#1
alto_textblock
#1
Strana 2.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ .
#3
alto_textblock
#3
27. července 1901. Číslo 205.
#4
alto_textblock
#4
nehablosti srdce; třeti konečně popíraji pleu-
ritidu i malarii a nacházejí jen ochablost srdce
jako následek všeobecné ochablosti sil. Zpravo-
dajové sdělují, že různost mínění lékařů nemoc-
ného nikterak neznepokojuje. Pravil prý, že lé-
kaři jsou hodní lidé, že vědi všechno, čemu je
učí lékařská věda, chyba je pouze v tom, že
sama medicina nic neví. Členové rodiny hr.
Tolstého nejsou však tak filosoficky naladěnia
starosti jim působí otázka, co je příčinou
ochablosti srdce; je-li to zjev dočasný a ne-
stane-li se chronickým. Dříve si hr. Tolstoj
nikdy nestěžoval na srdce. V době nemoci by!
si vždy dobře vědom svého stavu. Když mu
bylo nejhůře, vyjádřil se k jednomu ze svých
přátel: »Kočár je připraven, je třeba odejet;e
pak, když se mu ulevilo, pravil opět: »Byla
mně prodloužena lhůta.«
#5
alto_textblock
#5
Michail Ivánovič Suchomlinov. Dne
21. t. m. (8. července dle rusk. kalendáře) ze-
mřel člen akademie a předseda jejího sloves-
ného oddělení M. I. Suchomlinov. Zvěčnělý učenec
byl vynikající literární historik a badatel v oboru
ruské osvěty. Jsa rodákem charkovským, kde
jeho otec byl professorem chemie, studoval na
charkovské universitě, a obdržev stupeň ma-
gistra ruské slovesnosti, stal se docentem ruské
literatury na universitě petrohradské. Roku
1856 obdržel hodnost doktorskou, byl pak
mimořádným a od r. 1864 řádným professorem.
Roku 1872 stal se členem akademie, r. 1899
předsedou slovesného oddělení akademie. Nej-
větší jeho literární dílo jest historie ruské aka-
demie. Kromě toho napsal množství studiío
slarších ruských literátech, Radiščevu, Lomono-
sovu, Novikovu, Puškinu, Aksakovu, o starých
ruských letopisech, o ruské osvětě za panování
Alexandra I., o historickém vývoji ruského
dramatu atd.
#6
alto_textblock
#6
Volby ve Francii.
Sotva že provedeny byly ve Francii volby
do generálních rad, zabývá se veřejnost již opě
volbami do parlamentu. Dnes činí tak »Figaro“,
který uspořádal ve způsobě dotazů anketu
plánech konservativních stran, s nimiž pustís
do volebního boje.
Bonapartis tě dle »Figara« prohlašují
že trvají na zásadě neobmezeného plebiscitu
že podporovati budou všechny její zastance.
Royalisté praví, že zasazovati se bu
dou o nedotknutelnost armády a o svobodu svě
domí, že setrvají na požadlavku spořádaných
státních financí a že odmítnou jakékoliv spoje-
nectví. Vévoda Orleanský, dlící nyní v Marian-
ských Lázních, prohlásil v rozmluvě, že pro-
gram tento schvaluje, neboť jest prý přesvědčen,
že royalismus musí se státi útočištěm všem.
Krok nazpět jest nemožným a bílý prapor jes
prý utopi.
Horkokrevná bojovnost, kterou dává na jev
véyoda Orleanský k příštím volbám, schluzen
však bude při nich zajisté tak, jako se stal
při volbách do generálních rad.
#7
alto_textblock
#7
Kréta.
Řecký prine Jiři odpověděl na dotaz čtyi
států, v otázce krélské zapletených, že ochoten
jest setrvati na svém místě vrchního komisaře
Kréty také v příštích létech, avšak že žádá, by
splnily se některé podminky, které pak pozděj
zúčastněným státům předložil.
V dnešní schůzi dolní anglické sněmovny
tázal se earl of Spencer po záležitosti této
a státní sekretář Landsdowne odpověděl,
že princ Jiří na jednohlasné přání zminěných
čtyř států svolil k prodloužení svého mandátu
vrchního komisaře ostrova, což nazval šťastnou
předzvěstí pro budouenost Kréty. Prine vyslovil
naději, že dostane se mu podpory států a na-
značil, že osud ostrova závisí na důležitých
otázkách, které chce jim oznámiti.
Landsdowne sdělil dále, že prino
Jiří r. 1900 předložil vládám neúřadní cestou
některé návrhy, o nichž poznamenal, že byly
by patrně způsobilými k uspokojivému rozřešení
krétské otáz ky.
Návrhy tyto, vrcholící ve spojení K réty
s Řeckem, sděleny byly do Říma zástupcům
zúčastněných čtyř států, kleří však svého sou-
hlasu k užšímu spojení Kréty se Řeckem roz-
hodně o depřeli. Odpověď jejich sdělena byla
řeckému králi.
