#1
alto_textblock
#1
sko-uherský velevyslanec svob. pán Aehren-
thal, velkoknížata a velkokněžny, ministr za-
hraničních záležitostí hr. Lamzdorf a di-
plomatické sbory. Za hostiny připil car Miku-
láš císaři a králi Františkovi Josefovi.
#2
alto_textblock
#2
Z jižní Ameriky.
Z Buenos Aires, 18. srpna. (C.-B.) Zdejší
listy uveřejňují telegramy z Formosy, dle nichž
stříleli povstalci po 20 minut na mě-
sto Asuncian Diplomatický sbor zakročil
a docílil 24hodinného příměří.
#3
alto_textblock
#3
Ze hradu pražského.
#4
alto_textblock
#4
Před několika dny přinesli jsme článeko
poměru dvorních kruhů k národnosti naší. V
úzkém rámci této stati dal se poměr ten jen
zhruba naznačiti, do podrobností vniknouti ne-
bylo možno, jakkoli právě v drobnomalbě sou-
stavného zanedbávání veškerých ohledů k ná-
rodnosti naší se strany dvorních kruhů jevily
by se ony karakteristické příznaky vídeňských
proudů, jimiž nejlépe vysvětliti by se dala po-
litováníhodná situace, v níž nalezá se tato říše.
Však přes to sluší onen článek v jedné
věci doplniti. Kdo na vlastní oči přesvědčiti se
chce o přízni a o slušném ohledu zmíněných
kruhů k dějinným památkám ne pouze našeho
národa, nýbrž všeho vzdělaného světa, necht
zajde si na hrad pražský, tam přesvědčí se o
tom, nač kleslo staré slavné sídlo králův če-
ských. V říši, jejímž hlavním pilířem je dle
vlastního doznání loyalita, v říši, kde žádá se
neskonalá uctivost ke koruně a kde těžkými,
znectivajícími tresty se stíhají ti, kteří při ji-
stých příležitostech zvednou se se sklenicív
ruce jen do pola a ne zúplna, mělo by se dbáti
na druhé straně zase na vzájem, aby v ka-
ždém ohledu a ve všech věcech šetřeno bylo
citu národního a piety k národním upomínkám.
Naproti Maďarům se to koná s velikou hor-
livostí a s velikým nákladem. Budínský králov-
ský hrad byl úplně přestavěn, kdežto na dvorech
českého hradu královského tráva roste. Na za-
chování a opravy hradu královského v Praze
neobětuje se téměř pranic, ba s patrnou zúmy-
slností hrubě se zanedbává tato hrdá památka
české slávy, jakoby o to šlo, aby co nejdříve
v trosky rozvaleno bylo, co národu našemu při-
pomíná šťastnější minulost a sílí nás v boji za
lepší budoucnost. Jinak to vypadalo ještě, když
náš hrad královský byl sídlem císaře Ferdinanda,
od té doby jakoby byl hrad ten pouze nemilou
přítěží dvornímu eráru. Rozumí se samo sebou,
že vnitřní správa českého královského sídla,
jejímž čele stojí zámecký hejtman, je úplně ně-
mecká, však ne pouze to, i na venek, naprot
obecenstvu a zejmena naproti cizincům, kteří
nyní ještě v letní době na Hradčany se trousí.
je všechno na hradě německé. Což to ve Vídni
necítí, což nedovedou pochopiti, jak to urážía
páli každého Čecha, když spatří uvnitř hradn
všude nápisy — německé?
Hlavní příčina toho ovšem vězí ve Vídní
v proudech u tamějších kruhů dvorských, z nichž
živel český úplně je vyloučen. Těmto kruhům
a jejich vlivu sluší přičítati, že stal se v Praze
zámeckým hejtmanem pán, který přes své če-
ské jméno a svůj český původ je nepřítelem
národnosti naší a který o stav »královských
Hradčan« dbá asi tolik, jako nevrlý hospodář o
stav výměnkářského baráku. »Nic nenese a stojí
peníze« — z tohoto stanoviska pohlíží se vůbe
ve Vídni na náš hrad. Jednaje v tomto směru
zcela v intenci vyšších pánů, domníval se zá
mecký pan hejtman, že mu není třeba míti vů-
bec ohledů, že může v Praze, stranou od ví-
deňského světa, dělati co se mu zlíbí.
