#1
alto_textblock
#1
Číslo 121.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, dne 4. května 1902.
#3
alto_textblock
#3
Ročník VI.
#4
alto_textblock
#4
Redakce, administrace
expedice:
Praha. Pštrossova ulíce,
číslo 200—II.
Nefrankované dovisy se
nepříjímají, rukopisy se
nevracejí
Nezapečetěnéreklamace
jsou porta prosty
Inserty účtujeme levně
a při častější inserci po-
skytujeme výhody.
Vycházejí denně o šesté
hodině ranní.
pondělí a po svátku
vždy o dvanácté ho-
dině polední.
Jednotlivé číslo za 8 h
Telefon redakce č. 1126.
#6
alto_textblock
#6
ULKt
#7
alto_textblock
#7
pov pny . sso po
#9
alto_textblock
#9
Předplatné pro
Prahu
domu:
s donáškou do
2.80
měsíčně . . . ..
8.40
čtvrtletně . ..
K 33.60
celoročně . . ..
Pro tuzemsko
poštou:
3.—
8.—
čtvrtletně . ..
K 36.—
celoročně
Předplatné do cizozem-
ska: Německa a Srbska:
čtyrtletně . .. K 12.—
celoročně. . . . K 48.—
Předplatné do Ameriky,
Francie, Švýcarska, Ita-
lie. Belgie a Anglie:
K 13.20
čtyrtletně
celoročně ... K 52.80
Telef, administrace 1126.
#10
alto_textblock
#10
měsíčně . . . .
#11
alto_textblock
#11
Slunce vychází ve 4 hodiny 35 minut ráno.
Slunce zapadá v 7 hodin 20 minut večer.
#12
alto_textblock
#12
Neděle:
Sv. Floriana-
#13
alto_textblock
#13
Čtyřicetihodinná pobožnosť v chrámu Páně
u sv. Víta na hradě pražském od 1.—4. t. m.
#14
alto_textblock
#14
Dnešní číslo jest se zábavnou a pouě-
nou přílohou »Nedělí« o 12 stranách. Příští
číslo vyjde v pondělí o 12. hodině polední.
#15
alto_textblock
#15
Církev ve Francii.
Pod tímto záhlavím přinášejí mnichovské »Hist.
pol. Bl.« pozoruhodnou úvahu, z níž vyjímáme: Ka-
tolická i nekatolická cizina musí častěji zabývati se
církevními poměry Francle. Zákony, jež tam na církev
bez přetržení následují za sebou, tvoří hlavní část ta-
kořka železné jádro programu vlád často se střídají-
cích. Od Mac Mahona neměla Fraucie minister-
stva, jež by nebylo vedlo nějakou ránu naproti církvi
a neprovedlo-li ji, stalo se to jedině proto, že nemělo
k ní času. Cizina nemůže sl dobře vysvětliti, kterak
může líd voliti tytéž církví nepřátelské poslance. A
nemenší je podivení, že ve Francii duchovenstvo tolik
málo proti tomu tutiti se zdá, že svou věc důrazněji
nehájí, na lid účinněji nepůsobí a že vůbec lid tolik
málo účastenství s pronásledovanými kněžmi a řehol-
níky jeví při té okolnosti, že z těch 52—54 000
knéží a 30—32.080 řeholníků mužských a 140 až
150.000 ženských vychází z francouzského lidu. Lre
snadno vypočísti, že při nejmenším 3—4 miliony
francouzských občanů s kněžmí a řeholníky jest
spřízněno.
Podle dosud platného napoleonského konkordátu,
jejž mnozí dnes považují za provaz ku rdousení cír-
kve, bylo staré rozdělení církve veskrz převráceno a
rozdělení politickému přizpůsobeno. Každý departe-
ment má teď svou diecési a každý okras svou pa-
rochii první třídy a každý kanton farnost druhé
třídy, mezi nimiž pozůstává rozdíl toliko ve platební
třídě,
Je známo, že katolické kněžstvo ve Francii má
platy nejbídnější. Arcibiskupům bylo vyměřeno služné
15.000 franků, biskupům 10.000 franků, farářům
I. třídy 1500 franků, II. třídy 1000 franků, výpo
mocným farářům 500 franků. Učitelům platí vláda
po venkově 1200 franků při nastoupení, jež počtem
let stupňují se na 2400 franků a ve městech až na
4000 franků s příjmy vedlejšími. Od roku 1902 uči-
telům služné opět se zvýšilo s tím patrným úmyslem,
aby lid vlděl, že učitel stojí nad farářem. Za to ale
musí učitel býti vládním náhončím při volbách proti
farářům.