Také usnesení poslanecké sněmovny krét-
ské ve prospěch spojení ostrova s Řeckem bylo
zástupcům v Římě sděleno, ale tito odpověděli.
že zúčastněné čtyři státy jsou v příčmně poli-
tické situace Kréty pevně odhodlány, aby za-
chován byl dosavadní stav.
#8
alto_textblock
#8
Odstoupení Puttkamera.
Německý tisk zabývá se stále neočekávaným
odstoupením státního sekretáře Elsasko-Lotrinska
šl. Puttkamera a jeho příčinami, o nichz
nemůže však do dnešního dne sděliti nic po-
sitivního.
»Augsb. Abendztg.«, která první, a sice již
na jaře oznamovala, že úřadní hodiny Putt-
kamerovy jsou již sečteny, zabývá se
v dopise ze Štrasburku rovněž touto otázkou
dotýká se pozoruhodných věcí. Praví: »Že se
šl. Pultkamer již dávno netěšil více osobní přízni
císařově, jest známou věcí; nenáležel svou celou
povahou k živlům, jež hodí se do kruhů, pro
které dovedou se v okoli panovníka nyní roze-
hřáti. Ačkoli pochází ze staré pruské šlechtické
rodiny, jest tento duševně neoby čejně vynikající
a všestranně vzdělaný muž spíše vším, jen nikoli
pruským »junkrem«; přes paragraf o
diktatuře, na němž lpěl zajisté jen na přímý
pokyn z Berlína, byl spíše státníkem, prodehnutým
liberálním duchem a zejmena v osobním styku
mužem tak jednoduchým, jak lze si to mysliti
jen u lidí duševně tak vysoko stojícíeh. Nebyl
nikdy vojínem, ani nikdy německým buršákem,
jak nedávno při 70tých jeho narozeninách ná-
padně bylo několikráte vylknuto, rovněž není
žádnou dekorativní osobou, neboť záleží mu
mnohem více na věci, nežli na formě a vešker
repraesentativní vystupování jest mu zcela lho-
stejným.
Zkrátka, šl. Puttkamer nehodí se patrnědo
kruhů, které dnes, jak se všeobecně zdá, mají
v Berlíně rozhodující vliv. Že oproti tomu ze-
vrubná zasvěcenost jeho v poměry říšských zemí
a velký podklad důvěry, které požívá i u Elsa
sanů a Lotrinčanů, a již nelze tak lehce ziskati,
#9
alto_textblock
#9
nepadá nikterak na váhu, jest smutným
znamením dobys.
Četné domněnky o důvodech nuceného od-
chodu šl. Puttkamera doplňují »Hamb.
Nachrichten« novou a snad — v Německu —
také pravdivou. Píší, že šl. Puttkamer stal
se oběti svého úsili, smířiti Francii při — zá
vodech automobilistů a jiných podob
ných příležitostech.
#10
alto_textblock
#10
Odveta Vatikánu za francouzský
spolkový zákon.
Vatikán svěřoval ochranu nad katolickým
missiemi v zemích východních dosud Francii
Nyní sděluje však »Figaro« na základě telegra-
fické zprávy z Říma, že na zakročení kardi-
nála Ferraria, bývalého nuncia v Paříži
který má se záhy státi nástupcem v nemilos
upadnuvšího kardinála Rampolly v úřadě
státního papežova sekretáře — nařídil papež.
aby se oehrana nad zmíněnými katolickým
missiemi Francii odňala a ponechala se
jí jen nad jejímie státními občany.
Italsiké missie v cizině dají prý so pod
oelhranu italské vlády, o čemž pirý
beyl italský kab imet již zprave
Státní sekretář R ampolla provedl prý v zá
ležitosti této všechny předběžné práce a při
chystal již také příslušný dekret k podpisu pa
pežovu.
Potvrdí-li se zpráva tato, pak zajisté z
přede Vatikán s Kvirinálem konečně i jiné užší
styky, aby nemusil se stále spoléhati jen na —
petrský haléř.
#11
alto_textblock
#11
Svátek českého lidu severo-
moravského.
V Zábřeze, 24. července.
(Pávodní dopís »Nár. Listů«.)
Dávná přání a šlechetné snahy vlasteneu
severomoravských, zříditi pro vzdělání a povzne
sení celého kraje v přirozeném středisku jeh
městě Zábřeze českou střední školu, došly ko
nečně r. 1896 splnění svornou prací Ústř. Ma-
tice školské a Gymnasijní Matice zábřežské
Mistní Matice zakoupila týž rok pro nový ústav
přízemní dům na Dolním náměsti s prostrannou
zahradou za 14.000 zl. a dala značným ná-
kladem upraviti zatímní místnosti k účelům
školským, by vyhověly všem zákonitým poža-
davkům. Se stavbou nově budovy v rozsáhle
zahradé mělo se započíti hned r. 1896, ale
trvalo celé tři roky než přemožen byl tuhý
odpor německé městské rady proti stavbě
než položen byl základní kámen k nové, nád-
herné budově.
