Ročník XXXXIX

V Praze, v sobotu 2. ledna 1909.

Číslo2.

Ma ranni a večerní listy předpláci se V Prake v administrani na měsle. . . . . . 2 K — na čtvrt leta . . . . 6 K —b s dvojí donáškou na měele. . . . . . 2 K 50 na čtvrt leta . . . . 7 K 50h ve filiálkách na měsle. . . . . . 2 K 30 Poštou na měsle na čtvrt lota : : . . 9 K oo a dvoji zásilkon na měsle Ba rrieta: : : . k a

A

TI

I

V drobném prodejir ranní číslo o sobě . . za s večerni . . . . . . . sa 4 h Ve fliálkách na venkově ranní čislo . . . . . . . 10h večerní . . . . . . . . 5h Inseráty platí se hotově napřed Předplacení a insorty přijima administraco v Marianské ul., b. Tam nacházejí se těl redakce, tiskárna a sxpodice „Národních Llstů- Rukopiny se novracsjl

Nebezpečí v průtahu!

Minulý rok jubilejní zůstavil svému ná stupci celý soubor důležitých, neřešených otázek, mezi nimiž jakožto mimořádné novou na prvém místě sluší vytknouti aktivní počin v politice zahraniční, kterýž se stal původně záměrem stavby dráhy sandžacké, ale náble se přenesl na annexi Bosny a Hercegoviny a vyklizení sandžaku novopozarského. Uda losti tyto znamenají obrat v zahraničné po- litice rakousko-uherské, kteráž po celých třicet let vedla si zdrželivě a neútočně, ob mezujíc se mimo jedinou snad záležitost opravní akce makedonské na udržování zvykle normálních styků mezinárodních. Přes to jeví se annexe obou balkán- ských zemí jako pokračování politiky bal- kánské, k níž přikročeno bylo již od r. 1874. v době, kdy tehdejši povstání hercegovské vzniklo mezi tamními katolíky, ale jest i nyní nesnadno předpověděti, dospěje-li již letošním rokem k zamýšleným koncům. Nč- kolikaměsíční vyjednávání mezi velmocemi o přiměřenou úpravu berlínské smlouvy,o náhradu, jíž se má dostati jednak Turecku, jednak oběma sousedním státečkům srb ským, nevyjasnilo ani myšlenku, stane li se tak na společné konferenci, anebo přímou dohodou mezi nejbližšími zájemníky, kterouž by pak velmoci signatární formálně zpeče- tily. Avšak ani ten, ani onen postup neza bezpečuje klidný průběh a nevylučuje mož nost, že propukne hrozivý konflikt vnější .. Vedle této neurčitosti na venek, roz množila annexe i sporné otázky mezi oběma polovinami soustáti. Kdežto Maďaři, jak opětně při novo roční návštěvě koalice u předsedy minister- stva dra. Vekerla mluvčí její, poslanec Csis mazia zdůraznil, na tom trvají, že ve pří čině anektovaných zemi uherská vláda se musí zasaditi o to, »aby byly splněny opráv- něné, dějinami zdůvodněné nároky« uher- ského státu, trvají Chorvaté na tom, aby se splnily dějínami zdůvodněně nároky jejich. a z úst knížete Liechtensteina jsme slyšeli myšlenku o ufvoření jednotné skupiny z ve- skerých krajů jihoslovanských, a proměnění soustatí ve trialism, při čemž ovšem straně křesťansko sociální ani tak nejde o splnění touhy chorvatské, jako o získání podpory chorvatské proti Maďarům a spolu o sesílení katolické propag ndy na jihu, jejímž nejhor- livějším šiřitelem jest arcibiskup Stadler. Takto by nový tento slibovaný útvar na mnoho let byl ve svém případném vlivu paralisován náboženskými třenicemi ve vlast- ním nitru, a sesílení postavení ostatních ra- kouských Slovanů by asi prospěl málo nebo zcela nic- Jakožto třetí způsob řešení budoucího postavení Bosny a Hercegoviny jeví se dle snah, jež se vyskytují při vyjednávání diplo- matickém, zvlaštní autonomní zařízení obou zemí. Budou tedy v letošním roce účinky annexe ještě velmi vydatně zaměstnávati nejen rakousko-uherskou politiku. V novoroční návštěvě své u uherského předsedy ministerstva mluvčí stran koalova- ných zdůraznil dále řešení otázky bankovní v tom smyslu, aby byl polóžen »základní kámen k mohutné budově hospodářské samo- statnosti Uher«. Wekerle odpověděl, že v otázce bankovní snaží se především za- bezpečiti jednotný postup vlády a uplat- niti státoprávní a hospodářské hledisko. Odpověď tato zdá se tomu nasvědčo-

