ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 724fbdf0-6777-11dc-b9fe-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
ALTO TextBloky — 13
#1 alto_textblock #1
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 204. ze dne 26. července 1900.
#2 alto_textblock #2
Různé zprávy.
#3 alto_textblock #3
= Jízda na pařížské městské dráze »Me tropolitain«, která, jak známo, veškerá nádraží hlav- ního města Francie spojuje a město pod zemí pro- tíná, zahájena v těchto dnech na trati jihovýchodní mezi stanicemi »Vincennes«, a »Porte-Maillot- Značná tato vzdálenost, která dva známé díly města na Seině dělí, byla prvním elektrickým vlakem pod- zemním ujeta za třicet pět minut, což zajisté uspo kojivou rychlostí, pováží-li se, že jest na této trati veliké množství zastávek. Ministr veřejných praci Pierre - Baudin, ohlásil předevčírem svou ná- vštěvu a projel celou trať, dopravě odevzdanou, až po »Porte-Maillot« ve zvláštním vlaku. Ostatní oddíly »Metropolitainu« budou, jak se ministr pře- svědčil, v nejkratší době dohotoveny a účelu svému odevzdány. = Včera odevzdal předseda »Automobile- Club de France« p. Štěpánu Lenoirovi, který, jak známo, v roce 1860 první dopravní službu v auto- mobilech mezi Paříží a Charentonem zavedl, čestný odznak, jejž pořídil před krátkým časem p. Dupuis Lie medaille nese nápis »Hommage de 1' Automo- bile Club de France M. Etienne Lenoir 18. juillet 1900«; rub opatřen krásně provedenou gravurou alle- gorické postavy na okřídleném automobilu, = Neštěstí na americkém jezeře. Rodinné drama odehrálo se v těchto dnech na hladině cleve- landského jezera ve státě Ohio. Manželky millionářů Jakuba a Jana Corriganových, vlastních bratří, pod nikly ve společnosti dcer malý osmidenní výlet po svém parníku. Z vyjížďky se právě vracely, kdyžje blíže pobřeží překvapila obrovská bouře. Voda je- zerní počala se zmítati a pěnivé vlny dodávaly hlu- čivé scéně výraz divokosti, kteráž jevila se tím, že parník v prvém nárazu na jeden z rozčeřených vodních sloupů byl převrácen. Jakkoliv se vším úsi- lím podniklo se vše na záchranu, zejmena damské společnosti, přece nejen tato, nýbrž i mužstvo na lodi zaměstnané, zahynulo v tůních jezera. Také dva rybářské čluny vypravily se k zachránění ubo- žáků, docílily však jen toho, že několik členůz mužstva v poslední, zoufalé chvíli do jednoho ze člunů se dostalo a na břeh za živa dopraveno bylo. Osmnáctiletá dcera jedné z paní Corriganových pro- dlévala v době povstavší bouře na palubě. Jeden z námořníků popadl ji v nejnebezpečnější chvíli ko- lem pasu a vyšplhal s ní po provaze na jeden ze stožárů, odkudž vyčkávatí chtěl příjezdu záchranných člunů. Když však děvče spatřilo, že se matka její topí v rozzuřených vlnách, vší sílou vydralo sez námořníkových rukou a skočílo do vodní propasti. Druhé, patnactileté děvče, bylo by rovněž ušlo smrti, kdyby se nebylo s námořníkem, jenž děvče na zá- dech odnášel, přetrhlo nešťastnou náhodou lodní Jano. Děvče i námořník spadli do jezera a utonuli. Druhá z paní Corriganových meškala za bouřky dole v kajutě se svými dcerami, z nichž prva, číta- jící 24 roky, byla provdána, druhá, 20letá, měla se v nejbližších dnech zasnoubiti. Na zachránění těchto dam nebylo při bouřce vůbec ani pomyšlení, nebot byly vchody do kajuty nešťastnou příhodou na klíč zamčeny. Rozkošná venkovská idylka odehrála se ke konci školního roku na obecné dívčí škole v saských Purnochách. Jedno z děvčat přineslo panu
