#1
alto_textblock
#1
Dne 19. července 1900.
#2
alto_textblock
#2
KATOLICKÉ LISTY.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 196. Strana 5.
#4
alto_textblock
#4
Školská hlídka.
#5
alto_textblock
#5
— K Podpůrnému spolku diecésního
konviktu v MI. Boleslavi přistoupili: Za na-
datele: (Vklad 200 K) Monsig. Jos. Némečsk,
čest. kanovník v Loukově, dp. Fr. Dvořák, děkan
v Rejšicích. dp. J. Vavrouš, farář v Lobkovicích,
dp. Štěp. Šťastný, farář na Loučeni, dp. Augustin
Turek, kaplan v Hořením Litvínově; za zaklá-
datele (vklad 100 K): dp. Václav Mikolášek,
farář v Markvarticích, dp. Ant. Dédeček, zámecký
kaplan ve Svijanech; za činné členy (vklad
5 K): dpp. Josef Lexa, farář v Libuni, Josef No-
votný, farář v Šemanovicích, Bedř. Mokráček, kaplan
v Ml. Boleslavi, p. Jos. Mudroch, soukromník v Bra-
tronicích; za přispívající členy (vklad
2 K): dp. dr. Ant. Ondroušek, katecheta v Bílině,
Josef Pažout, def. v Markvarticích. — Kromě toho
se sešlo ze sbírek vikariátních 1000 K. O další
přihlášky a příspěvky prosí řiditelství diecésního
konviktu v Ml. Boleslavi. — Studentská pout
na Bezděz chovauců bisk. konviktu v Ml. Bole-
slavi se jak náleží vydařila. Ač bylo počasí nepříz-
nivé, přidal se k studující mládeži značný počet
poutníků. Slavné mši sv. a slavnostnímu kázání
u Panny Marie Montserratské v chrámu Páně
dokském byli přítomni též členové hraběcí rodiny
Waldštýnské. Při kolektě ku znovuzřízení starobylé
kaple na Bezdězi se ihned sebralo 40 K. Na pa-
mátku této pouti studentské a na důkaz ústy k na-
šemu Spasiteli bude postaven na výšinách Bezděze
veliký dřevěný kříž.
— Zpráva konviktu katolických cho-
vanců c. k. vyššího státního gymnasia ve
Val. Meziříčí. Nad očekávání radostně byl ukon-
čen letošní školní rok. Přičinliví hoši vesele spěli
domů s dobrým vysvědčením, neboť »dobře dopadli«.
V druhém pololetí bylo v konviktě 31 chovanců,
z nichž 7 obdrželo vysvědčení s vyznamenáním (tedy
skoro 23 proc. chovanců). A není divu, že žáci pro-
spívají, neboť, ve všem mohouce býti spokojeni, s chutí
a láskou lnou ku knize. Místnosti ústavu jsou nově
vystavěné, světlé, suché, čisté, zvlášť zřízeny místnosti
pro studování, zvlášť pro spánek; hoši jsou drženi
v kázni, po dobu »studírky« (jež však déle 2 hodin
netrvá) jest jim při »pultech« zaměstnávati se pří-
pravou pro školu. Když pak něčeho nechápají, mohou
o pomoc a radu tázati se svého »praefecta« jenž při
nich dohlíží a denně látku ve škole probranou s nimi
opakuje, tak že i žáci slabšího nadání mohou pro
školu se připraviti a obstojně odpovídati. Než, ve
volné chvíli jest chovancům k disposici veliký dvůr
ku hrám, aby tělo tužili. Hoši provozují téměř všecky
povolené hry. A že k zbožnosti jsou vedeni, o tom se
nedá pochybovati. Zlého příkladu v ústavě nevidí, a
duchovní otcové pečlivě dbají, aby mladá duše je-
dnoho každého chovance zkázy nevzala. V tomto škol-
ním roce na místo P. Matěje Bezděka, do Říma se
odebravšího, jakožto praefect studujících nastoupil Fr.
Botvidus Douda, absolvent filosofie, avšak, poněvadž
tento, zotaviv se, hodlá pokračovati ve studiu theolo-
gickém, generál řádu P. Jerdan poslal pro příští rok
novosvěcence P. Caeciliana Šrollera, pocházejícího od
Litovle.
#6
alto_textblock
#6
Ze soudní síně.
V dobách zoufalství. Jediný nerozvážný po-
klesek, jediná úchylka od poctivého živobytí stala se
pohromou pro celý život 18letého číšníka K arla
Janouška z Třeboratic u Karlína. Vyučil se
číšníkem a zaměstnán byl naposledy u restauratéra
ve »dvorním pivovaře« ve Štěpánské ulici p. Mináříka.
