Strana 2. Číslo 79.

KATOLICKÉ

LISTY

Dne 14. března 1902.

v opposicl, ač není nepřítelem ani zdatné armády, anl silného Rakouska. Nejbezpečnějším základem silné armády jest však spokojenost národů. Řečník vyčítá vládě nedostatek odvahy vůčl Německu, když toto vypovídá slovanské dělníky, když německý vele- vyslanec zasahuje do naší vnitřní politiky a zde ln- trikuje, ano když si I německý císař dovoluje stano- viti plán, dle něhož se má německé vojsko v Ra- kousku přijmouti. Vláda připustila i protest skoro všech německých unlversit proti jazykovým nařízením. Všeněmeckou štvanici vyvolává vláda německá, aniž by naše vláda proti tomu zakročila. Centralisticko- germanisátorský systém udělal Rakousko státem velmi málo váženým a přece vláda dosud žlje v myšlénce, že Rakousko má němeské poslání. Ona přehlíží, že Rakousko není jednotným státem, nýbrž státem ná- rodů. Přejeme si silnou armádu pro případ, že by sousedovi na západě někdy napadlo nás přepadnoutl a plány Všeněmců skutkem učiniti. Za nynější vo- jenské správy však se armáda nikdy zdatnou nestane. V armádě dělá se rozdíl mezi národnostmi, důstojníci nesmí se hlásiti k českému obcovacímu jazyku. Dal- ším základem zdatné armády jest zdravý selský stav, ale také tento vláda zanedbává. Z toho sluší odvozo- vati silné stěhování dělníků z venkova do měst. K tomu přichází ještě drancování venkova městy. Řečník kárá, že místo v Čschách staví se pevnosti na nranicích Ruska, jež s Rakouskem nikdy válku nevedlo. Neněmecké národy se germanisují a praepa- rují pro budoucí všeněmecký stát. Nejsme nepřátely silného Rakouska, nýbrž pouze německého Rakouska, jež směřuje k odnárodnění našich synů. Poněvadž vláda činí vše, aby udržela Slovanům nepřátelský sy- stém, nemůžeme k ní chovati důvěry a budeme hlaso- vati proti této položce. Posl. Pemsel mluví o úpadku rolnictva, jež vedle jiných ořemen zejména těžce jest postiženo daní z krve. Řečník opakuje známá přání rolnického stavu. Posl. Klofáč mluví napřed česky a pak ně- mecky a činí řadu dotazů k ministrovi zemské obrany. Mezi jiným uvádí, že majiteli velikého obchodu se sklem bylo připomenuto, že jeho povolání nedá se sloučiti s hodností důstojníka. (Posl. Fresl projevuje hlučně svou nelibost.) Řečník vyslovuje politování nad špatným zacházením s reservisty při cvičeních, a táže se, proč se povolávají záložníci posledního ročníku, jakož I jak se mají věci s podporou rodin chudých reservistů. Na to mluví o četnictvu, kárá, že se ho zneužívá k denunciantství a slídičství, žádá změnu instrukcí pro četnictvo a připomíná případ v Sobě- slavi, kde čtyři četníci zmrzačili neozbrojeného muže. Řečník očekává, že ministr zemské obrany na jeho otázky odpoví. Dále mluví posl. Trafojer a po něm poslanec Danielak, jenž za potlesku českých radikálů mluví nejprve polsky a pak německy. Podobně činí i posl. Wilk. Oba uvádějí řadu stížností a přání. Posl. Gastelger kárá, že se řemeslníci odvá- dějí bez ohledu na jejieh tělesný stav a opakuje pak řadu již známých požadavků a přání. Ministr zemské obrany hrabě Welsersheimb dává krátkou odpověď na některá přání řečníků, při čemž zejména praví, že za nynějších poměrů o ně- jakém snížení vojenské povinnosti nelze v celku vů- bec mluvlti. V dalším vypočítává ministr, jak veliké útraty