A jak se nám s hodnověrné strany sděluje.
pan hejman také to dělal. Konečně ale i na něho
došlo. Ne snad, že by byl na sebe uvalil nespo-
kojenost svých představených, že by byl svěřený
mu hrad ve správě zanedbával, to by mu byl
ve Vídni milerádi odpustili, ale z té příčiny, že
prý si, co se týče ekonomické části, počínal
příliš »samostatně«.
Té doby — jak se nám z dobrého pramene
sděluje — panuje v zámku veliké rozrušení. Ne-
dávno přijela z Vídně náhlá revise, jež velmi
podrobné zkoušce podrobila slavnou správu hradu.
S jakým výsledkem vrátila se do Vídně, ovšem
není známo, však nyní jeden úřadník správy po
druhém je volán do Vídně, kde ve věcech praž-
ských zavedeno bylo velmi »rozsáhlé a důkladné«
vyšetřování. Zajímavo je, že popud k němu byl
prý dán se strany panu zámeckému hejtmanu
velmi blízké a že ve svých vlastních úřadnícíeh
přílis horlivých obhájců prý nenalezne.
#5
alto_textblock
#5
Toť se ví, že věc se tutlá a že zasvěcenci
se namáhají, aby vše zůstalo pod pokličkou.
Jak věc ukončí, nelze předvídati, ale lidé věci
znalí tvrdí, že pan zámecký hejtman z této
afféry vyvázne ne valně pošramocen. Však se
přátelé jeho již o to postarají, aby mu ublíženo
nebylo. Jest příliš jejich, aby mu dali pad-
nouti. Dají mu výstrahu a řeknou, aby si dal
lépe pozor a na Hradčanech bude se v dosa-
vadním hospodářství pokračovati. Jiní mají za
to, že bude dán hejtman do pense a jeho místo
že nastoupí správce vídeňského Burgtheatru pan
inž. Brandtner, rodilý Pražan. Tou dobou, co do
Uher milostí císařovou budou převážeti z Caři-
hradu tělesné ostatky maďarského protikrále,
budou se snad na hradě pražském, ze starých
památných síní adoptovati nové vojenské ko-
#6
alto_textblock
#6
nírny.
#7
alto_textblock
#7
Denní zprávy.
#8
alto_textblock
#8
— Opavské události. Podle zpráv, ovšem
původu německo nacionálního, zúčastnilo se vče-
rejší demonstrace před budovou zemské vlády
25.000 osob, kteréž množství v sevřených řa-
dách táhlo za zpěvu »Wacht am Rhein« s velko-
německými prapory a nápisy Panskou ulicí k
pomníku císaře Josefa. Před vládní budovou
došlo k demonstracím tak bouřlivým, že prý
i samého Wolfa pojala hrůza, takže promluvil
k demonstrantům, aby je upokojil. Pravil prý:
»Soukmenovci, dosti jste již demonstrovali.
Ti pánové, tam (při tom ukázal na vládní bu
dovu), musí o tomto výjevu podati do Vídně
zprávu a to jim bude velice nepříjemné.« V tom
okamžiku to bylo, když proti demonstrantům
vyrazilo silné oddělení četnictva a stráže, při
čemž ztlučen byl policejní inspektor holí.