Letošním školním rokem byla budova do
budována. Kdo ji spatřil, dosvědčí, že může
býti chloubou naší a že podobně budovy v Zá-
březe není, že zvláště dáleko za ní zůstává
stavba německé »Gewerbeschule«, kterou s
Němci za protiváhu našemu gymnasiu zřídili.
Se vděkem budiž zde vzpomenuto vydatně, b
mnadšené pomoci, které se Gýmnasijní Matici zá-
břežské dostávalo po celou dobu stavby o
celě veřejnosti čuské ze všech zemí koruny
svatováclavské.
Zbývalo korunovati dilo tak šťastně a stkvěle
dokončené posvěconím budovy, při němž by
sešla se celá česká severní Morava a v Zábrere
uvítala s povdékem všecky své příznivce a přá
tely z blízka i z dáli. Slavnost tato ustanovena
byla původně na počátek právě minulého škol
ního roku, vykonány byly již mnohé přípravy
k ní, zvláště také uspořádána byla v gymnasiu
první umělecká výstava našeho umění malíř
ského a reprodukčního; ale pro různé nepříz
nivě okolnosti odloženo bylo svěcení posléze až
na neděli dne 28. července. Tento den bude
svátkem veškerého českého obyvatelstva severo-
moravského, a jak pevně doufáme, v týž den
dají si dostaveníčko do Zábřeha též všichni
přátelé českého gymnasia našeho ze všech ši-
rých vlastí českých. Výbor Gymnusijní Matice
zábřežské, ředitelství a professorský sbor česk.
gymnasia ve spojení s Výborem pro uspořádán
lidové slavnosti dali si všemožnou práci, aby
slavnost svěcení a lidová slavnost se zdařila
aby hostům našim i v »německém« Zábřez
našem se jak náleží dobře vedlo a zalibilo.
Celá slavnost člení se v náboženský výko
svěcení, který vykoná se dopoledne, a v lido-
vou slavnost a slavnostní průvod, kterým zase
vyhraženo jest odpoledne.
Vysvěcení budovy gymnasijní ochotně
a vlídně připověděl knížeurcibiskup olomoucký
sám. Za tou příčinou vlastním povozem přijede
v neděli ráno do Zábřeha, kdež po slavných
službách božích kolem 10. hod. odebéře s
v průvodu církevním do gymnasia, aby budovu
vysvětil. Po vysvěcení učiní krátký proslov
v aule gymnasijní k přítomnému žactvu i obe-
censtvu. Průvodu z kostela do gymnasia a zpěe
účastniti se bude obyvatelstvo všech okolních
obcí a farností.
Zbývající čas dopoledne věnován bude
obecenstvem výstavě sbírak, pomůcek a knihovny
gymnasijní, jakož i prohlídce gymnasijní bu
dovy.
Pro nejširší vrstvy účastníků slavnosti bus
nejzajímavějším bodem slavnostmní prů-
vod městem do restaurace »na Nové«, asi půl
hodiny od Zábřeha při nádraží se rozkládající,
kdež uchystáno jest místo k lidové sl av-
nosti. Průvod v těch rozměrech a v tom
lesku, jak se pořádá, bude novinkou, dosud na
sev. Moravě nevídanou. Dosud oznámeno jes
k němu na okresním hejtmanství zábřežském
61 spolků z okolí, po nejvíce s prapory. Ne-
bude české obce na sev. Moravě, která by bud
na průvodě nebo na slavnosti nějak zúčastněna
nebyla; z některých obcí chystá se tolik účast-
níků, že obce zůstanou téměř liduprázdny.
Průvod, v němž rozloženo bude šest hudebních
sborů, vyjde ve 3 hodiny a zahájen bude čet-
ným hanáckým banderiem a jizdními Sokoly
následovati budou cyklisté, civilní spolky, hasiči
a moravské Sokolstvo. Po tomto prvém oddíle
pojedou žebřinové vozy s národními skupinami.
počtem přes třicet. Znázorněna bude stará
robota, jak ji bylo viděti na Národopisné vý-
stavě, slavnost »dožatá« asi na deseti vozích
selská svátba na třinácti vozích, selské právo
a přástky z Tovačova. Po národních skupinách
pojede devět allegorických vozů; mezi nimi
bude mimo jiné vůz studentské legie, vůz bo-
žích bojovníků, vůz Ústřední Matice skolské,
#12
alto_textblock
#12
vůz dětský a sdružení Čech, Moravy a Slezsk
pod korunou svatováclavskou. Následovati bu-
dou povozy s hosty a nepřehledná řada povozů
rolnických, jimiž representovati se bude zábřez-
ský venkov.
