připomenula se na novo pařížskému obe-
censtvu. Tentokráte zhotovitel památného tohoto kusu
zlatník Ruchomovský zvěčnil román svého mistrov-
ského díla na bronzové plaketě, jež bude hlavní vý-
hrou při velké dobročinné slavnosti. Na líci plakei
opouští starý král- Saitafernes svůj hrob s tiarou na
hlavě; na rubu se situace změnila: král hledí výje-
ven s nepokrytou hlavou, kterak tři malí geniovés
potutelnými tvářemi tropí si šašky z jeho drahocenné
koruny. Jeden troubí plnými tvářemi do pozounu ve-
řejného mínění, druhý tluče do bubnu reklamy, třetí
pak rozžal pochodeň pravdy a ukazuje tiaru v pra-
vém světle. Jak vidět, má pan Ruchomovský mimo
nepopíratelný svůj umělecký talent také náležitou
dávku humoru.
— Doktor práv jako cídič bot na hlavním ná-
městí v Athénách. Přítel našeho listu píše námz
Athén: Před několika dny rozmlouvalo několik pánů
tak zvané lepší třídy ve vinárně o truchlivých po-
měrech, panujících v Řecku a o příčinách, z kterých
se ročně tisíce lidí vystěhují do Ameriky. Takřka
všichni považovali za hlavní příčiny nedostatek za-
městnání a směšné předsudky obyvatelstva, jehož
velká část považuje sprostší práci za hanobicfa
#5
alto_textblock
#5
ponižující. Bohužel, musím jim dáti za pravdu, nebo
takové převrácené názory převládají ve všech kru-
zích řecké společnosti a mnohý člověk raději hladoví
nebo i krade, než by vykonával sprostou práci, obá-
vaje se, že by si tím zadal a ztratil vážnosť ul svých
znamých a přátel. Jeden ze společnosti však, dokton
práv, nesouhlasil s ostatními, tvrdě, že i v Recku
práce neponižuje a že může konati každou čestnou
práci, aniž by to bylo na újmu jeho cti a hodnosti.
Tím vyvolal spor, který skončil zábavnou sázkou.
Mladý doktor a spisovatel založil se s ostatními o
dvě stě drachem, že bude na náměstí Omonia, na
kterém se nalezá řada cídičů bot, dva dny cíditi boty
každému, kdo si to bude přáti. Nabídnutí to
bylo od společnosti přijato, neboť každý myslil, že
doktor svému slibu nedostojí a sázku prohraje. Ale
ku překvapení všech objevil se druhého dne ráno
doktor na náměstí se všemi cídičskými přístrojia
zaujal místo v řadě ostatních cídičů. Netrvalo dlouho
a byl obklopen davem lidu, tak že musila policie
udržovati pořádek. Každý chtěl viděti moderního cí-
diče, čistě a slušně oblečeného, opatřeného dlouhou
zástěrou a sedícího hrdě na malé lavičce před pod-
nožkou a sta lidí se dralo, by si dali od něho cíditi
boty. Pot se lil s jeho tváří od ustavičného namá-
hání a neobvyklé práce, která mu za nékolik hodin
vynesla čtyřicet pět drachem, více tedy než mnohému
řeckému advokátovi advokatura za celý měsíc. Že by
ony názory Řeků tímto příkladem změnil, nelze oče-
kávati, neboť ty se jim vžily v krev a každý pova-
žuje jeho jednání jen za pouhý veselý žert, kterým
celou veřejnost překvapil a na sebe ve vlastní pro-
spěch veřejnou pozornost obrátil. Bylo by třeba pře-
mnoho takých příkladů, by se Řekové a zvláště Ře-
kyně oněch předsudků vzdaly a ve prospěch kleslé
morálnosti za čestnou práci se nestyděly, na místo
aby nekalými prostředky tajně hnusný výdělek vy-
hledávalv.