Dnešní zprávy ujišťují, že při obraně vojenské
kapely, ubírající se do vládní budovy, raněni
byli dva výtržníci bodákem. Pekařský pomocník
Karl Furcht raněn byl do hrdla, při čemž mu
prý proťata tepna krční. Taková rána jest
smrtící v několika minutách vykrvácením, ale
dosud nebylo oznámeno, že by byl nešťastník
zemřel. Naopak rozpředla se o něj mezi měst-
ským lékařem drem. Sobotou a četnictvem
hádka. Četníci chtěli smrtelně zraněného dopra-
viti do vězeňské nemocnice, na protest lékaře
byl Fureht dovezen do městské nemocnice.
— Z německého blázince. Třeštění něme-
ckého tisku nad slovanskými pobočkami ve
Slezsku stává se deliriem, zachvátivším také
všechny šriftlajtry v Čechách. Jeden z nejpo-
dařenějších kvítků plevele za plotem uzavře-
ného území bujícího, »Aussig. Tagblatt«, přináší
v posledním svém čísle z Vídně dopis, který
sice omlouvá poslance, kteří, ač slíbili k opav-
skému volkstagu se nedostavili, ale staví se
přece na nejradikálnější stanovisko proti vládě,
V dopisu vyskytuje se následující místo pro ná-
lady a nápady v německém táboře karakteri-
stické: »Přijde-li konečně vláda, o čemž ostatně
rozhodně pochybujeme, ke správnému rozpoznání
poměru Slovanů rakouských k rakouskému
státu, musí přece poznati, že strašná po-
rážka Ruska pozdvihla autoritu každé
státně uvědomělé vlády rakouské oproti Čechům.
Slovincům a Chorvatům měrou netušenou. Také
šl. Körber mohl by z této vzdor jeho správě
vzrůstající státní autority čerpati zisk pro svou
vládu i pro celek, kdyby nebyl nucen národo
hospodářské přání vlády uherské pomocí vídeň-
ské říšské rady ukájeti.« Tedy strašná porážka
ruská. V Tokiu budou rádi, až tam dojde »Aus
Tagbl.«, aspoň budou moci konečně přikročiti
k uspořádání dlouho chystané velkolepé oslavy
rozhodného vítězství japonské armády. Ostatní
svět nějakou tu chvíli zatím počká, snad také
dr. Körber, i v tom případě, hodlá-li zříditi slo-
vanské pobočky ve Sležsku podle toho, jak to
dopadne s Port Arturem.
#9
alto_textblock
#9
— Úmrtí. V Ousobí zemřel pan František Vi tek,
rada c. k. zemského soudu v Německém Brodě, dne
18. srpna 1904 o 4. hodině ranní u věku 58 let. Tělesná
schránka zesnulého bude v sobotu dne 20. srpna o
8. hod. ranní v Ousobí vykropena a do Něm. Brodu
převezena. Pohřeb koná se pak o 1/45. hodině odpol. —
V Držkově zemřel pan František Vodseďálek, sta-
vitel, dne 17. srpna v 61. roce věku svého. Pohřeb
koná se v sobotu dne 20. srpna o 10. hodině dopol. —
V Bělošicích zemřela paní Marie Cífková, chot
nájemce dvora, dne 13. srpna v stáří 52 roků. Pohřeb
konal se v úterý dne 16. srpna o 10. hod. dopol. —
Rodina restauratéra žofínského p. Zelenky stižena
byla včera večer těžkou ranou. Choť jeho pí. Julie
Zelenková odebrala se k 8. hodině večerní na plo-
várnu, kde delší čas ve vodě pobyla. Když asi po půl
hodině plovárnu opustila, přišlo jí nevolno, klesla k ze-
mi a musila býti do bytu odnesena. Přivolaní lékaři
dři. Musil a Opočenský nemohli než konstatovati náhlé
úmru srdeční mrtvicl. Zesnulá paní byla vzornou mat-
#10
alto_textblock
#10
kou a chotí a těšila se úctě všech; kdož ji znali. —
V Brozánkách pod Mělníkem zemřel dnes po půlnoci
ve stáří 69 let p. Václav Nebeský, statkář a maj.
cihelny, věrný příslušník nár. strany svobodomyslné.
