Strana 2.

NARODNI LISTY.

11. září 1903 Císlo 251.

tlivých oddilů nemá ovšem významu pro celko vou situaci, která se na velké rozloze přehlěd- nouti nedáve měndovh v O 8. hod.e příjel, jclsař František) Jose v sutomobilu k Březee kděž jej očekával, cleat Vilém a arcivévodaci František Ferdinand podal mu zpřávu o posicíéh obou armád, načež cfsal sledoval průběho boje. O 9. hod. odjehi oba panovníci v sutomo bilu do Tasova a vrátiliise velkým obloukem opět k Březce, Na koně dnes císař nevsedl. Procházímes takéamanevřiště, jsme brzy na straně severních, brzy na straně již- ních a pozorujeme jednotlivé operace. Na- skytují se také groteskní výjevy. Podél lesiku téhne na příkladněkoliken baterite jako na pro- cházku asi 800 kroků od nepřátelské mitrailleuty, která hrčí jako zběsilá a jehrll, na ně jmaginární střely. Pronášíme skromný úsudek, že by ve skušečnostiz bašeri nezbylo ani živé kopylo, ale v takových případech obyčejně zakročt ne, úprosný rozhoděh ojako devs ex mmachina a pro- hlást neopatrný oddíl bez dlonhého řízení ga mrtvý drm .99os modougěs s e V poledne se oba panovníciv ise svým prů- vodem vrátili do Velkého Meziříčí, ježto clsat Vilém dnes odjiždí.ji Dnešního avičení súčastnil se také říšský ministr vojenstvíj Schönaich- os Na zpáteční cestě vidíme, že severní armáda má pouze obsazsnou silnicik Byleši a drží po- sice za Rudou. Boj ovšemtrNá a prodlouží., se asido nocijoc žei irvonoson pi pzarouin Ž.

odšniorosdeb onchavoelsno bvon 6vonoiů jo

Z Velkého Meziřičí, 11, záři. K. k.) Po 10 hodině dopolední dne 10, září, ješté než bylo známo sdělení armádního vejitelství o událo- stech, stanovených na 11. září u hlavních vojů rozhodlo se velitelství jižní strany vzhledem ke hrozivému postupu 1X sboru usioupiti směrem přes Budišov. Nevědouc tomé rožhodnutí, zahájila 25. pěší divise, byvší posilena jedním plukem, opětně útok, který kolem poledne ved k vítězství nad nepřátelským vojském 46. ze- měbranecké divise; nebýlo však možno ho vy- užití, ježto zatím nařízen byl ústup, nezbytný následkem postupu sboru. Za Bojů někdy dost obtížných ustupoval II. sbor až do večera na výšiny na jih od železnice náměštské Oslavy až k Vladislavi na Jihlavce, kde se tř divise úže semkly. Třeli jízdní divise, která se urputně hájila ve své daléko v přeď posunuté posici u Rudy, byla nucena událostmi u jadru jižní strany ustoupiti na sevef až ke Křižanovu. a když nadešel soumrak, utábořila se v týle ne- přiteli v okolí Velkého Mezirfčí. Séverní nepřite zastavil stihání u I. sboru na Oslavě, jehož 12. divise nocovala v okolí náměšťském, 46. země branecká a 7. jízdní divise u Tasova. IX. sbor posloupivší až do okoli Pýšéla, uštdupil na dany rozkaz do krajiny BadišovTrnava-Velká Osla vice. Na 11. září nařídilo Velielství jižní strany aby zaujaty byly posice na výšinách po obou stranách Studence mezí Ostavou a Jihlavkou. v níž 4. divise ohsadila pravě a 25. divise levé křidlo, kdezto 13. zeměbraňecká divise měla jako záloha sboru zaujmoutí posťci vzadu na levo na výšině asi 5 km. na jih od Vladislavi! 4. armádní velitelství (severní strany), je- muž opět dáno právo rozlodavatí nad IX. sbo- rem, odhodlalo se k útoku jižním směrem protl Jaroměřicům s úmyslem, dobýti nějdřive výšin na jih od Jihlavký. Měly postčúpiti: 12. diviše jako levé křídlo a pryní útočník nějdrtvé přes Náměst směrem jihozápalnimi a sbor IX. smě. rem k Vladislavi; 26. divise zeměbranecká po- stavila se jako armádní zálohu jižně od Pyšela. 7. divise jízdecká mělá provázeti átok na levém křídle. Z těchto dispošle dálo se sbuditi, že se jedná o útok, založemý ve velkých rozmiěrech proti zřízenému zu noci opevnění, jemuž chtě obhájee čeliti protiůtdkem se zálohou sboru. Z Velkého Meziřičí, 11. září. (K. k.) Arci- vévoda František Ferdinand jel v 6 hod. 30 min. ráno na manovřiště, císař v 6 hod. 45 min, na stanoviště manevrové správy u Studence. Krásn počasí zůstalo manevrům i poslední den věrno. ejnoulsu sglodzb i zg. s, ovisslalleoí Z Velkého Meziřiči, 11. září.(K. k.), Clsal zaslal místodržitelovi moravskému tente xlastno- ruční list:

Milý svobo páneHežoldetyv a uváro 2 Velké maněvry v Mágomilvaném híarkrub- ství moravském opět Mi pěskýlly příležitost pře- svědčiti se o osvědčeném vlasteftedkém smýšle- ní obou národností obývajicíelzémioČetně dů- knzy věrné odďanostike Mně a Métnuř i domlu které jsem viděl všude zá Sve česty k nanévrům a za Svého pebytu ve Velkmáq Msziřičsi sýmhpju- tie obyvatelstva projevené Míému v6jsku, jakot i jednomyslně projevuvdmo obělavást obelj leží- cích na manevrišti naplnily Mne velkým uspoo kojením, a rádVám ukládám, abyltu vevše- obecnou známost uvedl Měpbeityý Můjb dík Mé plné uznániza vzorná dchování se ošyvatel- mýžzno5nnoe stva. Ve Velkém Mezifiči,ri: září 1.909. O n 06 pl obžjvv slyd sErantišek Joseh varn i Panovníkový da uroinnk os ijuvol sbvao Z Velkého Meziříčí, 14enářín (K. k.) Za své přitomnosti na letošníchomasevrech vvěnoval, cisat ze soukromých svých peněz v obci Velké Mezi- říčiNa stavehní,lfondi ro juhilejní dětskou útulnu a pro dětský sirotčinacpo 800 korunách. spolku „Záchrana! 400 korun, jubilejnímu, fon- du dohrovolných hasičů císaře Františka Josela 400 korun, fondu pro místní,chudé 1000 kornn, chudinskému fondu katoliského farního úřadu a chudinskému fondu židovské náboženské, obee po 300 korunácha Gbeím na jimanévřišti v poli- tickém okresu velkomgziříýském, a třebíčském věnoval pro chudé po (4900 korunách na okres, konečně chudýmev obeích Studenei, Střelicích. Šanově a Iirušovanecit po 500s korvnách. lbov Čisař Vém přiseplstě de vba vda sišbze iRakonska,. 7 Z Vídně, 11 zářídohN Wr. Tgbl. «a fele- grafují z Velkého Mesiřěí: Louče se s cisařem Vilémejm pravil elsat František Jo s eí »Šťastnou cesto ana bazkou shledanou !e Cínel Vilém odvětila Doufám,že ješlěplelgs 154 vono bužoq s aha ,lunbodkon ubuoa ie vbsl mre ev bižů lnsšola bo oveu ošonsL M 99 Aslilsv dal lnsu moévo tnalá ,válaš5 člešabas možnst aq a jébávonq stům bans Iu o29 se vd vžbolatv zod 9nning odoěv oa dlni .92q Inb eo

0fio

Severní točna dvakráte objevena

Peary a Cook mají přednášeti ve Vídni. Z Vídně, 11. záři. Prasident zeměpisn společnosti ve Vídni prof. dr. Oberhum mer pozval jak dra. Cooka tak Peary ho k přednáškám ve Vídni. Douřá, že po- zvání jomu vyhoví. Severní točna — k dísposici. z Pařiže, 11. září. »Tempsu« telegrafuj z Nového Yorku: Pearyzaslal presi dentu Taftovi tuto depeši: »Mám čes dáti Vám, pane presidente, k Vaší disposicí se- verní točnu.« President Taft odvětil: »Děkuji Vám za Vaši zajímavou a šlechetnou nabídku, ale nevím věru, co si mám s ní počiti. Přejí Vám štéstí, že jste po velikých námshách dosáhl cíle své cesty a doufám upřímně, že Vaše pozoro- vání přispěje positivní formou k obohacení vědy Připojil, jste nový lesk k americkému jménu. Slavnostníl odjezd dra. Cooka doyd eš olv z Dánska. Mšoi onm ol odZ Kedaně, 10. záři. (K. k.) K odjezdu dra. Cooka shromáždil se v přístavu velký zá- stup lidu5 Parník » Melchior« měl vlajkovou vý- zdobu, rovněž většina ostainích lodí, kotvicích vpřístavě.s Ver4 hodiny přijel dn. Gook, pro- vázen kapitánem Swerdrupem do přístavu a byl ohecenstvembouřlivě pozdravován. Na palubě »Molchioru«byl dr. Cook uvítán předsedou ze- měpisné společnosti, řiditelstvem sdružené paro- plavební společnosti, oamerl vyslancem Eganem a ljinýmičelnými osobnoslmi. V saloně pronesl presidení sde, paropl. spol. admirál Riehelieu řeč. voníž přál dru. Cookovi šťastný návrat a ujisti hov že zůstavil v Kodani jenom přátele a že v Dánskudinikdo o nepochybuje o jehoj díle. D Cook poděkoval několika slovy. Ve 4 hod. 15 mim vyplulí parník. Dr. Cook stál na velitelském můstku! a Zástopy nadšeně ho pozdravovaly, do- kud nezmizela loď na obzoru. ne sbAZ Berlina, 11. září. Z Nového Yorku lele- grafají: o Afktický klub se usnesl najati parník a poslati,jej brnaproti dru. Cookov i, jejš očekávají v Novém Yorku ke dní 21. t. m. Na počest sdra.Cooka bude pořádán v Novém Yorku velký banket alilo nole o 1anl ne Zklamání Pearyových přátel — Dnie stějné důkazy.mo in Z Berlina, 11 září. Tagbli« sdělují z Nového Yorku: Přátelé Pearyovi byli trpce zklámáni faktem, že jeho průvodci byli černoch Hausen a 4 Eskymáci, tudíž ani jediný be- loch. Doznávájí nyní, že za takového stavul věcí jest slovo bělocha proti slovu bělocha a že dů- vody, které dr. Cook uvedl pro správnost svého tvrzení, jsou stejně věrohodny nebo ne- věrohodny jako důvody Pearyovy. Ostatně roste počet přivíženců Cookových. Národ ve sporu tom jest rozdělen na dva tábory celkem as stejné. e