»Na Nové« kolem 4. hod. zahájena bude
velká slavnost lidová slavnostní řečl
načež se obecenstvo oddá občerstvení a zábavě
o niž v rozličném směru bude hojně postaráno.
Na konec budiž připomenuto, že k slavnost
bude vydáno zvláštní slavnostní číslo »M or.
Severu«, v němž mimo četné pokyny a rady
pro účastníky slavnosti vyličeny budou zajímavé
dějiny stavby gymnasia, vypočteny veškeré při-
spěvky gymn. Matici zábřežské od 50 K. počí-
naje, obétní dary, statistika a kronika ústavu
a j. Číslo toto, které zůstane krásnou upo
mínkou na slavnost, prodávati se budepř
slavnosti.
#13
alto_textblock
#13
Denní zprávy.
#14
alto_textblock
#14
— Na Moravě s nadšením přijat
bude zpráva, kterou přináší vídeňská »lnfor
mation«, každodenní to sbírka soukromých sdě-
lení pro redakce, politi ky atdd. »Žurna-
listická kampaň posledních dnů proti vyrovna-
címu dílu moravskému vedenáv, sdéluje »Info
mation«, byla pouhým piklem a vše, c o n
Mioravě česky citi, bez ro zíd ill u
stran jest pero dalšd verde ní a kcne-
Uváží-li se, že se to dějes nej úpliniéj-
ším(!) dorozuměním s mladočeským vedením
strany v Praze, možnorůzné žurnalistické útoky
na »moravské punktátory« považovati za pouhý.
poněkud nemofornýpokus, občerstviti anti-
punktační smýšloní z »anno dazumal« za úče
lem zemských voleb, svévolným za vlasy při
taženým surrogáfem moravským. Tento n
obratný pokus však zmařen hanebně a bídně
Jest možno, že lze takna Moravě nachytati
několik hejlů, avšak českým agrárnikům, jež
při volbách v Čechách třeba nejvíce respekto-
vati a jich se báti, tento moravský lep ne-
uškodí. Pražstí Tellové tentokráte udělali hroz-
nou netrefu. Radíme podnikateli »lnformatione
aby se poděkoval brněnskému informátoru, o
néhož má tuto velecennou informaci. Ještě ně-
kolik takových »soukromých sdélení« i může
svůj na jednéstraně potištěný orgán pro po-
litiky () přezvafi směle » Mystifikation«. Hej-
lové, jichž lov nám na Moravě »Inf.« vylýká,
jsou, jak soudíme, už dobře zaopatřeni. Sedl
totiž vesměsv kleci, před níž přehrává se nyn
na plačimflasinetku pilně melodie o míru mez
Čechy a Němci na Moravě. Pražětí Tellové
pak skutečně se obávají, že střelili vedle a že
trofili, i punktačního hocha jablko vyrovnávaček
na hlavě nesoucího. Je jim upřímné líto, eíti-i
se na Moravě někdo bolestně trefeným, ale cíle
svého přece jenom dosáhli, jablko válí se ktotiž
tam, kam patři. Avšak bez žertu řečeno, ti
kdož mysli, že methodou zatušovací poslouž
dílu všeho odsouzení hodněmu, oddávají se
klamu, jehož sladkosti nejsou nikterak závidění
hodné. Moravské vvyrovnávačky nacházejíse
ve stavu oněch velmi vznešených pacientů,
o nichž lékaři vydávají velmi uspokojivé bulle-
tiny, zatím co publikum dobře ví, že není žádné
naděje. Docela podle biblického zbratr náš
Lazar pouze spí« zatím co duše jeho dlí na
věčnosti, s tím rozdílem ovšem, že se biblický
zázrak vzkřísení, naměsíc záři ustanoven, kdy má
býti pokračování narovnávaček, nepodaří. Netřeba
uváděti protipunktační, velmi živé a řízné pro-
jevy stran a orgánů moravských, jimž nelze
jen tak zhola upírati české cíténí, ačkoli by-
chom mohli jimi celé sloupce vyplniti. My
české »eítění« neupíráme konečně ani českým
punktátorům moravským, ale cit a rozum ne-
kráčívají vždycky ruku v ruce, zdar a pro-
spěch národu kyne pouze tam, kde obě tytc
vlastnosti nacházejí se v harmonii. James toho ná-
zoru, že české vyrovnací snahy jsou spíše plýt-
váním českými city pro mír, příjemným, ale
klamným ukájením touhy v českém srdci hlu-
boko tkvící, žíti konečně v krásné vlasti své
bez vvysilujícího boje s národním nepřítelem.