způsobuje zlepšení stravy a jak málo může minister- stvo při nejlepší vůli udělati. Posl. Fressl volá: Ale u důstojníků bylo tomu jinak. Ministr zemské obrany: Položky na přl- lepšení mužstvu jsou značně vyšší než u důstojníků. Vždyť důstojníci šli ve zvýšení příjmů jen za úředníky. Posl. Fresl: Ale státní úředníci vykonávají za to něco užitečného, důstojníci pak zcela nlc. Mtnistr zemské obrany: Tu přijde na ná- hled! Ministr vyvrací pak výtky v příčině úplatnosti při dodávkách a ohražuje se proti všeobecnému pode- zřívání důstojníků. Dále vyvrací pověst o veliké úmrtnosti bosenských vojáků ve Vídni tuberkulosou. Posl. Klofáč: Někteří umírají zde, jiní se po- sílají do Bosny, aby umřeli tam. Ministr zemské obrany nechce se domní- vatí, ža poslanec Klofáč vědomé tvrdí nepravdu, ale muší odpověděti. Pomysleti si, praví, co nastane, když v Bosně uslyší, že z vojáků 60 proc. jen touto nemocí umírá a že tedy vojenský stav jest jaksi ústavem na vyhubení obyvatelstva. (Hlučná veselost.) Za poslední tři leta onemocnělo 14 proc. vojáků tuberkulosou, ač ne pokročilou (l), a 006 proo. bosenských vojáků ve Vídni nemocí touto zemřelo. Úmrtnost obyvatelstva vídeňského na tuberkulosu jest však osmkrát větší. V dalším mluví ministr o po- měru obchodnictva k vojenství, o hrubostech poddů- stejníků, které bere v ochranu, a konečně o četnictvu, na jehož obtížnou službu poukazuje. Ministr zmiňuje se o případu jakéhosi Boruty v Břeclavi a praví, že teu případ se měl jinak než se tvrdí, ale jest vá- žným, neboť při něm padl lidský život za oběť. Bylo nařízeno nejpřísnější vyšetřování, ale toto není skončeno. Podobně mají se věci s případem v Monasterce. Mi- nistr mluví pak o germanisaci v Dalmacii, páchané četnictvem a praví, že je-li pravdou, že v Dalmacii nikdo německy neumí, není to s tou germanisací tak zlé. Dotyčný pan řečník ovšem mluvil jako Demos- thenes — v jazyku německém. Dále vyvrací ministr tvrzení, že jest v Damacii příliš mnoho četníků z ji- ných zemí Mezl 571 četníkem jest tam 405 Dalma- tinců a 166 odjinud, dohromady pak 550 Slovanů, 8 Italů a 13 Němců. Ministr mluví pak o urážkách, jež se staly v Italil rakouskému vojsku, zejména chorvatským vojákůma praví, že má už dost toho, co se o rakouském vojsku řeklo v této sněmovně (!) (Veselost.) V cizině prý mají o rakouské armádě lepší mínění, než doma. V další jeho řeči volá posl. Fresl: A jak se to má se zaměstnáním a povoláním reservních dů- stojníků, že to jest ponížením důstojnického stavu? Ministr: Tomu není tak. Ozbrojená moc stojí veliké oběti, to připouštím, ale ona také mnoho vy- konává. Nechtěl bych o tom mluviti, co by se bylo z mnohé naší národnosti stalo bez ochrany této ozbro- jené mocl. Ministr na konec prosí, aby sněmovna jeho rozpočet odhlasovala. Debatta končí a odstavec »ministerstvo zemské obrany schvaluje se i navrženými resolucemi. Následuje rokování o rozpočtu »mini- sterstva kultu a vyučování«. Zpravodaj posl. Starzynski zahajuje krátkou řečí rokování o odstavci »ústřední úřad«. Posl. Romanezuk stěžuje si na to, že mezi úřednictvem ministerstva vyučování, kde jsou zastou-

