Vychási každý dea mimo v neděli a svátek о 3. hod. odpoledni* Předplácí te v adminittraci v Ostrovní uliol óíslo 1508-H v Praze: ! poctou: méalřní . . 1 >1. 10 kr. 1 al. 36 kr. ôtrrtletné .Зя80, 4, — # pftlletné . . « „ 80 , 8 „ — . celoročné . 13 „ 20 „ 16 „ — « Jednotlivá čísla 5 kŕ S nedělní přílohou 6 kr.

CECH.

DOPISY frankované a podeptané přijímá г в d. a, Ic с в v Ostrovní ulici čís. i 508—11. RukopidAv nevracíme a nepodepsaných nedbáme. REKLAMA<E neaapeéeténé poaýlány budtel nefrankovány. Inseraty počítáme nejlevnčji.

ÓÍSLO 255.

V PRAZE, VE ČTVRTEK DN& 8. L1ST0PADL 1894.

ROČNÍK XXYI.

čeiki akademie oleata Františka Jo* •efa pro védy, sloveenoet a umění. V Prase, 7. liltopado. Po revisi ríeho ■ateriáln к tomat« článku potřebného promlouváme dnes k ôe aké vefejnoati o véci, jež opět a úzce вон visi в .činností* profesora Masaryka, tak úzce, že i zde pravým vinníkem a původcem­ jest Masarykův elý duch. Oznámili jame již, že prof. Jar. *0 o 11 vydal těchto dni toto prohlášení : .V týdenníku s0aan* a jinde se někdy o prof. Masarykovi mluví tak, jakoby aa nim pH viem, oo napile, uéioí neb podnikne, stálo mnoho jiných. Со «в aač osoby týče, pokládám ta potřebné prohláaiti, ie torna tak není. К ta kovárnu probláifuí mat přiměl nepěkný p. Ma eharův ělánek о V. Hálkovi, kterého ve vdéění chovám paméti, n veřej ně ný v „Naií době*, od prof. Masaryka redigované.' Nyní pak autor nepěkného článku о V. Hálkovi odpovídá v .Čase* profesorovi Gol- lovi doslova, ale bez naznačených důrazův, takto : .Pan prcf. Jaroslav Goll ilápl sdravé logice pořádné na nohu. .Naie Doba* přinesla můj ělánek o Hálkovi. Poně vadi je ělánek nepěkný, odříká se p. profesor Jaroslav Gbll i nej menti ho sdání, áe by jabo osoba stála ta viím, oo prof. Maaaryk napile, něiní neb podnikne. Této logické konklnai resumé),­ kdo můiei. Coi je ostatně privátní věci p. prcf. Jar. Golia. ,P. profesor Jaroslav Goll nastal můj ělánek .nepěkným* a dodává, ie .obové V. Hálka ve vděčné paměti*. Tyto dvě věty jion symbolem specielně čeekýmpro toble: .Čtenáři, joni toto .Zailáco* ětei. věs : Maohar napsal ělásek v aNaií době* re* digované Masarykem o Hálkovi ; podoben hyeně vyhrabal mrtvola tvého pěvoe в hrobu a soba vil ji — já viak, profesor Jaroslav Goll, chovám Hálka atd. atd.