vati, že dospělo mezi uherskými koalovanými stranami v otázce bankovní k hotovému již kompromisu, jenž jednak hoví státoprávnímu názoru strany neodvislosti, jednak hospodář- skému stanovisku strany ústavní. Dohoda tato dokonána byla asi ve zvláštní poradě, konané v bytu churavého ministra Košuta, jíž se účastnili Wekerle, Apponyi a Andrássy Možno se tudíž připraviti na tuhou kampan v otázce prodloužení privileje bankovního. Konečně uvedena byla v maďarské novo- roční gratulaci na pořad i otázka rozmno- žení branné moci za podmínkou současného splnění tužeb maďarských. Spojené strany maďarské svým mluvčím tu osvědčily, že nikdo se nebude vzpírati nutnému vy budování branné moci, bude-li provázeno splněním tak zvaných národních požadavků maďarských. Předseda ministerstva dr. Wekerle plně přistoupil na toto stanovisko a ostře odmítl opačné směry, jež se mísí v otázce této mezi krále a národ, ale věří ve vítěz- ství názoru maďarského, protože toho vyža- duje zabezpečení mezinárodních po- měrů: jinými slovy řečeno, Maďaři spole- hají na tlak nejasné posice mezinárodní. V Pešti se ostatně má všeobecně za to, že určité národní požadavky vojenské jsou zabezpečeny souhlasem panovníkovým, jakož i příznivým prohlášením společného ministra války, kdežto opačné směry, stavící se mezi krále a národ, hledati sluší výhradně v kru- zích cislajtánských, zvláště křesťanských so- ciálů, německých nacionálův (projev dra. Chiaria) a v panské sněmovně, ač na pro- jevy řečníků její nezůstal prý bez patrného účinku vzkaz, jehož tlumočníkem byl baro Chlumecký. Tak zvaní stoupenci jednotné armády pak hrozí, že by jinak se opřeli nejen kontingentu nováčků, ale že by ne mohli ani souhlasiti s posavadním způsobem uhražování nákladů na vojsko. Všecky tedy otázky, kteréž uvedeny byly o novoroční návštěvě u dra. Wekerla, jsou záležitosti vysoce sporné a povedou as k rozhodnému měření sil v obou protivných táborech. Postavení Maďarů znesnadňuje zvláště spor s Chorvaty a národnostmi, jimž hrozt zvláště jednostrannost volební opravy hra běte Andrásse. Tabor druhý prozatím trpí nedostatkem silné, opravdu parlamentní vlady a zápasem s národnostmi nenémeckými, zpřikřeném poslední době nenasytnými německými chout. kami tam, kde jako v Čechách jsou v men- šině, a neustupnou upjatostí tam, kde drží otěže nadvlády ve svých rukou, v což za- hrnují nejen rozhodující převahu v ústřed- ních úřadech, nejen udržování němčiny ja- kožto vnitřního jazyka v úřadech, ale i ja- kožto domnělého zabezpečení jed not armády. Zkrátka, Němci zmocniti se chtejí vedení ve všech směrech. Bude proto rok letošní i zkušebním ka- menem vyspělosti, obratnosti a schopnost politiků neněmeckých. Doposud zejména slo vanští zástupcové lidového parlamentu ne- uznali za vhodno seřaditi se samostatně rázovitě, jak to před zraky jejich činítu Němci, tam Maďaři. A přece dozrává kamkoliv zříme v sou státí rakousko uherském takové množstv otázek, že jest téměř nemyslitelno, abyse vyřídila kterákoliv z nich proti organisova- nému postupu národů neněmeckých. Zraky veškeré mimomaďarské a mimoněmecké ve řejnosti upřeny jsou zvlaště na zástupce ná roda našeho, kteří jakožto obhajci nejzápad

