ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 735b5530-1ba5-11e9-aca8-5ef3fc9ae867
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 21
#1 alto_textblock #1
Číslo 121.
#2 alto_textblock #2
V Praze, dne 4. května 1902.
#3 alto_textblock #3
Ročník VI.
#4 alto_textblock #4
Redakce, administrace expedice: Praha. Pštrossova ulíce, číslo 200—II. Nefrankované dovisy se nepříjímají, rukopisy se nevracejí Nezapečetěnéreklamace jsou porta prosty Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. pondělí a po svátku vždy o dvanácté ho- dině polední. Jednotlivé číslo za 8 h Telefon redakce č. 1126.
#5 alto_textblock #5
KAl
#6 alto_textblock #6
ULKt
#7 alto_textblock #7
pov pny . sso po
#8 alto_textblock #8
lo
#9 alto_textblock #9
Předplatné pro Prahu domu: s donáškou do 2.80 měsíčně . . . .. 8.40 čtvrtletně . .. K 33.60 celoročně . . .. Pro tuzemsko poštou: 3.— 8.— čtvrtletně . .. K 36.— celoročně Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtyrtletně . .. K 12.— celoročně. . . . K 48.— Předplatné do Ameriky, Francie, Švýcarska, Ita- lie. Belgie a Anglie: K 13.20 čtyrtletně celoročně ... K 52.80 Telef, administrace 1126.
#10 alto_textblock #10
měsíčně . . . .
#11 alto_textblock #11
Slunce vychází ve 4 hodiny 35 minut ráno. Slunce zapadá v 7 hodin 20 minut večer.
#12 alto_textblock #12
Neděle: Sv. Floriana-
#13 alto_textblock #13
Čtyřicetihodinná pobožnosť v chrámu Páně u sv. Víta na hradě pražském od 1.—4. t. m.
#14 alto_textblock #14
Dnešní číslo jest se zábavnou a pouě- nou přílohou »Nedělí« o 12 stranách. Příští číslo vyjde v pondělí o 12. hodině polední.
#15 alto_textblock #15
Církev ve Francii. Pod tímto záhlavím přinášejí mnichovské »Hist. pol. Bl.« pozoruhodnou úvahu, z níž vyjímáme: Ka- tolická i nekatolická cizina musí častěji zabývati se církevními poměry Francle. Zákony, jež tam na církev bez přetržení následují za sebou, tvoří hlavní část ta- kořka železné jádro programu vlád často se střídají- cích. Od Mac Mahona neměla Fraucie minister- stva, jež by nebylo vedlo nějakou ránu naproti církvi a neprovedlo-li ji, stalo se to jedině proto, že nemělo k ní času. Cizina nemůže sl dobře vysvětliti, kterak může líd voliti tytéž církví nepřátelské poslance. A nemenší je podivení, že ve Francii duchovenstvo tolik málo proti tomu tutiti se zdá, že svou věc důrazněji nehájí, na lid účinněji nepůsobí a že vůbec lid tolik málo účastenství s pronásledovanými kněžmi a řehol- níky jeví při té okolnosti, že z těch 52—54 000 knéží a 30—32.080 řeholníků mužských a 140 až 150.000 ženských vychází z francouzského lidu. Lre snadno vypočísti, že při nejmenším 3—4 miliony francouzských občanů s kněžmí a řeholníky jest spřízněno. Podle dosud platného napoleonského konkordátu, jejž mnozí dnes považují za provaz ku rdousení cír- kve, bylo staré rozdělení církve veskrz převráceno a rozdělení politickému přizpůsobeno. Každý departe- ment má teď svou diecési a každý okras svou pa- rochii první třídy a každý kanton farnost druhé třídy, mezi nimiž pozůstává rozdíl toliko ve platební třídě, Je známo, že katolické kněžstvo