žv soHledejte ženu. Z Paříže, 11. zářl. O sporu mezi C o- kem a Pearyem se sděluje, že původkyní jeho jest paní Peanyová. Když jeli spolu na severní pól, měli jen dvoje kamna, v nichž t- pilo se olejem Pieary vzal oboje kamna pro sebe a svoji ženu, kdežto oslatní cestující mu- sili seděti v mrazu. Kromě toho Peary špatně poděloval své soudruhy tahákem.

Politický proces v Záhřebě. (Od gvláštního zpravodaje »Národních Listů«.) V Záhřebě, 9. září 1909. - Aceurti vykládá svoji zlobu. Jo až ku podivu, k jakým všemožným i ne možným prostředkům násilníci se utíkají, jen aby za- mezili všemu, co by mohlo ulehčiti obžalovaným co by mohlo před svělem dokázati bezpráví, jakéh zuřivci na ngvinných ubožácích se dopouštějí. Nej novějšim, jich opatřením je odstranění stenogralo z líčení. Nie nemá být zaznamenáno, co mluvi bude Accurti a co mu odpovědí obhájcové. Obžalovaní ze dvorany jsou odstraněni. Dr. Hin kovič marně žádá, aby jim bylo povoleno posloa- chati vše, co na jich osud vlivu míti bude. Předseda se odvelávé na řešení senátu a obžalované k líčení nepřipouští. h no A kslovu přichází Acgurti. Na nás dělá dojem jestřába. Nejen svým zjevem, ale i svými výpady. jimiž hrozí zardousením svých občtí. Je mistrem so- fismu, Drzost jeho je bezpříkladnou. Opírá se o své mocné postavení, které ho chrání před každou po- hromou Zatím. Později bůh ví co se nestane, po pádu Raucha vdpll svonlněma An Počíná dnes s údajem rozvrhu své řeči. Tu na dvě části rozdělí. Vo prvé prý dokáže, že opravdu tuexistuje zločin velezrády a v druhé části prý vy- vodíj kdo všechno tím zločinem se provinil. Odvolává se na, trestní zákon, který prý již jen přípravy k ve- lezrádě za velezrádu přiznává, A velezráda prý je tíní největším zločinem, jímo prý, se ukládá o živet državy. Altu prý poditím zločinem se nesmí myslit jení na hotový čin, ale již i na úmysly k vykonání toho činu. (Snad v bánovině, jinde sotva za myšlen- ky člověka trestají.) Srhský prapor (i srbský znak) sám o sobě není velezrádou, ale shrnut a druhými zjevy, je pádným důkazem lé velezrády. 5Obžnlovaní prý k některým věcem se přiznali, jiné však zapřelil Zejména popřeli, že by u „Slov. juguvbyla existovalarevoluční organisace. A co prý zjevů dokazuje velezrádné úmysly obžalova- ných A ty zjevy“ všude jsou rozšířeny. Hromada svědků dokázala, že byly. Co svědci obžaloby mlu- vili, to vlastně i tisk oné strany, která je vlastně hnízdem (velezrádnýcho záměrů, jasně prý doka zuje. CovpsalSrbobran“ a Srpsko Kolo“, bylo živou řečí propagandy A ta propaganda krále Petra za svého vládaře přiznala. Petr Karaďorděvič byl králem i Sr- hům bánoviny. (Nevíme, četl-li Accurti o řečech. ve- donýcho nedávno v Jihlavě.) „Srhobran“ nad boha křále Petra chválival a jeho portrét v generálské uni- formě přinesl,sbN melinbmnou s To Acourti vykřiknul z plných plic s nesmír- tiýmovzrušením. Efektu nedocílil — smál se kde kdo. Ani krokodilský pláč nad tím, jak „Srbobran“ i „Srp- sko Kolot nadšeněse rozepsalyo korunovaci krále Potra, o jeho putování a o jeho činech, nikoho ve dvoraně nedojal. Snad selto líbilol jen habě Miletičee, která plácanici Accurtovuí poslouchala jako kázání. Ru poledhímu, před přestávkou, Accurti si uehy stál velky elekta Faisejsky zahromoyal na opovážli- vost Srbsltého Kolay, kterů tvrdilo, že Bosna, nyí žb mol o busoscb vd l6m tonat Mlob e