peny všecky národnosti, není ani jednoho Malorusa- Podobně má se to u haličské zemské školní rady, okresních a obecních školních rad, kde živel polský vytlačuje živel maloruský. Také počst škol maloru- ských jest u porovnání ku školám polským velmi nepříznivý. Při tom jsou školy maloruské ponejvíce jednotřídní. Před rokem 1867, kdy byla zemská školní rada zřízena, bylo v Haliči daleko více maloruských obecních škol než polských, důkaz to, že lid malo- ruský v dobách, kdy ještě nebylo zákona o obecných školách, z vlastní iniciativy takové školy zřizoval. Kdyby stávala zvláštní maloruská školní rada, pak by se zřizování maloruských škol dálo rychlejším krokem. Řečník podal již dříve návrh na zřízení maloruského odboru. Školní správa tak vellké země, jakou jest Halič, nemůže zajisté dobře působiti. Řeč- ník žádá proto její rozdělení, což jest prý tím snažší, anať Halič také v historickém ohledu není jednotnou a východ i západ obydlen jest různými národnostmi. Není-li rozdělení to ihned možno, nechť se prozatím zřídí aspoň maloruskou zemskou školní inspekcí. Řeč- ník uvádí ještě více přání a zejména poukazuje na nutnost zřízení maloruské university a rozmnožení maloruských gymnasií, při čemž si stěžuje na to, že že na maloruských školách jest polština obligstním ja- zykem. (Hlučný souhlas Malorusů.) Posl. Nowak mluví o uměleckých ústavech, zakupování uměleckých děl atd,, vyčítá, že mezi sedmi profesory na umělecké akademil v Praze jest jen jeden Němec, mluví o císařském daru na uměle- ckou gallerii, o obnovení Karlova Týna atd. a na- vrhuje resoluci na zavedení položky pro udržování přírodních krás. Rokování se přerušuje. Posl. Hauck navrhuje, aby se zahájila debatta o odpovědi ministerského předsedy na interpellaci tý- kající se úředního chování zvěrolékaře v Tachově. Návrh se zamítá. Posl. Hauek: Nu pak musíme nastoupitl jinou

cestu.

Schůze končí. Příští schůze zítra v 10 hodin dopoledne. Konec schůze v 5 hod. 45 min.

Zprávy politické. V Praze, dne 13. března. Politická kronika. Zákon o podom- ním obchodu došel nejvyšší sankce. Dlouholeté stesky do podomních obchodů jsou § 59. a 60. od- straněny. Štýrský sněm svolán bude na dva dny, aby schválil předlohu zákona o půjčce Štýrskému Hradci. Král Albert saský navštíví v říjnu J. V. císaře Františka Josefa ve Vídni. Též se proslýchá, že císař Vilém letos navštíví rakouský dvůr. Iuterpellace podaná v záležitosti Wahr- mundově. Na říšské radě byla podána interpellace následujícího znění: Nedávno měl profesor kanoní- ckého práva na universitě v Innomostí dr. Wahrmund před svými posluchači propracovanou řeč, naplněnou ostrými výpady na katolickou církev a na starou kon- servativní stranu. Vážíme si každého náboženského, politického a vědeckého přesvědčení, ale řeč ona po- strádá hlubšího podkladu a k tomu prozrazuje hrubé neznalosti o katolické církvi a jejím poslání. Máme

dává nový život; tu vyjádřen štětcem nejlíbeznější rys křesťanství; kdybychom neměli litanie loretánské, vymeditovali bychom je zde, před tímto obrazem. — Nuže, máme zde v jádru Mariologi a rozvedení na- lezneme na stěnách lodl, kde slova hymnů, plná poesie a velikosti, jež nezná ani banálnosti ani fráse, vykládají učení církve o Matce Boží. Mezi presbyteriem a chorem řeholnic vznáší se Ukřižovaný, jenž již umístěním svým zcela přirozeně a mimoděk poutá pozornost řeholnic; zve je, aby nesly kříž Jeho; ve slávě rajské budou moci zapěti Mu píseň, kterou pěti smějí jen duše čisté. Budou ozdobeny věncem, jehož krása neskonale předčí krásu věnce, jenž ozdobil skráně jejich, když se mu zasli- bovaly slíbem věčným. Jak slavným bude ono sladké »Veni, sponsa«, jež zašeptají jim vstříc ústa Ženicha, nejkrásnějšího mezi syny lidskými — a jak asi vzpo- mínati budou na okamžik, kdy táž slova slyšely z úst opata, když nastávala jim cesta křížová! Následovati mají Krista ve šlépějích Otce Bene- dikta a sestry jeho Scholastiky, své Matky. Jejich postavy spatřujeme naproti na straně epištolní. Bratr i sestra jsou tu spojeni jako původcové společ- ného dila. Kdo byl Banedikt? Byl genius, jeden z největ- ších a nejvlivuplnějších, jež zná svět ! Byl samotář, jenž v odlehlé poušti obíral se my- šlénkami velikými a pojal záměry obrovské, jež pro- půjčují postavě jeho rozměrů titánských. Nebyl pů- vodcem mnišství; byl jeho zákonodárcem; dal mu reguli a vyměřil jeho působnost. Je otcem řádu be-