* Aob, tm ay bol má tak snámoc, tak aaiuntěioc ipiěku a ja sroben podle osvédiené jti fa- в. ny 1 Kdyi jej ělověk stopuje, najde přece jen jistou logickou aouvialoct a odříkáváním p-ofeaora Masaryka .... Ale nechrne prcf Masaryka, toto jcct věcí mou a p. prtf. Jsr. Golia. J á napsal svůj ělánek tak, jak mi kásalo čisté svědomí, já jej nansal рэ důkladném stadio doby a spisů nejen Hál- kovýoh, ala celé té generace, j á válil kaidi- kčé slovo — a tn přijde pan profesor Jaroslav Goll nervomě rosěUen, ie je ělánek nepěkný, a on ie oková Hálka ve vděčné paměti ! Je torno 20 roků, oo Hálek aemřel ; nacpala to .vd*ěná paměť* p. profesorova jako viroh druhých ? To mlčení na viech stranách po- tvraoje při oslavovaoí a rádo jubilující české mánii můj článek ve vieoh jeho důsledcích. Pan predator, pravda, napaal kdys báseň nn smrt Hálkovu — ala ty varie jeon ni troobn saitaralé jako mince vyilá a občbc, třeba ie jimi al. Krásnohorská jeité r. 1880 v .Onvč tě* dokasevala velikost Hálkovu komplimeii- tajío při tom panu profesorovi. (Malý důkas, ieani takováto lapalia přímých stadiíob mi neuily) Pan profesor, ehoe-li jeité oveřejně uplatňovat tvoje ,j á*, musi ai navykaouti jiný aorný úhel na nái literární­ ruch a pKoháaet • jirými argumenty, nei se ev:a sentimentální .vděčno­ n * paméti. Takové věoi imponují­ nám viemdnea hrosnčmálo. Tolik pro tentekrát. .A kdyby mi napadlo pro pří itěpaát o X é i Y, budn aase psát tak, jakmikáie svědomí neobli iejaae, a da někdo něčí,vděčná paměť* skrčí nad mon praoínon. Ve Vídni, 30. října 1894. J. 8. M a o h ■ r.* Ponechávajíce obráncům Hálkovým, aby před hyenismem obránili Hálka, tážeme se ze vieho nejdříve : Kdo jest J. S. Macbar ? Jest český spisovatel, byl dne 2. pros. 1893. zvolen dopisujícím členem České­ akademie císaře Františka Josefa pro vědy, sloveenost a uméní, a v indexu členstva české akademie jest zapsán jakožto bankovní úředník ve Vídni. Tedy bankovní úředník ve Vídni. Že nějaký bankovní úředník vídeňský a duševním fondem à la Macbar dovede mlnviti a psáti a smýšleli tak, jako Macbar, nedivíme se, ale čtouce odpověď Macharovu, ani věřiti jame nemohli, že ji psal — ani nedbáme triviální formy — člen české akademie.