je pol vládou Svábů. K není snádY Do oči násilnl kovi dr, Hinkovič potvrdil pravdu, kterou „Srbské Kolo“ napsalo, Potakal hlavou. Strašně to rozzuřilo násilníka: „Nekývejte Hilavou! Mohu i to pojmouti jako velezrádu“, obhájcovi vyhrožoval, A bylo řeh- totu v celé dvoraně. Accurti vztekem tu blednul, tu se niěl. Oběd mu nsi nechutnal. Odpoledne potom Accurti pokračoval. Zle zas láteřil na „Srbobrana“. Ten prý psal o srbském Pie- montu a v otázce Bosny i Hercegoviny prý vyzýval ten Piemont, aby proti naší říši hledal spojence druhých državách. A známy prý jsou velkosrbské idešly, Accurti ví, kdo všechno pro ty ideály horoval VI, že na lavici obžalovaných nesedí hlavní provi nilci velezrády, ale jen jich oběti, které tu (v Báno- vině) chtěly podpálit revoluci na prospěch Srbska (Čekali jsme, že aspoň nyní Accurti dokáže to revo- luční hnutí, ale marně, Ostatně soudu o důkazy nejdel) Accurti potom ukazoval, jak se i jinde (dokonce i v Anglii) psalo o tom, aby se všichni jižní Slo- vané spoilli profi Rakonsku. Divíme se jalovému plácání. To si měl Accurti třeba i do Anglie zaje a pisatele pokárat — ale přitězovat tím obžalova- ným? Směšnel Násilník zi učinil ve svém horleni i výletdo Ameriky. Na padrt rozsekal amerického „Srbobrana- který prý je čistě revolnční organisacr. Potomse pochválil, ze ukázáním na to, co všude po světě s psalo, dokázal objeklivní účinek velezrády. Na to se uchýlil k duševnímu svému příteli Na- stičovi. Ten prý jasně velezrádu dokázal svými orl zinálními dokumenty. Nastič prý před souliem rozvi- nul obraz o všem, co se v Bělohradě dělo, Tam „ko runní svědek“ v mizivém poblouznění sám napřee prý pomýšlel na velezrádný zápas v Bosně, ale po- znav ničemnost lidí, s nimiž obcoval (tu Accurti ne- myslil na eulenburgské pudy Nastiče), hořce se ká- a již jen na spásu říše pomýšlel. Ti lidé odhali před Nastičem své pekelně plány. A byl to Lj. Jova novič, Nešič, Milan Pribičevič a celá řada rozpále ných revolucionářů. Z úst těch lidí Nastič slyšel, že dábelské hnízdo všech revolučních podnětů je ve Slov. jugu“. A pracovalo prý se již od r. 1906. Nej- více zarmucuje srdce nadšeného cborvatského pa- triota, potomka jakéhosi vychytralého Itala, Accurta. že srbská samostatná strana byla ve spojení s tout revoluční cháskou. A ta strana sváděla k nerozváž- ným činům i čistokrevné Chorvaty. Brojíla proti vel. kému vlastenci, jímž v očích Accurta je dr. Josun Frank, hořekovala před národem, že v bánovině se žije v robských okovech vlády a současně, laskajíe se s poblouzenými některými Chorvaty, hanobile vše chorvatské nenávistí nezměrnou. To Accurti ház ven okny dvorany. Símě zapadne, O shnilá vejce ani v bánovině není nouze. Brzo zase uslyšíme, jal „pohněvaný“ lid jimi chorvatské Lukiniče poházel nA potom Accurti líčí hrůzu. Pum prý bylo v r- kou velezrádců jako máku. Prachu měli, jakoby bo na silnici sesbírali. A pracovali pro srbského král za jidášský peníz srbských dinárů. I poznámky (za- bavené zemuňskou policií) dra. Budisavljeviče, vše chnu neřest velezrády dokazují. (Opak je pravdou! A se zápalem uraženého patriotismu proklina „statuk, který prý měl, zálusky na utvoření nově državy liael s Líčená komedie! Směje se jí každý. Dr. Mazura za břicho se popadá. To dráždí Accurta. „Co je vám k smichu, dre. Mazuro?“ drze se táže stařičkého ob- hájce. „Neprovokujte!““ násilníka vsazuje ohhájce. A dr. Hinkovič dí: Už je to monotonní.“ Pochutnal si Accurti, pocuchav Srbsko, jeho krále i jeho lid. Každý vlastenecký projev, který po zá boru Bosny vyzněl v Petrohradě. Accurti zlehčuje Nejraději by popřel i existenci Srbů v Bosně. Otírá se o dynastii Karadorděvičů. Po malé přestávce přistupuje k dokázání viny Adama Pribičeviče. Slouží si s pamílety Nastiče- „Finale“ a Moje afere“, tyto lživé výrony bídáck duše, Aecurtovi jsou evangeliem. Věří (D) všem úda- jům ničemy o konferencích „Slov jugu“. Prohlašuje Nastiče za osobu veskrze věrohodnou. Spílá obraně žeona na škodu říše chtěla postavit Nastiče do ne- příznivého světla. (Až hnusno poslouchat!) uPopisuje eesty srbských důstojníků po báno- vině. (Láčení v nich nic velezrádného neodkrylo.) Ve dvoraně se již šeřílo, Škoda, že nebyla osvě- lena bengálským ohněm!m imv. 5 n