nější a nejvíce ohrožené větve slovanské jsou povoláni, aby postavili se do obranných řad nejpřednějších. Nedávná schůze panské sněmovny po- dala důkaz, že parlamentní tribuna nemus býti pouhou záclonou, za níž lze nepozoro- vaně rdousiti práva národův a přece to byl řečníci, již nemají za sebou oporu čilých. života schopných národův! Jest nemyslitelno, aby na dále ve sně- movně lidu neozvalo se vědomí spárodů, aby zejména náš národ ponecháván byl ve stavu nezvěstnosti, ve stavu neinformovanosti ve chvílích, kdy kolkolem vidí bezohledný po stup svých sousedův a jejich vůdcův a kdy na pořadu jsou dalekosáhlé otázky jak v poli tice zahraničné, tak v poměru obou polovin soustátí a kdy uvnitř via facti ztrácí se nám oprávněně posice jedna za druhou. Kdo konečně rozžehne mezi námi vy toužené světlo, kdo zaplaší více a více houst- noucí temnoty?

Novoročí v Uhrách.

z Pošui, 1. ledna. (K. k.)

O novoroční návštěvé koalovaných strau n m-p. dra. Wekerla poukázal posl. Carz- mazla na konen bankovního privi- legia, jež vyprší v přištím roce a prohlásil že tím naskytá se příležitost položiti základní kámen k mohutné budově hospodářské samo statnosti. Nutné úpravě branné mo nebude se nikdo vzpírati, budou-li splněny zá- konitě oprávněné tužby madarskéh národa. Také pokud jde o annektovanou Bosnu a Hereegovinu vláda musíse vynasnažiti o splnění oprávněných, dějinam odůvodněných nároků maďarského státu- M-p. dr. Wekerle poděkoval za dosa vadní podporu a poukázal na hospodářské, so ciální, kulturní a církevní úkoly, jež koalice z rokování o rozpočtu mimo volební reformu po- jala do svého programu. Naším nezméněným zásadným stanoviskem — pokračoval — jest zvelebení hospodářského život uberského ve velkém slohu, zmo hutnění jeho dnešní sily. Pohtické z abe zpe čení naší národní (maďarské) sil a nezničitelné znbezpečení na šebo (maďarského) státu naproti všem eventualitám. V otázce bankovní snaží se zabezpečit především jednotný postup vlády a uplatui státoprávní a hospodářské hle- disko. V otázce vojenské musíme, kde třeba zdokonahti svou brannou moc a podjati se no- vých břemen, ale za to klásti veskero váhu na uplatnění našich národ- nlch zájmů, zvlástě našeho stát- ního (maďarského) jazyka. V této záležitosti mezi králem a národem setkáváme se sice denně s opačnými směry, ale ty ne- mohou zviklati naši důvěru, že totiž naše sta- novisko bude uskutečněno, poněvadž jeho vnitřa oprávněnost dodává nám síly a protože vyža- duje toho i zabezpečení našich mezinárodnieh poměrů, zakládající se na uklidnění. Pokud jde o volební reformu. problásil dr. Wekerle, že se stanoviska nej životnějsích zájmů maďarského státu dluž n nezbytně trvati na zásadách osnovy. Naší vůdčí hvězdou — končil mi- nisterský předseda — nesměji býti abstraktn zásady, malicherná hlediska a příkré důsledky stranického stanoviska, nýbrž naše skutečné. velké národní zájmy o a