#4 alto_textblock #4
učiteli živého kohouta. Opeřenec přijat byl za před- mět srdečné vzpomínky prozatím se srdečným díkem aby však nerušil pozornost dětí, s nimiž nastával právě den loučení, ubytován hrdina smetišť prozatím v zadu za tabulí, kdež se také zcela pohodlně ule- bedil. Prožluklá náhoda však zahrála si tu nad míru neočekávaně. Kde se vzal, tu se vzal, do dveří vstoupil visitující pan inspektor, jenž si přál, aby pan učitel s dětmi improvisoval učební produkci. Stařičký pan učitel svolil a děti četly, počítalya konečně i přednesly několik zpěvných sborů. Vše se znamenitě vydařilo, až na maličkost, že při poslední zpívané sloce ozval se za tabulí náš opeřenec a že oznamoval svoji přítomnost hrdým »kykyryký«. Oči dětí upřely se na tabuli a pan visitand, který ovšem stav věci neznal, dal se ku všeobecnému překvapení do pronášení neobsáhlé pochvaly malých žaček. »Vidíte,« promluvil k nim, »vidíte, dětičky, jak krásně jste zapěly! I kohouta ze vsi, kterýž asi pod oknem naslouchal vašemu zpěvu, pohnuly jste k pochvale.« Ale tu máš, čerte, kropáč! Teď už toho měl i kohout dost i vydrav se ze svého úkrytu, vskočil na ho- řejší hranu tabule a rozkřikl se znova svou stejno- zvučnou písní a opět z plna hrdla zakokrhal . « . Tu teprve zamračil pan inspektor poněkud své vysoké čelo, usmál se a jediný pohled na rozveselené obli- čeje dětí vše mu vysvětloval. Ke konci potřásl panu učiteli rukou, poroučel se mu a mezi dveřmi popřál mu — dobrého chutnání. = Nejstarší noviny z celého světa jsou bez odporu čínské vládní listy »Kin-Pan«. Časopis tento, vydávaný v Pekinu, rozesílá se toliko úřad- nictvu a mandarinům nejvyšších tříd. Každého dne koná se v některé z tajných síní císařského paláce velká státní rada, v níž se projednávají nejdůležitější otázky politické. Předsedové šesti státních výborů, složených ze stejného počtu tatarských a čínských mandarinů, předkládají po skončené schůzi císa- řovněvdově své zprávy, jež panovnice ověří svými podpisy. V zápětí na to posílají se opisy a výtahy z těchto listin do redakce »Kin-Pana«, jehož tiskárna umístěna jest v nejzastrčenějším cípu svatého města. Tyto čínské úřadní noviny jsou dle pověsti nejstar- ším světovým listem, neboť tiskly prý se, jak o nich pověst tvrdí, již roku 890, takže před plným deseti- letím slavily své jubileum tisíce roků. List vychází ve třech vydáních: prvé vydání jest žiuté, druhé bílé a třetí zelené. Jsou tedy i v Číně noviny, které podle tohe, jak to vyžaduje doba, mění svou barvu . .. = O vrahu Nordlundovi, jenž, jak z přede šlých zpráv známo, podnikl nebezpečný útok na do- zorce vězňů v trestnici westereské, při čemž jednoho z nich těžce, druhého pak lehce zranil, oznamuje se dále: Když oba dozorci před 9. hodinou ranní v prů- vodu třetího