řka:

ralstim ligolišalěz an

08 00

v

Ze Záhřoba, 10. zát. (UH tel. kor. kanc.) V dal- ším odpoledním přelíčení mluvil státní zástupceo obou skupinách, zlinské a topusské a průvodním ma- teriálem dokazoval subjektivní vinu obžalovaných. J.fčení bylo pak odročeno na pondělí, ježto je zejtra

řecký svátek. k vz nbotilo lnsluonu bno

bonůl měl

mezilzsH Jnní

Mlubnaee o Denní zpra.ve

a lanona

vo— Po sněmovních rozpravách. Rozprav parlamentárníeh zástupců českých i německých stran sněmovních se zástupci vlády byly včera skončeny a dnes roztáčí se přehled toho, co se v rozpravách stalo i nestalo. Účastníci češt vydali již včera svůj projev, ujišťující českou veřejnost, že ani vůči“v á vláděn b e ani vůči Němcům nepřevzali niž ádný ch závalzků a neučinititaká žáld- mýeh s1ibů. Celýobsahbe tohotou s če- ského prohlášeni potvrzuje předseda svazuj ně- meckých poslanců zemských, přísedicí dr. Eppin- ger ve článku, který s plným jméném svým uveřejnil v »Bohemii.« Napsab tam z »Všechno, co bylo návázáno na sděleníl mi nisterského předsedy a se mluvilo, mělc pouze cenu projevu míněni, sloužícího informaci ministen- ského předsedy. Ke společné schůzí a rozpravě o českýme účastníky, která zprvu nebyla zamýšlena, nedošlo, a obě skupiny byly v projevech stran druhých od- kázányna sdělení těch, kdož konfarence řídili. Podle nich také čeští účastníci konferencí zaujali zcela analogické postavení, zdrzeli se jakě hokořiv osobního nebo tormál níh závazku a vzkazy ministerského předsedy při- jali toliko ad referendum. O úmluvách nebo i jen punktacích k nim nebylo tudíž abao- 1utně řeči a zástupcové obou kmenů ve sněmě vybražují si úpllně volnov rulk u« Dr. Eppinger napsal svůj článek do » Boh.« — jakovýslovné vyznačih — proto, aby od- ňal půdu určitým domněnkám optimisti- oky zubarvenýma Je tedy patrno, že předseda svazu německých poslanců zemských uznal nutným hasiti žár nadějí, rozdmychávaný v tá- boře německém a že právě dr. Eppinger sám dosud nemá naděje, že se v nastávajícím zase- dání sněmu skulečně provedou dalekosáhlé osnovy, německým tiskem ohlášené a německou panovzčností diktovaně. Že sněmovní konference vídeňské neměly výsledků positivních, konstatuje