Nepodařilo ae sice Macharovi a jebo „Jen zrádce vlasti může nectit Sama, .čistému svědomí* zhanobili památku ujen zrádce vlasti může nejít přátel a ctitelův Hůlkových, ale podařilo se, snámal jemu a jeho .čistému svědomí* věru alespoň Není liž to krásná sláma? V prvé chvíli vrhnouti silný stín na českou akadeani1, jsme skutečné myslili, že Samo byl dokonce tuto vzácnou vymoženost našeho nového če- snad i ředitelem néjaké banky, že si je,

ského života. Tážeme ze : jaký je člen české aka d e nai e, jenž tak aaluví a píše a smýšlí jako náš vídeňský bankovní úředník ? Jak; je člen české akademie, jenž tak píše o Hálkovi, jako Macbar? Jaký je člen če ské akademie, jenž má tolik rytířského jemnocitu, sby úvahu slečny Krásnohorské o Hálkovi nazval .lapalií* o zároveň tak je skromným, že na odiv staví své .důkladné studium“, kterémuž ani ta .lapalie* neušla a jenž třikráte ve čtyřech řádcích na odiv staví své ,já* — .já* — .já* a při tom prof. Gollovi vytýká jeho „já* ? Jaký je člen české akademie, jenž si posměch tropí z vděčnosti a z vděčné památky?­ Jaký je člen české akademie,­ jenž svétu vimputovati chce své ,či sté svědomí* a jenž blásá, že napsal svů. článek tak, jak mu „kázalo čisté svédomi“ a jenž ihned při tom jedním dechem svému odpůrci upírá všecko právo psáti tak, jak zase jemu kázalo svédomi jebo? Jaký jest člen české akademie, jenž na mietè aby i s tím svým „čistým svédomím* mlčel ryze po masarykovská volá: .A kdyby mi napadlo pr« příšté psátoXči Y, budu zase psát tak, jak mi káže svědomí (takl red. ^čecba neohlížeje se, zda někde něči .vděčná paměť* skrčí nadmou prací nos.* Jaký je člen České akademie,­ jenž pro sebe bájí „volnost bá dání* a při tom ihned jedním dechem j svému odpůrci upírá? Uvedli jsme již, že Vrchlický byl v nedělním .Щ- Ner.* o Macharovi (v odpověď na jeho článek Hálkovi) napsal: „Ale že na svého předchůdce­ a takřka soudruha zde básník b o- dil kámen tak bru àloè a drze. to pře kvapilo všeobecně.* Nuže tážeme se, jaký je to člen české akademie, ten vídeňský bankovní úředník, když p ř e d- sedalV. třídy česke akademie, pan Vrchlický o členu tétéž IV. třídy tétéž České akademie, panu Macharovi prohlásí, že se Macbar vůči Hálkovi zachoval brutálně a drze? Na všecky tyto a takové otázky dává nám odpověď všecka literární činnost Ma- charova, kterouž .Vlast* (1893. 2 156.) při posudku veráňv Macharových charakterisuje tímto Macharovi do jeho „čistého svědomí* vpáleným výrokem : „Vrháte li vy urážky Bobu. víře a náboženství, pak buďte připraveni, že ona kritika jež Boha, víru i nábožen štvi má v Uťté, věci vaše chválili nebude,­ že proti nim bnde bojovali“. Kritiku tuto a takovou náě čistý vídeň ský bankovní básník nazývá .kritikou pá terskou“; jak tedy asi nazve Vrchlického­ výrok o brutálnosti a drzosti, nevíme, je to jeho věoi, ale že Vrchlického mezi pátery počítali nemůže, ví každý. Ostatně důrazem zaznamenáváme, že náš vídeňský bankovní úředník Vrchlickému i básně .dedikoval*­ a při tom — abychom užili slov sama vídeňského bankovního úředníka o sl. El. Krásnohorské — Vrchlickému ovšem complimentoval; kompliment však o brutál nosti a drzosti náš vídeňský bankovní úředník­ asi sotva čekal. V jakých pak čistých a vznešených vý- íinách se vznáší ten čistý vídeňský bankovní úředník s tím svým .čistým svědomím', to zase právě předevčírem býl stručné, ale jasné a obsažně cbarakterisoval obránce Hálkův a původce článkův .Literární revoluce*­ v „Nár. Listech* : .Vítězslav Hálek zajisté nemohl z pří rodního apparata potřebovat ani velblouda,­ ani hrocha, aui slona, ani vola, ani osla, ani šťovík, ani kopřivu, ani blín, ani bnojišté, ba ani hampejs, ani stoku.* Řekne kdokoliv rozumný, že snad i .Nár. Listy* provozují „kritiku páter- skou* ? Pochybujeme. Ovšem že náš vídeňský bankovní úředník­ jest i vlastencem. Jest, 6 jest, a čistým vlastencem Píšeť (ve Vind.) sám a veršík, jenž na bonbony či na škatulky

„národním ' stvořen :