ve Francii má platy nejbídnější. Arcibiskupům bylo vyměřeno služné 15.000 franků, biskupům 10.000 franků, farářům I. třídy 1500 franků, II. třídy 1000 franků, výpo mocným farářům 500 franků. Učitelům platí vláda po venkově 1200 franků při nastoupení, jež počtem let stupňují se na 2400 franků a ve městech až na 4000 franků s příjmy vedlejšími. Od roku 1902 uči- telům služné opět se zvýšilo s tím patrným úmyslem, aby lid vlděl, že učitel stojí nad farářem. Za to ale musí učitel býti vládním náhončím při volbách proti farářům. Obrátí-li se kdo na faráře o přímluvu na úřadě ví napřed, že nepochodí; naproti tomu přimlouvá-li se učitel, pochodí o mnoho spíše. Abbé Lemire ve sně- movně pravil, že ubohý farář ve své osadě na dobro osamotněl a že se všech stran se na něho útočí, ba
#16 alto_textblock #16
že i jeho příbuzní a staří známí se ho straní, aby jim častější stýkání se s faráčem u úřadů neuškodilo. Býti prohlášen za přívržence kněžourů přináší ostudu. Úředníci všech odborů popírají své příbuzenstvo s knězem, aby si svou karleru nepoškodili. Ve Francii je 32.799 výpomocných farářů vedle 3434 farářů I. a II. třídy. Toliko tito mají postavení pevné. Ač- koliv církev i tyto za plnoprávné faráře považuje, vláda je stále drží jako na vzduchu a míchá jimi dle libosti. Co biskupů se týče, republika snaží se, pod- dajné, bezmocné biskupy v diecésích usazovati, čemuž se strany církve nemůže vždy s výsledkem odpor se klásti. Vliv senátorů a poslanců na volby biskupů je značný. Kdyby některý aspirant na biskupství hlasu svého nedal vládnímu kandidátu, nemůže státi se bi- skupem. Volba biskupů leží v rukou ministerstva, především kultu, v jehož čele stojí pověstný Du- may, kterýž vyjádřil se bez obalu: musíme míti bl- skupy, kteří vládě nepůsobí obtíží, kteří nenadělají mnoho hluku jako horliví kněží, učencl, organisatoři spolků, řečníci a pod. A tu ovšem není divu, že z těch biskupů málo kdy vyvine se neohrožený bo- jovník, jenž by troufal si dělati oposici vládě. A co by též ten a onen zmužilejší jednotlivec pořídil v boji proti té armádě úředníků (500.000), protl velmoci tisku, tajným společnostem a davům na nich závi- slým. Biskupové ve Francii nesmějí se ani scházeti k poradám. Roku 1870, když císařství se zbortilo. opomenul francouzský episkopát ve všeobecném zmatku pevněji se organisovati. Tehdy, když všichní nevěděli. kde jim hlava stojí, bylo by to bývalo snadné. Ani toho si biskupové nevymohli, aby směli bez povolení vlády z diecése se vzdáliti. Měli přece k organisaci času dosti. Zatím ale po ústupu Mac Mahona orga- nisovala se církvi nepřátelská vláda, která biskupya faráře za každé smělejší vyjádření trestala šperováním příjmů. Ano, kdyby všichni biskupové ve své organi- saci stáli za sebou jako jeden muž, vláda by si na ně netroufala. Nyní organisace mezi nimi není možná, protože se shromažďovati nesmějí a protože vůbec se neznají, není mezi nimi pospolitostl. Biskup sice volí si faráře I. a II. třídy, ale za souhlasu vlády, jež vlivu svého používá v hojné míře. Též výpomocní faráři podléhají vlivu vlády. Aby bl- skup s politickým úřadem pro faráře neměl dlouhé tahanice, povolí konečně a vezme za vděk s farářem, jejž mu byrokracie nadělí. Nechce-li bískup faráře na pokyn vlády přesaditi, šperuje mu vláda příjmy na tak dlouho, až povolí. Ani v Rusku nezachází se s biskupy a faráři tak despotlcky, jako ve Francii. Je známo, že revoluce všecko jmění církve skon-
