#1
alto_textblock
#1
Románová příloha „Náronnich Listů“ k číslu 143. ze dne 25. května 1901.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
#3
alto_textblock
#3
= Dává se do výhry. Že mladý francouzský
obchodní příručí, bydlící u svých rodičů a nemající
soukromého jmění, touží po tom oženiti se, nebylo
by nikterak podivné. Avšak méně banální jest, že
vymyslel k tomuto účelu následující kombinacia
ohlásil ji žasnoucímu světu prostřednictvím velkého
anglického žurnálu. »Times«, jimž tento obchod byl
nabídnut, vykládají o tom svým čtenářům velmi
důkladně, aniž by však valně věřili v úspěch. »Umí-
nil jsem si, že se ožením«, píše důmyslný mladík,
»a činím vám následující návrh: Učiním se výhrou
v loterii. Zavazují se, že se ožením s dámou, jež
jest majitelkou taženého losu a výtěžek loterie bude
jejím věnem. Přijmete-li můj návrh, bylo by toliko
třeba, abyste pro mne v tomto směru podníkli účin-
nou reklamu. Ujměte se tohoto obchodu a nabízím
vašemu ctěnému listu jakožto náhradu 2000 lst., před-
pokládaje, že podnik bude míti zdárný úspěch. Musilo
by býti vydáno celkem 25.000 losů po 1 jst. Jestliže
dáma, jež dosáhla hlavní výbry, nebude se mi hodit,
ponechávám si právo, odmítnouti ji a dáti jí náhradu
1600 lst. Kdo los koupí, musí se podrobiti této pod!
mínce. Přijmete-li moji nabídku, musíte mi ihned
odpovědět a podniknouti první kroky. Dávám vám
lhůtu až do konce června. Chcete li se ujmouti této
věci, pošlu vám svoji fotografii a veškeré úřadní po-
věřené listiny, jichž vám bude třeba. Do té doby ne-
hodlám odhaliti svoje incognito. Věc jest míněna
velmi vážně a nepochází z mozku šejdíře«. — Tento
návrh důmyslného mladíka zasluhuje svrchovaného
obdivu. [Dokazuje, že to vynalezavá, geniální hlava.
jež není nikterak na rozpacích, co se týče prostředků
k dosažení pozemského blaha. Použití principu loterie
v záležitostech srdce je znamenitý vynález, jenž se
úplně hodí v rámec 20. století.
= Podivné szboží«. Před soudem v Oděsse
projednáván těchto dnů proces, v němž šlo o »zboží«
nanejvýš podivné, takže všichni přítomní vypukli
v hlučný smích. Před 8 neb 9 lety vydal předseda
chersonské vzájemné úvěrní společnosti, Volžin, ja-
kémus Šarkovu směnku na 5000 rublů. Ve směnce
bylo připomenuto, že splatnost nastává teprve rok
po dodání zboží, jež měl Šarkov opatřit. Po čtyřech
jetech postoupil Sarkov směnku jakémus obchodníku.
jenž ji zažaloval. Při líčení před okresním soudem
žádal žalovaný, aby žalobce provedl důkaz, že »zboží«
skutečně bylo dodáno. Poněvadž žalobce důkaz pro-
vésti nemohl, byl se svou žalobou odmrštěn. Tehdáž
soudce vůbec se netázal, jaké to bylo zboží. Teprve
nyní, před vyšší instancí v Oděsse, ukázalo se, jaké
to »zboží« bylo. Plnomocník Volžinův prohlásil tu
za hlučné veselosti, že se Šarkov zavázal, dodati —
padělané bankovky, o jichž odbyt se výtečný před-
seda úvěrní společnosti chtěl postarat, že však da
reba Šarkov na místě tohoto zboží poslal toliko tru-
hlici mizerných papírků, jež nikterak nebylo možne
považovati za falešné bankovky. Líčení musito býti
prozatím odročeno, poněvadž bylo třeba předvolati
ještě několik svědků. Bezpochyby že bude žaloba
také tentokráte zamítnuta.
= Podařený synáček. Svého vlastního syna
předvedla v sobotu paní P. Graceová z Brooklyna
před soudce Wortha u pol. soudu v Gates avenue a
žalovala na něj, že jest zloděj, karbaník a kuřák
cigaret. Tento nezdárný synáček jest 21 rok starý a
#4
alto_textblock
#4
šatí se velmi etegantně. Matka za usedavého place
vypravovala, že mladý Raymond jest nenapravitelný
ničema, který krade vše, co se mu dostane pod ruku.