031 sa

me

nee

také redakční vídeňský telegram » Bohemies

»Ve vídeňských konferencích se ani neshodli ani nesmířili a každé přecenění jejich výsledk vedlo by ke sklamánl. Po pětidenních roková- nich nedošlo ani k nezávaznému dohovoru mez zástupci obou národností. »Pr. Tgblit.« tvrdí va své vídeňské zprávě že nastávající zasedání sněmu bude obmezeno pouze na tři schů ze, ale že prý přece v nich »důležitý německý požada- vek najíti má svoje uskutečnění«: bude prý přijata novela, jíž se počet přísedícfeh zemského výboru rozmnožuje o dva jedno z těchlo dvou nových míst že dostanou Němci. »Pr. Tgbltt.« se takto octl v bezděčném rozporu a drem. Eppingrem a jeho výstrahou. Je s ním v rozporu ještě na druhém místě tvrdě totiž, že lave »Němcům bylo sděleno, že jejich stížnosti skrovném rozšiření německého živlu v úřadnictvu bude dbáno a že nastává dosazení německých úřadníků ne velkém slohu.« Toto tvrzení je proto již pochybno, že v službě zemské nejsou uprázdněna sni volna místa »ve velkém slohu« a protože místa uprázd- něná se obsazují přirozeným postupem statuso- vým všude, kde jen možno. Ostatné záleží nyní na tom, komu více věřiti, zda opnimismu »Pra- ger Tagblattuk, nebo varovnému hlasu dra. Eppingra, proto uveřejněnému, aby optimismu odňal půdu. A do klamného kruhu takového optimismu lze snad zařaditi i tvrzení » Prage Tagbl.«, že ve třech sezeních sněmu se vyřídí veliká věc nějaká. Novela k zemskému zřízení by musila býti docela maličká a při tom ne- sporná svým obsahem, aby bylo možno za tř dny ji vyříditi, když všechny strany si vyhra- dily volnost ruky a této volnosti zajisté také náležitě využijí. — Prolhanost německého tisku v Liberoi Historie zápasu o české dítě vykazuje odporné momenty, jež na vždy zaznamenány budou jako doklady surovosti německé. Nejnověji obrací s agitace Němců jiným směrem: hledí planými, lesklými frásemi ve zvlástním provolání, jez všem českým rodičům rozesilají, dokazovat důle- žitost pouze německé výchovy, domnělé její přednosti, lepší postup ve státních úřadech, u vojska a neštití se ani nejpodlejších lží, jen aby muže o český národ zasloužilé zhanobilu v očích Jidu. Liberečtí Němci vybájili si také o dru. Šamánkovi nehoráznou lež, že svou dceru dává vychovávat v žitavském pensionátě německy. A provolání tohoto obsahu podepsnl liberecký starosta dr. Bayer a okresní starostu poslanec Besemüller. Ovšem, že tuto pohanu o slapání národní cti nedala si dcera dra. Ša- mánka jen tak tiše libit a žádala na starostovi dru. Bayerovi satisfakci ve formě veřejného od- volání tétoviži. Po nepříliš rytířském přijetí rozmluvě slibil starosta, že dá do »Deutsche Volkazeitungu« (orgán radnice) opravu, jež také následujícího dna byla otištěna, zněla takto »Rodičům, jež posllají své děti do české školy, rozeslalo se před nastávajícím zápisem provo- lání, v němž se rozebírají přednosti, spojené s návštěvou německé školy. V tomto provolání poukazuje se také na to, že vůdce Čechů Rieger byl vychováván jen německy, poslanec Grégr že poslal svou deeru do pensionátu v Drážďanech, a že také dr. Šamánek dává vy. chovávat svou dceru německy v jednom ži- tavském pensionátě. Tato poslední poznámka, jež nám byla sdělena od důvěryhodné strany nezakládá se na pravdě, což uimto opravujeme.« — Znamenitě. Jednu lež opravili a dvě nové dal na veřejnost. Tvrzení o dru. Riegrovi i posl. Grégrovi je výmyslem, jemuž věřiti může leda některý liberecký zuřivee. Drhn Rieger Z měl pečlivé domáci vychování české (chodil ovšem'í do výšších škol německých, když českých nebylo) a z dítek dra. Julia i dra. Edvarda Grégran ani jediné nebylo v drážďanském pěhsionátu. Dou- fejme, že takovým provoláním nedá se zlákati ani nejprostší člověk, aby obětoval své dítky pochybné německé kultuře. — Germanisace u státních drah. V po- slední době vzbudila germanisace, správy stát ních drah živou a chvalitebnou pozornost česk veřejnosti. Nemusíme chodit ani do území ja- zýkově smíšeného, neboť i v krajinách českých, ba i v srdeí Čech, v naši Praze porušují se jazyková práva naše orgány železničními. Po- ukazujeme v té příčině na tak zv. komposteury jimiž vtiskuje se u osobní pokladny na oba kraje jizdních lístků datum prodeje listků. Toto ozna- čení má podstatnou důležitost pro cestujícího, neboť dle něho řídi se doba platnosti listku, zejmena v případě přerušení jízdy. Toto datumové značení tvoří zkrátka podstatnou sou- částku dopravní smlouvy. Nieměně ve všeeh stanicích provádí se razitkem s textem pouze německým (8. Aug. 1909 a pod.). Také n nádraží císaře Františka Josefa v Praze jsou v osobních pokladnách komposteury s razítkem datumovým jen německým. Jest na našem obe- censtvu, aby ohradilo se proti tomuto úpornému potlačování své mateřštiny a bez výjím ky vracelo 1rstky, jež maji daťum jen ně- mecké a jichž obsahu nerozumi a když se mu nedostane vyřízení v řeči srozumitelné a to v celém obsahu lístku jízdního, aby jelo bez lísťku. Dráha nesmi dle zákona do- pravu cestujícího odmitnouti, splníl-li tento zá- konné podmínky. Jede-li kdo bez listku, ježto se mu ho nedostalo ve formě zákonem přede- psané, jest tím jedině dráha vinna a musí nésti i následky své viny, jak soudové v poslední době v četných případech rozhodli. Nepoklá dejme tudiž ani věc označení komposteurových za malichernou, neboť jen úporným hájením našich práv zlomi se odpor správy žolezniční proti provádění jazykové rovnoprávnosti. b9co — Pruský orel v Třebenicích. Na třebeni- ckém pomníku pruských vojáků je dle dopisu »Boh.« již přípevněn pruský orel. Rok trvaloa Němci z říše Vilémovy musili pohroziti officiální intervenci, než se třebenickým Němcům podařilo vymoci místodržitelské rozhodnutí, jímž se za- mítá stížnost obce třebenické protí pruskému orlu na třebenickém pomníku. Němci třebeničt pak použili tendenční okázalosti, aby orla při- pevnili na pomník. Četníei budou prý pomnik hlídat, aby orel s něho znova nezmízel. — Z Hlinska. (Projev.) Okresní výbon hlinecký stopuje bezpřikladně surové pronásle- dování Čechů ve Vídni a v Dol. Rakousí Němci, vyslovuje nad tímto porušováním také ústavou zaručených práv našeho národa tím Hlubší politování, jelikož se tyto útoky v Dol st

kově.