A tu v březnu chybil — ukradl číšníku Moravci ně-
jaký šat, načež v březnu pro zločin krádeže odsouzen
byl do těžkého žaláře na 14 dnů. A to bylo stopněm
k dalšímu. Na místě nápravy spáchal nový zločin
nedlouho po svém vyjití z kriminálu. Neměl služební
knížky, byl bez místa, necitelný Minářík vyhnal ho,
když hlásil se o svůj doplatek mzdy a o služební
knížku, ctec — obuvník — rozzuřeně vyhnal ho
z domova, žil o hladu a trudu, ježto nemohl se uchy-
titi v poctivé práci — nežebral však. Prvý trest
jakby ho pronásledoval; jako Kain se vpáleným zna-
mením zločince putoval Janoušek světem po svém
propuštění z trestnice od 4. května do 29. června —
bez bydliště, bez pomoci téměř. Ve dne cloumal se
po ulicích, v noci spával ve stohu rolníka p. Frant.
Pluhaře u Malešic. A když umdlen a utrmácen nikde
neviděl spásy, když vše ho opustilo, když hlada
beznaděje ho přepadly, tu v naději — že aspoň
v kriminále bude zaopatřen — spáchal
zločin — zapálil stoh — své bydlištěo
půlnoci dne 28. června a uprchl. Stoh shořel, škoda
činí 480 K, neboť to byla pšeničná sláma. A štvanec
žhář druhého dne se udal sám. Včera dopoledne po-
staven byl Janoušek před zdejší porotní soud,
jemuž předsedal rada vrchního zem. soudu p. Babor
a tu odsouzen pro zločin žhářství a pro
#7
alto_textblock
#7
přestupek tuláctví do těžkéh o žaláře
na 4 roky, zostřeného čtvrtletně postem a dne 28.
června každého roku tmavou komůrkou, tvrdým ložem
a postem. Žalobcem byl substitut p. Haller, obhajcem
radní tajemník p. Scheidler. — Na nakloněné ploše;
snad napravil by se v káznici.
#8
alto_textblock
#8
Povstání v Číně.
Veškerý vzdělaný svět žasne a trne hrůzou nad
událostmi v Pekingu, ačkoliv teprve nyní a dosti
spoře jen docházejí podrobné zprávy o strašném
povraždění všech cizinců v Pekingu. Ne-
váháme proto věci již známé doplniti následujícími
jednotlivostmi.
Dne 14. t. m. žádal Šeng, taotaj v Šangaji
za slyšení u celého sboru tamních konsulů a oznámil
jim s patrným prý pohnutím, že kolem 30. června
(pravosl. kalend.) byli všichni cizinci v brit-
ském vyslanectví v Pekingu povraždění.
Cizí vyslanci a legační stráže, kteří s manželkami
i dětmi mučeni byli hladem, poněvadž po mnoho dnů
byli beze všech potravin, usnesli se, že v noci na
den 30. června učiní výpad. Útok nadešel neočeká-
vaně. Legační stráže pobily 200 mužů čínského
vojska. Vojsko Tungfunsiangovo, kteréž obsadilo vrata
vyslanectví, bránilo se boxerům, kteří se pokusili
o ztečení vyslanectví. Boxerové narazili na tak prudký
odpor, že jim nezbylo, nežli ustoupiti. Rozzuřen byv
tímto odporem a ztrátou svých vojsk, dal generál
Tung rozestaviti těžká děla a stříleti z nich na vy-
slanectví tak dlouho, až bylo sbořeno a stálo v pla-
menech. Všichni cizinei, kteří nebyli zabiti bud
dělostřelbou neb od vojska Tungova neb od boxerů,
zahynuli v plamenech. Tuan dal vyslanectví
obklíčiti a znemožniti dovážení potravin, maje za to,
že vyslanci, aby zachránili jak život svůj, tak ži-
voty svých manželek a dětí, vzdají se bez podmínky,
on pak sám že následkem toho bude moci zahájiti
pro zničení tvrzí v Taku s mocnostmi vyjednávání.
Tuan nemohl pochopiti, kterak mohli cizinci tak
dlouho odporovati a dověděl se na konec od stráží,
že je zásoboval potravinami a střelivem
prine Čing. Rozkázal neprodleně, aby stříleno bylo
na Čivgovo vojsko Mandžů. Toto bylo s velikými
ztrátami zahnáno. Co se stalo s Čingem, jest ne-
známo, ale praví se, že byl buď zabit nebo těžce
zraněn. Útok na vyslanectví byl po prvních šesti
nebo sedmi dnech, vždycky, když nadešla noc, pře-
rušen, cizinci pak, jimž opatřoval Čing náboje pro
jejich pušky, ne však pro strojová děla, domnívali se,
že bude jim lze úspěšně přepadnouti v noci vojáky
ve branách a probíti se.