o

Předseda ústavní strany šl. S zel! zaslal k Novému roku ministru hr. Andrassovi po- zdravný telegram, v němž uváděl, že ministn dostál s velkou svědomitostí svému podílu n práci vlády, a v připravené voleb n reformě našel správnou středn cestu, která zabezpečuje co nejvíce správný vývoj země a velké zájmy maďarského národa. Ubezpečoval ho jménem strany, že ta bude h vším úsilím při zavádění této reformy podporo- vati. Jeť ministr ztělesněním sméru národn maďarské politiky, jenž pokračuje v klidném duchu. Strana očekává, že pevná vůle, vytrva- lost a prozlravost zdolají obuíže, s nimiž dnen národ zápasí. Ministr hr. Andrassy telegramem podě koval, v němž dovozoval, že nikdy nepotřebova více důvěry strany než nyní a konstatova s povděkem, že převážná část inteli- gence maďarského národa schva luje stěžejní zásadu a clle jeb práce. Na druhé straně třeba se zřetelem na nespokojenost s předlohou volební reform připraviti se na velké boje. Ne pochyby, že pokojnému a nenáhlému pokrok staví se v cestu četné obtíže. Jediným cílem ústavní strany je blaho vlasti. Přání, jez ve straně tlumočí, vrcholí v tom, aby milovaní vlast se mocně a klidně rozvliela.

.

Z ministerského předsednictva odebralis poslanci do bytu dosud nemocného ministr Košuta, kde posl. hr. Teleki v delším pro slovu, za hlučného souhlasu velebil vynikaji jeho zásluhy. Ministr Košut pravil ve své odpovědi Všeobecná evropská situace posunula do po- předí otázku branné moci. Uznávajíce nutnos aby branná moc byla posílena, musíme bezpe čiti se na to, že v oboru branné moe bude uskutečněna značná čás našich národních přání. Vladaje s národem za jedno v tom, že bude-li vnese do armády národní duch, její sílas nezmenší, nýbrž stoupne. (Souhlas.) Ministr poukázal dále na své známé st- novisko v bankovní otázce. V nynějš chvíli nemůže se o ni zevrubněji vyslovii Donfa, ba věří, že také vláda bude ve vhodné chvili jednomyslna, jak toho potřebí, a že tako v této otázce budou spolu souhlasiti parlamentn většma a vláda. Ke hladkému rozre- šenl této otázky třeba pokdy, a b byl učinén vážný pokus ke přátel ské dohodě. (Hlučný souhlas.)

* Členové katolinké strany lidové vyslali de putaci ke svému vůdci hr. Ferd. Zichyo v Ministru a latere hr. Aladaru Zichy ov i by poslán blahopřejný telegram, na nějž hrabě e nejsrdečněji odpověděl.

.

.

Katastrofa v Jlžní ltall.

Mnohem hroznější, než líčily všechny zprávy jsou rány, které zhoubné přírodní sily zasadily požehnaným nivám jižní Italie a Sicilie. Vážn italský učenec ředitel observatoře v Catanii udává na základě klidných a věcných úvah počet obět na 200 000 a není již důvodu, pochybovat o správnosti této hrozné zprávy. Z Říma, 1 ledna. Telegram ředitele observatoře v Catanil, Ricea, za- slaný »Agenci Stefanově«, sděluje, že doky příst vu messinského po- hlceny byly mořem a mořský pří val zasábl z Messiny až do Syra- kus a Terminy Imerese. Celkový počet obětí lze odhadnouti asi na

200.000 Observatoř v Catanii za- znomenala po prv im prudkém zemětřesení ješté 42 otřesy.

Zničená města.