nediktinského, jenž zcivilisoval Evropu, zpustošenou stěhováním národů. Vedle postavy Benediktovy zříme sv. Schola- stiku, jejíž symbolem jest bělostná holubice — obraz čistoty. Každý zakladatel řádu medituje; meditaci na- lezneme také v každém řádu, ačkoli s různým zobrazením. Čistým pláním po ideálu je meditace sv. Fran- tiška z Assísi — meditací člověka více prakti ckého je meditace Benediktova a jeho řádu, jejž nazvati možno řádem velikých činů. Meditaci daří se v či- stých duších; čistota je sestrou meditace; je však i matkou její a deerou zároveň. Pod oběma postavami (sv. Benedikta a sv. Scho- lassiky) je veršík, vybízející k poslušnosti: »Vír obe- dieus loquetur victoriam.« Mohli bychom přeložiti volněji: »Poslušný zapěje píseň vítěznou.« Odstavec týkající se řeholní kázně ! Popatřme na postavy v lodi. Jest tu na straně evangelní sv. Jan Křtitel, sv. Petr a sv. Pavel; pojí je jedna myšlénka. Velikost sv. Jana zjevena již před jeho početím a Kristu prohlásil o něm, že je mezi syny žen největším. Ta- kové chvály nedostalo se v Písmě, jež nezná licho- cení, nikomu V něm askése dosáhla nejvyššího stupně — vedle matky Páně; míním tu především základ askése: povýšenost ducha nad zemí; bez to- hoto povznesení je askése tělesná formou bez obsahu. Té askési učí nás církev denně, volající: sursum corda!) Sv. Jan ukazuje na Beránka, snímajícího

hřích svéta a jsa hlasatelem křtu pokání, ukazuje k Petrovi, jemuž Pán svěřil rozdávání milosti, jež vy- tryskla z boku Jeho a kterou, když jsme ji ztratili, přivlastňujeme sl ethickým processem pokáním, — ukazuje 1 k Pavlovi, jenž činností svojí, která ho řadí k největším dobyvatelům světa, stal se typem apoštola, který slovem podmaňuje Kristu lidská srdce — největší vítězství, jímž se chlubiti můte i tvor i — Stvořítel. Na straně epištolní nakreslil umělec tři postavy z alba, nadepsaného: Bohemia sancta. Sv. Vojtěch, květ delikátní, jehož vůně je cizí duši, dokud zůstává všední — nese evangelium, které je schopno, aby jako řehole celého pokolení lidského vykouzlilo z pouště tohoto života ráj štěstí. Titán velikých myšlének, zá- pasící se všedností a neporozuměním! Následuje sv. Václav, třímající zářící štít s orlicí: Kníže, jehož něžnost nezná zbabělosti a jehož síly je vzdáleno barbarství; ideál knížete křesťanského, jehož velikost vypučela ze zbožnosti, jak jí učí křesťanství osvícené, vzdálené nevěry právě tak, jako pověry. Řadu zavírá sv. Ludmila, první česká kněžna křesťanská, světice, jež dala českým ženám vzor, jakoby tušila, že příští věkové ho od ní požádají. Milost, intelligence, idee Methodovy, jehož byla žačkou a čistá ženskost vy- tvořily naši Ludmilu, jejíž zjev září půvabem mládí, jež nestárne; zjev věčně zajímavý, který se nemusí bátl, že sevšední. Kromě těchto je zde ještě několik květů z bre- víře benediktinského. První české Benediktinky, Mlady, jsem tu nenalezl; nebyla slce formálně za blahosla-