Obrátí-li se kdo na faráře o přímluvu na úřadě
ví napřed, že nepochodí; naproti tomu přimlouvá-li se
učitel, pochodí o mnoho spíše. Abbé Lemire ve sně-
movně pravil, že ubohý farář ve své osadě na dobro
osamotněl a že se všech stran se na něho útočí, ba
#16
alto_textblock
#16
že i jeho příbuzní a staří známí se ho straní, aby
jim častější stýkání se s faráčem u úřadů neuškodilo.
Býti prohlášen za přívržence kněžourů přináší ostudu.
Úředníci všech odborů popírají své příbuzenstvo
s knězem, aby si svou karleru nepoškodili. Ve Francii
je 32.799 výpomocných farářů vedle 3434 farářů
I. a II. třídy. Toliko tito mají postavení pevné. Ač-
koliv církev i tyto za plnoprávné faráře považuje,
vláda je stále drží jako na vzduchu a míchá jimi dle
libosti. Co biskupů se týče, republika snaží se, pod-
dajné, bezmocné biskupy v diecésích usazovati, čemuž
se strany církve nemůže vždy s výsledkem odpor se
klásti. Vliv senátorů a poslanců na volby biskupů je
značný. Kdyby některý aspirant na biskupství hlasu
svého nedal vládnímu kandidátu, nemůže státi se bi-
skupem. Volba biskupů leží v rukou ministerstva,
především kultu, v jehož čele stojí pověstný Du-
may, kterýž vyjádřil se bez obalu: musíme míti bl-
skupy, kteří vládě nepůsobí obtíží, kteří nenadělají
mnoho hluku jako horliví kněží, učencl, organisatoři
spolků, řečníci a pod. A tu ovšem není divu, že
z těch biskupů málo kdy vyvine se neohrožený bo-
jovník, jenž by troufal si dělati oposici vládě. A co
by též ten a onen zmužilejší jednotlivec pořídil v boji
proti té armádě úředníků (500.000), protl velmoci
tisku, tajným společnostem a davům na nich závi-
slým. Biskupové ve Francii nesmějí se ani scházeti
k poradám. Roku 1870, když císařství se zbortilo.
opomenul francouzský episkopát ve všeobecném zmatku
pevněji se organisovati. Tehdy, když všichní nevěděli.
kde jim hlava stojí, bylo by to bývalo snadné. Ani
toho si biskupové nevymohli, aby směli bez povolení
vlády z diecése se vzdáliti. Měli přece k organisaci
času dosti. Zatím ale po ústupu Mac Mahona orga-
nisovala se církvi nepřátelská vláda, která biskupya
faráře za každé smělejší vyjádření trestala šperováním
příjmů. Ano, kdyby všichni biskupové ve své organi-
saci stáli za sebou jako jeden muž, vláda by si na
ně netroufala.
Nyní organisace mezi nimi není možná, protože
se shromažďovati nesmějí a protože vůbec se neznají,
není mezi nimi pospolitostl.
Biskup sice volí si faráře I. a II. třídy, ale za
souhlasu vlády, jež vlivu svého používá v hojné míře.
Též výpomocní faráři podléhají vlivu vlády. Aby bl-
skup s politickým úřadem pro faráře neměl dlouhé
tahanice, povolí konečně a vezme za vděk s farářem,
jejž mu byrokracie nadělí. Nechce-li bískup faráře na
pokyn vlády přesaditi, šperuje mu vláda příjmy na
tak dlouho, až povolí. Ani v Rusku nezachází se
s biskupy a faráři tak despotlcky, jako ve Francii.