Z Říma, 1. ledna. Ministr prací Bertolini telegrafuje z Milazza Giolittovi: Neštěstí jest nesmírné. Ulicemi Messiny není možno ani projiti pro ohromnou spoustu trosek. Na někte- rých místech trvají posud požáry. Asi polovice obyvatelstva leží pohřbena v ssutinách a odstranění jich bude vyžadovati dlouhého času. Je potřeba ještě značného množství vojínů k zá- chranným pracím, poněvadž mužsivo a důstojni- ctvo posádky ze dvou třetin zahynulo. Kdyby se vyslání pomocného mužstva opozdilo, minul by se účelem. Jest obava, že vypukn epidemie a proto se doporněuje po- zůstalé obyvatelstvo dopraviti jinam. Jest také naprostý nedostatek vody. K za- mezení první nouze jest třeba potravin, stanů, šatstva, žebříků, osvětlovacího i sanitního ma- teriálu a mužstva. Kromě toho jest žádouei každodenní spojení s Neapoll k dopravě raně- ných a bankovních depotů, jež se musejí ještě vykopsti z trosek. Na místní pomoc nelze spo- lehati. Posádky ruských a anglický ch lodí konajl znamenité služby. Z Říma, 1. ledna. Zhouba v Reggiu di Calabria jest právě tak hrozná, jako v Mes- smě. Poloha města, lze-li tak zváti hro- madu ssutin, se úplně změnila. Kolem otevřela se země a utvořily se zejíe propasti, nebo se vytýčily ohromné vrstvy skalní. Prefekt z Reggia oznámil ministru vnitra do Řima, že dřive nejvýše položené části města nyní poklasly skoro až ke hladině moře a že ještě stále klesají, takže jest obava, že celé město zmizí ve vlnách. V Reggiu stojí ještě jen několik řad domů. Více net polovice obyvatelstva zahynula. Sřícená katedrála pohřbila na sto lidí, kteří v ni hledali spásu. Kolem Reggia změnila se mořská půda tak, že se lodi nemohou odvážiti připlouti. Z M samny se sděluje, že ve středu ráno opětná zemětření sbořilo ještě stojící domy. Ačkoli an- glieké, ruské a německé lodi odpluly na místo neštěsti, jest posavadní pomoc posud nedosta- tečná. Tvrdí se nyní, že jedině pod troskami Messiny jest pohřbene na 90.000 lidí a celkový počet mrtvých odhaduje se na příšeraou číslici 200.000. Z Říma, 1. ledna. (K. k.) »Messagero uveřejňuje toto ličení, které mu bylo zasláno přiležitostným zpravodajem z Messiny: Messina stala se hřbitovem, lépe řečeno pobořeným hřpi- tovem. Ve čtvrti občanské nemocnice je většia budov zničena. Nesčetní ranění, ležíci pod troskami, volali ještě 30. pr- since o pomoc. Městská čtvrt Bozzetto, kde stál klášter Salestánů, je úplně spustušena. Ve čtvrti San Leo až k moři propadly se ulice. Velká čásť nádražní čtvrti je pobo- řena. Paláce, vystavěně ve výše položených čtvrtích, se uvnitř úplně sřítly, jenom zevnějšl zdi dosud stojí. Jediná část relativně nebyla po- škozena, totiž čtvrt, rozprostirající se od bývalé vojenské školy až k semináři. Ze seminaristů zahynulo jich 6, mnozí byli zranění. Mezi troskami nádherné Piazzetty ční neporušená socha Neptunova nad pobořenou a vyschlou studní. Je nepravdivou pověst, že v úžiné mes- sinské plovou mrtvoly. — Major Cagn zmocnil se 30 prosince nebe- pečných zločinců, kteři napadl dozorce a jiné osoby a chtěli ple- niti . .. Z Reggia zasílá týž zpravodaj tuto zprávu: Město je úpiné pobořeno. Pouze výše

FEUILLETON.

Čechov a Tolstoj.