Dále se toulá celé noci a na domluvy matky odpo-
vídá surovými nadávkami. Během 2 týdnů prohrál
60 doll, a mimo to musila matka zaplatit 50 doll.
které hodný synáček odcizil svému bývalému zaměst-
navateli. Soudce Worth poradil matce, aby požádala
některého silného muže, který by mladému ničemovi
jedenkráte důkladně napráskal. Raymundovi pak po
skytl lhůtu jednoho týdne a jestliže si do té doby
práci nenajde, že jej bez milosti uvězní.
= Záložna pro literáty. Zmínili jsme se
svého času, že paní Jenny Robinova v Paříži zalo-
žila ústav, jenž by poskytoval zálohy nemajetným
spisovatelům, aby mohli dokončiti svoje díla a dáti
je do tisku. Nežádáno ani ručení, aniž úroků
z půjček, nýbrž toliko splátka na čestné slovo. Šle-
chetná zakladatelka doufala, že spisovatelé pomocí
této podpory dosáhnou jmena a pak budou mocí
půjčku vrátit, takže bude moci býti pomoženo zase
jiným. Vévodkyně d'Uzes přispěla dosti značnou
sumou, Francois Coppée a Jules Lemaitre přispěli
k zařízení ústavu a nejeden chudý básník, nejeden
potřebný novellista a nejeden nemajetný žurnalista
přicházeli a vypůjčovali si. Avšak šlechetný sen
záhy skončen. »The Academy« oznamuje, že jediný
z klientů této záložny spisovatelů neměl nijakého
úspěchu. Všichni náleželi k oné třídě literátů, jichž
rukopisy jsou důsledně zamítány. Tak skončila nyní
záložna svoji činnost, když nebyla dosáhla ničeho
jiného, než že rozdala zbytečně dary literátům, kteří
ničeho nedovedou. A splátky ustanovené na nej-
menší podíl a nejmenší lhůtu byly dosud' tak skrovné,
že skorem nestojí za řeč. Zcela přirozeno. Kdo
si nedovede ničeho vydělat, nemůže také spláceti
půjčku.
#6
alto_textblock
#6
Zemřelí v Praze.
#7
alto_textblock
#7
Dne 20. května 1901. Fibichová Barbora,
vdova po hudebním skladateli, 55 roků, 225-II. Grün-
wald Julius, syn obchodníka, 41/2 m., 351-I. Sedlá-
kova Marie, dcera obuvníka, 20 roků, 1398.II. Hrubá
Anna, dcera domovníka, 11 měs., 673.I. Regner Ja-
roslav, syn truhláře, 18 roků, 735.I. Šubrtová Marie.
manželka obuvníka, 53 r., 1173-II. Vilímová Františka,
manželka zahradníka, 20 roků, 247.VII. Hodek Josef,
syn truhláře, 6 neděl, 524-VII. Souček Jiří, syn zří-
zence elektrické dráhy, 5 neděl, 616 VII. — Ve
všeobecné nemócnici: Jedličková Anna,
švadlena, 29 roků. Karpnerová Alžběta, manželka
agenta, 56 roků. Luftová Josefa, sklepnice, 30 roků.
Záruba František, zedník, 54 roky. — U milo-
srdných sesteri: Votoček František, tkadlec,
79 roků. Dušátková Magdalena, vdova po tesaři,
71 rok. Jindrák Antonín, kočí, 51 rok. Mynářová
Marie, vdova po kočím, 77 roků. Švejda Josef, řezník,
48 roků. Winklerová Klára, vdova po sekretáři, 66 r.
Dne 21. května 1901: Kučera Alois, poštovní
zřízenec, 42 roky, 586—II. Novotný František, sla
dovnický pomocník, 49 roků, 1149—II. Papírník An
tonín, truhlářský pomocník, 25 roků, 685—I. Kas
Tomáš, dělník, 72 roky, 842—I. — Ve všeobec
né nemocnici: Kařízek Josef, nádenník, 29 roků
Šubert František, zámečník, 21 rok.
#8
alto_textblock
#8
Král.ceské zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo,
220. hra v předpl.
4. čtvrtka.
Dafnis a Chloe.
Komická opereta o 1 dějství. Složil. J. Offenbach
Přeložil V. J. Novotný. Dirigent: Moric Anger.
Režisér: Adolf Krössing.
Terpsichora.
Balet o osmi obrazech od Ad. Thalassa. Hudbu
složil Leo Pouget. Baletní mistr Achille Viscusi.
Dirigent: Moric Anger.
Po operetě »Dafnis a Chloe« přestávka.
Konec po 9. hod.
Začátek o 7. hod.
#9
alto_textblock
#9
V sobotu 25. května.