Pokládáme mír takový vůbec za nedosažitelný,
a nemožnost jeho jednostranností těchto
aktuálních moravských punktací zdá se nám
býti zvlášť eklatantně dokázána. Jedna věc (até
se moravští a jiní obhájci nynější akce houžev-
natě vyhýbají) musí býti každému pozorovatel
jasna, že by totiž punktace tyto v nejlepším
případě boj a bouřlivý zápas národnosti pouze
pro volby zemské odklidily. Považme jenom
že poslední největší vzplanutí boje hospodář
ského mezi oběma kmeny na Moravě, zaviněno
bylo německo-olomuckou mstou za Skálův man-
dát říšský, uzákoněním zemského volebního řádu
punktačního nebude přece zamezeno opakován
týchž výjevů a prudkých bojovných episod př
nejbližší příležitosti. Takhle my se díváme na
moravské věci chladně, bez úzkoprsé strannie-
kosti a jsme-li podezírání z vedlejších stran-
nicky taktických úmyslů, nemůže nás to z míry
přivěsti. Setrváme v ní i vůči kalumníím, jichž
jsme byli v Boskovicích účastni a jimíž punk-
tační tisk moravský nahražuje důvody.
— Mnichovská odhalení o literárním
světě vídeňském. »Münchener N. Nachrichtene
přinášejí poněkud obšírnou, ale skvostnou historii
kterouž odhalují se skandální intimity nejpřed-
nějších literárních kruhů vídeňských a vlastne
německo-rakouských. Je to vlastně grandiosn
humoreska ve velkém stylu s barnumsko-bai
leyovskou pointou, důstojnou celého průběhu
dopodrobna vypravovaného a doklady prováze-
ného. Pod záhlavím »Rakouský literární podnik«
sděluje pisatel mnichovského listu zevrubně udá-
losti, kteréž zavinily i provázely úpadek a ukrutné
fiasko vídeňského »Vereinu přátel knihy«, jehož
vzrůst i konec znamenal velkou sensaci ve Vídni
i v cizině. Podnik tento měl za účel pomoe
bídě německé literatury v Rakousku a speciálné
ve Vídni, kteráž jako literární středisko s Prahou
ani porovnání nesnese, a zejmena měl přivoditi
užší styky mezi literárními silumi německé říše
a rakouského státu. Duší celého podniku byl
jakýsi pan baron Manfred Maderny, adoptivní
syn býv. bavorského důstojníka, a choti jeho
roz. hraběnky Götzendorm Grabowsky, vážené
novelistky německé, a muž tento dovedl pro věc
nadchnouti německé literáty v říši tak, že se
zřídily v Německu filiálky » Vereinu přátel knihy«,
a sice v Mnichově, Lipsku, Visbadenu a jinde.
Také dr. Christomann, pověstný svou nechutenskou
literární činností, bylve spolku tomto činný. Spo-
#15
alto_textblock
#15
lečnost zařídila si nádherné místnosti a kance-
láře, zaplavovala Německo svými »Mittheilungy«
výnosy a různými návody, kteréž v říšsko
německých kruzích skutečných literátů vzbuzo
valy nejtrapnější úžas. Neustálé bombardován
takovými neplodnými zásilkami mělo za následek
že filiálky společnosti v Německu vzaly za svo
a že s duchaprázdnou agitaci vídeňských pseudo-
literátů žádný spisovatel německý nechtěl mít
nic společného. Nebudeme sledovati do podrobna
události, kteréž vedly k úpadku společnosti, z-
jímavější pro nás jsou odhalení, která učiní
bar. Maderny, když byl po úpadku prehl do
Kahyry. Vídeňský tisk obviňoval ho ze zpro
nevěření, z neoprávněného titulování baronem
přinesl i skandální narážky na jeho poměr s adop-
tivní matkou, zkrátka Maderny stal se obětí po-
věstného vídaňského reportéra. »Münch. N. Nach-
richten« ujímají se jeho pověsti a z jeho obha-
jovacího materiálu uveřejňují věci, kteréž stoj
za to, aby s nimi seznámena byla i česká ve-
řejnost. Nešťastnému zakladateli »Vercinu« vy
týkalo se zpronevěření, aby loto obvinění bylo
vyvráceno, uveřejňuje mnichovský list doklad
k pikantní afféře, do níž zapleten byl zvláště
zesnulý redaktor »Wiener Zigu«, vládní rada
Teuber. Vynikající tento representant německo-
rakouské literatury slíbil, že se přičiní o to
aby splněno bylo nejvrouenější přání bar
Maderného v tom směru, aby se totiž » Něme-
eko-rakouské literární společnosti« (tak zní po-
zdější titul Vereinu) dostalo protektorátu arci-
knížete Františka Ferdinanda. S panem vládním
radou uzavřena byla hotová smlouva (znění její
mnichovský list uveřejňuje), v důsledeích jejích
vyplatilo se panu vl. radovi Teuberovi devi ě
tisíc zlatých v měsíčních lhůtách pod zá-
minkou spolupracovnického honoráře. Z protekto-
rátu nebylo nic, ale p. vl. rada shrábl 9000 zl.