V povídce „Skučnaja (nudná) istorija“ o Čechova přijede Kaťa, mučená těžkou otázkou po smyslu života, k svému pěstounu a příznivci. proslulému profesoru N. Stěpanovičovi, který má tolik řádů, že když se mu udá vziti je nu sebe, studenti zvelebuji ho jako ikonostas. „Nikolají Stěpanyčí,“ praví Kata blednou a tisknouc ruce na prsa. „Nikolaji Stěpanyči! Nemohu déle takto žíti! Nemohu! Pro jediného boha, povězte mi rychle, v tu chvíli: co mám dělat? Povězte, co mám dělatl „Co ti mohu říci? Nechápu,“ dí profesor „Nic nemohul „Povězte, prosím vás!“ pokračuje Kata těžce oddychujíe a třesoue se na všem těle. „Za- přísahám se vám, že déle nemohu takto žítil Nemám sil!“ Klesne na židli a počne vzlykati. Nahnula hlavu na zad, láme rukama, dupá no- hama; klobouček se jí svezl s hlavy a houpí se na gumě, účes se rozházel. „Pomozte mi! Pomozte!“ prosí. „Nemohu

už.

„Nie ti nemohu tíci, Kato,“ praví jí pro- „Pomozte!“ vzlyká, chopí ho za ruku celuje ji. „Vždyť jste můj otec, můj jediný přítel! Vždyť jste rozumný, vzdělaný, dlouh jste žil! Byl jste učitelem! Povězte mi, co mám dělati?“ „Ne mou věru, Kato, nevím...,“ odpovídá profesor v rozpacích a zmaten. — — Podobná scéna dramatická, vzrušující úchvatná, rozvíjí se v jedné z nejlepších povídek Čechova „Razskaz neizvěstnago čelo- věka“. Zinaida Fedorovna opustila muže a pře- stěhovala se k milenci Orlovu, kterého milovala láskou rekyň Turgeněvských. Pro ni nebyla láska pouze krásnou ilusí, zahalující nahotu fysiologické potřeby lásky, nýbrž přímo řeše

fesor.

ním důležité otázky o smyslu celého jejího ži- vota a odpovědí na všecky záhady duše. V láse své se zklamala a pozbyla pevné půdy, na ní se chtěla zachytiti. S Vladimírem Ivanovičem — neznámým člověkem — odjela do Nizzy, dou- fajíc pomocí jeho najíti cestu k novému, oprav. dovému a rozumovému životu. Ale zklamala s zase. Když se Vladimíra Ivanyče tázala, co má dělat, jak život svůj upravit, odpověděl jí po- dobně, jako starý profesor: „Nevím.“ Poton začal mluviti cosi o sebeobětavé lásce k bliž- nímu, o soucitu a všeodpuštění, ale hlas jeh zněl neupřímně — umlknul. Zinsida brzy po tom se otrávila ... Ruský kritik Eug. Ljackij ve své studi o Čechovu myslí, že se Kata — a totéž plati o Zinaidě — zmýlila v adresse. Když tak ho- roueně toužila po výkladě o smyslu života, ne měla se obraceti na starého profesora, jemuž cíl života nebyl jasný, nýbrž na toho, kdo celý život hledal pravdu a našel ji — na věhlasného myslitele v Jasné Poljaně, Tolstého. Ten by byl vysvětlil, že život je plaho, že světlo život nalézá se v ní samě, že celé její neštěstí zá- leží v jejím osamocení, uzavřenosti a nedostatku živého, organického pouta s nekonečným světem lidských bytostí. Tolstoj by jí byl řekl: „Ohlé jsem se šíře kolem sebe. Jal jsem se zkoumat život minulých a současných ohromných mas lidí. A shledal jsem takových, kteří pochopil smysl života, kteří uměli žíli a umírati, nikoliv dva, tři, deset, nýbrž sta, tisíce, miliony. A on všichni, lišíce se nekonečně vespolek svým mra- vem, rozumem, vzděláním, postavením, všichn stejně a zrovna naopak než má nevědomost znali smysl živola a smrti, klidně pracovali, sná šeli útrapy a strasti, žili a umírali vidouce v tom nikoliv marnost, nýbrž dobro.“ A snad by dodal ještě: „Připomněl jsem si, že jsem žil jen tehdy, když jsem věřil v boha. Jak pylo dřive, tak i nyní: vím-li, že bůh jest, ožiji; z pomínám-li, nevěřím-li v něho, umírám.“ Není pochyby, že Čechov znal učení Tol- stého, že pročeti světoznámé traktáty jeho