leštidlem* věru jest jako

náš vídeňský bankovní úředník tolik nad ohásí, ale pohlédše do Palackého českých dějin, shledali jsme, že o Samovi „ani ne Ue vykreslili jakýkoli obraz osoby jeho, jenž by tahy určité a jemu přirozené poskytoval*­ (L 1. 101) a že ani „neví se s jistotou ani odkud přišel, ani jaký posléze konec vzal* (96) ; domníváme se tedy opravdu, že pan Macbar horlivě a bedlivé „studoval* i Sama a všímal si při tom svém „studiu* i „takových lapalií* jako jest „jen zrádce vlasti může nectit Sama*, leda že by náš neobyčejně pilný a svědomitý vídeů ský bankovní literární studiosus byl pro Sama tolik a tak nadšen proto jen, že Samo porazil Avary, pomohl Čechům, měl 12 žen, 22 synův, 15 dcer a neví ее s jistotou ani odkud přišel a jaký vzal konec. Svou pak vlastní činnost charakterisuje náš vídeňský bankovní úředník zase tímto veršem ze své Vindobony: „Jsme minéri, jdem в prvým jitra svitem a pracujeme ohněm, dynamitem.* Tedy anarchista. Nuže : Mleto Boha — „hnojišté“ ; misto víry — „hampejs"; místo náboženství — „stoky“; místo vlasti — .Samo“; místo pravdy — „oheň a dynamit“, to je čten České akademie. česká akademie jest ústav, na jehož jasném čele psáno nejjasnéjší jméno Jebo Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I., vladaře ryze katolického, panovníka, jenž jest vzorem ácty к Bohu, víře a náboženství. £e*ka akademie jest ústav, jehož vznešeným protektorem jest Jeho cis. a král. Výsost Nejjasnéjší pan arcikníže Karel Ludvík, Česká akademie jest ústav, při němž náměstkem vznešeného protektora jest Jeho Jasnost Jiří kníže Lobkowicz, vzorný a šlechetný český šlechtic katolický, a presidentem sám velikomyslný zakladatel pan stavební rada JosefHlávka. Česká akademie jest ústav, v jehož členstvu jsou i mužové nejen jména evropského, než i mysle nejjemnéjší a srdce nf jušlechtilejšího. česká akademie jest konečné ústav, v se známu jehožto členstva čteme i tato vyni kající jména : Thdr. Frant. L a u r i o, dvor. rada, prof cirk. práva pň universitě vídeňské­ ; Thdr. Ki. Borový, praelat skolastik metrop. kapitoly u sv. Vita; P. Martin H a 11 a 1 a, prof slov. filologie při české università ; megr. Ferd. L e h n e r, farář na Král. Vinohradech ; Thdr. Jos. Pospíšil, prof, dogmatiky při bohosloveckém ústavě Brně. A členem této Akademiejest i vídeňský bankovní úředník J. S. M a c h a r 111 Mnoho bylo by tu psáti, ale končíme dotazem : Jest České akademie císaře a krále Františka Josefa I důstojno. aby členem­ její byl též J. 8. Machar ? Nemá-h J. S. Machar sám tolik šetrnosti,­ aby z Akademie vystoupil, budiž prosté vyloučen. Pro lidi z naznačeného druhu lidí masarykovských věru jsou v Čechách jiné ústavy nežli jest česká akademie. Politický přehled vaitřaí. V Praze, áns 8. listopadu. К poměrům v Čechách. Ksndidatura aechanickáho starosty pana R a š i n a, (otce nvisoinóho dra, Rsiína), do hiiké rsdy na mandát po poslanci Doleialovi uprázdněný, kýla pro mnohé pravým ptekvapenfm. Míníme tím ovšem, poknd iirokýob kroků voličstva se týěe, překvapeni příjemné. Starosta Rti n posílí radikální živly na říiská radě a volbo jeho lie vshledem na některé ndáloiti aa vymí- neěnébo stave v Prase pokládeti sa demonštratívni.­ Nejde tn o ,u«ti upeni* před radikálním křídlem strany, jek kdesi kendidatora ta byla líěena, jde tn o jasné vědomí • nosnání, ie jen tak lee odpovŕditi na trvalo; nedotlýcha- vosť vídeňských rashoiojiccb kruhů к po- iadavkům če kého národe, jel nijak se ne- alepiile, spile jeité shoriiie, kdyi ne ěeské střené v posledních mdsioich savládla poněkud přísněji! tou na.