#10
alto_textblock
#10
Odpoledne.
V neděli 26. května.
Ve prospěch chudinského ústavu kr. hl. města Prahy.
Žižkova smrt.
Večer mimo předplacení.
V neděli 26. května.
Ve prospěch Výpomocného fondu Národního dívadla.
Prodaná nevěsta.
#11
alto_textblock
#11
Aréna na Smíchově.
Začátek o 1/27. hod.
V sobotu 25. května.
Coralie a Comp. 13032
Fraška o 3 jedn. Napsali Albin Valabreque a Maurice
Hennequin. Přeložila Olga Nápravníkova.
#12
alto_textblock
#12
Pištékovo divadlo na Král. Vinohradech.
V sobotu 25. května.
Začátek o 1/57, hod.
Kuchař z Malé strany a dcera kominníka
z Vršovic.lb 13030
Fraška o 5 jednäních. Napsal H. Gunnert.
#13
alto_textblock
#13
Divadlo „Urania“ na výstavišti v Kr, Oboře.
Ředitel V. Suk
13021
V sobotu 25. května.
Začátek o 3. hod.
Představení pro dítky a dospělé ve prospěch »Samo-
statného sirotčince učitelského v Čechách.«
Po prvé: Robinson Kruseo. í
Výpravná hra v 8 obrazech, dle povídky pro divadlo
upravil J. Poláček. Režisér p. Fr. Šípek.
#14
alto_textblock
#14
Košile hladké
Košile vyšívané
Košile sámkové
Košile turistské
#15
alto_textblock
#15
tvaru vyzkou-
šeného a vzor-
né práce,
límce, manžety, kravaty a
veškeré prádlo a modní z bo-
ží pro pány 963
doporučuje v největším výběru se zá-
rukou dobré jakosti
v Praze, Vodičkova
J. NovaK ulíce, „U Štajgrů“.
#16
alto_textblock
#16
Sokolské čapky
#17
alto_textblock
#17
péra, monogramy, opasky, trika atd. doporučuje J. Král,
prymkářstvi, sklad podšívek a příprav pro damské i pan-
ské krejčí v Praze, Melantrichova ul. č. 30.
1124
#18
alto_textblock
#18
Tři tyto osoby byly sir Richard Devine, jeho
choť, lady Devinová a jeho jediný syn Richard, kterýž
teprve tohoto jitra z cizích krajů sem se byl vrátil.
»Tak tedy, byla jste, madame«, pravil sir Richard
tónem pohrdovým, jenž bývá výrazem velikého duševního
vzrušení, »po celých dvacet let živoucí jen lží! Po
dvacet let tedy klamala jste mne, po dvacet let byl jsem
vám pro posměch. Po dvacet let vysmívala jste se mi ve
společnosti ničemy, jehož jmeno jest výrazem všeho ha-
nebného a sprostého a měla jste mne za lehkověrného,
napáleného pošetilce. A nyní, když pozvedám hůl svou
proti tomuto lehkomyslnému chlapíku, nyní znáte se
k své hanbě a chlubite se ještě tím !«
»Matko, matko, matko drahá!« zvolal syn u vášnivé
bolesti, »řekni, že slova tvá nejsou pravdivá, že jsi je pro-
nesla jen v hněvu! Hleď, nyní jsem klidný i může mne
údeřiti, chce-li !«
Lady Devinová zachvěla se a hleděla skrýti se na
širokých prsou syna svého.
Stařec ale pokračoval:
»Pojal jsem tě, Ellinoro Wadeova, za ženu pro
krásu tvoji, ty provdala jsi se za mne pro mé jmění.
Byl jsem plebejec, tesař lodní — ano, chceš-li. Tys byla
z urozeného rodu; otec tvůj byl mužem podle módy,
hráč, přítel ničemů a marnotratníků. Já byl ale bohat.
Pasovali mne za rytíře. U dvora měl jsem přízeň. On po-
třeboval peněz a prodal sebe. Zaplatil jsem cenu, již žá-
dal, ale ve smlouvě naší nic nestálo o bratránku lordu
Bellesisovi a Wottonovi.«
»Ušetřte mne, ušetřte mne!« děla lady Elli-
v
nora tiše.
#19
alto_textblock
#19
nsoa
#20
alto_textblock
#20
ZTRACEN PRO ŽIVOT.
#21
alto_textblock
#21
OMAN
#22
alto_textblock
#22
NAPSAL M. CLARKE.
#23
alto_textblock
#23
PŘÍLOHA »NÁRODNÍCH LIST«,
#25
alto_textblock
#25
v
PRAZE.
Tiskem a nákladem »Národních Listů«.
1901.