„Zpověď“, „V čem je má víra?“, „O života“ atd., a nebylo nic lehčího než vložiti resultát jejich do úst Nikolaje Stěpanoviče nebo Vladi- míra Ivanoviče, uspokojiti takto Kaťu a zachrá- niti Zinaidu před zoufalstvím. Proč tak neučinil Nelze jinak než předpokládati, že nebyl s Tol stým stejného mínění. Ideál Tolstého byl mu asi příliš abstraktní, renlisování jeho ve skuteč nosti zdála se mu těžko splnitelným. Vyplýval to z jeho zvláštního názoru životního, jejž An drejevič nazývá herojským pessimismem, Volz skij případněji pessimistickým idealismem. Bez nadějný čili pessimistický idealism uznává sic vysokou mravní cenu ideálu, nevěří však, že by vtěloní jeho ve skulečnosti bylo možné A jak mohl Čechov věřiti? V letech 80tých, kdy začal svou činnost literární, zdálo se, že celý duševní život Ruska se zastavil. Mladé pokoleni zavrhlo ideály otcův a dědů, přestalo věřiti v jejich zázračnou moc, upadlo ve skepsi a ne- věru; po smělých nadějích v obnovu ruskéhoži vota nastala všeobecná únava, duševní skleslost apathie, přecházející v zoufalství a chmurný pessímism. Čechov viděl kolem sebe jen hroz- nou vládu všední skutečnosti, která ubíjí každý projev uvědomělého života, osobní iniciativy idejnosti, lidskosti, maří každý pokus ustrojil život po svém a vymknouti se ze staré, ob- vyklé šablony. Pod ostřím jeho bezohledné ana- lysy jevil se život jako mrtvé carství, v němž vládne všednost, lež, přetvářka, neupřímnost pustota. Ideál království božího na zemi, hlá- saný od Tolstého, vznášel se nad ním nekonečně vysoko... Osoby jeho povídek rády uvažují o jednotlivých částech učení Tolstého a proná- šejí o nich své pochybnosti. V povídce „Duel“ zoolog von Koren vykládá dákonovi o láse k bližnímu takto: „Jiní vykladači (učení Kri- stova) učí, že třeba milovati všecky bližní b rozdílu, nerozeznávajíc plus a minus. Po jejic učení, přijde-li k vám souchotinář, vrah neb epileptik a uchází se o vaši dceru — dejte mu ji; jestliže kretini podnikneu útok na lidi fysicky duševně zdravé — nastavte jim hlavy. Toto učení