Vídeň. Dne 11. listopadu bode koaliění vláda alanti první svá naroaeniny. Nevime, dá-li ctěný pan předseda ministerstva na ten velepamátný den opéci martinekou baso. Že se koaliee ndrii celý rok, jii to Ise ne svati úspěchem anaěným. My jsme o koalici jiš aa poěátkn vyslovili, ie po pádn Taiffea byla jedině možným výohodiitám, anii bychom se byli pro ni nějak rosebřivali. Za celý ten rok nebylo snamenati lidné nové odboěení na levo, oviem ale ae téi přílii na pravo, aěkoliv popřiti nelse, ie o mnoho více jeví se náchylnost­ vlády к násadám kře ťtnsky konservativ- ním, coi bylo moicá snamenati ve ikoletvt kn př. v otásoe o děláni klíie a v jiných. U věoi táto ani as hr. Taeffa nebývala větit benevolence. Jinak jest oviem o věcech národnostních.­ Zde je v koaličním miniitentvn posorovati dvě dole v jednom organiímn. Jedna dnie kloní se na levo к Němcům «osile se aaohovati jim starý besprávný besitsstand na úkor ústavně aaruěené rovnoprávnosti, sie )im i vymáhali novýoh konoessí. Němeétí nacionálové­ json věčně nenasytnými dravci, kteří i po kaiděm kose masa řvon hned saie po drahém. Drahá dnše vlády : kníie Windisoh- grata a hr. Botönborn s ostatními ěleny kon- ■ervativními sňali se alespoň S ovány ndrieti při dobré vůli. Kdybychom měli při podobenství­ vsátém a martinské bosy setrvali, mnsili b) obom říci : Němcům a Italům v Rakot akn dostává se a té hosy masíčko libové a pak i stehna a křídla, kdeito Slovanům sotva se dostává sdrůbkův, kteréž Čechům zadělávají­ se ■ nudlemi, Slovinoům s rýii anebo jen ■ jakonkoliv omáčkou. V koaliční vládě celze- dopátrati ie nějakého pevného aáaadního systému,­ Je to viěné kdísáol ее, vlastně klonění ■e na levo, zrovna jakoby vláda měla podtr- icnon levou noho. Nynf snad jeité to nedorozumění­ v Gorioi se vyrovná, ale rána aůstane stále otevřena, stále bnieejíef. Hnit ten lze nasvati neupřímností a neochoten ku Slovanům, na kterou! choroba vieoky vlády vídeňské skomírají. Kdyby Pirsno a Terst le- iely někde na Vltavě, oč, jak by se tam nvedio věeoko do pořádkn 1 Ze Slezska. Slesský semiký president Karel hrabě Coudenhove přijal minulého týdne vdpp. generálního vikáře a preláta Findinského Těiíoa, ěestného kanovníka, konaiatornibo radu a faráře Bitta s Polské Ostravy, kancléř« monsignora J. Sikorn ■ Téiína a P. Václava Baboikn, představeného Cseleatova konviktu Téli a ě. Uhry. V Uhrách je všecko mošně, srovná nsi jako v čině. Koiotův syn poěíná si Uhrioh přímo vlastisrádni. Jeité není Uhrách natnralisován, doaod nesloiil králi př sahá věrnosti a jii oeatnje po Uhrách a počíná si, jako by chtěl parodovali císaře Vi- lec a. Skandál největií svým mluvením na d 1 n h itropil v Csegiedn, kde mu poalaneo Msdarais udělal ovaci, jako korunníma prae- tendentn. Praviť : Jan Honyady byl gonvernerem a po jeho amrti zvolen byl syn jeho sa krále uherského. — Tot přece přímá Brada cad rodem panujícím 1 — Na konec řeéi svolal Madtrasa : Eijen synu governerà, potomka hrdinného vůdce 1 — A Koiatův syn npejpal a ujišťoval, ie se v nim národ nesmýlí. tis oihlavý maďarský mob řval Rotatovi Eijen. — Kde to iijeme ? Moderní Uhry alavi nejen vsáoná vítězství­ protikřeifanská v eírkevní polities, ala i na peli iidovskóm ; šidě ae tím sice nevyhubí,­ ale věc povede tak daleko, ie kbnde kaidý Uber, jeni má pěkná avněné jméno, povalován aa éida. Překřtívání židovských men na maďarská líbí se maďarským listům velice a „Badapesti Hirlap* píše při úvase maďariiování iidovskýeh jmen takto : „Není edno, jak ani maďarská jméno, které si iid vybírá; nelibí ae nám naprosto, dává li ai Abele« jméno Abel, Klein — Kaldor, Kobn — Itaaaab, Lnstig — Lorant, Spitzer — Ervi«. Sonhlaaime ■ tím aby pan Zwinaig-r, Eisenkraut,­ Handlei, Jeitelee, Kupferstich, К»rpelea,­ Kob, Oche, Mandelbaum, Dattelzweig, Rosenbltib, Silberetem, Leibsegenreiob, Teitel- ■aek, Knebelepiees, Weltkegel, Mondloeb a Sohaeberles eisé příjmení avé nahradil maďarským­ pěkné anějíeím. Taká r. 1893. vykaauje nberaká hlavní a »'dělní město ntéiený pokrok v msďarisováni jmén, oci je sejména aáslnbon ústřední spoleinctli pro meďarieování příjmení. Daloť ai aa ten rok meďsneovati příjmení <vá 289 rodin. V jiných měetech éiaí počet ten 2—18 Ba i aa hranicemi dali ae někteří „vlaetenoi* pEkřtiti. Z pomaďařenýcb bylo r. 1893 dle náboienatví 301 římský katolík, 17