hrbitovy.

Rakousích i tam, kde jest uaše obyvatelstve v převážné většině, od let podnikají soustavně a promyšleně a jelikož se jich strůjcové tím netají, že jim jde o vyhubení české národnosti v této korunní zemi a v sídelním městě říše. Toto bezohledné porušování práv našeho ná- roda, zvláště pak barbarské odporování a pře- kážení vychovávání mládeže našich menšin v soukromých i veřejných školách řečí mateřskou naplňuje veškerý lid náš hlubokým rozhořče- ním a velikým podivením, že orgány, povolané k šetření a provádění zákonů, naše menšiny proti takovému znásilňování vůben nechrání. Utrpení našich krajanů v Dol. Rakouslch, zvlášté pak ve Vídni stopujíce, pevně doufáme, že v obraně svých práv neztratí odvahy, jsouce přesvědčeni, že v tomto boji za právo v nimi- jest celý český národ za jedno. — Z Přeštic. (Projev.) Okresní výbor v Pr- sticích učinil ve své schůzi dne 10. září t. r. konané tento projev: Okresní výbor projevuje svůj krajní úžas a hluboké politování nad bez- příkladným pronásledováním a nejsurovějšími útoky, jež podniká právě německé obyvatelstvo proti českému liduk a jeho školství ve Vídni a v Dolních Rakousícho Útoky tyto, jež v jsou pouze jednotlivým článkem v řetěze promyšle- ného, systematického a do let trvajicího pronán sledování českého národa — a to nejen v jeho n menšinách, nýbrž i pomalu tam, kde jestvv pře- vážné většině — nejsou ničím jiným, než útor kem na samy základy státu, ježto chtéjí vyhu- biti českou národnost v celé jedné korunní zemi a hlavním městě riše, jejíž ústava hlásá rovnost všech národů ji obývajících. Zasluhují proto od-ie souzení nejpřikřejšího, a okresní výbor, jako zákonem povolaný orgáne ku projevus mínění obyvatelstva zastupitelského okresu přestického tlumočí veřejností rozborčení obyvatelstva okresu nad těmito smutnými a příhiš povážlivými zjevy, a projevuje krajanům našim, tak trpce zkouše- ným, svoje vroncí sympatie s přáním, aby ne- ztráceli síly a odvahy k obraně. Po projevu tomto usneseno bylo jednomyslně, aby spolku »Komenský« ve Vídni věnován byl z prostředků okresních příspěvek v obnosu 100 K. Okresní starosta: V. Kropáček. — Ozobní. Z Vídně, 11. září. (K. k.) Dle zprá- vy úřadního listu udělil císař rozhodnutím z 4. září převorovi premonstrátského klášlera v Teplé Ansel- mu Köhlerovi důstojnický kříž řádu Františka Josefa. — Ministr kultu a vyučování jmenoval pomecného učitele na státní průmyslové škole v Praze Karla Perringa prczatímním učitelem na státní reálné škole s německým jazykem vyučovacím v Olomouci. — Jmenování kominařů živnostenských spole- čenstav. Komisarem společenstva jmenování byli tito pánové: JUDr. Emil Meissner, advokát, při spole- čenstvu pekařů v Něm. Brodě, Jiljí Nachtmann, ří- dící učitel, př. ž. sp. v Herálci. Karel Konečný, učilel, při sp. živností potrav. v Staré Boleslavi. Jan Tanata, řídící učitel, při sp. různých živností v Lužanech, Václav Steer, obuvník, při sp. obuvníků v Českém Brodě, František Klatovský, miynář, při sp. mlynářů v Rakovníce, Jose Kozák, rukavičkář, při sp. klo- boučníků atd. v Plzni, Eduard Čížek, kožešník, při sp. kožešníků atd. v Plzni, Ph. Mz. Emil Wolf, lé- kárník, při ž. sp. v Ročově. Fr. Řezníček, odborný učitel, při obou spol. v Dolních Kralovicích, Jan Puža, městský tajemník, při sp. růz. ž. v Přibyslavi, Boleslav Ždímal, řídící učitel, při sp. č. 1. v Uhl. Janovicích. Václav Marel, učitel, při sp. hostinských v Dobrušce, Jan Seitz, obchodník, při sp. hostinských Sušici. Emanuel Stach, učilel, při sp. ve Vřesko- vicích. — Okresní zastupitslstvo na Král. Vinohradsch konalo dne 9. září 1909 svou ustavujicí schůzi, ve které zvolen byl starostou okrésu p. Al. Bureš. stavitel a nám. starosty na Král. Vinohradech; do okresního výboru byli zvoleni: Za kurii obci ven- kovských p. A. Šnajberk, starosta obce Braníka, za kurii obcí městských p. M. Bílek, nám. starosty na Král. Vinohradech, za kurii obchodu a průmyslu p. J. Víšek, starosta města Král. Vinohradů, za kurii velkostatků p. T. Welz, majitel velkostatku v Krči, a z plena pp. B. Holeček, stavitel, a JUDn B. Jahn, advokát na Král. Vinohradech. 