lásky pro lásku jako umění pro umění, kdyb mělo moc, konec konců přivedlo by lidstv k úplnému vymření a tak dokonal by se nej- grandiosnější ze zločinů, jaké kdy bylyna zemi . .. Proti učení Tolstého „neprotiviti se zlu“ m mnoho námitek spisovatel Vladimír Semeno v povídce „Chorošije ljudi“. Sestra Vladimírov Věra se ho táže: „Veloďo, co znamená neproli- viti se zlu?“ — „Neprotiviti se zlu?“ opakuje bratr, otvíraje oči.“ — „Ano, jak tomu roz umis?“ — „Víš, milá, představ si, že tě na- padnou lupíči a chtějí tě okrásti, a ty místa toho, abys...“ — „Nikoliv, vysvětli logický pojem!“ — „Logický pojem? Hm!... Nu což?“ koktal Vladimir. „Neprotiviti se zlu, zna- mená bezúčastný vztah ke všemu, co se v sféře mravnosti jmenuje zlem.““ — Po chvilee Věra poznamenala: „Stále přemýšlím: co by- chom ze sebe vytvořili, kdyby lidský život byl ustrojen na zásadě neprotiviti se zlu?“ — „Po- dobá se pravdě, že nic. Neprotivení zlu dalo by plnou svobodu zločinné vůli a následkem toho. nemluvíc ani o civilisaci, na zemi by neostal kámen na kameni.“ — „A co by ostalo?“ — „Bašibozukové a nevěstince...“ V pozdějším rozhovoru poznamenala Věra: „Zcela je možno že v boji se zlem máme právo působiti ne silou, nýbrž tím, ce je protilehlé síle, to jest chceš-li na př., aby ti neukradli tohoto obrazu nezavírej ho a dej...“ „Rozumně, velmi roz- umně! Chci-li se oženiti s bohatou kupcovou. tu aby mi zabránila provésti tu podlost, kupcová povinna sama se za mne vdát!“ — „Mysli, jak chceš,“ pravila Věra druhý den, „ale pro mne je už otázka z části rozčešena. Hluboce jsem přesvědčena, že protiviti se zlu, namířenému proti mně osobně, nemám žádného důvodu. Chtějí-li mne zabíti? Nechť. Tím, budu-li se brániti, vrah nestane se lepší. Nyní mi zbývá toliko řešiti druhou polovici otázky: jak se mám chovati k zlu, namířenému proti mým bližním “ Čechov nesouhlasil také s oblíbeným tehdy kultem mužíka a života vesnického. Tolstoj, jal

známo, poklonil se mužíku a čerpal z něho víru v obnovu společnosti ruské. Jinak soudi Čechov, píše svou povídku „Mužiki“, která způ- sobila ohromnou sensaci. Obraz života muži- ckého, jak jej spisovatel načrtal, budí ustrnutí a hrůzu. „Během léta a zimy.“ čteme v jeho povídce, „byly takové hodiny a dni, kdy se zdálo, že tito lidé žijí hůře, než dobytek; jsou hrubí, nečestní, špinaví, nestřídmí, žijí nesvorně, pořád se hádají, protože druh druha si neváží, boji se a podezřívají se vzájemně. Kdo drží krému a opájí lid? Mužík. Kdo utrácí a propsjí zemské, školní a církevní peníze? Mužík. Kdo krade sousedu, zapaluje, křivě svědčí u soudu za skleničku vodky atd.“ Čechov neviděl tedy v mužíku nového člověka, člověka budoucnosti, přece však ho neodsoudil, nýbrž snažil se ho omluviti a vysvětliti jeho základní vady. „Žai s nimi,“ čteme dále, „bylo strašno, niemén i oni jsou lidé, strádají a pláči jako lidé, a v ži- votě jejich není nie takového, co by se nemohlo ospravedlniti atd.“ Rovněž v povídce „Moja žizň“ odhaluje pod hrubým a drsným zevněj- škem mužíkův i jasnější stránky jejich, zvlášté lásku k spravedlnosti. Mezl Čechovem a Tolstým jest tedy ohrom- ný rozdíl v pojímání základních otázek života. Čechov ovšem otázek těch neřeší, pouze je nad- bazuje, nechce nikoho poučovati, podává jen jednotlivé případy, jež skutečnosti odpozorovaí. a vyhýbá se všemu generalisování. Dílo jeho nazývá vhodně Skabičevskij „poesií konkretních faktů“. Za to Tolstoj každou otázku do všech podrobností promyslí, rozebore a výsledky shrne v stručnou formuli. U něho nezůstane nic ne- jasného, nedopověděného, všecko je prohřáto jeho vroucí láskou ku pravdě a pevnou vírou v možnost království božího na zemi. Čechov je důsledný skeptik, který ústy von Korena vy- znává: „Nikto ne znajet nastojaščej pravdr“. J. Máchal.