#17 alto_textblock #17
fiskovala. Za to stát nyní vyplácí biskupům a fará- řům co nejhubenější rentu, kterou jim při dosti skrov- ném ozvání se zastavuje. Kromě toho církevní stavení jsou dnes majetkem té které církevní obce. Farář jako zástupce církve není majetníkem kostelnícha farních budov. Tak zvaná fabrika ecclesi ae —všecko, co k vydržování budov a služeb Božích náleží — jest v rukou obce. Kdyby i kněz ze sebra- ných peněz něco postavil anebo zřídil, náleží to vždy jen církevní obci, jež knězi může vázati ruce. Obec též vybírá poplatky za používání kostelních stoliček. Kostel dostává ze sbírek pouze jistý podíl. Z té příčiny štóla na venkově jest velmi bídná, často nevynáší ani 100 fr. za rok. Chudým musí se sloužiti veskrz zadarmo. Obce sami na církevní po- třeby nepřispívají ničím, všecko musí se zříditi ze sbí- rek. Ve mnohých farnostech chtěli kněží stoličné z kostelů odstraniti, protože chudí, nesmějí-li si v ko- stele posednouti, raději do kostela nejdou, cítíce se vším právem zahanbeni. I to jest veliká příčina od- cizení se davů církvi. Avšak stát stollčné v kostelích zrušiti nedal. Farář vůbec není pánem ve svém ko- stele. Tak zvaná církevní rada sestává z pěti členů. Farář a starosta obce jsou členy eo Ipso; prefekt volí 1—2 členy; farář s obcí dorozumí se o volbě ostat- ních. Prefekt má tu skoro vždy většinu. Od desíti let nalézá se správa kostelního jmění pod dozorem stát- ních úředníků. Příjmy venkovských farářů ze štoly a stipendií páčí se na 300 fr. ročně. Stává se též, že farář musí dopláceti ze své kapsy, nestačují-li příjmy ku krytí výloh na služby Boží. Obce, pokud jen mohou, vyhýbají se jakému- koliv nákladu na kostel — (zrovna jako někde jinde.) Slovem biskupové a faráři jsou při každém kroku souženi, poručníkováni a na byrokracii závislí. Nepří- jemnosti tyto jeví se především ve velikých městech. Kterak může vycházeti v Pařížl farář s 900—1200 franky ročně, když obec všecky příspěvky z dob pře- dešlých škrtla? V Paříži při mnohých farnostech není farních budov. Obec připlácí farářům na byt 600 fr. V Paříži jsou farní okrsky o 80—90.000 duších, přl nichž dle poměrů působí 12—15 kněží. Toliko dva první kaplaní dostávají služné a ti ostatní musejí vý- živu dostávati z kostelních sbírek, darů a pod. Jmění nesmí nabývati žádná fara, dary a nadace k jistým účelům smí toliko s dovolením vlády býti přijímány, kteráž na nich stále drží ruku. Stoličné, jak již bylo řečeno, ačkoliv nevynáší mnoho, vyhání chudý lid z kostelů. Faráři jsou tudíž s výlohami na různé bohoslužebné potřeby odkázáni na bohatší třídy, jejichž přízeň třeba si udržovati, což má do sebe mnohé nepříjemnosti — pucování klik
#18 alto_textblock #18
KULTURNÍ LISTY.