dozorce vešli do celly Nordlundovy, aby jej vyzvali ku procházce v nádvoří, odpověděl jim vězeň, jenž stál uprostřed koby, s líčenou zdvoři- lostí, že by si rád ven vyšel. V okamžiku pak, když dozorci k němu přistoupili, aby mu svázali ruce, jak to předpisem u individuí nejvýš nebezpečných, vrhl se Nordlund se vší průdkostí na oba dozorce, jednoho z nich pobodal ostrým nástrojem, jejž si zhotovil ze železných příček svého lože a když zraněný dozorce padl krváceje k zemi, přiskočil útočník ke druhému, zasadiv i jemu prudké dvě rány do krku a levé ruky. Útok proveden byl s takovou
#5 alto_textblock #5
rychlostí, že třetí dozorce, jenž v té chvíli dlel na chodbě, neměl ani času, aby svým přátelům poskytl patřičné pomoci. Kromě toho procházel se žalářní chodbou ještě čtvrtý dozorce, jenž byl ozbrojen jenž skutečně také, když zpozoroval, co se děje, zbraně užil a po Nordlundovi vystřelil. Ale zakročení toto stalo se už pozdě, když oba prví dozorci již z ran krváceli. Nordlund, byv střelnou ranou zasažen do levé strany prsou, poněkud bolestí vykřikl. Při úřadním výslechu, jemuž byl neprodleně podroben, zdráhal se z počátku dávati odpovědi, později však přece jen rozvázal a prohlašoval k prvým otázkám soudcovým, že se mu jednalo jedině o to, aby z vě- zení prchl a že vůči dozorcům jednal přenáhleně, nevěda, že jich tam mimo dva, které zranil, jest více přítomno. Příčku své postele obrousil si při denních vycházkách o kámen, jejž nalezl na vězeňském dvoře a učinil to zcela nepozorovaně. Zranění jed- noho z přepadených dozorců jest velmi těžké, nebot o uzdravení ubožákově se valně pochybuje. = Opuštěný klášter. Vatikánem nařízená oprava řádu Františkánského ve směru nejpřísnější zdrželivosti měla na mnohých místech v Uhrách z následek, že čelní členové z řádu vystoupili. V pešt- ském klášteře na Novém městě setrvali po této udá- losti toliko dva mniši. Bývalý prior řádu Alexandr Ban převzal místo u řádu světského za prvého ka- plana. Nástupcem jeho v klášteře stal se bývalý vi- kář Koloman Meszaros. Kromě tohoto setrvává ve svazku řádu ještě jiný, stařičký mnich, kterýž se uvolil, že se předpisům nejpřísnější zdrželivosti ochotně podrobí.
#6 alto_textblock #6
Divadlo , Uranla“ na výstavišti v Kr. Oboře. Ředitel V. Suk. Ve čtvrtek 26. července. Začátek o 1/827. hodině. Při příležitosti velké matiční slavnosti spolku zřízenců veškerých dráh král. hlav. města Praby a na počest všech Aninek Po čtvrté; AZ A- Velká francouzská komedie o pěti jednáních od Bre- thona, přeložil Šimák. Režisér p. Fr. Šípek.
#7 alto_textblock #7
Pištěkovo letní divadlo na Král. Vinohradech Začátek o 1/27. hodině Ku oslavě všech Anen. S laskavým svolením družstva Národního divadla v Praze. ZAZ A. 17213 Sensační hra o 5 jednáních. Napsali Piero Bertoň Ch. Simon. Koncertní produkci v mezihře řídí při úplném orkestru ředitel Pištěk.
#8 alto_textblock #8
Ve čivrtek 26. července.
#9 alto_textblock #9
Arena na Smíchově. Ve čtvrtek 26. července. Začátek o 1/27. hod. Po 40.: U bílého konička. 1721 Fraška o 3 odděl. Napsali Blumenthal a Kadelburg. Přeložil P. Nebeský. Režii má p. J. Kubík.