1— Opravdu kocourkovské zařízaní panuje na. podbřeží u Palackého mostu. Velikým nákladem bylo- toto podbřeží vystavěno, aby se vykládání zboží umožnilo, ale jak se tolo opatření osvědčilo, poznali Pražané, kteří se v těchto dnech po parnicích stě- hovali do Prahy. Zavazadla a nábytek nesměl být naložen na voziky na podbřeží, nýbrž vymášen po schodech na Palackého nábřeží a po prohlídce orgi- ny potravní daně teprve mohl být převezen do Pra- hy. Od potravní daně jistě nikdo nebyl nikdy na letním pobytu, neboť by věděl, že Pražané z valné části musí životní potřeby opatřovati v Praze a do- pravovati na venkov. Aby pak některá rodina do zavazadel nastrkala „kontrabant“ zajíců a koroptví, to se zde ještě nikdy nestalo! Jestli tedy podbřeží má splnit jistou část svého úkolu, ať se taum zřídí filiálka potravní daněl — Podivná schůze. V noci na dnešek konala se v jedné místnosti v Praze schůze zřízenců jedné živnostenské kategorie za mimořádných okolností, Účastníci zavítali k jednání ve stavu značně pod- napilém a vyžádaní řečníci měli náladu přímo „na mol“. Po dlouhém klábosení schůze skončena, aniž měla vůbec nějaký výsledek. Jediný střizlivý na schůzi byl zástupce úřadu. — Stávka uhlářských dělníků v Praze nkan- čena. Dle úřadní zprávy vrátili se dnes ráno všichni stávkující dělníci do uhelných skladišt na Smíchově a mnozi také v Kariíně a nastoupili práci za bý- valých podmínok a — Balon. Píše se nám z Holoubkova ze dne 10. t. m.: Balon, o kterém v dnešním, čísle zminka se stala, přistál šťastně zde o 5. hod. odpoledne se 3 dělostřeleckými důstojníky z Vídně. Dle doslechu vypluli tito ráno v 8 hod. ve Vídní. Před nastoupe- ním zpáteční plavby pohostění byli ve vile c. k setníka dělostřeleckého pluku p. F. Máčka v Holoul- — 0 řádění žavle poručíka Imramovského v k várně „Orient“ bylo dnes pokračováno vé výslechu svědků. Úsudky o počinu poručíka se rozchá zejí, Jedni míní, že byl oprávněn použít sečné zbraně a ztrestat utrhače, druzí vykládají předpisy vojenská v tom smyslu, že důstojník měl dříve důrazným na- pomenutím hledět umlčet utrhače. Poručík Imramov- ský ostatně celou situaci noční společnosti dobře znal, neboť byl v minulých dvou týdnech vícekráte v civilním oděvu v chantanlu „u Rozvařilů“ a hleděl získat pozornost zpěvačky B. Když pohledy jeho ne- byly opětovány, oblékl se poručík do unilormy a posadil se v kavárně na blízku zpěvačky v domnění. že dvojí sukno bude přítažlivější. Poručík řáděním své šavle ukázal, že nebyl nikterak chladnokrevný n. — Pedivné dobrodružství cyklisty. Kočí Jose Hosman jel dnes ráno na velocipedu po Komenského náměstí na hoř. Novém městě. Na nároží Sokolskě třídy náhle klopýtl a upadl kůň, zapřažený do po- vozu Barbory Bernardové, hokynářky z Libuše,a rozjetý cyklista — vjel na koně. Kůň se vzchopil, cyklista spadl a kolo se mu značně poškodilo. Jin šogn en nehoda se nestala. — Zlodějské historky. K úrestnímu soudu d vazby dopraven byl dnes bednářský pomocník Josel Anderle, který na ostrově Střeleckém vrchnímu čiš- níku p. Herzingrovi odcizil ebenovou hůl se stříbrnou rukojetí. Zloděj byl zatčen, když chtěl hůž zastavit. — Vykopaně kostra. Při zřizování šnchty pre kanalisační práce na Spálené ulici u Donátovy plzeň- ské restaurace byla dnes dopoledne ve značné hloul- ce nalezena lidská kostra a odnesena na olšansk čt Js

nlnonii

uzdt

nd n

ls 80 mzál