= Rozhazoval peníze. Onehdy byl zatčen 35letý
Geo. Vett z Milford streetu v Brooklyně a žalován pro
nepořádné chování. Vett řečnil prý na nároží Rodnev
streetu a Division avenue a kolem něj nakupil se zá-
stup lidí; když pak skončil, vytáhl balíček bankovek,
které rozhazoval do řad zvědavců. Mužové, ženya
děti takřka se rvali o bankovky. Konečně objevila se
na místě policie, která Vetta zatkla a lid rozehnala.
Později by! Vett předveden u policejního soudu v Lee
avenue, kde prohlásil, že bude stále peníze rozhazo-
vati a že mu v tom nesmí nikdo zabraňovat. Byl
ponechán ve vazbě a lékaři mají jeho duševní sta
prozkoumati.
#6
alto_textblock
#6
Zemřelí v Praze
#7
alto_textblock
#7
Dne 11. března 1904: Čížek Josef, syn služky
1 hod., 1870—II. Šmejkatova Františka, dcera kože-
luha, 7 ned., 192—V. Šnejdárková Josefa; 24. roky,
248—V. Kvasničková Marie, vdova po zednickém po-
mocníku, 51 rok, 283—VIII. Míchalcová Alžběta, man-
želka zedníka, 26 roků, 512—VIII. — Ve všeobec-
né nemocnici: Kolář Josef, úřadník pojišťovny.
64 roky. Kolářová Marie, vdova po krejčím, 69 roků.
Petráčková Antonie, vdova po obchodníku, 56 roků. —
U Milosrdných sester: Javůrková Anna, 66 r.
Zeman Antonín dělník, 55 roků. — U Alžbětinek
Kratochvílová Josefa, obchodnice, 41 rok. — V jose-
řovské nemoenici: Tomšíčková Anna, proda-
#8
alto_textblock
#8
vačka ovoce, 80 roků. — V městském choro-
binci: Dolanský Josef, číšník, 60 roků.
Dne 12. března 1904: Rottová Karolina, man-
želka velkoobchodníka, 47 roků, 142—I. Bálek Josef,
sazeč, 60 roků, 627—I. Krůtová Anna, pradlena, 49
roků, 348—II. Doležalová Anna, vdova po hostinském,
81 rok, 772—II. Bleyer Adam, kupec, 65 r., 1052—II.
— Ve všeobecné nemocnici: Hrbková Emilie,
manželka řezníka, 33 roky. Rottova Marie, dcera krej-
čího, 4 měs. Strnad Jan, dělník, 49 roků. — U Milo-
srdných bratří: Eis Antonín, knihařský pomoc-
ník, 23 roky
#9
alto_textblock
#9
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Mimo předplacení.
V pátek 18. března.
Pohostinské hry Jane Hadingové
a její francouzské společnosti.
III.
#10
alto_textblock
#10
La Seconde Mme Tanqueray.
Piěce en 4 actes de M. Pinero.
Konec po 10. hod.
Začátek o 7. hod.
Po druhém dějství přestávka.
#11
alto_textblock
#11
Lidové divadlo „Urania“ v Vil. části Prahy.
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
Začátek o 7. hod.
V pátek 18. března.
#12
alto_textblock
#12
35. hra v předplacení.
Původní novinka. Po 2.: Na šenavské pile.
Hra o 4 jedn. Napsal Josef Císter. Režisér B. Kovář.
#13
alto_textblock
#13
Svandovo divadlo na Smíchově.
Začátek o 7. hod.
62. hra v předplacení (páteční).
Vystoupení pí. Mařenky Zieglerové.
Komtesa kuchařkov.
Vaudeville o 3 odděl. Napsali Josef Markus a Ber-
nard Buchbinder. Přel. V. Táborský. Hudbu složil
V. Raiman. Režisér Josef Kubík.
#14
alto_textblock
#14
V pátek 18. března.
#15
alto_textblock
#15
na Kral
Pištěkovo lidové divadlo vnohráceck.
Začátek o 7. hod.
Lidové představení za poloviční ceny.
Po 40. a naposledy: Ben-Hur.
Výpravná hra o předehře a 9 obrazech. Dle románu
Wallaceova napsal Otto Faster
#16
alto_textblock
#16
V pátek 18. března.
#17
alto_textblock
#17
MModistkám!