#10 alto_textblock #10
616
#11 alto_textblock #11
— 613 —
#12 alto_textblock #12
zpřetrbaných pout. Vaše pošetilá, bývalá spolubydlicí (vlastně její zbytek), Glory.« Ráno, jak se rozednilo, vstala a vytáhla malou po- cinovanou truhličku pod postelí. Byla to truhlička, v níž přivezla všechen svůj majetek do Londýna, když přišla poprvé ze svého ostrovního domova. Z této truhličky vý- ňala prostý šedý kostým — kostým, který si koupila na vycházky, když byla opatrovnicí v nemocnjci. Oblékla jej a podívala se do zreadla. Prostá šedá postava tak nepo- dobná tomu, čím byla včera večer, lehce ji bodla k srdci, a ona vzdychla. »Ale to je přece jen Glory,« myslila si. »To je vnučka měho dědečka, dcera mého otce, a ne ona smý šlená žena, která dělala tak dlouho maškarádu po Lon- dýně.« Leč úvaha ta ji přilis nepotěšila a palčivé slzy počaly se řinouti. Svázala ještě trochu jiného šatstva do uzlíku, ote- vřela dvéře a naslouchala. Ani hlásku nebylo v doměa ona se plížila dolů lehkým krokem. U salonu se zastavila a naposledy se rozhlížela po místě, kdež strávila tak mnohou rozčilující hodinu a prožila tolik různých fazí životě. Co stála na prahu, bylo slyšeti zvuky těžkého od- dychování. Pocházely od mopslíka, který ležel stočen na pohovce a spal. Vyčítajíe si, že na to zvířátko zapomněla, vzala je do náruče a tišila, když se probudilo a počalo kňučeti. Potom se vykradla k domovním dveřím, otevřela je tiše, vyšla, a zavřela je za sebou. Zámek cvakl v ti- chých zahradách a potom nikde ani zvuku, jen vrabci čiřikali na okapu. Slunéčko vylězalo nad chladnými a tichými ulicemi, jimiž kráčela, a několik drožkářů na stanovišti dívalo se na ženu v opatrovnickém obleku, s malým uzlíkem
#13 alto_textblock #13
a oddanost všeho srdce svého i duše své, jež nyní čeká se strachem a bolestí na vaši odpověď.« Glory četla tento dopis a víčka oční se jí jaksi cu- kala, avšak odložila jej bez žalu. Přece jen bylo těžko na psaní odpověděti, a ona se mnohokráte pokusila, aniž byla na konec uspokojena. Ve všech z nich byl ton ne- upřímnosti, a ji to mrzelo a styděla se, »Když si vzpomenu, jak laskay jste ke mně byl od počátku, plakala bych, pomyslím-li, jakou odpověď vám musím dáti. Avšak nemohu si pomoci — oh, nemohu, nemohu ! Nepovažujte mne za nevděčnou, a nemyslete, že se hněvám neb jsem snad uražena či pohoršena, leč vyhověti vašemu přání jest nemožno — zcela, zcela ne- možno. Oh, jen kdybyste věděl, co jest to odepříti si bu- doucnost, již mi nabízíte, obrátiti se zády k radostem, s nimiž život ke mně přišel, vyňati si všechny tyto růže z vlasů, uvěřil byste, že to musilo býti mnohem, mno- hem mocnější volání, než světské povznešení a velikost, jehož jsem konečně uposlechla. A jest! Žena může po- hrávati se svým srdcem, když ten, jejž miluje, je zdráv a šťasten, nebo mocný a zámožný, ale když padl a krutý svět po něm šlape, nemůže jim déle mrhati —— Ano, mu- sím jíti k němu, půjdu-li k někomu! Kromě toho vy se můžete obejíti beze mne, a on ne. Vy máte celý svět, a on nemá nic než mne. Kdybyste byl ženou, pochopil byste vše to, ale vy jste poctivý a šlechetný a upřímný a když pohlédnu na váš dopis a vzpomenu, jak často jste se zastával padlého, srdce se mi chvěje a oči se kali, a já vím, co jest to, býti anglickým gentlemanem.« Když napsala tento dopis, šla do své ložnice a za- městnávala se tam asi hodinu, rozdělujíc do balíků své šaty a klenoty, a dávajíc na ně obal se jmeny. Prostší Křestan. 154