#1
alto_textblock
#1
Tržní a hospodářské zprávy.
#2
alto_textblock
#2
Cuk r.
(Poslední zpráva.)
#3
alto_textblock
#3
—n— V Praze, 13. prosince. (10 hod. 40
min. dop.) Obchod ze surovinami klidný.
Pohotové franko Ústí K 24.50, leden
K 24.60 peníze. Raffináda nezměněna
K 84.— až K 85.— ze stanice.
#4
alto_textblock
#4
navrhl, aby předloha přikázána byla zvlášt-
nimu výboru správnímu a hospodářskému
který by se hned zvolil a během 24 hodin
podati měl zprávu.
Posl. Biankini vyslovil se proti pilnosti,
jakož i proti předloze samé, která by uložila
nové nesnesitelné břemeno zemi úplně
vyssáté.
Správce okresního finančního ředitelství
Ivaničevič vyvracel ve dlouhé řeči námitky
předchozího řečníka a dokazoval, že navrže
ným zákonem nepřivodí se zemi žádných ob-
tíží, naopak výhody a že osnova znamena
krok ku zlepšení zemských financí. Předloha
byla přikázána hospodářské komisi sněmovní
a zemskému výboru, aby o ní podali během
48 hodin zprávu. Po projednání některých
méně důležitých předmětů byla schůze skon-
čena. Příští schůze konati se bude v pátek.
#5
alto_textblock
#5
v Podmoklech a Kaj. Nehammer v Brně; dále nad-
oficiálové pokladníci: Karel Horák a Josef Novotný
v Praze, nadoficiál Ad. Käuffl v Praze, oficiálové Ed-
vard Krátký, Jos. Roland, Jos. Korber, Josef Aleš a
Karel Veverka v Praze, Ferd. Kadlec v Českých Bu-
dějovicích, Leop. Lach v Děčíně, Frant. Fanfule v
Mladé Boleslavi, Em. Kelbel v Rumburku, Ed. Pou-
chlý a Jul. Aulich v Brně, Methud Vitonský ve Štern-
berku, Frant. Slabák v Prostějově, Ant. Skřivánek,
Fr. Hlinák, Jos. Krejčí ve Vídni.
Přeloženi byli: účetní assistent Vladimír
Zach po své žádosti ze Štyr. Hradce do Brna;
officiál Kar. Tremmel z Pardubic do Vídně; prakti-
kant Rich. Kukula ze Sarajeva do Brna.
Vzdali se služby: stavební adjunkt Arnošt
Rosa v Praze; praktikant Jul. Poláček ve Vídni.
Na pensi dáni byli: kontrolor Alf. Juraský
v Kroměříží; nadoficiál kontrolor Ant. Gröschlv
Praze.
Zemřeli: kontrolor Kar. Semanský, nad-
oficiál pokladník Jan Fenzl a oficiál Kar. Turek, ve-
směs v Praze.
#6
alto_textblock
#6
M. Z Vídně, 13. prosince (Počátečn
bursa.) Znamenaly: marky 117.70, 20franky
19.16, květnová renta 98 50, rakouská
renta korunová —.—, stříbrná renta —
rakouská zlatá renta —.—, uher. zlatá renta
—.—, uher. kor. 92.10, kreditky 671.25 po
—.—, uher. kreditky 678.—, anglob. 270.—
unionky 548.—, bank. jednota 466.—, länder-
banka 409.50, státní dráha 664.—, jižní dráha
111.50, dráha Karla Ludv. —.—, polab. dráha
471.—, rakouská zbrojovka —.—, turecké
tabákové režie 297.—, alpinky 444.50, rým.-
muráň. 491.—, pražské želez. společ.
tur, losy 107.25 pro leden, most. uhlářské společ-
nosti —.— po —.—, pozemkové —.—, paro-
plavební —.—, buštěhradské A. —.— (—.—)
buštěhradské B. —.—, západočeské uhelné
společnosti —.—, tramwav a) —.—, tramway
b) —.—, Llovd —.—, Poldina huť —.
české báňské —.—, montanní —.—, vídeňské
cihlářské —.—, hirtenberské —.—, silniční
A. —.—, B. —.—,
—.—
Rudolfova hut
Smýšlení chabé.
#7
alto_textblock
#7
Poslední zprávy.
Dalmatský sněm.
Ze Zadru, 12. prosince. (C.-B.) Na
zemském sněmě podal posl. Salvi (italský
autonomista) pilný návrh, dle něhož má se
zemský sněm vůči vzájemné dohodě mez
oběma vládami stran výstavby bosenských
dráh usnésti na prohlášení, že touto doho-
dou je spojení Dalmacie s Bosnou co nejtíže
ohroženo. Posl. Salvi odůvodnil pilnost svého
návrhu a pravil, že návrh dán je sám s sebou
Řečník poukázal na roztrpčení v celé zemi
Návrh byl po prvním čtení přikázán
zvláštnímu 7člennému výboru.
Rozpočty a účetní závěrky různých, zem
spravovanýcb fondů, byly přikázány přísluš
ným výborům.