zaplatil je potom Maderny ze své kapsy. Velko-
lepá jest druhá episoda ze života »Německo
rakouské lit. společnosti«: Jednalo se o koup
tiskárny Sternovy ve Vídni, aby prý společnos
také v tom směru stála na vlastních nohou. Kup
tento provedl Maderny ze slabosti k spisovatel
Schweiger-Lerchenfeldovi a jenom za tím účelem
aby tomuto zjednán byl vedlejší příjem na vy-
držování jeho — milenky. Neodolatelnou ko-
mikou dýší jeho dopisy, zasílané bar. Madernému
Schweiger stěžuje si v nich, že jeho paní hlida
kasu, že z ní nesmí bez jejího vědomi ani krej
caru vzíti, takže chce-li »své drahé bytosti-
zjednati sůbsistenční prostředky, musí »u sama
sebe defraudovali«. Způsob, jakým to provozuje
sděluje ve svém jednom dopise, který »M. N. N.
provázejí poznámkou údivu nad tím, jak pr
člověk pěti smyslů může o sobě něco podob-
ného napsati. Tiskárna koupena tedy jenom
proto, že pan Schweiger Lerchonfeld vězel »mezi
životem a smrtí«, jak o sobě tvrdil v milost-
ných svých nesnázích. Vrcholem všech těchto
piklů jest pak episoda z konce života čisté t
společnosti literární, kapitola s cirkem Barnuma
a Bailleye. Pan Maderny, aby hynoucí, od spiso-
vatelstva z říše německé opuštěné společnosti
pomohl nějak na nohy, najal pomocí svých styků
za levný peníz rotundu v Prateru, kdež hodla
podlo banálního vídeňského vzoru pořádati »dny
Mus«, slavnosti s dívkami z předních rodin atd.
Vtom však přijel do Vídně americký cirkua,
rotundu nutně potřeboval a zaplatil Madernémuza
odstup nájmu 40.000 K. To byla trefa pro společ
nost náramná. Svolána valná hromada společnost
a ta rozhodla, žeodskodné firmou Barnum
a Bailley společnosti zaplacené nemá býti poklá-
dáno »za sumu náležející k fondům spo-
lečnosti«, nýbrž že se má schváliti »usnesení
představenstva, podle kteréhož řečený obnos
rozděluje se lak, že se polovina odkazuje před-
stavenstvu k libovolnému naložení jakožto od-
měna za služby společnosti prokázané a druhá
polovina že má býti obrácena na účely spo-
lečnosti. Představenstvo vyplatilo 20.000 K
panu Madernému jako »náhradu« a ze zbylých
peněz, pokud je nepohltily útraty na spolkovou
representaci, udělil 4000 K svým členům na
»studijní cesty«k světové výstavě pařížské.
Cestu takovou vykonal jen Maderny. Pan dv.
rada Hallwich (!) studoval v Stoekholmu a když
věc »zapáchla«, vrátil 407 K jakožto nepoužilé
cestovné, pan dvorní rada Herzmanowsky dal
se pohnouti ke vrácení 800 K. Když nastal
konečně obávaný krach, ujel Maderny do Be-
nátek a za ním vydali se prof. Strohl a Ba-
stianchich, aby jmu promluvili »do svědomí«,
zatím však vyšlo na jevo, že se jim jednalo
o »špatně zahalenou žebračinu«. »Dosti !« volá
pisatel »M. N. Nachrichten«. »Hnusí se mi.
věc dále sledovati; rád se nikdo nebrodí po
celé hodiny blátem ...« Pro nás má cosla
mnichovského novináře rakousko-německým
blátem tu cenu, že ukázala zadní stránku ně-
mecké kultury v Rakousku, jejíž přední stránka
rovněž za nic nestojí, v pravém světle, jímž
září na — cestu blátem. »Německo-rakouská
literární společnost« a 40.000 Barnuma a
Bailleye ! Jaká to satyra l
— Zubožené poměry v účtárně vroh
zem. soudu. Když před rokem nový prosident
p. rytíř Wessely si dal představiti celý perso-
nál účtárny, rozplýval se roztomilostí a blaho-
vůlí ke všem účetním úřadníkům. Slíbil slavně
že jedinou jeho starostí bude neblahé poměry
účtárny největší sic země v Rakousku, ale nej.