— Zprávy rodinné. Paní Berta Schmcisr ová,
rozená Kejzlarova, dcera měšťana z Červeného Ko-
steice, a pan Jindřich L. Křikava, majitel obchod-
ního domu v Praze, slaviti budou sňatek svůj dne
23. srpna o 4. hod. odpol. v chrámu Páně u sv. Kli-
menta v Praze.
— Výstavní cena. „První nuselská knihtiskárna
umělecký ústav litografický“ Jana Staňka
v Nuslich (u Prahy) obdržela za vystavené tisko-
pisy na „První mezinárodní výstavě pro umění kuchař-
ské, hostinství a příbuzná odvětví“ v Plzni t. r. vý-
stavní porotou jí přiřknuté nejvyšší vyznamenání —
čestný diplom s právem ražení zlaté medaille.
— Sjezd rodáků bohdanečských ve dnech 13.;
14. a 15. srpna t. r. vydařil se k úplné spokojenosti
všech účastníků, jichž se přes 60 sjelo z blízkai
z dáli do útulného lázeňského městečka. Díky pečli-
vým přípravám neunavného výboru besedy „Langer“,
jenž byl uspořádání sjezdu na se vzal, bylo o hosty
v každém ohledu postaráno. Je cosi neskonale do-
jemného v dětinné lásce, kterou lnou krajané ke
svému rodnému městu; mnozí z nich přijeli z končin
na mnoze vzdálených, aby se po mnohých létech opět
pokochali pohledem na město, které bývalo jevištěm
jejich dětských her a mladých let, jiní nemohouce
se zúčastniti osobně, zaslali pozdravné telegramy a
přípisy, mnozí se značnými peněžitými dary na
různé místní účely. Již v předvečer dnů slavnostních,
v sobotu 13. t. m. scházeli se rodáci a příznivci města
v besedě „Langer“ v hostinci „u Pešků“. Radostné
bylo shledání mnohých, kteří se neviděli již drahnou
řadu let, mnozí shledali se s hlavami prokvetlými
šedinami, svědčícími že nadešla už jeseň života těm,
kteří se naposledy viděli na prahu let mužných.
Rychle tedy míjely hodiny při vzpominkách na za-
niklá léta mladosti. V neděli dne 14. t. m. dopoledne
byla na programu prohlídka kvetoucích škol měšťan-
ských, jejichž desetileté trvání zároveň se oslavovalo.
Následoval pak společný oběd ve velkém sále lá-
zeňském, za něhož prosloveno několik nadšených í
vtipných přípitků. Pohříchu zasáhl slavnostní náladu
všech účastníků sjezdu zlozvuk velmi rušivý nepřed-
vídaným řáděním zhoubného živlu. Právě chystali se
účastníci sjezdu k návštěvě hudební a pěvecké aka-
demie, která dle programu byla ustanovena na ne-
děli večer, když tu najednou poplašné znamení na
kostelní věži šířilo ustrašeným městem hrůzi.ou zvěst.
že hoří. Skutečně vystupovaly již v malé chvíli sloupy
dýmu od předměstí Ráje, kde požár vznikl z příčiny
dosud nepovědomé. Štěstí ještě, že bylo právě bez-
větří, tak že se úsilovné činnosti zdejších i okolních
(šesti) sborů hasičských, které záhy přichvátaly na
místo, podařilo oheň omeziti. Přece však pět stavení
padlo zhoubnému živlu za oběť. Nejeden z účastníků
sjezdu stal se při této příležitosti bezděčně neunifor-
movaným hasičem. Ačkoli pak záhy zjištěno, že ne-
bezpečenství pominulo, byla přece, jak snadno po-
chopitelno, veselá nálada pro ten den už ta tama
nezbývalo tudíž, než chystanou akademii odložiti na
zejtřek. V pondělí dne 15. t. m. dopoledne vydal se
četný průvod hostí i domácích na nedaleký hřbitov u
sv. Jiři, na malebném vršku podál města se prostírající.