Následovalo pak první čtení vládní před
lohy stran zavedení zemské přirážky ze státn
dani z lihu.
Posl. Zaffron (z katolické strany národní
#8
alto_textblock
#8
Z úřadních zpráv.
Osobní z pošty. Jmenováni byli
nadoficiály oficiálové Ant. Nermuth, Frant
Hold, Karel Rabas a Ludvík Kaberna v Praze, Jan
Had v Českých Budějovicích, Karel Hausenblas v
Litoměřicích, Edv. Čermák, Prokop Vodráška a j. ve
Vídni; — oficiály asistenti Julius Faber, Josef
Plašil, Ladislav Škach, Emanuel Baštecký, Jaroslav
Maroušek, dr. Otakar Vinický, Arnošt Naumann, Jan
Anderle, Dominik Kovařovič, Frant. Matura a Frant.
Pixa v Praze, Jan Výtvar v Lounech, Rud. Köstler
v Podmoklech, Karel Urbánek v Chomutově, Jan Bo-
rovanský v Jindřichově Hradci, Ant. Polívka v Čá-
slavi, Jos. Wurzfelder v Terezíně, Kar. Fleischerv
Trutnově, Augustin Velas na Smíchově, Alex. Schück
v Jablonci, Edm. Lachner v Teplicích, Al. Leiner
Chebu, Frant. Pusch v Králové Dvoře, Frant. Vy-
roubal. Ferd. Dubišar, Ed. Franz, Emil Brichta aJ.
Höfert v Brně, Jindřich Mareš, Alois Voleník a Frant.
Woletz v Olomouci, Jul. Pokorný, Otakar Stencl a
Jan Crhonek v Přerově, Jos. Turek v Novém Jičíně,
Jos. Němec v Břeclavi, Jos. Mimra v Bílsku, Jan
Kožený v Jihlavě, Bedř. Baschny a Vinc. Klinkv
Prostějově, K. Rost ve Šternberku, Ign. Schimmerlv
Kroměříži, Frant. Klicpera, J. Honsa, Jos. Chočenský,
Jan Brus, Jos. Horák, Jos. Faltys, Frant. Lazar, Kar.
Radnický, Jos. Gregor, Ant. Pospíšil, Václ. Janura,
Frant. Hrdlička, Emil Vlach, Jan Martinic, Frant.
Kliment a j. ve Vídni; — asistenty: Mich.
Moravec v Terstu, Kar. Klvaňa v Pulji, Ant. Kocmur
a Vojt. Lažanský ve Sv. Petru v Krani; — prakti-
kanty: Rud. Sellner v Praze, Emil Brdička v Ústí nad
Orlicí, Viktor Drbal na Kladně, Jos. Chládek v Čá-
slavi, Josef Hnát v Král. Dvoře, Vít Hesoun v Písku
Bohuslav Pravda v Králové Hradci, Antonín Steidel
v Klatovech, Josef Hovorka v Karlových Varech, Frt.
Stefan v Tanyaldě, Jan Herzog v Krumlově, Frant.
Schweda v Podmoklech a j. v. na poštách v uzavř.
území a Otto Hořínek v Tridentu.
Odbyli zkoušku ze správy úřadu v podzim-
kové lhůtě 1900: s vyznamenáním nadoficiálové Fr
Pavel a Edvard Schulz v Praze, oficiálové Karel Ka-
livoda v Praze, Frant. Ondráček v Německém Brodě.
Ferd. Böhm v Českých Budějovicích, Frant. Hepnar
#9
alto_textblock
#9
Zemřelí v Praze.
Dne 9. prosince 1900. Matys Václav, syn
truhlářského, 10 měs. 861-I. Škorpa Antonín, syn
čeledína, půl roku 128-IV. Funek Lev, syn malíře
podobizen, 14 dnů. 37-I. Červenka Jan, obstarávatel
pohřbů, 56 r., 1710-II. Klindertová Kateřina, vdova
po cestujícím, 59 roků, 445-I. Křejpský Karel, krejčí,
33 roky, 572-VII. — V chorobinci: Válová Pe-
tronila, posluhovačka, 77 roků. — Ve všeobecné
nemocnici: Nesvadba Theodor, maj. domu, 57r.
Kubela Karel, truhlář, 30 roků. Resslová Amalie,
soukromnice, 50 roků. — U Alžbětinek: Unčov-
ská Božena, manželka klempíře, 36 roků. Horenezá-
ková Kateřina, vdova po kotláři, 70 roků. — U mi-
losrdných sester: Frühauí Josef, vyměnkář,
79 roků.
#10
alto_textblock
#10
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
#11
alto_textblock
#11
83. hra v předpl
3. čtvrtka.
#12
alto_textblock
#12
Ve čtvrtek 13.
#13
alto_textblock
#13
prosince.
#14
alto_textblock
#14
CARMEN.
Opera o 4 děj
stvích od Jiří Bizeta. Slova dle novelly
Meriméovy od
Meilhaca a Halévyho. Přeložila Eliška
Krásnohorská.