méně četným personálem opatřené upraviti a
novým soudním řádem naznačené a slíbené
upravení a rozmnožení účtárny provésti. Tato
organisnce provedena byla již v iloni v účtárn
vrchního zemského soudu vídeňského, kde roz-
množeny sily její o 3 vrchní úřadníky účetní,
ačkoliv obvod vrchního soudu dolnorakouského
nečítá ani polovici soudních okresů v Čechách,
nehlodíe ani k rozsáhlému odboru vězenství
Čechách. Jestiť dosud na 233 okresní a krajské
soudy a veškeré trestnice v Čechách 1 vrchní
účetní rada spolu přednosta účtárny, a 1 účetní
rada, tudíž ani ne dvě revisní sily na 17 účet-
ních úřadníků a 12 účetních kalkulantů, kdežto
dle předpisů má 1 revisní sila připadati již na
4 — nejvýše na 8 sil pracovních. To ovšem
nový pan president neví a jak se podobá, ani
zvěděti se nesnaží. K tomuto nedostatku vnitr
nímu druží, se »důstojně« též bída vnější : uča-
zené, zaprášené, smrduté, špinavé a tčsné míst
nosti, vlastně špelunky, přecpány jsou ubohým
personálem účetním — snad má tyto poměry p
pres. Wessely přichystány pro nějakou budouc
výstavu rakousko-byrokratických rarit. — Zmí
něnou blahovůli p. presidenta Wessely-ho po
#16
alto_textblock
#16
znali v pravém světle účetní úřadníci v tom,
že jim nařídil od 1. března t. r. frekvenci dvojl
tofiž od 8—12 dopoledne a od 3—7 h. večer.
Toho se měl pan prosident vyvarovat, věděle,
že personál účtárny je již přes 3 léta přetížen
prací, že je v pracech štván, že následkem toho
v řadách jeho již povážlivě řádí — smrt a ne-
moci: 2 případy mrtvice z niehž jeden letální,
4 mladí lidé skláceni souchotinami, 2 trvaluu
neuralgií stíženi a nejnovější ovoce té dvoji
frekvence: 1 případ mrivice spojený se ztrátou
řeči snad bohužel trvalou. To volá do nebes 1—
V neděle a svátky, ač zákon a soudní řád na-
řizuje klid, musívíe než polovina všeho perso-
nálu účetní a jiní úřadníci zbytečně lokati ten
dusný »vzduch« kancelářský, ano jsou nuceni
mnohdy až do 3 hodin odpoledne vysedávati
v oúřadovnách«. O narozeninách a jmeninách
císařských úřadnictvo ani neví, pracuje se d-
poledne i odpoledne. Ani ti »nejplechovější a
nejšplhavější hrdinové« účtáren Schmutzer a
Leifer neodvážili se na světlo boží s nápadem,
aby úřadníky s čísly pracující nutili dříti plnýeh
8 hodin denně — ano i nyní při temperatuře
26—30° +R. Toť týrání více než člověk kze
snésti. Toto otročení v úřadovnách světu o-
lehlých, v mučírnách z dób, kdy jestě o hy-
gieně místností pro lidí určených nebylo ani
poněti, bylo až dosud veřejnosti stajeno, zvy-
kem otupení snášeli ubožácii tul uvěznění trýzeň,
hodnou úvuh odborných lidumilů. Tolik bez
nadnášení říci lze, že cely a pracovny moder-
ních trestnic jsou zdravější, příjemnější než
ubikace prastaré erární budovy, v níž ukracuje
se věk úřadnictvu. Účetní úřadníci v království
českém mají býti nelidsky, nesvědomitě a neroz-
umně trestáni za »resty« pracovní, jež nezavi-
nili, poněvadž se za stále rostoucí agendy, o
r. 1897 nikdo o nevyhnutelně rozmnožení per-
sonálu účetního nepostaral. Sanace těchto věru
vražedných poměrů možna by byla jedině kdyby:
dle přesného výpočtu pracovního úkolu rozmno-
žen byl personál, který by především odbyl
všecky zbytky a vedl agendu běžnou dále.
Leč k tomuto jedině rozumnému a přirozeném
názoru se p. rytíř Wessely na svém křesln
presidentském dosud nedopracoval a snad ne-
doprucuje. — Snad by již i ty vdovské pense
po úřadnících v místnostech účtárny umořených
kryly náklad na přiměřené a konečně nezbytné
rozmnožení pracovnfch sil.
— Londýnské listy »The Daily Newse
a »Times«, tudíž dva nejpřednější orgány
anglické, přinesly též obsáhlé zprávy o sokol-
ských slavnostech, o slovanských a franko-
filských projevech v Praze a věnovaly zejmen
neobyčejnou pozornost známému listu generala
Ritticha, zaslanému »Národním Listům«. Zprávy
tyto došly angliekých žurnálů přes Vídeň a je
v nich něco z té vídeňské nervosné podráždě-
nosti, jež vidí v každé sebe korrektnější wvýměně
přátelských pozdravů a sympatií česko-ruskýéh
strašidelný příznak panslavismu. V tom tohledu
komentáře orgánu anglických toryů i orgánu
anglických liberálů, provázející list generala
ruského, vyznivají stejným tonem. »Timesk
v článku »Panslavism in Austria« věští oživení
všeslovanských snah a líčí slovanské manifeslac
při slavnostech sokolských i demonstrativní prí-
jetí francouzských hostů. Dopis generála Rinlich
přináší »Times« v doslovném překladu. »Daily
Newa« zabývají se tímtéž thomatem v článku
»Czech aspirations. The Demonstrations at Prague.«
a přiznávají velkou politickou důležitost man-
festacím, jiehž byla Praha jevištěm o slel
všesokolském.