#19 alto_textblock #19
V Praz e, dne 3. května. K. Praha letos nevychází ze sensačních pře- kvapení. Sotvaže soud vyřídil aféru Mudro- chovu, a obecenstvo přes ní přecházelo k dennímu pořádku, připravil jí Wolf, zbohatlý lázeňský měšťák, překvapení ještě sensačnější svým nočním výletem v průvodu vojenských vozatajů za hradby na Hrad- čanech. Po celý týden nebylo v Praze hovoru jiného, než o sodomských záletech tohoto milionáře, jemuž choří z celého světa přes každé léto cpali kapsy. Mohl jsi přijíti kamkoliv, byl jsl přivítán otázkou: »mají ho jlž?« Pražská pokoutní místnost stala se světo- známou a fotografie zavražděného sodomity chodila z ruky do ruky. — Obrázkové časopisy těšily se od- bytu přímo úžasnému. A sotvaže se podařilo vrahy vypátrati, kteří ostatně všemožně se přičinili, aby vy- pátrání byli, měla Praha překvapení nová z trage- die lásky, sebevraždou skoro všeobecně známého živnostníka a jeho milostnice. Pařížský Figaro měl nedávnodobrý časový vtip. Kdosl setká se se živnostníkem popíjejícím šampaňské — Pořád slyším nářky, — osloví ho — že s živnostníkům vede náramně zle a zde vidím šampaň- ské! — — Víš, to je tak: tohle šampeňské plji na dlu a protože je piji, mám úvěr. Praha i v tomto ohledě bere na sebe světoměst- ský ráz Paříže, s níž teď vede čilé styky a proto není
#20 alto_textblock #20
divu, vede-li mnohý živnostník svůj obchod po paříž- sku. Výkladní skříně po pařížsku stkvěle, svou do- mácnost po pařížsku mizerně, svůj obchod zařídit na oko velikolepě, kromě své ženy vydržovati si ještě jiné potěšení — veskrz po pařížsku, navštěvovati šan- tány, kráčeti ve šlepějích Mudrocha, slovem všecko po pařížsku, až do toho revolveru, který tu komedii života důstojně zakončuje. — Ale co žena a děti? Kdož pak by o takové malichernosti dbal. Sta- rati se o ženu a děti — je šosácké, zpátečnícké — žijeme přece ve XX. století — — šampaňské na stůl, ať žije rozkoš! Obrázek nejmodernějšího živnostníka. Dnes třeba rozeznávati živnostníky trojího druhu: ty, kteříž doposud mají své dílny, v nichž od rána do večera se lopotí a druh tento v jádru svém do- posud jest zachovalý a jest i rozhodně křesť anský v době však novější vystupuje na povrch druh živ- nostníků bez vlastních dílen, kteří berou zboží ho- tové obyčejně od židovských fírem do rozprodeje a tyto lze často viděti v šantánech baviti se co nej- šumivěji. To již nejsou živnostnícl, nýbrž obchod- nícl. Vlastní dílna činí živnostníka konservativního, udržuje v něm lásku k rodině, s níž on společně užívá klidu i zábavy. Hovořil jsem nedávno s českým obchodníkem, jenž procestoval vellký kus světa. Týž pravil: Náš člověk umí se dřít, ale sotva že něčeho se domůže, začne sekat pána; dílna, obchod se mu znechutí, po-
#21 alto_textblock #21
řídí si myslivecký úbor, několik dvojek, psa a je z něho Nimrod. Nehodí-li se mu do obchodu žena, pak brzy přichází na mizinu. Který pak žid chodí na hony? — Ten pracuje, až si vydělá miliony, pak teprve začne se svou Rebekou dělat panstvo. Tři typlcké postavy následovaly za sebou: úřed- ník finančního ústavu, zbohatlý domácí pán a živnostník bez dílny, tyto tři typy, pováž- livě se množí ve dnešní společnosti. Živnostník, jenž ve společnosti neženy 1. května v hostinci na Malé Straně sebevraždou skončil, nosil revolver s sebou, on svým úmyslem se netajil, ba ani ne před svou ženou, která, když tu noc nepřicházel domů, po něm se sháněla. — Snad to bude ten pán, — řeklo se jí, —co se dnes v noci zastřelil? A měli na policli pravdu. Je v tom něco podobného s Mudrochem, ale se zakončením poněkud jiným. Mudroch nebyl milovní- kem těch moderně pokrokových bouchaček, jeho gustem nebylo, prostřeliti si skráň, když se to pod ním bořilo, on si volil poslední cestu jinou. Čtenář bude zde míti poclt, jakoby stál nad pro- pastí. Ano, stojíme nad ní. Tři případy za sebou, ve mnohých bodech stejné. Mudroch, Wolf, Liebl — tři osobnosti z kruhů měštáckých, nedím měšťanských. Měšťák, jenž zbohatnul z lázeňských hostů, vyjel si do Prahy na flám. Co by si nesměl dovoliti doma, to může sl dopřáti v bahně velikého města, v němž! bídně utonul. — Užlj, — dožij, život je tak krátkýl