Režisér Rob. Polák. Dirigent Karel
Kovařovic.
Po prvním dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec po 10. hod.
V pátek dne 14. prosince
#15
alto_textblock
#15
84. hra v předpl.
4. čtvrtka.
#16
alto_textblock
#16
CEKANKY.
#17
alto_textblock
#17
Švandovo divadlo na Smichově.
#18
alto_textblock
#18
Začátek o 7. hod.
Ve čtvrtek 13. prosince.
Ve prospěch paní Františky Hessové.
Pan senátor
aneb:
Revoluce v tiché domácnosti.
Veselobra o 3 jedn. Napsali Fr. šl. ze Schönthanu
a G. Kadlburg. Přeložila Eliška Pešková. (Režisér
2897
p. Jan Kubík.)
#19
alto_textblock
#19
344
#20
alto_textblock
#20
341-
#21
alto_textblock
#21
— Poslyš, ženo, zejtra ráno nanosíš na vrchy sv.
Sulpicia proti kostelu sv. Linharta oklestků a zapálíš je.
Je to smluvené znamení mezi Garsem a starým rektorem
ze Sv. Jiří, který přijde pro něho sloužit mši.
— Půjde tedy do Fougěru?
— Ano, k svému krásnému děvčeti. Mám k vůli
tomu dnes ještě mnoho běhání. Myslím, že se s ní chce
oženit a ujet; neboť mi rozkázal, abych najal koně a
připravil je na silnici do Saint-Malo.
Unavený Galope-Chopine potom na několik hodin
ulehl, načež se vydal na cesty. Nazejtří ráno se vrátil,
vykonav přesně, co mu bylo markýzem uloženo a když
se dověděl, že Marche--Terre a Pille-Miche se neobjevili,
rozplašil starosti své ženy, kteráž téměř upokojená vydala
se na vrchy sv. Sulpicia, kdež předešlého dne na osamě-
lém pahrbku proti kostelu sv. Linharta nashromáždila ně-
kolik otepí oklestků, pokrytých jinovatkou. Za ruku vedla
malého garsa, kterýž nesl žhoucí uhlí v rozbité dřevěnce.
Sotva žena a chlapec zmizeli za střechou kůlny, uslyšel
Galope-Chopine, jak dva muži přeskakují poslední z pře-
hrad v řadě běžících a znenáhla pozoroval, kterak z
dosti husté mlhy se vynořují hranaté postavy jako matné
stíny.
— To je Pille-Miche a Marche--Terre, pravil pro
sebe a zachvěl se.
Brzy se ukázaly ve skrovném dvoře temné tváře
obou chouanů, podobající se pod širokými obnošenými
klobouky hlavám, jaké někteří ryjci zobrazili na svých
krajinomalbách.
— Dobrý den, Galope-Chopine, pravil Marche-a- Terr
vážně.
#22
alto_textblock
#22
— Ale, on je mrtev! odpověděl Gudin, mrtev 1 Byl
mým jediným příbuzným a přese všecky kletby mě milo-
val. Kdyby se vrátil král, celý kraj by žádal moji hlavu,
ten dobrák by mne však ukryl pod svojí soutanou.
— Je hlupák! pravili národní gardisté, kteří zůstali
na bojišti, aby se rozdělili o kořist. Kněžour je bohat a
za těchto okolností neměl ani času učinit poslední poří-
zení, aby jej vydědil.
Když se rozdělili o kořist, dohonili protichouani
malý prapor modrých a opodál jej následovali.
Strašlivý nepokoj snesl se s večerem na chatrč Ga-
lope-Chopinovu, v níž do té doby žili tak prostě a bez-
starostně. Barbette a její malý gars nesouce na hřbetě
břemena, ona těžkou otep kručinek, chlapec svazek trávy
pro dobýtek, vraceli se domů v hodinu, kdy rodina veče-
řívala. Vstoupivše do světnice, hledali matka i syn marně
Galope-Chopina; nikdy se jim nezdála tato bídná světnice
ve své prázdnotě tak velikou. Krb bez ohně, tma, ticho,
vše jim věštilo nějaké neštěstí. Když nastala noc, popí-
lila Barbette rozdělati jasný oheň a zapáliti dva oribusy,
kterýmžto jmenem se označovaly svíčky z pryskyřicev
kraji mezi mořem a hořejší Loirou, a jehož se dosud
užívá s této strany Amboisu na nivách Vendomoiských.
Barbette konala tyto přípravy se zdlouhavostí, jakouž bývá
provázeno naše jednání, ovládá-li je nějaký hluboký cit;
naslouchala nejmenšimu šelestu; často pak ošálena jsoue
fičením a nárazy větru, chvátala ke dveřím své bídné
chatrče a vracela se opět smutně. Vyplákla dva džbány,
naplnila je mestem a postavila na dlouhý stůl z ořecho-
vého dřeva. Vícekráte pohlédla na svého syna, kterýž do-
hlížel na opékání pohankového chleba, avšak nebyla s to,
by na něho promluvila. Oči malého garsa utkvěly na oka-
Chonani.
86