Výpad učiněn byl dne 1. července časně z rána.
Všichni cizinci se ho súčastnili. Ženy a dítky nalé-
zaly se ve čtverci, jejž utvořili vojáci. Všichni cizinci
byli ozbrojeni revolvery. Četní boxerové byli zabiti,
poněvadž neočekávali útoku a většina jich v tom oka-
mžiku spala. Boxerové zpozorovavše, že cizinci je na-
padli, chovali se pak jsko lité šelmy. Tung rozkázal
páliti do cizinců z těžkých děl, jiná děla namířili na
nejslabší místa ve zdi vyslanectví a vystříleli v nich
průlom. Cizinci, pravil běhoun, jenž tuto zprávu do-
nesl, počínali si také jako šílení a postříleli vše-
cky své manželky a dítky koulemi ze svých
revolverů, na místě aby stříleli na boxery. Vždy-
cky, když byla těžká děla nabita, bylo
z nich najednou vypáleno. Cizinci byli po-
koseni jako tráva; boxerové vrhli se pak
na padlé a rozsekávali živé i mrtvoly.
Mnozí cizinci prchali po vystřelení z děl nazpět do
budovy, dovfajíce, že uniknou tomu vraždění, ale bo-
xerové je pronásledovali. Cizinci nalézali se již poblíž
budovy, když děla popojela v tom v před, budovu
rozbořila a zapálila. Pronásledovaní i proná-
sledovatelé uhořeli pak ve vyslanectví. Bo-
xerové počínali si, jak vykládal běhoun, jako démoni.
Když nebylo již žádných cizinců, kteréž mohli by
vražditi, zmrzačovali kolkolem ležící mrtvoly, načež
vrhli se na příbytky domorodých křesťanů
a pobili všechny, kdož nechtěli se k nim přidru-
žiti. Znásilnili také ženy a usmreovali malé děti
pažbami svých pušek. V ulicích města Tatarů
tekla krev proudy.
Jiné soukromé zprávy tvrdí, že evropské ženy
opatřily si pro nejhorší případ již dříve jed a nepo-
chylují, že ho také použily.
V zahraničních listech zaznívá nyní opět volání
po pomstě, ale nikdo nemůže udati, kterak by možno
bylo ji uskutečniti. Jiné listy mluví jen opatrně o po-
kutě a smíru a poukazují na četná nebezpečí, která
by musila nadejíti, kdyby vůči. Číně bylo jednáno
Z příslušníků rakousko-uherských byli v Pekingu
kromě legačního tajemníka dra. A. Rosthorna ještě
jeho mladá choť, velitel »Zenty« fregatní kapitán Ed.
z Thomannů, praporečník Josef Kolář, námořní kadet
svob. pán Boineburg Lengsfeld, sekretář rakousko-
uherského konsulátu šangajského posledně k vyslane-
#9
alto_textblock
#9
slepě.
#10
alto_textblock
#10
ctví v Pekingu přidělený Čeněk Gottwald, druhý ná-
mořní kadet a 25 mužů posádky »Zenty«. Má se za
to, že byli všichni usmrceni.
K osudu vyslanců.
Z Londýna, 18. července. (T. k.) »Daily
Telegraph« oznamuje z Kantonu: Li- Hung Čang vy-
slovil se v rozmluvě s konsuly, že má veliké obavy
o cizí vyslance v Pekingu a prohlásil, že obdržel od
lorda Salisburyho a francouzského ministra zahranič-
ních záležitostí Delcasséa stejně znějící sdělení, v němž
žádá se za ochranu vyslanců. Kdyby byli snad usmr-
ceni, mělo by býti zodpovědným vysokým úředníkům
pohroženo trestem smrti. Li-Hung- Čang doručil toto
sdělení císařovně-vdově a nepochybuje prý, že mnoho
přispěje k záchraně vyslanců. (»Ochrana« ta se po-
hříchu neosvědčila. Red.)
Z Vídně, 18. července. (T. k.) Dle telegra-
fických zpráv z J. V. lodi »Zenta« oznamuje kurýr
japonského vyslanectví v Pekingu, jenž odtamtud
odešel 29. června, že se poměry zhoršily, že čínské
vojsko nepřetržitě bombarduje anglické vyslanectví, ve
kterém se nalézají veškeří cizinci a že spojenecké od-
díly se hájí ze všech sil. Vyslancové doufají v osvo-
bození.