Po vykonaných bohoslužbách proslovil ředitel p. Jos.
Peška (spisovatel Karel Šípek) z Prahy před ná-
hrobkem básníka Jaroslava Langra krátký, ale hluboce
jímavý proslov, při němž mnohé oko zalilo se slzou.
Dotkl se nešťastného života i literárního významu
Langrova, vděčnou vzpomínku věnoval i ostatním
mrtvým krajanům a všem, kdo zemřevše mimo rodné
město, jinde dřímají svůj věčný sen. Za zpěvu staro-
českého chorálu položen potom na hrob Langrův
nádherný vavřínový věnec. Ačkoli pak mnozí účast-
níci sjezdu již pc polednách počali se rozjižděti, byla
přece akademie, která se potom o 4. hodině pořádala
a jejíž výnos určen byl ve prospěch chudých pohoře-
lých, navštívena velmi četně vybraným obecenstvem,
jež účinkujícím neskrblilo zaslouženov pochvalou.
Hluboký dojem u všech přítomných vzbudilo, když
na podium vystoupila pí. Antonie Klímová a přednesla
týž proslov F. V. Jeřábka, který roku 1861 sama
(tehdy slč. Podhajských) přednášéla při odhalení pom-
níku Langrova. Po akademii následovala ještě dlouho
do noci společenská zábava, při které mládež se ba-
vila tancem. S myslí radostně vzrušenou rozcházeli
se účastníci sjezdu, slibujíce si na vzájem, že stoleté
výročí narozenin Langrových r. 1906 je opět svede
do rodného města. Pamětní list redakcí Karla Šípka
ke slavnosti té vydaný zůstane všem účastníkům
milou vzpomínkou na slavnostní dni v rodném městě.
— Po třiceti létech. V těchto dnech oslavil pan
Jan Franz, zřízenec závodu stříbrnického pana Jos.
Kratochvíla v Praze, svůj 30letý pobyt v témž závodě,
Za tou příčinou dostalo se mu od pana zaměstnavatele
za jeho věrné služby plného uznání s přiměřeným da-
rem a od/celého personálu srdečného plahopřání.
— Úmrtí českého faráře v Americe, Z Člevelandu
ve státě Ohio dochází zpráva o úmrtí tamějšího če-
ského faráře dp. Jana Václava Malechy. Podlehl
u věku 43 let žaludeční rakovině. Narodil se v Diníně
u Bukovska, studoval až do sexty na českém gymna-
siu v Č. Budějovicích, načež odejel do Ameriky, kdež
dostudoval a věnoval se pak stavu kněžskému. Nej-
prve působil v jedné anglické osadě, načež stal se
farářem v nově založené české osadě sv. Vojtěcna
v Clevelandu, jejíž duchovní úřad do své smrti vý-
borně spravoval. Zesnulý má v Č. Budějovicích tři
bratry, vesměs řeznické místry
— Veřejnou schůzi uspořádá Ústřední jed-
nota českých obchodníků pro Moravu
v Přerově v neděli 21. t. m. o půl 3. hod. odpoledne
v hotelu Coufalově v Lošticich. Na schůzi pro-
mluví pan V. Votruba, ředitel Kolínské továrny na
cikorii v Prostějově, a pan professor Fr. Soldan z ob-
chodní školy přerovské. P. T. obchodnictvo se žádá;
aby se ve schůzi co nejčetněji zúčastnilo.
— Ve prospěch vimperských pohořelých uspo-
řádán bude v divademním sále v Prachaticích
dne 21. srpna 1904 o 1/28. hod. velký populární kon-
cert, v němž laskavě spoluúčinkovati budou: Madame
Eileen O'Moore z Australie, Mademoiselle Mimy Bus-
sius z Kolína nad Rýnem, pani Gabriela Danzerová