#17
alto_textblock
#17
— Rodinné zprávy. Pan Otakar Ha ken,
maj. med. drogerie v Přelouči, a paní Š těpánk
Hakenová, roz. Hlechtična z Demuthu, dcera
c. k. techn. fin. kontrolora v Pardubicích, slavii
sňatek svůj dne 22. července t. r. — Slečna Anička
Ambrožova a pan Jaroslav Kozel, koncert.
mistr symf. orchestru a učitel hudby carsk gymnasia
v Baku, slaví sňatek svůj dne 27. července o 1/212.
hod. dopol. v arciděkanském chrámu v Plzní
— Úmrtí. Dne 24. července t. r. zemřel v Uli-
cích u Střlbra pan Josef Šturma, zástupce banky
»Slavie«. Česky ostrov stříbrský ztrácí v něm mnoho,
přemnoho. Byl jedním z těch, kteří si v mysl všd-
pili, že kažuý, má li dobrou a pevnou vůli, může
vykonati kus národní práce. Byl pro okres ten pra-
vou rukou Národní jednoty pošumavské. Vypočísti
jeho zásluhy o uvědomění lidu a zvláště české
správy obecní na Sulislavsku a Sitensku není možno
na místě tak omezeném. Přepracovanost a přílišná
námaha uvrhly jej v předčasný hrob. Zemřelť ve
věku 48 let. Zemřej, ale u nás vždy můžeme ujistiti:
Zemřel, ale pamět jeho květe — po veškeren čas
běh, — byltě dobrý, jak jich málo v světě — člověk,
pravý muž i — Čech. ——
— Časopisecká zpráva. Naodvislý demo-
kratický týdenník v Litomyšli vydávati bude pan
Fr. Taufer, redaktor na Král. Vinohradech. První
číslo vyjde v první polovici srpna.
— Dary. Na velkou slavnost hereckou,
kteráž se pořádá ve prospěch »Ústřední jednoty čes
herectva« ke dni 8. záři t. r. na všech prostorách
ostrova Střeleckého v Praze, zaslal purkmistrovský
úřad král. města Pl změ příspěvek 50 K, důchoden-
ský úřad král. věnného města Hradce Krůlov
20 K a městská rada v Něm. Brodě 10 K. Výbon
pořadatelský vyslovuje všem těmto dárcům díky nej-
vřelejší. Další příspěvky přijímá a veřejně kvituje
účetní Jednoty herecké p. Ferd. Koubek, člen Národ
divadla v. v. v Praze. — Vyšehradský probošt mon-
signore dr. Ant. Lenz daroval 1000 korun konventu
Alžbětinek na Slupi na úhradu škody, vzniklé př
bouři 21. července úderem blesku do kostelní věž.
— Odjezd ruských studentů z Praby
Včera o 1 hod. 20 min. odpoledne dostavili se na
nádraží státní dráhy v Hybernské ulici členové Sl-
vanského klubo, »Ruského kružku«, Akad. čtená
ského spolku, bulharští učitelé, dlící právě v Prat
pp. Mráz a Kovářík a četní přálelé vzájemnosti česko-
ruské, rozloučiti se s milými našimi ruskými host
kteří nastoupili šest dní trvající cestu do Kazaně
Po srdečném rozloučení na perronu vstoupili rust
hosté do vozu. Když hnul se vlak, zahřmělo z ú
ruských studentů: »Na zdar českému národu, české
a slovanské Praze !« Volání: »Sláva ruskému n-
rodu !« mísilo se s hřímavým »Urá osvoboditelům !-,
jež volali učitelé balharští, a zaniklo teprve, když
vlak zmizel z perronu. Ruští hosté pěli cestou s Kd
demov můj?« a ruské národní plsně. O « 3, hod.2
min. stanul vlak v Kolíně, kdena perronu pozdra-
vily je kolinské paní a dívky s p. A. V, Prág rem
ředitelem záložny v Kolíně, který pozdravil rusk
sludenty řečí, ve které kladl důraz na význam Ri
ska, na pokojný kulturní vývoj Slovanstva. Pan pn
fessor Gortalov tlumočil city své a svýchi sta
dentův a pronesl zdravici přítomným damám. Pn
prof. Čerůajev připil Spartanům ducha na slo
vanském Západě. Tajemník Slovanského klubu pa
Forman rozloučil ses milými hostmi jmenem
Slovanskéhoklubu a poděkoval přítomným damám
za skvělé avítání ruských studentů. Když pov
vlakvadoucího přerušil hovor, který se rozproudi