Je známo, že revoluce všecko jmění církve skon-
#17
alto_textblock
#17
fiskovala. Za to stát nyní vyplácí biskupům a fará-
řům co nejhubenější rentu, kterou jim při dosti skrov-
ném ozvání se zastavuje. Kromě toho církevní stavení
jsou dnes majetkem té které církevní obce. Farář
jako zástupce církve není majetníkem kostelnícha
farních budov. Tak zvaná fabrika ecclesi ae
—všecko, co k vydržování budov a služeb Božích
náleží — jest v rukou obce. Kdyby i kněz ze sebra-
ných peněz něco postavil anebo zřídil, náleží to vždy
jen církevní obci, jež knězi může vázati ruce. Obec
též vybírá poplatky za používání kostelních stoliček.
Kostel dostává ze sbírek pouze jistý podíl.
Z té příčiny štóla na venkově jest velmi bídná,
často nevynáší ani 100 fr. za rok. Chudým musí se
sloužiti veskrz zadarmo. Obce sami na církevní po-
třeby nepřispívají ničím, všecko musí se zříditi ze sbí-
rek. Ve mnohých farnostech chtěli kněží stoličné
z kostelů odstraniti, protože chudí, nesmějí-li si v ko-
stele posednouti, raději do kostela nejdou, cítíce se
vším právem zahanbeni. I to jest veliká příčina od-
cizení se davů církvi. Avšak stát stollčné v kostelích
zrušiti nedal. Farář vůbec není pánem ve svém ko-
stele. Tak zvaná církevní rada sestává z pěti členů.
Farář a starosta obce jsou členy eo Ipso; prefekt volí
1—2 členy; farář s obcí dorozumí se o volbě ostat-
ních. Prefekt má tu skoro vždy většinu. Od desíti let
nalézá se správa kostelního jmění pod dozorem stát-
ních úředníků. Příjmy venkovských farářů ze štoly a
stipendií páčí se na 300 fr. ročně.
Stává se též, že farář musí dopláceti ze své
kapsy, nestačují-li příjmy ku krytí výloh na služby
Boží. Obce, pokud jen mohou, vyhýbají se jakému-
koliv nákladu na kostel — (zrovna jako někde jinde.)
Slovem biskupové a faráři jsou při každém kroku
souženi, poručníkováni a na byrokracii závislí. Nepří-
jemnosti tyto jeví se především ve velikých městech.
Kterak může vycházeti v Pařížl farář s 900—1200
franky ročně, když obec všecky příspěvky z dob pře-
dešlých škrtla? V Paříži při mnohých farnostech není
farních budov. Obec připlácí farářům na byt 600 fr.
V Paříži jsou farní okrsky o 80—90.000 duších, přl
nichž dle poměrů působí 12—15 kněží. Toliko dva
první kaplaní dostávají služné a ti ostatní musejí vý-
živu dostávati z kostelních sbírek, darů a pod. Jmění
nesmí nabývati žádná fara, dary a nadace k jistým
účelům smí toliko s dovolením vlády býti přijímány,
kteráž na nich stále drží ruku.
Stoličné, jak již bylo řečeno, ačkoliv nevynáší
mnoho, vyhání chudý lid z kostelů. Faráři jsou tudíž
s výlohami na různé bohoslužebné potřeby odkázáni
na bohatší třídy, jejichž přízeň třeba si udržovati, což
má do sebe mnohé nepříjemnosti — pucování klik
#18
alto_textblock
#18
KULTURNÍ LISTY.
#19
alto_textblock
#19
V Praz e, dne 3. května.
K. Praha letos nevychází ze sensačních pře-
kvapení. Sotvaže soud vyřídil aféru Mudro-
chovu, a obecenstvo přes ní přecházelo k dennímu
pořádku, připravil jí Wolf, zbohatlý lázeňský měšťák,
překvapení ještě sensačnější svým nočním výletem
v průvodu vojenských vozatajů za hradby na Hrad-
čanech. Po celý týden nebylo v Praze hovoru jiného,
než o sodomských záletech tohoto milionáře, jemuž
choří z celého světa přes každé léto cpali kapsy. Mohl
jsi přijíti kamkoliv, byl jsl přivítán otázkou: »mají
ho jlž?« Pražská pokoutní místnost stala se světo-
známou a fotografie zavražděného sodomity chodila
z ruky do ruky. — Obrázkové časopisy těšily se od-
bytu přímo úžasnému. A sotvaže se podařilo vrahy
vypátrati, kteří ostatně všemožně se přičinili, aby vy-
pátrání byli, měla Praha překvapení nová z trage-
die lásky, sebevraždou skoro všeobecně známého
živnostníka a jeho milostnice.