Dne 13. t. m. odpoledne podniklo 8000 mužů
mezinárodního vojska všeobecný útok na čínské město
v Tientsinu, kterého se účastnil také c. k. lodní oddíl.
Po tuhém, nerozhodném boji bylo dne 14. t. m.
o 2. hod. odpolední čínské město se všemi opavně-
ními dobyto. Mezinárodní vojsko mělo 775 mrtvých
a raněných. O ztrátách rakouského oddílu není zpráv.
Z Berlína, 18. července. (T. k.) »Wolffova
kancelář« oznamuje z Čífu ze dne 13. t. m.: Ja-
ponský vyslanec v Pekingu psal dne 29. června, že
čínští vojáci bombardují vyslanectví ve dne v noci,
že obleženým dochází náboj a že nastává jejich záhuba,
pakli že se strachem očezávaná pomoc nepřijde. Jak
posel vyprávěl, byli v tu dobu v anglickém vysla-
nectví 4 mrtví a 13 raněných. Ochranná stráž měla
16 mrtvých a 17 raněných.
#11
alto_textblock
#11
Z Paříže, 17. července. (T. k.) Dle telegramu
francouzského konsula v Hankau dne 11. t. m., bylo
tam řečeného dne všecko klidno. Místokrál učinil
všecka potřebná opatření, aby zabránil výtržnostem.
Trať z Hankau do Pekingu jest až do 215 kilom.
střežena evropským personálem. Jak apoštolský
vikář z Honanu telegrafoval, byl na něj
v jeho sídle v Nanjangfů učiněn útok. Apo-
štolský vikář v severním Hupeji oznamuje,
že mísstjní budova v Slangjangu byla zbo-
řena. Zdá se, že povstalecké hnutí šíří se na jih.
Francouzský konsul v Čung-kingu, telegrafoval dne
11. t. m., že v Set-švangu jest klid. Pro případ vý-
tržnosti podrželi si tam konsulové loď, aby Evropané
se mohli zachrániti.
Z Bruselu, 16. července. (T. k.) Ministr za-
hraničních záležitostí obdržel od prvního legačního
tajemníka v Pekingu Cartiera následující, ze včerej-
šího dne datovaný telegram ze Šangaje: Taotaj Šeng
obdržel od guvernéra v Šantungu depeši, že běhoun,
jenž odešel 9. července z Pekingu, tvrdil, že vysla-
nectví ještě dobře se držela.
Z Londýna, 18. července. (T. k.) »Daily
Mail« oznamuje včerejšího dne ze Šangaje: Podle
došlých sem zpráv bylo dne 9. t. m. v Tay- urnu,
hlavním městě provincie Tanojské, 40 cizinců a
100 čínských křesťanů zabito. Tisíc dobře
ozbrojených Číňanů se nalézá ve vůkolí Šangaje.
Proticizinecké hnutí rychle se šíří ve střední a jižní
Číně. Dopisovatel »Daily Mail« v Šangaji dovídá se
dále, že prine Čung a jiní cizincům naklonění úřed-
níci navrhli Robertu Hartovi, aby uprchl v přestro-
jení, což by mu bylo, protože mluví čínsky, věcí
snadnou. Ale Hart zdráhal se uprchnouti sám a opu-
stiti ostatní cizozemce. Hart žádal dvakrát, a sice
posledně dne 5. července, prince Tuana zvláštním
dopisem, aby chránil cizince, ale neobdržel žádné od-
povědi. Hart sám usmrcen byl dne 6. čer-
vence.
Z Londýna, 18. července. (T. k.) »Reut. k.«
oznamuje ze Šangaje ze dne 16. t. m.: Jest sotva
pochybno, že do Avglie telegrafované zprávy o krve-
prolití v Pekingu mohou býti považovány za pravdivé.
V Šangaji byly tvrze vosungské sesíleny. V posled-
ních dnech pozorovalo se, že malý čínský parník ča-
stěji opustil tvrze, maje ve vleku nákladní lodi a na
palubě vojsko pro arsenál v Šangaji, odkud se pak
patrně s nábojem pro pevnůstky vracel. Cizí konsu-
lové přejí si, aby čínské úřady jízdy parníku toho
zapověděly. Loď plula však včera opět s těžkým ná-
kladem. Konsulové sestoupili se dnes k poradě
a usnesli se, aby prodej zbraní v cizinských osadách
Číňanům byl zamezen. Následkem různých pověstí
panuje zde znepokojení
Z Washingtonu, 17. července. (Reiter.) Zpráva,
jež došla zdejšího čínského vyslance od čínského vy-
slance v Londýně, tvrdící, že vyslanci jsou ještě na
živu, datována je ze dne 13. července dle čínského