#18
alto_textblock
#18
Pařížské formy, klo-
bouky slaměné, péra,
rajky, květiny, stuhy,
krajky, šifony, modní
gázy, závoje a veškeré
přípravy pro modistky
u velkém výběru v cenách nej-
levnějších v obchodním domé
J. Novák v Praze.
425
#20
alto_textblock
#20
256
#22
alto_textblock
#22
253—
#23
alto_textblock
#23
Svědky hraběte byli pan Verbocken mladší a pan
John Sherrey, bývalý důstojník jízdní gardy Jejího Veli
čenstva královny anglic ké.
#24
alto_textblock
#24
»Dobrá, pane plukovníku!«
»Jestliže po tom, co vám řeknu, budete se chtíti ještě
bít, budu musit užiti proti vám prostředků nejvážnějších,
zabráním vám v úmyslu vašem třeba násilím.«
Poručík se bezděčně usmál. Plukovník de Riverolles,
stlumiv hlas, pravil však již:
»Soupeř váš jest důstojníkem cizozemským, jest to
Němec.«
#25
alto_textblock
#25
Stack, když si byl vyvolil svědky své, měl rozmluvu
asi čtvrt hodiny trvající s panem von Rüdel, jejž byl
zpravil o tom, co se bylo právě událo.
Plukovník von Rüdel učinil živý posuněk, zřejmě
jevící nespokojenost jeho.
»Překvapujete mne velice, pane de Felsen. Nepozná-
vám ve vás už muže té chladnosti spolehlivé, o níž jste
v poslední době tolik podal důkazů.«
»Prominte mi, pane plukovníku, ale byl jsem velice
nervosní!«
»Milý pane, má-li někdo poslání tak důležité jako
vy, musí tišiti nervy, musí se ovládati. Avšak, co se stalo,
stalo se. Hleďte aspoň, abyste soka svého nanejvýše jen
lehce zranil a abyste si případným tragickým výsledkem
souboje nezpůsobil žádnýcn překážek nepřekonatelných.«
»Ano, pane plukovníku.«
Rozmluva tato konala se u bankéře Verbockena.
Odtamtud Stack odebral se k Juaně, kteráž toho
večera četné hosty přijímala v saloně svém. Stackovi zá-
leželo na tom, aby se večer ten objevil mezi hosty těmi,
a aby mohl ukázati tam náladu bezstarostnou a růžovou.
Odvrátil by tak od sebe podezření pro případ, kdyby
se úřady francouzské počaly zabývati také osobou jeho
V okamžiku tomto neobával se sice ničeho pro bez-
pečnost svoji, ale bylo dobře, vykonati opatření pro vše-
chen případ,
#26
alto_textblock
#26
Dauriol prudce sebou trhl.
»O důvod více, pane plukovníku.«
Pan de Riverolles dodal, klada důraz na každé slovo:
»A důstojník ten jest střežen námi, protože koná
vyzvědačské služby.«
Jacques Dauriol zaplál hněvem při slovech těch, tvář
jeho zamračila se, pěsti se sevřely, rozčilení nesmírné
zmocnilo se ho:
#27
alto_textblock
#27
Zvolal-
»Ach, toť důstojník německý a dokonce špehoun . ..
Jeden tedy z ničemů těch. Prokazuji mu vlastně tedy sou-
bojem čest. Neměl by vlastně práva na ránu kordem, za-
sluhoval by spíše dvanáct kulí do těla. Ale tím hůře pro
něj! Prokáži mu čest nezaslouženou!.. . Budu ho míti
tedy, před sebou tváří v tvář! Ano, pane plukovníku, budu
se bíti, ať se děje cokoliv!«
Plukovník se zamlčel.
Pochopoval a v duchu i schvaloval city, jimiž se
dal Jacques Dauriol ovládati.
Na druhé straně obával se ale pan de Riverolles
nepříjemných následků souboje toho.
Komandant Tardin byl ho totiž zpravil o pokusu,
který chystá Rochemond, aby zmocnil se korrespondence
Zaprodání nepřítel.
#28
alto_textblock
#28
64