Pařížský Figaro měl nedávnodobrý časový vtip.
Kdosl setká se se živnostníkem popíjejícím šampaňské
— Pořád slyším nářky, — osloví ho — že s
živnostníkům vede náramně zle a zde vidím šampaň-
ské! —
— Víš, to je tak: tohle šampeňské plji na dlu
a protože je piji, mám úvěr.
Praha i v tomto ohledě bere na sebe světoměst-
ský ráz Paříže, s níž teď vede čilé styky a proto není
#20
alto_textblock
#20
divu, vede-li mnohý živnostník svůj obchod po paříž-
sku. Výkladní skříně po pařížsku stkvěle, svou do-
mácnost po pařížsku mizerně, svůj obchod zařídit na
oko velikolepě, kromě své ženy vydržovati si ještě
jiné potěšení — veskrz po pařížsku, navštěvovati šan-
tány, kráčeti ve šlepějích Mudrocha, slovem všecko
po pařížsku, až do toho revolveru, který tu komedii
života důstojně zakončuje.
— Ale co žena a děti?
Kdož pak by o takové malichernosti dbal. Sta-
rati se o ženu a děti — je šosácké, zpátečnícké —
žijeme přece ve XX. století — — šampaňské na stůl,
ať žije rozkoš!
Obrázek nejmodernějšího živnostníka.
Dnes třeba rozeznávati živnostníky trojího druhu:
ty, kteříž doposud mají své dílny, v nichž od rána
do večera se lopotí a druh tento v jádru svém do-
posud jest zachovalý a jest i rozhodně křesť anský
v době však novější vystupuje na povrch druh živ-
nostníků bez vlastních dílen, kteří berou zboží ho-
tové obyčejně od židovských fírem do rozprodeje
a tyto lze často viděti v šantánech baviti se co nej-
šumivěji. To již nejsou živnostnícl, nýbrž obchod-
nícl. Vlastní dílna činí živnostníka konservativního,
udržuje v něm lásku k rodině, s níž on společně užívá
klidu i zábavy.
Hovořil jsem nedávno s českým obchodníkem,
jenž procestoval vellký kus světa. Týž pravil: Náš
člověk umí se dřít, ale sotva že něčeho se domůže,
začne sekat pána; dílna, obchod se mu znechutí, po-
#21
alto_textblock
#21
řídí si myslivecký úbor, několik dvojek, psa a je
z něho Nimrod. Nehodí-li se mu do obchodu žena,
pak brzy přichází na mizinu. Který pak žid chodí
na hony? — Ten pracuje, až si vydělá miliony, pak
teprve začne se svou Rebekou dělat panstvo.
Tři typlcké postavy následovaly za sebou: úřed-
ník finančního ústavu, zbohatlý domácí pán
a živnostník bez dílny, tyto tři typy, pováž-
livě se množí ve dnešní společnosti.
Živnostník, jenž ve společnosti neženy 1. května
v hostinci na Malé Straně sebevraždou skončil, nosil
revolver s sebou, on svým úmyslem se netajil, ba ani
ne před svou ženou, která, když tu noc nepřicházel
domů, po něm se sháněla.
— Snad to bude ten pán, — řeklo se jí, —co
se dnes v noci zastřelil? A měli na policli pravdu.
Je v tom něco podobného s Mudrochem, ale se
zakončením poněkud jiným. Mudroch nebyl milovní-
kem těch moderně pokrokových bouchaček, jeho gustem
nebylo, prostřeliti si skráň, když se to pod ním bořilo,
on si volil poslední cestu jinou.
Čtenář bude zde míti poclt, jakoby stál nad pro-
pastí. Ano, stojíme nad ní. Tři případy za sebou, ve
mnohých bodech stejné. Mudroch, Wolf, Liebl — tři
osobnosti z kruhů měštáckých, nedím měšťanských.
Měšťák, jenž zbohatnul z lázeňských hostů, vyjel si
do Prahy na flám. Co by si nesměl dovoliti doma,
to může sl dopřáti v bahně velikého města, v němž!
bídně utonul.
— Užlj, — dožij, život je tak krátkýl